Skip to main content
Internet Archive's 25th Anniversary Logo

Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  preserved  for  generations  on  library  shelves  before  it  was  carefully  scanned  by  Google  as  part  of  a  project 
to  make  the  worlďs  books  discoverable  online. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subject 
to  copyright  or  whose  legal  copyright  term  has  expired.  Whether  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 
are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  culture  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discover. 

Marks,  notations  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 
publisher  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  steps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automated  querying. 

We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  of  the  filé s  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  or  other  areas  where  access  to  a  large  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attribution  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informing  people  about  this  project  and  helping  them  find 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  responsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can't  offer  guidance  on  whether  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
any  where  in  the  world.  Copyright  infringement  liability  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  Information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  the  full  text  of  this  book  on  the  web 


at|http  :  //books  .  google  .  com/ 


S/^lv/  7ao3./í> 


HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 


r 


.'     f 


'•Í.T 


OTTŮ v    ^'  ^'  s^^»«*7» 


SLOYNlK  NAUČNÝ. 


ILLUSTROVANÁ 

ENCYKLOPyEDIE  OBECNÝCH  VĚDOMOSTÍ. 


DVACÁTÝPÁTÝ  DÍL. 


T  —  Tzschlrner. 


S  24  PŘÍLOHAMI  A  327  VYOBRAZENÍMI  V  TEXTU. 


7>// 


^  .'/ 


1006. 

VYDAVATEL  A  NAKLADATEL  J.  OTTO  V  PRAZE. 


HARVém  COLLE6E  L\*-  ' '  "^ 
COOUDG^ 

dUN  17  1943 


VEŠKERÁ  PRÁVA  SE  VYHRAZUJÍ. 


TISKEM    »UNIB«    V   PRAZE. 


Nově  přibylí  spolupracovnici. 


Baudyš  Josef,  kandidát  filos.  v  Praze  Bdš. 
Hanuš  Josef,  docent  na  čes.  technice  Has, 
Krejčfk    Adolf    Lud.,   adjunkt   kníž. 
schwarzenberského  archivu  v  Tře- 
boni   Ad,L.  Kjk. 

Tůma  Jaroslav,  úředník  »Nár.  Listů« 
v  Praze U 


MUDr.  Mladójovský  Vladislav,  univ. 

docent  v  Praze Mlad, 

Dr.  Palán   Otakar,  gymn.  profcssor 

na  Král.  Vinohradech Pln. 

Rozmara  J.  V.,  redaktor  v  Písku  .    Rox—a. 


Zemřeli  spolupracovníci. 


Bartoš  Frant,  Školní  rada  a  gymn.  ředitel  I  Petrů  Václav,  ředitel  gymn.,  f  ^0.  srp.  1906 


▼.  v.,   t  12.  čna  1906  v  Mlatcovč  u  Zlína. 

Hiller  Ferdinand,  sekretář  zeměděl.  rady, 
t  19.  břez.  1906  v  Praze. 

Dr.  ryt.  Kořlstka  Karel,  profcssor  něm.  tech- 
niky v  Praze,  f  19.  led.  1906  v  Praze. 

Dr.  Lacina  Václav,  prof.  na  reálce  v  Ječné 
ulici  ▼  Praze,  f  28.  pros.  1905  v  Praze. 


v  Pelhřimově. 
Šero!  Jindřich,  faktor  knihtiskárny,  f  20.  srp. 

1906  v  Praze. 
Dr    Thon   Karel,   docent  české  university, 

t  17.  čce  1906  v  Golč.  Jeníkově. 
Dr.  Woldřich  Jan  Nep.,  prof.  čes.  university, 

t  3.  ún.  1906  v  Praze. 


T. 


T  je  temná  ex- 
plosiva,  která  se 
článkuje  mezi  ja- 
zykem a  někte- 
rou části  dutiny 
ústní  poČinajic 
od  zubů  ai  ke 
tvrdému  patru 
za  lůžkem  hořej- 
ších zubů.  Podle 
polohy  a  tvaru 
jazyka,  jenž  mů- 
že se  dotýkati 
stěny  dutiny  úst- 
ní krajem  nebo 
hřbetem,  i  podle 
místa,  na  které 

C.  4148.  Iniciilka  T  i  >Mater  yer-    hláska  Se  Článku- 

'*^*'  r^^^L^^Sf  ^^•""'  je.  vznikají  hlas- 

ky  dosti  rozma- 
nité, které  přibližně  označujeme  za  jedinou 
hlásku  t\  rozličné  jazyky  i  výslovnost  jednot- 
livců rozcházivaji  se  v  té  příčině.  Jsou-li 
ústroje  mluvici  současně  nastrojeny  v  té 
poloze,  v  níž  se  vyslovuje  samohí.  i,  vzniká 
mčkké  f.  Připojením  přídechu  vzniká  pří- 
dechové (aspirované)  f%,  připojením  hlásk^r ' 
sykavé  rozličné  afírikáty,  k  nimž  náleží  i 
slov.  c  (t.  j.  ts)  a  č  {t.  j.  tš).  —  Prajazyk 
indoevr.  měl  hlásky  t  a  th,  které  Časem  v  jed- 
notlivých jazycích  indoevr.  namnoze  sply- 
nuly v  jedinou.  Jazyky  slov.  mají  za  pův. 
t  3L  th  jen  t;  na  př.  pův.  kmen  to-  v  zájm. 
íf  >ten«,  pův,  koř.  stha-  v  slov.  státi  a  pří- 
buzných. Ze  změn  hlásky  /  v  jazycích  slov. 
je  zvláitě  důležitá  zmČna  praslov.  tj,  která 
v  rozličných  jazycích  slov.  vede  k  rozl.  vý- 
sledkům: na  př.  z  pův.  svétja  č.  ivíce,  pol. 
šmieca,  lui.  swéca^  rus.  ivéča^  bulh.  sviita, 
srb.  sve^a,  slovin.  sveča.  Zda  bylo  praslov.  / 
pouze  tvrdé,  či  tvrdé  (/)  i  měkké  (f),  nelze 
řid:  měkké  ť  (před  úzkými  samohláskami, 
zvL  před  ť,  t,  i,  v  některých  jazycích  i  před  é) 
a  íeho  obměny  (na  př.  pol.  č)  mají  slov.  ja- 
lyky  západní  a  ruské,  jen  tvrdé  t  slov.  jazyky 
jižní.  zty-, 

T.,  bot.  zkratka  pro  Tournefort 

Oit«T  SloTBik  Naaený,  sv.  XXV.  i(yi  1906. 


Ta,  chem.  značka  pro  tantal. 

TMiffe,  starý  irský  rod,  jenž  se  připo- 
míná již  ve  XIII.  stol.  R.  1628  sir  John  Taaífe 
povýšen  byl  na  viscounta  of  Corren,  barona 
of  Ballymote.  V  XVn.  stol.  Děpold  T.  pře- 
stěhoval se  doVidně  ke  dvoru  Ferdinanda  III., 
od  něhož  byl  povýšen  za  tajného  radu  a 
polního  maršálka.  Později  T-ové  spříznili  se 
sňatky  s  českými  rody  Šliků,  Chotků  a  Pachtů 
a  dosahovali  stále  vysokých  hodnosti  ve 
státní  službě.  Pány  v  Nalžově  v  Cechách  stali 
se  r.  1740.  Za  Mane  Terezie  získali  moravský 
inkolát  (1758).  Hr.  Ludvik  T.  (*  1793  — 
t  1856),  praesident  nejv,  soudního  dvora, 
pán  na  NalŽově  a  Kolínci,  měl  syna  Karla, 
jenž  hlásil  se  k  historické  šlechtě  české,  a 
Eduarda  (viz  níže),  jenž  po  smrti  bratrově 
zdědil  Nalžov  i  Kolinec. 

T.  Eduard  František  Josef,  hrabě,  peer 
irský,  baron  z  Ballymote  a  lord  viscount 
z  Correnu,  státník  rak.  (*  24.  ún.  1833  ve 
Vídni  —  t  29.  list  1896  v  Nalžově),  byl  syn 
předsedy  nejvýš,  soudu  hr.  Ludv.T-ho.  Stu- 
doval práva  ve  Vídni,  načež  vstoupil  do  stát. 
služby  při  okr.  hejtmanství  ve  Vid,  Novém 
Městě.  Po  nějakou  dobu  působil  také  v  Uhrách, 
avšak  když  tam  říjnovým  diplomem  bylo  zase 
zavedeno  stolični  zřízení,  byl  přesazen  do 
Čech,  kdež  jmenován  okr.  hejtmanem  a  r.  1861 
místodržitelským  radou  v  Praze.  R.  1863  stal 
se  zemským  praesidentem  v  Salcpurce,  v  led. 
1867  místodržitelem  v  Hor.  Rakousích.  V  le- 
tech 1866—66  byl  poslancem  na  sněme  čes- 
kém za  ústavověrný  velkostatek,  avšak  schůzi 
sněmovních  účastnil  se  velmi  zřídka.  Dne 
7.  břez.  1867  T.  povolán  byl  do  kabinetu 
Beustova  za  ministra  vnitra  a  správce  mini- 
steria kultu  a  vyučování.  Kdvž  po  provedení 
dualismu  nastoupilo  v  naší  polovici  říše  samo- 
statné ministerstvo  Karlosa  Auersperga,  T. 
stal  se  v  něm  náměstkem  předsedy,  mini- 
strem zem.  obrany  a  správcem  ministerstva 
policejního.  T.  r.  byl  zvolen  poslancem  do 
čes.  sněmu,  později  do  říš.  rady  za  svéřen- 
ský  velkostatek.  Když  následkem  vyjednávání 
hrab.  Beusta  s  vůdci  české  strany  národní 
Karlos  Auersperg  v  září  1868  odstoupil,  T. 

1 


Taasinge  —  Tabák. 


stal  se  prozatímním  a  v  dub.  1869  deíinít. 
předsedou  kabinetu.  Následkeid  řeáeni  české 
otázky  octl  se  s  ministry  Bergerem  a  hr.  Po- 
tockým  v  menšině,  a  když  koruna  rozhodla 
se  ve  smyslu  větSiny  kabinetu,  odstoupil. 
Když  v  dub.  1870  bylo  povoláno  ministerstvo 
Potockého,  T.  stal  se  v  ff ém  ministrem  vnhra. 
Jednání  Potockéko  s  čes.  opposicí  přivedk) 
opět  pád  kabinetu,  načež  T.  odebral  se  jako 
mistodriitel  do  Tyrolska,  kdež  setrval  až  do 
r.  1879.  T.  r.  vstoupil  opět  jako  ministr 
vnitra  do  prozatímního  kabinetu  Stremay- 
rova  a  řídil  volby  do  říšské  rady.  Podařilo 
se  mu  dosíci  v  českém  velkostatkářstvu  kom- 
promissu,  podle  kterého  připadlo  konserva- 
tivním  10  říš.  mandátů  s  podmínkou,  že  zvo- 
leni vstoupí  do  říš.  rady.  Kabinet  Stremay- 
rův  zadal  11.  čce  za  propuštěnou,  načež  T. 
jako  nastávající  předseda  vedl  vyjednáváni 
s  vfidci  českými  o  vstoupení  Čechů  do  říš. 
rady.  Když  jednáni  se  zdařilo,  císař  přijal 
demissi  Stremayrovu  a  pověřil  T-a  sestave- 
ním nového  kabinetu,  do  něhož  přijat  i  zá- 
stupce Čechů  baron  Pražák  jako  ministr  bez 
portefeuillu.  Ve  schůzi  dne  30.  říj.  1879  T. 
ohlásil  za  úkol  vlády  dorozumění  a  smíření 
rozvaděných  živlův  a  prohlásil,  že  minister- 
stvo nesmí  býti  ministerstvem  strany.  Na- 
razil však  proto  na  prudkou  opposici  strany 
německo-liberální  při  projednáváni  předlohy 
o  prodloužení  branného  zákona,  tak  že  mu 
nezbylo  neŽ  propustiti  německo-liberální 
členy  svého  kabinetu  a  opříti  se  o  většinu 
skládající  se  z  poslanců  českých,  polských, 
jihoslovanských  a  konservativně-německých, 
všeobecně  zvanou  pravice.  Némecko-liberálni 
levice  spoléhala  na  to,  že  T.  proti  její  oppo- 
sici se  neudrží  a  zvlášť  že  finanční  nesnáze 
podvráti  jeho  vládu.  Avšak  T.  i  finanční  mi- 
nistr Dunajewski  ukázali,  že  lze  v  Rakousku 
vládnouti  i  bez  německých  liberálů.  Po  ví- 
tězství mladočeském  při  volbách  do  zem. 
sněmu  r.  1889  T.  pokusil  se  o  dorozumění 
mezi  čes.  a  něm.  poslanci  a  pokus^  ten  vedl 
k  vídeňským  konferencím  a  úmluvám  ze  dne 
19.  led.  1890  čili  t.  zv.  punktacím.  R.  1891 
T.  rozpustil  říš.  radu,  což  mělo  za  následek 
demissi  Dunajewského.  Při  nových  volbách 
r.  1891  raladočeši  dobyli  úplného  vítězství  a 
tim  došlo  k  rozbití  železného  kruhu  pravice, 
což  přimělo  T-a  k  vyjednávání  s  levicí.  Když  ' 
dohody  dosaženo,  vstoupil  do  kabinetu  hr.  ; 
Kuenburk  jako  officiálni  zástupce  levice,  což  i 
přimělo  v  srp.  1892  barona  Pražáka  k  od- 
stoupeni. Po  znovuzahájení  řiš.  rady  levice  j 
žádala  na  T-ovi  další  ústupky,  a  když  nepo-  I 
volil,  naopak  prohlásil,  že  místo  čes.  ministra 
krajana  bude  co  nejdříve  obsazeno,  odstou- 
pil opět  hr.  Kuenburk  a  levice  ohlásila  znova 
opposici.  T.  pokusil  se  pak  o  utvoření  vět- 
šiny skládající  se  z  levice,  polského  klubu  a 
klubu  Hohenwarthova  na  základě  programmu 
z  6.  ún.  1893,  v  němž  se  prohlašuje  přednost 
všeobecnosti,  státu  a  lidu  před  jednotlivými 
stranami  a  že  péče  o  tyto  zájmy  nesmí  ni- 
kdy matena  býti  zájmy  stranickými.  Pokus 
ten  však  se  nezdařil,  poněvadž  levice  se  vzpí- 


rala jakémukoliv  spojenectví  s  klubem  Ho- 
henwarthovým.  T.  r.  následkem  bouřlivých 
událostí  v  Praze,  nastavšich  po  náhlém  uza- 
vřeni zem.  sněmu,  T.  svolil  k  vyhlášení  vý- 
jimečného stavu  nad  Prahou  a  sousedními 
okr.  hejtmanstvími.  Dne  10.  říj.  1893  T.  pře- 
kvapil říš.  radu  novou  volební  předlohou » 
kterouž  mělo  býti  povoleno  všeobecné  vo- 
lební právo  podle  stupně  vzděláni  občanů. 
Proti  této  předloze  vystoupila  co  nejrozhod- 
něji levice,  prohlásivši  ji  za  ohrození  své 
državy.  Ve  schůzi  24.  říj.  prohlásil  sé  proti 
ní  i  hr.  Hohenwarth,  rovněž  i  polský  klub» 
pročež  T-ův  kabinet  podal  žádost  za  pro- 
puštěnou, která  také  12.  list.  byla  přijata. 
Po  třináctiletém  nepřetržitém  působení  od- 
stoupil tedy  státník  vysokého  nadání  z  ve- 
řejného života  a  za  2  roky  potom  zemřel. — 
Srv.  J.  J.Toužimský,  Hrabe  T.  a  česká  otázka 
(»Osvěta€,  XXVI.,  1896).  Část  korrespon- 
dence  T-ovy  vydal  jeho  syn  hrabě  Jindřich 
8  titulem  >Aus  dem  politischen  Nachlass  des 
Grafen  T.<  (>Politik«  1904,  č.  336  si.,  1905, 
č.  1  si.).  Skč. 

Taailn^e  (Thorseng),  dánsky  ostrov 
mezi  Fynem  a  Langelandem,  náleží  k  amtu 
svendborskému  (Fyn)  a  má  na  68  5  km*  4035 
obyv.  (1901);  hl.  m.  jest  Troénse  na  sev.- 
vých.  pobřeží,  v  létě  jako  výletní  místo  hojně 
navštěvované.  Ostrov  jest  velmi  úrodný,  má 
znamenité  sadařství,  průmysl  loďařský. 

Tabaoohi  [tabáki]  Odoardo,  sochařital.» 
(♦  1831  v  Miláně),  jenž  se  proslavil  monumen- 
tálními sochami  Cavoura  (na  jeho  pomníku 
postaveném  r.  1865  v  Miláně),  Dantea  a 
Lan\x  (v  galerii  Viktora  Eman.  v  Miláně), 
pomníkem  inženýru  Paleokopovi  (při  otevření 
tunnelu  Mont-Ceniského)  a  skupinou  Ugo 
Foscolo  a  Teresa  a  j. 

Tabas^O,  ostrov  v  Záp.  Indii,  vizTobago. 

Tabas^OTé  hole  viz  Bactris. 

Tabák  n.  do  han,  v  ohledu  bot.  viz  Ni- 
cotiana. 

Pěstování  t-u  rozšířeno  jest  nejvíce  ve 
Střední  Americe  a  na  ostrovech  Západní 
Indie  (Havanna,  Kuba,  Domingo,  Puerto 
Rico),  v  Sev.  Americe  v  Marylandě,  Kentucky, 
Virginii,  Floridě,  v  Již.  Americe  v  Ecuadoru, 
Brazílii  a  j.;  z  evropských  zemí  pěstují  t. Tu- 
recko, Hollandsko,  Falce,  Uhry. 

T.  vyžaduje  lehkou  půdu  bohatou  solemi 
draselnatými  a  pokud  možná  prostou  chlo- 
ridů. Sází  se  buď  po  sobě  samém  (v  Hol- 
landsku)  neb  po  jiných  plodinách.  Ke  hno- 
jení berou  se  vedle  přirozeného  hnojiva  soli 
draselnaté,  ježto  podporují  doutnání  listů 
tabákových;  hnojiva  fosforečná  a  chloridy 
se  nehodí. 

Ježto  hospodář  snaží  se  t.  pokud  možná 
ještě  za  teplejšího  počasí  sušiti,  musí  se  set- 
bou počíti  dosti  záhy,  obyčejně  již  v  polo- 
vici března.  T.  vysévá  se  do  pařenišť  a  peč- 
livě opatruje,  až  dosáhnou  lístky  asi  1  cm 
délky.  Pak  piku  jí  se  mladé  rostlinky  na  zá- 
hony, kdež  zůstanou  aŽ  do  druhé  polovice 
května,  kdy  se  vysazuji  teprve  do  pole,  buď 
pravidelně  ve  stejné  vzdálenosti  30—40  cm^ 


Tabák. 


v  Uhrách  i  80  cm^  nebo  ve  dvouřadech  asi 
60  Oft  od  sebe  vzdálených.  Po  dobu  vege- 
tace t.  podle  potřeby  2krát  až  3krát  se  oko- 
pává. Jakmile  se  objeví  pupeny  květové,  ola- 
muji  se  vrcholky  rostlin,  čímž  dosáhne  se 
vétáích  listů.  Má-li  se  použiti  t-u  na  obalové 
listy  doutníků,  olamuji  se  vrcholky  nad  6.  až 
10.  listem,  užije-li  se  k  výplni  doutníků  po- 
nechává se  vice  listů,  12  až  15.  Postranní  vý- 
honky po  ulámání  vrcholků  vyrážející  musí 
se  pečlivé  olamovati.  Sklizeň  t-u  nastává  vše- 
obecně tehdy,  kdyŽ  svěže  zelená  barva  listů 
přechází  ve  světle  žlutou.  Jinak  jest  doba 
sklixně  závislá  na  úČelu,  k  jakémuž  t-u  má  býti 
použito.  T.  na  obalové  listy  se  sklízí,  když  na 
lista  počnou  se  teprve  žluté  tečky  ukazovat, 
t.  na  výplň  doutníků  a  i  kuřlavý  nechá  se 
více  uziáti.  Ježto  trám  listů  pokračuje  od 
zpodu  k  vrcholku  rostliny,  sklízejí  se  též 
i  listy  v  některých  krajích  postupně.  T.  skli- 
zený na  místě  se  třídí,  sváže  slámou  v  otepi 
a  sváží  do  sušáren.  Potřebné  semeno  pěstuje 
se  v  zahradách  a  chráněných,  výslunných 
místech.  Zralé  tobolky  nevyprazdňují  se  ihned, 
nýbrž  až  na  jaře  před  upotřebením.  Sklizeň 
t-u,  jež  jest  závislá  na  podnebí  a  povětmosti, 
činí  průměrně  10—25  q  z  1  ha. 

Sušení  t-u  provádí  se  v  krajinách  teplej- 
ších přímo  po  sklizni,  v  krajinách  studeněj- 
ších teprve  po  předchozím  zavadnutí  sklize- 
ných listů.  Způsob,  jakým  se  sušení  provádí, 
jest  dosti  rozmanitý  a  závislý  na  podnebí, 
druhu  tabáku,  jakož  i  hospodářské  zdatnosti. 
Jednotlivé  listy  navlékaji  se  jehlou  na  mo- 
toazy  neb  napichují  na  tyČky  a  vyvěsí  v  su- 
šárnách,  jejichž  konstrukce  jest  velmi  roz- , 
dílná.  V  Německu  a  v  Uhrách,  kde  se  t.  pře- 
vážně při  obyčejné  teplotě  suši,  užívá  se 
dřevěné  neb  zděné  kůlny  opatřené  regula- 
cemi tahu,  bez  topeni,  v  Americe  užíváno 
jest  sušárny  zděné  s  topením 


čejně  nezlepšuje  se  jinak,  než  že  různé  druhy 
se  smíchají,  podobné  jako  se  míchají  různé 
ročníky  vín,  aby  se  dosáhlo  jisté  kvality. 

Máčení  t-u  v  různých  roztocích,  jež  mu 
mají  udíleti  aroma,  po  případě  z  něho  odstia- 
ňovati  jisté  látky,  jako  nikotin  a  i.,  provádí  se 
častěji  u  f-n  kuřlavého,  velmi  zřídka,  a  to  jen 
u  špatnějších  druhů,  t-n  doutníkového, Jeito 
při  těchto  manipulacích  vedle  látek,  jez  od- 
straniti se  snažíme,  bývají  vyluhovány  i  látky 
cenné,  čímž  jakost  t-u  v  jistém  směru  trpí. 

Barveni  t-u  provádí  se  někdy  u  t-u  kuř- 
lavého kyselinou  siřičitou,  kurkumou  a  jinými 
barvivy.  Nv. 

Výroba.  Až  do  let  čtyřicátých  XIX.  sto- 
letí vyráběn  v  Rakousku  pouze  t  kuřlavý  a 
šňupavý.  Teprve  r.  1842  zavedena  zde  vlastni 
výroba  doutníků  a  o  23  let  později  i  cigarrett 
T.  kuřlavý  prodáván  byl  s  počátku  v  kyt- 
kách (oka  mu  říkali),  potom  krájený  a  ve 
smotcich.  T.  smotaný  vyráběl  se  takřka  po 
způsobu  provaznickém.  Pomocnici  srootkaře, 
obvykle  malí  chlapci,  utvářeli  z  mnoha  do 
sebe  zavinutých  listů  tabákové  duše,  prosté 
>pupy«  zvané,  kladli  je  smotkaFi  k  ruce  a 
tento,  svinuje  >pupu<  k  >pupě<,  vytvořil 
s  použitím  listu  obalového  na  stole  prostře- 
ného přiměřeně  tlustý  provaz  tabákový,  jenf 
ihned  pomocníkem  jiným  na  moták  byl  na- 
víjen. Dnes  uviji  se  provaz  tabákový  strojem 
Andrewovým  velmi  přesně  a  rychle.  Smoticy 
vyrobené  putuji  do  suŠíren,  v  nichž  se  zba- 
vují přebytečné  vody  a  list  obalový  nabývá 
při  tom  lesku.  Potom  ukládají  se  do  skla- 
dišť. Spotřeba  smotkového  t-u  není  velká 
(r.  1904  prodáno  v  Rakousku  14.026  q\  hlav- 
ním odbytištěm  jeho  jest  východní  Halič.  — 
Výroba  kuřlavého  t-u  krájeného  děla  se 
kdysi  na  řezačkách,  řezankovým  strojům  ne- 
nepodobných.  Teď  krájí  se  t.  na  řezačkách 
hainburských,   velmi  praktických.    Surovina 


Veliký  vliv  na  sušeni  má  při  sušárnách  bez  í  přichází  do  továren  v  balicích;  v  přípravně 


topeni  počasí,  v  nichž  sušeni  trvati  může  ně- 
kolik dnů  až  týdnů,  skoro  žádný  u  sušáren 
s  topením,  v  nichž  t.  ve  3—4  dnech  bývá 
úplně  vysušen.  Suší  se  obyčejně  tak,  až 
v  ruce  sbalený  list  při  rozevřeni  dlaně  opět 
svého  původního  tvaru  nabývá.  Suché  listy 
se  třídí  a  vážou  do  otepí  a  prodávají  ob 
chodníkům,  kteří  je  dále  zpracují,  přenechá 


se  třídi  a  na  konec  listy  dobře  připravené,  to 
jest  listy  buď  vodní  mlžinou  anebo  vodni 
parou  (při  obyčejných  druzích)  za  mírného 
účinku  teploty  zvláčnělé,  kladou  se  do  ře- 
začek. —  Ukládáním  listu  na  list  vzniká  ve 
stroji  massa  listová,  tvořící  hranol,  která 
transportérem  mezi  dva  otáčivé,  ryhované 
válce  se  posouvá.  Ozubeným  kolem  řezačky 


vajice  je  jakémus  kvašeni  (fermentaci).  Otepi  I  řídí  se  pozvolný  a  přesný  pohyb  obou  válců 
kladou  se  totiž  na  suchou  podložku  slámy,  a  mezi  nimi  se  pohybující  massy  tabákové, 
pokud  možno  těsně  do  kup  v  místnostech  >  Počet  zubů  udává  postrk  massy,  na  kterouž 
uzavřených,  po  připadě  mírně  vytopených.  |  ihned  ostrý  nůž  u  úst  řezačky  šikmo  polo- 
Uvnitř  kupy  následkem  různých  chemických  Zený  dopadá  a  ji  na  nudličky  krájí.  Mnozí 
pochodů  t.  se  ohřívá,  tak  že  jest  nutno  tep-  kuřáci  libuji  si  v  druzích  kroužkovaných,  ja- 
lotu  převrstvením  regulovati.  Po  ukončené  I  kými  na  př.  jsou  krull  a  knastr.  KrouŽko- 
fermentací  (6—10  dnech),  když  listy  žádoucí  váni  vláken  tabákových  dosáhne  se  tím,  že 
barvy  nabyly,  dosuší  se  t.  v  otepích  na  des- 1  krájené  vlhké  t-y  umisťují  se  ve  velikých  ro- 
kách a  konečně  ukládá  ve  skladištích.  VAme-  tačních  bubnech,  pod  nimiž  se  topí.  Teplota 
rice  suší  se  t.  jiným  způsobem:  Listy  nejprve   nesmí  býti  příliš  vysoká;  ztratilf  by  jí  t  krq- 


při  mírné  teplotě  (30—40''),  která  jest  od 
chvlná  u  různých  druhů  t-u,  nechají  se  kva 
síti  potud,  až  nabudou  žádoucí  barvy.  Zvý- 
šením pak  teploty  na  60* C  t.  se  vysuší.  T-u 
usušeného  a  fer  mento  váného  užívá  se  přímo 


mě  jasiíé  barvy  i  své  aroma.  R.  1904  pro- 
dáno v  Rakousku  t-ů  kuřlavých  obyčejných 
238.819  (jy  specialitních  1450  q. 

Cigarretty  jsou  sice  nejmladším,  ale  la 
to  největší  oblibě  a  odbytu  se  těšícím  fabrí- 


k  výrobě  doutníků,  po  př.  t-u  kuřlavého.  Oby-  I  katem  tabáčním.  Ruční  výrobu  cigarrett  pro 


Tabáková  daň. 


vádí  skupina  tři  dělnic:  pomocnice,  strojov- 
nice  a  plnička.  Pomocnice  ukládá  malé  množ- 
ství cigarrettového  t-u  do  rybek  (malá,  po- 
délná odměrka);  strojovnice  vyklojpuje  ho 
do  strojku  a  rychlým  pohybem  zavili  jej  do 
svitku  pergamenového;  plnička  navléká  ko- 
nečně dutinku  papírovou  na  onen  svftek  a 
nabijákem  vsunuje  t.  do  dutinky  papírové; 
T,  přesahující  okraj  dutinky,  ustřihuji  |iné 
dělnice.  Při  cigarrettách  násadcových  vsu- 
nuje navlékačka  tvrdý  papír,  na  malém  strojku 
před  tím  spirálovitě  stočený,   do  dutinky, 

erve  než  se  t-em,  jak  výše  napsáno,  naplní, 
►utinky  vyrábějí  se  nyní  venkoncem  bez 
upotřebeni  lepidel  na  strojích  dutinko vých 
několika  soustav.  Kotouč  papírový,  obsahu- 
jící proužek  až  2000  m  dlouhý,  odvíjí  se  tu 
pomalu,  okraje  jeho  se  přehýbají  a  tak  vzniká 
volný  záhyb,  který  však  ihned  tlakem  ozu- 
beného^ kolečka  v  pevný,  vroubkovaný  steh 
se  mění.  Stroj  sám  opatřuje  dutinky  barev- 1  váných,  sledovalo  hlavně  účel  konsumci  ob 


(viz  Tabáková  daň),  jehož  správu  vede 
generální  ředitelství  tabákové  režie  ve  Vídni ; 
jemu  je  podřízeno  7  úřadA  nakupovačních, 
30  továren  a  19  skladišť  t-u  prodejného.  Do- 
zor nad  generálním  ředitelstvím  přísluší  mi- 
nisterstvu financí. 

Celkový  příjem  tabákového  monopolu 
r.  1904  činil  za  výrobky  231,347.700  K;  vý- 
dej 88,532.081  K;  přebytek  142,815.619  K. 

F.  B.  Ventura, 

Tabáková  daft.  Tabák  jakožto  předmět 
nesloužící  k  ukojeni  nutných,  nýbrž  pouze 
zbytných  potřeb,  více  než  kterýkoliv  před- 
mět jmý  hodí  se  k  ukládání  daně,  jejíž  vhod- 
nou úpravou  lze  dosíci  více  než  jaJcoukoliv 
dávkou  jinou,  plně  odůvodněné,  zdanění  lu- 
xusové. Původní  zdanění  tabáku,  jež  nastou- 
pilo po  přísných  zákazech  konsumce,  v  růz- 
ných zemích  různě  stíhaných  a  důvody  bez- 
pečnostními, ano  i  náboženskými  odůvodňo- 


nými  i  zlacenými  nápisy.  Výkonnost  těchto 
strojů  jest  značná.  Semeno vka  na  př.  vyrobí 
denně  i  70.000  bezvadných  dutinek.  Cigarretty 
vyrábějí  se  též  strojem,  který  zhotovuje  ci- 
garretty úplně  sám,  člověk  jest  jen  pouhým 
dozorčím  orgánem  stroje.  Denní  výroba 
100.000  cigarrett  není  nejvyšší  hranicí  výkon- 
nosti strojů  amerických  a  francouzských. 
R.  1904  prodáno  v  Rakousku  domácích  ci- 
garrett 3657,665.769  kusů,  o  7-5Y,  více  než 
roku  předešlého,  importovanýcn  cigarrett 
20,695.400  kusů,  o  l'7Vó  více  než  r.  před. 

O  výrobě  doutníků  viz  Doutník. 

Výroba  šňupavého  t-u  jest  processem 
nadmíru  zdlouhavým.  Uplyneť  někdy  řada 
let,  než  z  vhodného  listu  vyvine  se  Šňupeček 
tabákový.  List  k  výrobě  šňupavého  t-u  způ- 
sobilý buď  se  šrotuje  anebo  krápí,  potom 
mele  a  stoupuje;  a  konečně  míchají  se  různé 
moučky  tabákové  v  jednu  směs  a  zapařují 
.se.  Zapařené  polotovary  kvasí  se  v  malých 
soudcích,  v  místnostech  dobře  temperova- 
ných (50**R),  a  ukládají  se  později  ve  veli- 
kých sudech  do  sklepů,  aby  tu  dozrály. 
V  sklepním  chladu  odehrává  se  ve  šňupa- 
vém   t-u    celá   řada    processů    chemických. 


meziti  a  teprve  později  spojen  se  zdaněním 
tabáku  cíl  fiskální  —  dosažení  co  největšího 
výnosu  finančního.  V  dobách  starších  po- 
užíváno k  cíli  tomu  formy  cla  na  tabák  do 
země  přivážený,  později  přistoupily  teprve 
zvláštní  dávky  vnitřní  ze  spotřeby  jeho.  Ve 
státech  moderních  shledáváme  se  téměř  ve- 
směs se  zdaněním  tabáku  značně  vysokým, 
provedeným  v  různých  formách. 

Mimo  cla,  jež  stíhají  tabák  do  země  při- 
vážený buď  samostatně  (Anglie)  neb  vedle 
zvláštních  dani  spotřebních,  užívá  se  ke  zda- 
nění tabáku  forem  těchto:  1.  Daně  ze  su- 
roviny, jež  ukládá  se  podle  váhy  tabáku 
surového  (Prusko  od  r.  1819—28,  Německo 
podle  zák.  z  16.  čce  1879:  45  mk.  za  100  kg^ 
tabáku  fermentovaného  neb  úplně  vysuše- 
ného; Belgie  podle  zák.  z  17.  dubna  1896: 
15  fr.  za  100  ilr^  sušeného  tabáku).  2.  Dané 
plo chove,  ukládané  podle  rozsahu  plochy 
tabákem  osázené  (Prusko  1828,  z  části  i  dnes 
podle  zák.  z  16.  čce  1879,  Německo  při  osá- 
zené ploše  pod  4  a:  4'6  pf.  za  1  g).  3.  Dané 
osevové  (sadbové,  sklizňové),  jež  vy- 
bírá se  podle  úředně  zjištěného  počtu  keřft 
tabákových.  (Belgie  až  do  r.  1896).  4.  Dané 


Vedle  vůně  různých  aromatických  olejti  a  tovarové  vybírané  podle  množství, případné 
vonných  přísad,  jichž  se  t-u  průběhem  vý-  •  -'^'^'-  '^'"^"  v,^*^«/^i,  foK.si,^**  /'^«««  t». 
roby  dostalo,  vyvinuji  se  tu  zápachy  nové, 
které  nos  šňupákův  tak  mile  dráždili  dove- 
dou. —  Výroba  šňupavého  t-u  koná  se  nyní 
vesměs  stroji  parními  a  to:  v  Hainburce, 
Lublani,  Saccu,  Sedlci  a  veWinnikách.  R.  1904 
prodáno  v  Rakousku  šňupavého  t-u  12.350  q\ 
úbytek  proti  roku  předešlému  l*2Vo- 

Na  sklonku  roku  1904  napočítáno  u  30  to- 
váren rakouských:   25  parních  strojů  (s  48 


i  podle  druhu  hotových  fabrikátů  (dříve  Tu- 
recko, nyní  Rusko,  Spoj.  Obce  zák.  z  1.  říj. 
1890,  Brazílie,  Mexiko,  Kanada).  5.  Mono- 
polu tabákového  v  té  způsobe,  že  stát 
výhradně  jest  oprávněn  surový  tabák  kupo- 
vati, jej  zpracovati  a  stanoviti  osob^  ku 
prodeji  jeho  oprávněné.  Výnos  pro  stát  zá- 
leží tu  v  rozdílu  mezi  cenou  výrobní  a  ce- 
nou, zač  prodavačům  od  něho  koncesso vá- 
ným tabák  prodává.  (Většina  států,  zejm.  Ra- 


kotly)  4  vodní  a  125  elektrických  motorů.  I  kousko-Uhersko,  Francie,  Itálie,  Španělsko, 
Kromč  práce  strojové  byla  přece  jen  hlav- 1  Portugalsko,  Turecko  [správa  svěřena  sou- 
ním  zdrojem  celého  velkého  průmyslu  tabáč- !  kromé  společnosti  za  kontroly  statuj,  Ru- 
ního  sila  lidská;  pracovaloť  v  něm  4847  děl-  munsko,  Srbsko,  Černá  Hora,  japansko ;  ome- 
níků  35.044  dělnic  a  96  mladistvých  dělníků,  zenější  měrou,  tak  že  kupuje  výhradně  stát 
dohromady  39.987  stálých  pracovních  sil  děl-  tabák  surový  a  prodá  jej  obchodníkům  a  to- 
nických,  vedle  652  úředníků -a*  3?3"  dílové- V^árníkům :  Guatemala,  Nicaragua.) 
doucích  a  sluhů.  V  Rakousko- Uhersku  jest :  Z  uvedených  forem  zdanění  jest  forma 
výroba   a   prodej   t-u   státním    monopolem   monopolu  nejvýhodnější,  ježto  jednak  zaru- 


Tabákové  kollegium  —  Tabari." 


čuje  státu  výnos  co  největái,  jednak  více  než 
kterákoliv  jiná  usnadňuje  zdanéni  podle  kva- 
litr  výrobku  a  tím  i  umožňuje  postiženi  vyšší 
^nsobilosti  platební.  Mimo  to  monopol  při 
řádné  úpravě  podává  nad  jiné  lepši  kontrolu 
obsahu  prodávaných  výrobků.  Sledujeme-li 
vývoj  zdaněni  tabáku  v  Rakousku,  shledá- 
váme i  zde  na  počátku  zákazy  konsumce, 
později  clo  na  tabák  do  země  přivážený 
(40  kr.  za  1  cent),  od  r.  1670  až  do  r.  1784 
bylo  právo  i  k  importu,  později  i  k  fabrikaci  ta- 
báku určitým  osobám  úplatně,  výhradně  pře- 
necháno. V  době  té  přikročeno  sice  i  k  formě 
monopolu  (pat.  z  20.  kv.  1701,  pak  ze  14.  záři 
1722),  ano  i  ke  zvláštní  značně  vysoké  dávce 
z  tabáku  {Tabakau/schlag  pat.  z  5.  říj.  1704), 
však  výjimky  tyto  neměly  dlouhého  trvání. 
Teprve  josefínským  patentem  z  8,  kv.  1784 
zavedeno  vybíráni  daně  monopolem,  jež  od 
té  doby  udrželo  se  páko  výhradná  forma 
zdanění.  Monopol  nyní  platný  opírá  se  o  řád 
celoi  a  monopolní  (z  11.  čce  1835).  Za  >ta- 
bák«,  na  který  výhrada  státní  se  vztahuje, 
pokládají  se  podle  §  383  řádu  monop.  nejen 
listy  a  odpadky  rostliny  tabákové,  nýbrž  vů- 
bec veškery  rostlinné  látky,  jichž  jako  surro- 
gátů  tabáku  o  sobě  neb  smíšených  s  tabá- 
kem neb  jinými  látkami  se  používá.  Ustano- 
veni toto  platí  však  mimo  rostlinu  tabákovou 
pouze  pro  ty  látky  rostlinné,  jeŽ  zvláštní  vy- 
hláškou výslovně  se  prohlásí  za  spadající  pod 
ustanoveni  toto.  Zákonodárství  v  záležitostech 
monopolu  tabákového  přísluší  podle  stát. 
zákl.  zák.  z  21.  pros.  1867,  č.  141  ř.  z.  říšské 
radě.  Přece  však  vláda  bez  odporu  osobuje 
si  právo  stanoviti  cenu  fabrikátu  tabákových 
cestou  nařizovaci. 

Surový  tabák  —  pokud  nepřiváží  se  z  ci- 
ziny —  odbírá  stát  od  soukromých  pěstitelů 
domácích.  Sázeni  tabáku  smi  se  díti  pouze 
v  určitých  obvodech  finanční  správou  urče- 
ných, pěstiteli,  jimž  dostalo  se  zvláštní  li- 
cence osobni  a  tudíž  nepřenositelné.  Podni- 
katel podléhá  kontrole  finanční  a  jest  pod 
sankci  trestní  povinen  veškeren  tabák  od- 
vésti do  skladišť  státních.  Zpracování  tabáku 
přísluší  výhradně  továrnám  aerámím,  odtud 
výrobky  hotové  přicházejí  do  aerárních  skladů 
tabákových,  jež  dále  je  předávají  ve  velkém 
koncessovaným  velkoskladům  tabákovým, 
odkud  sklady  detailní  (trafiky)  odbírají  pak 
fabrikáty  ku  prodeji  konsuméntům.  Ceny  ta- 
báku pro  skladníky  a  pro  prodej  detailní 
jsou  napřed  určeny  tak,  že  pro  sklady  ve 
velkém  a  malém  a  prodej  detailní  stanoveny 
jsou  ceny  různé.  Zisk  velkoskladů  záleží  ve 
zvláštní  provisi,  zisk  trafik  v  rozdíle  mezi 
niiši  cenou,  zač  tabákové  fabrikáty  ze  skladův 
odbírají,  a  napřed  stanovenou  cenou  pro 
konsumenty  (asi  9V»)*  Pro  stát  záleží  výnos 
v  rozdíle  mezi  cenou  výrobní  a  cenou,  zač 
fabrikáty  přenechává  velkoskladům. 

Tabák  přivážený  soukromníky  z  ciziny  pod- 
léhá vysokému  clu  a  poplatku  licenčnímu. 
Clo  čini  42  K  za  1  9  tabáku  surového  a 
105  K  za  1  ^  výrobků  hotových.  Licenční 
poplatek^čini  22  K  za  1  ^  cigár  neb  čigar* 


rett  a  16  K  80  h  za  1  ir^  jiných  fabrikátů  a 
14  K  za  1  kg  tabáku  surového.  Podmínkou 
licence  jest,  že  množství  tabáku  odpovídati 
musí  osobni  potřebě  toho,  kdo  za  licenci 
žádal. 

Z  hojné  literatury  budiž  uvedeno:  Pro 
otázkyvšeobecné:  Tiedemann,  Geschichte 
des  Tabacs  u.  áhnlicher  Genussmittel  (Frank- 
furt, 1854;  zejména  pro  všeobecnou  historii 
t-vé  d-ě);Lamers,Das  Tabacmonopol  (»Vier- 
teljahrschrift  f.  Volkswirtschaft  etc,  1878); 
F.  Bere,  Les  tabacs  (Pař.,  1896);  L.  C.  J. 
Bertram,  De  tabac.  Conlemborg  (1896).  — 
Pro  Rakousko-Uhersko:  dElvert,  Zur 
Osterr.  Finanzgesch.  mit  besond.  Růcksicht 
auf  die  bóhm.  L&nder  (Brno,  1881);  Retzer, 
Tabakspachtungen  in  den  ósterr.  Landen 
von  1670—1783  nach  achten  Urkunden  (Ví- 
deň, 1784);  Dessáry,  Das  Tabakmonopol  in 
Ungarn  (»Zft.  f.  dsterr.  Rechtsgelehrsam- 
keit«,  1849);  Plenker,  Das  6sterr.Tabak-Mono- 
pol  seit  dessen  Ausdehnung  auf  d.  gesammte 
Staatsgebiet  (Vídeň,  1857);  Knackl.Das  ósterr. 
Tabakmonopol  u.  der  Ausgleich  mit  Ungarn 
(•Oesterr.  Revuec,  1867);  t.,Das  Tabak-Mono- 
pol  in  Oesterreich  u.Frankreich  (Vídeň,  1878); 
S.  M.  Wickett,  Studien  Uber  das  ósterr. 
Tabakmonopol  (>Finanz- Archiv* ,  14.  roč., 
1867);  Laurent,  La  régie  des  tabacs  en 
Autriche-Hongrie  et  en  Itálie  (Pař.,  1901); 
Possauner,  Das  Tabakverschleisswesen  in 
Oesterreich  (Vídeň,  1901).  Funk, 

Tabákové  kolleffiiim  viz  Bedřich  43)» 
str.  693  6. 

Tabanldae,  Tabanus,  zooL,  viz  Ovadí. 

Tabari  Abú  Džafar  Muhammed  ben 
Džarir  ben  Jaz id,  vynikající  historik  a  theo- 
log arab.,  rodem  Peršan  z  Tabaristánu,  odtud 
i  jméno  (♦  838  v  Amulu  —  f  923  v  Bagdádu), 
kde  žil  jako  učitel  tradice  a  práva.  Vedle 
činnosti  učitelské  vyvinul  rozsáhlou  činnost 
spisovatelskou  v  oboru  historie,  muslimské 
tradice,  koránové  exegese  a  práva.  Práce 
jeho  nevynikají  původností,  za  to  v  nich 
zkompilováno  a  sice  věrně,  bez  směšováni 
jednotlivých  pramenů,  hojně  cenného  mate- 
riálu autorů,  jejichž  spis^  většinou  se  ne- 
dochovaly. Nápadná  je  závislost  na  histori- 
kovi Saifu  Omarovi  z  Kúfy.  V  historii  arabské 
T.  jest  autorem  prvého  velikého  díla  o  historii 
všeobecné  s  názvem:  Kitábu  achhdri^r-rusuli 
val  mulúkif  kniha  zvěsti  o  prorocích  a  krá- 
lích. Výborně  vydáno  jako  Annales  auctore 
Abu  Djaýar  M,  b.  DJarir  aUTabari  (Lejda, 
1879—1901)  společnou  prací  J.  Bartha,  Th. 
NOldeka,  P.  dejonga,  J.  Guidiho,  S.  Guyarda 
a  M.  J.  de  Goeje  ve  třech  sériích  (I.  6  sv.; 
IL  5  sv. ;  IIL  4  sv.),  dohromady  16  sv.  tvořících 
2  díly.  Úvodem,  slovníkem  a  ukazovatclem 
opatřil  de  Goeje.  Před  tím  již  pokusil  se  o  vy- 
dání a  překlad  J.  G.  L.  Kosegarten:  Tabarista- 
nensis  Annales  regum  atque  legatorum  Det, 
arab.  et  lat.,  Greifswald,  1831—53,  3  d.  V  anna- 
listickém  uspořádání  T.  podává  v  díle  svém 
dějiny  světa  od  stvořeni  až  po  svou  dobu, 
do  r.  302  H  =  914  po  Kr.  Perské  zpracování 
BaVamiho  (f  996)   z  r.  963,   Taríchi  Tabari, 


Tabarije  —  Tabcllární  methoda. 


jest  nejstarší  práci  dějepisnou  na  poli  per- 
ské literatury,  v  nové  úpravě  od  A  bul  Ká- 
sima  Simnánih o  (rukopisně).  Do  východní 
turečtiny  přeložil  dílo  T-ho  Váhidi  al-Bal- 
chi  r.  1522,  i  do  turečtiny  přeloženo  a  od- 
tud na  novo  do  arabštiny  r.  1528.  (Srv.  Zo- 
tenberg,  Chronique  ďAou  Djafer  M.  ben 
Djarir   b.  Jazíd  Tabart  traduite  sur  la  vcrs. 

Ecrs.,  Paříž,  1867—74,  4  díly,  před  tím  již 
„  Dubeux,  Chronique  trad.  sur  la  verš.  pers. 
ďAbou  AU  Muham.  Belami,  Paříž,  1836, 1,  díl. 
Turecký  překlad  vydán  v  Cařihradě  1843. 
Evropským  zpracováním  jedné  části  je  Th. 
NiJldeke  Geschichte  der  Perser  und  Araber 
fwr  Zeit  der  Samaniden  (Lejda,  1879).  Arab- 
ským pokračovatelem  T-ho  jest  M.  ben  Ab- 
delmelik  al  Hamdání  (f  1127)  do  r.  487H 
(=  1094).  Výtah  z  Tho  doplněný  dějinami 
Magribu  podal  Arib  ben  Sa'd  al-Kátib 
al-Kurtubí  (z  dnihé  pol.  X.  stol.),  vydal 
de  Goeje;  'Árib^  Tabart  continuatus  (Lejda, 
1897,  zmíněné  dějiny  Magribu).  Z  theologické 
činnosti  T-ovy  (uváděn  obyčejně  jako  Ibn 
Džarír)  zachován  rozsáhlý  a  důkladný  Tafsír 
ul  Kur' dni,  výklad  Koránu,  vydaný  sesuper- 
kommentárem  Nizámuddína  Hasana  bna  Mu- 
hammeda  Nísábúrího  v  Káhiře  1902,  30  dílft. 
Srv.  Loth,  »ZDMG.«,35.  I  on  přeložen  do  per- 
štiny  a  turečtiny.  V  theologii  T.  byl  přívr- 
žencem směru  Sáň*ova,  později  však  založil 
vlastní  školu,  pro  niž  vydán  v  Bagdádě  fana- 
tickým útokům  školy  Hanbalovců.  Srv.  J. 
Goldziher,  Die  literarische  Thatigkeit  des  T. 
nach  Ibn  Asákir  (» Wiener  Zeitschrift  fůr  die 
Kunde  des  Morgenl.«  IX.)  a  de  Goeje  v  En- 
cycl.  britannica  XXIII.  s.  v.  Dk, 

Tabarije  viz  Tiberias. 

Tabarln  [-r^],  pověstný  mastičkář  a 
fraškář  franc.  Žil  na  poč.  XVII.  stol.  v  Paříži, 
kde  na  náměstí  Dauphinově  prodával  ma- 
stičky a  provozoval  v  dřevěné  boudě  své 
frašky  v  kostumu  pierrota,  při  čemž  mu  po- 
máhali jeho  Žena,  přistrojená  za  harlekýna, 
černoch  a  přítel.  Jeho  frašky  Farses  byly  vy- 
dány po  prvé  r.  1622  a  potom  ještě  třikráte. 

Tabaristán,  Taberistán,  hornatý  kraj 
v  jihových.  perské  prov.  Mazenderanu 
(v.  t.),  prostoupené  pohořím  Elburzem.  Ná- 
sledkem vyšší  polohy  je  tu  dostatek  vláhy, 
tak  že  možno  tu  chovati  dobytek. 

Tabarrlni  Marco,  ital.  historik  (*  1818  ~ 
t  14.  led.  1898  v  Římě),  účastnil  se  politic- 
kého života,  r.  1860  stal  se  ředitelem  veřej, 
vyučování,  r.  1865  členem  ital.  státní  rady, 
r.  1871  členem  senátu.  Byl  spoluzakladatelem 
publikace  »Archivio  storico  italiano«  i  spolu- 
ředitelem  ústavu  »Istituto  storico  italiano«. 
Napsal:  Studi  di  critica  storica  (Flor.,  1871); 
Gino  Capponi  (t.,  1879);  Vité  e  ricordi  ďlta- 
iiani  illustri  del  secolo  XIX  (1884);  vydal: 
Versi  di  G.  Giusti  (t.,  1853);  Scritti  letttrarii 
di  Massimo  ďA^eglio  (t.,  1870);  Scritti  editi 
ed  inediti  di  Gino  Capponi  (t.,  1877,  2  sv.); 
Lettere  e  documenti  del  barone  Bettino  Ricasoli 
(t.,  1886  si.)  a  j.  v. 

Tabasaraň,  krajina  kavkázská  v  Jižním 
Dagistáně  západně    od   Derbendu   v   poříčí 


řeky  Rubasu  r.  1819  k  Rusku  přivtělená;  od 
r.  1866  rozdělena  je  mezi  dva  okruhy;  se- 
verní čásf  náleží  ke  kajtago-tabasaranskému, 
jižní  ke  kjurinskému;  v  této  obývá  asi  18.000, 
v  oné  23.000  duši.  Jazyk  původního  oby- 
vatelstva, jejž  studoval  Uslarov,  rychle  ustu- 
puje tureckému  nářečí  ázerbeidžánskému. 
Čásf  obyvatelstva  posud  podřízena  jest  be- 
gům.  Blíže  Derbendu  leží  Tabasaranské 
sirné  prameny.  Pp. 

Tabasoo  |-sko],  stát  v  rep.  Mexické,  při 
zál.  Campechském,  mezující  na  z.  se  státem 
Věra  Cruz,  na  j.  s  Chiapasem  a  v.  s  Cam- 
pechem.  měří  26.094  km}  s  159.834  obyv. 
(1900),  většinou  Indiány  Contaly  (Chontaly) 
a  mestici.  Povrch  jeho  jest  úplně  rovný 
stoupaje  neznatelně  k  jihu.  Celá  tato  rovina 
pokryta  je  bujnou  vegetaci  tropickou,  od 
mangrovníků  do  neproniknutelných  pralesů, 
které  protkány  jsou  vodními  toky.  V  době 
dešfů  stojí  skoro  úplně  pod  vodou.  Z  řek 
vynikají  Grijalva  a  Ušumacinta  splavné  v  ně- 
kterých částech  toku  pro  menší  lodi.  Při 
společném  ústi,  Barra  de  T.,  nedostatečně 
přístupném  rozkládá  se  hlavni  přistav  státu 
Frontera,  odkud  vyváží  se  hlavně  dříví  na 
barvy,  méně  z  výše  položeného  vnitrozemí 
káva,  kakao,  pak  vanilka,  tabák,  cukr,  třtina 
a  j.  Hl.  m.  je  S.  Juan  Bautista  nad  Gri- 
jalvou,  mající  10.643  obyv.  (1900)  a  prostřed- 
kující  obchod  s  Chiapasem.  Pobřeží  bylo 
po  prvé  navštíveno  (1518)  Juanem  de  Gri- 
jalva. Cortez  podnikl  tam  r.  1524  výpravu, 
jež  pro  naprostou  neschůdnost  krajiny  mu- 
sila  se  vrátiti. 

Tabasdanéy  skupina  národa  indiánského 
ve  Střední  Americe,  viz  Majové. 

Tabassaranové,  kmen  Lezginů  na  Kav- 
kaze (v.  t.,  str.  111  ťx). 

Tabailr,  bambusový  kafr,  viz  Bam- 
bus,  str.  214. 

Tabainikov  Ivan  Grigorjevič,  právník 
rus.  Býval  v  90.  letech  XIX.  stol.  mimořád- 
ným professorem  řím.  práva  na  universitě 
v  Oděsse,  od  r.  1899  jest  řádným  profes- 
sorem téhož  předmětu  na  univ.  v  Tomsku. 
Napsal  mimo  jiné:  Litératurnaja,  mu^ykaif' 
naja  i  chudofestvennaja  sobstvennost  (Petr., 
1878);  Pros  loj  e  vekselja  (>Zap.  Imp.  Novoross. 
Univ.c  1891,  též  separ.  Oděssa);  O  projekte 
nova^o  opekunskago  ústava  (>Žur.  S.  Pb.  Jurid. 
Obšc.«  1894);  Juridič,  \načenije  obéščanija 
podařit  (ySuá.  Včst.€,  1876);  Dogovory  poď 
rjada  i  postavki  (t.,  1872). 

Tabatlére  [-tjér],  fr.,  tabatěrka. 

Tabatinga,  pohraniční  osada  v  brazil. 
státě  Amazonas,  na  hranici  peruansko-brazil- 
ské,  na  1.  břehu  Amazonky  proti  ústi  pohra- 
niční Javary,  je  konečnou,  od  okeánu  3320  km 
vzdálenou  stanici  amazonské  společnosti 
paroplavební.  Marafíon  odtud  až  k  ústí  Rio 
Negra  sluje  Solimdes. 

Tabaxlr  (tabašir)  viz  Bambus,  214a 

Tabella,  lat.,  tabulka,  přehledný  seznam 
jakýchkoli  k  sobě  náležitých  předmětů,  ja- 
kého se  užívá  hlavně  v  statistice. 

Tabellárni  methoda  viz  Hahn. 


Taberistán  —  Tabes. 


Taberlstán  viz  Tabaristán. 

Taberna,  z  lat.,  u  Římanů:  vlastně  dře- 
věná bouda,  pak  vůbec:  krám,  dílna, 
krčma,  a  v  tomto  posledním  význame  žije 
slovo  t.  posud  v  italském  taverna. 

Tabemaemontana  L.,  omazeň,  rod 
rostlin  toješfovitých  {Apocynaceae)  z  podčel. 
Pbnniereae,  obsahující  mléČnaté  stromy  n.  kře 
listů  střicných  a  tlustých  a  květů  úžlabičko- 
vých  n.  konečných,  okoličených  n.  chocho- 
ličených,  bílých  n.  žlutých  a  libovonných. 
Malý  5klaný  kalich  má  v  jícnu  hojně  žláz. 
Koruna  jest  řepicovitá,  v  pupenu  levotočená 
a  plod  chudosemená  bobule.  T.  čitá  asi  100 
druhů  ▼  tropických  krajinách  velmi  rozáíře- 
ných,  z  nichž  T.  utUis  W.  Arn.,  hya-hya, 
o.  sladká,  prospívá  v  Guayaně  pitném  chut- 
ným mlékem,  kdežto  poskytuji  mléko  ostré 
proti  boleni  oči  užívané  a  kůru  hořkou  proti 
skrkavkám  a  zimnici  zvláště  druhy  T.  citri- 
folia  L.,  o.  citrolistá,  na  Jamajce  a  j.,  T.  alba 
Milí.,  o.  bílá,  naMartinique  a  v  Již.  Americe 
a  T.  divaricata  R.  Br ,  o.  rozevřená,  oby- 
čejně plnokvětá,  ve  Vých.  Indii.  Ceylonský 
druh  T.  dtchotoma  Rosb.,  o.  rozsochatá  n. 
Evina  jabloň  n.  strom  poznání,  dává 
visuté  jablkovité  plody  velmi  jedovaté.  Z  ně- 
kterých druhů  těží  se  též  něco  málo,  avšak 
dobrého  kaučuku.  T.  známa  jest  již  z  doby 
třctihorní.  Děd. 

Tabemae  Bhenanae  viz  Rhein zaber n. 

Tabemakl  (lat.  tabernaculum)  slově  ve 
stavitelství  architektonická  úprava  buď  náplně 
neb  otvoru  na  stěně  průčelí  neb  místnosti 
skládající  se  z  orámováni  obrubou  (cham- 
branou),  po  stranách  ještě  z  pilastrů  nebo 
polosloupů,  na  nichž  spočívá  úplné,  ve  štít 
vybíhající  kládí.  T-ů  použito  nejprve  v  prů- 
čelích staveb  florenckých  a  odtud  jmenována 
taková  architektura  architekturou  t-í, 
kterou  v  1.  pol.  XVI.  stol.  Baccio  ďAgnolo 
na  paláci  Bertolini  stanovil,  jeho  stoupenec 
Antonio  Dossio  v  průčelí  paláce  Larderel 
v  obecné  oblibě  ustálil,  a  kterou  slavný 
Raflfael  na  průčelí  paláce  Pandolfíni  k  vrcholu 
jsoucnosti  pozdvihl.  Charakteristický  moment 
architektury  t-i  záleží  v  ušlechtilé,  půvabu- 
plné  a  přece  velmi  výrazné  elegán tnosti. 
Z  Florencie  t.  rozšířil  se  po  celé  Itálii,  v  Rimě, 
kde  tou  dobou  byla  renaissance  v  plném 
rozkvětu,  dostalo  se  architektuře  tabernaklové 
organičtějšího  zaokrouhlení  a  umělečtějšího 
propracování  a  prohloubení,  načež  vrátila  se 
opět  do  Florencie,  kde  dostoupila  vrcholu 
své  úměrné  dokonalosti  na  zmíněném  již  pa- 
láci Pandolíini.  —  T.  sluje  též  otáčecí  schránka 
na  oltáři,  v  niž  se  uschovává  ciborium  a  mon- 
strance s  nejsv.  svátosti  oltářní.  Fka, 

Tabea  dorsalis,  lat.,  úbytě  čili  vysý- 
cháni míchy,  choroba  mišni,  jež  po  stránce 
anatomické  hlásí  se  degenerativními  změnami 
v  zadních  praméncích  míšních  (Burdachově 
a  Goilové);  změny  ty  počínají  se  v  kořeno- 
vém pásmé  Burdachova  praménku  a  šíři  se 
podél  průběhu  sensitivnich  vláken  do  pra- 
ménků GoUových  a  odtud  do  míchy  pro- 
dloužené, mozečku,  ano  i  do  mozku.  —  Ana- 


tomické výzkumy  učí,  Že  i  kořenová  vlákna 
sensitivnich  nervů,  která  do  praménků  těch 
vstupují,  stejně  účastní  se  těchto  degenera- 
tivnich  změn.  Tyto  degenerativní  změny  ne- 
obmezuji  se  na  jmenovaná  pásma,  jich  se 
účastni  také  jádra  bullárnich  nervů  (vagu, 
akcessorického,  hypoglossu,  očnich  nervů, 
někdy  i  zrakového  nervu  atd.).  Výjimečně 
tyto  změny,  zakládající  se  na  současnéni 
hynuti  vláken  a  buněk  nervových  a  zbujeni 
neuroglie,  zjevují  se  v  předních  rozích  míšní 
šedi  a  v  koře  mozkové.  —  Aetiologie  tohoto 
processu  jest  do  jisté  míry  neobjasněná; 
tolik  je  vsak  známo,  že  dvě  třetiny  tabiků 
dříve  stíženo  bylo  syíilidou;  vedle  toho  spa- 
dají na  váhu  i  jiné  infekční  processy,  vý- 
střednosti in  venere,  promoknutí,  veliké  zmo- 
žení tělesné  atd.  Častější  jest  choroba  ta, 
mající  postupný  chod,  u  mužů.  Celý  průběh 
t.  dors.  lze  děliti  v  několik  stadií,  ťrvé  sta- 
dium označeno  jest  jako  období  neuralgic- 
kých  bolesti,  jevících  se  ponejvíce  v  dolních 
končetinách,  bolesti  snesitelných,  ale  časem 
také  velmi  prudkých.  Bolesti  vyskytuji  se 
jen  dočasně  v  krisích  trvajících  3  i  více  dní. 
U  jiných  bolesti  se  zjevují  v  krajině  žaludečni 
a  provázeny  bývají  úporným  dávením  (krise 
gastrické),  neb  ve  střevě  a  tehdy  trvají  vy- 
silující vodnaté  průjmy  ^krise  střevní).  Vedle 
toho  hlásá  se  počínající  t.  obrnami  očnich 
svalů  (dvojité  vidění)  slabosti  zrakovou,  sla- 
bostí mécnýře,  zúženými  zornicemi.  Když 
toto  prvé  období  několik  měsícův  ano  i  let 
bylo  potrvalo,  objevují,  se  příznaky  nové: 
poruchy  chůze,  zakládající  se  na  porušené 
koordinaci  svalů,  zúčastněných  při  pohybu ; 

'  chůze  hlásá  se  nejistotou  i  výstřednosti  po- 
hybů. Nemocný  nemůže  ani  státi,  při  zavře- 
ných očích  poklesává;  posléz  chůze  i  postoj 
jsou  naprosto  nemožný  a  nemocný  nucen 
setrvati  na  lůžku,  ač  jinak  pohyby  v  leže 
s  dosti  velikou  energii  prováděti  může. 
V  tomto  období,  které  zváno  jest  období 
ataxie,  zjišťujeme  ještě  jiné  příznaky:  zani- 
káni zvratů  svalových  a  šlachových;  pasové 
pocity  (svírání)  ve  výši  podžebři,  ztrátu  kož- 
ního citu  v  dolních  končetinách  sdruženou 
s  rozmanitými  cizími  pocity  v  šlapadlech. 
Ve  stadiu  tom  zjevuji  se  také  některé  po- 
ruchy trofické:  ulcus  perforans  pedis,  křeh- 
kost kostí,  arthropathie  sloučené  s  hyper- 
plasii  tkaní  kostní  a  vedoucí  k  deformaci 
kloubů;  dále  hotová  obrna  měchýře  a  ko- 
nečníku. Také  toto  období  trvá  několik  let 
a  pak  pozvolně  se  chystá  období  třetí:  ob- 
dobí  obrn  a  marasmu.  Svaly  končetin  dol- 
nich  podléhají  atroíii  a  nemocný  pozbývá 
vlády  nad  nimi;  slabost  měchýře  jest  pří- 
činou katarrhu,  který  z  měchýře  se  šíří  na 

I  ledviny  a  v  nich  budí  zánět  hnisavý.  U  mno- 
hých tabiků  dochází  k  tuberkulose,  zánětu 
plic  neb  předčasnému  marasmu.  Choroba  ta 
počítaje  s  prvými  příznaky  trvá  průměrem 
5—10  let.  Mx. 

T.  meseraica.  Názvem  tímto  starší  lékaři 
označovali  zvláštní  formu  celkové  úbytě  u  dětí 
dostavující  se  v  zápětí  po  vleklých  poruchách 


8 


Tabescentia  —  Tábor, 


zaživadel.  Jednotného  anatomického  podkladu 
pro  tento  charakteristický  obraz  klinický  neni, 
mohouť  býti  příčinou  jeho  jak  prosté  vleklé 
katarrhy  zaludečni  a  střevní ,  tak  hlubší  sliz- 
niční  poruchy  vedoucí  ke  zvředovatění  a 
zjizvení  miáku  střevních  s  následným  zdufe- 
nim  mízních  žlázek  okružních,  ba  i  s  tuber- 
kulosní,  sýrovitou  zvrhlosti  jich.  V  popředí 
klinického  obrazu  vidy  stojí  nápadné  hub- 
nuti déčka.  Vyhublé  jsou  obzvláště  konče- 
tiny a  hruď,  což  zřejmé  kontrastuje  pak  se 
značné  nadmutým  břichem,  na  némž  skrze 
ztenčené  obálky  břišní  jasné  rýsují  se  kličky 
střevní  roztažené  hojnými  plyny.  Kůže  celého 
téla  j^  bledá,  v  řasy  hojné  složená,  nápadné 
suchá,  místy  do  hneda  zbarvená,  šupinkovité 
se  olupujíci  (pityriasis  tabescentium).  Obličej 
malý,  zapadlý,  uši  odstávající,  nos  bledý,  rty 
oschlé,  vlas  řídký  a  lomivý,  kůže  v  líci  vrás- 
čitá, čímž  déčko  nabývá  výrazu  stařeckého. 
Žlázky  mízní  na  krku  i  v  třislech  zřejmé 
zduřelé  a  zatvrdlé,  na  pohled  již  patrné,  nebo 
při  dotyku;  podobné  lze  nékdy  i  pohmatem 
na  břiše  zjistiti  zvétšenou  slezinu  a  játra 
nebo  zvětšené  žlázy  mízní  v  dutině  břišní. 
Chuť  k  jídlu  buď  žádná,  za  to  vSak  neustálá 
žízeň,  anebo  tak  nápadná,  že  nemocní  tací 
hltavé  požívají  až  do  poslední  chvíle  spousty 
pokrmu.  Příznaky  od  vlastní  poruchy  zaži- 
vadel  nékdy  ustupují  nápadné  do  pozadí. 
Stolice  může  býti  po  delŠi  dobu  pravidelná. 
Zhusta  ovšem  bez  zjevné  nějaké  příčiny  na- 
stupuje průjem,  při  čemž  objevuji  se  stolice 
řídké,  hlenovité,  silně  páchnoucí.  Jindy  vý- 
kaly bývají  odbarvené,  jílovité  jako  při  žlou- 
tence a  mohou  po  případě  některé  neztrá- 
vené  potraviny,  obzvláště  tučnaté  (mozeček 
na  př.  neb  vaječný  Žloutek),  nezměněny  od- 
cházeti stolici.  Moč  bývá  skrovná,  sehnaná, 
kalná  a  Často  intensivně  páchne.  Bolesti  ne- 
bývají příliš  značné,  obzvláště  ne  kolikovité, 
děcko  však  přec  po  většině  bývá  nepokojné 
a  vrnívá  ve  dne  i  v  noci.  Zlepšení  bývává 
jen  dočasné,  ponejvíce  vídáme,  že  děcko 
také  víc  a  více  schází  na  výživě  a  rychle 
chřadne,  až  posléze  zmírá  celkovou  slabostí 
nebo  přidruženou  chorobou  nějakou,  nej- 
častěji  ložiskovým  zánětem  plic.  Hlavni  snaha 
v  léčbě  směřovati  musí  ke  správné  úpravě 
výživy  a  k  rychlému  odstranění  závad  v  zá- 
byvu  zažívacím.  Pšn, 

Tabeao6iitla,lat.,  úbyt,  celkové  scházení 
těla,  zvláště  provleklou  chorobou,  pročež  ta- 
ková nemoc  někdy  také  t.  se  jmenovala;  řid- 
čeji užívalo  se  toho  označení  též  pro  úbyt 
jen  některého  ústroje  tělesného. 

Tabetik,  též  tabik.  nemocný  stížený  úby- 
těmi. Vil  Tabes. 

Tablat,  okres  ve  švýc.  kantoné  sváto- 
havelském,  při  jez.  Bodamském,  se  16.434 
oby  v.  (1900)  ve  4  obcích,  z  nichž  největší 
Sankt  Fiden.  přiléhající  na  scv.-východé 
k  Sv.  Havlu,  kdežto  S ti ftseinfang  je  sí- 
dlem kantonál.  úřadův. 

Tableau  [tablo],  fr.,  vlastně  tabule,  ta- 
bulka; dále  obraz,  skupina  osob,  zá- 
věrečný obraz  (na  divadle).  —  T-x  vivants, 


živé  obrazy,  t.  j.  obrasy  představované  ži- 
vými  osobami.  —  T.  ve  «tavit.,  vnitřní  oblo- 
žení dveří,  oken,  klenby  a  pod. 

Table  Bay  [tébl  bé],  Tabulová  zá- 
toka, viz  Kapské  město. 

Table  ťll6te  [tabl  dótj,  fr„  v  hostinci 
společné  stolováni  za  určitou  cenu,  při  kte- 
rém každý  může  si  bráti  z  podávaných  jídel 
podle  libosti. 

Table  Honiitaln  [tébl  mauntén],  angl.. 
Tabulová  hora,  pod  níž  se  rozkládá  Kap- 
ské město  (v.  t.). 

Tablette  [tablet],  fr.,  přihrádka,  po- 
lice, stojánek. 

Tabletterle  [tabletrí],  fr.,  drobné  věci 
práce  uměle  truhlářské,  jako  skřínky  na 
skvosty  a  pod.  Též  tolik  co  táfl ování 
(v.  t). 

Tablio  Bohuslav  (*  1769  v  Ces.  Březo- 
vém —  t  1832  v  Kostelních  Moravcích),  ev. 
farář  a  spis.  československý.  Jako  básník  při- 
družil se  ke  škole  Puchmajerové,  v  jehož 
almanaších  nalézáme  také  jméno  T-ovo.  Verše 
své  vydal  s  názvem  Póe^ye  (Vácov,  1806  —  12,. 
I. — IV.),  kde  vedle  galantní  anakreontiky  ro- 
kokové a  hrubé  burlesky  důrazné  se  již  hlásí 
slovanství  obrozenské.  Z  překladů  T-ových 
formou  vynikají  Anglické  Musy  v  českosloven- 
ském oděvu  (Budín,  1831)  a  Boileauovo  Uměni 
básnické  (t.,  1832).  Literárním  dějinám  našim 
T.  prokázal  platné  služby  zejména  svými  ob- 
šírnými úvody  k  »Poezyím«  {Paměti  českO' 
slovenských  bdsniřuv  aneb  veršovcuv^  kteřtf  se 
buďto  v  Uherské  \emi  ^rodili  aneb  aspoň  v  Uhřick 
fivi  byli),  a  svým  vydáním  Slovenských  vtfr- 
šovcův  (I.  1805  v  Uh.  Skalici,  II.  1809  ve  Va- 
cově),  kde  sebral  verše  Chrastinovy,  Demia* 
novy  a  jiných,  skládané  v  duchu  prostoná* 
rodním.  Ostatních  spiskův  T-ových  z  rozlič- 
ných oborů  prakticky  vzdělá vatelných  je  řada. 
Srv.  Jar.  Vlček,  Dějiny  české  literatury  II,  l, 
str.  302  si.  Včk, 

Tablinmn,  část  domu  římského,  viz  Ří- 
mané, str.  '790a  a  Pompeje,  str.  206. 

Tabolelroa,  šp.,  nazývají  se  v  Brazílii 
pusté,  vyvýšené  planiny. 

Tábor  ve  vojenství  viz  Leženi. 

Tábor:  1)  T.,  nyní  Džebel  et-Túr,  osa- 
mocená hora  v  Palestině,  zdvíhající  se  nad 
severovýchodním  cípem  nížiny  Jizréélské,  ne- 
daleko Nazareta,  do  výše  562  m,  v  podobě 
zkomoleného  kužele,  odkudž  její  posvátný 
význam  v  krajině.  Již  věštkyně  Debórá  svo- 
lávala odtud  okolní  kmeny  do  boje  proti  Ba- 
rákovi, za  dob  hellénistických  T.  byl  opev- 
něn, církevní  otcové  řečtí  pokládali  jej  za 
horu,  kde  podle  křesťanské  tradice  stalo  se 
proměněni  Kristovo.  Záhy  vznikly  na  T-oře 
tři  křesťanské  chrámy,  o  nichž  stavěli  ješté 
křižáci,  ti  pak  učinili  z  něho  pevnost,  již 
sbořil  teprve  Saladdínův  nástupce  Melik  el- 
Adil.  Dnes  jsou  úbočí  T-a  zalesněna  a  na 
vrchole,  s  něhož  šíři  se  proslavený  rozhled, 
mezi  troskami  z  různých  dob  jsou  kláštery 
latinský  a  řecký.  Pik, 

2)  T.,  hora  v  Cechách  u  Lomnice  n.  P., 
682  m  vys.,  prameniště  řeky  Cidliny,  s  obo- 


Tábor. 


roa  a  lovčim  zámkem  knížete  Rohana.  T.  je 
ji2  od  dob  husitských  místem  poutnickým, 
téi  turisty  četné  navštěvovaným  pro  rozkošný 
pohled  na  krajinu  jičínskou,  zvláště  na  Krko- 
noše (rozhledna).  Hlavni  pouf  (» velká «)  koná 
se  tu  v  pondělí  svatodušní,  druhá  (>malá<) 
v  neděli  po  Proměně  Páně,  menŠi  pouti  kaidÝ 
pátek  od  jara  do  podzimu.  N vnější  kostel, 
filiálka  kostela  lomnického,  byl  vystavěn 
r.  1704.  i4.  B.  Mdka. 

8)  T.  (vlastně  Hradiště  hory  T.),  král. 
^někdy  i  krajské  a  horní)  město,  stojící  na 
strmém  ostrohu  mezi  řekou  Lužnicí,  poto- 
kem Tisměnicí  a  ryb.  Jordánem  (450  m  vy- 
soko). Skládá  se  ze  Starého  a  Nového  města, 
ze  čtvrtí  Koželuh,  Bydžova,  Villové  čtvrti,  za 
Černým  mostem,  na  Ptáku,  Nádraží  a  samot. 
Staré  město  obsahuje  kromě  čtyř  náměstí 
drahně  úzkých  a  klikatých  ulic,  jak  toho  po- 
třeba fortifikační  po  r.  1420  vyžadovala.  Nové 
m.  (bývalé  předměstí)  táhnoucí  se  po  šíji 
ostrohu  povstalo  z  větší  části  ke  sklonku 
XIX.  stol.  a  má  náměstí  Husovo,  Riegrovo 
(se  sady  před  nádražím  moderně  uprave- 
nými) a  ulice  široké,  požadavkům  doby  od- 
povídající (zejména  Nádražní  třídu).  T.  ob- 
sahuje v  850  domech  10.702  oby  v.  vesměs 
českých  a  katolických  (kromě  64  evang.,  459 
židfi  a  21  jiného  vyznání).  T.  jest  sídlem 
c  k.  okr.  hejtmanství  a  polit,  dozorčího  ob- 
vodu s  úřadem  stavebním,  cejchovním  a  okr. 
školní  radou,  bern.  inspektorátu,  c.  k.  kraj- 
ského a  okr.  soudu,  státního  zastupitelství, 
c  k.  okr.  financ,  ředitelství  s  technickou 
financ,  kontrolou,  hlavního  berního  úřadu, 
vrchního  kommissařstvi  finanční  stráže,  dvou 
c.  k.  poštovních  a  telegr.  úřadův  (jednoho 
ve  Starém,  druhého  na  Novém  městě),  16. 
sekce  pro  stavby  telegr.  a  telefonní,  c.  k 
okr.  četnického  velitelství.  Samosprávné  úřady 
jsou  okr.  zastupitelstvo,  městský  s  lesním  a 
policejním  úřadem.  Duchovni  úřady:  kato- 
líky řídí  děkan,  evangelíci  mají  zde  svého 
diaspor,  kazatele,  židé  rabína.  Vyučovací 
ústavy:  Král.  zemská  hospodářská  akademie 
(zal.  1866  jako  škola,  1900  povýšena  na  aka- 
demii) s  bohatými  sbírkami,  nádhernou  bo- 
tan.  zahradou,  výzkumným  ústavem  hospod.- 
chemickým,  stanicí  hospod.- botanickou,  po- 
kusnými poli,  c.  k.  vyšší  gymnasium  s  knihov- 
nou (mnoho  starých  tisku)  zal.  r.  1862  od  obce 
jako  první  reálné  gymn.,  c.  k.  vyšší  reálka 
(zal.  1900),  měšťanská  škola  pro  hochy  a 
divky,  obecná  škola^  zimní  hospodář,  škola, 
pokračovací  Školy  průmyslová  a  obchodní 
a  opatrovna.  Vzdělávací  ústavy  veřejné:  Mu- 
seum městské  (historické,  národopisné)  a 
přírodopisné  (okolí  T-a),  archiv,  veřejná  čí- 
tárna, městská  knihovna,  divadlo  r.  1887 
v  nově  postavené.  Jsou  tu  3  knihtiskárny, 
troje  časopisy  místní.  Dobročinné  ústavy: 
špitál  pro  chudé  r.  1420  sem  z  Ústí  přene- 
sený, veřejná  nemocnice  (zal.  r.  1830,  ny- 
nější stavení  vystav,  r.  1888),  měst.  sirotči- 
nec, jesle  pro  nemluvňata,  lidová  kuchyně  a 
2  lékárny,  okr.  nemocenská  pokladna  a  stra- 
vovna.  Z  četných  spolků  jest  nejstarší  ostro- 


střelecký;  ostatní  znamenitější  jsou:  »SokoU 
(má  novou  nádhernou  tělocvičnu),  »Zora«, 
ochotnický,  besedy  (měšť.  a  obč.),  zpěv.  sp. 
»Hlahol«,  hudební  sp.  Z  průmyslových  zá- 
vodů vynikají:  c.  k.  továrna  na  tabák  (se 
společnou  kuchyní  aerární  pro  vaření  po- 
lévky; v  továrně  1336  prac.  sil)  a  pravovareč. 
pivovar  (r.  1613  v  bývalém  hradě  (Kotnově) 
zřízený,  v  posledních  letech  nákladně  obno- 
vený). V  T-oře  jest  elektrárna  jednak  pro 
dráhu  elektr.  do  Bechyně,  jednak  pro  osvět- 
leni města  a  sílu  hnací  mnohým  Živnosten- 
ským podnikům,  čerpací  stanice  vodovodu 
pro  vodu  užitkovou  a  pitnou,  sladovna,  to- 
várna na  pletení  trikového  zboží,  továrna 
koželužská,  barevna  kozí,  veliké  mlýny  (firdli- 
kův,  Langův,  Housův),  sochařství,  kame- 
nictví,  dvě  kruhové  cihelny.  Peněžní  závody: 
filiálka  Živnost,  banky,  spořitelna,  záložna, 
okr.  hospod,  záložna.  Spojeni  se  světem  jest 
výtečné.  Z  nádraží  rozbíhají  se  trati  na  pět 
stran  (z  nichž  dvě  jsou  čarou  světovou).  T. 
má  čilý  obchod  (13  trhů,  z  nichž  6  výročních, 
ostatní  dobytčí,  2  téhodní  trhy),  moderně 
upravené  tržiště,  ústřední  jatky  moderně  zří- 
zené, mlékárnu  družstevní. 

Památná  stavení:  Velký  kostel  Pro- 
měnění Páně  na  hoře  T.,  vystavěný 
v  krásném,  pozdním  slohu  got.,  sklenut 
r.  1512  M.  Stánkem,  ale  dokončen,  jak  nyní 
jest,  ok.  r.  1560.  Při  kostele  jest  vysoká  věi 
(daleko  viditelná),  jejíž  ozdobná  báň  na  tři 
cibule  rozdělená  má,  co  se  týče  úhlednosti, 
málo  sobě  rovných  (stavěl  r.  1677  Tomáš- 
Kehacel  Pražan).  Kostel  Naroz.  P.  M.  Tzal. 
r.  1662);  při  něm  býval  klášter  bosákův  řadu 
sv.  Augustina  (zal.  r.  1640),  naposled  pone- 
chaný do  vymření  a  tak  r.  1816  zaniklý. 
Kostel  sv.  Jakuba  íprv.  Filipa  a  Jak.)  za- 
ložený r.  1388  Ondřejem  z  Ústí  jako  hrad- 
ská kaple,  při  niž  si  Táboří  zřídili  hřbitov. 
Bývalý  hrad  (obecně  Kotnov),  nyní  pivovar. 
Z  hradu  zůstaly  věž  (nejstarší  stavení  na. 
T-oře)  a  palác.  Radnice,  stavení  ušlechti- 
lého slohu  z  r.  1616—21,  r.  1878  v  nynější 
podobu  uvedené  (prvotní  sloh  zřejmý  na. 
zadní  části).  Vnitřek  obsahuje  mnoho  pěk- 
ných památností.  Bývalý  palác  jest  rozdělen 
na  kanceláře.  Věž  při  radnici  založena  brzy 
po  r.  1420  jako  střed  pevnosti.  Na  ní  je  celý 
orloj  (o  24  hodinách),  jenž  býval  na  radnici. 
Dům  Stárkovský  v  Pražské  ulici  (č.  167),. 
ozdobený  obrazy  škrabaného  díla  XVI.  stol. 
Dům  Ctibor  o  vský  na  Velkém  náměstí 
zdobně  na  poč.  XVl.  stol.  (ne-li  dříve)  vy- 
stavěný. Starobylý  dům  ]indř.  Guttmana 
v  Praž.  ulici,  uvnitř  v  bývalém  stavu  téměř 
úplně  zachovaný.  Kromě  těch  Je  tu  mnoho 
domův  starožitné  úpravy,  budf  venkovské, 
nebo  vnitřní,  v  takovém  množství,  že  v  Če- 
chách není  rovného  (některé  s  námětky,  jiné 
se  štíty  jihočeského  renaiss.  slohu  asi  z  r.  1560). 
Okolo  St.  města  zachovaly  se  části  bývalých 
hradeb,  zesílených  v  XV.  stol.  mohutnými 
baštami  hranatými,  z  nichž  největší  slula 
Žižkova  (nyní  c.  k.  okr.  soud).  Některé  zají- 
mavé bašty,  též  brány  zbořeny  v  XIX.  stol. 


10 


Tábor. 


Č.  4149. 
Znak  mista  Tábora. 


Zůstala  však  brána  Bechyňská,  zajímavá  pa- 
mátka XV.  stol.  (O  tom  opevněni:  K.  Thir, 
H.  h.  T.  jako  pevnost  v  minulosti.  T.,  1895.) 
Na  Vťlkém  náměstí  jest  starobylá  kašna, 

Eomník  ŽiŽkův  (r.  1885  podle  modelu 
trachovského),  kamenný  stůl  před  domem 
Ctiborovským,  na  němž  prý  se  přijímalo  pod 
oboji.  Okolí  města  je  půvabné  (T.,  Bechyně, 
Loket,  Nové  Město  n.  Met,  Stříbro  a  Znojmo 
vynikají  krásnou  polohou),  k  jeho  kráse  při- 
spívají rybník  Jordán  (90  jiter  rozlohy),  z  ně- 
hož padá  Tisměnice  vodopádem,  údolí  Luž- 
nice, městský  les  Pintovka,  městské  sady  a  j. 
Za  Bechyňskou  branou  vzniká  Villová  čtvrť. 
Proti  městu  přes  řeku  jest  ves  Celkovice 
se  známými  lázněmi.  Erb:  štít  zlatý,  po 
obou  krajích  dvě  věže 
bílé  (neb  stříb.)  s  mo- 
drými střechami,  me- 
zi nimi  hradba  s  bra- 
nou otevřenou  a  ra  ře- 
ži vytaženou ;  nad 
branou  jest  erb  císaře 
Sigmunda,  černý  orel 
o  dvou  hlavách  s  dia- 
démy,  jenž  obé  věže 
křidloma  osahuje,  na 
prsou  jeho  erb  Lu- 
cemburský (štít  s  mo- 
drými a  střib.  pruhy, 
přes  něž  jest  červený 
lev).  Barvy  městské: 
černá  a  zlatá.  Obec- 
ní jmění:  Městu  náleží  bývalé  panství  tá- 
borské, hlavně  lesy  (1688*3763  ha),  dvory,  role 
<647-3611  ha),  louky  (127-6464  ha),  rybníky, 
z  čehož  a  jiných  přijmuv  vychází  ročně  více 
méně  nad  150.000  K. 

Dějiny.  Místo,  kde  T.  stojí,  nazývalo  se 
již  ve  Xin.  stol.  Hradiště  po  prastaré 
ohradě  (snad  až  z  dob  římských).  Král  Pře- 
mysl zrušiv  hrad  na  Bechyni  zakládal  veliké 
hospodářství  při  Lužnici  (ok.  r.  1268)  a  od- 
ňal Hradiště  Vítkovcům,  kteří  je  měli  ve 
správě.  Zakládal  tu  město,  které  r.  1277  od 
Vítkovcův,  když  se  vzbouřili,  vypáleno.  Hra- 
diště drženo  odtud  k  Ústi.  Sezimové  z  U. 
vyzdvihli  tu  hrad  a  dva  dvory,  jeden  při 
hradě,  druhý  za  šíjí  ostrohu.  Držiteli  zůstali 
až  do  r.  1420.  (Viz  Seziraa,  str.  915  6).  Po- 
sledním držitelem  byl  Oldřich,  jenž  držel 
též  čásť  Ústí,  toto  opanoval  a  všechny  po 
husitsku  smýšlející  vypudil.  Tito  spolčil;  se 
-s  Prokopem  z  Ústí,  dědicem  větší  části  Ústí, 
a  majíce  za  vůdce  kněží  Petra  Hromadu,  bý- 
valého zvoníka,  Jana  z  Bydlína  a  Jana  Smo- 
lina přepadli  v  noci  (s  20.  na  21.  ún.  1420) 
Ústí,  jež  opanovali,  chtíce  tu  míti  středisko 
k  obraně  víry.  Avšak  dotčení  kněží  za  vý- 
hodnější pokládali  Hradiště,  jež  po  několika 
dnech  oblehli  a  Prokopovi  jako  dědičnému 
pánu  odevzdali.  V  březnu  pak  převedše  sem 
spěšně  z  Ústí  obyvatelstvo,  Ústí  samo  vypá- 
lili. V  novém  místě,  jemuž  dali  jméno  hora 
T.,  kvapně  zřizovali  chalupy  a  opevnění.  Hro- 
mada, maje  k  obhájení  veliké  prostory  málo 
lidu,  poslal  k  Žižkovi,  žádaje  ho  za  pomoc. 


Žižka  jim  poslal  Chvála  z  Macho  víc  s  části 
lidu  a  opustiv  Plzeň,  kterouž  chtěl  míti  stře- 
diskem, odebral  se  s  veškerou  svou  mocí  na 
T.  Řízením  jeho  vznikly  mohutné   hradby, 
zřízena  nepřemožená  moc  válečná  (asi  4000 
mužů),  spořádána  obec  náboženská.  (Viz  Tá- 
boří.) Demokratický  ráz  nové  obce  znepoko- 
joval Oldřicha  z  Rožmberka,  jenž  rád  poslechl 
rozkazu  krále  Sigmunda  (31.  kv.  1420),  při- 
bral k  sobě  Krajíře  a  lid  z  Rakous  a  v  červnu 
novou  pevnost  po  dvě  neděle  obléhal.  Avšak 
Mikuláš  z  Husí  vyjev  25.  čna  z  Prahy  okolo 
hodu  sv.  Petra  a  Pavla,  na  ležení  Oldřichovo 
udeřil  a  podporován  jsa  bratřími  z  T-a  se 
hrnoucími  obléhající  rozplašil  a  všechno  le- 
ženi  s   hojnou  kořistí  opanoval.   Šťastnými 
podniky  Žižkovými  vzrůstala  moc  T-a,  který 
se  stal  odtud  světoznámým  a  na  několik  let 
prvním  městem  v  Čechách  po  Praze.    Kva- 
šeni náboženská,  která   tu   na  rozhraní   let 
1420—21   vznikala,  šťastně   přemožena   pev- 
ným řádem  a  brannou  přesilou.  Prvotní  kom- 
munistické  zřízení  ustupovalo  okolo  r.  1430 
novému  řádu,  tak  že  k  řízení  domácích  vécí 
(které  měli  posud  kněží)  zvolen  byl  vladař 
a  založeny  r.  1432  městské  knihy  (nyní  v  mus. 
král.  Čes.).   Bitva  u  Lipan  (1434)  podlomila 
moc  T-a,   který  r.   1435   přišel   o   Lomnici. 
Aby  se  usnadnilo  poddání  jeho  králi  Si^mun  • 
dovi,  učiněna  s  obci  (16.  Hj.  1436)  smlouva. 
Podle  té  Sigmund  (30.  led.  1437)  zapsal  ji  klá- 
šterstvi  louňovské  a  služebníkům  jejím  ně- 
které  vesnice,  povýšil  26.  led.  T.  na  král. 
město  s  popravou,  právem  staroměstským, 
appellací  jen  ke  králi,  převedl  sem  všechna 
práva  z  Ústí  (trhy)   a  vyvadiv  Ústí  a   Hra- 
diště od  dědicův,  dal  oboje  městu  i  vsi  spi- 
táUké  a  zádušní.  Postoupivše  Táborští  Oldři- 
chovi z  Rožmberka  (3.  čna)  Přiběnice  (1420 
opanované),  obdrželi  tři  nejbližší  vesnice  a 
podací  v  Klokotech.   Po  smrti  Sigmundově 
Táboří   se   stranou   Sirotčí   neuznávali   zeté 
jeho  Albrechta  za  krále,  poddávajíce  se  Kazi- 
mírovi,   králevici    polskému.    Albrecht  tedy 
vytrhl  3.  srpna  1438  z  Prahy,  maje  při  sobe 
Cechy,  Míšnany  a  Bavory  a  položil  se  na  ná- 
vrší před  Měšicemi  proti  Polanům  a  městu. 
K  obležení  města  nedošlo,  protože  z  obojí 
strany  pomoci  docházelo,  ale  v  prostranství 
mezi  obojím  ležením  byly  ustavičné  půtky, 
v  nichž  se  vyznamenal  Jiřík  z  Kunštátu  ví- 
tězstvím.  Obojí  vysílivše  se  ustali   pak    od 
boje  a  Albrecht  vrátil  se  20,  září   do  Prahv. 
T.  r,  vévoda  Oldřich  Celský  pokusil  se  o  T., 
tajně  se  k  němu  přiblíživ,  ale  nic  nedokázal. 
Ač  mír  byl  r.   1439  učiněn  a  potom  obno- 
vován, přece  zůstalo  skryté  nepřátelství  mezi 
Táborskými  a  Oldřichem  z  Rožmberka,  jenž 
o  ně  zrádně  ukládal  (1441).    Po  r.  1438  sice 
čásť  obyvatelstva  oddala  se  městským  živ- 
nostem, ale  byla  tu  veliká  čásť  lidu,  který 
přivykl  jen  vojenskému   živobytí.    Vyhledá- 
vali proto  nové  a  nové  půtky.   Tak  opově- 
děli r.  1441  Pražanům,  válčili  s  Trčkou  a  ji- 
nými, nedlouho  potom  začali  válku  s  Raku- 
šany. Až  do  8.  list.  1441  válčili   také  s  Jih- 
'lavskými.  Spory  s  Oldřichem  ukončili  sice 


Tábor 


11 


14.  čce  a  16.  srpna  1442,  ale  nové  spory 
s  ním  nastaly  r.  1443  pro  Jaroše  z  Drahonic, 
které  se  končily  teprve  r.  1444.  Mír  s  Raku- 
šany ujednán  r.  1445,  ale  neŽ  došlo  ke  ko- 
nečnému vyříxení,  Táborští  začali  novou  válku 
•  Pražany  o  výton  a  v  plenech  v  Rakousích 
pokračovali  také.  Teprve  16.  srpna  1447  král 
Bedřich  s  nimi  učinil  mír  a  poskytl  jim 
(kromč  2000  zl.)  jistých  výhod.  Majíce  Tá- 
borští volné  ruce  učinili  (25.  srpna)  veliký 
plen  u  samé  Prahy,  r.  1450  válčili  se  Zdeň- 
kem ze  Šternberka.  Do  léta  r.  1451  připadá 
návštěva  Aeneáše  Sylvia,  jenž  tu  přenocoval. 
Na  náměstí  viděl  množství  válečných  strojů 
nepřátelům  odňatých,  na  místě  kostela  sta- 
veni dřevěné  na  způsob  stodoly  s  jediným 
oltářem,  na  jedné  bráně  obraz  Žižkův  (Epi- 
štola, 130).  Když  r.  1452  Jiří,  správce  zem- 
ský, k  T-u  přitáhl,  bojovnici  již  byli  buď 
mrtvi  neb  sestárlí,  proto  mu  veliký  odpor 
nečiněn,  město  se  poddalo  a  sekta  Táborská 
zanikla.  Obyvatelstvo  teprve  nyní  hledělo  si 
živnosti,  zvláště  soukenictví,  na  něž  ob- 
drželo svobodu  od  krále  Ladislava.  Obec 
i  jednotlivci,  užívajíce  míru,  bohatli:  zejména 
ona  měla  do  r.  1547  přes  130  míst  podda- 
ných, jež  vynášela  jen  úroku  1200  kop.  gr.  č. 
(Srv.  F.  A.  Slavíka  Panství  Táborské.  1884.) 
Král  Jiří  potvrdil  statky  (1460),  ale  vyplatil 
výton  pod  Vyšehradem,  vyměřil  nový  řád 
v  obci  (1463)  a  dovolil  rychtáři  pečetiti  červ. 
voskem  (1465).  V  bojích  po  r.  1467  drželi 
8  Jiřím.  V  1.  1479—81  pomáhali  Jindřichovi 
z  Hradce  proti  Rakušanům.  R.  1492  založen 
rybník  Jordán  pro  vedení  vody  do  města  a 
ok.  r.  1509  řízen  vodovod.  R.  1512  kostel 
klenut,  r.  1521  vystavěna  radnice.  R.  1532 
větši  čÁst  města  vyhořela.  Když  začaly  války 
r.  1546,  poroučeno  Táborským,  aby  k  vojsku 
královu  sváželi  potřeby,  ale  protože  lid  je- 
jich za  hranice  táhnouti  nechtěl  a  k  tomu 
se  stavy  proti  králi  se  spolčovali,  potrestáni 
(1547)  krutě.  Propadli  všechny  své  statky. 
Asi  třetina  jich  jim  r.  1549  navrácena,  ale 
jen  pod  správu.  R.  1559  v  záři  třikráte  za 
sebou  město  vyhořelo  od  založeného  ohně. 
R.  1561  doprodáno  jim  panství  r.  1549  zů- 
stavené. V  čas  moru  (1582)  úřednici  zemští, 
komora  a  appellace  úřadovali  na  T-oře.  Od 
r.  1600  rostly  dluhy  obecní,  které  r.  1628  či- 
nily přes  77.000  kop.  R.  1611  Pasovští  vnikli 
do  města  a  je  skorém  vyjedli.   R.  1613  za 

?řimoři  byly  tu  zase  zemské  úřady.  R.  1618 
aboršti  přidali  se  ke  stavům  odpořilým  a 
horlivě  město  opevňovali.  Vložena  sem  sta- 
vovská posádka  pod  velením  Jindřicha  Volfa 
Pranta.  R.  1620  tu  velel  nejvyšší  Heřman 
Frank.  Po  bitvě  Bělohorské  učiněn  pokus 
o  dobytí  T-a,  ale  nezdařil  se.  Když  Frank 
odtáhl,  zůstal  tu  kapitán  Romanesco  s  Nizo- 
zeméany  a  šlechtici,  kteří  se  tu  zavřeli.  V  letě 
1621  ot)lehl  T.  Baltazar  de  Marradas,  ale  po- 
sádka bránila  se  hrdinsky  aŽ  do  18.  list, 
kdež  se  vzdali  na  kapitulaci.  Gubernátorem 
města  učiněn  Kašpar  Gramb,  po  němž  ná- 
sledoval r.  1623  Max.  Pechlár  z  Meminku. 
R.  1622  v  lednu  začala  reformace  a  dosazen 


první  katolický  duchovni  a  pak  obrácení  bez 
velikých  nesnaží  dokonáno  (1625).  R.  1623 
ujaty  od  gubernátora  všechny  statky  zádušni 
a  obecní,  ovšem  zpustlé,  o  jejichž  zlepšení 
dobře  se  staral.  Poněvadž  obec  od  r.  1621 
na  cis.  vojáky  přes  150.000  zl.  vynaložila,  na- 
vráceny jí  statky  a  r.  1629  potvrzeny  všechny 
svobody.  V  násl.  letech  hradby  pilně  opravo- 
vány a  pevnost  byla  dlouho  do  XVII.  stol. 
pod  řízením  c.  k.  velitelův.  R.  1648  obležen 
T.  od  švédského  generála  Wittemberka  a 
13.  sr^a  dobyt.  Švédská  posádka  tu  zůstala 
až  do  1.  říj.  1649.  Stav  města  byl  po  válce 
prabídný:  mimo  jednu  ulici  a  některý  dům 
v  rynku  bylo  vše  zbořené  a  za  66  následu- 
jících let  jen  40  domů  přibylo.  Na  uspoko- 
jeni věřitelův  obětován  r.  1652  statek  plan- 
ský.  Od  Leopolda  I.  T.  obdržel  r.  1663  ma- 
jestát na  dobytčí  trhy,  k  nimž  přibyl  r.  1736 
nový  výroční  trh.  R.  1741  obsazen  T.  od  lidu 
královnina,  město  sice  od  nepřátel  neobsa- 
zeno, ale  dosti  od  běhu  vojenského  zkusilo. 
Dne  24.  září  1744  T.  obsazen  od  Prusův, 
kteří  teprve  23.  říj.  vzdali  se  královským. 
R.  1753  stavěna  nová  silnice  z  Prahy.  Od 
r.  1751  byl  v  T-oře  krajský  úřad,  později  tu 
zřízen  kr.  magistrát  a  hrdelní  soud  (1788). 
Císař  František  II.  sice  potvrdil  svobod  v 
(1797),  ale  zrušil  některé  z  nich,  které  se  pří- 
čily platným  řádům.  Dne  26.  list.  1805  Ba- 
voři vnikli  úkladně  do  města,  ale  nazejtří 
odtáhli.  Dne  29.  list.  přišli  sem  Francouzi, 
ale  zajati.  R.  1811  zřízena  německá  hlavni 
škola.  Posud  v  paměti  žije  ředitel  její  SvatoŠ, 
jenž  založil  Starý  T.  (prv.  Svatošov).  R.  1817 
aerár  ujal  bývalý  klášter  a  zřídil  tu  trestnici 
a  byty  pro  chudé.  R.  1834  magistrát  vyzván 
od  městské  rady  kostnické,  aby  jako  úřad 
města  od  Žižky  založeného  vyslovil  se,  co 
smýšlí  o  založení  pomníku  M.  Jana  Husí  a 
Jeronýma  Praž.,  na  nějž  se  sbíralo  v  Ně- 
mecku, Francii,  Anglii  a  v  Cechách.  Působe- 
ním krajského  Pillera  zřízeny  r.  1832  sady  a 
vystavěn  r.  1836  krajský  úřad  a  r.  1840  di- 
vadlo. Dne  15.  led.  1850  počali  úřadovati 
političtí  úřadové  a  27.  květ.  c.  k.  soudové. 
Doba  pozdější  znamená  zřizování  nových 
škol,  rozruch  stavební,  jimž  město  se  rozši- 
řovalo na  stranu  východní  k  nově  založené 
dráze  cis.  Františka  Josefa,  k  níž  za  nedlouho 
i  jiné  se  připojily.  Ruch  spolkový  a  průmy- 
slový rostl  obdobně,  jako  v  jiných  městech 
pokročilých.  O  zdobení  města  a  vzornou 
čistotu  pečovali  poslední  starostové  AI.  Seik 
(t  1906)  a  AI.  Kotrbelec.  V  T-oře  narodili 
se  dr.  K.  L.  Klaudy  ^*  1822,  f  1894),  dr.  F. 
B.  Květ  (*  1825,  t  1864).  Životní  svůj  úkol 
tu  dokonali  V.  Křížek  a  M.  Kolář.  Tento 
ještě  v  čas  zachránil  větší  díl  starých  pamětí 
a  horlivě  pracoval  o  minulosti  T-a.  (Četné 
o  tom  rozpravy  ve  Zprávách  reál.  gymnasia 
a  v  časopise  >Tábor«.)  Sčk, 

4)  T.  S  t  ar  ý,  městec  t.,  při  ř.  Lužnici,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pá.  Tábor;  134  d.,  1170  obyv.  č. 
(1900),  fil.  kostel  sv.  Kříže,  vystavěný  z  od- 
kazu T.  Rieglové  r.  1835,  2tř.  šk.,  popi.  dvory: 
Cápov,  Červený  a  Velký  dvůr,  majetek  měst- 


12 


Tábora  —  Táboři. 


ské  obce  Táborské,  myslivna  Kozský  a  há- 
jovna stará  Táborská  myslivna.  Blíže  Červe- 
ného dvora  stával  Kozí  Hrádek  (v.  t.). 
T.  S.  založen  r.  1830  v  místech  bývalého  Se- 
zimova  Ústi  a  o  založeni  jeho  ziskal  si  nej- 
větší zásluhy  učitel  Svatoá  z  Tábora,  po  nčmŽ 
také  nějakou  dobu  ves  slula  Svatoáov. 
Zdejší  krajina  jest  nalezištěm  rozličných  staro- 
žitnosti. 

5)  T.,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  a  okr.  Opava, 
fara  Neplachovice,  pš.  Skrochovicc;  27  d., 
180  obyv.  n.  (1900).  ♦ 

Tábora,  důlež.  karavanni  stanice  a  hl.  m. 
okrsku  t.  j.  v  Něm.  Vých.  Africe,  v  krajině 
Unjanjembe,  na  karav.  cestě  od  pobřeží  do 
UdŽidži,  leži  v  kraji  bažinatém  a  má  kol 
16  000  obyv.  Celý  okrsek  má  asi  500.000  obyv., 
z  nichž  40  Evropanův. 

Táboří,  bratří  Táborští,  nazývala  se 
radikální  strana  husitská.  Vznikla  vlastně 
ještě  za  Živobytí  Václava  IV.  z  hnutí,  jež  za- 
chvátilo nejširší  vrstvy  lidové  na  venkově  a 
projevilo  se  pořádáním  památných  shromáž- 
dění pod  šírým  nebem  »na  horách c,  při  nichž 
podávána  byla  svátost  oltářní  pod  obojí  způ- 
sobou.  Odtud  pramenil  zprvu  jen  odpor 
proti  kněŽím  neuznávajícím  podáváni  kalicha 
laikům,  záhy  však  na  tato  shromáždění  do- 
stavovali se  zkušeni  válečníci,  jako  Mikuláš 
z  Husi,  kteří  napomínali  lid,  aby  v  boji  za 
viru  a  nové  církevní  zřízení  užili  v  případě 
potřeby  i  zbraně.  Lid  skutečně  počal  dosta- 
vovati se  ke  shromážděním  ozbrojen  a  snadno 
dal  se  popuditi  k  nenávisti  vůči  statni  moci, 
radikálním  opravám  církevním  nepřející.  Když 
po  smrti  Václavově  nastalo  v  Praze  nové 
bouřlivé  hnuti,  tu  pořádána  ona  shromáž- 
děni v  nejbližším  okolí  Prahy,  účastníci  je- 
jich přijati  posléze  do  města  a  pod  vůdcov- 
stvím Mikuláše  z  Husi,  Jana  Žižky  z  Troc- 
nova, Břeňka  Švihovského,  Chvála  Řepického 
z  Machovic  a  j.  účastnili  se  boje  měst  praž- 
ských proti  vladařce  Žoíii  a  šlechticům  s  ní 
spojeným.  Když  však  mezi  Prahou  a  provi- 
sorní vládou  bylo  učiněno  přiměří  (13.  list. 
1419),  radikální  venkované  nebyli  s  tím  spo- 
kojeni, opustili  pod  svými  vůdci  Prahu  a 
odebrali  se  většinou  do  Plzně,  kde  jim  byl 
Koranda  fanatickými  kázáními  připravil 
půdu.  Skoro  touž  dobou  Mikuláš  z  Husi 
opanoval  Zelenou  Horu  nad  Nepomukem, 
kterou  nazval  horou  Olivetskou.  Také  města 
Hradec  Králové,  Písek  a  několik  jiných,  kde 
strana  podobojí  měla  moc  v  rukou,  připra- 
vovala se  k  brannému  odporu  proti  statní 
moci.  Všichni  tito  nespokojenci  proniknuti 
byli  fanatickým  nadšením,  z  něhož  vzniklo 
blouznění  chiliastické  (v.  Chiliasmus).  Toto 
náboženské  rozčilení  nemohlo  ovšem  po- 
trvati dlouho.  Když  se  nedostavilo  očeká- 
vaně zázračné  zničeni  protivníků  zákona  bo- 
žího, byl  proti  nim  hlásán  vyhlazovací  boj. 
Volání  toho  poslechlo  mnoho  lidí  z  různých 
krajin  Cech  i  Moravy,  kteří  prodali  své  statky 
a  s  Ženami  i  s  dětmi  ubírali  se  k  místům, 
kde  byla  počala  ona  veliká  shromáždění  »na 
horách«,    tam    odevzdávali    kněžím    peníze 


stržené  za  majetek,  aby  se  jich  užilo  ke  spo* 
léčným  potřebám,  a  nabízeli  se  za  bojovníky 
pro  víru,  chtíce  si  býti  všichni  vespolek  bra- 
třími.  Tak  vznikla  branná  jednota,  bratrstvo, 
jehož  prvním  sídlem  se  stalo  město  Ústí  nad 
Lužnici.  Odtud  přesídlilo  se  pod  prvním  svým 
náčelníkem  Hromádkou  do  pevného  města 
Tábora,  jež  založeno  na  místě  dřívějšího  hradu 
Hradiště.  Odtud  bratrstvo  to  nazývalo  se  tá- 
borským. Poněvadž  dosavadní  nlavní  stře- 
disko radikální  strany  náboženské,  Plzeň,  ne- 
mohlo se  udržeti  proti  pánům  katolickým, 
Jan  Žižka  i  Chval  Řepický  se  svým  hdem 
opustili  je  a  přesídlili  koncem  břez.  1420  do 
Tábora.  Po  cestě  Žižka  odrazil  útok  katoU 
pánů  v  bitvě  u  Sudoméře.  Od  té  doby  Tá- 
bor stal  se  střediskem  radikální  strany  ná* 
boženské  a  všichni  její  přívrženci  nazýváni 
T.  Pocházeli  hlavně  z  obecného  lidu,  drob- 
ného řemeslnictva,  menších  zemanův  a  horli- 
vých, nesmiřitelných  husitských  kněží.  Přijí- 
mali někdy  také  uázev  »obec  táborská*, 
čímž  však  rozumí  se  sdruženi  všech  radikál- 
ních obcí  městských.  Připojením  Žižkovým 
vážnost  a  moc  bratrstva  táborského  velmi 
stoupla.  Z  návodu  tohoto  vojevůdce  pobo- 
řeno bylo  Ústí  a  všichni  tam  zbylí  obyvatelé 
převedeni  byli  do  Tábora.  Brzy  potom  Žižka 
vedl  >bratrstvo  polem  pracující «  proti  krá- 
lovské jízdě,  jež  po  bitvě  u  Sudoměře  byla 
se  utábořila  ve  Vožici.  Nočním  útokem  T. 
zahnali  nepřítele  a  ukořistili  mnoho  koni» 
jichž  užil  ZiŽka  k  vycvičeni  táborské  jízdy. 
Po  tomto  vítězném  boji  bratrstvo  dokončilo 
svou  vojenskou  i  politickou  organisaci,  zvo- 
livši si  4  hejtmany,  Mikuláše  z  Husi,  Jana 
Žižku,  Zbyňka  zBuchovaa  Chvála  Ře- 
pického z  Machovic.  Z  nich  největšiha 
významu  domohl  se  Žižka,  ale  nelze  doká- 
zati, že  by  kdy  byl  samojediný  stál  v  čele 
T-rů ;  ve  skutečnosti  požíval  ovšem  v  jistých 
dobách  vážnosti  v  pravdě  královské  a  ta 
i  mimo  svou  stranu.  Žižka  postaral  se  ze- 
jména o  vycvičeni  bratrstva  v  novém  způ- 
sobe válčení,  načež  zbavil  Tábor  nebezpeč- 
ného souseda,  pana  Oldřicha  z  Ústí,  jenž  byl 
přepaden  a  ubit  na  své  tvrzi  Sedlci.  Asi  po 
čtrnácti  dnech  ŽiŽka  vypravil  se  s  bratrstvem 
do  západních  krajin,  zničil  klášter  v  Milev- 
sku, vypudil  královskou  posádku  z  Pisku, 
dobyl  Prachatic  a  vypálil  je  a  došel  až  do 
Nepomuka,  načež  na  zpáteční  cestě  dobyl 
Rábí  u  Horažďovic.  Tohoto  přikladu  násle- 
dovala i  bratrstva  ve  vých.  Čechách,  jejichi 
shromaždištěm  stal  se  vrch  Oreb  u  Třebe- 
chovic. Zatím  byl  Sigmund  vtrhl  do  Čech 
s  křižáckým  vojskem  a  tu  bratrstvo  Tábor- 
ské, poslechnuvši  vyzvání  Pražanů,  vypravilo 
se  počtem  9000  mužů  do  Prahy,  aby  ji  brá- 
nilo proti  společnému  nepříteli.  Po  cestě 
Žižka  dob^l  Benešova  a  spálil  jej.  Kromě 
vlastních  Y-orů  dostavili  se  do  Prahy  bojov- 
nici i  z  jiných  měst  smýšleni  táborského, 
jako  ze  Žatce,  Loun,  Slaného.  Když  po  po- 
rážce Sigmundově  pod  Vítkovem  Pražané 
chtěli  nabídnouti  českou  korunu  králi  pol- 
skému Vladislavovi,  Mikuláš  z  Husi  a  vý- 


Táboři. 


13 


střednéíši  T.  nebyli  s  tím  srozuměni,  ježto 
by  raději  byli  bývali  bez  krále,  neměl-li  býti 
rodu  domácího;  ale  rozváinéjái  Žižka  přitiskl 
pečef  táborskou  ku  psané  úmluvě,  jíž  umlu- 
veno bylo  jednáni  s  Vladislavem.   Přítom- 
nosti T-or&  v  Praze  a  zejména  jejich  politic- 
kým i  náboženským  novotářstvim,  jež  bylo 
Pražanům  velmi  proti  mysli,  způsobeny  bylv 
ostré   rozmiáky,  jeŽ   zvváovány    byly  násil- 
nostmi, jichž  se  dopouštěli  T.  proti  klášterům, 
kostelům  a  méšfanskému  pře()ychu«  Ačkoliv 
T.  získali  si  v  Praze  dosti  přívrženců,  v  je- 
jichž čele  byl  kněz  Jan  zžeiiva  (viz  Jan  39), 
a  ačkoliv  působením  tohoto  dosazeni  byli 
v  Praze  noví  konšelé,  T-orům  přízniví,  přece 
22.  srp.  1420  táborští  hejtmane  odešli  s  bra- 
třími  z  Prahy.  Jen  Mikuláš  z  Husi  účastnil  se 
ještě  obléhání  Vyšehradu  a  bitvy  pod  Vyše- 
hradem (1.  list.),  v  niž  Sigmund  po  druhé 
byl  poražen.  Brzy  potom  pan  Petr  Zmrzlík 
svolal   do  svého  domu  zástupce  duchoven- 
stva  pražského   a  táborského   k  veřejnému 
hádáni  o  věci  sporné  mezi  oběma  stranami, 
aby  tak  bylo  dosaženo  svornosti.   Přítomen 
byl  vedle  četných  pánů  a  táborských  hejt- 
manů   i  Mikuláš  z  Husi,  jenž  po   nezdaru 
hádáni  rozmrzen  vracel  se  z  Prahy  a  na  cestě 
pádem   utrpěl    zranění,  jemuž  podlehl.   Po 
jeho   smrti  stal  se  jediným  politickým  i  vo- 
jenským náčelníkem  T-orů  Žižka.   Ten  byl 
zatím  dobyl  Vodňan,  některých  jiných  měst 
a  hradů  pana  Oldřicha  z  Rožmberka  a  po 
druhé  vypudil  z  Prachatic  nepřátele  kalicha. 
Po  opanování  tvrze  Přiběnic  učinil  s  panem 
Oldřichem  přiměří,  načež  dobyl  Říčan.   Po 
zminčném  hádání  v  domě  Zmrzlíkově  Žižka 
odebral  se  s  T-ory  opět  do  západních  kra- 
jin a  oblehl  hrad  Krásí  kov,  kde  sídlil  jeho 
úhlavní  protivník  pan  Bohuslav  ze  Švam- 
berka.  Tento  vzdal  se  výslovně  panu  Zmrzlí- 
kovi, jenž  se  účastnil  teto  výpravy  Žižkovy, 
načež  byl  chován  v  čestném  zajeti,  aŽ  ko- 
nečné sám  ke  straně  táborské  se  přihlásil. 
Brzo  potom  Žižka  přivedl  nové  posily  z  Tá- 
bora a  ziskav  pomoc  i  od  Pražanů,  donutil 
Pkceňské,  že  v  městech  a  krajích  svých  uznali 
svobodu  Čtyř  artikulů  pražských.  Potom  pod- 
nikl Žižka  s  Pražany  výpravou  do  severních 
a  východních  Čech,  při  níž  byla,  často  s  veli- 
kým krveprolitím,  obsazena  města  Chomú 
tov,  Louny,  Slaný,  Beroun,  Český  Brod,  načež 
Kouřim,  Mělník,  Čáslav  a  Njrmburk  dobro- 
volné  se  vzdaly.  Pokořili  se  i  Němci  kutno 
horští,  kteří  před  tím  proti  radikálům  i  utra- 
kvistům zle  byli  řádili,  nyní  však  od  nich 
byli  ušetřeni.  Po  Kutné  Hoře  vzdaly  se  Chru- 
dim.  Vysoké  Mýto  a  Litomyšl,  Polička  byla 
od  Žižky  vzata  útokem.  Jaroměřští  Němci, 
ačkoliv  se  vzdali,  byli  krutě  pobiti.   Potom 
se  vzdal  i  Králové  Dvflr,  Trutnov  pak  byl 
dobyt  a  vypálen,  takže  pomalu  celé  Čechy 
byly  opanovány  od  husitů,  oč  ovšem  nejvíce 
se  zasloužil  Žižka  svými  T-ory.  Když  »bratr- 
stvo  polem  pracující c  opět  se  vrátilo  do  Tá' 
bóra,  obec  Táborská  zúčastnila   se  sněmu 
•čáslavského,  zastoupena  jsouc  svými  čtyřmi 
hejtmany,  mezi  nimiž  byl  na  místě  zemřelého 


Mikuláše  z  Husi  pan  Jan  Roháč  z  Dube. 
Z  usneseni  téhož  sněmu  sešla  se  pražská  sy- 
noda (4.  čce  1421),  aby  upravila  církevní  po- 
měry v  Čechách,  avšak  nálezům  jejím  obec 
Táborská  důsledně  odporovala.  Navrátiv  se 
od  synody  pražské,  ŽiŽka  podnikl  několik 
krátkých  výprav  v  jiŽ.  Cechách,  vyvrátil  osadu 
sekty  Adamitů  a  posléze  přispěl  Pražanům 
na  pomoc  proti  německým  křižákům,  polo- 
živším se  u  Žatce.  V  té  době  kněz  Tan  z  Že- 
liva  vlivem  svým  ovládl  lid  pražsRý  a  tím 
i  celou  obec,  z  jeho  návodu  pak  také  zvolen 
byl  od  lidu  (19.  října  142l)  Táborita  Jan 
Hvězda  z  Vicemilic,  řečený  Bzdinka, 
za  plnomocného  hejtmana  spojených  obci 
pražských,  jemuž  náleželo  i  právo  nad  kon- 
šely a  jinými  úředníky  obce.  Tak  tedy  moc 
táborská,  kromě  četných  mést,  která  stála 
pod  správou  T-orů,  vztahovala  se  na  čas  i  na 
samu  Prahu.  Zatím  Žižka  dorazil  přes  Zatec 
do  Prahy,  kdež  byl  přijat  za  nejvyššího 
ředitele  pražských  věcí  vojenských  společně 
s  T-ory.  Proto  nazýval  se  v  tom  čase  >správ- 
cem  obci  české  země  příchylných  a  plnicích 
zákona  božiho«.  Vytrhnuv  pak  s  vojskem  svým 
proti  Sigmundovi  do  vých.  Čech,  sebral  po- 
sily od  bratrstev  vých.  krajů  v  a  porazil  ko- 
nečně Sigmunda  u  Něm.  Brodu  (8.  led.  1422). 
Brzy  potom  Jan  Hvězda  zbaven  byl  svého 
úřadu,  jenž  se  značným  omezením  svěřen 
byl  Haškovi  Ostrovskému  z  Valdšteina 
ze  stranv  panské.  Tím  pominula  moc  obce 
táborské  v  Praze,  tím  spíše,  že  hned  potom 
Jan  z  Želiva  byl  násilnou  smrtí  odstraněn. 
Když  o  něco  později  Sigmund  Korybut,  od 
Pražanů  za  vladaře  přijatý,  s  těmito  obléhal 
Karlštein,  táborští  vojevůdcové  Bohuslav  ze 
Švamberka  a  Jan  Hvězda  pokusili  se  násilím 
opanovati  Prahu,  byli  však  od  Staroměst- 
ských vy  puzeni.  Po  těchto  událostech  vzmá- 
haly se  ovšem  mezi  Pražany  a  T-ory  růz- 
nice, a  to  nejen  náboženské,  nýbrž  i  poli- 
tické, o  jejichž  umírnění  snažili  se  nejvíce  Sig- 
mund Korybutovič  na  straně  jedné,  Žižka 
na  druhé.  Na  velikou  újmu  těchto  smířlivých 
snah  kníže  Sigmund  opětnou  změnou  v  poli- 
tice svých  strýců  byl  z  Čech  odvolán,  načež 
Pražané  přiklonili  se  ke  straně,  která  se  utvo- 
řila z  většiny  panstva  českého,  bez  rozdílu 
náboženství,  proti  demokratickému  směru 
T-orů  a  která  chtěla  přijmoutí  Sigmunda  za 
krále  s  podmínkou,  že  vymůže  narovnáni 
s  papežem  o  náboženství.  Tak  tedy  posta- 
vily se  proti  sobě  dvě  strany  politické: 
demokratická  bratrstva  Táborského,  měst 
s  ni  spojených  a  části  nižší  Šlechty,  proti  ni 
silnější  na  poČet  aristokratická,  k  niž  se 
hlásila  větši  část  šlechty,  zejména  téměř 
všichni  páni  katoličtí  i  podobojí,  pak  obec 
pražská  s  četnými  městy  s  ni  spojenými.  Na 
jaře  r.  1423  vypukla  občanská  válka,  a  jiŽ 
20.  dub.  Žižka  zvítězil  nad  pány  u  Hořic. 
Pražané  oblehli  zas  táborský  hrad  Kříženec 
mezi  Načeradcem  a  Vozící,  ale  když  obleže- 
ným přitáhl  na  pomoc  pan  Bohuslav  ze 
Švamberka,  obě  strany  umluvily  jakési  pří- 
měří.   Potom  hádali  se  na  Konopišti  kněží 


14 


Táboři. 


táborští  s  pražskými,  ale  opSt  strana  strany 
nepřesvědčila,    v  tu  dobu  Žižka  na  tajnou 
žádost  obyvatelstva  Hradce  Králové  přiblížil 
se  s  brannou  moci  k  tomuto  městu  a  Hrade- 
čané  vzbouřivše  se  otevřeli  mu  bránv  a  vy- 
hnali pražskou  posádku.  Hejtman  hradeckého 
kraje  pan  Divil  Bořek  z  Miletinka,  jenž  táhl 
proti  Žižkovi  k  Hradci,  byl  poražen.   Brzy 
potom  Pražané  s  novou  moci  jali  se  oblé- 
hati Čáslav,  kde  meškal  v  ten   čas   Žižka, 
avšak  bez  úspěchu.  Když  pak  táborský  hejt- 
man Martin  Lupák,  spěchaje  Žižkovi  na  po- 
moc, od  Pražanů  bvl  poražen  a  zabit,  obě 
strany    umluvily   přiměří,    jehož    užil   Žižka 
k  slavné  výpravě  bratrstva  Táborského  proti 
Sigmundovi  do  Uher,  kdež  pronikl  až  daleko 
za  Trnavu,  snad  až  k  Dunaji.  Ustoupiv  obratně 
před  přesilou  nepřátel,  vrátil  se  do  Čech  a 
počal  hned  zase  válku   s  pány  a  Pražany, 
kteři  zatím  zas  navázali  styky  s  Polskem  a 
na  sněme  pražském  zvolili  prozatímní  vládu 
12  hejtmanů,  kteři  měli  >zhoubce  země«,  t.  j. 
T-ory,  ze  země    vykořeniti.    Žižka,  poraziv 
pány  u  Skalice  za  Jaroměři  a  Pražany  u  Male- 
sova  za  Kutnou   Horou,  opanoval   několik 
měst  Pražanů  poslušných  a  vtrhl  do  Plzeň- 
ska, odkudž  však  před  panskou  přesilou  mu- 
sil  couvnouti  k  Žatci.  Posíliv  se  oddíly  z  ně- 
kolika měst  táborských,  položil  se  táborem 
u  Libné,  chystaje  se  dobývati  Prahy  pro  její 
spolky  s  pány  pod  jednou.  Avšak  prostřed- 
nictvím Sigmunda  KorybutoviČe  a  Jana  Ro- 
kycany učměn  mír,  načež  T.  společně  s  Pra- 
žany a  pány  podobojí  podnikli  výpravu  do 
Moravy  proti  Sigmundovi  a  jeho  zeti  Albrech- 
tovi. Po  cestě  Žižka  zemřel  při  obléhání  Při- 
byslavě (11.  říj.  1424).    Svým  důrazným  vli- 
vem Žižka  dovedl  udržeti  stranu  Táborskou 
v  jednotě,  avšak  po  jeho   smrti  přívrženci 
jeho,  v  názorech  náboženských  mírnější,  od- 
dělili se  od  ostatních  T-orův  i  politicky  a 
zorganisovali  se  pod  jménem  Sirotků  (v- 1.). 
Města,  která  dříve  náležela  oběma  bratrstvům 
dohromady,  byla  mezi  ně  rozdělena.    Vrch- 
ním hejtmanem  vlastních  T-orů  byl  zvolen 
Jan  Hvězda  zVícemilic.  Rozmišky  mezi 
Pražany  a  T-ory  velmi  záhy  zase  se  vrátily, 
takže  31.  břez.  1425  T.  pokusili   se  dobýti 
Prahy  nočním  útokem,  avšak  byli  odraženi. 
Za  to  dobyli  Slaného  i  jiných  měst.  Při  oblé- 
hání Vožice  Jan  Hvězda  byl  smrtelně  zraněn, 
avšak  dočkal  se  ještě  dobytí  města  i  jednáni 
nového   míru  s  Pražany,  s  nimiž  umluvena 
společná  výprava  proti  Sigmundovi  a  Albrech- 
tovi Rakouskému.  T-ory  vedl  pan  Bohuslav 
ze  Švamberka,  načež  mezi  táborskými  hejt- 
many vynikl  nejvíce  Prokop  Holý  (v.  t.), 
vedle  něho  Jakoubek  z  Vřesovic  i  Při- 
bík  z  Klenového,  kteří  značně  rozmnožili 
válečnou  slávu  T-orů.    V  bitvě  u  Ústí  nad 
Labem  (16.  čna  1426)  Prokop  velel  spojeným 
vojskům  českým  a  t.  r.  bojoval  vítězně  na 
Moravě   s  Albrechtem.   Přibík  z  Klenového 
svými    vítězstvími    nad   katol.   pány    přiměl 
Oldřicha  z  Rožmberka,  aby  učinil   b  T-ory 
přiměří.    Po  vypuzení  Sigmunda  Korybuto- 
viČe (1427)  Pražané  rozeHi  se  s  pány  katol.  I 


i  podobojí  a  hledali  náhradu  ve  spolku  s  T-ory 
a  Sirotky,  takže  tito  stali  se  nejmocnější  po^ 
litickou  stranou  v  Čechách.  Spojení  T.  a  Pra- 
žané táhli  pod  Prokopem  k  Tachovu,  odkudi 
před  nimi  němečtí  křižáci  bez  bitvy  utekli 
(v  srp.  1427),  a  hned  potom  oblehli  a  dobyli 
Kolína,  hlavni  opory  jednoty  panské.  R.  1427 
i  1428  spojené  strany  husitské  podniklv  pak 
různé  vpády  do  okolních  zemi,  jako  do  Uher^ 
Rakous,  Slezska,  a  značně  je  poplenily.  Po- 
dobné výpravy  pořádány  s  větším  menším 
štěstím  i  v  letech  příštíbh  až  do  r.  1431,  při 
čemž  zejména  Německo  a  Morava  Prokopem 
byly  navštíveny.  T.  ovšem  také  tvořili  znač- 
nou část  vojska,  před  nímž  křižáci  u  Do- 
mažlic 14.  srp.  (1431)  hanebně  uprchlí.  Když 
potom  koncil  Basilejský  navrhoval  smír,  T^ 
rozhodně  se  vzpírali  iakémukoliv  jednáni  se 
sborem,  v  němž,  pravili,  zasedali  jejich  úhlavní 
nepřátelé,  později  však  pro  obecný  prospěch 
země  upustili  od  svého  odpoiu  a  vyslali  Pro- 
kopa za  svého  plnomocníka  ke  sjezdu  Cheb- 
skému a  později  i  k  samému  koncilu  do  Ba- 
sileje. Zatím  co  se  vyjednávalo,  ruch  válečný 
neutichl.  T.  podnikli  se  Sirotky  několik  ná- 
jezdů do   ciziny,  zejména   do   Uher,  načež. 
(1433)  pod  velením  Prokopovým  vojsko  spo- 
jených stran  podobojí  oblehlo  Plzeň,  dotud 
hlavní  oporu  strany  katolické.  Dlouhým  oblé- 
háním, nemocmi   a  jinými   příhodami   byla. 
však  uvolněna  kázeň  ve   vojsku,  jež   v  té 
době  již  také  namnoze  pozbylo  zápalu  pro 
věc  za  svatou  pokládanou.  Dokonce  vypukla 
i  vzbouření  proti  Prokopovi,  jenž  byv  pora- 
něn odešel  od  vojska  do  Prahy.  Této  slabo- 
stí  T-orů   mínili   využíti   páni  pod  jednou 
i  podobojí,  zesílení  mírnými  kališniky,  jimž 
všem  byl  proti  mysli  politický  primát  T-orů, 
kteří  v  té  době  znemožňovali  dohodu  s  kon- 
cilem, ježto  její  podmínky  v  Praze  r.  1433 
s  posly  koncilia  umluvené,  pokládali  za  ne- 
přijatelné. Vůdce  panské  jednoty  pan  Diviš 
Bořek    z    Miletínka    soustředil    obratně 
u  Kutné  Hory  silné  vojsko,  s  nímŽ  opano- 
val Prahu.  Prokop  vrátil  se  k  svému  vojsku^ 
upustil  od  dobýváni  Plzně  a  táhl  ku  Praze, 
aby  se  ji  opět  zmocnil.   Nejsa  dosti  silen^ 
táhl  ke  Kolínu,  aby  se  spojil  s  posilami  Si- 
rotků z  vých.  Čech,  byl  však  panským  voj- 
skem následován  a  poražen  v  bitvě  u  Li- 
pan (30.  květ.  1434).    Tím  byla  úplně  zlo- 
mena politická  sila  bratrstva  Sirotčího  i  Tá- 
borského, jež  od  té  doby  hrálo  úlohu  jen 
podřízenou.  Důsledkem  bitvy  Lipanské  byla 
také   nové  jednáni  o  kompaktáta  na  sjezde 
Brněnském  (1435),  jehož   se   účastnili  i  tá- 
borští plnomocníci,  kteří  byli  také  přítomni 
na  pražském  sněme,  kde  od  celé  země  by] 
přijat  Sigmund  za  krále.  Většina  T-orů,  ve- 
dená knězem   Bedřichem  ze  Strážnice,, 
nebyla  již  schopna  odporu,  musilaf  i  s  Oldři- 
chem z  Rožmberka  učiniti  mír.    V  odporu 
setrvali  jen   Hradec   Králové  a  Jan    Roháč 
z  Dube,  avšak  za  krátko   v  Hradci   strana 
mirnějšich  kališniků  zvítězila  nad   T-ory   a 
Roháč  byl  obklíčen  na  svém  hradě  Sioné» 
donucen  ke  kapitulaci  a  v  Praze  oběšen. 


Táboří. 


15 


Po  SigiDundově  smrti  T.  s  pokročilejší 
stranou  podobojí  volili  za  krále  Kazimíra 
Polského  proti  Albrechtovi  Rakouskému.  Po 
smrti  Albrechtové  učinili  jakýsi  smír  s  ostat- 
ními stranami  v  zemi.  Tím  ovšem  vojenské 
roty  jejich  pozbyly  doma  úplně  významu  a 
proto  dávaly  se  najímati  do  cizích  služeb, 
zejména  v  Uhrách,  bez  ohledu  na  poměry 
politické.  Mezi  nečetnými  Šlechtici,  přiznáva- 
iidmi  se  posud  ke  straně  Táborské,  vynikal 
Jan  Kolda  ze  Žampachu,  který  zmocnil 
se  hradu  a  města  Náchoda  a  znepokojoval 
své  sousedy.  Kd^^š  bylo  proti  němu  zakro- 
čeno, T.  se  ho  ujali,  a  byla  by  z  toho  po- 
vstala nová  domácí  válka,  kdyby  Kolda  ne- 
byl se  poddal  nálezu  rozsudích.  R.  1443  ko- 
nala se  v  Kutné  Hoře  poslední  disputace 
mezi  kněžimi  táborskými  a  podobojí,  jež  opět 
neměla  výsledku,  avšak  příštího  roku  bylo 
na  pražském  sněme  učeni  kališnické  prohlá- 
šeno za  jediné  pravé,  kdežto  věroučná  sou- 
stava hlavy  táborského  kněžstva,  Mikuláše 
z  Pelhřimova  (Biskupce),  jakož  i  další  racio- 
nallstické  vývody  knězi  táborských  jako  ka- 
cířské zavrženy.  Pod  dojmem  tohoto  roz- 
sudku města  táborská  rychle  odpadávala  od 
svých  kněží,  až  posléze  zbyl  Tábor  sám. 
Když  Jiří  Poděbradský  r.  1452  byl  zvolen 
za  správce  království,  vzepřelo  se  mu  město 
Tábor  spolu  s  panem  Oldřichem  z  Rožm- 
berka, avšak  bylo  od  Jiřího  dobyto,  načež 
byly  do  Tábora  zavedeny  pražské  řády  cír- 
kevní, poslední  pak  hlavy  T-orův  interno- 
vány,  a  to  Mikuláš  z  Pelhřimova  v  Poděbra- 
dech a  Václav  Koranda  na  Liticích.  Část 
T-orů  přijala  úřední  kališnictví,  část  pak 
spolu  s  jinými  obrodila  se  v  nové  nauce 
Petra  Chelčického  a  v  nové  společnosti  ná- 
boženské: v  Jednotě  českých  bratří. 

Bratrstvo  Táborské  mělo  své  zvláštní  zří- 
zení spolkové,  při  kterém  se  rozeznávala 
>obec  polem  pracující*,  t.  j.  stálé  vojsko,  od 
usedlého  obyvatelstva  ve  městech  a  vsích. 
Obyvatelstvo  měst  spravovalo  se  svým  staro- 
dávným obecním  zřízením,  které  v  Táboře, 
ač  byl  nově  založen,  bylo  dlením  doby  za- 
vedeno, tak  že  místo  původních  čtyř  hejt- 
manů, kteří  Tábor  zorganisovali  nábožensky 
a  vojensky,  nastoupila  obyčejná  obecni  správa, 
provozovaná  volenými  konšely  a  purkmistry. 
Vedle  těchto  představených  obecních  byl 
však  na  ten  Čas  v  každém  městě  ustanoven 
velitel  vojenský,  řečený  hejtman,  kterého  ně- 
které obce  volily  svobodně,  avšak  v  mě- 
stech a  hradech  mocí  dobytých  byli  dosazo- 
váni od  vrchní  správy  bratrstva.  Vojsko  mělo 
svého  zvláštního  nejvyššího  polního  hejtmana 
s  podřízenými  nižšími  hejtmany  a  jinými  vo- 
jenskými zřízenci.  Nade  všemi  hejtmany  míst- 
ními i  polními  stála,  jak  se  zdá,  jista  rada, 
jejíž  členové  se  nazývali  staršími  bratry  a 
byli  to  dílem  hejtmani  neb  jiní  vážnější  muži. 
V  čele  jejím  stál  snad  vladař,  o  němž  se  ví, 
Že  po  r.  1430  měl  nejvyšší  správu  civilní.  •— 
Úsilí  T-orů,  pHblíŽiti  se  co  nejvíce  k  životu 
apoštolskému,  vedlo  k  socialismu  a  kommu- 
nismu.   Tento  projevil  se  hned  na  počátku 


zřizováním  kommunistických  pokladen,  po- 
čtem tři,  spravovaných  kněžimi,  ale  tato  zá- 
sada zrušení  soukromého  jmění  dlouho  ne- 
potrvala.  Silněji  a  trvaleji  projevil  se  socia- 
lismus úsilím  po  zrušeni  všech  rozdílů  sta- 
vovských a  poddanských,  rovněž  tak  ostrou 
nenávistí  ke  všelikému  uhlazenějšímu  životu 
a  všemu  vyššímu  vzdělání.  Kommunistické 
učeni  táborské  přilákalo  do  bratrstva  mnoho 
lidu  selského,  který  doufal,  že  nyní  přesta- 
nou všecky  dávky  duchovním  i  světským 
pánům.  Ale  praxe  vypadla  jinak.  Obec  Tá- 
borská vymáhala  nyní  tyto  dávky  pro  sebe, 
s  přísností  mnohdy  větši  než  pani  dřívější. 
Ne  lépe  vedlo  se  řemeslníkům,  kteří  se  se- 
dláky tvořili  jádro  strany,  avšak  také  byli 
přetíženi  platy  a  tím  oslabeni.  Rovnost  sta- 
vovská provedena  byla  pouze  částečně  a  to 
ien  ve  vojsku,  kde  každý  stejně  byl  podro- 
ben vojenskému  velení  a  zákonu  válečnému. 
Jinak  bylo  stavovské  tříděni  zachováno  a 
lechtá  domohla  se  dokonce  i  vlivného  po- 
staveni v  obci  Táborské.  Jest  tedy  jisto,  že 
v  Táborstvi  kvasily  silné  zárodky  demokra- 
tické republiky,  ale  nevyvinuly  se,  byl  tedy 
demokratický  charakter  Táborstvi  přeceňo- 
ván. 

Náboženská  nauka  T-orů,  jejímž  hlavním 
vybudovatelem  byl  biskup  Mikuláš  z  Pelhři- 
mova (viz  z  Pelhřimova),  daleko  se  uchý- 
lila od  učeni  Husova,  ale  tím  i  předstihla 
svůj  věk.  Lze  míti  za  to,  že  vliv  na  její  vý- 
voj mělo  i  učeni  valdenské,  v  již.  Čechách 
rozšířené.  Jediným  pramenem  viry  byla  T-o- 
rům  bible,  všecky  ostatní  knihy  byly  jim  chy- 
trostmi Antikristovými,  ale  přes  to  vyznali 
se  všichni  knězi  v  latině,  znali  Otce  církevní, 
knihy  Wiklifovy,  spisovatele  od  něho  uvá- 
děné a  j.  Ba  studium  theologické  a  znalost 
latiny  z  opravdového  zájmu  náboženského 
vniklo  i  v  prostý  lid  obojího  pohlaví.  Ob- 
řady byly  zjednodušeny,  duchovní  dělili  se 
jen  na  kněze  a  jáhny,  lišící  se  od  nekněži 
jen  láskou,  vírou,  čistotou  a  ctnostným  Ži- 
votem, nikoliv  ornáty  a  jinými  znaky  vněj- 
šími, bohoslužba  vykonávaná  jazykem  českým 
a  na  místě  libovolném,  zpívány  české  písně. 
I  věrouka  táborská  se  zjednodušila.  O  svá- 
tosti oltářní  věřeno,  že  chléb  a  víno  se  ne- 
proměňuji, že  Kristus,  jenž  vstoupil  na  ne- 
besa, ve  svátosti  není  přítomen  ani  osobně, 
ani  podstatně,  nýbrž  duchovně,  svojí  milostí. 
Z  toho  odvodili  důsledek,  že  nesluší  se  svá- 
tosti konati  poklonu  a  pozdvihovati  ji.  Ze 
svátostí  podrželi  jeŠtě  křest,  jejž  vykonávali 
velmi  prostě.  Zavrhovali  víru  v  očistec,  zá- 
dušní  mše,  žehnáni  křižem,  zpověď,  ctěni  sva- 
tých a  ostatků.  Posty  ukládali  jen  ve  spo- 
jení s  modlitbou.  Kromě  neděle  neměli  svátků. 
Kněžské  jmění  a  řády  klášterní  byly  jim 
proti  mysli,  jen  kněz  bez  hříchu  smrtelného 
směl  pf-isluhovati.  Radikálnosti  těchto  nauk 
byli  ovšem  mnozí  přivedeni  na  scestí,  tak  že 
v  lůně  T-orů  vznikly  sekty,  jako  Adamité 
(v.  t.  2),  proti  nimi  T.  vystupovali  se  stej- 
nou přísností  jako  proti  ostatním,  kdož  ne- 
souhlasili s  jejich  učením.   Později  však  T. 


16 


Taborion  —  Táborský. 


prohlašovali,  že  každé  trestáni  bludařů  na 
těle  i  živote  jest  proti  evai^eliu  a  proti  praxi 
prvotní  církve.  Po  bitvé  u  Lipan  T.  silné 
upouštěli  od  svých  věroučných  zvláštností, 
tak  že  se  obmezily  jen  na  uČeni  o  večeři 
Páně.  A  to  právě  bylo  hlavním  podnětem 
k  zakročení  proti  T-rům  na  sněme  r.  1444.  — 
V  národnostní  příčině  T.  vykonali  ovšem 
mnoho  tím,  že  přispěli  k  vymýcení  němec- 
kého živlu  z  Čech  a  dbali  o  český  jazyk  ve 
škole,  kostele  i  j. 

Literátu ra  o  T-orech  obmezuje  se  na  ně- 
kolik málo  vynikajících  děl.  Jsou  to  přede- 
vším Palackého  Dějiny  národa  českého  IIL, 
Tomkův  Dějepis  města  Prahy  IV.,  t,  Děje 
university  pražské  L  (1849);  z  novějších  pak: 
GoU,  Quellen  u.  Untersuchungen  lí.  (1882); 
BezoloT  ^ur  Gesch.  des  Hussitentums  (1874, 
čes.  překl.  od  A.Chytila  1904),  J.  Vlček,  Dě- 
jiny literatury  české  L  (1894)  a  Zd.  Nejedly, 
Prameny  k  synodám  kněží  pražských  a  tá- 
borských (1900).  Z  pramenů  jediným  celistvě 
zachovaným  jest  Mikuláše  z  Pelhřimova  Chro- 
nicon  Taboritarum  (vyd.  HOfler,  Gesch.  der 
Hussit.  Bewegung  II.)*  Podrobnější  literatura 
o  celku,  jednotlivostech  i  pramenech  viz  Zíbrt, 
Bibliografie  čes.  historie  III.  1,  str.  27  si.    Skč, 

Taborion,  v  řecké  církvi  tolik  co  Pro- 
měnění Páně. 

Tábornlotvi  (lat.  castrametatio^  v  rom. 
jazycích  podobně,  něm.  téŽ  Kastrametaiion 
neb  Lagerkunst)  jest  umění  vyhledati  pro 
táhnoucí  vojsko  pro  odpočinek  a  delší  po- 
byt místo,  tábořiště,  v  daných  okolnosteh 
nejvýhodnější,  a  bývá  vykonáváno  zpravidla 
důstojníky  generálního  štábu  s  pomocníky, 
nejvíce  pobočníky  od  vojska  do  ležení  urče- 
ného. Srv.  Ležení  vojenské.  FAÍ. 

Taborowskl  Stanislaw,  hudebník  pol- 
ský a  virtuos  na  housle  (♦  1830  na  Volyni). 
Studoval  v  Petrohradě  na  universitě  a  tam 
také  r.  1863  po  prvé  vystoupil  za  podpory 
svých  příznivců  generála  Adama  Rzewuského 
a  hraběte  Wielkovského.  Později  nastou- 
pil umělepkou  cestu  Polskem,  Volyní,  Ukra- 
jinou a  Podolském,  načež  ještě  tři  roky 
studoval  na  konservatoři  v  Brusselu,  1859  až 
1860  koncertoval  v  Paříži,  Berlíně,  Varšavě, 
Žitoměři  a  Kijevě,  r.  1871  a  1872  v  Krakově 
a  v  Poznani.  Napsal  též  několik  skladeb, 
zvláště  pro  housle. 

Tftborskoje,  ruská  vesnice  v  ochanském 
Újezdě  permské  gubernie,  nad  ř.  Kamou,  na 
níž  se  zde  nakládají  a  pak  splavují  kovy  do- 
byté v  permských  horních  závodech.  4000  oby- 
vatelů. Pp, 

Táborský:  1)  T.  lan,  původně  Jan  Vi- 
límek, čes.  Bratr  a  spis.  (f  1495  v  Lito- 
myšli), byl  prvotně  katol.  farářem  v  Táboře, 
ale  záhy  přistoupil  k  Jednotě,  v  níž  již  r.  1467 
volen  do  úzké  rady  a  r.  1474  s  Br.  Proko- 
pem a  j.  cestoval  do  Slezska  navštívit  Val- 
denských. Vynikající  účast  měl  v  reorgani- 
saci  Jednoty  na  synodě  brandýské,  postaviv 
se  na  stranu  Klenovského,  Krasonického  a 
jiných  Bratři  liberálnějších,  začež  Blahoslav 
slaví  jej  jako  muže  >moudrého,  v  Jednotě 


na  věky  slovutného  a  vzácnéhoc.  Poslední 
léta  svá  byl  správcem  bratrského  sboru  lito- 
myšlského.  Vedle  šesti  pbni  (v  kancionále 
Samotulském)  známy  jsou  z  liter,  prací  T-kého 
ještě  Počtu  vydání  ^  vity  a  Na  první  kápi' 
tolu  sv.  Petra  o  ctnostech  psáni  (obé  v  ruko- 
pise). Viz  Jirečkovu  Rukověť,  II.,  283. 

2)  T.  z  Klokotské  Hory  či  Ahorn- 
perka  lan,  krasopisec  a  spis.  čes.  (*  1500 
v  Klokotech  u  Tábora  —  t  1672  v  Praze). 
Vyučiv  se  v  hudbě  a  krasopisectví,  studoval 
na  pražské  universitě  jmenovitě  mathema- 
tiku  a  astronomii.  Pobyv  krátký  čas  varha- 
níkem na  Mělníce,  usadil  se  v  Praze  a  za- 
řídil si  dílnu  krasopiseckou,  v  níž  zaměstnáni 
byli  Vavř.  Bílý,  Matěj  Pecka,  Adam  Kazibaba 
a  j.  a  z  níž  vyšly  slavné  kancionály  chru- 
dimský (1630),  dva  svatovítské  (1541  a 
1552),  čáslavský  (1557,  nyní  v  dvorní  knih. 
vídeň.),  žlutický  (1558),  teplický  a  kla- 
tovský (1560),  českobrodský  (1561,  nyní 
v  univ.  knih.  pražské),  rybářovský  (1568) 
a  j.  T.  proslul  také  jako  správce  (od  r.  1552) 
staroměstského  orloje,  za  kterouž  příčinou 
složil  Vypsáni  orloje  prafského,  jež  r.  1670  po- 
dal staroměstské  radě  (vyd.  r.  1901 J.  Teige). 
Vedle  prací  těchto,  jež  vynesly  mu  nejen 
značné  jmění,  ale  r.  1564  také  erb  a  přído- 
mek a  r.  1556  povýšení  do  stavu  vladyckého, 
T.  byl  také  literárně  činný,  skládaje  (od 
r.  1529)  jednak  hojné  pisni  duchovni,  jež  vy- 
šly v  jeho  vydání  kancionálu  Miřinského, 
v  Cithaře  Třanovského  a  j.,  ale  narážely  na 
odpor  jak  Bratří  tak  i  Bydžovského,  a  jednak 
vydávaje  tiskem  zpěvníky  cizí,  jmenovitě  třetí 
a  čtvrté  přesnější  vydání  Miřinského  » Písní 
Starého  zákona*  (1567  a  1577;  k  tomuto  při- 
pojena Zpráva  ojednostajném  ^{pivániao  obecni 
notě).  Sapfícké  verše  T-kého  s  akrostichy, 
sepsané  do  některých  kancionálů  z  jeho  dílny 
vyšlých,  otištěny  v  »Památkách«  1854,  1859 
(tu  i  podobizna  jeho  z  kancionálu  svatovít- 
ského z  r.  1551),  1864.  Viz  >CCM.«,  1872;  Ji- 
rečkovu Rukověť,  II.,  283  si.  a  K.  Konráda 
Dějiny  posvátného  zpěvu  staročeského  od 
XV.  věku  a  úvod  ve  vydání  Zprávy  o  orloji 
od  J.  Teige. 

8)  T.  Qirysostom  Xaver  Ignác,  prae- 
monstrát  a  spis.  (♦  1696  v  Sokohiicích  na  Mo- 
ravě —  t  1748).    Dosáhnuv  mistrovství  filo- 
sofie a  bakalářstvi  theologie  spravoval  jako 
praemonstrát  kláštera  hradištského  faru  bo- 
huňo vičkou  (1739—44),  pak  kněhnickou.    Ze 
spisů    jeho,   psaných   latinsky,  německy    a 
česky,  nejznámější  jsou  hojná  česká  kázání 
I  s  módními  tehdy  latin,  tituly  a  citáty,  dra- 
,  stická   ve   formě   i   v   obsahu,  jimiž  jméno 
I  T-kého  na  Moravě  daleko  proslulo:  Tria  ta- 
bernacula  in  monte  Thabores  exstructa  (Olo- 
I  mouč,  1732),  61  kázání  svátečních  o  svatých; 
I  Mons  Thabor  evangelicae  veritatis  radiis  incla^ 
I  rescens ,,,seu  Conciones  Moravicae  (Kr.  Hra- 
I  dec,  1747);   Goffinéova  příruční  postilla  (t.) 
a  j.   Viz  Jirečkovu  Rukověf,  II.,  283,  a  Vlč- 
j  kovy  Dějiny  české  literatury,  II.,  26  si. 

4)  T.  František,  básník  a  spis.  čes.  (*  16. 
led.  1858  v  Bystřici  p.  Hostýnem),  nyní  pro- 


Tabouret  —  Tabulata. 


17 


fessor  vys.  dívči  školy  v  Praze.  Samostatné 
napsal  a  vydal:  Bi^n/ (Praha,  1884,  u  Otty); 
Mdodie,  básné  (t.,  1893,  u  Otty);  Stará  ko- 
medie (t.,  1891,  u  Otty^  do  progr.  vyš.  div. 
školy  napsal :  Erhenúv  ^Štédrý  den*  (1887) ;  Ka- 
pHola  o  hygieně  školní:  O  polodenním  vjručO' 
pdni  (1891);  Reforma  yyUích  dívčích  ikol  v  Pru- 
sku (1895);  přel.  M.  J.  Lermontova  »Básn6€, 
2  sv.  (t.,  1892  a  1895,  u  Otty  ve  »Sborniku 
svět.  poesiec).  Galerie  TVetjákovskd  (»Volné 
Směry «  III.);  Slwo  o  ruském  umění  do  Rěpina 
[U  V.);  /.  N.  Kramskoj  (»NaSe  Doba*  IlI.  a 
V.);  H,  Sehwaiger.Jeho  ^ivot  a  dílo  (1903)  a  j. 

6)  T.  V.  Š.  vil  Stein-Táborský. 

xkboiirtt  [taburéj,  fr.,  nízká  stolička  bez 
lenocha. 

Tabiis,  Tebriz,  Tauris,  hl.  m.  prov. 
ázerbeidžánské  v  sev.-záp.  Persii,  538  km  sz. 
od  Teheránu,  55  km  v.  od  jez.  Urmijského, 
na  úpatí  poh.  Sehenda,  které  tu  přechází 
úplné  v  rovinu,  při  řece  Mehran-Rúdu,  má 
asi  180.000  obyv.  Hojné  zahrady  odrážejí  se 
svým  šedozeleným  stromovím  od  okolní 
posté  krajiny,  avšak  uvnitř  města  je  splef 
křivolakých  uliček  mezi  holými  zdmi  domů. 
Hrady  i  citadella  město  ovládající  jsou  silně 
sešlé.  Z  bohatého  města,  majícího  r.  1675  asi 
550.000  obyv.,  staly  se  následkem  zhoubných 
zemětřesení  poloviční  zříceniny  a  slavné  kdysi 
mešity  se  rozpadávají.  Ale  svou  výhodnou 
polohou  obchodní  mezi  Teheránem  a  Erze- 
rúmem  udrželo  si  přece  obchod  třeba  silně 
pokleslý,  jak  svědčí  posud  četné  bázáry  a 
40  karavanserájů.  Obchodem  zabývají  se 
hlavně  Arméni,  prodávajíce  angl.,  franc.  a 
zvláště  ruské  zboží.  Otevřením  dráhy  trans- 
kavkáxské  obchod  se  přesunul  do  Restu,  ale 
dokončením  trati  Tiflís-Erivaň-T.  zajisté  ra- 
pidně stoupne.  O  T.  Často  bojováno  mezi 
Turky  a  Peršany.  Někdy  i  blízké  Urmijské 
jez.  bývá  nazýváno  jez.  Tabrízským. 

Tabu,  slovo  polynéské,  jež  podobně  jako 
lat.  sacer  znamená  jednak  »posvátnýc,  jednak 
•zapověděn^*,  »klatý«,  >nečistý<.  T.  u  Poly- 
nésanů  značí  systém  zapovědí,  jež  se  vzta- 
hují k  osobám  i  věcem,  k  jídlu  a  piti,  ke 
stromům,  zvířatům,  pozemkům  a  j.  Osoba 
i  majetek  pohlavárů  a  kněží,  božiátě  vždycky 
jsou  t.,  t.  j.  nedotknutelné,  a  cokoliv  pohla- 
vár prohlásí  za  t.,  jest  jeho  majetkem.  Vkro- 
čí-li  do  něčího  domu,  dům  ten  stává  se  t.  a 
majetnik  nesmi  v  něm  déle  přebývati.  Kdo 
by  t.  porušil,  trestán  byl  smrtí.  Také  prostý 
člověk  mohl  na  některou  věc  položiti  t.  k  za- 
bezpečeni svého  majetku.  Jsouf  pro  t.  zvláštní 
znamení,  podle  kterých  se  poznaji.  Chce-li 
někdo  na  př.  sváj  chiebovník  uhájiti  zlodějů, 
pověsí  naň  list  kokosový,  ustrojený  na  po- 
dobu žraloka.  To  znamená:  kdo  by  kradl  se 
stromu  tohoto,  af  ho  žralok  sežere.  Některé 
věci  jsou  přirozeně  t.  (»nečistéc),  jako:  žena 
po  porodu  nebo  menstruaci,  mrtvola,  hlava  a 
vlasy  pohlavárovy  a  p.  Nešetření  zákazů  spo- 
jených s  t  mělo  pro  Evropany  často  smutné 
následky,  o  čemž  svědčí  zejména  zavražděni 
Cookovo  na  ostrovech  Havajských.  Srv.  J.  G. 
Ffazer,  »Taboo<  v  Enc.  Brit.  a  zvláštní  otisk. 

OtdhrSlomikNaoeii^,  •▼.  XXV.  i2  1 1906. 


Tftbnl*,  lat.,  deska,  tabule.  Množ.  číslo 
tabulae,  viz  Desky. 

T.  Amalfitana  viz  Amalfi. 

T.  Bantina  viz  Bantina  tabula. 

T.  Heracleensis  viz  Héraklejská 
dska. 

T.  Iliaca  viz  Ilijská  deska. 

T.  Peutingeriana  viz  Peutingerova 
dska. 

T.  rasa,  t.  j.  psací  deska  uhlazená,  s  které 
bylo  písmo  shlazeno;  v  přeneseném  smyslu 
»niČehož  nic«.  V  psychologii  říká  se  t.  rasa 
o  duši,  která  posud  jest  beze  všech  dojmů 
a  představ  a  čeká  teprve  popudů  ze  ze- 
vnejška  jí  přicházejících. 

Tabnlarium  (lat.\  archiv.  Dfiležité  li- 
stiny státní,  jako  zákony  a  smlouvy,  byly 
v  starém  Římě  za  nejstarší  doby  vystavo- 
vány k  všeobecné  známosti  na  Capitoliu 
nebo  na  foru.  Později  zakládány  pro  ně 
zvláštní  ardiivy.  Pro  smlouvy  (foedera)  zří- 
zen archiv  na  Capitoliu  nejspíše  v  blízkosti 
chrámu  Jovova.  Listiny  týkající  se  státních 
financí  uchovávány  byly  v  chrámu  Saturnové, 
v  t.  zv.  aerariú.  Pro  senatus  consulta  a  ple- 
biscita  důležitá  pro  plebeje  určen  byl  chrám 
Cereřin.  Záznamy  censorské  ukládány  byly 
v  t.  zv.  atrium  Libertatis  a  v  chrámě  Nymf. 
Všeobecný  říšský  archiv,  zvaný  též  t.,  zřízen 
byl  teprv  r.  83  př.  Kr.  na  svahu  Capitolia  a 
zaujímal  celou  západní  stranu  fora.  Na  tros- 
kách jeho  vypíná  se  nyní  palác  senátorský. 

V  době  císařské  vedle  tohoto  všeobecného 
archivu  existoval  archiv  císařský  na  Palatinu 
(t.  Caesaris),  Též  jednotlivé  korporace  měly 
své  archivy,  tak  zvláště  pontifikové,  augurové 
a  jiná  kollegia.  Po  vzoru  Říma  zakládala 
i  municipia  své  archivy.  0,J-i, 

Tabnlámi,  knihovní,  deskový. 

Tabnlate,  koraly  desknaté,  vymřelý 
řád  korálů  s  trsy  obyčejně  značných  roz- 
měrů, stromovitými,  hlízovitými  nebo  pláto- 
vitými.  Trsy  jsou  budovány  jedinci  hrana- 
tými, řidčeji  válcovitými,  kteří  obyčejně  svými 
samostatnými  stěnami  těsně  k  sobě  se  kla- 
dou. Stěny  bývají  proděravěny  t.  zv.  póry, 
obyčejně  pravidelně  rozestavenými.  Póry  ty, 
zda  se,  měly  význam  při  rozmnožování,  které 
dalo  se  postranními  puky  nebo  poltěnim, 
řidčeji  pučením   mczistěnným  neb  kališnim. 

V  jedincích  není  příček,  nýbrž  někdy  trny, 
za  to  dna  (tabulae),  příčné  to  lamelly  tenké, 
jsou  velmi  hojná  a  rozděluji  koral  v  četné 
komůrky,  z  nichž  jen  nejposlednější  byla 
obývána  zviřetem,kdeŽto  ostatní  byly  prázdné. 
Řád  tento  jest  vymřelý  a  až  na  jednu  čeleď 
(Chaetetidae)  vymírá  prvohorami.  V  poslední 
době  byly  rody  sem  čítané  rozřazovány  mezi 
koraly  šestiČetné  {Hexacoralla),  ježto  póry, 
byly  pokládány  za  analogon  mezer  u  korálů 
pórovitých  {Porosa)  se  vyskytujících.  Však 
pravidelné  kruhovité  obrysy  pór,  jejich  určité 
umístění  do  2—3  obyčejně  střídavých  řad 
podélných  a  jiné  znaky,  jako  rozšířené  trny 
nad  póry  uvnitř  korálů  a  j.  dosvědčují,  že 
póry  t-at  nelze  srovnávati  s  nepravidelnými 
mezerami  ve  stěnách  korálů  z  v.  pórovitými. 

2 


18 


Tabulátor  —  Tacca. 


Sloieji  lem  čeledi:  FaTOsitidae,  nejhlav- 
néjši  skupina  s  jedinci  6-  aneb  5— 7hranými, 
vyskytuje  se  ▼  siluru  a  jde  až  do  karbonu. 
Čitá  nejčetnéjží  druhy  rodů  Favosites,  Miche- 
linia  z  karbonu,  Pleurodictyum  z  devonu, 
Trachypora,  Alveolites,  Coenites  a  j.  Cel.  Sj' 
ringoporidae  má  trsy  z  jedinců  válcovi- 
tých, jejichž  dna  nejsou  vodorovná,  nýbrž 
nálevkovitč  prohloubeuá  a  stfny  bez  pórů. 
Syringopora,  Thecotíegites  a  i.  Cel.  Roeine- 
ridae  má  trsy  bochnikovite,  veliké,  jedinci 
jsou  hranoloviti,  se  stěnami  mocně  ztloust- 
lými a  póry  proděravěnými.  Dna  jsou  bubli- 
no vitá,  až  nálevkoví  tě  prohloubená.  Roemeria 
z  devona,  Syringolites  ze  siluru.  Čel.  Haly- 
sitidae  má  trs  v  z  dlouhých,  různě  vinu- 
tých řad  jedinců  v  příčném  průřezu  vejči- 
tých,  kteří  staví  se  užil  stranou  rovnoběžně 
k  sobě  a  na  bočných  stěnách  vrásčitou  epi- 
thékou  společnou  jsou  pokryti.   Někdy  tito 

Íedinci  střídají  se  pravidelně  s  jinými,  mno- 
lem  menšími  a  v  průřezu  čtyřhranými.  Dna 
jsou  četná.  Halysttts  v  siluru.  Čel.  Theci- 
dae  tvoři  skupinu  odloučenou  majíc  uvnitř 
lišty  na  způsob  příček,  které  na  vnějšek  se 
prodlužují.  Thecia  v  siluru  a  devonu.  Čel. 
Auloporidae  má  trsy  aspoň  části  jedinců 
přirostlé.  Jedinci  jsou  válcovití,  malí,  s  tlu- 
stou celistvou  stěnou.  Uvnitř  někdy  obje- 
vuje se  podélné  ryhování.  Hlavní  rod  Aulo- 
pora  jest  hojným  zjevem  na  jiných  zkameně- 
linách ze  siluru  až  karbonu.  Trsv  čel.  Chae- 
tetidae  skládají  se  z  jedinců  velmi  jemných, 
hranolovitých,  kteří  spolu  srůstají,  tak  že 
mezi  nimi  jest  stěna  jediná,  bez  pórů.  Dna 
jsou  četná.  Chaetetes  počíná  karbonem  a  vy- 
mírá křídou.  Do  příbuzenstva  korálů  desk- 
natých  klade  se  také  vymřelá  bohatá  sku- 
pina Monticuliporidae,  která  však  ně- 
kterými spisovateli  (Ulrich)  vykládána  jest 
jako  mechovky.  —  Srv.  H.  A.  Nicholson, 
On  the  structure  and  affinities  of  T.  (1879); 
F.  Počta,  Barrande,  Systéme  silurien  du 
centre  de  la  Bohéme.  Vol.  VIII.,  partie  2me 
(1902).  Pa, 

Tabulátor  viz  Psací  stroje,  str.  902 ^i. 

Tabnlatora  (z  lat.  tabula)  bylo  původně 
krátké,  přehledné  (jako  na  tabuli)  sestavení 
jednotlivých,  ku  provedení  hudebního  kusu 
příslušných  hlasů  jako  při  nynější  partituře. 
Bylo  jí  však  užíváno  asi  hlavně  ku  přenášení 
a  přizpůsobování  skladeb  vokálních  pro  loutnu 
nebo  klavír  a  varhany.  Z  toho  vyvinulo  se 
pak  notové  písmo,  které  neužívalo  linii  a 
značek  notových,  nýbrž  písmen  neb  čísel,  a 
poněvadž  naše  značení  notové  jest  jen  zkrá- 
ceným označováním  písmen  (klíč  basový  není 
než  zkrácené  a  zpitvořené  F,  altový  c,  hous- 
lový f  \  jest  patrně  t.  starší,  sahajíc  až  do 
stol.  X.  T.  byla  dvojí,  italská  a  německá  čili 
varhanová.  Italská  užívala  liniové  soustavy 
s  notami,  kdežto  německou  t-ru  tvořila  pís- 
mena a  určité  zuačky,  nikoli  noty.  Německá 
t.  udržela  se  až  asi  do  r.  1700  a  od  ní  po- 
chodí nynější  řád  tónové  soustavy  a  pojme- 
nování not  písmenami.  Různé  oktávy  lišily 
se  velikými  a  malými  písmenami,  vyšší  ozna- 


čovány čárkami,  jako  c,  d,  e  neb  c,  d^  e  neb  c 
atd.  Všem  t-rám  společné  bylo  zvláštní  ozna- 
čeni rhy  thmických  hodnot  jednotlivých  tónů, 
a  to  značkami  kladenými  nad  písmenami  neb 
číslicemi.  Bod  #  značil  brevh,  čárka  j  semi- 
hr^is^  háček  f\  minimu,  dvojnásobný  háček 

1^  semiminimu,  trojnásobný  ^  fu$u^  čtyřná- 


sobný K  semijusu.  Tytéž  značky  nad  čárkou 
položené    ^  fs^  zméUy pausy.  Později  teprv^ 

ve  stol.  XVII.,  odpovídala  čárka  |  naší  čtvrti, 
i^  osmině  atd.  a  moderní  způsob  písma  při 
krátkých  hodnotách  notových  převzat  z  t-ry. 
V  t-rách  užíváno  také  již  v  XVI.  stol.  místo 
háčků  při  hodnotách  stejných  po  sobě  jdou- 
cích společného  označení,  čar  příčných,  jež 
přešly  do  mensurního  písma  teprve  počát- 
kem XVIII.  stol.  a  také  takty  oddělovány 
čarou,  tak  že  t-ry  z  těch  dob  podobají  se  ve 
mnohém  vzhlede  notaci  dnešní,  zvláště  tam, 
kde  melodie  byla  označována  za  pětiřádko- 
vou soustavu  Černými  notovými  značkami, 
s  nimiž  spojována  hodnota  rhythmická.  T. 
loutnová  skládala  se  z  čísel  a  písmen.  Tisky 
varhanové  t-ry  zachovaly  se  velmi  četné  (od 
Virdunga,  Agricoly,  Paixe,  Amerbacha,  Bernh. 
Schmida,  Woltze,  Hans  Gerleho,  Arn.  Schlicka 
a  j.),  rovněž  t-ry  loutnové  (Hans  Judenkunig, 
G.  Neusiedler  a  j.).  O  t-rách  u  Meistersin- 
gerů  viz  Meistergesang.  Srv.  Kiesewet- 
ter,  Die  T-ren  der  alten  Praktiker;  Wasie- 
lewski,  Gesch.  der  Instrumentaimusik  (Lip., 
1878). 

Tabule  (z  lat.  tabula),  vlastně  deska, 
prkno.  Ve  smysle  přeneseném  tolik  co  pan- 
ský stůl,  hostina. 

T.,  tabulová  hora  viz  Hory,  str.  645fr. 

T.  bánská,  t.  královská,  t.  sedm ip a n- 
ská  viz  Sedmipanská  tabule. 

T.  magnátů  viz  Magnáti. 

Tabnlet  č.  tabulett,  lat.,  skříň  se  zá- 
suvkami na  zboží  podomních  obchodníkův  a 
kramářův. 

Tabulka  viz  Tabella.  —  T.  Barkerova 
viz  Barker  1).  —  T-ky  alfonsinské  viz 
Alf  o  nsinské  tabulky  astronomické. — 
T-ky  rudolfínské  viz  K^pler,  str.  170 tf. 

Tabulová  hora  (angl.  Table  Mountain\ 
pod  níž  se  rozkládá  Kapské  město  (v.  t ). 

Tabulová  sátoka  viz  Kapské  město. 

Tabun,  v  jižní  a  jihových.  Rusi  stádo 
koní,  pasoucích  se  na  stepi. 

Tabur  (z  tur.  thdbúr\  v  tureckém  vojštČ 
pěší  bataillon,  čtvrtina  pluku,  čítající  ve  stavu 
válečném  800—1000  mužů.  Dělí  se  na  8  set- 
nin  {bólúk), 

Taoamahaoa  [takamahakaj  viz  Galo- 
phyllum. 

Tacoa  [takkaj  Forst.,  taká,  rod  rostlin 
lilijokvětých  z  čeledi  Taccaceae,  čítající 
asi  9  druhů  bylin  rozšířených  a  částečně  i  pě- 
stovaných v  tropických  krajinách  obou  polo- 
koulí, zejména  však  na  ostrovech  Indického 
a  Tichého  okeánu.  T.  prospívá  hlízami  po 
boku  plazivého  oddenku  se  vyvinujícími,  ský- 


Tacca  —  Tacitus. 


19 


tajidmi  hojné  potravy  moučnato-škrobovité. 
V  tom  směru  zvláště  vyniká  T.  pinnatiflda 
Forst.,  t.  protiseČná,  t.  zv.  podle  3krát 
neb  2krát  Slaločných  velikých  listů,  jejichž 
laloky  jsou  protisečné  n.  nestejné  chobot- 
naté.  Hlízy  jeli  jsou  H  16  cm  dlouhé,  kulaté 
a  až  4  /r|r  těiké,  v  planém  stavu  chuti  ostře 
hoHcé,  avSak  pěstované  chuti  mírnější,  tak  že 
požívají  se  nejen  vařené,  ale  pro  hojnost  (asi 
147o)  Škrobu,  zvaného  východoindický 
arrowroot,  slouží  i  zejména  k  výrobě 
mouky  na  pečivo,  prý  velmi  chutné.  Nastrou- 
hané čerstvé  hlízy  jsou  téŽ  účinnými  obklady 
ran  šípy  způsobených.  Kromě  toho  užívá  se 
sušených  a  vybílených  stvolů  květních,  do- 
sahujících výšky  i  2  lil,  ke  splétáni  klobouků. 
Méně  oblíbený  škrob  dává  T.  palmata  Blume, 
L  dlanitá.  Déd, 

Taoca  [taká]  Jac,  sochař  florentský,  od 
něhož  pochází  mramorový  originál  sedícího 
divokého  kance,  který  se  chová  v  Uffiziich 
a  jehož  kovový  odlitek  jest  na  podélné  straně 
Mercato  Nuovo  ve  Florencii.  R.  1629  odlil 
v  kovu  kašnu  podle  modelů  Salviniho  a  Bar- 
diniho,  stojící  před  Spedale  degli  Innocenti 
tamtéž.  Fka, 

Taooaoeae  [takka-],  takovité,  čeleď 
rostlin  lilijokvětých  z  příbuzenstva  kosatco- 
vitých,  obsahující  byliny  oddenku  hlizovitého 
a  listů  pouze  kořenových,  buď  celých  nebo 
dlanito-peřenolaločných.  Na  dlouhém  stvolu 
jest  kvétenství  podoby  dvojvijanu,  podepře- 
ného dvěma  pochvami.  První  květ  stoji 
v  paždí  dvou  listenů  křidlo  vitých,  kdežto  li- 
steny ostatních  květů  mají  podobu  převis- 
lých vláken.  Květy  jsou  stopkaté,  pravidelné 
obojaké,  složené  z  okvětí  61istého,  u  zpodiny 
trubkovitého,  z  6  tyčinek  dole  k  uštům  okvět- 
ním přirostlých,  s  nitkami  plátko vitými,  na 
konci  prohlubenými  n.  kápo  vitým  i  a  s  praš- 
níky  uvnitř  připevněnými,  2pouzdrými.  Se- 
meník jest  zpodní,  1-  n.  nedokonale  3pouz- 
drý,  s  četnými  vajíčky  na  3  nástěnných  se- 
menicích. Jednoduchá  čnělka  nese  terČovi- 
toQ  3laločnou  bliznu  laloků  2klaných.  Bobule 
obsahuje  mnoho  vejcovitých,  hranatých  n. 
půlměsícovitých  semen  s  kožovitou,  pruho- 
vanou slupkou  a  zárodkem  na  dně  masitého 
bílku.  T.  čítají  pouze  asi  10  druhů  domácích 
v  tropické  Asii,  v  Novém  Hollandu,  v  Poly- 
nésii  a  na  ostrovech  malajských.  Nejdůleži- 
tější jejich  rod  jest  Tacca  (v.  t.).       Déd, 

Taoe,  lat.  a  ital.  [tače],  mlč. 

Tao«at  mnlier  In  eoolesia,  lat.,  t.  j. 
žena  mlčiž  v  kostele  (i  církvi). 

TaoMldo  [-čen-l,  ital.,  tolik  co  táce  (v.t). 

Taoet,  lat.,  mlčí  (také  táce,  tacendo,  ital. 
tod),  značí  při  hudební  skladbě,  že  příslušný 
hlas  neb  nástroj  mlčí  v  odstavci  takto  ozna- 
čeném. Leč  by  pomlčka  byla  označena  jinak, 
značkami  mezi  písmem  notovým,  t.  zv.  pau- 
sami. 

TaooUlli  [takíni]  Pietro,  hvězdář  italský 
(♦  21.  bř.  1838  v  Modeně  —  t  26.  bř.  1905 
v  Římě),  byl  od  r.  1863  observátorem  na  hvě- 
zdárně v  Palermě  a  prof.,  od  r.  1879  ředitelem 
meteorol.  ústavu  a  hvězdárny  při   Collegio 


Romano.  Založil  r.  Í871  společně  se  Secchim 
vlašskou  společnost  spektroskopickou,  pozo- 
roval r.  1874  v  Indii  přechod  Venuše  před 
sluncem  a  vykonal  četná  pozorováni  oběžnic, 
planetoid  a  vlasatic.  Zvláště  důkladně  zabý- 
val se  spektroskopickým  pozorováním  slunce. 
Napsal:  II  passagio  di  Venere  sul  Sole  dali' 
8/g  dicembre  i8j4  osservato  a  Madrapur  nel 
Bengafa  fP^lermo,  1875).  V  >Memorie  della 
Societa  degli  Spettroscopisti  italianic  (Pa- 
lermo a  Řím,  1872—83)  jsou  od  něho  velmi 
důležité  práce  o  protuberancích,  skvrnách 
slunečních,  pochodních  a  j.  Četná  pojednáni 
astronomická  a  meteorologická  obsažena  jsou 
v  časopisech  odborných.  VRý-. 

Taoltumiu  Jiří  z  Háje,  odtud  také  Háj- 
ský,  kněz  podobojí,  směru  lutheránského. 
Napsal:  Zlatý  řett\ek  pravého  katol,  a  kře- 
stanského  ndbo{enstv{.  Latině  a  česky  sepsaný 
katechismus  augšpur.  konfessi  (Praha,  1616); 
Ostatek  roijimani  o  předivném  vtéleni  Emma- 
nuele, 

Taottns:  1)  T.  Cornelius,  slavný  děje- 
pisec římsk;^  z  2.  pol.  I.  stol.  po  Kr.  a  z  poč. 
IL  stol.  Zprávy  o  jeho  životě  jsou  dosti  ne- 
úplné. Nevíme,  kde  a  kterého  roku  se  na- 
rodil, ba  ani  praenomen  jeho  není  jisté.  Po- 
dle jedné  zprávy  zval  se  P  u  b  1  i  u  s,  podle 
druhé,  méně  hodnověrné,  Gaius.  Soudí  se, 
že  narodil  se  kolem  r.  54  po  Kr.  z  rodiny 
vzácné  a  zámožné.  Jisto  jest,  že  dostalo  se 
mu  pečlivého  vychování  a  vzděláni  důklad- 
ného. Svědči  o  tom  samy  jeho  spisy  a  dále 
ta  včc,  že  záhy  zaujal  čestné  postavení  v  ži- 
votě veřejném,  jsa  tu  činný  iako  řečník 
soudní  a  úředník.  Úřednickou  dráhu  svou  na- 
značuje z  části  sám  v  Historiích  I,  1.  Podle 
místa  toho  soudí  se,  že  za  Vespasiana  stal 
se  tribunus  militum  laticlavius,  za  Titaže  byl 
quaestorem  a  hodností  tou  že  byl  povýšen 
ve  stav  senátorský.  Z  místa  pak  v  ann.  11, 11 
vysvítá,  že  za  Domitiana  r.  88  byl  členem 
kollegia  quindecimvirů  sacris  faciundis  a  za- 
stával úřad  praetorský.  V  r.  78  připadá  sňatek 
jeho  s  dcerou  Cn.  Julia  Agricoly,  téhož,  jenž 
pak  jako  náměstek  v  Britannii  (78—85^  pro- 
slavil se  činy  vojenskými.  T.  asi  dvě  léta  po 
praetuře  opustil  s  chotí  svou  Řím,  bezpo- 
chyby, aby  |ako  legatus  pro  praetore  někte- 
rou provincii  —  snad  Belgii  —  spravoval. 
Když  r.  93  tchán  jeho  v  Římě  zemřel,  meš- 
kal i  on  i  žena  jeho  ještě  v  cizině.  Téhož 
však  roku  vrátili  se  oba  do  Říma  a  pak  T. 
vytrval  tu  až  do  konce  vlády  Domitianovy, 
v  ústrani  pozoruje  s  bolem  kruté  jednání  vla- 
daře toho.  Zdá  se,  že  v  prázdni  tc  zabýval 
se  studiem  historickým.  Úředně  byl  činný 
zase  až  za  císaře  Nervy,  kdy  r.  97  stal  se  con- 
sul  suffectus,  V  hodnosti  té  měl  pohřební  řeč 
na  Verginia  Rufa,  téhož,  jenž  odbojného  Vin- 
dika  byl  přemohl.  R.  100  vystoupil  na  soude 
zároveň  se  svým  přítelem  Pliniem  mladším 
jako  zástupce  Afričanů,  kteří  z  vyděračství  stí- 
hali Maria  Priska.  Spojenému  úsilí  obou  po- 
dařilo se  provésti  odsouzeni  obalovaného. 
Jako  prokousni  spravoval  některého  roku  za 
Trajana,  nástupce  Nervová,  provincii  Asii.  Ko- 


20 


Tacitus. 


lik  let  Jeátč  potom  žil,  říci  nelze.  Toliko  se  po- 
dobá, že  zemřel  na  počátku  vlády  Hadrianoyy, 
t.  j.  kolem  r.  120  po  Kr.  Spisovatelskou  čin- 
nost svou  zahájil  teprve  za  mírné  a  šťastné 
vlády  Trajanovy,  a  to  spiskem  Agricolou^ 
v  némž  vyložil  o  životě  a  povaze  tchána 
svého  Cn.  Julia  Agricoly.  Jest  to  dílo  plné 
piety  a  úcty  k  zesnulému.  Mezi  jiným  líČi  se 
v  něm,  j^  Agricola  v  Britaunii  jsa  náměst- 
kem si  počínal,  jaké  zásluhy  si  získal  podro- 
bením tamních  kmenů  severních,  jak  od  Do- 
mitiana,  jenž  žárliv  se  stal  na  slávu  jeho  vá- 
'  léčnou,  do  Říma  byl  náhle  odvolán  a  tam 
po  nějaké  době  —  snad  z  rozkazu  císařova 
otráven  byv  —  zemřel.  Zdařilý  životopis  ten, 
složený  za  Trajana  r.  98,  upomíná  v  slohu  a 
výklaciu  svém  na  jadrné  vypravováni  Sallu- 
stiovo.  Brzy  po  dílku  tom,  jeáté  téhož  roku, 
T.  sepsal  monografii  povahy  zeměpisné  a  ná- 
rodopisné, Germanii  čili  spis  o  původu,  sí- 
dlech, mravech  a  kmenech  Germanů  {De  ori- 
gine^  sítUf  moribus  ac  populis  Germanorum), 
Práce  ta  zakládá  se  na  dobrých  studiích  od- 
borných, zejména  Caesara  a  spisů  Plinia  star- 
šího; zda  i  z  vlastního  názoru  autorova  co 
tu  podáno,  není  jisto.  Pro  starověk  německý 
jest  kniha  tato  ceny  převeliké.  Po  těchto 
dvou  pokusích  menších  T.  přikročil  k  se- 
psání větších  děl  historických.  A  tu  složil 
nejprve  Historiae^  obsahující  dějiny  římské 
od  císařů  Galby,  Othona  a  Vitellia  až  do 
smrti  Domitianovy  (r.  69—96  po  Kr.),  udá- 
losti, jichž  více  méně  sám  byl  svědkem.  Dílo 
to  mělo  původně  14  knih  a  složeno  bylo  za 
vlády  Trajanovy.  Než  není  zachováno  celé, 
nýbrž  toliko  čtyři  prvni  knihy  a  čásC  knihy 
páté  nás  odtud  došly.  Události,  jež  se  tu  v^- 

ÍHSují,  připadají  pouze  v  r.  69  a  70  po  Kr. 
eště  obšírnější  dílo  dějepisné  byly  Annaly 
či  lépe  Knihy  od  smrti  Augustovy  {Ab  excessu 
divi  Augusti  libri),  Nebof  měl  spis  ten  16  — 
možná  i  více  —  knih  a  jednal  o  dějinách  řím- 
ských od  smrti  Augustovy  až  do  konce  vlády 
Ncronovy,  t.  j.  od  r.  14—68  po  Kr.,  končil  se 
tedy  tam,  kde  spis  předešlý,  Historiae^  se  po- 
čínal. Ani  dílo  to  nezachovalo  se  nám  úplně. 
Došly  nás  pouze  knihy  I— VI,  s  velikou  me- 
zerou v  V.  a  s  menší  na  počátku  VI.  knihy, 
kde  vypravován  byl  pád  všemocného  za  Ti- 
beria  Sejana,  dále  knihy  XI— XVI,  kde  však 
schází  začátek  knihy  XI.  a  konec  knihy  XVI. 
Prvních  Šest  knih  obsahuje  vládu  Tiberiovu, 
knihy  XI.  a  XII.  konec  vlády  Claudiovy  (r.  47 
až  64),  ostatní  podávají  panování  císaře  Ne- 
rona  až  do  r.  66.  Ve  vypravování  svém  T. 
drží  se  tu  až  na  jisté  výjimky  pořádku  anna- 
listlckého  (vypisuje  události  podle  jednotli- 
vých roků),  ze  kteréž  příčiny  častěji  dílo  to 
annály  jmenuje.  Složil  pak  spis  ten  v  posled- 
ních letech  vlády  Trajanovy,  mezi  r.  115—117. 
T.  měl  v  úmyslu  ještě  dvě  díla  historická  se- 
psati, totiž  jedno  o  vládě  Augustově  a  druhé 
o  panováni  císařů  Nervy  a  Trajana.  Asi  smrť 
zabránila  mu  vykonati  záměr  ten.  Pod  jmé- 
nem T-tovým  vydává  se  též  spis  Dialogus  de 
oratoribus,  v  němž  vypisuje  se  rozmluva,  kte- 
rouž měli  120  let  po  smrti  Ciceronově,  t.  j. 


zajisté  r.  78  po  Kr.,  M.  Aper,  Julius  Secun- 
dus,  Curiatius  Maternus  a  Vipstanus  Mes- 
sallá  hlavně  o  příčinách  poklesnuti  výmluv- 
nosti římské  za  vlády  císařské.  Ale  památka 
ta  liší  se  slohem  i  mluvou  vůbec  tak  velice 
od  atilu  a  veškeré  dikce  T-tovy,  že  není 
možno,  aby  byl  T.  jejím  původcem  býval. 
Proto  již  od  delší  doby  —  od  XVI.  stol. — 
ozývají  se  hlasy  mezi  učenci,  jež  mini,  že 
není   pravda,   íe  T.   památku    tuto   napsal. 
S  druhé  pak  strany  jeví  tento  spisek  tako- 
vou shodu  v  mluvě  a  věcném  obsahu  s  Quin- 
tilianovým  spisem,  jednajícím  o  výchově  řeč- 
níka, Institutio  oratoria^  že  nelze  jinak,  než 
se  domnívati,  že  tento  rhetor  jest  skladate- 
lem rozmluvy  oné.  Mínění  to  jiŽ  před  drah- 
nou dobou  pronesené  nyní  od  učenců  se  za- 
vrhuje, ale  zajisté  neprávem.  T.  jest  nejslav- 
nější dějepisec  římský  a,  co  s  podivením, 
poslední  veliký  duch,  jejž  římska  literatura 
má.  Z  Ř.eků  srovnávati  se  s  ním  mohou  to- 
liko Thukydidés  a  Polybios.  Jeho  díla  jsoa 
pravými  skvosty  v  prosaickém  odvětví  písem- 
nictví římského,  podivuhodnými  jak  pro  ry- 
zost obsahu,  tak  pro  uměni  formy.  T.  vyniká 
neméně  ostrovtipem  a  důmyslem  než  snahou 
pravdu  vypátrati  a  také  říci.  Výslovně  dí  na 
počátku  annálů,  že  chce  psáti  >bez  hněvu  a 
strannictvic  {sine  ira  et  studio),  a  na  počátku 
historií.  Že  » naprostá  pravdomluvnost c  (ťn- 
corrupta  fides)  jest  heslem  jeho,  i  není  pří- 
činy o  této  dobré  vůli  jeho  pochybovati.  Ne- 
zaznamenává  pouze  událostí,  nýbrŽ  hledí  i  pří- 
činnou  souvislost  jich   vyzkoumati,   vnější 
i  vnitřní  příčiny  {causas  et  rationes)  jednotli- 
vých dějů  vyšetřiti,  t.  j.  snaží  se  psáti  dějiny 
pragmaticky.  Za  tou  příčinou  má  zření  k  po- 
vahám osob  jednajících,  těch  zkoumá  ledví  a 
srdce,  odtud  vyvozuje  poslední  příčiny  růz- 
ných událostí.  V  tomto  šetření  psychologic- 
kém jeví  bystrost  podivuhodnou,  zdařilé  jsou 
i  charakteristiky  osob,  jež  na  různých   mí- 
stech děl  svých  podává.  Dále  pak  uznati  se 
musí  jeho  učenost.  Než  počal  díla  svá  psáti, 
vykonal  d&kladné  práce  přípravné:  seznámil 
se  náležitě  s  historickou  literaturou  doby  cí- 
sařské, pročetl  i  mnohé  jiné  prameny,  jako 
acta  diurna  (zprávy  o  denních  událostech), 
acta  senatus    (zprávy    o  jednáních   senátu). 
K  tomu  přistupovaly  bohaté  zkušenosti,  jichž 
nastřádal  činnosti  svou   v  životě  veřejném, 
jakož  i  pilném  studováním  poměrův  a  udá- 
lostí tehdejších.  Tim,  co  tuto  uvedeno  jest, 
není   řečeno,  že  by  vše,   co   T.  vypravuje, 
nutně  pravdou  bylo.   I  on  mohl  se  mýliti  a 
děje  posuzovati  ne  zcela  správně.  Mohlť  du- 
ševní zrak  jeho  kalen  býti  názory  a  před- 
sudky, jež  o  světě  a  životě  měl.  T.  jest  hrdý 
Říman,  jenž  s  vysoká  divá  se  na  národy  jiné. 
na  jich  řády  a  mravy.  Test  aristokrat,  ale  pří- 
vrženec zřízeni  republikánského.   Jeho  ideá- 
lem jest  římská  republika  z  doby  ještě  za- 
chovalé, moudře  řízená  senátem.  Ale  poně- 
vadž zřízeni  to  za  nesmírné  rozsáhlosti  říše, 
za  poklcslosti  mravův  občanstva  a  z  jiných 
příčin  nemožno  jest,   uznává  vládu   monar- 
chickou, ale  jakožto  nutné  zlo.  Jeho  přáním 


Tacna  —  Taczanowski. 


21 


jest  dobrý,  umiméný  panovník,  jeni  by  mon- 
archii sdróiiti  umel  8  volností,  jakoi  učinil 
to  Nerva  a  po  něm  Trajanus.  Tím  tíže  nesl 
kruton  vládu  Domitianovu,  jejichž  ohavnosti 
sám  byl  očitým  svědkem.  Despotické  pano* 
váni  vladaře  toho  učinilo  jej  vůbec  zasmu- 
šilým a  pessimistickým,  možná  i  ne  zcela 
spravedlivým  k  n^terým  nevlídným  před- 
chAdcům  jeho»  jako  na  př.  k  Tiberiovi,  což 
mu  novější  historikové  vytýkají.  Myslit,  že 
jako  tohoto  vladaře  příliš  v  temném  světle 
vylíčil,  tak  Germanika,  nevlastního  syna  jeho, 
nad  zásluhu  vyvýšil.  Nelze  proto  ani  jemu 
ve  všem  zcela  za  pravdu  dávati,  nýbrž  dlužno 
při  událostech  a  Těcech,  o  nichž  vykládá, 
přihlížeti  i  k  pramenům  jiným.  Jakož  jadrný 
a  váiný  jest  obsah  spisů  T-tových,  tak  mluva 
jich  vyniká  mohutností  a  silou:  v  ni  věrně 
obráží  se  veškera  individualita  tohoto  spiso- 
vatele. Testíf  řeč  jeho  veskrze  umělá,  silně 
rhétorická,  jadrná  a  stručná,  též  básnickými 
výrazy  a  úslovími  promíšená,  vypočtená  ve- 
skrze na  mocný  dojem  a  účinek.  Největší 
stručnost  a  odvážnost  mluvy  shledáváme 
v  nejvyspělejším  díle  jeho,  annálech.  Vydání 
spisu  T-tových  jsou  velmi  četná,  podobně 
jako  přehojná  jest  literatura  jich  se  týkající. 
Nejdůležitější  kritická  vydáni  T-ta  z  poslední 
doby  jsou:  Halmovo  (Lip.,  1884),  Nipper- 
deyovo  (Berl.,  1871—76),  J.  MúUerovo  (Lip., 
1890).  Český  překlad  spisů  T-tových  pořídil 
Fr.  Kott  v  bibliothéce  klassikův  řec.  a  řím- 
ských. RN. 

2)  T.  Marcus  Claudius,  císař  římský 
(t  v  dubnu  276  po  Kr.),  byl  26.  září  275  zvo- 
len od  senátu  za  císaře,  po  šestiměsíčním 
mezivládí,  které  následovalo  po  smrti  císaře 
Aureliana.  Vynikal  mírnosti  a  spravedlivostí, 
ale  v  této  době,  plné  zmatků,  nehrubě  se 
hodil  na  trůn  jiŽ  proto.  Že  při  svém  zvolení 
byl  již  stařec  761etý.  Vypravil  se  proti  Ala- 
nům a  Gotům  do  severní  Malé  Asie,  ale  tam 
byl  od  vojáků  zabit. 

Taoaa  [tak-J,  nejsev.  provincie  jihoamer. 
republiky  Chile,  na  pobřeží  Tichého  okeánu, 
mezujíci  na  sev.  s  republ.  Peru,  od  niž  od- 
dělena je  riem  Šamanem,  na  v.  s  republ.  Bo- 
livií, jejíž  hranici  tvoři  mohutné  Andy  a  na 
j.  s  chilskou  prov.  Tarapacou,  ohraničenou 
Quebradou  a  riem  Camarones,  má  22.600  km* 
s  25.031  obyv.  (1900).  Povrch  její  stoupá 
rychle  od  málo  členitého  pobřeží  do  výše 
600  m  v  náhorní  rovinu,  která  svým  rázem 
podobá  se  pravé  poušti;  avšak  tu  uloženy 
jsou  vrstvy  guana,  za  nimiž  vÝše  na  někte- 
rých místech  následuji  ložiska  ledku.  Na  hra- 
nici výcb.  zdvíhají  se  strmě  Andy  dostupu- 
jící Garinacotou  a  Pomarapem  výše  6376  a 
6250  m.  Na  plošinu  jez.  Titicaca  vede  prů- 
smyk  Tacora  ve  výši  4180  m,  sevřený  horou 
Tacorou  (6017)  a  Quefíutou  (5718).  Níže  po- 
ložená údolí,  jimiž  spějí  k  moři  krátké,  ob- 
časné řeky,  jsou  nezdravá.  Hlavní  bohatství 
pro  nedostatek  dešfů  nespočívá  v  zeměděl- 
ství, ale  v  bohatství  nerostném.  Vedle  ^uana 
a  ledku  jsou  tu  hojná  ložiska  rudy  stříbrné, 
olověné  a  měděné,  ale  málo  exploitovaná. 


Obchod  soustřeďuje  se  ve  městě  Arica,  je- 
diném přístavu  provincie,  jenž  zároveň  má 
důležitost  pro  Bolivii.  Hl.  m.  je  však  T.  či 
San  Pedro  de  T.,  ve  výši  576  m,  spojené 
žel.  trati  s  Aricou,  má  ráz  evropský,  nebof 
Vetší  část  obyvatelstva  tvoří  vedle  černochů 
a  mulatů  cizinci.  Od  zbudování  trati  Anto- 
fagasta-Oruro  a  Mollendo-Puno  poklesl  jeho 
význam  pro  Bolivii,  což  pozorovati  je  i  v  tom, 
že  obyvatelstvo  kleslo  se  14.000  (1885)  na 
9418  duší  (1895).  Sev.  od  T-ny  zvítězilo 
26.  květ.  1880  chilské  vojsko  nad  spojenci 
peruansko-bolivijskými,  tak  že  celá  provincie 
dříve  k  Peru  naleževši  přešla  r.  1884  v  držení 
Chile  s  tou  podmínkou,  že  obyvatelstvo  svo- 
bodně volbou  se  rozhodne  pro  některý 
z  obou  států  a  druhému  zaplatí  se  10  milí. 
peset  odškodného.  Ale  k  rozhodnuti  posud 
nedošlo. 

Taooma  [tekóma],  hl.  m.  hrabstvi  Pierce 
v  sev.-amer.  státě  Washingtone,  při  jiŽ.  konci 
Admirálské  zátoky,  již.  od  Seattle,  při  trati 
Northern-Pacifíc,  dostala  jméno  od  65  km 
vzdálené  Mont-T.  pnoucí  se  do  výše  4430  m. 
Od  zřízení  trati  portlandsko-westminsterské 
a  pacifické  rychle  vzrostío  majic  ze  300  obyv. 
r.  1875  na  37.714  obyv.  r.  1900.  Nejdůleži- 
tější je  obchod  s  pšenicí  a  dřívím,  z  průmyslu 
vynikají  parní  pily,  pivovary,  cihelny  a  stro- 
jírny. Má  pěkné  divadlo,  Anna  Wright  Se- 
minář, obchodní  komoru  a  j. 

Taonarembo  [taku-],  hl.  město  depar- 
tementu t.  jm.  v  Uruguayi,  spojené  žel.  dra- 
hou s  Montevideem,  má  3000  obyv.,  obchod 
pohraniční.  —  Departement  T.  má  na 
21.022  km*  26.525  obyv.  (1895),  chov  dobytka. 

Taonbava  [takubájaj,  město  5  km  jz.  od 
Mexika,  ma  12.000  obyv.,  hvězdárnu,  četné 
villy. 

TaouAga  [-kun*],  město  v  Ecuadoru,  viz 
Latacunga. 

Taontn,  Taku  tu,  pohraniční  řeka  mezi 
Britskou  Guayanou  a  Brazílií,  pramení  se 
v  Měsíčném  pohoří  a  teče  k  sev.  po  zmíněné 
hranici  až  k  svému  soutoku  s  Mahu  od  sev. 
spějící.  Pak  obraci  se  na  z.  a  vlévá  se  u  Fořtu 
S.  Joaquim  do  Uraricoery,  jež  odtud  sluje 
Rio  Branco  a  vtéká  do  Ria  Negra. 

Taozanowfkl  Wtadystaw,  ornitholog 
polský  (♦  1819  —  t  1890).  Absolvovav  gym- 
nasium v  Lublině  věnoval  se  zoologii,  v  níŽ 
jako  samouk  zjednal  si  důkladných  vědo- 
mostí. R.  1854  stal  se  konservátorem  sbírky 
ornithologické  při  lesní  sekci  gubernie  ra- 
domské,  r.  1855  pomocníkem  ředitele  kabi- 
netů ve  Varšavě,  r.  1862  kustodem  zoolog, 
kabinetu  při  hlavní  škole  varšavské,  jejž  uspo- 
řádal a  značně  rozhojnil  (sbírku  ptáků  z  800 
na  5000).  R.  1866—67  navštívil  za  příčinou 
studií  zoologických  sev.  Afriku  a  několikráte 
Paříž  i  Londýn.  T.  náležel  k  nejznamenitěj- 
ším ornithologfim  evropským,  a  četné  druhy 
ptákův  označeny  jsou  jeho  jménem.  Sepsal: 
Tabelle  ruchu  ptactwa  w  latách  i84'^—4S 
(Bibl.  Warsz.);  Wiadomošci  o  nietoper^ach 
inajdujqcych  s/f  w  dolinie  ojcowskiej  (t.,  1854); 
Spis  ptaków  guberr^i  lubelikiej  (t.,  1851);  Spis 


22 


Tadcaster  —  Tadra. 


^wieriqt  stacych  gub,  luh,  (t.,  1866);  O  pta- 
kaeh  drapieinych  w  Królestwie  polskiem  (Varš., 
1860);  Spis  pajqków  ^ehranych  w  okolicach 
Wars^awr  (t.,  1866);  Ptaki  krajowe  (Krakov, 
1882—83,  2  d.);  Omithologie  du  Perou  (d.  I. 
Pař.,  1884,  d.  II.  Rennes,  1886);  Faune  omU 
thologique  de  la  Sibérie  orientale  (Petrohr., 
1891). 

TaAoaster  [tadkastr],  starožitné  město  ve 
West  Ridingu,  v  anel.  hrabstvi  York,  nad  ř. 
Wharfem,  mezi  Leedsem  a  Yorkem,  má  3000 
oby  v.,  latinskou  školu.  Nablízku  bojiště  to  w- 
tonské,  kde  Eduard  IV.  29.  kv.  1461  po- 
razil vojsko  Jindřicha  VI. 

TaAema  viz  Alma-Tadema. 

TaAer  viz  Segura. 

Tadlkelt,  skupina  oas  v  Sahaře,  viz 
Afrika,  str.  397a,  a  Ain-Saláh. 

Tadmor  viz  Palmy r a. 

Tadolinl:  1)  T.  Francesco,  stavitel  iul. 
(*  1723  v  Bologni  —  f  1805  t.).  Byl  žákem 
Carla  Francesca  Dottiho  a  stavěl  již  v  letech 
40tých  XVIII.  stol.  víté^ný-  oblouk  Meloncellúv 
a  kostel  Madonny  San  Luca  na  vrchu  della 
Guardia  u  Bologně.  Z  pozdějších  jeho  sta- 
veb, slohu  mnohem  přesnějšího,  jsou  nej- 
čelnější: palác  Malpasia,  Stella  a  Gnudi,  ýa- 
qada  chrámu  dei  Celestini,  portikus  semináře 
a  faqada  kathcdrály,  vesměs  v  Bologni,  do- 
minikanský-  chrám  ve  Faenze,  palác  Ma^a- 
curati  v  Camaldoli  a  j. 

2)  T.  Adam  o,  sochař  ital.  (*  1789  v  Bo- 
logni —  t  1868  v  Římě).  Jsa  zprvu  samo- 
ukem chodil  později  na  škoiu  krásných  uměni 
v  Bologni,  kdež  byl  žákem  Giacoma  da  Maria 
(1762—1838).  Za  reliéf  Venuše  a  Eneáš  do- 
stalo se  mu  první  ceny  a  r.  1811  stal  se  pro- 
fessorem  anatomie.  Byv  poslán  vládou  do 
Říma  pracoval  tam  s  Canovou  o  jeho  Ve- 
nuši a  Martu,  o  kolossálni  alleg.  soše  Nábo- 
ženství a  jiných  pracích.  Samostatně  provedl 
skupinu  Venuše  a  Amor  pro  knížete  Ercola- 
niho,  Ganymeda  orla  napájejícího  pro  kniž. 
Eszterházyho  a  náhrobek  kardinála  Lante  do 
Bologně.  Později  sochu  sv,  Pavla  pro  chrám 
sv.  Pavla  v  Římě,  sochu  sv.  Františka  Sol, 
pro  chrám  sv.  Petra  tamŽe,  náhrobek  kněžny 
Somry  s  11  postavami  pro  indického  knížete 
a  náhrobek  kné(ny  Natálie  Sangus^kové  v  ka- 
thedrále  krakovské.  Byl  pak  až  do  své  nmrti 
professorem  na  akademii  sv.  Lukáše  v  Římě. 
Jeho  chof  byla  dovedná  řezbářka  kamejí. 

3)  T.  Giovanni,  hud.  skladatel  (*  1793 
v  Bologni  —  f  1872).  Byl  žákem  Matteiho 
ve  skladbě,  tenora  Babiniho  ve  zpěvu  a  r.  1811 
stal  se  sbormistrem  při  ital.  divadle  v  Pa- 
říži. R.  1814  vrátil  se  do  Itálie  a  tam  provo- 
zována jeho  prvni  opera  La  Pata  Alcina 
B  velikým  úspěchem.  Stejně  příznivě  byly 
přijaty  opery:  La  Princi pessa  di  Navarra,  TI 
Credulo  delusOt  II  Tamerlano  v  Římě,  Moctar 
v  Miláně,  //  Mitridate  v  Benátkách  a  Alman- 
lor  v  Terstu.  R.  1830  odebral  se  se  svou 
chotí  zpěvačkou  do  Paříže  opět  k  ital.  opeře 
a  tcprv  r.  1839  vrátil  se  do  Bologně.  Složil 
ještě  mnohé  kantáty,  romance,  canzonetty 
(jako  VEco  di  Scoiia),  tria  a  ronda  pro  piano. 


4)  T.  £u genie,  zpěvačka  italská,  roz. 
Savorini,  chof  předešlého  (*  1809  ve 
Forli).  Učila  se  zpěvu  u  Grilliho  a  svého 
chotě  a  vystoupila  po  prvé  r.  1829  v  Parmě, 
načež  byla  engažována  v  Paříži.  R.  1834  od- 
loučila se  od  svého  chotě  a  žila  v  Itálii,  kdež 
byla  v  letech  40tých  pokládána  za  první  zpě- 
vačku své  doby,  vynikajíc  zejména  v  ope- 
rách Donizettiho  a  Mercadanteových,  pro  ni 
psan]^ch.  Nejčastěji  zpívala  mimo  Itálii  ve 
Vídni,  kde  také  r.  1847  skončila  svoji  diva- 
delní dráhu.  Od  té  doby  upadla  v  zapome- 
nuti. 

TaAoma,  husa  liščí  či  jeskynní,  je- 
vící znaky  jednak  kachny,  jednak  husy.  Jako 
husy  má  vyšší  běháky,  delší  ocas  a  křídla, 
i  zpfisob  života;  od  hus  se  liší  malým  neh- 
tem na  zobáku  a  tvarem  lamel  na  hraně  zo- 
báku. V  křídle  2.  letka  nejdelší.  T-ny  obý- 
vají větší  čásf  Starého  světa  mezi  kruhy  po- 
lárními a  chybějí  v  Americe.  Forma  nejse- 
vernější T.  tadorna  má  zobák  červený,  jenž 
u  housera  v  čas  páření  u  kořene  má  silný 
hrbol.  Peří  jest  bílé,  hlava  černá,  zelenavé 
třp3ftivá,  s  páskou  rzivě  rudou  na  prsou  a 
černými  rameny,  letkami  a  špici  ocasu,  zrcadla 
v  křídlech  zelené,  vzadu  rezivé.  T.  rozšířena 
jest  po  východním  mírném  pásmu  až  po 
Kaspické  moře;  jednotiivě  i  k  nám  zalétá. 
Památná  jest  hnízděním ;  někdy  hnízdí  v  du- 
tých stromech,  ale  též  v  děrách  králíků,  li- 
šek a  jezevcA,  a  šelmy  tyto  jí  ničím  neublíží; 
snad  proto,  že  syčí,  peří  po  tmě  světélkuje 
a  zapáchá  tránem.  Na  Svitu  stavějí  jí  umělá 
hnízda  v  kypré  p&dě,  aby  jí  mohli  opatrné 
snesená  vejce  odbírat.  Čímž  přivede  se  po- 
čet vajec  až  na  80,  kdežto  normálně  klade 
jich  jen  7—12.  Potravu  si  hledá  hlavně  na 
pobřeží,  kdež  po  odlivu  hledá  měkkýše  a  ko- 
rýše.  Kasarka  (T.  rutiia  s.  casarca)  vysky- 
tuje se  jednotlivě  u  nás  zřídka,  hojně  v  Bul- 
harsku, na  jezerech  jihoruských,  v  Dobrudže, 
hlavně  však  ve  střední  a  yých.  Asii.  Půvabně 
kráčí,  obratně  plove  i  noří  se  a  vytrvale  litá. 
Hnízdi  též  v  přirozených  slujích  neb  hníz- 
dech ssavců,  jako  bobaka.  Zobák  má  černý, 
oko  žluté;  hlava  jest  nahoře  bělavá,  krk  rzivo- 
rudý  s  úzkým  obojkem  černošedým.  Délka 
těla  62  cm,  křídla  36  cm^  ocas  14  cm,    Bše. 

Tadra  Ferdinand,  historik  čes.(*  19.  led. 
1844  v  Jindř.  Hradci).  Vystudoval  gymna- 
sium vjíndř.  Hradci,  ňlosofíi  (dějepis  a  češ- 
tinu) na  universitě  pražské  v  1. 1861—65,  ko- 
nal r.  1865  státní  zkoušku  z  děj.  a  češtiny, 
supploval  nějaký  čas  na  c.  k.  akadem.  gym- 
nasiu, při  tom  zaměstnán  hlavně  v  kr.  zem- 
ském archive,  účastnil  se  badání  v  archivech: 
král.  státním  drážďanském,  v  Jindř.  Hradci, 
v  Třeboni,  v  král.  státním  archive  v  Berlině, 
prozkoumal  hrab.  Harrachovský  archiv  v  Mo- 
stě n.  Lit,  r.  1887—88  pracoval  v  archive 
vatikánském  v  Římě  (první  výzk.  výprava 
z  Čech  nákladem  zemského  výboru)  i  v  ji- 
ných archivech  a  knihovnách  římských;  delší 
studia  konal  v  archivech:  městském,  musej- 
ním a  metropolit,  v  Praze,  stát.  archive  ve 
Vídni  a  jinde.  Jmenovitě  ovšem  prozkoumal 


Tádž. 


23 


archiv  i  rukopisy  c.  k.  veř.  a  univers,  knihovny 
v  Praze,  při  kteréi  od  r.  1870  (od  r.  1898 
jakoito  kustos)  jest  úředníkem.  Napsal:  Bei' 
tráge  fur  Gesch,  des  Feld^ugs  Bethlen  Gabors 
gegen  Ferdinand  1623.  Mit  Oriff.-Briefcn  Al- 
brechta von  Waldstein  (>Archiv  fQr  6sterr. 
Gesch.c,  1877);  Zur  Kaiserwahl  i6tg  (>Sit- 
zangsberichte  der  kais.  Akademie  in  Wien«, 
1878);  Briefe  Albreehts  ¥on  Waldstein  an  Karl 
w.  Harrach  it^S^ib^j  (Fontes  rerum  Austría- 
caram.  1879);  Caneellaria  ArnestL  Formel- 
bach  des  Prager  Erzbischofs  A  mest  von  Par- 
dubic (> Archiv  f.  Osterr.  Gesch.<,  1880); 
Smmma  Gerhardi,  Formeibuch  aus  d.  Zeit 
Kfinig  johanns  v.  B6hmen  (t,  1882);  Caneel- 
laria Jáhannit  Novijorensis  episcopi  Olomuc, 


cenou  Král.  české  spol.  nauk  čís. Vm.,  1897); 
Mistr  Vojtěch  Rankiv,  professor  učeni  Paříž- 
ského a  scholastik  PraiskÝ'{i^tt^,^l%n9)\  Jan 
le  Středy  {Johanncs  NoviJorensis\  kancléř  ď 
saře  Karla  IV,  (t.,  1886);  Archiv  idmecký^ 
v  Mosti  n.  Lit,  (Rezkův  >Sbomik  histc,  1883); 
Počátkové  semináře  arcibiskupského  (t.,  1884); 
Kniha  bratrstva  maliřského  (Das  Éuch  der 
Prager  Malerzeche).  Vyd.  společně  s  Pate- 
rou Ad.  (1878);  Sborové  literátův  čili  Kůr}' 
literácké  v  Čechách  (»Památnik€  Pražského 
Hlaholu,  1886).  Mimo  to  různé  články  a 
zprávy  literární:  v  >ČČM.«.  >Sbomíku  histo- 
nckém«,  >Blahovéstuc  a  »Časopise  katol.  du- 
chovenstvac,  >Studien  und  Mittheilungen  aus 
dem  Benediktiner-Orden«,  >Památky  archaeo- 


Č.  4180.  Tádž. 


1 364^1 3 80  (t.,  1886);  Nové  nalepené  ruko- 
pisr  formulářů  i3.  a  14,  věku  (>  Rozpravy 
Kr.  české  spol.  nauk«,  1887);  Žaltář  Podě- 
bradsky- a  Kronika  česká,  rukopisy  byv,  knihovny 
(Heinické  (> Věstník  Kr.  č.  spol.  naukc,  1886); 
K  pobytu  Jana  Kapistrana  v  \emich  Českých 
(t,  1889);  Mnichovský-  Jormulář  Vlacha  Jin- 
dřicha (L);  Formulář  kanceláře  Rofmberské 
(t ,  1890);  Příspěvky  k  áějinám  university  Praf- 
ské  (t.,  1890);  Listář  veřejného  notáře  ve  14, 
století  (t,  1893);  Kanceláře  a  písaři  v  zemích 
český-ch  ^a  králů  Jana,  Karla  IV.  a  Václava  IV. 
(i3to — 1420)  (>Vě8tnik  Čes.  akademie*,  L, 
1892);  Soudní  akta  konsistoře  Pražské  {Acta 
judiciaria  consistorii  PragensisY  i  let  i3y3  af 
1424  (»HistoríckÝ  archiv«  Čes.  akademie, 
1893—1901.  ČásťL— VIL,  7  d.);  Summa  Can- 
cdlariae  č.  Caneellaria  Caroli  IV.  Formulář 
král.  kanceláře  české  XIV.  století  (t.,  1895, 
čís. VI.);  Ušty  kláštera  Zbraslavského  (t.,  1903, 
čís.  XXIII.);  Kulturní  stydký  Čech  s  ciiinou  tff 
do  válek  husitský-ch  (Spisů  poctěných  jubil. 


log.c,  »Světozorc,  »Škola  a  živote,  »Beseda 
učitelská*,  četné  feuilletony  a  články  kul- 
turně-historické  v  » Pokroku*, » Hlase  Národa* 
a  jmenovitě  v  německé  »Politik<.  Od  r.  1885 
jest  mimoř.  členem  Král.  české  spol.  nauk, 
od  r.  1892  mimoř.  členem  České  akademie 
císaře  Františka  Josefa.  —  Od  r.  1861  jest 
členem  zpěváckého  spolku  »Hlahol€  v  Praze, 
od  r.  1870  členem  výboru,  od  r.  1886  čest- 
ným členem  a  od  r.  1903  starostou  téhož 
spolku. 

T4di  neboli  Tádžmahál,  velikolepé  mau- 
soleum v  Přední  Indii  u  města  Agry,  nej- 
skvělejší památník  muhammedánského  sta- 
vitelství v  Asii,  kterému  co  do  rozměrův  a 
nádhery  v  celé  Asii  není  rovně.  Mausoleum 
toto,  jež  vystavěl  Šáh  Džihán  své  manželce 
v  1.  1629—48  ohromným  nákladem,  podnes 
výborně  jest  zachováno.  Stojí  na  velikém  pro- 
stranství 298  m  dlouhém  a  99  m  šir.,  ohra- 
zeném zdi  z  červeného  pískovce  se  čtyřmi 
vysokými  branami  a  4  minarety  na  rozicb. 


24 


'Tádžikové;—  Taffet. 


Uprostřed  tohoto  prostranství  na  vysoké 
mramorové  terase  strmí  budova,  představu- 
jící v  půdoryse  čtverec  s  otupělými  úhly,  a 
nad  ni  vznáší  se  veliká,  z  daleka  viditelná 
kupole  o  průměru  10  m  a  kromě  ní  nad 
koutv  budovy  čtvero  menších  bání  —  vše 
z  bílého  hlazeného  mramoru.  Vnitřek  pak 
okrášlen  jest  římsami  a  guirlandami  z  hně- 
dého, fialového  a  černého  mramoru,  na  por- 
tálech a  výklencích  skvějí  se  pestré  gemmy, 
arabesky  květinové  a  hvězdnaté  z  draho- 
kamů, vkládané  do  bílé  půdy.  Uvnitř  této 
budovy,  do  níž  zvenčí  přichází  světlo  pouze 
dveřmi,  stoií  dva  kenotafy  Šáha  Diihána  a 
jeho  manželky,  ohrazené  mramorovou  balu- 
strádou, ozdobené  skvostnou  ornamentací, 
k  niž  upotřebeno  zlata  a  stříbra  i  drobné 
mosaiky  ze  samých  drahých  kamenů,  jako 
jsou  lazurový  kámen,  malachit,  onyx  a  roz- 
ličné druhy  jaspisu.  Celá  budova  obklopena 
jest  rozsáhlým  parkem  s  krásným  stromovím 
a  četnými  vodotrysky. 

TidilkOTé  viz  Afgánistán,  str.  330 ^ 
332 fr,  fi uchársko,  str.  868,  a  Persie  (ná- 
rodopis),  str.  528  tf. 

Tádiúra,  Tedžura,  44  km  široká  zátoka 
na  vých.  pobřeží  Afriky  při  zálivu  Adenském, 
ve  Franc,  pobřeží  somálském,  uzavřena  je 
drobnými  ostrovy  Mušaskými.  Na  jejím  se  v. 
strmém  pobřeží  rozkládá  se  blíže  Rás  Biru 
bývalé  hl.  město  kolonie  O  bok  (v.  t.)  a  mě- 
sto T.  se  2  mcšitami  a  celnicí.  Obchoduje 
s  Harrárem  a  Šoou  se  slonovinou,  kávou, 
arab.  gummou,  kožemi  a  dobytkem  za  evrop- 
ské výrobky  a  opojné  nápoje.  Ale  karavanni 
tento  styk  závisí  na  spořádanosti  poměrů  ve 
vnitrozemí.  Na  již.  straně  zátoky  rozkládá 
se  nyn.  hl.  m.  Džibuti. 

Taeda,  vl.  Pinus  T.,  borovice  kadi- 
dlová, viz  Borovice,  str.  408^. 

TaedlnmTitae, lat,  omrzelo st  života. 

TaSl,  čínsky  liang,  početní  peníz  v  Číně, 
jehož  hodnotu  tvoří  1000  na  šňůře  navleče- 
ných penízů  zvaných  tsien  (» i  unci  stříbra). 
Skutečná  však  hodnota  těchto  1000  kusů  bývá 
buď  větší  nebo  menši,  poněvadž  peníze 
v  praxi  se  nepočítají,  nýbrž  váží.  Proto  po- 
čítá se  ve  skutečnosti  na  t.  místo  1000  ně- 
kdy až  1800  tsienů,  anebo  naopak  východně 
od  Tien-tsinu  staČi  někdy  na  t.  pouze  333 
tsienů.  Vládním  t  em,  v  němž  zapravuje  se 
a  to  výhradně  stříbrem  clo  a  dovoz,  jest  t. 
hai-kuanský,  jenž  má  průměrnou  hodnotu  asi 
6  K;  100  t-ů  hai-kuanských  =  111*4  t-ům 
šang-haiským.  Hodnota  tato  ovšem  mění  se 
podle  ceny  stříbra. 

Taenla  (řec.  taivia^  lat.  taenia):  1)  T., 
stužka,  kterou  u  Řeků  vítězové  ve  slav- 
nostních hrách  (diadumenos,  anadume- 
nos,  častý  motiv  v  řeckém  umění,  viz  Po- 
lykleitos  1),  efébové  a  dívky  o  vázo  valí  si 
okolo  hlavy;  Řekyně  a Římanky  podvazovaly 
si  též  t-ií  ňadra.  Knězi  nosívali  vlněné  t-ie; 
také  obětní  zvířata  a  oltáře  bývaly  ozdobo- 
vány t-iemí.  red, 

2)  T,  v  architektuře,  rovná,  málo  vy- 
čnívající plotnička  mezi  dvěma  různorodými 


celky,  na^př.  mezi  architravem  a  vlysem,  nebo 
mezi  dvěma  různorodými  články,  na  př.  mezi 
vaječnikem  a  listovcem.  Fka, 

Taenla,  zool.,  viz  Tasemnice. 

Taenlatae,  zool.,  viz  Cestus. 

TaenUdae,  zool.,  viz  Tasemnice. 

TaonlofflOMa,  plžové  deskojazyčni 
či  páskojazyční.  Pod  tímto  názvem  shrnul 
Troscheí  r.  1844  plže  (mořské  a  sladko- 
vodni,  z  nichž  jistá  skupina  přizpůsobila  se 
i  životu  na  suchu)  se  žábrami  hřebenitými 
{Gastropoda  pectinibranchiata  s.  ctenobran- 
chiata),  kteří  mívají  pásku  jazykovou,  jejíž 
články  skládají  se  ze  střednino  zoubku  a  po 
každé  straně  z  jednoho  n.  dvou  postranních, 
tudíž  mají  formulku  radulární:  2-1-1-1-2; 
některé  rody  působí  úchylkami  od  tohoto 
pravidla  nesnáze  klassifikační.  Náležejí  sem 
také  t.  zv.  Heteropoda  (viz  Kýl  o  no  že  i).  T. 
dělívaji  se  na  1.  Prionoglossa  (O.  Sars) 
s  formulkou  1-1-1  (na  př.  rody  Lamellaria, 
Jeffrey^sia,  Homalogxra)^  2.  Rhinioglossa 
(O.  Sars,  1878)  s  formulkou  4-1-1-1-4  a 
3-1-1-1-3  (Trijoris,  některé  druhy  rodů 
Struthiolaria  a  Turritella),  3.  Dactyloglossa 
(Gray,  1853)  s  marginálními  zoubky  hřebe- 
nitě  rozeklanými  {Ovula,  Pedicularia),  Podle 
P.  Fischera  (1887)  mají  se  řaditi  k  T-sům 
i  Troschelova  Ptenoglossa  {Solariidaé)^  u  nichž 
jsou  (většinou)  vroubky  marginálních  zoubků 
volně  vyvinuty  jako  samostatné  zuby.  Podle 
jiných  znaků  (v  ulitě  i  v  anatonii)  třídí  se 
tato  skupina  ovšem  jinak,  ale  celkem  ji  ne- 
lze upříti  jistou  jednotnost  v  soustavě.   Bbr, 

Taenlt,  slitina  železa  s  niklem,  vyskytující 
se  v  meteoritech,  obsahuje  63—867^  železa. 

Taf  čili  tef  viz  Eragrostis,  str.  690. 

Tafa  {Phascologale  peniciUata),  druh  rodu 
Phascologalčy  vačnatců  rysko  vitých,  čítajících 
13  druhů,  malých,  více  méně  rýskům  podob- 
ných s  podivně  prodlouženými  horními  ře- 
záky. Žiji  na  stromech  a  obývají  Austrálii  a 
ostrovy  Papujské,  živice  se  hmyzem,  ale 
i  teplokrevnými  zvířaty.  Tak  ť,  ne  větší  ve- 
verky (má  délku  25  cm,  ocas  20  cm),  stává 
se  pravou  metlou  domorodců  svou  smělostí, 
krvelačností  a  divokostí.  Proleze  jako  kol- 
čava  nejmenší  skulinou  do  kurníků  a  zuřivě 
i  nebezpečně  se  brání  jsouc  napadena.  Hrubá, 
kratší  srsf  její  jest  nahoře  šedá,  dole  svět- 
lejší a  jeví  přes  nos  více  méně  zřetelný  černý 
pruh.  T.  rozšířena  jest  po  vŠí  Austrálii,  vyjma 
končiny  nejsevernější.  Bše, 

Tafálla  [-falja],  okr.  město  špan.  prov. 
Navarry,  při  žel.  dr.  Pamplona-Saragosa, 
v  úrodné  rovině,  kde  se  dafí  mnoho  vina, 
oliv  a  obilí,  má  5768  obyv.  (1897),  vinopalny, 
koželužny  hrnčířství. 

Tafelbanden,  boudy  v  Krkonoších  v  Ce- 
chách, pfíslušejicí  ke  Spindelmůhlu,  hejtm. 
a  okr.  Vrchlabí,  fara  a  pš.  SpindelmQhle; 
20  d.,  198  obyv.  n.  (1900). 

Tafelhtttten,   víska   v   Čechách,  hejtm. 
Prachatice,  okr.  a  pš.    Vimperk,  řara  Kor- 
kusova  Huť;  8  d.,  59  obyv,  n.  (1900),  mys- 
,  livna. 
I     Taffet,  jinak  dykyta  (v.  t). 


|Taffiaj[ —  Tagancev. 


25 


čili  tafia,ív  Záp.  Indii  tolik  co 
rum  (v.  t.). 

T&lllet,  Táfilelt,  marocká  krajina  na  již. 
svahu  Vel.  Atlasu  skládající  se  z  řady  oas 
táhnoucích  se  asi  200^  podél  V.  Sis;  ně* 
kd^  označuji  se  tímto  názvem  pouze  oasy 
nejjižnější  čítající  asi  105  ksurfi.  Většinou 
roku  převládá  siicho,  ale  na  jaře  při  táni 
sněhů  zatopí  se  někdy  veliké  území.  Obyva- 
telstvo, asi  100.000  duši,  je  berberské,  ale 
mluví  arabsky;  zabývá  se  pěstěním  datlové 
palmy,  výrobou  korduanu  a  vlněných  pokrý- 
vek, které  se  vyvážejí  do  Marokka  a  Tlem- 
sénu,  k  čemuž  přistupuje  silný  obchod  se 
soli  a  zbožím  evropským.  Toto  pak  dopra- 
vuje se  karavanami  až  do  Gadamesu  a  Tuátu. 
Hlavni  m.  je  Abuam,  proti  němuž  zdvihá 
se  pevnost  R  i  saní.  V  ni  sídli  guvernér, 
ale  moc  jeho  rovná  se  nulle.  Blíže  Abuamu 
rozkládala  se  kdysi  kvetoucí,  u  arabských 
cestopiscfl  často  uváděná  Sedjemasa  n. 
Sidiilmesa  (Sidjilmessa) . 

Táilováaii  (lat.  intahulatio,  angl.  boarding, 
fr.  tatletierié),  vulgární  výraz  pro  obkládáni 
stropfi  nebo  stěn,  t  j.  opatřování  jich  tabul- 
kami  nebo  polemi,  které  jsou  v  rámech  č. 
vlysech   zapuštěny   a  profilovanými   lištami 
ovroubeny.  Podle  místa,  kde  t.  jest  použito, 
rozeznává  se  t.  stěn,  též  lambris,  stropů  a 
podlah.   K  t.  u potřebují  se:   1.  veliké,   ale 
slabé  prkenné  tabule  pérem  v  drážky  rámů 
zasahující,  kteroužto  úpravou  dosíci  možno 
toho,  by  tabule  botnati  a  seschnouti  se  mohly. 
Úprava  taková  má  buď  za  účel  chiániti  stěny, 
neb    slouží  ku  zvýšeni   elegance   místnosti. 
Stěny  i  stropy  bývají  bohatě  řezány,  poly- 
chromovány  a  zlaceny.  Stropy  italských  ba- 
silik vykazuji  překrásné  vzory  t.   2.  Tenké 
tabulky  neb  plotničky  přírodních  vzácných 
kamenů,  jako   jsou   různé   pestře  zbarvené 
mramory,  úběl,  porfyr,  syenit  a  j.  v.,  které 
se  brousí  a  leští ;  3.  umělé  hlazené  destičky  i 
neb  barevné  kachlíky;  4.  falence  Č.  majolika,  • 
která  svou  pestrostí  a  živosti  barev  dosahuje 
pozoruhodných  effektů  při  upotřebení.  Fka. 
Tafiuh  řeka  v  alžírské  pro  v.  Oránu,  pra- 
menící se  20  km  j.  od  Tlemsénu,  teče  po- 
blíže  marockých  hranic  velikém   obloukem 
k  sev.-východu,  brzy  se  prodírajíc  soutěskami, 
brzy  se  rozlévajíc  po  rovině,  a  vlévá  se  po 
toku    150  km    dlouhém    do    Středozemního 
moře.  U  Římanů  slula  Siga, 
Taft,  tolik  co  dýky  ta  (v.  t.). 
Tafla,  řeka  rus.  v  totěmském  új.  vologod- 
ské  gub.;    spojivši  se  s  Vožbolera,  vlévá  se 
s  leva  do  Suchony.  Pp. 

Taftl  Emanuel  (♦  1842  v  Jindř. Hradci). 
Vystudovav  gymn.  ve  svém  rodišti  a  fakultu 
filos.  v  Praze,  působil  na  vyš.  gymn.  v  Kr. 
Hradci  a  od  r.  1871  je  professorem  v  Kla- 
tovech a  od  r.  1893  okr.  škol.  inspektorem 
pro  čes.  žkoly  okresu  klatovsko- domažlic- 
kého a  horšovotýnského.  Sepsal:  Algebra 
(Klatovy,  1883,  4.  vyd:  1891  ,nákl.  »Jednoty 
č.  mathematikŮ€  v  Praze);  Úifaha  ve  pHčini 
přehlídky  učebné  osnovy  gymn,  (Progr.  gymn. 
v  Klatovech  na  r.  1885). 


Tagal,  město  na  Jávě,  viz  Tegal.^ 
TagalOTé,  nejdůležitější  národ  bydlící  ve 
střed.  Luzoně  (kol.  Manily),  na  Mindoru,  Ma- 
rinduque  a  několika  menších  ostrovech  sou- 
ostroví Filipinského.  Blíži  se  Malajcům,  ale 
nyní  koluje  v  jejich  žilách  mnoho  krve  čín- 
ské, japanské  i  španělské.  Temná  plef  jejich 
Í'e  do  hnědá  zbarvena,  postava  štíhlá,  hlava 
:ulatá,  vlasy  bujné  a  husté,  nosní  dirky  roz- 
šířené, ústa  veliká,  čeiné  oči  živé,  pohyby 
svižné.  Bydli  nejraději  o  samotě  podél  řek 
a  v  nížinách,  teprve  Španělé  je  přinutili  žíti 
v  osadách.  V  horách  zdržuji  se  pouze  uprchlí 
provinilci.  Do  kolových  příbytků,  obyčejně 
s  verandami,  se  stěnami  z  listi  pandánového 
stoupá  se  po  žebřících.  Živí  se  hlavně  rol- 
nictvím pěstujíce  rýži,  kukuřici,  ovocné  stromy, 
kokosovou  palmu,  bavlnik,  tabák  atd.,  ale 
s  náruživosti  honí  zvěř.  Jsou  nyní  sice  kato- 
líky, ale  pohanské  zvyky  doposud  se  udržely. 
Jeví  náchylnost  k  pirátství  i  loupežnictví,  ná- 
ruživě rádi  žvýkají  betel,  vášnivě  milují  ko- 
houti zápasy,  jakož  i  divadelní  představení, 
trvající  2—4  dni.  Návštěva  školy  je  povinná, 
tak  že  značné  procento  zná  čisti  i  psáti  a 
mnozí  z  T-lů  stali  se  kněžimi,  ale  i  nejurput- 
nějšími nepřáteli  Š panelů.  Z  nich  hlavně  vy- 
cházel odpor  proti  španělské  vládě  v  le- 
tech 1894—97,  ale  ani  vojsko  spolkové  po- 
sud jich  úplně  nepokořilo.  Srv.  F.  Blumen- 
tritt,  Versuch  einer  Ethnographie  der  Philip- 

Sinen  (Ergánzungsh.  Nr.  67  zu  Petermanns 
littheil,  Gotha,  1882);  Brandstetter,  Tagalen 
und  Madagassen,  Eine  sprachvergleichende 
Darstellung  (Lucern,  1902). 

Taganoev  Nikolaj  Stěpanovič,  přední 
ruský  kriminalista  (♦  1843  v  Penze).  Absol- 
vovav  práva  na  petrohr.  univ.,  byl  vyslán  za 
hranice,  aby  se  připravil  pro  professuru  trest- 
ního práva.  R.  1867  napsal  magisterskou  dis- 
sertaci  O  povtoreniji  prestuplenij  a  stal  se 
stálým  spolupracovníkem  >2urnalu  Min.  Tust.c 
a  >Suděb.  Věstnika*,  kde  uveřejnil  mnohé 
články.  Od  r.  1867  počal  přednášeti  trestní 
právo  v  cis.  učilišti  právních  věd  a  od  r.  1868 
na  petrohr.  univ.  Téhož  roku  byl  jmenován 
mimořádným  professorem  petrohr.  univ.  a 
Aleksandrovského  lycea  (pro  trestní  právo  a 
právní  encyklopaedii).  R.  1870  na  základě 
dissertace  O  prestuplenijach  protiv  ii\ni  po 
russkomu  právu  (Petr.,  2.  vyd.  1873)  nabyl 
hodnosti  doktora  trestního  práva.  V  1.  1873 
až  1878  byl  redaktorem  »2urn.  Gražd.  i  Ugol. 
Pravac,  kde  uveřejnil  řadu  statí.  V  sedmde- 
sátých letech  XIX.  stol.  byl  členem  kom- 
misse  pro  reformu  vězeňství.  R.  1881  byl 
jmenován  členem  konsultace  při  min.  sprav, 
a  členem  kommisse  pro  sepsání  osnovy  no- 
vého trest,  zákoníka.  R.  1882  přestal  před- 
nášeti na  universitě  a  ponechal  si  pouze  sto- 
lici v  učilišti  právních  věd.  R.  1890  byl  jme- 
nován předsedou  kommisse  pro  sepsáni  před- 
běžných návrhův  o  revisi  osnovy  finského 
trestního  zákonodárství,  r.  1894  členem  kom- 
misse pro  revisi  rus.  soudního  zákonodárst\  i 
a  zároveň  předsedou  oddílu  pro  revisi  třes  - 
niho  řádu  (processu).  Od  r.  1887  jest  senu- 


26 


Taganča  —  Tagetes. 


torem  kassačnfho  departementu  senátu,  od 
r.  1897  prvým  členem  (pervoprisutstvujuščii) 
tohoto  departementu.  Hlavni  práce  T-a  jsou: 
Kurs  russ,  ugolovnago  pravá  (Petr.,  1874-80, 
3  sv.)  a  Lekciji  po  russ,  ugol,  právu  (část 
všeobecná,  seš.  1.— IV.,  t.,  1887—92,  nové 
vyd.  t.,  1896).  Veliký  význam  pro  soudní 
praxi  má  vydáni  dvou  zákoníků,  opatřené 
T-em,  a  to:  Ulofenije  o  naka\anijach  (l.  vyd. 
Petr.,  1873,  9.  vyd.  t,  1898)  a  Ustav  o  na- 
ka^anijach,  nalagajemych  mírovými  sudfami 
(1.  vjrd.  1876,  13.  vyd.  1900),  s  výklady  z  kas- 
sačni  praxe.  Jako  člen  kommisse  pro  sepsání 
osnovy  trest,  zákoníka  rus.  T.  napsal  čtyři 
svazky  motivů  k  osnovČ. 

Taganóa,  rus.  město  v  kaněvském  Újezdě 
kijevské  gub.,  asi  7  Xrm  od  železniční  stanice 
t.  jm.  (traf  Fastov-Znamenka);  má  asi  6000 
obyv.,  továrnu  na  sukna,  cukrovar  a  j.;  na 
blízku  jsou  zříceniny  starého  městečka.    Pp, 

Taganrog.  rus.  okružní  město  v  oblasti 
vojska  donského,  při  severním  břehu  moře 
Azovského,  jehož  severovýchodní  cíp  podle 
T-u  také  zálivem  Taganroiským  sluje. 
Má  přístav  (od  středu  města  3  km  vzdálený), 
jeoi  kdysi  mezi  přístavy  jihoruskými  hrál 
úlohu  mnohem  dnležitějáí  nežli  dnes:  jest 
příliš  mělký  a  vada  tato  stále  se  zvětšuje. 
Pravidelné  spojení  parníky  s  Roštovém  a 
Feodosijí  obstarávají  různé  společnosti.  Že- 
lezniční trati  Gorlovka-Rostov  T.  spojen  jest 
Í'ednak  s  drahami  vnitroruskými,  jednak  s  kav- 
^ázskými.  Obyvatelů  je  68.928  (s  předměstími 
asi  66.000),  mezi  nimi  mnoho  cizinců  (Řekův, 
Italů,  Dalmatincův  a  Turků);  T.  jest  sídlem 
úřadův  újezdních,  soudu  obchodního,  hlavní 
celnice,  má  pět  bank  a  18  škol  (klassické 
chlap,  gymnasium  —  z  nejstarších  v  Rusku  — , 
ženské  gymnasium,  obchodní  a  plaveckou  ško- 
lu). Řada  dobročinných  ústavů;  divadlo.  Při- 
vři se  ročně  zboží  za  27*  milí.  rublů  (ovoce  a 
jiné  potraviny,  stroje),  vyveze  se  skoro  za 
11  milí.  (hlavně  obilí).  Značný  průmysl  (68  to- 
váren a  větších  závodů  (mlýny,  huti,  továrny 
na  tabák,  na  makaróny  atd.)  s  roční  výro- 
bou přesahující  cenu  8V,  milí.  rublů.  Několik 
kostelů  pravoslavných,  katolický  i  protestant- 
ský kostel,  synagoga;  zámek;  pomník  care 
Alexandra  I.,  jenž  v  T-u  r.  1826  zemřel.  Pod- 
nebí T-u  není  právě  příjemné;  v  létě  bývá 
až  +  60®,  v  zimě  i  —  20*.  Vody  pitné  jest 
veliký  nedostatek.  --  T.  založen  byl  na  klassické 
půdě  od  Petra  I.  r.  1696  a  slul  původně 
Trojická  tvrz.  Po  míru  Prutském  (1712)  byl 
zbořen  a  opuštěn,  Kateřinou  II.  však  znova 
vystavěn  (1769);  za  války  krymské  trpěl  bom- 
bardováním od  loďstva  francouzsko-anglic- 
kého.  Do  r.  1888  bylo  tu  gradonačalstvo;  od 
r.  1901  místo  vojenskému  ministerstvu  město 
podřízeno  ministerstvu  vnitra.  —  Tagan- 
rožský  okruh  má  na  14.477  km*  417.326 
obyv.  (1897).  Srv.  V.  J.  Světlov,  Gorod  T 
(Lit.  priloženija  Nivy  r.  1902  č.  9.)        Pp. 

Tagányl  l-ňi]  Károly  (Karel),  historik 
maďarský  (♦  1858  v  Nitře^.  Je  státním  archi- 
vářem král.  uherského  státního  archivu  (Ma- 
gyar  királyi  Országos  Levéltár)  v  Budapešti. 


Pracuje  hlavně  na  poli  heraldiky,  sfragistiky 
a  hospodářských  dějin.  Z  hlavních  jeho  děl 
buďtel  uvedeny:  Magyarors\ági  C^tmertár 
(Sbírka  uherských  znaků,  1881);  A  biriok^ 
k6\6sség  tórténeie  Magyarors{ágon  (Dějiny 
společné  držby  půdy  v  Uhrách,  1894;  též 
něm.  v  >Ungar.  Revue«);  ídagyar  trdémeti 
oklevéltár  (Sbírka  uh.  lesnických  listin,  1896, 
3  sv.);  Jtgyiéke  a\  orsr,  levélt.  a  mágy  ar  éš 
erdélyi  udv.  kancielláridk  ýólállitdsdig  taldl- 
ható  herciegi,  grófl,  bdrói  honossdgi  és  nemesi 
okleveleknek  (Seznam  knížecích,  hraběcich  a 
baronských  indigenátních  a  šlechtických  listin 
z  dobv  až  do  zřízení  uherské  a  sedmihradské 
kanceláře,  nalézajících  se  ve  státním  archive^ 
1886;  dodatky  k  této  práci  od  Bély  Pettkó 
v  časop.  »Turul€,  1888);  A  mágy  ar  kirdlyi 
országos  levéltár  ismertetése  (Popis  král.  uh. 
státního  archivu,  3  sv.,  1897  a  1898;  I.  sv. 
jedná  o  starém  státním  archive,  II.  sv.  o  ar- 
chive uh.  dvoř.  kanceláře,  III.  sv.  o  archive 
sedmihr.  dvoř.  kanceláře).  T.  je  také  redak- 
torem »Gazdaságt6rténelmi  szemle<  (Revue 
hospodářsko-historická). 

Taffaaroi  viz  Osetinci. 

TagalieA  viz  Aubade  a  Svítáníčko. 

Tagas,  dle  staré  báje  etrurské  syn  Ge- 
niův, vnuk  Jovův;  vystoupil  prý  v  Etrurii 
náhle  ze  země,  když  oráč  Tarchon  hlubokou 
brázdu  oral,  a  vyučil  Etrusky  uměni  věštiti 
z  vnitřnosti  zvířat  (ars  haruspicina),  jež  pak 
pojato  v  knihy  zv.  libri  Tagetici.      klk, 

Tagetes  Tournef.,  aksamitník  (něm. 
Sammetblume),  rod  rostlin  složnokvětých  {Com- 
positae\  trubkokvětých  z  tribu  Senecionidae 
a  podčel.  Helenieae,  vůbec  známý  jako  jedno- 
letá bylina  zahradní  zápachu  více  méně  pří- 
jemného, až  odporného,  a  listů  střícných  n. 
střídavých,  buď  celokrajných  n.  pilovaných* 
ne-li  peřenosečných,  opatřených  přikulo  vá- 
tými žlázami.  Ůborv  jsou  buď  ojedinělé  n. 
svazčené  na  stopkách  více  méně  dlouhých, 
opatřené  zákrovem  Iřadým  zvonko vitým  n. 
válcovitým,  na  konci  zubatým.  Paprsek  má 
koruny  jazykovité  n.  2pjské,  samicí;  terč 
koruny  trubkovité  pohlaví  obojakého  Zhusta 
však  objevuji  se  t.  zv.  plnokvěté  úbory  květů 
pouze  jazykovitých  n.  jen  2py8kých.  Plátky 
vynikají  aksamitovým  povrchem,  odkud  České 
pojmenování.  Napříbuňkovité  ježli  stoji  naiky 
nožičnaté,  dole  ztenčené,  smačknuto-4hrane, 
s  chmýrem  jednoduchým  a  plevami  nestej- 
nými, z  nichž  některé  jsou  tupé,  přisrostlé, 
jiné  osinaté,  prodloužené  a  prosté.  T.  po- 
chází z  Mexika  a  pěstuje  se  ode  dávna,  svl. 
2  druhy:  T.  patula  a  erecta,  T.  p,  L.,  a. 
obecný,  afrikán,  umrlčí  květ  n.  kara- 
filát  indiánský,  má  větve  odstálé  a  stopky 
úborů  všude  skoro  stejně  tlusté.  Zákrov  jest 
zvonkovito-válcovitý,  6brázdý  a  paprsek  buď 
jasně  žlutý  n.  tmavě  červenohnědý,  ne-li 
oběma  těmi  barvami  zpestřený.  T.  erecta  L., 
a.  veliký,  jest  v  každém  ohledu  statnější, 
větví  přímých,  stopek  pod  úborem  kyjovitě 
ztloustlých,  zákrovu  obšírněji  zvonkovitého, 
přihranatého  a  paprsků  sytě  žlutých.  Oba 
druhy  pěstují  se  i  v  nízkých  a  plnokvétých 


Taggia  —  Taglioni. 


27 


odrAdách.  K  obrubám  záhonků  nejlépe  ae 
hodí  oraiďové  kvetoucí  druh  T.  signata  L., 
▼  odrAdé  zakrslé,  nizké  (var,  pumila).     Děd. 

TAn^f^dia],  město  v  ital.  prov.  Porto 
Manrizio,  kraji  San  Remo,  nad  řekou  t.  jm., 
má  asi  4000  obyv.,  pfístav,  gymnasium,  vi- 
nařství, cihelny. 

Ta^Ú,  řeka  ms.,  prameni  se  na  vých.  sva- 
zích Uralu  v  gub.  permské  a  po  toku  267  ibn 
dlouhém  vlévá  se  s  pravá  do  Tury.  Splavna 
jest  am  na  200  Irm.  Nejdůležitější  z  poboček 
jest  Salda.  V  poříčí  jejím  nalézají  se  zbytky 
dávného  opevnění  (»Jermakovo  hradiitě«)  a 
mnoho  dolův  a  závodů  hornických,  z  nichž 
největší  Nižně-Tagilskij,  založ.  r.  1725  Ni- 
kitoo  Děmidovem  (potomkové  jeho  podnes 
jsou  majiteli),  jest  středištěm  velikého  hor- 
ního obvodu,  k  němuž  náleží  celkem  13  zá- 
vodů. Pěkně  zřízená  osada  má  30.000  obyv. 
a  stanici  železniční  trati  Perm-Čeljabinsk.  Pp, 

Tn/f/kuM  viz  Gualdo  Tadino. 

Ts^lUt  (talja),  it,  odměna  za  dopadeni  a 
dodáni  zlosynů  nebo  za  zachráněni  života. 

Tagltaeoni  [taljakód]  Gasparo,  ran- 
hojič itaL  (•  1546  v  Bologni  —  f  1699),  vy- 
nálezce t.  zv.  italské  rhinoplastiky  (viz  Pla- 
stické operace),  sepsal:  EpUtolae  ad  Hier, 
JďercwriaUm  de  naribus  reflciendis  (Frankf., 
1587). 

TfcyiiaeoiKO  [taljakóco],  ra.  v  circond. 
Avezzano  v  ital.  prov.  Aquila  degli  Abruzzi, 
při  tratí  Castellamare  Adriatico  -Řím,  sz.  od 
jez.  Fudnského,  má  8607  obyv.  (1901)  jako 
obec,  2  chrámy  z  XIII.  stol.,  několik  paláců. 
V  bitvě  u  T-za  neb  také  u  Scurcoly  poražen 
byl  23.  srpna  1268  Konradin  od  Karla  An- 
jouského,  který  pak  zbudoval  v  blízké  Scur- 
cole  opatství  nvni  zaniklé. 

TsffliAflol^ '[taljafiki]  Andrea,  stavitel 
ital.  (*  1729^  y  Janově  —  t  1811  t.).  Vzdělal 
se  vlastni  pili  podle  vzorův  antických  a  pra- 
coval proti  panujícímu  tehda  slohu  paruko- 
vému. Z  jeho  prací  uvádíme:  sál  v  paláci 
Serra  v  Janově,  villa  Durazzo,  palác  Doria 
v  Sampierdarenu,  villa  Lomellini  v  Pegli 
a  villa  Danegro  v  Janově. 

TaffUamento  [talja-],  ant.  Ttlaventus,  ř. 
v  sv.  Itálii,  pramenící  se  ve  výši  1203  m  na 
sv.  Monte  Crídole,  teče  Kamskými  Alpami 
nejprve  k  v.,  pak  přijavši  hlav.  pobočku  Bě- 
lou {FeUa\  spějící  od  Pontebby,  obrací  se 
k  j.  Sotva  že  vystoupi  z  hor,  tvoři  rozsáhlé 
nánosy  Stěrku,  nebof  z  jara  náhle  se  rozvod- 
ňuje a  rozlévá  se  v  nížině  furlanské  do  šířky 
několika  km.  Od  Latisana  až  k  svému  ústi 
do  Benátského  zálivu,  tedy  v  délce  26  km, 
nosí  již  lodi.  Tok  její  je  170  km  dlouhý. 

TH^llokabeok  Thomas,  hudebník  něm. 
(•  1799  v  Ansbachu  v  Bavorsku  —  f  1867 
v  Baden-Baden).  Počátkům  hudby  učil  se 
u  svého  otce,  pak  od  r.  1816  v  Mnichově 
u  Rovelliho  hře  houslové  a  u  Gratze  kom- 
posici. Již  r.  1817  napsal  mši,  provozovanou 
v  Mnichově,  a  bvl  pak  houslistou,  později 
kapelníkem  divad.  orchestru.  Ok.  r.  1822  na- 
psal operu  Wtf6ďr'«  Bild  a  potom  nastoupil 
koncertní  tournée  po  střed.  Evropě.  R.  1827 


stal  se  kapelníkem  prince  z  Hohenzoliern- 
Hechingen  a  r.  1848  převzal  řízení  diva- 
dehií  kapely  ve  Štrasburce,  ale  r.  1850  vrá- 
til se  znovu  ke  kapele  knížecí,  u  niž  však 
zůstal  jen  do  r.  1852.  Potom  žil  v  LOwen- 
berku  a  v  Dráždiinech.  Složil  dvě  veliké 
symjonie,  vánoce  pro  housle  a  orchestr  a 
jiné  skladby  koncertní  pro  housle,  četné  pisné 
a  smíšená  kyartetta  s  doprovodem  nástrojů 
dechových. 

TagUonl  [taljoni],  italská  rodina  taneč- 
nická,  jejíž  V3rnikajici  členové  byli: 

1)  T  C^arlo,  balletni  tanečník  z  polovice 
XVIII.  sto).;  pocházel  z  Piemontu.  Jeho  nej- 
starší syn 

a)  T.  Filip  (♦  1777  v  Miláně  — t  1871  na 
jezeře  Comském).  Byl  s  počátku  balletnim  mi- 
strem ve  Štokholmě,  kde  zavedl  do  anakreon- 
tického  balletu  místo  kostýmu  rokokového 
pravý  kostým  anticl^.  Potom  působil  za  Jé- 
rdmea  Bonaparta  v  Kasselu  a  později  ve  Var- 
šavě do  r.  1853.  Složil  mnoho  choreografic- 
kých  balIetů,  z  nichž  nejlepší  je  Sylphide, 

3)  T.  Marie,  dcera  před.,  proslulá  taneč- 
nice (♦  1804  ve  Štokholmě  —  t  1884  v  Mar- 
seille). Vystoupila  po  prvé  ve  Vídni  r.  1822, 
později  vystupovala  ve  Štutgartě  a  Mnichově, 
r.  1827  s  velikým  úspěchem  ve  Veliké  opeře 
v  Praříži.  R.  1832  s  úspěchem  ještě  větším 
v  Berlině,  zejména  v  balletě  »Bajaderka«.  Po 
triumfech  dalších  v  Německu,  Itálii,  Anglii  a 
Rusku  provdala  se  za  hraběte  Gilberta  de 
Voisins.  Naposledy  vystoupila  ještě  r.  1844 
v  Paříži  a  r.  1847  v  Londýně,  načež  žila  na 
svých  krásných  zámcích  na  jezeře  Comském 
v  Itálií. 

4)  T.  P  a  v  e  1,  bratr  před.  (♦  1808  ve  Vídni  — 

Í1884  v  Berlíně),  studoval  zprvu  na  kolleji 
ourbonské,  později  na  konservatoři  pod  ve- 
dením Coulonovým  a  svého  otce  vzdělal  se 
na  tanečního  mistra.  R.  1825  vystoupil  ve 
Štutgartě,  pak  ve  Vídni,  Mnichově  a  r.  1827 
v  Paťíži,  všude  se  znamenitým  úspěchem. 
R.  1829  byl  trvale  engažován  v  Berlmě,  kde 
pojal  za  chof  první  tanečnici  Amalii  Galste- 
rovou  (t  1881  v  Berlině),  jež  dělila  se 
o  triumfy  se  svým  chotěm  jak  v  Evropě  tak 
i  v  Americe,  až  r.  1847  ustoupila  s  jeviště. 
Pavel  T.  jakožto  král.  balletni  mistr  (1849)  a 
balletni  ředitel  dvoř.  divadla  v  Berlině  získal 
si  zásluhy  o  povznesení  umění  tanečního  ze- 
jména svými  choreo|[raňckými  skladbami, 
z  nichž  nejvíce  vynikají:  Sardanapal;  Undine; 
Satanella-j  Fíick  und  Flock;  Fantasca  a  j., 
provozované  na  všech  větších  scénách  evrop- 
ských. Jeho  dcera: 

5)  T.  Marie  (*  1833  v  Berlíně  —  f  1891 
v  Aigenu  v  Dol.  Rakousích)  vystoupila  jako 
tanečnice  po  prvé  r.  1847  v  Londýně,  krátce 
potom  v  Berlíně,  kde  byla  trvale  engažována. 
R.  1866  provdala  se  za  prince  Josefa  Win- 
dischgrátze  a  opustila  dráhu  divadelní.  — 
Z  ostatních  členů  rodiny  zasluhuji  zmínky: 
Josefina  T.,  sestra  T-ho  4),  tanečnice  v  Be- 
nátkách, provdaná  za  hraběte  Centoriniho; 
jeji  sestra  Ludvika  T.,  tanečnice  v  Paříži, 
později  hraběnka  Dubourgová,  a  Salva* 


28 


Taguan  —  Táhlo 


tor  T.,  bratr  T-ho  2)  (flSóS),  taneční  mistr 
v  Neapoli  a  v  Turíne. 

Tagttaa,  poletucha,  ssavec  zráda  hlo- 
davců 8  létací  blanou  mezi  předníma  i  zad- 
níma okončinama.  Rod  Pteromys  téměř  na 
9CV,  polokouli  obmezený  ve  svém  zástupci 
t-u  (F,  petaurista)  dosahuje  velikosti  kočky, 
s  roztaženou  blanou  šířky  60  em,  jest  na 
vrchu  tmavj^,  vezpod  béloáedý.  T.,  iijící 
v  Zadní  Indií,  jest  zvíře  noČni,  jeí  spí  za  dne 
v  dérách  stromových  a  za  aera  vychází  teprv 
na  pastvu,  Jež  skládá  se  z  ořechů,  plodů, 
kůry,  brouků.  Hlas  jeho  jest  hluboký  jemný 
zvuk,  rychle  opakovaný.  Pomocí  blány,  jež 
slouží  za  padák,  vznese  se  směrem  šikmým 
přes  vzdálenost  60  až  80  m.  Bie. 

Tailli,  řeka  sibiřská,  jež  prameni  se  při 
hranici  čínské  ve  hřbetě  Sajanském  a  tvoří 
rozhraní  mezi  gubernií  jenísejskou  a  irkut- 
skou.  Vtéká  do  ř.  Birjusy.  Břehy  její  nejsou 
obydleny.  Pp, 

Tagmanto,  ostrov  náležející  k  souostroví 
Sangir  (v.  t.). 

Tarwi.  lat.  jméno  řeky  Taj  o. 

Tan  plynů  v  komínech  neb  kanálech  vě- 
tracích jest  ustanoven  rychlostí,  jakou  vystu- 
f)ují  plyny  z  komína  či  z  průtahů.  Tato  rych- 
ost  jest  především  závislá  na  výšce  komína 
či  výšce  ústí  kanálu  větracího  nad  otvorem 
vstupním  a  na  rozdílu  teplot  uvnitř  a  vně 
průtahů.  Nešetří- li  se  ztrát  prostupem  tepla 
stěnami  komína  a  průtahův,  účinku  větru,  a 
přijímá-li  se,  že  teplota  jest  v  celém  rozsahu 
kanálů  stálá,  jest  tato  rychlost  vyjádřena 
vzorcem : 


._,V. 


2ghit,^^t^) 


kdež  značí:  ^  přirychlení  sily  tíže,  h  vertikál- 
nou  v^i^šku  konečného  průřezu  nad  počáteč- 
ním, tj^  teplotu  uvnitř  průtahův  a  t^^  tem- 
peraturu  vnějšího  vzduchu  ve  stupních  Cel- 
siových, 9  koěfficient  rychlostní,  závislý  na 
odporech  při  průchodu  roštem,  ohyby  ka- 
nálů, při  změnách  průřezů  v  a  třením  o  stěny 
průtahů.  (Bývá  qp  — 0*16— 0*3.)  Roste  tudíž 
rychlost  výtoková  přibližně  přímo  s  odmoc- 
ninou výšky  komína  a  rozdílu  teplot  uvnitř 
a  vně  průtahů.  V,  F, 

Táhir,  Táhirovcl  viz  Chorásán,  str.  316ď 
a  Pers  ie,  str.  5576. 

Tahiti,  Taiti,  Otaheiti,  největší  ostrov 
ze  souostroví  Společenského,  nazvaného  Coo- 
kem  na  počest  král.  Společnosti  londýnské, 
v  již.  Tichém  okeáně,  tvoří  spolu  s  ostrůvky 
Eimeo,  Tctiarou  a  Mehetia  čásť  »Etablisse- 
ments  frangais  dc  TOcéaniec.  Skládá  se  ze 
dvou  části:  sev.-záp.  T-nui  (Vel.  T.),  dostu- 
pujícího Orohénou  výše  2236  m,  aj.-východ- 
nějjSího  T-iti  s  vrcholem  1300  m  vvsokým. 
Obě  spojeny  jsou  2  km  Širokou  Šíjí  Taravao 
ve  výši  14  m  n.  m.,  jeŽ  chráněna  pevnůst- 
kou  výhodně  položenou.  Povrch  jeho  měří 
1042  km*.  Celý  ostrov  vulkanického  původu 
obklopen  jest  koráiovým  útesem,  jenž  však 
nezabraňuje  úplně  přístupu  k  pobřeží  níz- 
kému, rovinatému  a  dobře  vzdělanému.  Tak 


I  je  tomu  na  sev.  u  mysn  Venusina,  odkud  jii 
.  r.  1769  Cook  pozoroval  průchod  Venuše,  a 
na  sev.-záp.  n  nynějšího  hlav.  přístavu  a  osady 
Papeete  Č.  Papeiti.  Podnebí  je  příjemné, 
'  deště  i  větry  velmi  pravidelné,  ale  rozkvětu 
zemědělství  vadí  nedostatek  pracovních  sil 
;  následkem  netečnosti  domácího  obyvatelstva. 
'•  Tak  produkce  cukr.  třtiny  sotva  kryje  do- 
'.  máčí  spotřeba;  vyváží  se  pak  nejvíce  kopra, 
I  vanilka,  perleť,  pomorance  a  surový  vosk 
(r.  1903  dohromady  za  4*6  milí.  fr.),  dovážejí 
se  látky  tkané,  mouka,  naložené  maso  a  kon- 
I  seryy  (3*90  milí.  fr.).   Obchodní  styk  je  nej- 
;  čilejší    se   Spoj.    Obcemi,    Portugalskem    a 
I  Francií.  Obyvatelé  T.  náležejí  k  Polynésanům 
I  a  vynikají  pěknou  postavou,  výraznou  tváři, 
>  která  u  žen  má  ráz  tiché  melancholie.  Mimo 
to  jejich  záliba  ve  květinách,  jimiž  rádi  se 
krášli,  pohostinství  a  přívětivost  k  cizincům 
přispěly  k  tomu,  že  byli  líčeni  jako  lid  šťastný. 
Ale  nechuť  ku  práci  a  touha  po  tanci  a  zá- 
bavě,  náklonnost   k  zlodějstvi   staví  je   do 
světla  méně  idyllického.   Počet  iejich  vzhle- 
dem k  jiným  okeánským  ostrovanům  málo 
klesl  a  posud  čítají  kol  9000  duší,  proti  950 
Evropanům,  200  Američanům  a  300  Číňanům. 
Náboženství  jsou  z  větši   části   protestant- 
ského. —  Ostrov  T.,  snad  Sagittaria  spa- 
třená Španělem  Quirosem  r.  1606,  objeven 
byl  r.  1767  Wallisem,  navštíven  r.  1768  Bou- 
gainvillem  a  rok  potom  Cookem.   R.  1797 
usadili  se  tu  angličtí  missionáři  a  tito  pro- 
střednictvím domácích  panovníků,  jmenovitě 
Pomarea  II.,  zavedli  zde  protestantismus.  Ale 
když  sem  přišli  r.  1836  katoL  missionáři  fran- 
couzští, byli  od  královny  Pomarey  II.  vypu- 
zeni.  Z  toho  vznikly  spory  mezi  stranou  an- 
glickou  a  francouzskou,  jež  vedly  r.  1842 
k    prohlášení    protektorátu    francouzského. 
To  nebylo  uznáno  Anglií,  až  teprve  29.  čna 
1880  král  Pomare  V.  smlouvou  postoupil  veš- 
kerá svá  práva  Francii,  ale  ještě  téhož  r.  1880 
30.  pros.  prohlášeny  T.  a  závislé  ostrovy  osa- 
dou francouzskou  a  obyvatelé  uznáni  za  Fran- 
couze.   Pomare  V.  obdržel   doživotní  pensi 
25.000  fr.  J.  V.  Picquenot,  Géographie  phy- 
sique  et  politique  des  établissements  fran- 
^is  de  rOcéanie  (Paříž,  1900), 

Táhlo  či  těhlice  jest  člen  rovinného  me- 
chanismu Čtyřčleného,  spojující  osy  pohyb- 
livé a  protilehlý  členu  nehybnému,  rámu.  Při 
mechanismu  naznačeném  ve  vyobr.  Č.  4151.« 
skládajícím  se  ze  čtyř  dvojic  rotačních,  jest 


člen  0,04  rámem,  0^0^  t-lem.  Všemi  kombi- 
nacemi dvojic  rotačních  O,,  O,,  O,,  O4  s  dvo- 
jicemi smykovými  (smykadly  ve  vedeních} 
JSOU  vyčerpány  všecky  druhy  mechanismů 
čtyřčlených,  při  kterých  vždy  člen  protilehlý 


Táhlo  —  Tachlovice. 


29 


rámu  tvoři  t  Kaidý  bod  Ma  opisuje  křivku 
roviniiou,  jejiŽ  tvar  závisí  na  druhu  mecha- 
nismu,  koncové  body  pohybuji  se  na  oblou- 
cích kruhových  či  přímkách.  T.  jest  namá- 
háno silami  p&sobicimi  na  mechanismus  ta- 
hem či  pevnosti  vzpČmou  a  vlastni  váhou  na 
ohyb ;  při  značných  úhlových  rychlostech  jest 
též  šetřiti  namáháni  dynamického,  vzniklého 
urychlováním  či  zpožďováním  částic  t-la. 
O  konstrukci  t-la  viz  Oj  nice.  KF. 

TáUo  z  Hornšteina  a  Ronáperka 
Severin  (♦  1671  v  Horáově  Týne  — 1 1648) 
byl  nejprv  učitelem »  později  se  dostal  ke  ko- 
moře české,  avšak  jako  horlivý  katolík  byl 
r.  1618  nucen  utéci  do  Vidné.  Vrátil  se  v  prů- 
vodě Karla  z  Liechtensteina,byl  činný  při  soude 
vyšetřovacím  nad  povstalci  zřízeným  a  kon- 
fiskací dovedl  využiti  tak,  že  se  stal  jedním 
z  nejbohatších  obyvatelfi  Cech.  Byl  také  z  nej- 
horlivéjžich  reformačních  kommissařů  v  záp. 
Čechách,  tak  že  jej  Ferdinand  U.  jmenoval 
cis.  radou «  povýšil  jej  do  stavu  rytířského  a 
rozhojnil  mu  erb  i  praedikát.  Ke  konci  ži- 
vota přišel  takřka  o  všecko  jmění,  tak  že  je- 
diné dceři  Alžbětě  Kateřině  zanechal 
poQze  Ronšperk,  který  pak  přešel  na  rodinu 
Pachtů  z  Rajova.  Skč. 

TAhmásp,  jméno  dvou  panovníků  per- 
ských. Viz  Persie,  str.  559. 

Tahoe  [tahu],  jezero  na  pomezi  severo- 
amer.  států  Kalifornie  a  Nevady,  2042  m 
n.  m.,  jest  35  km  dl.,  16  km  šir.,  až  450  m 
hlub.,  má  odtok  do  jez.  Pyramid  Lake  a  ni- 
kdy nezamrzá.  Na  jeho  březích  jsou  hotely 
a  villy,  mezi  nimiž  parníky  prostředkuji  spo- 
jeni. 

Tarha  viz  Tai-hu. 

Taoha,  ves  v  Čech.,  viz  Tachov  2). 

Taohan  viz  Tachov  l). 

Tadheoi  (Tachezy)  Jan,  kanovník  lito- 
měřický (♦  1763  v  Praze  —  f  1828  v  Lito- 
měřicích). R.  1804  stal  se  professorem  bi- 
blického studia  St.  a  N.  zákona  v  semináři 
litoměřickém,  r.  1808  resid.  kanovníkem  li- 
toměřickým a  r.  1816  diécésnim  školdozor- 
cem.  T.  byl  upřímný  přítel  Josefa  Jungmanna. 
R.  1814  otiskl  v  Hromátkových  »Vídeňských 
listech*  překlad  pod  titulem  » Osvětlený  křiž 
na  Zelený  čtvrtek  v  chrámu  vatikánském 
sv.  Petra  v  kíměc. 

Taeheometr  viz  Tachymetr. 

Taohlna  Mg.,  kuklice,  jest  rod  much 
čeledi  t.  jm.,  která  vyznačuje  se  prvým  kon- 
covým polem  krajním  téměř  uzavřeným,  šu- 
pinami velikými,  kyvadélka  kryjícími,  osinou 
tykadlovou  lysou  a  svrchem  těla  hojnými 
pesíky  opatřeným.  Mezi  rody  příbuznými  T. 
vyznačuje  se  třetím  článkem  tykadlovým  dru- 
hého kratším  a  roakadly  vyvinutými.  Jako 
celá  tato  muší  čeleď  žije  ve  stadiu  larvovém 
cizopasně  ve  hmyzu  jiném,  zvláště  v  různých 
housenkách,  a  mnohé  druhy  jsou  tím  i  v  hos- 
podářství užitečný.  Samička  snáší  vajíčka  na 
hlavu  nebo  pobhž  hlavy  na  tělo  housenčí  a 
beznohé  straskovité  larvy  vnikají  do  těla  své 
oběti  a  vyžíraji  útroby  její  opatrně  po  způ- 
sobe lumků,  důležitých  ústrojů  nepoškozu- 


\:i 


Č.  4162.  Tachinaferox  M. 

Kuklice  dravá  s  larvou  a 

kuklou.  Ve  vel.  přiroz. 


jíce.  Dospěvše  buď  vylézají  ze  svého  hostitele 
a  zakuklují  se  v  zemi,  nebo  zakukluji  se  v  něm 
a  dospělé  opouštějí  jeho  kuklu.  K  největším 
našim  druhům  náleží  T.  grossa  L.,  k.  zava- 
litá, leskle  černá  to  moucha  hustě  pesíky 
porostlá,  na  hlavě  a  na  kořeně  křidel  čer- 
venožlutá;  rezavě  červený  prostřední  článek 
tykadlový  jest  dvakrát  tak  dlouhý  jako  černý 
a  čtyřhraný  článek  konečný.  Délka  těla  jest 
až  17*5  mm  a  šířka  zadečku  až  11  mm.  Larva 
jepí  cizopasi  v  housenkách  Gastopacha  trijO' 
lit  W.  V.  (bourovce  jetelového).  Vyobrazená 
zde  T.  ferox  Mg.,  k.  dravá,  jest  hnědá,  na 
zadku  prosvítavě 
rezavá  vyj  ma  čem  ý  * 

pruh  jdoucí  stře- 
dem kroužků  břiš- 
ních. Zajímavý  je 
způsob  života  pří- 
buzného rodu 
Miltogramma  Mg., 
drobných  tmavých 
mušek  připomína- 
jících poněkud 
mouchu  domácí ; 
cizopasít  na  diou- 
horetce  {Bembex),  Podle  pozorování  Fabreo- 
vých  číhá  na  tuto  vosu  poblíž  jejího  pod- 
zemního, pečlivě  uzavřeného  hnízda,  a  když 
vosa  pozpátku  vstupuje  do  hnízda  držíc  ně- 
jakého o  vada  jakožto  potravu  přichystanou 
pro  vlastni  larvu,  snese  na  něj  své  vajíčko 
a  tak  musí  ubohá  vosa  dopraviti  příštího 
zhoubce  vlastního  mláděte  dovnitř.  Crosso- 
cosmia  sericariae  }C8t  velikým  škůdcem  bource 
morušového  v  Japanu ;  žijeC  uvnitř  housenek 
s  počátku  v  zauzlině  nervové,  později  se  uhnízdí 
v  silné  větvi  vzdušnicové  při  průduchu.  Kpk. 
TaohlnOy  jezero,  viz  Makedonie,  666a. 
Taohlra  [táčira],  dříve  okres  státu  Los 
Andes,  od  r.  1901  spolkový  stát  republiky 
Venezuely,  na  hranicích  Kolumbie,  ve  vyso- 
kých Andech  záp.  Cordillery  meridské,  velmi 
úrodný  a  dosti  hustě  obydlený,  má  na 
12.646  km*  101.709  obyv.  Hl.  ra.  San  Cri- 
stobal  (v.  t.  3). 

Taohlovloe,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
I  Kladno,  okr.  Unhošt;  88  d.,  937  obyv.  č. 
(1900),  kostel  sv.  Jakuba,  r.  1741  nově  vysta- 
věný (pův.  ve  XIV.  stol.  far.),  6tř.  šk.,  pš., 
2  mlýny  a  tu  a  v  okolí  ložiska  želez.  rudy. 
Panství  T.  (4762*97  ha  půdy)  se  dvorem, 
parostr.  pivovarem,  par.  mlýnem,  cihelnou  a 
vápenicemi  náleží  správě  Nejvyšších  soukro- 
mých statkův.  T.  po  prvé  se  připomínají 
k  r.  1234.  Ve  XIV.  stol,  drželi  T.  někteří  mí"- 
šfanští  rodové  pražští,  r.  1358  jmenuje  se 
Konrád  řeč.  Klementer  a  Oldřich  řeč.  Roter, 
kteří  vykonávali  podací  při  kostele  zdejším. 
Poč.  válek  husitských  seděl  na  zdejší  tvrzi 
Oldra  ryt.  Zhudovic,  r.  1422  dobyl  tvrze  Ha- 
nuš z  Kolovrat,  dne  25.  kv.  1434  dobyli  opět 
tvrze  katol.  pánové  a  Oldru  i  s  10  druhy  za- 
jali. V  XVI.  a  XVII.  stol.  drželi  T.  Žďáršti 
ze  Žďáru,  z  nichž  František  Adam  Eusebius 
zůstal  neŽenat  a  zemřel  dne  7.  dub.  1670, 
načež  dědilo  T.  jeho  5  sester.  Tyto  prodaly 


30 


Tachograf  —  Tachov. 


T.  ještě  8  jinými  statky  r.  1696  Karlu  Jách. 
hr.  firedovi,  který  skoupil  ieSté  jiné  okolni 
statky  a  založil  tak  rozsáhle  panství  tachlo- 
vické,  které  koupila  r,  1732  vévodkyně  Marie 
Anna  Toskánska;  potom  následuji  majetnici 
stejní  jako  u  Buštěhradu. 

Tachograf  (z  řec.)t  přístroj  na  méření 
rychlosti,  počtu  obratlů  strojův  a  pod.  Jest 
téhož  sestrojeni  jako  tachometr,  jen  že  údaje 
své  zaznamenává  trvale  na  papíře  odvinova- 
ném hodinovým  strojem.  —  T.  znamená  též 
přistroj  na  otiskováni  písma  neb  výkresů. 
Podobá  se  hektografu.  dává  však  otisky  čet- 
nější a  ostřejší  skoro  jako  při  lithograňi. 
Taohometr,  z  řec,  viz  Počitadlo. 
Taohov:  1)  T.(r<ic/raii),  město  v  Cechách 
na  lev.  bř.  Mže  a  při  žel.  dr.  Planá-T.,  má 
701  d.,  26  obyv.  č.,  6147  n.  (1900),  okr.  hejtm. 
a  soud,  financ,  stráž,  pš.  telegraf,  kongre- 
gaci sester  sv.  Karla  Bor.,  kapli  sv.  Anny  při 
špitále,  dvě  6tř.  šk.  obec.  a  dvě  3tř.  měšť. 
pro  chlap,  a  div.,  stát.  odbor.  šk.  pro  prů- 
mysl soustružnický,  prům.  šk.  pokračovací, 
všeobec.  nemocnici,  několik  ústavů  peněž- 
ních, 2  pivovary,  3  mlýny,  pilu,  výrobu  kno- 
flíků, stát.  továrnu  na  tabák,  cihelnu  a  t^den. 
a  několik  výroč.  trhů.  Domácí  průmysl  sou- 
stružnictvi  a  výroba  rozličného  nádobí  dře- 
věného. Tu  a  v  okolí  výroba  šindele  a  lo- 
žiska želez.  rudy.  Alod.  panství  T.  ještě  s  ji- 
nými statky  (13.346-51  ha,  z  čehož  10.728  78  ha 
lesů)  se  zámkem,  dvorem  drži  dr.  Alfred  kn. 
Windischgratz.  Na  přímluvu  Hanuše  Pfluga 
z  Rabšteina  cis.  Ferdinand  I.  (v  1.  1530—56) 
povýšil  T.  na  město 
uděliv  mu  zároveň 
erb  měst.  (vyobr. 
č.  4163.^:  v  červe- 
ném štítě  spatřuje 
se  stříbrný  český 
Í^::fV^''BCP^?^^V3MV  nekorunovaný  lev. 
jVÍJ^íT^V^lG^  Nejstarší  budova 
I  .wř?  1^  v  V  J  )LV^M2jÍ  v  T-ě  je  děkan,  ko- 
stel Nanebevzetí  P. 
Marie,  který  založen 
poč.  století  XIV.  od 
pánů  z  Gutšteina  a 
králem  Janem  ode- 
vzdán (r.  1329)  pod 
správu  řádu  křižov- 
níků  s  červeným  srdcem.  Na  místě,  kde 
nyní  lékárna,  stával  klášter  karmelitánský 
s  kostelem  založeným  Karlem  IV.  r.  1351, 
r.  1427  pobořený  od  Táborů;  byl  později 
opraven,  ale  r.  1616  zničen  požárem  a  po- 
zemky jeho  dostaly  se  sv.  p.  Hussmanovi. 
Na  předměstí  klášterním  nachází  se  klášter 
františkánský  s  kostelem  sv.  Magdalény  a 
Alžběty.  Klášter  ten  jest  první  toho  druhu 
v  Čechách  založený  v  1. 1451  -  66  od  měštanů 
tachovských  na  místě  pobořeného  špitálu 
na  povzbuzeni  P.  Jana  Capistrana.  Klášter 
po  ohni  r.  1646  obnovila  Barbora  Terezie 
hr.  z  Vrtby  roz.  z  Kokořova,  a  žilo  v  něm 
do  r.  1785  24,  nyní  jen  8  řeholníků.  Při  Hor- 
ním předměstí  stoji  hřbitov  s  kostelem  sv.  Vác- 
lava, původně  farním,  při  němž  podací  ko- 


Č.  4163. 
Znak  mésta  Tachova. 


stelní  vykonávala  vrchnost  tachovská,  byl 
r.  1780  zavřen,  r.  1803  od  kn.  Windischgratze 
koupen,  r.  1821  ve  staroněm.  slohu  obnoven 
a  opatřen  kryptou  pro  rod  knížecí.  Zde  na- 
lézá se  též  mramorový  pomník  Tos.  Miku- 
láše kn.  Windischgrátze.  Na  předměstí  klá- 
šterním stával  kostel  sv.  Wolfganga,  jenž 
zrušen  na  rozkaz  cis.  Josefa  II.  a  r.  1794  za- 
měněn za  sýpku  kontribučenskou.  Zámek 
o  2  poschodích  vystavěný  v  novějším  slohu 
má  znamenitou  zahradu  a  skleník;  dále  jest 
zde  radnice  se  sbírkou  starožitných  zbrani, 
bÝv.  to  král.  solnice.  Na  záp.  straně  město 
obklopeno  kn.  parkem.  —  Dějiny.  Ve  vál- 
kách husitských  Tachovští  drželi  s  Plzni, 
Stříbrem  a  Horš.  Týnem  na  straně  Sigmun- 
dově  a  odrazili  útok  Táborů  pod  Žižkou. 
Dne  4.  srp.  1427  poraženi  u  T-a  němečtí  kři- 
žáci, Čechové  potom  zmocnili  se  města,  ve- 
liký počet  lidí  pobili,  spálili  klášter  karmeli- 
tánský a  vzali  posádku  do  zajeti.  Z  kořisti 
tu  učiněné  připomíná  se  dělo  >Chmelik« 
(viz  Dělo,  str.  2406),  jež  si  Táboři  odvezli 
na  Tábor.  R.  1431  T.  marně  obléhán  od  nové 
sebraného  vojska  křižáckého.  Na  počátku 
války  301eté  obsadil  město  hr.  Mansfeld;  ale 
brzo  vzdalo  se  císařským.  Po  bitvě  Bělohor- 
ské Tachovští  pozbyli  všech  privilegií  a  veš- 
kerého jmění.  R.  1647  obsadili  město  Švé- 
dové, jež  vypudili  odtud  císařští,  když  město 
zapálili.  Město  navštíveno  častými  požáry, 
tak  že  z  něho  zůstalo  málo  starožitného. 

T.  vznikl  ze  vsi  Dřevnova  a  náležel,  ja- 
kož i  rozsáhlé  okolí,  ke  koruně  České.  Při 
vsi  této  kníže  Soběslav  I.  založil  pevný  hrad 
na  obranu  hranic  čes.  Jak  hrad  dostal  se 
v  držení  předkům  pánů  ze  Švamberka,  ne- 
známo. Přemysl  II.  jim  jej  odňal  a  přivtělil 
opět  ke  koruně  České.  Od  r.  1301  drželi  T. 
v  zástavě  pánové  z  Gutšteina,  od  nichž  jej 
vyplatil  (r.  1334)  Karel  IV.,  jenž  zde  založil 
klášter  karmelitánský.  Potom  T.  zůstal  zbo- 
žím korunním  do  r.  1523,  kdy  dostal  se  na 
místě  dluhu  pani  Barboře  z  COlnu.  Potom 
opět  vykoupen.  Cis.  Ferdinand  I.  zastavil  jej 
(r.  1530)  Hanušovi  Pluhovi  z  Rabšteina,  který 
po  bitvě  u  Mahlberka  (r.  1547)  odsouzen 
hrdla,  ctí  a  statků,  načež  Ferdinand  I.  ode- 
vzdal r.  1556  T.  v  zástavu  na  sněmu  Praž- 
ském Janu  ml.  Popeloví  z  Lobkovic.  Jeho  po- 
tomci seděli  zde  do  bitvy  Bělohorské,  kdy 
jim  byl  zabrán  a  vedle  cis.  resoluce  z  11.  čce 
1623  dědičně  prodán  cis.  nejvýš,  leutenan- 
tovi  Janu  Filipovi  Hussmanovi  z  Namedy  a 
Riolsburku,  od  jehož  dědiců  koupil  jej  r.l664 

{an  Ant.  hr.  Losy  z  Losintbalu,  jenž  se  stat- 
:em  Štěknou  učinil  z  T-a  rodinné  svěřenství 
Po  smrti  Adama  Filipa  nastaly  spory  o  dě- 
dictví, po  jichž  ukončeni  panství  tachovské 
r.  1785  přešlo  na  říš.  hr.  Josefa  Mikuláše 
z  Wíndischgrátzu,  jehož  potomci  zde  sedí  po- 
sud. —  2)  T.  (Tacha)^  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Duba,  fara  a  pš.  Doksy;  44  d.,  224  obyv.  n. 
(1900),  Itř.  šk.,  spoř.  a  založ,  spolek  —  3)  T., 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Turnov,  fara  Újezd  pod 
Troskami,  pš.  Rovensko;  32  d.,  161  obyv.  č. 
(1900). 


Tachta-Bazar  —  Tacbymetr. 


31 


r,  administrativni  ruské  stře- 
disko pendinského  pristavstva,  mervského 
Újezdu  sakaspické  oblasti  a  spolu  hlavni 
roská  stanice  obchodu  s  Afgánistánem.  Leži 
na  levém  břehu  řeky  Murgábu,  asi  21  km  na 
▼ých.  od  stanice  Taá-Kepri  na  kuSkinské 
trati  středoasijské  dráhy  železné.  Přiváži  se 
ovoce  (suáené),  mandle,  kůže,  vlna,  koberce, 
skot,  vvváži  se  sklo,  porculán,  lampy,  kero- 
sin,  cukr  a  zboží  manufakturní.  Pp. 

Taohte-l«leJmáa(Salamounůvtrůn), 
hora  v  ruské  oblasti  fergánské  u  města  Oáe, 
asi  1200  m  vysoká,  tuzemc&m  posvátná. 
K  mausoleu  na  jejim  vrchole  několikráte  za 
rok  schází  se  hojnost  musulmanských  pout- 
níků. Na  blízku  hora  Taš-Ata  s  krápníko- 
vou jeskyni.  Fp, 
Taeliydromia,  zool.,  viz  Empidae. 
Taehyfor  (z  řec),  elektrická  doprava,  při 
niž  v&z  pohybován  jest  magnetickém  přita- 
hováním civek,  solenoidů,  umístěných  podél 
trati.  Vůz  sám  si  do  příslušných  cívek  proud 
zapíná  a  vypíná. 

Taehygrafle,  z  řec. ,  r  y  ch  I  o  p  i  s,vizTě  s  n  o- 
pis. 

Taohjhydrlt,  minerál  náležející  ke  stas  s- 
furtským  solím  (v.  t.)  svrchním  č.  odkli- 
zovým. Podle  štípatelnosti  své  jest  klencový ; 
vyskytuje  se  kusový  ve  žlutých,  průsvitných 
partiích,  zarostlý  v  anhydritu  svrdiniho  patra 
solných  loží  u  Stassfurtu.  Velmi  snadno  se 
rozplývá,  dychtivě  přitahuje  vodu  ze  vzduchu. 
Chemicky  jest  voc^atý  chlorid  vápénato-ho- 
fecnatý  CaCl^  .  2  MgO^ ,  12  H^O  se  40-34Vo 
chlóru,  7-467o  vápníka,  9-6l7o  bořčíka,  42-697o 
vody.  Fr.Sl'k. 

Tmohykardle^  z  řec,  urychlený  pohyb 
srdce.  Fysiologickou  t-ii,  přivoděnou  Čin- 
ností svalovou,  trávením  a  i  činnosti  duševní, 
netřeba  zde  vykládati,  jef  úkazem  pomíjejí- 
cím. Jest  známo,  že  počet  tepů  od  zrození 
pozvolna  klesá  ku  pravidelné  číslici  72  za 
min.  a  patrně  omezující  působnost  nervu 
bloudivého  má  vinu  na  tomto  zleňování  po- 
hybu srdečního.  Za  pathologických  poměrů 
s  t-ii  setkáváme  se  velmi  často  a  není  téměř 
pathologického  processu,  při  kterém  by  po- 
zorována nebyla.  Zvlášť  se  vyskytuje  vedle 
horečnatého  povýšení  temperatury  a  mají 
vinu  toho  i  účinek  toxinů  na  vasomotorické 
středy  a  střed  cirkulační  v  prodloužené  míše 
i  změny  ve  svalstvu  a  nervech  srdečních,  {e 
přirozeno,  že  anatomické  změny  v  srdci  do- 
týkající se  nitroblány  a  svalu  srdečniho  i  pa- 
thologické  processy,  jež  nervy  srdeční  za* 
sáhly  (vagus  a  sympathicus),  sledovány  bý- 
vají t-ři.  T.  zv.  neurosy  srdeční  bávají  prová- 
zeny větší  frekvencí  pohybu  srdečního.  Jedné 
formy  t  dlužno  zde  vzpomenouti,  která  se 
vyskytuje  u  lidí  jinak  zdravých,  v  záchvatech 
se  vrací  a  za  neurosu  svého  druhu  poklá- 
dána býti  musí:  jest  to  t.  zv.  paroxys- 
málni  č.  essentielni  t,  která  charakteri- 
sována  jest  neobyčejným  počtem  tepů  (180 
až  300).  Záchvaty  ty  <lostavuji  se  beze  zvlášt- 
ních podnětů,  trvají  několik  hodin,  dní,  ano 
i  neděl,  vracejí  se  v  intervalech   různého 


trvání  po  celý  život  nemocného.  Puls  bývá 
drobný,  snadno  stlačitelný,  pravidelný  i  ne- 
pravidelný; tóny  srdeční,  systolické  i  diasto- 
lické,  vyznívají  stejně,  tak  že  v  nich  rozdílu 
není,  jako  tóny  srdeční  plodu  (embryotonie). 
Trvá-ii  záchvat  dlouho,  dochází  k  rozšíření 

Eravé  komory  srdeční.  Zpravidla  provázen 
ývá  nepříjemnými  sensaccmi  na  hrudi  a 
v  hrdle  a  končí  se  rovněž  tak  náhle,  jak  byl 
náhle  započal.  K  této  essentiální  t-ii  řadí  se 
nejblíže  záchvaty  reflektorickét.  se  stejně 
velikým  počtem  pulsů  zakládajících  se  na 
zvratu,  který  vychází  z  orgánů  zažívacích  a 
genitálm'ch.  A/jr. 

Taohylyt  jest  starší  název  pro  přirozená 
skla  vulkanická  chemického  složeni  čedičo- 
vého; nyní  užívá  se  často  téŽ  názvu  hyalo- 
basaltů  čili  sklovitých  čedičů.  K  čedi- 
čům krystallicky  nebo  polokrystallicky  vyvi- 
nutým stojí  v  témže  poměru  jako  obsidiany 
a  šmolky  k  liparitům.  Sklovitá  základní  hmota 
převláda  velmi  značně  nad  krystallovými  vy- 
loučeninami  a  mikrolithy  obvyklých  čedičo- 
vých součásti:  olivínu,  plagioklasu,  augitu. 
T-y  vyskytují  se  obyčejně  na  pokrajích  če- 
dičových Žil,  ve  svrchní  části  proudů  čedi- 
čových i  jako  bomby  sopečné.  V  Čechách 
u  Těchlovic  a  Malého  Března  nad  Labem 
i  j.,  hojně  v  severozápadním  Německu,  ve 
Skotsku  atd.  Fr.Sl-k, 

TaolijrmenLiWiegm.(riif6o;?Ať5Fl^ischm.), 
rod  hadů  užovkovitých  (čel.  Colubridae)  z  řady 
rýhozubých  {Opistoglyphd)  a  z  podčeledi  hla- 
vatek  (Dipsadinae),  Rod  T.  má  tělo  dlouhé, 
válcovité,  hladkými  šupinami  pokryté,  hlavu 
krátkou,  ploskou  a  od  trupu  zřetelně  oddě- 
lenou, ocas  velmi  krátký.  Malé  oči  mají  zří- 
telnici svislou,  štítek  uzdičkový  sahá  pod  je- 
diném Štítkem  předočnim  až  k  oku  a  štítky 
záocní  jsou  dva,  zřídka  jeden.  Přední  zuby 
dolní  čelisti  jsou  delší  zadních;  dlouhé,  zadní 
zuby  ryhované  v  horní  čelisti  jsou  silně  za- 
křiveny. Jediný  druh  evropský,  hlavatka 
kočičí  (T.  vivax  Gttnth.),  dorůstá  délky  až 
skoro  1  m  a  má  barvu  do  žlutá  hnědou  nebo 
šedou  s  drobnými  tečkami  černými,  s  hně- 
dými skvrnami  na  hlavě,  s  velikou  tmavou 
skvrnou  v  týle,  s  řadami  větších  tmavých 
skvrn  po  hřbetě  a  menších  na  obou  bocich; 
vezpod  jest  tělo  žlutavé  nebo  bělavé,  často 
s  temnými  body.  Tento  druh  hlavatek  jest 
domovem  v  Istrii,  Dalmácii,  na  poloostrově 
Balkánském  vůbec,  pak  v  Egyptě,  Sýrii,  Malé 
Asii  a  v  hornatých  krajinách  kolem  Černého 
i  Kaspického  moře.  Obývá  po  skalách,  v  ka- 
mení a  živí  se  ještěrkami  i  menšími  ssavci.  Br, 

Taohymetr,  tacheometr  jest  měřický 
přístroi,  jehož  užívá  se  při  měření  tachy- 
metricKém.  Konstrukcí  podobá  se  úplně  theo- 
dolitu  nebo  t.  zv.  universálnému  stroji.  Jest 
zařízen  k  měření  horizontálných  a  vertikál- 
ných  úhlů.  Podstatnou  jeho  součást  tvoří 
dalekoměr  a  nejrozšířenější  jsou  t-y  s  nitko- 
vým dalekoměrem. 

T.  Moinotův.  Francouzský  inženýr  J.  Moi- 
not  zjednodušil  netoliko  methodu  Porrovu^ 
nýbrž  též  konstrukci  původních  t-ů  Porro- 


32 


Tachymetr. 


vých;  tím  přispěl  k  všeobecnému  rozšířeni 
svých  stroj á,  které  shodují  se  s  theodolity 
repetičnými.  Limbus  dělen  jest  na  400^*^  a 
úhly  určují  se  v  míře  setinové.  Pod  limbem 
jest  ve  válci  směrná  bussola  a  lze  oriento- 
vati průměr  0^^  až  200^^  do  směru  mag- 
netického a  po  případě  do  směru  astrono- 
mického meridiánu.  Měří  se  tudíž  přímo  azi- 
mutálné  úhly  jednotlivých  směrů.  V  okuláru 
jest  nitkový  dalekoměr.  T-u  Moinetova  u  nás 
se  neužívá;  rovněž  neužívá  se  setinového  dě- 
leni kruhů,  které  převládá  ve  Francii. 

T.  Reichenbachův  neb  tachymetrický 
dioptr.  Na  měřickém  stole  zobrazují  se  ra- 
mena jednotlivých  úhlů  graficky  příslušnými 
směrnicemi  (rayony)  a  vodorovné  vzdálenosti 
určuji  se  nitkovým  dalekoměrem.  Užito  ho 
při  katastrálném  měření  v  Bavorsku.  V  celku 
jest  t.  R.  záměrné  či  úhloměrné  pravítko 
s  dalekohledem,  kterého  užívá  se  při  mě- 
ření stolem  měřickým.  Na  točné  ose  daleko- 
hledu jest  segment  kruhový,  na  kterém  lze 
čísti  úhly  výšky.  V  okuláru  jest  nitkový  da- 
lekoměr, který  má  jen  vrchní  a  dolní  nit; 
nit  střední  schází. 

T.  firmy  Josef  Jan  Fric  (vyobr.  č.  4154.) 
jest  příkladem  novější  konstrukce  t-u  s  nit- 


C.  4154.  Tachymetr  firmy  Jos   Jan  Fric. 

kovým  dalekoměrem.  Vlastní  stroj  uloží  se 
stavěcími  šrouby  na  hlavu  stojanu  a  spojí 
se  s  ním  středním  šroubem.  Limbus  a  alhi- 
dada  mají  samostatný  pohyb  kolem  svislé 
osy  točné  a  k  jemnému  pohybu  upotřebí  se 
příslušných  ustanovek.  Horizontálně  úhly 
čtou  se  noniem  a  lupou  na  děleném  kruhu 
limbu.  Vodorovná  poloha  limbu  posuzuje  se 
podle  dvou  alhidádových  vodovažek,  jejichž 
osy  tvoří  pravý  úhel.  Na  alhidádé  jsou  dva 
sloupce,  které  nesou  ložiska  točné  osy  da- 
lekohledu.   Prostřed  točné  osy  jest  daleko- 


hled a  po  jedné  straně  seement  vertikálného 
kruhu;  na  druhé  straně  pax  ustanovka  k  jena- 
nému  pohybu.  Na  trubici  dalekohledu  nasa- 
zena jest  nivellační  vodovážka. 

T.  Stampferův.  Zařízen  jest  jako  univer- 
sálný^troj  měřický.  Mimo  to  obsaíiuje  zvláštní 
zařízení  pro  měření  malých  úhlů  výškových, 
t.  IV.  Stampfcrovým  šroubem  drobno- 
měrným.  Distanční  laf  má  dvě  terčovité 
desky  záměrné.  Nedošel  širšího  upotřebeni 
tím,  že  časem  opotřebí  se  vřeteno  šroubové, 
čímž  mění  se  konstanta  tohoto  dalekoměr u, 
jakož  i  proto,  že  třeba  vykonati  větši  počet 
otoček  šroubových,  čími  zdržují  se  polní 
práce. 

T-y  soustavy  Tichého  (vyobr.  č.  4155). 
Podstatnou  součást  tvoří  dalekoměr  s  latí 


Č.  4155.  Tachymetr  Tichého. 

stálou  a  s  proměnlivým  obrazem  této  lati.  Ve- 
likost obrazu  měří  se  t.  zv.  nitkovým 
drobnoměrem,  který  připevněn  jest  v  oku- 
láru dalekohledu.  Stalou  nití  zaměří  se  na 
nullový  bod  distanční  lati  a  otáčením  drobno- 
měrného  šroubu  přivede  se  pohyblivá  nit  na 
příslušný  díl  distanční  lati.  Vertikálný  kruh 
nemá  stupňového  dělení;  jest  tam  ihned  stup- 
nice vzdáleností  (^)  a  výšková  stupnice  ( V). 
Původní  konstrukci  změnil  později  Tichý,  a 
aby  docílil  větši  přesnosti,  sestrojil  t.  zv.  lo- 
garithmický  universálný  t. 

T.  Kreuterův.  Při  obyčejném  t-u  s  nit- 
kovým dalekoměrem  třeba,  při  šikmých  vi- 
surach  pod  úhlem  výšky  £,  počítati  horizon- 
tálnou  vzdálenost  z  rovnice: 

/)•'=  D  cos*  i  =  {kl  +  c)  cos*  6 ; 
rozdíly  výškové  pak  z  rovnice: 

V=  7,  Dsin26  =  V,(fr/-4-c)sin2£. 
R.  1874  sestrojil  inženýr  Fr.  kreuter  v  Brně 
nový  t.  (vyobr.  č.  4156.),  kterým  bylo  možno 
ihned  při  polním  měření  čísti  na  stroji  hod- 
noty D"  a  V.  Na  trubici  dalekohledu  připev- 
nil, rovnoběžně  s  optickou  osou  dalekohledu, 


Tachymetr. 


33 


stupnici  šikmých  vzdáleností.  Na  alhidádé 
bylo  vodorovné  pravítko  se  stupnicí  vodo- 
rovných vzdáleností.  K  tomuto  připojovalo 
se  svislé  pravítko  se  stupnicí  výškových  roz- 
dílů. Nitkovým  dalekoměrem  určila  se  přímo 


Č.  4156.  Kreuterflv  tachymetr. 

Šikmá  vzdálenost  stanoviska  stroje  a  lati, 
kterou  bylo  třeba  držeti  v  šikmé  poloze, 
kolmo  k  přímce  záměrné  příslušného  daleko- 
hledu. Svislé  pravítko  zařídilo  se  pak,  aŽ  udá- 


Č.  4167.  Tachygrafometr  Wagnerflv. 

vala  ieho  hrana  na  stupnici  šikmých  vzdále- 
nosti příslušné  číslo;  příslušná  vodorovná 
vzdálenost^  a  rozdíl  výškový  čtly  se  přímo 
na  stupnicích.  Tím  zvětšily  se  práce  polní  a 
zmenáily  se  práce  kancelářské.  Ježto  třeba 
drieti  distanční  laf  v  šikmé  poloze,  nedošel 
tento  t.  širšího  upotřebení. 

Tachygrafometr    Wagnerův    (vyobr. 
č.  4157.)  jest  kombinace   měřického    stolu 

Ottův  SloToik  NauCný,  sv.  XXV.  17/1  1906. 


s  tachymetrickým  dioptrem,  který  zařízen 
jest  podobně  jako  t.  Kreuterftv;  lze  tudíž 
určiti  přímo  na  stroji  hodnoty  D"«  D  cos"  8 
a  V=i  7,  D  sin  2  ř.  Na  rýsovku  M  měřického 
stolu  připevní  se  papír  válci  5,.  Podélné  pra- 
vítko PP  má  stojan  pro  točnou  osu  daleko- 
hledu. S  dalekohledem  spojena  jest  stupnice 
šikmých  vzdáleností  A  A.  Stupnice  vodorov- 
ných vzdáleností  FF  jest  na  podélném  pra- 
vítku. Stupnice  vertikálných  vzdálenosti  jest 
na  ramenu  R.  Ke  každé  stupnici  přísluší  no- 
nius.  Horizontálně  úhly  zobrazují  se  graficky 
na  rýsovce.  Šikmé  vzdálenosti  určí  se  daleko- 
mČrem  nitkovým  pomocí  distanční  lati.  Na 
tuto  hodnotu  zařídí  se  pak  hrana  svislé  stup- 
nice a  vodorovná  vzdálenost  čte  se  přímo 
na  stupnici  FF.  Vcrtikálnou  stupnici  lze  mimo 
to  zaříditi  tak,  že  čteme  na  ni  přímo  nad- 
mořské výšky  stanoviska  lati.  T.  W.  hotoví 
firma  Tesdorpf  ve  Stutgartě. 

T.  Hammer-Fennelův  (vyobr.  č.  4158.). 
Předčí  uvedené  konstrukce  jednoduchým  za- 


Č.  4158.  Tachymetr  Hammer-Fennelfiv. 

řízením,  kterém  možno  určiti  při  šikmé  vi- 
suře  horizontalnou  vzdálenost  !>'  a  příslušný 
výškový  rozdíl  V  ihned  při  polním  měřeni. 
Laf  distanční  drží  se  ve  svislé  poloze  a  má 
nuUový  bod  1'4  m  nad  zpodnim  koncem; 
stupnice  jest  centimetrová.  Do  dalekohledu 
vložen  jest  diagramra  s  křivkou  vodorovných 
vzdáleností  Z>"  a  s  křivkou  výškových  roz- 
dílů F  a  s  t.  zv.  křivkou  základní.  Nullovým 
bodem  základní  křivky  zaměří  se  na  nuUový 
bod  distanční  lati.  Bod  doteku  křivky  vzdá- 
lenostní udává  na  lati  hodnotu  v  cm\  náso- 
bíme-li  tuto  100,  obdržíme  ihned  horizontal- 
nou vzdálenost  2)"=  D  cos*  8  v  metrech.  Bod 
doteku  výškové  křivky  udává  hodnotu  v  cm ; 
násobíme-li  ji  20ti,  obdržíme  ihned  výškový 
rozdíl    V=  7^  D  sin  2  e.    Diagramm   zakrývá 


34 


Tachymetrické  pravítko  —  Tachymetrie. 


jednu  polovinu  zorného  pole  dalekohledu  a 
lze  tudíž  zároveň  pozorovati  křivky  a  stup- 
nici distanční  lati.  Velmi  Četné  jsou  novější 
konstrukce  francouzských  t-fi,  které  opatřeny 
jsou  vesměs  orientační  bussolou.  K  těmto 
náležejí:  tachéométre  autoréducteur 
de  Sanguet,  tachéométre  dit  autocal- 
culateur  de  M.  Champigny  a  j.  —  Srv. 
Novotný,  Kompendium  geodésie  a  sférické 
astronomie  (Praha,  1902,  d.  III.);  A.Laussedat, 
Recherches  sur  les  instruments,  les  méthodes 
et  le  dessin  topographiques  (Pař.,  1898).  Nov, 

Taehymetnoké  pravítko.  K  rychlému 
vyčísleni  výrazů 

D"  r=  D  cos*  e  a  Fs=  J  D  sin  2  e, 
které  určuji  při  tachym.  měření  horizontál- 
nou  vzdálenost  a  rozdíl  výškový  stanoviska 
stroje  a  lati,  užívá  se  v  technické  praxi  p-ka 
t-ho.  Toto  sestrojeno  iest  na  stejném  prin- 
cipu jako  logaríthmicke  pravítko,  jehož  užívá 
se  k  rychlému  násobení,  děleni  a  umocněni 
čísel.  Na  pevném  pravítku  jsou  stupnice  vzdá- 
leností, obsahující  lo^arithmy  čísel  od  4—1000. 
Na  posuvném  pravítku  vnitřním  jest  loga- 
rithmická  stupnice  trigonometrických  funkcí 
cos'  s  pro  úhly  od  0^  do  60°  a  logarithmická 
stupnice  trigonometrických  funkcí  ^  sin  2  e  pro 
i  =  10'  až  e  =  45®.  Určitá  značka  posuvného 
pravítka  zařídí  se  na  vzdálenost  D  a  proti 
dílku,  který  přísluší  úhlu  e  na  vnitřních  stup- 
nicích, čte  se  na  vnějších  stupnicích  ihned 
číselná  hodnota  uvedených  výrazů.  Srv.  No- 
votný, Kompendium  geodésie  a  sférické  astro- 
nomie (Pr.,  d.  III.).  Nov. 

Taolurmetrioké  tabulky.  K  rychlému 
vyčísleni  výrazu  D"  =  D  cos*  řaV=4Dsin2e 
pro  různé  výškové  úhly  e  a  pro  různé  vzdá- 
lenosti Z),  které  by  bylo  třeba  jinak  loga- 
rithmicky  řešiti,  užívá  se  při  tachym.  měření 
zvláštních  pomocných  tabulek,  které  sestavil 
prof.  Jordán.  Tabulky  sestaveny  jsou  pro 
argument  Z>  a  e  a  lze  z  nich  přímo  čísti 
číselné  hodnoty  výrazu 

D"  =  D  cos*  £  a  V=z  ^  Z>  sin  2  s.    Nov. 

Taohsrmetrie,  rychloměřictví,  geod. 
(franc.  tachéométrie,  stadimétrie,  levé  á  la  sta- 
dia),  jest  zvláštní  způsob  měřických  prací, 
kterým  lze  rychle  stanoviti  horizontálnou  a 
vertikálnou  polohu  jednotlivých  bodů  měře- 
ného území.  T.  vznikla  v  1.  pol.  XIX.  stol., 
když  seznalo  se  při  trasováni  četných  drah, 
že  dosavadní  měřické  methody  jsou  příliš 
xdlouhavé  a  nákladné.  Z  té  příčiny  usilováno 
o '  zavedení  nové  methody  měřické,  kterou 
bylo  by  možno  jedním  zaměřením  určiti  hori- 
zontálnou a  vertikálnou  polohu  jednotlivých 
bodů  měřeného  území.  Tento  nový  způsob 
polního  měření  vznikl  v  Itálií  r.  1823  a  na- 
zván celleri  mensura  nebo  tachéométríe;  odtud 
dnešní  název  rychloměřictví  aneb  t.  Zdo- 
konaleni přístrojů  t.  zv.tacheometrů  nebo 
tachy metrů,  jakož  i  zavedeni  celé  methody 
do  praktického  života  připisuje  se  piemont- 
skému  majoru  Porrovi.  Týž  zřídil  dílnu  pro 
vÝrobu  svých  strojů  v  Miláně  a  později  v  Pa- 
říži a  nazval  své  stroje  cleps^  cUpsyckel,  po- 
něvadž vnitřní  zařízeni  mělo  zůstati  skryto. 


Tímto  utajováníni  konstrukce  příliš  složité  a 
nedokonalou  rektiíikaci  nepřispěl  značně 
k  rozšířeni  nové  methody.  Avšak  t.  užito  jiŽ 
dříve  a  zejména  v  BavorsKu  při  katastrálnem 
měřeni,  pro  které  Reichenbach  r.  1813  dal 
zhotoviti  t.  zv.  tachy  metrické  dioptry, 
kterými  určovaly  se  na  měřickém  stole  hori- 
zontalné  vzdálenosti  t.  zv.  nitkovým  da- 
lekoměrem,  jehož  užil  též  major  Porro. 
Nitkový  dálkoměr  byl  však  již  dříve  znám  a 
o  jeho  theorii  pojednal  již  r.  1674  italski^ 
geometr  Montanari.  Dálkoměr  nitkový  má 


C.  4159.  Nitkový  dalekomér. 

jednoduché  zařízení.  V  nitkovém  kříži  tru- 
bice okulárné  napiata  jsou  tři  vodorovná 
vlákna  ve  stejné  vzdálenosti  od  středního 
vlákna  «5,  a  jedno  svislé  vlákno  w,  Zaměři-li 
se  při  vodorovné  poloze  dalekohledu  na  t.  zv. 
distanční  lat  LL\  promítá  se  na  lať  ni( 
vrchní  (tj),  střední  (i)  a  dolní  (i)  v  určitých 
výškách,  které  lze  přímo  čísti  na  lati  (vyobr. 
č.  4169.  a  4160.).  Stálé  vzdálenosti  r/— y 
vrchní  a   dolní   niti  přísluší   na   lati   oddíl 


:2. 


Č.  4160.  MČFeni  nitkovým  dalekomérem. 

/  =:  v—d,  kterého  přibývá  se  vzdálenosti  lati 
od  stanoviska  stroje.  Je-li  tato  horizontálná 
vzdálenost  Z>,  urči  se  ze  základní  rovnice 
nitkového  dálkoměru: 

AB  =  D  =  kl  +  c. 

Značí  pak  fc=:v  — t.  zv.  konstantu  násob- 

y 

nou  (multiplikační)  ac=/-f"^  konstantu 
součtovou  (addiční) ;  konstanty  tyto  udává 
mechanik,  aneb  lze  je  určiti  opětovaným  mě- 
řením hodnoty  /  pro  známé  vzdálenosti  D, 
V  uvedených  vzorcích  značí  pak  /  ohnisko- 
vou vzdálenost  objektivu,  d  vzdálenost  středu 


Tachymetrie. 


35 


objektívu  od  středu  stroje  a  v  koéfficient  zá- 
vislý na  konstrukci  okuláru.  Je-H  nadmořská 
Yýáka  stanoviska  stroje  Va,  výška  stroje 
AA'  =  f  a  *  čteni  střední  niti  na  lati  L,  jest 
nadmořská  výška  stanoviska  lati  B: 
Vb=  Va  +  í-s^Vh^s. 
Určí  se  tudíž  nadmořská  výška  stanoviska 
lati  podle  pravidel  geometrické  nivellacc. 

Zaměřime-li  na  distanční   lat  pod  úhlem 
výšky  s  (vyobr.  č.  4161.),  určí  se  horizontálná 


_?./• iP. ^. 

i 

.^.Va ÍB, i 

A 

r        -         -D'' — 1 

Č.  4161.  Tachyrnetrícké  měřeni  s  úhlem  výtky. 

vzdálenost  stanoviska  stroje  A  a  stanoviska 
lati  B  z  rovnice: 

ABo  --^D"^D  cos»  c  =  (W  +  c)  cos»  í. 
Nadmořská  výška  stanoviska  lati  B  určí  se 
z  rovnice: 

k  výškové  kotě  roviny  srovnávací  V//  při- 
čítáme rozdíl  V^—  5,  kde  ^=  J  /)  sin  2  e  = 
J(W4-c)sin  2  a;  hodnotu  í  čteme  přímo  na 
lati. 

Zaméřime-li  na  distanční  lat  pod  úhlem 
hloubky  c  (vyobr.  č.  4162.),  určí  se  horizon- 
tálná vzdálenost  i4'Bo  =  Z)"  z  rovnice: 
/)"  =  />  cos»  e  —  (W  +  c)  cos*  í . 


Č.  4162.  Taohymetrické  méřenf  8  úhlem  hloubky. 

Nadmořská  výška  stanoviska  lati  B  určí  se 
2  rovnice: 

Vs=F^  +  f-.(F+5)=r2r-(r+,); 


od  výškové  koty  roviny  srovnávací  Vn  od- 
čítáme (1^4- 5)  a  mají  veličiny  V  a  j  týž  vý- 
znam. Uvedená  methoda  nazývá  se  téi  mo- 
difikovanou methodou  Reichenba- 
chovou. 

Anallaktickým  dalekohledem,  který  zavedl 
Porro,  lze  dosíci  toho,  že  konstanta  sou- 
čtová c  —  ^.  Vhodnou  vzdáleností  vrchní  a 
dolní  niti  pak  konstanty  ilr  =  lOO.  V  tomto 
případe  jest: 

I>  =  100/; 
přísluší  tedy  čtené  hodnotě  /  v  cm,  vzdále- 
nost Drn  =  icm^  Lze  tedy  přímo  čísti  vzdále- 
nosti D  na  distanční  lati.  Nemají-li  konstanty 
uvedené  hodnot}',  sestaví  se  tabulky,  ze 
kterých  možno  čísti  přímo  vzdálenost  u  pro 
různé  hodnoty  l  =  v—d. 

K  rychlému  vyčíslení  výrazu  D"  ==  Z)  cos"  e 
a  V  =  iZ)sin2€  užije  se  tachymetrie 
kého  pravítka  nebo  tachymetrických 
tabulek. 

Uvedeným  způsobem  určí  se  tachymetricky 
horizontálná  vzdálenost  a  výšková  kota  sta- 
noviska lati.  Jelikož  měří  se  současně  hori- 
zontálný  úhel  příslušného  směru  k  základní 
straně  nebo  k  průměru  O**— 180*  děleného 
kruhu  limbu,  lze  sestrojiti  v  libovolném  mě- 
řítku plán  polohopisný  a  výškopisný,  po  pří- 
padě vrstevnicový  plán  měřeného  území. 

Místo  nitkového  dálkoměru,  při  kterém 
soudíme  na  vzdálenost  D  ze  stálé  velikosti 
zorného  úhlu  a  z  proměnlivé  hodnoty  od- 
dílu lati  distanční,  lze  užíti  v  t-ii  též  jiných 
dálkoměru  s  latí  distanční.  Jest  to  především 
dálkoměr  Stampferův  s  latí  stálou  a 
s  proměnlivým  úhlem  zorném,  který  měříme 
mikrometrovým  šroubem.  'Stálý  oddíl  lati  1 
označen  jest  dvěma  deskami  záměrnými,  a 
je-li  v  udání  mikrometrového  šroubu  při  za- 
měření na  vrchní  desku  záměrnou  a  d  udáni 
mikrometrového  šroubu  při  zaměřeni  na  dolní 
desku  záměrnou,  jest  horizontálná  vzdále- 
nost D  stanoviska  stroje  a  lati: 

kde  K  značí  konstantu,  kterou  udává  mecha- 
nik, aneb  kterou  lze  určiti  opětovaným  mě- 
řením veličin  v  a  rf  pro  různé  a  přímo  mě- 
řené vzdálenosti  D.  Horizontálně  vzdálenosti 
při  větších  úhlech  výškových  a  výškové  koty 
stanoviska  lati  určí  se  podobným  způsobem. 
Tato  methoda  tachymetrická  označuje  se  ná- 
zvem: Stampferova  methoda  tachy- 
metrická; nedošla  však  širšího  upotřebení. 
Zvláštní  zmínky  zasluhují  tachymetrické 
methodv  Tichého.  Vrchní  lesní  Antonín 
Tichý  užil  pří  tachymetrování  dálkoměru  se 
stálou  latí  distanční  a  s  proměnlivým  obra- 
zem lati,  jehož  skutečnou  velikost  měří  mikro- 
metrem nitkovým.  V  rovnici  nitkového  dálko- 
měru : 

jest  velikost  obrazu  y  veličinou  proměnnou, 
kterou  měříme  mikrometrovým  šroubem* 
fe-Ii  konstanta  šroubu  x  a  počet  otoček  t^^ 


36 


Tachypetes  —  Tainaron. 


jest  y  =  xu\  položíme-li  —  =  ír,  jest  hori- 
zontálná  vzdálenost: 

u 
Poněvadž  užito  anallaktického  dalekohledu, 
jest  součtová  konstanta  c  =^0*,  a  horizontálná 
vzdálenost  určuje  se  ze  základní  rovnice. 

kde  I  značí  stálý  oddíl  lati  distanční.  Nitkový 
drobnoměr  připevněn  jest  v  okuláru  daleko- 
hledu. Stálou  nití  zaměří  se  na  nullový  bod 
distanční  lati  a  otáčením  mikrometrového 
šroubu  určí  se  velikost  oddílu  lati.  Verti- 
kálný  kruh  nemá  dělení  siupňového,  jest  tam 
ihned  stupnice  vzdáleností  D  a  stupnice  výš- 
kových rozdílů  V.  Tichého  methoda  tachy- 
metrícká  osvědčila  se  při  měření  v  Alpách 
v  1.  1870— -80,  které  konalo  lesní  oddělení 
rak.  ministerstva  orby  pro  účely  systemiso- 
vání  státních  les  A  a  hrazení  bystřin.  P&  vodní 
methodu  změnil  a  doplnil  Tichý  t.  zv.  loga- 
rithmickou  a  trigonometrickou  me- 
thodou,  kterou  zvětšil  přesnost  vj^sledků. 
Vyžaduje  však  tato  methoda  zvláštních  stro- 
jAv  a  delší  doby,  než  modifikovaná  methoda 
Keichenbachova,  které  se  užívá  nejčastěji.  — 
Srv.  Novotný,  Kompendium  geodésie  a  sfé- 
rické astronomie,  díl  III.)*  Nov. 

Tachypetes,  zool.,  viz  Fregatka. 

Taol^pnoS,  řec,  krátký,  urychlený  dech 
při  dusnosti  (v.  t.). 

Taohypyrlon  viz  Gasopyrion. 

Taohyetoptota,  řec,  viz  Brachysto- 
'chrona. 

Taioe  (Taicy),  carský  statek  v  carsko- 
selském  Újezdě  petrohradské  gub.;  prameny 
(>hannibalské<)  výborné  vody  zdejší  opatřují 
vodou  Carskoje  Selo  a  Pavlovsk.  T.  jsou  let- 
ním sídlem  PetrohraďanA ;  jest  tu  též  sana- 
torium pro  souchotináře  a  rybárna.      Pp. 

Talftm  viz  Cyklony. 

Talhoku  viz  Taipe. 

Tai-hu,  Ta-hu,  > Velké  jezero«,  jez.  již. 
od  ústi  Jang-tse-kiangu,  záp.  od  Šanghaje,  asi 
2600  km^  vď.,  prostoupené  hojnými  ostrQvky, 
vzniklo  asi  zaplavením  níže  položené  krajiny 
Jang-tse-kiangem.  Břehy  jeho  lemovány  jsou 
háji  morušovými,  v  nichž  ukrývají  se  Udnaté 
vesnice.  Obyvatelstvo  pěstuje  na  březích 
i  ostrovech  rýži,  na  stráních  obilí,  kukuřici 
a  ovocné  stromy,  jejichž  ovoce  vyváži  do 
Šanghaje. 

Tal-Juen,  Tai-juen-fu,  hlavni  město 
čínské  prov.  Šan-si,  leží  nad  řekou  Fun-ho, 
levého  přítoku  Hoang-ha,  ve  výši  850  m, 
skládá  se  z  města  čínského  a  tatarského,  jež 
jsou  od  sebe  oddělena  vysokou  zdí,  vyniká 
zbrojířstvím,  má  arsenál,  slévárnu  děl,  to- 
várnu na  střelný  prach.  Odhady  počtu  obyv. 
kolísaje  mezi  60.000—260.000.  V  okolí  pěstuje 
se  hojně  vino  k  výrobě  nápoje  a  hrozinek. 

Talknn  (velkokrál),  název,  jimž  cizinci 
označovali  japanské  Šoguny  (viz  Japan, 
dějiny,  str.  76  ft  si.).   Po  prvé  se  vyskytuje 


v  pol.  XVII.  stol.  Z  názvu  toho  vznikla  chybná 
domněnka  o  dvou  císařích,  světském  t-ovi 
a  duchovním  mikadovi.  Podle  jména  vždy 
byl  vrchním  vladařem  mikádo,  jenŽ  r.  1868 
také  fakticky  svých  práv  se  domohl. 

Taillandler  [tajándjé]  René  Gaspard, 
zvaný  Saint-René  T.,  historik  a  publicista 
franc.  (♦  16.  pros.  1817  v  Paříži  —  f  22.  ún. 
1879  t),  studoval  v  Paříži  a  Heidelberce,  stal 
se  r.  1841  professorem  literatury  ve  Štras- 
burce,  r.  1843  v  Montpellieru  a  r.  1863  ob- 
držel po  Saint-Marc  Girardinovi  stolici  franc. 
poesie  na  Sorbonně.  R.  1870—72  byl  gener. 
sekretářem  v  ministeriu  vyučování,  r.  1873 
stal  se  členem  akademie.  T.  vytkl  si  za  úkol 
referovati  svým  krajanům  o  dějinách  a  lite- 
ratuře říše  Německé,  Rakouské  i  vých.  Slo- 
vanů. Zejména  jsou  pozoruhodný  jeho  refe- 
ráty o  dějinách  i  politických  poměrech  Ra- 
kouska a  zejména  Čech,  ukládané  v  » Revue 
des  deux  mondesc.  T,  také  několikráte  na- 
vštívil Čechy.  Z  jeho  publikací  vynikají :  Scot 
Érigéne  et  la  philosophie  scholastique  (1843, 
2.  vyd.  1877);  Novalis,  sa  vie  et  ses  écrits 
(1847);  Histoire  de  la  Jeune  AUemagne  (1SA9)\ 
Études  sur  la  réuolution  en  Allemagne  (1853, 
2  BV.);  Allemagne  et  Russiš  (1866);  Histoire 
et  philosophie  religieuse  (1860);  Écrivains  et 
poetts  modernes  (1861);  La  comtesse  ďAlbany 
(1862);  Maurice  de  Saxe  (1866);  Tchéques  et 
Magyars  (1869h  Drames  et  romans  de  la  vie 
littéraire  (1870);  Souvenirs  de  province  pen^ 
dant  le  siége  de  Paris  (1870);  La  Serbie  (1872); 
U  général  Phil.  de  Ségur{lS7B)\  Le  roi  Leo- 
pold et  la  reine  Victoria  (1878,  2  sv.);  Études 
littéraires:  Boursault;  La  renaissance  de  la 
poesie  proven^ale  (1881).  Vydal  také  překlad 
Goetheovy  a  Schillerovy  korrespondence  od 
baronky  Čarlowitzové  (1863,  2  sv.).  Srv.  stář 
Ferd.  Schulze  v  >Osvětě€  1879,  265  si.    Skč. 

Taille  [taj],  fr.,  řez,  střih;  vzrůst  ftč- 
lesný),  postava,  život,  pás;  tenor;  (při 
hře  v  karty)  táhnutí;  vrubovka,  na  niž 
se  kdysi  počitávalo  (lat.  talea),  a  poněvadž 
i  o  daních  činěny  byly  na  ní  vruby  (zářezy^ 
incisiOy  adcisio,  accisio),  říkalo  se  i  samé  daií  i 
t.  (srv.  též  podobný  výraz  accise  a  staroč. 
v  rez,  čes.  a  pols.  nářez,  v.  t.).  Viz  Fran- 
cie, str.  600. 

Taln  [tén],  město  ve  franc.  depart  Dróme» 
arrond.  Valence,  na  levém  břehu  Rhóny  a  při 
trati  Lyon-Marseille,  je  spojeno  dvěma  visu- 
tými mosty  s  protějším  Tournonem;  má  řím- 
ský oltář  obětní  z  r.  184  po  Kr.,  modemi 
románský  chrám,  lázně,  asyl  pro  padoucnicí 
stížené  {La  Teppe),  prádelnu  hedvábí,  vý- 
borné vinařství  a  2255  obyv.  (jako  obec  3085). 

Taln  [ténj,  přístavní  město  ve  skotském, 
hrabství  Ross  při  zálive  Dornoch  Firth,  sta- 
nice Highlands  Ry,  má  latinskou  školu  a  1636 
obyv. 

TalnMOn,  starověké  jméno  mysu  Mata- 
panu  v  Řecku,  nejzazší  jižní  výstřelek  pohoří 
Taygeta.  Ve  starověku  T.  honosilo  se  chrá- 
mem Poseidonovým,  nadaným  právem  úto- 
čištným,  jehož  zbytky  posud  patrný  ve  zdivu 
křestanského  chrámu  Ajon  Asomaton.  Nedá- 


Tainči-kul  —  Taine. 


3? 


leká  jeskyně  byla  pokládána  za  vchod  do 
podsvětí.  Za  dob  hellénistických  najímáni  na 
T-u  2oldnéři  řečtí  do  cizích  služeb.     Pšk. 

Taln6i-lral  sluje  skupina  nevelikých  slad- 
koTodnich  jezer  v  akmolinské  oblasti  v  petro- 
paylovském  Újezdě.  Břehy  jezer  pokrývají 
krásná  luka.  V  červnu  a  červenci  koná  se  na 
místě  nazvaném  Tainčinskaja  jarmárka 
(asi  80  Afjfi  jv.  od  Petropavlovska),  veliký  trh 
na  dobytek  (skot)  s  obratem  I7,  míli.  rub- 
lův.  Pp. 

Taise  [ténj  Hippolyte-Adolphe,  slavný 
franc.  historik,  aesthetik  a  kritik  (*  21.  dub. 
1828  ve  Vouziersu  v  Ardennách  —  f  6.  bř. 
1893  v  Paříži),  pocházel  ze  starousedlé  ro- 
diny ardennské;  mládi  prožil  v  drsné  přírodě 
tamní,  v  starých  lesích,  na  lukách  u  bystrých 
vod;  zamiloval  si  zde  přírodu  láskou,  která 
>rozechvivala  celou  jeho  dušic  a  prochvívá 
jeho  mnohou  krásnou  stranou  cestopisnou, 
na  př.  v  >Ce8tě  Pyrenejskéc.  Na  pařížské 
École  normále  jest  nejpilnějším  a  nejnada- 
nějším žákem;  z  básníků  čítá  zde  vášnivě 
Masseta,  Balzaca  a  Stendhala,  který  oůsobi 
významně  i  v  koncepty  jeho  ňlosone  dě- 
jinné a  kritiky  umělecké  i  kulturní;  z  filo- 
sofů jest  významně  jeho  miláčkem  Spinoza, 
jehoi  mathematický  determinismus  jej  okouz- 
luje, a  Marcus  Aurelius,  jehož  v  25.  roce  na- 
zývá ^pohanským  Ježíšem  Kristemc.  Činnost 
abstraktní,  touha  velikých  generalisací  stra- 
^®  jej  již  tehdy;  pod  vlivem  Guizotovým 
chce  učiniti  z  historie  vědu  methodou  věd 
ústrojných,  pro  něŽ  vzbudil  v  něm  zájem 
přítel  Prévost-Paradol;  z  Micheleta  učil  se 
celkovým  velikým  pohledům  a  typické  cha- 
rakteristice dob  a  národů;  ze  Stendhala  přejal 
zárodky  své  theorie  o  vlivu  prostředí.  Vlivy 
tyto  byly  však  ztráveny  a  zpracovány  ve 
smysle  deterministické  abstraktnosti.  V  první 
vědecké  práci  své  Essai  sur  TitťLive  (první 
verse  rukopisná  z  r.  1853,  druhá,  opravená, 
z  r.  1855,  1.  vydáni  r.  1856,  2.  r.  1860)  klade 
abstraktní  determinismus  přímo  za  theore- 
tický  postulát  filosofie  dějinné;  v  theorii  hi- 
storického studia,  kterou  chce  podati  také  | 
tato  Essai,  jest  významno  pro  T-a  zvláště 
sloučeni  vědce  a  básníka,  jež  požaduje 
od  historika  a  jemuž  vyhovoval  sám  po  celý 
Život,  Často  ovšem  na  úkor  vlastní  práce  vě- 
decké a  vlastního  myšlení  vědeckého,  jež  ne- 
jednou obešel  básnickou  metaforou,  umělec- 
kým stilem  a  vnější  analogií.  Vliv  přírodních 
věd  v  historickou  theorii  T-ovu  zkonkretňuje 
se  nejprve  v  novém  vydání  jeho  studie  o  La- 
fontaineovi,  La  Fontaine  et  ses  fables  (Pař.,  \ 
1860;  první  forma  její  z  r.  1853  byla  thesí 
doktorskou  s  titulem  Essai  sur  les  fables  de 
La  Fontaine);  charakteristické  jest,  že  tato 
práce,  původně  jako  studie  aesthetická  zalo- 
iená,  mění  se  v  literárně-historickou  mono- 
grafii, uvažující  o  duchu  gallském,  o  zemí, 
ra9e,  osobě  a  osudu  Lafontaineově  a  o  vlivu 
historických  události  v  rozvoj  básnických 
genrů;  zde  již  vyskytuji  se  počátky  toho,  co 
se  na^vá  obyčejně  literárně-kritickou  theorii 
T-ovou  a  čemu  dostalo  se  později  jasného 


a  rozhodného  výrazu  v  předmluvě  k  >  Ději- 
nám anglické  literatury*;  zde  již  vykládá  se 
vznik  dna  básnického  vlivem  příčin  vnějších: 
přírodních,  společenských  i  historických ;  zde 
již  jsou  náběhy  k  jeho  theorii  ragy  (která 
prohlubuje  jen  pojem  Guizotův),  prostředí 
(kde  byli  jeho  předchůdci  Dubos  a  Cabanis) 
a  doby  — ale  ovšem  posud  ne  vypracovaná 
v  nástroj  vědeckého  badání  a  hlavně  nevy- 
zkoušena na  vlastním,  poli,  na  literární  hi- 
storii celého  národa.  Úkol  tento  řeší  Histoire 
de  la  littérature  anglaise  (1863,  4  sv.  in  8^  nebo 
5  sv,  in  12**);  v  úvodě  k  ni  autor  vyhrocuje 
svoji  theorii  s  paradoxní  útočností  a  bojov- 
nosti, která  byla  důsledkem  trpkostí  a  pří- 
koří, jichž  zažil  T.  jednak  jako  professor  na 
venkovských  školách  od  moci  státní,  přislu- 
hující konservativnímu  pseudoidealismu,  jed- 
nak od  akademické  a  officiální  vědy  (Akade- 
mie váhala  s  udělením  ceny  za  Tita  Livia). 
V  úvodě  kříží  se  stopy  různých  vlivův  a  ideo- 
vých směrů  dosti  neztráveně  a  nezceleně; 
celkem  charakterisuje  jej  však  nejvíce  účelná 
snaha  T-ova,  učiniti  z  historie  vědu  p oši- 
ti v  no  u,  příbuznou  vědám  fysickým,  che- 
mickým, přírodopisným,  vnésti  do  věd  mrav- 
ních mathematickou  exaktnost.  T.  vylučuje 
nejprve  aesthetické  cenění  a  hodnocení  z  li- 
terární historie  a  chce  vésti  si  ryze  popisně; 
chce  podati  >přírodopis  duchů* ;  spisovatelé 
jsou  jen  příznaky  a  interprety  koUektivných 
útvarů,  jistých  tříd  lidí,  citů,  názorů.  Do  této 
theorie  literárního  studia  jest  však 
vepředena  zvláštní  mechanicko-evolučni 
filosofie  dějin,  jejíž  prvky  jsou  prove- 
nience přerůzné.  T.  chtěl  vlastně  provésti 
Montesquieuovu  ideu  zákonnosti  v  historii 
zpřesněním  methody,  po  vzoru  věd  přírodo- 
zpytných,  neboť  T.  jest  přesvědčen  o  sou- 
zákonnosti  jevů  fysických  a  duchových  a 
domnívá  se,  že  oboji  lze  pěstovati  touže  me- 
thodou; přejímá  prostě  řadu  poznatkův  a 
vztahů  spíše  než  zákonů  z  přírodopisců  hodně 
starých,  jako  Cuviera  a  Saint-Hiíairea,  i  při- 
rodozpytců  moderních,  jako  Darwina,  a  pře- 
náší je  do  sféry  jevů  mravních.  V  pravdě 
však  nedochází  dále  než  k  více  méně  pří- 
padným analogiím,  které  nemají  vědní 
moci  průkazné,  a  stejně  tak  jeho  determinis- 
mus zůstává  mechanickým  abstraktem.  Pří- 
činy všech  jevův  a  útvarů  historických  vidí 
v  rage,  která  jest  mu  >vnitřni  pružinou*, 
v  prostředí,  jež  znamená  >vnějši  tlak*,  a 
v  době,  jako  v  >získaném  popudu*,  a  do- 
mnívá se,  že  historické  hodnoty  lze  stanoviti 
stejně  přesně,  jako  hodnoty  mechanické;  me- 
thoda  experimentálná,  kterou  chtěl  T.  uvésti 
takto  do  historie,  zůstala  ve  vědě  ovšem  pou- 
hou násilnou  fikcí,  ale  v  krásné  literatuře 
stala  se  ve  versi  ještě  absurdnější  a  zhrubělé 
bojovným  heslem,  pod  nímž  Zola  rozvinul 
prapor  naturalismu  (»Le  román  expéri- 
mental*).  Vývojovou  ideu  přejímá  T.  z  filo- 
sofie Hegelovy,  chce  z  ní  však  vyloučiti  dia- 
lektický element  a  nahraditi  jej  postupnou 
analysou  duševních  jevů  podle  Condillaca  a 
Descartesa;  avšak  vlastních  psychologických 


38 


Taine. 


zákonů,  podle  nichž  děje  se  vývoj  od  prvků 
individua  až  ve  >faculté  maitressec  doby 
nebo  národa,  T.  nenalézá.  Všeobecné  dispo- 
sice mravní  jsou  podle  T-a  určeny  hybnými 
silami  dějinnými,  > velikými  danými  pruži- 
nami«  ragy,  prostředí  a  doby,  i  vybíhá  i  tu 
koncept  evoluční  v  mechanickou  abstrakt- 
nost, třebas  T.  bránil  se  proti  námitkám,  že 
potlačuje  takto  individualitu  a  možnost  ini- 
ciativy a  svobodné  vůle.  Literární  cena 
>Dějin  anglické  literatury «  jest  značná  přes 
to,  že  první  díly  zastaraly. 

R.  1864  T.  stal  se  professorem  aesthetiky 
a  umělecké  historie  na  École  des  beaux-aris 
(nástupcem  Violeta-le-Duca)  a  byl  tím  přive- 
den v  intimnější  stvk  s  uměními  výtvarnými 
a  s  aesthetikou.  T.  neopouští  sice  svých 
theorii  přírodopisně -historických,  ale  do- 
plňuje a  bezděky  korriguje  je  i  hledisky 
aesthetickými  a  morálními.  Vedle  historika, 
který  popisuje  a  vykládá,  přichází  v  něm  ke 
slovu  i  kritik  ve  starším  smysle  slova,  který 
utřiďuje  a  soudí,  hodnotí.  Tato  nová 
aestheticky  kritická  hlediska  pronikají  již 
v  jeho  Vqyage  en  Itálie  (1866',  hlavně  však 
v  jeho  Phiiosophie  de  ťart^  objimaiici  čtyři 
svazkv:  Phiiosophie  de  Vart  en  Italte  (1865\ 
De  Vldéal  dans  Vart  (1867),  Phiiosophie  de 
Vart  en  Gréce  (1869)  a  Phiiosophie  de  Vart 
dans  les  Pays-Bas  (souborně  pod  titulem 
•Phiiosophie  de  Tartc  ve  2  sv.  od  r.  1881). 
T.  chce  uvésti  i  do  aesthetiky  mathematic- 
kou  přesnost  a  domnívá  se  tvořiti  aesthetiku 
vědeckou  proti  staré  aesthetice  dogmatické, 
protože  nedává  prý  předpisův  umělci,  nýbrž 
vede  si  popisně  jako  >botanika  užitá  na  díla 
lidská«;  v  pravdě  však  T.  nevede  si  empi- 
ricky, nýbrž  pracuje  abstraktními  konstruk- 
cemi. T.  vyvozuje  umění  velikých  epoch,  aC 
řecké,  at  renaissančni,  determinačnim  půso- 
bením ragy,  prostředí  a  doby,  při  Čemž  ne- 
pozoruje, že  jeho  determinismu  uniká  právě 
individualita,  genialita,  vlastni  tvůrčí  činnost 
a  že  podává  vlastně  jen  dějiny  civilisace  a 
nanejvýše  vkusu,  ne  však  dějiny  umělecké 
tvorby.  Zejména  domnělý  T-ův  zákon  o  vzniku 
díla  z  prostředí  je  pouhým,  konstruktivným 
schématem,  vnější  zjednodušující  formulkou; 
závislost  genia  na  vládnoucí  tendenci  doby 
nelze  prokázati.  Základem  umělecké  tvorby 
jest  T-ovi  napodobeni  přírody,  ne  však  věrné 
a  mechanické,  nýbrž  pozměněné,  které  při- 
vádí k  platnosti  podstatné  vládnoucí 
charaktery  předmětů;  ty  akcentuje  jasněji 
a  lépe  než  příroda,  kterou  tedy  uměni  zdo- 
konaluje, jejíž  mezery  vyplňuje.  Těmito  pod- 
statnými charaktery  jsou  vládnoucí  typy 
té  které  doby,  které  umělec  vtěluje  v  dílo 
své  následkem  své  konformity  s  prostředím. 
(Tragédie  Racineova  na  př.  vysvětluje  se  jako 
vtělení  ideálu  dxořana,  vládnoucího  typu 
tehdejší  doby.)  A  zde  T.  nalézá  také  zárodek 
k  hodnocení  uměleckého  díla,  k  jeho 
hierarchisování.  První  kriterion  T-ovo  jest  tu 
důležitost  význačného  charakteru  —  důle- 
žitost ve  smysle  přírodovědném:  čim  jest  typ 
nebo  model  umělecký  trvalejší,  stálejší,  vše- 


obecnější (typy  národní,  ragové  nebo  typy 
vyjadřující  celé  kulturní  a  civilisačni  epochy 
stoji  nejvýše).  Druhým  hodnotícím  principem 
jest  T-ovi  prospěšné  působeni  význač- 
ného charakteru  (charaktery  intelligentní, 
charaktery  silné  vůle,  obětavé  lásky)  -  tedy 
měřítko  společensky-morální.  Třetím  krite- 
riem jest  »stupeň  konvergence  účinků*,  t.  j. 
výrazová  sila,  která  směřuje  k  jednotnosti  a 
celosti,  sila  invence  a  komposice  —  kvalita 
aesthetická  a  technická;  na  počátku  literární 
periody  jest  konvergence  tato  malá,  na  konci 
periody,  v  době  úpadku,  rovněž  (nedostatkem 
vůle  a  síly  tvůrčí),  nejvyrovnanější  díla  jsou 
uprostřed  rozvoje.  Nejdokonalejším  dílem, 
arcidílem  i^cheý  d*oeuvre\  jest  ono  oílo,  »v  němž 
největší  sila  nabývá  největšího  rozvoje*.  Jak 
viděti,  jsou  kriteria  ta,  az  na  kriterion  po- 
slední, vnější,  utilitaristická  a  morálná  a  ne 
aesthetická;  aestheticky m  myslitelem  T.  není 
a  jeho  psychologie  tvorby  zůstává  často  na 
povrchu. 

Události  let  1870—71  působily  na  T-a  moc- 
ným dojmem  a  probudily  v  něm  konserva- 
tismus;  jeho  výrazem  jest  jeho  historické 
dílo  Origines  de  la  France  contemporaine  (1875 
až  1890,  7  sv.  in  8®:  Ancien  régime  1  sv.;  Ré' 
volution  3  sv.;  Empire  2  sv.).  T.  ani  tu  není 
empirickým  historickým  vědcem;  zkoumá  ne- 
dostatečně původ  a  váhu  svědectví,  nepodává 
přesně  jejich  obsah,  nepřesně  cituje,  stra- 
nicky interpretuje,  nemá  odborné  vědecké 
průpravy;  dílo  jeho  jest  dílem  fílosofícké  ob- 
raznosti, dílem  bohatého  koloritu  a  umělecké 
suggesce. 

Celé  dílo  T-ovo  jest  mimo  jeho  vůli  a  vě- 
domí dílem  metafysikovým  a  logikovým,  dí- 
lem hypothetické  zvůle,  dogmatismu  a  aprio- 
rismu,  ne  vědní  empirie.  Byl  výrazem  potřeb 
a  touhy  svojí  doby,  která  se  obracela  po  ro- 
mantismu k  objektivně  pravdě,  k  positivnosti, 
k  zákonné  průkaznosti;  T.  chtěl  uvésti  i  do 
věd  duchových  zákonnost,  methoda  jeho  byla 
však  v  lecčems  nedomyšlená,  na  nedo- 
rozumění založená;  sliboval  spíše  výsledky, 
než  jich  podával.  Byl  více  romantikem  a 
umělcem  inspirovaným  vědeckými  pomysly, 
než  vědeckým  pracovníkem.  Význam  jeho 
ve  iilosofíi  byl  negativný;  positi vnější  jest 
jeho  činnost  historická,  kde  dílo  jeho  udrží 
se  prese  všecky  slabosti  vedle  díla  Renanova» 
Guizotova  a  Micheletova,  a  hlavně  jeho  čin- 
nost literárně-kritická ;  dílo  jeho  znamená  tu 
přes  všecky  nedostatky  první  pokus  o  vě- 
deckou kritiku,  první  její  kodifikaci.  Vzácné 
osobní  a  charakterové  kvality,  naprostá  my- 
šlenková poctivost  a  bojovná  opravdovost  a 
vroucnost,  silné  osobni  přesvědčení  a  jistota, 
s  jakou  řešil  nejsložitější  a  nejbolestnější 
otázky  doby,  byla  —  vedle  velkoleposti  jeho 
konceptův  a  generalisujici  důslednosti,  i  bo- 
hatého, opravdu  uměleckého  výrazu  slov- 
ního —  příčinou  velikého  vlivu,  jímž  ovládl 
všechen  duchovni  a  kulturní  Život  v  2.  pol. 
XIX.  stol.  ve  Francii  a  částečně  i  v  Evropě. 

Z  ostatních  děl  jeho  posud  nejmenovaných 
stůjte  zde  ještě:   Voyage  aux  Pyrénées  {}Abb)\ 


Taipale  —  Tait. 


39 


Les  philosophes  j  rangais  (1856 ;  velmi  ironický 
▼ýpad  proti  eklektickému  idealismu);  Essais 
de  critique  et  ďhistoire  (1858);  Nouveaux  Essais 
de  critique  et  ďhistoire  (1865);  Vie  et  Opi- 
nions  de  Thomas  Graindorge  (1868;  kniha 
plná  jemné  ironie  a  vzácné  pozorovatelské 
finessy);  De  l'ÍHteUigčnce  (1870,  2  sv.);  l^ 
suffrage  univtrsel  (broSura,  1871);  Notes  sur 
VAngleterte  (1872);  Demiers  Essais  de  critique 
et  ďhistoire  (1894);  Carnets  de  voyage  (1896). 
Z  korrespondence  jeho  vyšly  posud  tři  svazky. 
Srv.  Václav  Tille,  Filosofie  literatury  u  T-a 
a  předch&dců  ^Pr.,  1902);  Sainte-Beuve,  Cau- 
series  du  lundi,  XIII  (1857)  a  Nouveaux  lun- 
dis,  Vm  (1864);  G.  Planche  (v  >Revue  des 
Denx  Mondes*,  duben,  1857);  £dm.  Scherer, 
Mélanges  de  critique  religieuse  (1888);  P-Ja- 
net,  La  Crise  philosophique  (1865);  F.  Ka- 
vadsson,  Rapport  sur  les  progres  de  la  philo- 
sophie  (1868);  P.  Bourget,  Essais  de  psycho- 
logie conteraporaine  (1883);  £.  Hennequin, 
•La  critique  scientifique  (1888);  F.  Brunne- 
tičre,  Évolution  des  genres,  I.  sv.  (1889);  G. 
Monod,  Renan,  T.  et  Michelet  (1894);  A.  de 
Margerie,  H.  T.  (1894,  katol.  stanovisko);  £. 
•  Dowden,  Literary  criticism  in  France  (Bos- 
ton, 1895);  G.  Barzelloti,  Ippolito  T.  (Řím, 
1895,  franc.  překlad  úplnéjší  Paříž,  1900);  V. 
Giraud,  Essai  sur  T.,  son  oeuvre,  son  influence 
(t.,  1901);    G.  Renard,  La  méthode  scientiň- 

Sue  de  rhistoire  littéraire  (1900);  I.  Zeitler, 
de  Kunstphilosophie  v.  H.  T.  (Lip.,  1901); 
Wiegler,  Franzosische  Rebellen  (» Moderně 
Es5ay8«,  Berl.,  1904);  Péladan,  Une  esthétique 
nouvelle  (v  »Le8  Arts  de  la  Vie«,  1905\  — 
Do  češtiny  přeložena  >Filo8ofie  umění «  (pře- 
ložil Sýkora  v  Pelclové  Kritické  knihovně)  a 
části  »bějin  angl.  literatury*  (také  vyd.  Pelc- 
lovým).  Šld, 

Taipale:  1)  T., průplav  v  Rusku  v  systéme 
finského  jezera  Saimy  (spojuje  dvě  ieho  části 
nazvané  Unnukka-vesi  a  Hauki-vesi).  R.  1898 
prošlo  jim  1591  lodí. 

2)  T.,  plovoucí  maják  na  západním  pobřeží 
Ladoiského  jezera,  asi  8  km  od  pevniny  vzdá- 
lený. Pp. 

Taipe  čili  Taihoku  rčin.  Thai-pe-fu),  hl. 
m.  japanského  ostrova  Formosy  {Taivanu) 
místo  Taivanfu  {Thai-van-Ju)^  15  km  jiho- 
vých.  od  Tam-sui,  jest  spojeno  železnicí  s  Ki- 
longem,  Tam-sni  i  Šinchiku.  Nové  město  ši- 
rokých, rovných  ulic  s  anglickou  školou  pro 
Číňany,  školou  telegrafíst^ou  a  továrnou  na 
patrony. 

Tal-plilffOTé  nazváni  od  cizinců  přívrženci 
Hung-sin-tsuena,  který  vznítil  v  Číně 
r.  1850  povstání,  jež  trvalo  až  do  r.  1864  (viz 
Čína,  str,  746—747). 

Tai-pa.  město  v  čin.  prov.  Kvang  tungu 
na  22^  27^  s.  š.,  113  km  jv.  od  Kantonu,  při 
íihozáp.  chobotě  Mirsbaie,  bylo  r.  1899  i  s  oko- 
lím obsazeno  Angličany  a  pak  s  celým  polo- 
ostrovem Kau-lungem  pronajato  jim  Činou 
na  99  let 

Taiaerbo,  Tajserbo  viz  Kufr  a. 

Tait  (tétj:  1)  T.  Peter  Guthrie,  vyni- 
kající mathematik  a  fysik  skotský  (*  28.  dub. 


1831  v  Dalkeithu  u  Edinburku  —  f  4.  čce 
1901  v  Chalenger  Lodge  ve  Wardie),  nabyv 
prvního  vzdělání  na  obecné  škole  v  rodišti, 
studoval  pak  v  Edinburce  a  Cambridge!,  kde 
nejmilejším  jemu  druhem  byl  Clerk- Maxwell, 
i  T.  absolvoval  universitu  cambridgeskou  r.  1852 
,  s  nejlepším  prospěchem  (>Senior-wranglerc) 
I  a  udělena  mu  cena  Smithova.  Stal  se  pak 
I  členem  kolleje  svatopetrské  v  Cambridgei  a 
I  dvě  léta  potom  prof.  mathematiky  na  Queen's 
,  CoUege  v  Belfastu.  Tam  seznámil  se  s  prof. 
I  chemie  André wsem  a  s  výtečným  mathema- 
tíkem  R.  Hamiltonem  a  oboje  přátelství  toto 
,  mělo  na  nadaného  mladíka  a  další  jeho  vý- 
1  voj  rozhodný  vliv.  Andrews  přivedl  T-a 
k  práci  experimentální,  Hamilton  pak  způ- 
I  sobil,  že  problémy  mathematické,  zejména 
pak  studium  kvaternionů,  staly  se  T-ovi  prací 
oblíbenou.  R.  1860  obsazována  byla  stolice 
fysiky  na  universitě  edinburské  a  místo,  o  něž 
se  ucházel  též  C.-Maxwel,  uděleno  T-ovi.  T. 
přednášel  na  universitě  edinburské  plných 
40  let  a  vychoval  více  než  10.000  studentů, 
mezi  nimi  četné  fysiky  nyní  zvučného  jména. 
Vedle  této  obsáhlé  činnosti  učitelské  vynikl 
i  jako  mathematik  i  jako  experimentálný  fysik. 
Sebrané  spisy  T-ovy  vyšly  nákladem  univer- 
I  sitni  tiskárny  cambridgeské  pod  názv.  Scien- 
tific  paperSy  a  to  posud  ve  dvou  dílech  (1899 
a  1901).  Z  větších  spisů  mathematických 
zvláštní  zmínky  zasluhují  Elementary  treatise 
on  quatemions  (Cambridge,  1873,  přeloženo 
do  němčiny  G.  v.  ^cherffem,  Lip.,  1880)  a 
Introduction  to  quatemions  (s  prof.  Kellan- 
dem,  Lond.,  1873),  kterýžto  spis  vydal  C.  G. 
Knott  v  novém  vydání  (t.,  1904).  Veliké  množ- 
ství zajímavých  a  cenných  pojednání  mathe- 
matických, v  nichž  T.  užil  důsledně  kvater- 
nionů, doznalo  právě  pro  tuto  stránku  ma- 
lého jen  rozšíření.  Z  jeho  souborných  spisů 
fysikalních  veliký  převrat  ve  vyučováni  fy- 
siky theoretické  způsobila  kniha  Treatise  on 
naturai  philosophy^  kterou  napsal  s  W.  Thom- 
sonem  (1.  vyd.  Oxford,  1867,  2.  vyd.  Cambr., 
1879,  posl.  vyd.  t.,  1895  druhá  část  a  1896 
první  čásf,  něm.  překlad  od  Helmholtze  a 
Wertheima,  Brunšv.,  1874).  S  týmž  autorem 
společně  vydal  knihy:  Sketch  of  elementary 
dynamics  (Edinb.,  1863)  a  Elementary  treatise 
on  naturai  philosophy  (1.  vyd.  Cambr.,  1873, 
2.  vyd.  t,  1879,  6.  vyd.  pod  názv.  Elemente 
oj  naturai  Philosophy ^  t.,  1896).  Všeobecný 
zájem  způsobil  T-ův  a  Balf.  Stewartův  spis 
The  unseen  universe^  jenž  r.  1881,  t  j.  v  6  le- 
tech, vyšel  již  v  10.  vydání.  T.  uveřejnil 
r.  1864  řadu  článkův  o  thermodynamice 
v  časop.  >North  British  Review«,  jež  vydal 
pak  ve  spise  Sketch  oý  thermodjrnamics  (£dinb.» 
1868,  2.  vyd.  t,  1877).  Podobně  vyšly  jako 
samostatná  díla  jeho  články:  Light  (1884), 
Heat  (1884)  a  Dynamics  (1895),  uveřejněné 
v  >EncycloDaedia  Britannica*.  Experimen- 
tální  práce  T-ovy  datují  se  z  dob  přátelských 
jeho  styků  se  znamenitým  chemikem  An- 
drewsem.  Práce  tyto  o  ozonu  a  stlačování 
plynů  přerušeny  přesídleninf  T-ovým  do 
Edinburku,  kde  po  10  let  věnoval  se  expe* 


40 


Taitai  —  Tajné  společnosti. 


rimentálnému  studiu  tepelné  a  elektrické  vo- 
divosti. V  1.  1886—92  publikoval  pět  prací 
o  základech  kinetické  thcorle  plynů,  v  dal- 
ších šesti  letech  pak  pět  práci  o  stlačitel- 
nosti  kapalin.  Zajímavá  jsou  též  tři  pojednání 
o  rázu  těles,  založená  na  pozorováních,  která 
T.,  nadšený  ctitel  »golfu<,  při  praxi  této  hry 
učinil.  nvk, 

2)  T.  Lawson,  gynaekolog  angl.  (*  1845 
v  Edinburce  —  f  1899  v  Birminghamu).  Vy- 
studovav lékařství  v  Edinburce,  usadil  se  tu 
později  jako  prakt.  a  nemocniční  lékař,  po- 
žívaje jako  operatér  slávy  světové.  Z  jeho 
děl  sluší  vytknouti:  Pathology  and  treatment 
of  diseases  oý  the  ovariesilSTó;  4.  vyd.  1882); 
Diseases  oj  women  and  abdominalsurgery  (1SS9) ; 
General  summary  of  conclusions  ýrom  4000 
consecutive  cases  oý  abdominal  séct  ion  (1894). 

Taitai  viz  Calamiany. 

Taitl  VIZ  Tahiti. 

Tal-taiUlg,  císař  čínský  (626—648),  viz 
Čína,  str.  741  fr,  711  ťi. 

TaJanOT:  1)  T.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Slatovy,  fara  a  pš.  Velhartice;  29  d.,  186 
obyv.  č.  (1900),  mlýn.  Alod.  statek  (81'09  ka 
p&dy)  se  zámečkem  drží  od  r.  1851  Lubomír 
Harrant  —  2)  T.,  ves  t,  hejtm.,  okr.,  fara  a 
pš.  Klatovy;  16  d.,  100  obyv.  č.  (1900),  mlýn. 

Tajboly  nazývají  se  v  ruské  gub.  archan- 
gelské  rozsáhlá  blata  mechem  pokrytá,  jež  se 
prostírají  mezi  řekami  Piněgou,  Mezení  a  Pe- 
corou  a  jsou  porostlá  řídkým  lesem  jehlič- 
natým a  listnatým.  Jest  v  nich  mnoho  jezer 
a  tůní,  tak  že  v  létě  jsou  téměř  nepřístupna, 
v  zimě  vede  přes  ně  cesta  od  Pečory  k  Me- 
zeni a  od  Mezeně  na  Ust-Ježutskoje.  Po  této 
cestě  vozí  ryby  z  Pečory  na  Mezen  a  Piněgu, 
nazpět  pak  rozmanité  tovary.  V  t-lách  žije 
množství  zvěře  a  ptactva,  v  jezerech  ryby. 

Tajemník  viz  Sekretář. 

Tajematvi,  tajnost,  věc  nezjevná,  ne- 
vysvětlená, vůbec  neznámá  nebo  ve  skrytě 
chovaná.  V  církvi  katolické  nazývá  se  t-m 
(mygterium)  uČení  o  nejsv.  Trojici,  o  přítom- 
nosti těla  a  krve  Páné  ve  svátosti  oltářní 
a  j.  —  Kázeň  t.  viz  Arcani  disciplina. 

Tajftm  viz  Cyklony. 

Tajga  nazývá  se  v  Sibiři  jehličnatý,  těžko 
přístupný  les  na  močálovité  půdě.  Viz  Si- 
biř, str.  112^. 

Tajipora  viz  Amazonská  řeka. 

TaJirovVasilij  Georgijevič,  vinařrus. 
{*  1859),  vzdělal  se  v  rolnické  a  lesnické  aka- 
demii, načež  navštívil  hlavní  vinice  evropské, 
navrátiv  pak  se,  stal  se  členem  komitétu  mi- 
nisterstva státních  statkův.  Cenná  pojednání 
z  oboru  vinařství  uveřejnil  v  odborných  li- 
stech domácích  i  cizích,  jako:  Obščij  ob^or 
učebných  :{avedčnij  po  vinodéliju  v  Avstriji 
(>Trudy€  třetího  oddělení  sjezdu  pro  tech- 
nické a  odborné  vzdělání,  1889) ;  Nastojaičeje 
polo{enije  vinodél  ja  v  Rossiji  i  méry  k  jego 
podňatiju  (>Trudy«  osmého  sjezdu  rus.  pří- 
rodozpytcův  a  lékařů,  1890);  Bibliografičeskij 
uka^atilj  knig,  brošjur  i  {urnaljnych  stati j  po 
vinogradarstvu  i  vinodéliju^  nap^čatannych 
s  lySS  po  i8go  (o  sobě)  a  j. 


Tajkury,  rus.  ves  v  gub.  volyňské,  v  új. 
rovenském,  s  rozvalinami  zámku  Wiániowiec- 
kých,  známého  z  povídky  Mich.  Grabow- 
ského.  Pp. 

Tajmur,  řeka  v  asijském  Rusku  v  turu- 
chanském  okruhu  jenisejské  gub.;  prameníc 
se  v  pohoří  Kana  a  Turymokit,  vlévá  se 
s  levé  strany  do  Nižní  (Dolní)  Tunguzky 
po  toku  480  km  dlouhém.  Řeka  i  krap  jí  pro- 
tékaný jsou  posud  téměř  neprozkoumaný.  Pp, 

Tajmyr :  1)  T.,  poloostrov  Severního  Le- 
dového moře  v  Sibiři  v  jenisejské  gubernii 
v  turuchanském  kraji,  Tajrayrským  záli- 
vem, řekou  a  jezerem  T-em  na  dvé  rozdě- 
lený (Západní  a  Východní  T.).  ve  vnitru 
svém  posud  málo  známý.  Z  tundrovité  půdy 
vystupuje  dlouhý  hřbet  horský  Byrranga,  do- 
sahující výše  i  přes  600  m.  Břehy  poloostrova 
prozkoumali  Nordenskióld  a  Nansen.  Nejse- 
vernějšího mysu  poloostrova  T-u  dostihl 
r.  1742  ruský  důstojník  Čeljuskin,  podle  ně- 
hož i  mys  nazván.  Bliž  pobřeží  tajmyrského 
leží  mnoho  ostrovův.  Severní  části  T-u  po- 
krývá sníh  skoro  po  celý  rok.  Kočovníci  na- 
vštěvují pouze  jižní  kraje. 

2)  T.,  řeka  na  témž  poloostrově.  Sbírajíc 
vody  své  v  tundře  (Bolšaja  Nizovaja  tundra), 
vtéká  po  toku  asi  400  km  dlouhém  pod 
jménem  Horní  (Verchňaja)  T.  do  jezera 
rovněž  T.  nazvaného  (měří  218J  km*),  jež  pak 
zase  opouští  jako  T.  Dolní  {Nifňaja),  vlé- 
vajíc se  po  toku  asi  100  km  dlouhém  do  Taj- 
myrského  zálivu. 

3)  T.,  ostrůvek  před  zálivem  Tajmyr- 
ským.  Pp, 

Tajná,  Tejno,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Mělník,  fara  Kadlin,  pš.  Mšeno;  19  d., 
96  obyv.  č.  (1900),  chmel.  Stávala  zde  tvrz, 
na  níž  připomíná  se  r.  1446  Vít  z  Tajné. 

Tiyjná  rada  viz  Conseil  duroi,  str.  590, 
Cechy,  str.  502,  527,  542,  Rakousko,  str. 
174d,  176. 

Tajné  kolty  viz  Mystérie. 

Tajné  léky  viz  Ar  ca  na. 

Tajné  plamo  viz  Chiffre. 

Tajné  apolaónoati  neb  t.  spolky  šlo- 
vou jednoty  a  spolky  osob,  které  utajují 
svoje  účely,  obřady  a  vůbec  stanovy,  zhusta 
i  seznamy  členstva,  a  to  za  různem  cílem: 
buď  aby  chránily  předčasné  politické  nebo 
náboženské  ideje  před  pronásledováním,  neb 
aby  všeliké  vymoženosti  zničily,  stavíce  ae 
proti  přirozenému  vývoji  národního  ducha, 
neb  dokonce  aby  zjednaly  mimořádné  nějaké 
poměry.  Vyskytují  se  jak  u  národů  nevzdě- 
laných, tak  i  vzdělaných  ode  dávna.  Náro- 
dové primitivní  mívali  a  mívají  náboženské 
společnosti,  jejichž  příslušníci  pokládají  se 
nedotknutelnými  (viz  Tabu)  a  Jež  přístupny 
jsou  toliko  zasvěcencům,  majícím  zvláštní 
výsady;  nezřídka  odvozuji  svůj  původ  od 
božského  nějakého  zakladatele,  slavnostní 
shromáždění  bývají  provázeny  kejkliřstvím  a 
tanci  a  tu  ženy,  jinde  zase  muži  nemívají 
k  podobným  schůzím  přístupu.  Na  vyšších 
stupních  vzdělanosti  utíkalo  se  buď  nábo- 
ženství nebo  filosofie  jakožto  osvětná  nauka 


Tajné  společnosti. 


41 


nebo  politika  pod  ochranu  t-ných  s-ti,  jež 
bývaly  uzavřeným  kruhem  vznesených  a  po- 
krokových neb  i  zpátečnických  duchů  nebo 
pěstovaly  tajné  vědy.  Mnohé  z  nich  zvrhly 
se  v  pouhé  tajemn&stkářsivi  a  honbu  za  hlu- 
chými tituly  a  prázdnými  obřady.  O  nejstar- 
ších t-ných  8-tech  egyptských,  indických  a  j., 
většinou  to  řádech  kněžských,  o  židovské 
sektě  Essejských,  o  druidech  keltských  neni 
mnoho  známo;  stejně  o  společnosti  ťythago- 
rcovců,  Orfiků  (v.  t.)  a  o  různých  Mysté- 
riích (v.t.)  u  Řeků  ví  se  poměrně  málo.  Ve 
středověku  vznikly  Četné,  proti  církvi  stojící 
a  proto  do  klatby  dávané  jednoty  nábožen- 
ské, jako  Templáři,  Katharové,  Wal- 
denšti  a  j.,  u  muhammedánů  řády  der višů, 
jež  pěstovaly  názory  novoplatónské  nebo 
představy  pantheistické.  Sekta  Drúzů  v  se  v. 
Sýrii  existuje  dosud  a  také  v  novější  době 
vznikly  i  v  Evropě,  ve  vých.  Prusku,  Rusku 
a  zvi.  v  Sev.  Americe  společnosti  náboženské, 
širší  veřejnosti  vice  nebo  méně  se  uzavírající. 
Zejména  rozkvetly  četné  t.  s.  ve  stol.  XVII., 
kdy  mívaly  za  účel  dosaženi  jistých  dovednosti, 
jako  zaklínání  zlata,  dobýváni  zlata  a  hledáni 
kamene  mudrců.  Stol.  XVIU.,  ačkoh  ne  neprá- 
vem, slově  osvětovým,  zrodilo  veliké  množ- 
ství t-ných  s  ti,  zdánlivě  odporujících  svo- 
bodnému duchu  té  doby,  ale  snadno  je  lze 
vysvětliti,  uvážíme-li,  že  nové  světové  názory 
neměly  ve  veřejnosti  ještě  náležité  půdy, 
jsouce  naopak  namnoze  pronásledovány. 
Tehda  zejména  svobodné  zednářstvo 
Šířilo  se  z  Anglie  po  Evropě,  libujíc  sobě 
v  tajemnůstkářství,  a  mělo  pak  téměř  každé 
město  svoji  lóži  zednářskou  neb  lóži  lilu- 
minátů.  T.  s.  té  doby  byly  však  nutnosti, 
doplňkem  veškerého  politického,  sociálního 
a  náboženského  Života,  který  jich  prací  měl 
býti  zdokonalován.  Když  však  různí  nekalí 
Živlové  využívali  vládnoucí  náklonnosti  k  ta- 
jemnostem,  přetvořujícc  t.  s.  ke  svým  úče- 
lům, vnikly  do  nich  zhusta  reakcionářfké, 
fantastické  a  nečisté  názory  a  v  nich  hrálo 
největší  roli  jesuitstvi,  jež  po  zrušeni  řádu 
Lo)  olova  tajně  žilo  dál. 

Vznik  t-ných  s-tí  politických  spadá 
vlastně  do  počátku  min.  století,  kdy  Napo- 
leon I.,  jako  se  byl  postavil  proti  anarchismu, 
tak  stejně  ohrožoval  svobodu.  Z  prvých  t-ných 
s-tí  toho  druhu  byly  Fi  lad  elfové  (v.  t,), 
pak  v  Itálii  vznikli  Karbonáři,  rozšíření 
také  ve  Francii.  V  Německu  vznikl  r.  1808 
jen  z  části  tajný  Tugendbund,  zaniklý  již 
r.  1810,  podle  něhož  však  později  jmenovány 
všecky  protifrancouzské  agitačni  spolky  v  Ně- 
mecku. Potom  v  Itálii  v  1. 1815—48  utvořilo 
se  množství  t  ných  s-ti,  jeŽ  však  neměly  vět- 
šinou dlouhého  trvání,  jako  v  Kalabrii  a 
Abnizzách  t.  zv.  Bílí  poutníci  a  Decisi, 
v  Neapoli  spolek  Bez  košil  a  Strašidel 
v  kryptě,  v  Romagni  Apoštolát  Dan- 
tův, v  severní  Itálii  Guelfové,  Delfští 
kněží  a  Američtí  lovci,  k  nimž  prý  ná- 
Idtel  i  Josef  Bonaparte  a  Byron  a  j.,  kteří 
doufali  v  návrat  Napoleonův  a  v  pomoc  Ame- 
riky.   Podobné   tendence   měli  v  Itálii   Sy- 


nové Martovi,  spolek  Černá  jehla  a 
Rytíři  slunce,  kteří  chtěli  povolati  krále 
Římského  (Nap.  II.)  na  franc.  trůn.  Zájmům  pa- 
pežským sloužili  Calderari,  Salfedisté 
kardinála  Consalviho  aConsistoriati,  kteří 
měli  namířeno  na  zvětšení  Papežského  státu. 
Nověji  vzniklé  tajné  spolky  Camorra  a  Ma- 
fia  v  Sicílii  nejsou  v  podstatě  než  organíso- 
vané  roty  výdělkářské  a  loupežnické. 

Ve  Francii  byli  zvláště  na  východě  t.  zv. 
Charbonniers,  stoupenci  italských  Karbo- 
nářův,  a  po  červencové  revoluci  utvořila  se 
taní  republikánská  Společnost  lidských 
práv,  také  po  Španělsku  rozšířená,  a  její  od- 
nož S  e  c  t  i  o  n  ďa  c  t  i  o  n.  Z  karlistícké  strany 
vznikly  společnosti  jako  Chevaliers  de  la 
legitimitě  a  nová  Charbonnerie  démo- 
cratique. 

Když  v  Itálii  obnovené  pokusy  revolucio- 
nářské  se  nezdařily,  založili  někteří  uprchlíci 
jako  Mazzini  proti  francouzské  Charbonnerie 
Mladou  Itálii,  podle  jejíhož  vzoru  vzniklo 
Mladé  Německo,  Mladé  Polsko,  Mladá 
Francie  a  Mladé  Švýcarsko,  jež  hleděly 
se  sdružiti  v  ústředním  spolku  Mladá 
Evropa;  spolkv  tyto  však  nikdy  nedosáhly 
valných  úspěchů.  Ve  Španělsku  sestoupilo 
se  po  smrti  Ferdinanda  VII.  r.  1833  mnoho 
t-ných  s-tí,  jako  Isabellinové,  Vysocí 
Templáři,  Společnost  lidských  práv. 
Nepravidelní  Zednáři  a  v  Barceloně 
Mladé  Španělsko.  Spolky  ty  snažily  se 
buď  jen  odvrátiti  karlistický  despotismus  a 
vládu  kněží  nebo  chtěly  znova  zavésti  kon- 
stituci z  r.  1812  nebo  republiku.  Proti  nim 
stály  spolky  karlistícké,  jako  Rytíři  slunce; 
J  o  velí  anis  té  by  li  umí  mění  liberálové.  V  Por- 
tugalsku působily  t.  s.  politické:  Mig neli- 
šte, Karlisté  a  Septembristé,  jež  na  čas 
zaniklý,  aby  potom  znovu  a  pod  jinými  jmény 
se  objevily.  —  V  Řecku  působila  r.  1814  ve 
Vídni  založená  Hetairie,  také  mezi  Rumuny 
rozšířená  a  proti  tureckému  panství  čelící. 
Zvlášt  bujně  kvetly  t.  s.  politické  v  Polsku, 
snažíce  se  setřásti  panství  ruské  a  zříditi  re- 
publiku. Tak  r.  1815  vznikla  společnost  Pra- 
vých Poláků,  r.  1818  Národní  zednáři, 
kteří  snažili  se  získati  především  důstojnictvo 
a  úřednictvo,  r.  1821  utvořil  se  svaz  Ko- 
sařů, později  Vlastenecká  společnost 
zvaný  a  sdružený  s  Novými  Templáři. 
Působením  těchto  t-ných  s-tí  vypukla  r.  1830 
revoluce  a  po  jejím  nezdaru  pěstovali  polští 
vystěhovalci  t.  spolčování  těchto  jednot  dále, 
dílem  spojili  se  s  francouzskými  Karbonáři, 
až  r.  1835  vzniklo  zmíněné  Mladé  Polsko, 
rozšířené  ve  Švýcarsku,  Ruském  Polsku,  Po- 
znaňsku  a  Haliči,  zvláště  mezi  šlechtou  a  je- 
jími přívrženci.  Vynikajícím  náčelníkem  Mladé 
Polsky  byl  Szymon  K  on  ar  ski  (v.  t.  4).  T. 
s.  polské  bujely  dále,  způsobily  bezvýsledné 
povstání  r.  1862  a  ještě  deset  let  potom  byly 
v  Krakově  a  Lvové  nové  t.  s.  objeveny. 

V  Rusku  zvlášť  po  válkách  Napoleonských 
vznikly  t  s.,  jejichž  členové,  většinou  důstoj- 
níci, kuli  pikle  proti  vládě,  tak  že  r.  1822 
všecky  t.  s.  vůbec  i   svobodné   zednářstvo 


42 


Tajnička  —  Tajnosnubné  rostliny. 


byly  zakázány.  Přes  to  založil  Muravjev  Spo- 
lek bezpečnosti,  který  potom  s  Ruskými 
rytíři  splynul  v  Unii  pro  veřejné  blaho. 
Po  rozejiti  se  této  Unie  vznikla  Unie  bo- 
jarů, čelící  zprvu  ke  ztenčeni  moci  carské 
a  federaci  Ruska,  později  k  zavražděni  cara 
a  prohlášení  republiky.  Také  tento  spolek  se 
rozešel  pro  různost  náhledův  a  Pes  tel  za- 
ložil r.  1824  spolek  Južnoje  obščestvo, 
l^rý  8  Vlasteneckou  společnosti  ve 
Varšavě  chtěl  založiti  polskou  a  ruskou  re- 
publiku. Vedle  toho  byl  spolek  Spojených 
Slovanů,  založený  Borisovem,  mající  za  účel 
velikou  konfederaci  národů  slovanských.  Roku 
1825  po  smrti  cara  Alexandra  v  Petrohrade 
vvpuklo  působením  těchto  t-n^ch  s-tí  vojen- 
ské povstání,  načež  náčelníci  jich  byli  popra- 
veni a  ostatní  vypověděni.  Přes  to  t.  s.  trvaly 
dál,  až  do  r.  1838.  Nověji  působením  Baku- 
ninovjm  zahnízdil  se  v  Rusku  radikalismus, 
z  něhož  vznikla  t-ná  s-st  ni hi listů.  T.  8. 
rázu  náboženského  jsou  Skopci  a  Štundisté. 
Ve  Francii  kvetly  po  r.  1834,  kdy  republi- 
kánská strana  byla  poražena  a  Šířením  zásad 
demokratických  do  pozadí  zatlačena,  t  s.  za 
účelem  uskutečnění  socialismu  a  kommu- 
nismu,  jako  Společnost  ročních  počasí, 
Égalitaires,  Spolek  rodin  a  v  době  no- 
vější také  Anarchisté,  kteří  však  se  valně 
netají  ani  svými  úmysly  ani  schůzemi. 

V  Německu  t.  s.  liberálův,  unitářův  a  ra- 
dikálů neměly  nikdy  velikého  významu.  Ta- 
kovými byly  po  roce  1840  Mánnerbund, 
většinou  z  řemeslníků,  zmíněné  Mladé  Ně- 
mecko a  j.  Po  hnuti  politickém  r.  1848  a 
1849  a  uvolnění  potom  následujícím  nebylo 
tajného  spolčováni  tou  měrou  potřebí,  až  te- 
prve po  novém  tlaku  shůry  t.  s.  vznikaly 
znovu,  jako  v  Itálii  proti  panství  papežskému 
a  rakouskému,  ve  Francii  Marian  ne  a  j. 
Vůbec  despotismus  a  omezování  osobní  i  spol- 
čovací svobody  vždy  nejvíce  podporovaly 
i  podporují  vznik  t-ných  s-ti  a  proto  v  do- 
bách novějších,  kdy  konstitucionalismus  a 
autonomie,  svoboda  tisku  i  svoboda  spolčo- 
vací víc  a  více  se  rozvíjejí,  t.  s.  přestávají, 
klesajíce  na  význam  pouhých  klubů  v. 

V  Anglii  v  dobách  novějších  nebylo  t-ných 
s-tí,  za  to  Irsko,  stále  proti  vládě  anglické 
se  vzpírající,  bývalo  ode  dávna  hnízdem 
t-ných  spolků  politických.  Starší  z  nich  byly 
White  boys  čili  Levellers,  Right  boys, 
Hearts  oř  steel  (zal.  1772),  Defenders 
(v.  t.),  Corders,  Shanaverts  a  Caravats, 
zvláště  v  západních  a  jihozáp.  částech  Irska, 
skládajíce  se  většinou  z  katol.  sedlákův.  Ale 
také  protestante  irští,  kteří  strádali  pod  an- 
glickou tvrannií,  měli  své  t  s.,  jako  Oak 
boys  a  Threshers.  R.  1781  vznikl  spolek 
United  Irishmen,  který  měl  ve  svém 
středu  mnoho  intelligence  a  r.  1798  způsobil 
krvavá  povstání.  Potom  řádily  Ribbonmen, 
St.  Patrick  boys  a  nověji  Feniové. 

Američané  z  vlast  libují  si  v  tajemnůstkář- 
stvi  při  spolkařeni.  Z  prvních  t-ných  s-tí  je 
Cincinnati,  vojenský  spolek  s  tendencí  ari- 
stokratickou, vzniklý  v  revolučních  vojnách 


ve  stol.  XVIIL,  demokratická  Sons  of  li- 
berty, Tammany  society  v  New  Yorku, 
Řád  osamělé  hvězdy,  založený  pro  dobyti 
Kuby,  Ku-klux-klan  (v.  t.),  kteří  pronásle- 
dovali po  r.  1864  osvobozené  černochy  a  je- 
jich přátele.  Nepolitické  t.  s.  jsou  v  Ame- 
rice vedle  značně  rozšířených  svobodných 
zednářů  Odd  felows,  Foresters,  Gar- 
deners  a  Druidové  starého  původu,  spo- 
lek vzájemně  se  podporující. 

O  dějinách  t-ných  s-tí,  zvi.  francouzských 
psali  A.  Blanc  (Pař.,  1846—47, 5  sv.),  Zaccona 
(t.,  1847,  5  sv.,  a  1868),  hrabě  Le  Couteulx 
de  Cantelen  (t.,  1863)  a  j.  Srv.  Henne-Am 
Rhyn,  Das  Buch  der  Mysterien  und  Gehei- 
men  Gesellschaften  (3.  vyd.  Lip.,  1890);  Mo- 
ři tz  Busch,  Religidse  und  politische  Geheim- 
bttnde  (t,  1879);  W.  D.  Dixon,  Spirituál  wi ves 
(1868);  t.,  New  America  (1867);  t,  Free  Rus- 
sia  (1870);  Em.  Hauner,  Stručný  nástin  ně- 
kterých t-ných  s-tí  (Pr.,  1906). 

Tsjnlóka,  bot,  viz  O  ryzá. 

Tajninskoje,  ruská  vesnice  asi  14  km  od 
Moskvy,  při  řece  Jauze.  Býval  tu  cárský  dvo- 
rec (Sodomova  palata),  k  němuž  pojí  se 
mnoho  historických  upomínek.  Tu  hodová- 
vali  za  Ivana  Hrozného  opričníci  a  cář  sám 
některou  dobu  zde  bydlil.  Lžidimitrij  sešel 
se  tu  s  cařici  Marfou,  domnělou  matkou 
svou.  Cářové  i  cařice  jezdili  sem  na  lov  se 
sokoly.  Ze  staré  slávy  zbyla  jen  církev  vy- 
stavěná v  XVI.  stol,  Pp. 

Tajnosnubné  rostliny  (kryptogamy, 
Cryptogamae)  isou  podle  Linnéa  ty  přečetné 
rostliny  nižáí,  které  nemajíce  semeníků  antŽ 
tyčinek,  netvoří  semen.  O  nich  domníval  se 
Linné,  Že  u  nich  pohlavní  ústroje  snad  jsou 
přítomny,  ale  že  jsou  skryté.  Odtud  latinský 
název  Linné&v:  Cryptogamae  (íiQvntógt^ 
skrytý,  yauelv  =s  snoubiti  se)  a  také  český 
výraz:  t.  Oproti  t-ným  r-nám  postavil  Linné 
r.  jevnosnubné  (fanerogamy,  Phanerogamaé), 
Kdežto  těmto  vykázal  23  tříd  své  soustavy 
rostlinné,  shrnul  veákeré  t.  r.  do  třídy  je- 
diné 24té.  Pozdější  výzkumy  zvláště  z  2.  pol. 
XIX.  století  ukázaly,  ie  předpoklad  Linnéův 
nebyl  zcela  správný  a  že  veliký  počet  krypto- 
gam  jeho  ma  zřetelné,  na  venek  dobře  ohra- 
ničené ústroje  pohlavní,  jeŽ  ovšem  zřídka 
pouhým  okem  neb  lupou,  namnoze  teprve 
drobnohledem  bývají  poznatelny.  Jakkoli  tedy 
vlastně  oba  názvy  Linnéovy  nejsou  dosti 
oprávněny,  hlavně  proto,  že  nevystihuji  a  ne- 
vyzdvihuji podstatné  znaky  příslušných  sku- 
pin, přece  z  historických  důvodQ  (priority) 
podnes  nejvíce  se  jich  užívá.  Za  podstatný 
znak  t-ných  r-in  udává  se  množení  nikoliv 
pomocí  semen,  nýbrž  prostřednictvím  mno- 
hem jednodušších  drobných,  namnoze  mi- 
kroskopických a  jednobuněčných,  řidčeji  více- 
buněčných  ústrojů,  jimž  schází  veškeré  na- 
značeni zárodku  (embrya).  Ústroje  ty  sovou 
se  výtrusy  čili  spory  v  nejširším  smysle. 
U  rostlin  jevnosnubných  lze  sice  také  ve  vý- 
voji t.  z  v.  vajíčka  (zárodku  semenného),  pou- 
hého to  ukroj  ku  plodolistu,  sledovati  stadium 
výtrusu  (endospory),  ale  spora,  t.  j.  embryo- 


Tajnosaubné  rostliny. 


43 


nálni  vak,  zde  neuvolňuje  se  (nevypadává), 
nýbrž  zůstává  ve  spojeni  s  výtrusnici  a  tato 
opét  s  okolnim  pletivem  jádra  vaječného. 
Za  to  na  miste  spory  odděluje  se  (z  kraje 
plodolista  odpadává)  celé  vajíčko  v  semeno 
uzrálé.  V  semene  zralém  ovšem  neni  již  spora 
jakožto  taková  znatelná,  nýbrž  při  vývoji  va- 
jíčka rozdélila  se  přihrádečně  (vyklíčila)  v  ple- 
tivo (endosperm,  prothallium),  v  němž  ce- 
stou pohlavní  vytvořil  se  zárodek  (embryo) 
neb  zárodků  několik.  Z  toho  viděti,  Že  ni- 
koli přítomnosti  nebo  nepřítomností  výtrusů, 
nýbrž  semen  určuje  se  rozdíl  mezi  r-ami 
t-nými  a  jevnosnubnými.  Nejpřípadnější  ná- 
zev pro  ně  byl  by  tudíž  rostliny  bezse- 
menné  a  semenné  {AspernuUophyta  a  Sper* 
matophyta)  místo  užívaných  též  názvů  r.  vý- 
trusné  [Sporophyta)  a  r.  semenné  {Sper- 
wuUopkfta\  kdyby  právě  důvody  prioritní  ne- 
ká'^y  zachovati  starší  název  Linnéův. 

T.  r.  obsahuji  zástup  přerozmanitých  fo 
rem  od  nejjednodušších  jednobuněčných  po- 
čínajíc až  k  mechům  vysoce  organisovaným 
a  dále  ještě  k  t-ným  cévnatým,  zrůzněným 
v  pravý  stonek,  listy  a  kořeny.  Děli  se  na  tři 
veliké  skupiny:  1.  rostliny  stéikaté  {TkallO' 
phyta\  2.  mechy  {Bryophyta^  Muscineae)  a 
i.  cévnaté  čili  pteridofyty  {Cryptogamae  vos- 
culareSf  Pterídophyta), 

Rostiiny  stéikaté  jakožto  nejnižší  t.  r.  ob- 
sahují hlavně  řasy  {Algaé)  a  houby  {Fungi) 
8  lišejniky  (Lichenes).  K  thallofytům  počítají 
často  též  Flagelláty:  Peridineae  a  j.,  dále 
bakterie  {Schiiomycetes)  a  Myxomycety,  ač- 
koli tyto  skupiny  stavívají  se  jednou  do  říše 
rostlinné,  po  druhé  do  říše  živočišné.  Rost- 
liny stéikaté  již  samy  o  sobě  vykazuji  veli- 
kou rozmanitost  forem;  k  nim  právě  počí- 
tají se  všechny  formy  jednobuněčné,  od  nichž 
počínajíc  možno  sestaviti  vzestupné  řady  ío- 
rem  vícebuněčných  složitějších  a  složitějších 
(nejvyšších  řas  i  hub).  Společný  znak  všech 
jest  jejich  vegetativní  tělo,  posud  nezrŮzněné 
v  pravý  stonek,  listv  a  kořeny,  nazvané 
stélka  (/Aa//Ms),  je-li  plochá  —  chřást.  Více- 
bunččná  stélka  řas  vzniká  příhrádečným  dě- 
lením, tatáž  u  pokročilejších  hub  (jejich 
plodnic)  a  lišejníků,  splétáním  a  rozvět- 
vováním houbových  vláken  čili  hyf  {hypha). 
Stélka  sice  mezi  thallofyty  u  ruduchovi- 
tých  a  hnědých  řas,  ba  i  a  jednobuněčných 
Siphoneí  může  b^ti  tak  vysoce  členitá,  že 
připomíná  svými  částmi  lodyhu  s  listy,  ale 
nicméně  pravé  lodyhy  a  listy,  jaké  mají  z  ve- 
liké části  mechy  (vyšší  jatrovkovité  a  list- 
naté) a  všecky  t.  r.  cévnaté,  to  nejsou.  Stélka 
ostatně  neni  znak,  kterým  by  rostliny  stéi- 
katé lišily  se  od  mechů,  nebot  u  nejnižších 
jatrovkovitých  mechů  jest  vegetativní  těleso 
také  jenom  stélkou,  rozdíl  spíše  záleží  v  roz- 
plozovacích  orgánech,  které  u  thallofytů  jsou 
mnohem  jednodušší  nežli  u  mechův  a  kapra- 
din.  Výtrusy  čili  spory  totiŽ  u  nich  tvoři  se 
buď  endogenně  a  to  uvnitř  jednoduchých 
buněk  mateřských,  t.  z  v.  výtrus  nic  Č.  spo- 
rangií  (pravé  spory,  endospory),  nebo 
způsobem  formálně  ještě  jednodušším,  exo- 


genně,  totiž  oddělováním  jistých  buněk 
1  s  blanou  svou  od  mateřského  těla  (koni- 
die  v  nejširším  smysle,  též  exo spory).  Vý- 
trusy obou  kategorii  mohou  povstati  buď 
cestou  nepohlavni  nebo  pohlavní.  Onen  mo- 
dus pokládá  se  za  původnější  tohoto.  £xo- 
spory  nepohlavní  nalézáme  u  velikého  počtu 
hub  a  některých  řas.  U  hub  náležejí  k  nim 
typické  konidie  (v  nžš.  sm.),  basidiospory, 
uredospory,  accidiospory,  teleutospory  a  p. 
U  řas  sinných  náležejí  sem  t.  zv.  >spory€, 
u  zelených  řas  akinety,  u  Florideí  karpo- 
spory.  Exospory  pohlavním  snoubením  vzniklé 
nazývají  se  zygóty  (někdy  též  neprávem  zy- 
go spory,  kteréžto  vznikají  ve  sporangiich, 
viz  níže!),  vyskytují  se  u  hub  mukorovitých 
{Mucorineaé)  a  vznikají  tím,  že  dvě  buňky 
oblaněné,  stojící  obyčejně  na  konci  dvou  růz- 
ných větví  hyfových,  k  sobě  se  přiloží  a  po 
resorpci  blan  styčných  splynou  v  jednu  buňku, 
namnoze  kulatou.  Blána  zygóty  mívá  ještě 
více  než  u  konidii  ne  pohlavních  exosporium 
silně  ztlustlé  a  zkutikularisované,  namnoze 
tmavé.  Zamezi-li  se  splynutí  obou  buněk  ko- 
pulovati se  majících  neb  nedojde-li  přirozeně 
k  němu,  vznikne  z  každé  buňky  panenská 
zygóta,  naskrze  totožná  s  nepohlavní  konidii 
(chlamydosporou)  jiných  hub.  U  mechův  ani 
u  kapradin  žádná  analogie  exospor  se  nena- 
lézá, ač-li  se  nechtějí  k  nim  přirovnávati 
t.  zv.  pupeny  rozmnožovací  u  Marchantiaceí. 
Mnohem  důležitější  pro  vývoj  rostlinstva  než 
exospory  jsou  endospory  thallofytů,  obyčejně 
pravé  spory  neb  zkrátka  spory  zvané.  Na 
nejnižším  stupni  vývoje  u  nejnižších  řas  a 
hub  (Saprolegniaceí)  výtrusy  nepohlavní  vy- 
stupuji z  výtrusnic  svých  nahé,  t.  j.  bez  blány 
buněčné  na  povrchu,  opatřeny  bývají  bičíky 
(jedním  neb  několika),  pomocí  nichž  pohy- 
buji se  ve  vodě.  Nazývají  se  proto  buňkami 
(výtrusy)  rejdivými  č.  vířivými  (zóo- 
spory,  planospory)  a  po  krátkém  pohybu 
uklidnivše  se  a  pozbyvše  brv,  vyloučí  kolem 
sebe  blánu,  aby  namnoze  ihned  v  novou  rost- 
linku vyklíčily.  Výtrusnice  takové  nazývají 
se  zóosporangie  a  buď  neliší  se  mnoho 
od  vegetativních  buněk  stélky  nebo  častěji 
mají  tvar  odchylný,  namnoze  kulatý  neb  vej- 
čitý,  též  podlouhlý  až  kyj  ovitý  atd.  Ve  ve- 
liké řadě  připadův  u  přečetných  (zvláště  vyš- 
ších) hub  a  též  u  lišejníků  výtrusnice  nepo- 
hlavní, tvaru  jinak  stejně  rozmanitého,  nevy- 
pouštějí  výtrusů  nahých,  nýbrž  oblaněné, 
bchopné  jen  passivního  pohybu  vodou  neb 
vzduchem  (a  pian  o  spory).  U  hub  vřecka- 
tých  výtrusnice  tyto  šlovou  vřecka  č.  asci 
{ascus).  Také  některé  řasy  (červené  a  hnědé) 
mají  aplanospory,  jež  zde  dostaly  jméno 
čtverovýtrusy  (tetraspory),  poněvadž 
po  čtyřech  ve  výtrusnici  vznikají.  Zóospory 
čili  planospory  jsou  důležitý  tím,  že  průbě- 
hem vývoje  (fylogcnetického)  nabyly  schop- 
nosti po  dvou  se  spájiti,  pářiti  čili  kopulo- 
vati. Takové  planospory  původně  (na  nej- 
nižším stupni  vývoje  celkového)  neliší  se . 
tvarem  od  zóospor  nepohlavních ,  když  u  téže 
rostliny  též  se  vyskytuji  (řasa  Ulothrix),  na- 


44 


Tajnosnubné  rostliny. 


nejvýš  že  bývají  menší  než  zóospory.  Také 
nelze  rozeznati  naprosto  rfiznosti  pohlavní 
ve  velikosti  jejich,  vnitřní  úpravě,  rychlosti 
pohybu  atd.,  jsou  zkrátka  stejné,  ba  vznikají 
zprvu  v  téže  výtrusnici.  kopulují  po  dvou 
v  jednu  buňku,  jež  pozbyvši  brv  (v  dvojná- 
sobném nyní  počtu)  vyloučí  kolem  sebe  blánu. 
Tak  povstává  výtrus  spájivý  č.  zygo- 
spora,  jenž  delší  dobu  odpočívá,  aby  po- 
zději (obyčejně  z  jara)  v  novou  rostlinku  vy- 
klíčil. Kopulace  schopné  planospory  nazývají 
se  gamety  i  mohou  často,  i  když  nedojde 
k  jejich  kopulaci,  vyloučiti  kolem  sebe  blánu 

S panenský  výtrus,  azygospora)  a  vyklí- 
iti  v  novou  rostlinu.  Výtrusnicc  poskytující 
gamety  (gametangie),také  s počátku  nejsou 
od  nepohlavních  sporangií  odchylné  i  poznají 
se  jen  podle  toho,  že  obsah  jejich  na  větši 
počet  zóospor  (gamet)  se  rozpadne. 

Na  vyšším  stupni  vývoje  jiŽJsou  zřetelný 
gamety  (planogamety)  samčí  a  samičt, 
zprvu  ještě  nikoli  podle  velikosti  a  tvaru  bu- 
něk, ale  podle  intensity  jejich  pohybu.  Při- 
klad poskytuje  ze  řas  hnědých  {Fucoideae) 
Ectocarpus  siliculosus,  u  něhož  samčí  ^amet 
záhy  se  upokojí  a  k  podkladu  přichytí,  ob- 
létán  {chemotaxis)  jest  pak  gamety  samčími 
zcela  stejnými,  déle  a  čileji  pohyblivými, 
z  nichž  některý  s  gametem  samicím  pak  splyne 
(kopuluje).  U  příbuzné  Cutlerie  jsou  poměry 
podobné,  jenže  samicí  gamet  bývá  jiŽ  značné 
větší  než  samčí ;  mimo  to  samčí  gamety  tvoří 
se  ve  výtrusnicích  (gametangiích)  přihrádko- 
vaných, samicí  v  jednopouzdrých,  jinak  stejně 
velikých.  Zde  jest  patrný  přechod  od  iso- 
gamie  k  óogamii,  t.  j.  přechod  od  gamet  po- 
hlavně zrftzněných  k  typickým  buňkám  va- 
ječným a  spermatozoidum,  jaké  shledáváme 
na  př.  u  nejblíže  vyšších  chaluh  {Fucus),  Mí- 
sto gametangií  samicích  u  chaluh  nastoupily 
podobné sporangie  samicí,  zvané  vejcorodjr 
(óosporangie,  óogonie),  místo  gametangií 
samčích  menší  výtrusnice  samčí:  chámo- 
rody  č.  spermatangie  (méně  vhodně  pe- 
latky  č.  antheridiej.  V  óogoniich  tvoh  se 
jen  malý  počet  vaječných  buněk  (vajec, 
o 08 fér,  oosphaera)  buněk  nahých  sice,  ale 
bezbrvých  a  tudíž  neschopných  pohybu;  ve 
spermatangiich  drobné,  dvěma  brvami  opa- 
třené buňky  vířivé,  zde  zvané  chámovými 
tělisky  neb  ch.  buňkami  (spermato- 
zoidy).  Puknutím  stěny  óogonia  vybaví  se 
óosféry  a  dostanou  se  do  okolní  vody,  kdež 
přicházej  i  ve  styk  s  hrnoucími  se  k  nim 
se  všech  stran  spermatozoidy.  Konečně  na- 
stává omezení  tím,  že  některý  spermato- 
zoid  s  óosférou  tou  neb  onou  splyne.  Takto 
oplozená  a  blanou  se  obdavší  óosféra  slově 
výtrusem  vaječným  (óospora),  z  níž 
dělením  přihrádečným  (klíčeni m)  vznik  svůj 
bére  nový  jednotnik.  Další  pokrok  všeobec- 
ného vývoje  jeví  se  v  tom,  Že  vaj^ečné  buňky 
v  oogoniu  zprvu  četnější  redukují  se  počtem 
víc  a  více,  až  posléze  na  jedinou,  a  dále 
v  tom,  že  ani  z  příslušných  oogonií  nevystu- 
pují, nýbrž  zůstávají  v  nich,  následkem  če- 
hož  spermatozoidy,    aby    s   nimi   splynouti 


mohly,  musí  k  nim  vnikati  skulinami  ve  stěně 
óogonia  vytvořenými.  Oplozené  a  blanou  ob- 
dané  vaječné  buňky  (óospory)  vyprošťují  se 
pak  ovšem  teprve  po  zrušení  stěny  přísluš- 
ných óogonii  (Oedogonium.Vauckeria),  Poně- 
kud komplikovanější  pelatky  a  óogonia  na- 
lézají se  u  parožnatek  (viz  Ch  ar  a  c  e  a  e).  Jako 
samicí  gamety  u  přechodu  v  óosféru  pozbyly 
svého  pohybu  a  počtem  zredukovaly  se  az 
na  jeden,  tak  také  výjimkou  i  spermatozoidy, 
u  nichž  jinak  normálně  naopak  převeliký  po- 
čet ve  spermatangiich  se  tvořivá.  U  Flori- 
deí  se  spermatangiemi  drobnými  tvoří  se 
v  každém  jediný  spermatozoid  nehybný, 
s  počátku  po  vystoupení  do  vody  ještě  nahý, 
pak  brzy  oblaněný,  jenž  k  trichogynu 
snadno  se  přichycuje.  Kdyby  spermatozoid 
ze  spermatangií  ani  nevystupoval  a  sper- 
matangium  samo  z  konců  větévek  rodných 
odpadavalo,  povstala  by  spermatia,  jaká  se 
vyskytují  u  hub  a  lišejníků.  Odchylka  u 
hub  některých  (Saproiegniaceae  a  Ptronospo- 
reae)  jeví  se  v  tom,  že  pelatka  spermato- 
zoidy vůbec  již  ani  netvoří,  nýbrž  sama 
k  vejcovodu  se  přitiskne,  do  něho  pak  stě- 
nou óogonia  vyšle  tenké  rourkovité  vý- 
běžky kopulační,  jimiž  zúrodňujíci  plasma 
z  pelatky  óosporám  se  přivádí  a  s  těmito  se 
mísí.  U  Saprolegnie,  Achlye  a  j.  jest  óosfér 
ještě  víc  a  tudíž  také  větší  počet  výběžků 
se  tvoří,  kdežto  u  Peronospory  s  jednou 
óosférou  v  óogoniu  jen  jeden  výběžek  ko- 
pulační do  óosféry  zarůstá.  Od  óogonii  lze 
odvoditi  snad  také  karpogony  Floridei  a 
askogony  některých  hub  vřeckatých  a  lišej- 
níků, kdežto  pollinodia  posledních  by  sou- 
hlasila s  t.  zv.  pelatkami  Saprolegniaceii  a 
Peronosporeí  (až  na  kopulační  výběžky,  jež 
z  pollinodií  se  netvoři).  Viz  ostatně  Člái&y 
Rnduchovité  řasy  aVřeckaté  houby. 
Úátroje  rozplozovací  jak  nepohlavní  ták 
pohlavní  u  řas  i  u  hub  (s  lišejníky)  mohou 
na  stélce  býti  odkázány  na  různá  místa  po- 
vrchu neb  také  vnitřku.  Mohou  býti  po  stélce 
buď  rovnoměrně  rozděleny  nebo  nahloučeny 
na  určitých  místech  již  tvárně  odchylných. 
Části  stélky  od  ostatní  její  massy  tvárně  od- 
chylné, jež  rozplozovací  ústroje  uvnitř  neb 
na  svém  povrchu  shloučené  mají,  nazývají  se 
plodnice  (na  př.  plodnice  hřibu,  pečárky 
atd.).  Pohlavní  i  nepohlavní  orgány  rozplozo- 
vací (od  nichž  první  lze  odvoditi)  mechů 
i  t-ných  cévnatých  jsou  navzájem  shodné,  ale 
vzhledem  k  výtrusnicím  stélkatých  rostlin 
jsou  mnohem  komplikovanější.  Samici  nazý- 
vají se  na  rozdíl  od  vejcorodů  (óogonii)  záro- 
dečníky  (archegonie),  samčí  pelatky 
č.  antheridie.  Obojí  (také  archegenie,  ne- 
jsou-li  jako  u  pteridofytů  často,  zapuštěny) 
vyznačují  se  stěnou  složenou  z  jedné  vrstvy 
sterilních  buněk.  Archegonium  ve  svém  ty- 
pickém vyvinutí  (na  př.  u  játro vky  —  Mar^ 
chantia)  za  zralosti  jest  lahvicovité,  v  břišní 
části  obsahuje  jednu  buňku  vaječnou  a  ke 
konci  vybíhá  v  hrdélko  úzkou  skulinou  pro- 
stoupené, jímž  spermatozoidy  za  účelem  po- 
hlavního snoubení  vstupuji  k  vaječné  buňce. 


Tajný  kabinet  —  Tajsič. 


45 


Podstatný  rozdíl  však  mecháv  od  rostlin 
stélkatých  záleží  v  tom,  že  z  oplozené  buňky 
vaječné  nepo vstane  óospora.  jeŽ  by  vystou- 
pila a  kliČením  poskytla  zase  tutéž  rostlinu, 
nýbrž  oplozená  vaječná  buňka  zůstává  uvnitř 
a  rozdělujíc  se  hojně  přihrádkami  poskytuje 
u  mechů  výtrusorodnou  tobolku  mechovou 
(sporogon),  novou  to  a  složitější  výtrus- 
nici  nepohlavni,  ale  pohlavně  zplozenou,  ba 
co  vice,  novou  (druhou)  generaci.  U  mechů 
tndii  střídají  se  a  násleoují  po  sobě  gene- 
race pohlavní  A  (mechová  rostlinka)  s  p^ene- 
rací  nepohlavni  B  (sporogonem).  Vyšší  me- 
chy jatrovkovité  a  všecky  listnaté  krom  toho 
od  rostlin  stélkatých  liší  se  též  přítomností 
pravých  listův  a  lodyžek,  jeŽ  však  přináležejí 
generaci  A  a  vznikly  tu  jiným  způsobem  než 
n  t-ných  r-in  cévnatých,  u  těchto  také  stří- 
dají se  dvě  generace,  pohlavní  a  nepohlavni. 
Pohlavní  generace  ze  spory  vzešlá  podobá 
se  jatrovko  vitému  mechu  a  nazývá  se  pro  kel 
č.  prvostélka  (prothallium\  má  také  pe- 
latky  a  zárodečníky  zcela  podobné.  V  těchto 
po  oplození  vaječné  buňky  tvoří  se  zárudek 
čili  embryo,  z  něhož  povstává  rostlina  zrůz- 
něná  jiŽ  ve  stonek,  listy  a  kořeny  pravé,  tvo- 
řící na  listech  svých  fertilních  výtrusnice 
(sporangie)  zcela  jiného  složitějšího  způsobu 
a  stavby  nežli  výtrusnice  rostlin  stélkatých, 
podobnější  ve  mnohém  s  tobolkou  mechovou. 
Celé  těleso  kapradiny,  přesličky  atd.,  jest  tu- 
díž statná  generace  druhá  odpovídající  jed- 
nodušší a  méně  statné  generaci  druhé  u  me- 
chů, t.  j.  tobolce  mechové  (sporogonu).  Tato 
druhá  generace  pteridofytů  jest  ts^é  pokroči- 
lejší ve  příčině  anatomické,  nebof  u  ní  vyšky- 
tají se  ve  všech  Částech  (stoncích,  listech 
i  kořenech)  svazky  cévní.  Listy  a  stonek  pteri- 
dofytů nepovstaly  jako  u  mechů  rozlišením 
stélky  (viz  Blasia),  nýbrž  rozvětvením  a  opa- 
kováním sporogonu.  Má  tudíž  lodyha  s  listy 
n  pteridofytů  hodnotu  jinou  než  u  mechů; 
povstalat  z  generace  druhé  a  to  ještě  způso- 
bem zcela  jiným.  U  rostlin  stélkatých  vysky- 
tuji se  orgány  rozplozováni  pohlavního  i  ne- 
pohlavniho  začasté  na  téŽe  rostlině  vedle 
sebe  nebo  též  po  sobě.  Střídáni  toto  však 
nejčastěji  bývá  závislé  na  vlivech  vnějších. 
Rodozměna  ve  vlastním  toho  slova  smysle 
to  není,  nýbrž  spíše  lze  zjev  ten  označiti  ja- 
kožto polymorňsmus  orgánů  rozplozovacich. 
Přísnější  střídáni  plodních  útvarů  lze  konsta- 
tovati toliko  u  rzí  {Uredin€aé)y  dále  u  těch 
Aakomycetů,  kde  po  rozplozovacich  ústro- 
jích pohlavních  nastupují  z  příčin  vnitřních 
nutně  ústroje  nepohlavni  (vřecka),  konečně 
zcela  analogicky  u  Floridei  po  karpogonu 
karpospory.  Mluvi-li  se  tu  o  rodozměně, 
nutno  si  uvědomiti,  že  tu  běží  o  rodozměnu 
rázu  zcela  jiného  než  u  mechův  a  pterido- 
fytů, o  střídáni  dvou  generaci  sobě  rovno- 
cenných, homologickýcn.  U  mechův  a  ka- 
pradin  naproti  tomu  střídají  se  dvě  generace 
naprosto  různé,  protikladné.  Proto  L.  J.  Ce- 
lakovský  nazval  rodozměnu  prvního  druhu 
homologickou,  rodozměnu  druhého  rázu  anti- 
thetidcou.  Ič, 


Tajný  kabinet,  v  některých  státech  tolik 
jako  tajná  rada. 

Tajný  rada,  v  mocnářství  Rak.-Uher.  nej- 
vyšší hodnost,  s  níž  jest  spojen  titul  »£xcel- 
lence«.    T.  r.  nosí  zvláštní  dvorní  uniformu. 

Taj  O  [tacho],  špan.  (portug.  Tejo,  fr.  Tage^ 
lat.  Tagus),  druhá  z  nejmocnějších  řek  Pyre- 
nejského poloostrova,  vyvěrající  ve  špan.  pro- 
vincii teruelské,  52  km  od  Teruelu,  blíže 
vrchoviště  Guadalaviaru  a  Jucaru  ve  výši 
1593  m,  teče  nejprve  směrem  západním  jako 
neznačná  říčka  lesnatými  krajinami  prov. 
teruelské  a  guadalajarské.  U  ústi  pravé  po- 
bočky Galia  obraci  se  pak  jz.,  protéká  ne- 
utěšenou stepí  novokastilskou,  omývá  pak 
zahrady  aranjuezské.  Tu  přijímá  s  pravá  Ja- 
ramu,  odvodňující  okolí  Madridu,  a  vstu- 
puje —  s  počátku  jen  pravým  břehem  —  do 
prov.  tolcdské.  Pod  Toledem  prodírá  se  skal- 
natém korytem  stále  k  záp.,  pak  k  sev.-záp., 
aby  u  Talavery  de  la  Reina  přijal  mocný 
přítok  Alberche,  spějící  se  Sierry  de  Gre- 
dos.  U  soutoku  obraci  se  opět  k  jz.,  opouští 
prov.  toledskou  a  protéká  prov.  Cacéres  vale 
své  vody  hlubokým  pustým  a  neobydleným 
údolím,  jež  místy  zužuje  se  na  úzké  koryto. 
V  této  části  přijímá  s  pravá  Tietar,  s  leva 
Almonte  a  přibrav  s  leva  pak  Alagon  pro- 
chází pod  proslulým  mostem  alcantarským, 
jenž  pne  se  nad  ním  ve  výši  45  m,  za  níz- 
kého stavu  vody  65  m.  Brzy  potom  tvoří 
levým  břehem  hranici  portugalské  Beiry. 
Vstoupiv  úplně  na  půdu  portugalskou,  obrací 
se,  nyní  již  jako  Tejo,  u  Portas  da  RodSo 
na  jz.,  teče  po  hranici  Alemteja  a  pak  pro- 
téká Éstremaduru.  Tok  jeho  sleduje  traf  Li- 
sabon-Salamanca,  krajina  má  již  veselý  ráz, 
vesnice  na  březích  se  množí.  KdyŽ  přibral 
s  leva  Zezere  stékající  se  Serry  da  Estrella, 
nosí  již  větší  lodi.  U  Santaremu  je  mohut- 
nou řekou,  nanášející  písčité  ostrovy,  le^i' 
rias,  u  Alhandry  počíná  se  šířiti  v  jezero  5 
3.1  12  km  široké.  Brzo  potom  tvoří  jeden 
z  nejlepších  přístavů  na  světě,  přístav  lisa* 
bonský,  přístupný  i  mořským  lodím.  Minu  v 
pak  pode  jménem  Ria  de  Lisboa  Belem 
ztrácí  se  za  skalisky  Oeiciraskými  v  Atlant- 
ském okeáně,  uraziv  910  km  a  odváděje  vodu 
z  území  81.000  km*  velikého.  Vstupu  do  ústi 
jeho  bráni  na  západní  straně  jesep.  Avšak 
mohutná  řeka  nemá  pro  Španělsko  valného 
významu,  nebot  hluboké  koryto  znemožňuje 
odvádění  vody  do  zavodňo vacích  kanálů,  a 
četné  prahy  a  jespy  činí  plavbě  netušené 
překážky.  Přes  to  činěny  byly  několikráte 
pokusy  o  splavněni  jeho,  leč  marně. 

Tajovský  Josef,  vl.  Gregor,  soudobý 
spisovatel  slovenský,  býval  slovenským  kon- 
fessionálním  učitelem,  potom  stal  se  úřed- 
níkem banky  »Tatry«  v  Turč.  sv.  Martině, 
nyní  jest  úředníkem  slovenské  spořitelny 
v  Nagýlaku.  T.  jest  plodným  povídkářem  a 
pokusil  se  i  ve  tvorbě  dramatické.  Vydal 
dvě  sbírky  povídek:  Po^právky  (v  Ub.  Ska- 
lici) a  Besednice  (v  Ružomberku,  1904). 

Tajsió  Ranko,  srb.  politik,  byl  vůdcem 
nejkrajnějších    srbských    radikálů,   přítelem 


46 


Taká  —  Takovský  řád. 


dohody  s  Černou  Horou.  Jako  úhlavní  ne- 
přítel krále  Milana  a  dynastie  Obrenovičů 
vůbec  byl  zbožňován  od  srb.  sedláků.  R.  1898 
byl  obžalován  pro  zavražděni  nčitele  Bazko- 
vide,  jenž  z  Milanova  návodu  napsal  spis 
proti  knížeti  černohorskému;  byl  odsouzen 
ke  20letému  žaláři,  avšak  uprchl  do  Cetinje. 
V  pověstném  processu  pro  attentát  na  krále 
Milana  (viz  Srbsko,  str.  991  tf)  byl  jako  do- 
mnělý hlavni  osnovatel  útoku  in  c#ntumaciam 
odsouzen  k  smrti,  byl  však  19.  kv.  1901  krá- 
lem Alexandrem  amnestován. 

Taká,  bot,  viz  Tacca. 

Taká,  Tara  nebo  Kasala,  egyptsko- 
angl.  province  na  hranicích  habešských,  mezi 
ř.  Atbarou  a  chor-Barakem,  prostoupená  na 
v.  habešskou  vysočinou,  kdežto  na  západě 
šiří  se  rovinatá  step.  Tu  převládají  citlivky, 
akacie,  tamarišky,  k  východu  s  vláhou  země 
přibývá  vegetace  jako  palmy  dum  a  pastvin 
hodících  se  znamenitě  k  chovu  dobytka. 
Obydlena  je  na  sev.  kočovnými  Hadendoi 
a  na  jz.  Šukúrii.  Hl.  m.  je  Kasala  (v.  t.) 

Takamahaka,  pryskyřice  ze  stromu  C  a  1  o- 
phyllum  (v.  t.).  Viz  též  Elaphrium. 

Takamatiu,  hl.  m.  kenu  Kagava  na  sev. 
pobřeží  japan,  ostrova  Šikoku,  má  34.476 
obyv.  (1899). 

Takanen  Jan,  finský  sochař  (*  1849  - 
t  1885),  syn  prostého  venkovana,  podporou 
konsula  Lidekena  a  některých  přátel  uměni 
vzdělal  se  v  Helsingforsu  u  Runeberga  a 
Sjóstranda  (1865 — 66)  a  zdokonalil  v  Kodani 
u  Bissena,  r.  1872  poslán  byl  na  vládní  útraty 
po  Říma,  kde  žil  až  do  smrti.  Z  jeho  prací 
uvádíme:  sousoší  Venuše  a  Amor;  Rebekka 
u  studné;  Andromeda;  Amor  prostřeluje  člo- 
věku srdce \  Divče  slouf{ci  ^tf  model;  kolos- 
sální  socha  Alexandra  II,  pro  pomník  císařův 
v  Helsingforsu. 

Takaija,  sibiřská  řeka,  pravá  pobočka 
Viljuje  v  jakutské  oblasti,  asi  200  km  dl.  Pp. 

Takarů  viz  Orycteropus. 

Takaiaki,  m.  v  kenu  Gumma  na  japan, 
ostrově  Niponu,  sz.  od  Tokia,  křižovatka  drah, 
má  30.893  obyv.  (1899)  a  vede  čilý  obchod 
s  bavlněnými  a  hedvábnými  látkami. 

Takata,  Tak  ad  a,  no.  v  kenu  Niigata,  jz. 
od  Niigaty,  poblíže  sz.  pobřeží  na  trati  To- 
kio-Niigata,  má  asi  25.000  obyv.  a  průmysl 
bavlnický  i  silný  obchod  se  suknem. 

Takazé,  též' Dika,  Setit,  pravý  přítok 
Atbary,  pobočky  Nilu,  sbírá  vody  silně  roz 
větvenou  sítí  vodotoků  v  severní  části  Ha- 
bešské  trosky  horské,  k  sev.-záp.  prodírá  se 
hlubokým  kafíonem,  přijímá  s  pravá  Máreb, 
jenž  tvoří  hranici  mezi  Habeši  a  Eritreí,  a 
vlévá  se  pod  Tomatem  do  Atbary.  Značná 
část  toku  jeho  je  dosud  málo  známa. 

Ta-kians^  viz  Jang-tse-kiang. 

Takla-makan,  Takhla-makan,  jedna 
z  nejhroznějších  asijských  poušti  ve  Vých. 
Turkistaně,  rozprostírající  se  v  prům.  výšce 
900—1500  m  na  j.  od  Járkand-darje  a  Ta- 
rimu  až  k  řadě  oas  lemujících  sev.  úpatí 
A|tyn-tagu,  okrajného  horstva  tibetské  plo- 
šiny. Na  vých.  nepřechází  však  bezprostředně. 


jak  dříve  se  myslilo,  v  pouŠf  Gobi,  nýbHE 
odděleno  jest  od  ní  Pe-šanem.  Vlastní  T. 
rozkládá  se  mezi  Járkand-darji  a  Chotan-darji. 
Tu  pokryta  je  nekonečnými  řadami  přesypů 
k  z.  a  k  jihu  stále  postupujícímu  a  ničícími 
oasy  na  jižním  okraji,  tak  že  i  řeky  spějící 
s  Altyn-tagu  zanikají  brzo  v  píscích.  Vege- 
tace úplně  schází,  jen  řečiště  jsou  lemována 
křovím  tamaryškovým  a  tograky  (Pópulus 
euphratica),  v  jejichž  houšti  zdržuje  se  ne- 
čemá  zvěř.  Někdy  vyskytne  se  tu  stádo  ma- 
ralů  {Cervus  albiostrts),  divokých  velbloudův 
a  kulanů  či  džiggetajů  (Asinus  kiang).  Násled- 
kem suchého  vzduchu  Činí  rozdíl  mezi  denní 
a  noční  teplotou  přes  30*  C;  v  létě  horko 
40®  C  a  v  zimě  prudké  mrazy  činí  poušf  tu 
ještě  hroznější.  Že  však  poušť  stále  vzrůstá, 
o  tom  svědčí  uprostřed  samé  pouště  zříce- 
niny četných  i  rozsáhlých  měst,  jejichž  pa- 
mátky jsou  nyní  předmětem  horlivého  ba- 
dání. K  odkrytí  jejich  přispěl  vedle  Prieval- 
ského  hlavně  Sven  Hedin,  který  při  první 
své  výpravě  vyvázl  jen  stěží  životem.  Srv. 
Prževalskij,  Čtvrtá  cesta  ve  střední  Asií 
(Petrohr.,  1888),  Sven  Hedin,  Durch  Asien's 
Wůsten  (Lipsko,  1899). 

Tákle  viz  Blok. 

Takonin,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Benešov, 
okr.  Vlašim,  fara  Chotýšany,  pš.  Divišov; 
24  d.,  141  obyv.  č.  (1900),  mlýn. 

Takovo,  malá  vesnice  ve  středním  Srbsku, 
Šumadiji,  v  okruhu  rudnickém,  kotáru  cmo- 
gorskému.  Nedaleko  T-va  na  místě  zvaném 
Se  liš  tě  je  kostelíček  a  blízko  něho  upro- 
střed poh  a  luk  mezi  dvěma  potoky  (Lesko- 
vica  a  Dičína)  památný  dub,  pod  kterým 
o  květné  nedělí  r.  1815  náčelníci  lidu  s  Mi- 
lošem Obrenovióem  v  čele  usnesli  se  znovu 
podniknouti  boi  proti  utlačitelům  Turkům, 
načež  v  kostelíčku  přijali  všichni  požehnáni 
k  podniku  tomu  od  popa  (protv)  Jánka.  Na 
památku  tohoto  shromáždění  založen  r.  1865 
Takovský  řád  (v.  t).  Kostelíček  je  jedno- 
duchý, na  kamenném  základě  spočívají  stěny 
z  kmenů  a  střecha  je  kryta  šindelem.  Dub  a 
pozemek  okolní  zakoupil  a  dal  ohraditi  kníže 
Michal.  —  Titulu  hraběte Takovského  uží- 
val srb.  král  Milan  jezdě  incognito  a  pak 
officiálně  jej  přijal  zřeknuv  se  trůnu  r.  1889. 

Takoviky  řád  jest  civilní  i  vojenský  zá- 
služný řád  srbský,  založený  r.  1866  od  kní- 
žete Michala  Obrenoviče  lil.  na  padesátiletou 
paměť  národního  shromážděni  u  vesnice  Ta- 
ková za  Miloše  Obrenoviče,  po  němž  násle- 
dovalo osvobozeni  Srbska.  S  počátku  řád 
neměl  jména  a  byl  určen  toliko  pro  žijící 
dotud  účastníky  tehdejších  bojů,  a  teprve 
r.  1876  kníže  Miian  Obrenovič  učinil  z  něho 
řád  samostatný  a  dal  mu  r.  1878  stanovy. 
Řád  má  patero  tříd:  velkokříž,  velkokřiž  dů- 
stojnický,  křiž  kommandérský,  kříž  důstoj- 
nický  a  rytířský.  Odznakem  řádu  jest  čtyř- 
ramenný,  osmihrotý,  bílý  kříž  smaltový  na 
němž  přeložen  je  zlatý  křiž  Ondřejský;  v  čer- 
veném kulatém  štítě  prostřed  kříže,  obepia- 
tém  modrou  stuhou  se  srbským  heslem  >Za 
víru,  knížete  a  vlast*,  je  korunovaný  zlatý 


Takt  —  Taktika. 


47 


monogramm  M.  O.,  na  rubu  štítku  je  srbský 
znak;^  celek  obejimaji  zelené  ratolesti  palmové 
končící  se  v  červené  smaltované  knížecí  ko- 
rané. Řádová  stuha  jest  červená  s  bélomo- 
drými  pruhy  na  okrajích  (viz  vy  obr.  č.  24  na 
tab.  Řády). 

Talct  (z  lat.  tactus\  Ital.  tempo,  íx^mesurg, 
slově  v  hudbě  časový  postup  tónův  odmě- 
řený podle  určitých  poměrův  a  vůbec  rovno- 
měrné časové  odděleni  postupného  pohybu 
zvuků.  T.  skládá  se  ze  dvou,  tři  neb  něko- 
lika dílů  časových  čili  čtvrtí  neb  rázů,  z  nichž 
každý  může  děliti  se  opět  v  hodnoty  časově 
menši.  Jednoduché  t  y  jsou  buď  dvojdílné 
(dvojčtvrtni)  nebo  trojdílné  (trojčtvrtni),  slo- 
žením dvou  dvojdílných  vzniká  čtyřdílný,  ze 
dvon  trojdílných  šestidílný;  ze  tři  trojdílných 
vzniká  devitidilný,  ze  čtyř  trojdílných  dva- 
náctidilný.  Počínajíc  čtyřčtvrtnim  jsou  všecky 
t-y  V3^í  složité.  Části  t-u  mají  různou  vni- 
ternou hodnotu  a  podle  toho  jsou  díly  dobré 
či  téiké  a  špatné  či  lehké.  Dobrá  čili  těžká 
Část  t-u  má  přízvuk  a  ve  zpěvu  vyžaduje 
dlouhé  slabiky  a  dirigent  označuje  je  pokles- 
nutím taktovky  (viz  níže).  V  t-u  dvojdílném 
a  trojdílném  má  větši  význam  a  hodnotu 
1.  ráz,  v  t-u  čtyřdílném  1.  a  3.,  v  šestidílném 
1.  a  4^  v  devítidílném  1.,  4.  a  7.,  a  ve  12dil- 
ném  1.,  4.,  7.  a  10.;  z  těch  vždy  nejvýznač- 
nější jest  první  každého  t-u.  Ostatní  rázy 
jsou  špatné  čili  slabé.  T-y  řádu  dvojdílného 
jsou:  dvojpůlový  (malý  t.  allabreve,  jehož 
značka  je  %  ^  a  jehož  dva  díly  skládají  se 
z  not  půlových),  dvojčtvrtni  {^j^  a  dvojosmi- 
noyý  (Ve);  řádu  trojdílného:  trojpfllový  ('/a), 
trojctvrtní  C/*)  a  troj  osminový  ('/a);  řádu 
čtyřdílného:  čtyřpůlový  (veliký  t.  allabreve, 
V,  také  B|3)»  čtyřčtvrtní  (označený  oby- 
čejně C)  a  čtyřosminový  (Vs);  řádu  Šestidíl- 
ného: šestičtvrtni  (V*)*  šestiosminový  (Vb)  a 
šestišestnáctinový  (Vie)*  řádu  devítidilného: 
devítiosminový  (%);  řádu  dvanáctidílného: 
dvanáctiosminový  ("/s)  a  dvanáctišestnácti- 
nový  CVie)'  T.  značí  se  vždy  příslušným  zna- 
mením nebo  číslem,  t.  zv.  znamením  t-u 
hned  na  počátku  notového  písma.  Druhj  t-u 
o  sudém  poctě  rázů  šlovou  sudé  (Vn  C,  V4> 
V.,  %,  *V.),  o  lichém  poctě  liché  (»/„  V4,  '/s. 
%).  T.  udává  s«  při  provozování  hud.  kusu 
taktovkou  a  zvláštními  pohyby  ruky  pravé 
neb  i  obou  rukou  tak,  že  první  ráz  t-u  oby- 
čejně se  naznačuje  pohybem  ruky  a  taktovky 
dolů,  ostatní  díly  pohyby  dole  a  poslední 
pohybem  nahoru.  Druhý  ráz  vede  buď  v  právo 
nebo  v  levo.  Tak  na  př.  t.  dvojdílný  má  po- 
hyb dolů-nahoru,  trojdílný  dolů-v  právo  (neb 
v'levo)-nahoru,  čtyřdílný  dolů-v  levo  vzhůru- 
V  právo  (vodorovně)  v  levo  vzhůru  atp.  Cre- 
scendo znázorňuje  se  obyčejně  pohyby  Šir- 
šími a  mohutnějšími,  kdežto  menši  značí  di- 
minuendo;  ostré  akcenty,  sforzati  atd.  vy- 
jadřuji g[esta  krátká,  trhaná,  změny  tempa 
podporuje  i  druhá,  levá  ruka  atd.  Mimo  to 
každý  dirigent  má  své  individuální  zvlášt- 
nosti při  dávání  t-u.  Srv.  K.  SchrOder,  Kate- 
chismus des  Taktierens  und  Dirígierens  (Lip., 


1889).  U  starých  Řeků  t.  býval  dáván  při 
zpěvu  sborů  dřevěnkami,  u  Římanů  zvlášt- 
ním hlučným  nástrojem  zvaným  scamillum 
nebo  scabillum.  Druhy  t-u  v  moderní  hudbě 
stanovili  harmonikové  středověku  v  X.  až 
XII.  stol. 

Ve  smysle  psychologickém  t.  značí  ji- 
stotu a  správnost  v  cítění  i  porozuměni  toho, 
co  je  pravé  a  přiměřené,  a  schopnost  ze  zev- 
ního siedu  dopíditi  se  rychle  i  vnitřní  sou- 
vislosti a  to  jak  ve  vzhlede  theoretickém  tak 
i  praktickém.  Od  pravého  rozumu  t.  liší  se 
neuvédomělosti  a  bývá  vlastní  zvláště  ženám. 
V  životě  společenském  t.  jeví  se  volbou 
správné  formv,  vyhýbáním  všemu,  co  by 
mohlo  způsobiti  nevoli.  Jinak  mluví  se  o  t-u 
paedagogickém,  uměleckém,  vědec- 
kém atd. 

Taktloký,  co  se  týče  taktíky  nebo  s  ní 
souvisí.  T-ká  jednotka,  nejnižší  se  tni  na, 
Škadrona,  batterie;  v  brigádě  a  v  divisi 
prapor;- ve  sboru  armádním  divise  a  bri- 
gáda, v  armádě  armádní  sbor;  v  souboru 
několika  armád  tyto.  T-ká  obranu  o  st,  téi 
obrana,  sluje  na  části  bitviště  pouhá  trp- 
nost,  vyčkávavost,  iež  zcela  dobře  může  ob- 
státi pod  útočivosti  strategickou,  která  tak- 
ticky se  jeví  na  jiných  částech  boiiště.  T-ká 
útočivost  čili  výbojnost  jest  razné  půso- 
beni části  vojska  proti  odpůrci  třebas  při 
strategické  obrannosti  celku.  T-ké  postavení 
čili  sešik  sluje  postaveni  a  formace,  z  nichž 
vojsku  nejvýhodněji  působiti  na  bitvišti.  T. 
rozvoj,  přechod  ze  hlubokého  a  úzkého 
útvaru  proudového  v  útvar  široký  čelmý 
za  účelem  boje.  FM, 

Taktika,  část  vědy  a  umění  vojenského, 
zabývající  se:  1.  bojovnými  vlastnostmi  vojsk 
a  jich  pěstováním  již  v  míru  přípravou  na 
válku;  2.  všelijakými  způsoby,  jak  vojska  uží- 
vati ve  válce,  hlavně  již  na  samém  bitvišti, 
k  dosažení  kteréhokoli  úkolu  strategického. 
T.  podle  jiných  je  věda,  která  učí,  jak  v  boji 
zaručiti  si  převahu  nad  odpůrcem.  Toho  lze . 
dosici  převahou  počtem  branců,  příznivým 
územím,  lepšími  zbraněmi,  přísnějši  kázní, 
důmyslnějším  výcvikem  a  j.  T.  přejímajíc 
v  boii  úicol  strategie  bývá  nazývána  stra- 
tegii bitviště.  Někteří  ji  rozčleňuji  na  ve- 
likou a  manévrovou  pro  sbory  přes 
30.000  m.;  na  menši  pro  menši  zástupy  jako 
předvoj,  zadní  voj,  přední  stráže,  patroly;  na 
t-u  boje  pro  sám  zápas;  palební  na  nej- 
lepší vy  užitkováni  palných  zbraní;  speciální 
pěchotní,  jezdeckou  a  dělostřeleckou, 
složitou  pro  zbraně  všecky;  obléhaci  a 
podkopni;  lineární  s  čelím  nepřetržitým. 
T.  ryzí,  formální,  theoretická  jedná  vřá- 
dech  výcviku  o  různých  tvarech  sešiku :  čelí, 
proudu,  sraženém  siku,  rozevřeném  Či  roz- 
ptýleném šiku  na  rovině  bez  ohledu  na  území 
a  odpůrce  atd.  T.  užívaná,  praktická  na- 
vádí, jak  útvarů  z  t-ky  ryzí  použití  v  různých 
okolnostech  a  rozpoloženidi  ve  válce,  pro 
pochody,  rozvoje,  útoky,  obranu,  postup, 
ústup  atd.  T.  elementární  čili  nižší  učí- 
jak  vlastnosti  voj.  zástupů  závisí  na  vlast- 


48 


Taktika. 


nostech  člověka,  výzbroje,  prostředků  po- 
hybu (koné,  velocipédu,  na  jihu  i  velblouda 
a  slona  atd.)  a  jiných  okolnostech  daných, 
jako  tvar  území  a  pod.  Zabývá  se  nejmen- 
šími jednotkami  taktickými:  setninou,  ška- 
dronou,  batterií  až  praporů,  dvousetnin  i  ce- 
lých pluků  a  bývá  uložena  ve  cvičebny ch 
řádech  čili  pravidlech  pro  jednotlivé  druhy 
vojska  čili  zbraň é  zvláště.  T.  vyšší  učí  vésti 
a  pohybovati  zástupy  a  tělesa  větši  na  po- 
chodu, v  boji  a  v  odpočinku  (ležení,  canton- 
nementech  atd.).  T.  příkladná  učí,  jak  kom- 
binovati tyto  věci  v  různých  případech  a 
rozpolohách  v  boji,  na  pochode,  v  ležení, 
odpočinu,  pro  službu  bezpečnostní  a  vý- 
zvědní, pro  válku  drobnou,  záskoky,  přepady, 
provázeni  transportů  vlastních  a  útoky  na 
nepřátelské,  zásobování,  pícování  atd.  Theorie 
této  Části  t-ky  stanoví  zásady  pro  různé  úkoly, 
pak  jich  řešení  více  konkrétní  na  základě  zá- 
sad. Nejdůležitější  otázkou  jest  otázka  o  boji, 
rozdělená  na  2  části:  I.  o  sešikováni  pro 
boj  a  2.  o  vedení  zástupů  mezi  bojem  na  sa- 
mém bitvišti,  vše  v  rámci  daném  strategií 
(v.  t.).  Kdežto  tato  svými  zásadami  je  více 
stálá,  platná  na  dlouhé  Časy  i  při  sebe  vět- 
ším pokroku  vojenství,  přizpůsobuje  se  1 
okolnostem  výše  uvedeným,  hlavně  výzbroji 
v  novějších  dobách  neustále  se  měnící  a  zdo- 
konalující, prostředkům  spojení  a  pod.  Nej- 
dávnějším národům  v  bojích  prvních,  kde 
zápasili  rekové  a  jich  družiny,  byla  taktickou 
zásadou  hrubá  síla  8  přibráním  válečných 
lstí,  Řekové  pořídili  falangy  (v.  t.)  se  zá- 
měrem útočným,  Římané  již  postavili  pro 
boj  tři  voje:  v  1.  has  ta  ty,  brance  nejmladší, 
ve  2.  principy  již  zralejší  a  ve  3.  a  jaksi 
v  záloze  tri  árie,  staré  zkušené  vojíny.  K  za- 
hájení boje  vysílali  Hellénové  peltasty,  Ří- 
mané velity,  antesignány,  zástupy  to 
lehké,  též  s  hazecími  kopími  čili  oštěpy.  Silné 
zálohy  mívali  Alexander  Makedonský  a  Ju- 
lius Caesar.  Vešly  v  užívání  metací  stroje  a 
obléhací  věže.  Ve  středověku  převládalo  jez- 
dectvo, rytíři  to  se  svými  družinami,  pěchota 
bývala  při  souvozí.  Vynález  střelného  prachu 
povznesl  k  vyšší  platnosti  pěchotu,  která  se 
šikovala  v  husté,  hluboké  proudy.  Později, 
když  palné  zbraně  se  lepšily,  šikována  jak 
pěchota  tak  jízda  v  čelí  širší,  aby  mohla  roz- 
vinouti delší  čáru  palby,  a  ve  hloubku  menši, 
aby  méně  trpěla  střelbou  nepřátelskou.  Od 
zálohy  skoro  upuštěno,  až  fiedřich  Pruský  jí 
znova  užíval.  Veliká  revoluce  francouzská 
způsobila  veliký  obrat  v  t-ice.  Napoleon  Bo- 
naparte oživil  způsoby  vojsk  staroklassic- 
kých  připojuje  k  tomu  vymoženosti  novější, 
maje  takto  výhody  všech  před  ním  dob.  Za- 
hajoval bitvy  silným  dělostřelectvem,  pak 
různostřelci,  harcovníky,  soustředil  sílu  pě- 
choty proti  nejslabšímu  místu  v  Šiku  nepřá- 
telském, používal  silné  zálohy  na  důraz  útoku 
a  četného  jezdectva  na  pronásledování  pora- 
ženého odpůrce  a  využitkování  vítězství,  pro- 
váděl ideálně  spolupůsobení  všech  3  hlav- 
ních zbraní.  To  napodobovaly  evropské  a 
vůbec  vzdělané   armády  ve   všech  válkách 


XIX.  stol.  kladouce  čím  dál  více  váhy  na 
hojnou  a  přesnou  palbu  zadovek  at  ručních 
nebo  hrubých  dosahujících  vrcholu  dokona- 
losti, na  vyzvídání  protivníka  nejvíce  jezdec- 
tvem, na  široká,  ale  mělká  čelí,  na  silné  zá- 
lohy atd.  Při  rychlosti  nynějších  pokroků 
ve  zdokonalováni  zbrani,  v  opevňování  atd.  je 
samozřejmo,  že  zásady  pro  t-ku  stále  kvasí, 
nemohouce  se  ustáliti.  Jedni  myslí,  že  nej- 
lépe je  porážeti  odpůrce  sevřenými  massami 
a  hromadnými  salvami,  pak  útokem  blízkou 
zbraní,  jiní  opět,  že  proti  vražedné  palbě  ny- 
nější dlouhé  řady  rozptýlených  střelců  přesně 
mířících,  skok  za  skokem  pouhou  střelbou 
dojdou  cíle  jistěji  i  bez  konečného  boje  zbra- 
němi nahými.  Způsob  onen  bezohledných 
útoků  nejspíše  se  osvědči  proti  odpůrci 
mravné  a  hmotně  slabému,  kdežto  způsob 
druhý  jest  na  místě  proti  nepříteli  silnému. 
T.  tedy  určitých  pravidel  podati  ani  nemůže, 
boj  vždy  bude  třeba  vésti  podle  bojiště, 
doby  a  protivníka;  podává  i en  rysy  všeobecné 
a  klade  hlavni  váhu  na  službu  výzvědní, 
konanou  hlavně  jezdectvem,  též  i  balóny, 
na  vypátrání  co  možná  brzké,  jak  nepřítel 
si  vede,  dále  na  zařízení  pochodů  již 
blízko  odpůrci,  na  nejvhodnější  útvary 
a  pohyby  na  bitvišti,  navedení  boje  aC 
vyČkávavého  nebo  rozhodného,  útoč- 
ného neb,  obranného,  na  vydatnost 
a  přesnost  střelby,  na  silné  zálohy* 
na  využitkování  vybojovaných  úspě- 
chů, na  pronásledování  poraženého 
odpůrce,  ale  též  pro  případ  neúspěchu  na 
včasný  a  účelný  ústup,  na  zběžné  hrazeni 
polní;  jedná  o  přepravách  přes  řeky 
a  o  průchodu  horstvem,  o  kladeni  a  od- 
straňování překážek  na  cestách,  o  zařízeni 
nástrah,  záskoků  a  přepadů,  o  tábo- 
ření, o  předstrážích  atd.,  o  bojích  v  ta- 
kových místech.  Hlavními  zásadami  za  všech 
okolností  zůstanou:  tajiti  pohyby  vlastní^ 
pátrati  po  pohybech  odpůrcových,  vo- 
liti nejvhodnější  bod  pro  útok  s  pře- 
vahou proti  slabému  místu  odpůrcovu. 
Literatura  o  t-ice  je  velmi  bohatá,  mimo 
díla  uvedená  u  strategie  jednající  skoro 
vesměs  též  o  t-ice  třeba  zde  naznačiti:  fran- 
couzské: Derrécagaise,  La  guerre  moderně; 
Pierron,  Les  méthodes  de  guerre;  Maillard, 
Élements  de  la  guerre;  Lamiraux,  Études 
praliques  de  guerre;  anglické:  Edward  Ham- 
ley,  Operations  of  war  (1866);  W.  H.  James, 
Modem  stratégy  (1903),  jedná  též  o  t-ice; 
německé:  Balck,  Taktik;  v.  Boguslawski,  Die 
Entwickelung  der  Taktik  von  1793  bis  zuř 
Gegenwart  (3.  vyd.  Berl.,  1873-85);  v.  Brandt, 
Grundzttge  der  Taktik  (3.  yyd.  t,  1859); 
v.  Decker,  Die  Taktik  der  3  WafTen  (3.  vyd. 
t.,  1861—54);  v.  Griesheim,  Vorlesungen  Uber 
Taktik  (3.  vyd.  t.,  1872  ;  Meckcl,  Lehrbuch 
der  Taktik  (2,  vyd.  t.,  1874—76);  Giundriss 
der  Taktik  (4.  vyd.  t.,  1897);  POnitz,  Taktik 
der  Infanterie  u.  Cavallerie  (4.  vyd.  Adorf, 
1859);  Rttstow,  Allgemeine  Taktik  (2.  vyd. 
Curich,  1868);  Buschek,  Taktik  (Těšín,  1894 
až  1895);   H6nig,  Untersuchungen  uber  die 


Taktoměr  —  Talacko. 


4^ 


Taktik  der  Zukunft  (4.  vyá.  Ber!.,  1894);  Leit- 
faden  fQr  den  Unterricht  der  Taktik  au  f  den 
kfinigl.  Kriegsschulen  (8.  vyd.  t,  1894);  ruské: 
Gudim-Levkovič,  Elementarnaja  t.;  Órlov  to- 
též; Michněvič,  Viijanije  novějších  těchničes- 
kich  ízobrčtěnij  na  t-ku  vojsk  a  Istorija  vo- 
jennago  iskusstva  s  dřevnějších  vremen  do 
načala  XIX.  stol.  (istorija  t-ki). 

T.  námořní  liší  se  od  suchozemské  hlavně 
tíro,  že  u  oné  odpadá  ohled  na  reliéf  bojiště 
a  bitvišC.  Rychlost  plavby,  sila  dělostřelby 
včetně  min,  nosnost,  obrněni  hlavních  části 
korábfi  tvoři  zdatnost  loďstva.  Hlavni  zásady 
t-ky  nám.  jsou:  1.  aby  každá  loď  bez  úkoru 
sousední  měla  úplnou  volnost  pohybu  a  uží- 
váni dél;  2.  lodi  povinny  pomáhati  si  navzá- 
jem, zejména  nejbližším;  3.  pokud  možné  se- 
mknutí lodi  v  šiku  a  to  rychle  jak  pro  útok 
tak  na  vzájemnou  obranu;  4.  každá  loď  měj 
volnost  ovšem  v  rámci  celku  zrychliti  neb 
uvolniti  plavbu  a  změniti  její  směr;  5.  hledět 
pfisobiti  převahou  a  6.  na  využitkováni  ví- 
tězství silnou  zálohou.  Literatura:  Dou- 
glas,  Válka  námořní  pod  parou;  Butakov, 
Novyjaosnovanijaparochodnoj  t-ki;  Colomb, 
Naval  warfare;  t.,  Sea-taktics  in  England; 
Beklemišev,  O  specialjno-minnych  sudách; 
Paul  Hoste,  Traité  des  évolutions  navales 
(1690);  Clerk  of  Eidin,  Essay  on  naval  tac- 
tics;  Cpt.  Bainbridge,  Modern  naval  tactics 
(1885);  Laughton,  Studies  in  naval  history 
(1887);  Ammen,  The  old  navy  and  the  new 
one.  Srv.  Strategie,  Šik. 

Ve  smysle  přeneseném  i  v  oborech  nevo- 
jenských t.  nazývá  se  způsob  vypočítaného 
jednáni  za  určitým  cílem,  na  př.  v  diplomacii, 
v  politice,  v  získáni  přízně  atd.  FM, 

Taktomér  viz  Metronom. 

Ta-ku,  městečko  a  pevnost  v  čin.  prov. 
Pc-či-li,  na  pravém  břehu  Pei-ho,  7  km  od 
jeho  ústi  do  zálivu  Pe-či-li,  45  km  od  Tien- 
tsinu,  d&ležité  jako  východiště  dráhy  do  Pe- 
kingu a  na  sev.  do  Mandžuska.  Starých  dvou 
tvrzí  dobyto  r.  1858  a  1860  od  vojsk  anglo- 
francouzských,  nových  čtyř  dobylo  po  prud- 
kém útoku  vojsko  spojenců  dne  17.  čna  1900. 

Talaoko  zještětic,  příjmení  rodiny  vla- 
dycké,  jež  nosila  na  zlatém  černou  hlavu 
volskou  (teleci),  později  zubři  hlavu  s  houžvi. 
Prvotní  jfejí  sídlo  byla  ves  Ještětice  u  Solnice. 
K  nim  náleželi  bratři  Jindřich  a  Jan,  kteří 
vpadli  r.  1448  do  Prahy;  onen  držel  ještě 
r.  1450  s  jednotou  Poděbradskou,  tento  slou- 
žil r.  1468  věrně  králi  Jiřímu.  R.  1473  žili 
bratři  Vaněk  a  Jan,  z  nichž  onen  ještě 
r.  1483  se  připomíná.  R.  1496  žil  Jan,  tuším 
týž,  který  r.  1545  zemřel  a  pohřben  jest  v  Ro- 
sicích. Václav  T.  seděl  r.  1511  v  Seslav- 
cích  a  držel  též  grunty  při  Chrudimi.  Dobře 
hospodaře  koupil  r.  1521  dvůr  v  Rosicích  a 
před  r.  1540  Žestoky,  r.  1543  Synčany  a  r,  1645 
Čelakovské  Hory.  Měl  také  Nabačanv  a  Li- 
banice,  avšak  je  proial  (tyto  zcti  Řarlovi 
Orelskému  ze  San,  manž.  Kateřininu).  Ze- 
mřel 16.  dub.  1558  (manž.  Anna  ze  Škrovadu). 
Syn  jeho  Jindřich  obdržel  r.  1553  zápis  na 
všechny  statky  otcovské  a  byl  pak  v  usta- 

OuŮY  Slomfk  Naočný,  ■▼.  XXV.  26.1 1906. 


vičných  soudech,  protože  chtěli  od  něho  Če- 
lakovských  Hor  a  statku  zápisného  v  2esto- 
cích  vyplacovati.  To  trvalo  do  r.  1664,  kdež 
'právo  výplaty  koupil.  Václav  (tuším  jeho 
syn)  psal  se  od  r.  1567  na  Žestocích  jako 
předním  sídle  ještě  r.  1579,  avšak  nějaký  čas 
potom  (již  před  r.  1589)  rozdělil  se  s  bra- 
třimi.  Václav  dostal  Rosice,  Jan  Trojovice, 
J  i  n  d  ři  ch  Synčany,  Hynek  Přestavlky  a  A  d  a  m 
Žestoky.  Všichni  měli  potomstvo. 

A.  Václav  koupil  r.  1590  Libanice  a  zemřel 
r.  1591  zůstaví  v  z  manž.  Markétv  ze  Zásmuk 
nezletilé  syny  Jindřicha,  Mikuláše  a  Jana, 
kteří  dědili  Rosice  a  Libanice,  avšak  tyto 
prodal  r.  1692  Jan  T.,  jejich  poruční k.  1.  Jin- 
dřich (naposled  nejstarší)  ujal  Rosice  a  Rou- 
bovice,  statek  mateřský,  který  zdědil  s  Klu- 
sakem,  synem  Markétiným  z  druhého  man- 
želství, s  ]anem  Adamem  Klusákera  z  Ko- 
stelce, však  Roubovice  r.  1603  prodal.  Také 
prodal  r.  1611  Rosice.  Oželev  manž.  Elišku 
ze  Zásmuk  oženil  se  po  druhé  s  Veronikou 
Nykláskovou  z  Žitenic,  která  držela  Chotou- 
chov  a  JelČany.  Zdědiv  část  tohoto  statku 
prodal  jej  za  sebe  a  dcery  r.  1629  (tj.l637). 
Dcery  jeho  (tuším  z  druhého  manž.)  byly 
Kateřina  Lidmila  (f  11.  kv.  1649,  třetí  manž. 
Jaroslava  Boří  ty  z  Martinic),  Markéta,  Maří 
Maj dálena  a  Lidmila  (pak,  jako  Polyxena, 
jeptiška  řádu  sv.  Benedikta).  Syn  Jindřichův 
Hynek  byl  soudcem  zemským  a  hejtmanem 
kraje  chrudimského.  Hynkův  syn  Adam 
Jindřich  koupil  r.  1653  Libanice,  zdědil 
r.  1657  Přestavlky  po  strýci  Hynkovi  starším, 
držel  též  část  Bítovan.  R.  1658  prodal  dvůr 
na  Vlčnově,  který  od  bratří  a  sester  ujal,  a 
r.  1660  Libanice.  Za  to  koupil  r.  1661  Úři- 
novice,  jež  r.  1665  zase  prodal.  Býval  po 
10  let  hejtmanem  krajským.  Zemřel  23.  led. 
1668  a  pohřben  v  kostele  chrudimském,  je- 
muž prokázal  dobrodiní  z  odkazu  strýcova 
a  sám  odkázal  dvorec  pod  Chrudimi.  Manž. 
jeho  Emilie  Kateřina  roz.  z  Lisova  držela 
Vejvanovice  (f  1669).  Synové  jejich  byli  Ru- 
dolf Ignác,  Alois  (t  j.  1673),  Maximilián 
Ferd.,  Jan  Jaroslav  (t  j.  1688),  Karel 
(f  ok.  1670),  Leopold  Sfastný  a  Antonín 
Štastný.  Alois  vstoupil  do  řádu  sv.  Kajetána. 
Maximilián  jako  nejstarší  ujal  Přestavlky  a 
Vejvanovice  a  ženiv  se  r.  1676  s  M.  Terezií 
Villanskou  vydal  r.  1680  díl  Leopoldovi  a 
r.  1683  Antonínovi  (f  IL  bř.  1684  v  Chru- 
dimi).  Týž  Max.  prodal  r.  1684  Vejvanovice, 
byl  kr.  radou  a  soudcem  zemským  a  zemřel 
r.  1692.  Přestavlky  dědil  po  něm  Leopold, 
jenž  je  r.  1699  prodal.  Týž  byl  od  r.  1695 
soudcem  zemským,  též  kr.  radou  a  hejtma- 
nem kraje  chrudimského.  Pro  své  a  předkův 
zásluhy  povýšen  jest  15.  čna  1700  do  pan- 
ského a  2.  list.  1702  do  hrabského  stavu  kr. 
Čes.  První  a  poslední  hrabě  T.  zemřel  v  dubnu 
1703  v  Chrudimi  (manž.  Vilémína  Kateřina 
v.  Schróttern).  Jediná  dcera  jeho  Maric  Zu- 
zana vdala  se  r.  1713  za  Jana  Antonína  hrab. 
Sporcka  a  po  druhé  r.  1715  za  Jana  Anto- 
mna  hr.  Vratislava  z  Mitrovic.  —  2.  Miku- 
láš, již  r.   1593  zletilý,   získal  před  r.  IGV5 

4 


50 


Talacko. 


statek  Uřinovicc,  který  podržel,  ač  byl  r.  1623 
odsouzen,  ale  prodal  statek  svůj  v  Přepy- 
ších. Býval  pak  hejtmanem  kraje  chrudim- 
'ského  a  v  1.  1634—35  král.  inspektorem  na 
Opočně.  Zemřel  15.  pros.  1638  zůstaviv  vdovu 
Annu  z  Bubna,  jež  držela  od  něho  Lično  do 
života  (2.  manž.  Volf  Bedřich  Cetlic  ze  Sei- 
tendorfu),  a  syny  Jana  a  Václava  Šťast- 
ného a  dcery  Barboru  (pak  vd.  Dobalskou) 
a  Annu  Markétu  (pak  vd.  Bukovskou).  Jan 
ujav  Úřinovice,  prodal  je  r.  1661  strýci  Ada- 
movi Jindřichovi  a  držel  pak  díl  Bítovan.  Na 
Bítovanech  (II.  dile)  seděl  r.  1685  Karel, 
jenž  24.  kv.  1690  zemřel.  Marie  Kunhuta  T-vá 
(t  1714)  prodala  r.  1694  jeden  díl  Bitovan 
hr.  Šenfeldovi  a  i.  1709  prodali  témuž  statek 
tamže  Hynek  Sťastný,František  Václav 
a  Anselm  Norbert  bratři.  Leopold  Bla- 
žej, syn  Františkův,  koupil  r.  1730  s  manž. 
svou  Annou  M.  Záblatskou  z  Tulešic  (f  16.  list. 
1731)  statek  Mirošov  u  Dol.  Cerekvice.  Od 
r.  1733  byl  ženat  s  M.  Majdalénou  Dejmovou 
ze  Stři  téže.  Zemřel  7.  led.  1742.  Mirošov  po 
jeho  smrti  prodán.  Synové  jeho  byli  Fran- 
tišek (♦  1735),  Jan  (♦  1739)  a  Leopold. 
Jan  vstoupil  ao  vojska,  byl  r.  1772  poručí- 
kem u  dělostfelectva  a  žil  s  bratří  mi  ještě 
r.  1788.  Leopold  byl  r.  1795  poštmistrem  v  Kr. 
Hradci.  František  utopil  se  r.  1796  v  Praze 
ve  Vltavě.  Václav,  druhý  a  mladší  syn  Miku- 
lášův, držel  nějaký  čas  Štřezoméřice  a  r.  1666 
až  1669  skoupil  dil  Kocléřova.  Albrecht  a 
Ignác  Václav,  bezpochyby  jeho  synové, 
prodali  své  dily  Kocléřova  jesuitům  k  Zirci, 
onen  r.  1692,  tento  r.  1705.  —  3.  Jan,  třetí  syn 
Václavův  (1593),  jest  bezpochyby  týž,  jenž 
seděl  r.  1617  na  Novém  Dvoře  v  PaŠiněvsi 
(t  1619,  manž.  Eliška  Marie  Nybšicova). 

B.  Jan,  držitel  Trojovic,  zemřel  r.  1593  zů- 
staviv vdovu  Evu  z  Poličan,  syna  Jana  a 
dcery  Marjanu  a  Kryzeldu.  Poručníkem  jim 
byl  findřich,  jenž  prodal  r.  1595  statek  jejich 
Týn,  Kostelec,  Cejřov,  Louku  a  Habrovec. 
Jan  držel  Trojovice  jen  krátce.  Zemřel  bez- 
dětek  a  tuším  neženat.  Dědily  po  něm  sestry, 
prodaly  r.  1601  Zajezdec  matce  Evě  (po 
druhé  vdané  Hradecké  z  Bakovna)  a  r.  1603 
rozdělily  se  o  Trojovice.  Marjana  provdaná 
za  Bohuchvala  z  Berbistortu  prodala  svůj  díl 
r.  1605.  Kryzelda  byla  vdána  za  (Václava) 
Cetenského  z  Četně.  —  C.  Jindřich,  držitel 
Synčan,  zemřel  r.  1600  zůstaviv  vdovu  Kate- 
řinu Klusákovnu  z  Kostelce  a  syny  Hynka, 
Václava  Šťastného,  Albrechta  Jana 
Adama  a  dceru  Evu  Kunu.  Hynek  spravo- 
val napřed  Synčany,  které  ujal  pak  Václav, 
ale  propadl  je  r.  1623.  —  Z).  Hynek,  držitel 
Přestavlk,  zapsal  týž  statek  r.  1595  manž. 
své  Mandaléně  Klusákovně  z  Kostelce  a  ze- 
mřel r.  1597.  Dcery  jeho  byly  Johanka 
(t  j.  1658,  vd.  z  Vlkanova),  Kateřina  (f  ok. 
r.  1662,  vd.  Hradecká  a  Zumrova)  a  Lidmila 
(vd.  z  Vlkanova).  Synové  byli  Hynek,  Vác- 
lav (t  j.  1625),  Jan  Jiří  a  Jindřich.  Jan 
Jiři  držel  dvůr  v  Miřeticích  a  zemřel  r.  1621. 
Hynek  starší  (1625  jediný  živý  z  bratří)  slou- 
žil r.  1619  stavům  vojensky,  začež  měl  pro- 


padnouti Přestavlky  a  Miřetice,  ale  pone- 
chány mu.  Manž.  měl  Lidmilu  Častolárku 
z  Dlouhévsi  ovd.  Vitanovskou,  která  měla 
Uhersko  (f  ok.  1650).  Byl  r.  1632  kommissa- 
řem,  později  hejtmanem  chrud.  kraje,  r.  1649 
nařízen  za  kommissaře  při  odevzdáni  Klad- 
ska králi  Ferdinandovi.  Koupil  r.  1644  Stí- 
čany  dvůr  a  první  díl  Bítovan  a  dům  na 
podměsti  hradeckém.  Nemaje  dědicův  odká- 
zal všechen  statek  Adamovi  Jindřichovi  strýci 
a  zemřel  r.  1657.  — -E.Adam,  držitel  Žestok, 
zemřel  r.  1611  a  v  Žestoky  uvázal  se  strýc 
Jindřich  jako  pořadník.  Potom  však  Žestoky 
prodány  a  Jan  Václav,  syn  Adamův,  držel 
dvorec  ve  Vlčnově.  R.  1629  byl  již  mrtev. 
O  jeho  bratřich  a  potomstvu  není  pamětí. 
•  Spojitost  rodiny  v  XVIII.  stol.  není  zřejmá. 
V  Chrudimi  žili  Leopold  Jaroslav  (f  1694) 
a  Ignác  (t  1730).  Antonín  držel  v  1.  1701 
až  1721  Klokočovou  Lhotu  v  Čáslavsku,  kte- 
rou synové  jeho  Karel  Antonín  a  Franti- 
šek Josef  r.  1732  prodali.  Onen  byl  pak  (od 
r.  1733)  pánem  na  Žďáře,  tento  na  Zubří,  jež 
r.  1738  prodal.  Jest  to  bezpochyby  týž  Fran- 
tišek, jenž  potom  žil  v  Chrudimi  a  držel  tři 
dvory  v  Přelouči,  které  po  jeho  smrti  ok. 
r.  1747  prodány.  Z  manž.  Kateřiny  Kapounky 
ze  Svojkova  zůstavil  syna  Alberta  Ladi- 
slava, jenž  žil  ještě  r.  1788.  Na  poč.  XVII.  stol. 
žil  Bedřich  Albert  (f  1705),  jenž  zůstavil 
z  manž.  Kateřiny  Lidmily  z  Vlkanova  (t5.  záři 
1730)  syna  Františka  Josefa>  jenž  r.  1720 
ve  Vysokém  Mýtě  se  ženil  a  tu  potom  by- 
dlíval. Snad  byl  synem  jeho  František  Jan, 
jenž  byl  r.  1772  adjunktem  kouř.  kraj.  úřada, 
ženě  se  s  Josefou  ovd.  Martinkovou  (f  1779). 
Týž  neb  jiný  ženil  se  r.  1782  s  Antonii,  v. 
Gfaeser.  Týž  zemřel  r.  1798  zůstaviv  syna 
Josefa  Kristiána  a  dvě  dcery.  Leopold 
(1779  atdO  byl  r.  1784  kommissařem  u  kraj. 
úřadu  v  Chrudimi  a  zplodil  s  Annou  Marii 
Ródlovou  několik  synů.  —  Z  panské  větve 
naposled  žijící  žil  Jan  Adam,  jenž  vstoupil 
do  státní  služby,  naposled  byl  praesidentem 
dolnorakouské  vlády,  vyznamenán  byl  dů- 
stojenstvím c.  k.  tajného  rady  a  komipan- 
déra  kříže  řádu  sv.  Štěpána  a  vyzdvižen 
r.  1832  do  panského  stavu.  Byv  dán  r.  1848 
na  odpočinek  zemřel  ve  Vídni  1.  bř.-  185S, 
maje  věku  svého  80  let.  Od  r.  1808  byl  ženát 
s  Annou  Johannou  Danzerovou  (f  1813). 
Druhá  manž.  byla  Barbora  Raňusova  z  Klee- 
feldu.  Syn  jeho  Leoiíold  (♦  1809  v  Praze) 
stal  se  vrchním  finančním  radou  ve  Vidni  a 
zemřel  20.  bř.  1883  bezdětek.  —  Na  ten  čas 
žije  rytířská  pošlost,  jejíž  předek  Vác- 
lav, syn  Janův,  ženil  se  v  M^t^  s  M.  Annou 
Šercerovnou  z  Malomlýnku  (f  1817).  Zemřel 
19.  srp.  1775.  Syn  jeho  Václav  (pohrobek), 
soused  mýtský,  byl  dvakráte  ženat  (1.  s  Ne- 
pomucenou  Lemberkovou,  f  1831,2.  s  Annou ' 
Weinfurtrovou,  f  1840)  a  zemřel  29.  říj.  1847. 
Syn  jeho  Josef  (*  1810)  byl  kupcem  ve  Vys. 
Mýtě  a  zemřel  24.  záři  1844.  Z  manž.  M.  Anny 
Geislerové  (f  1840)  zůstavil  syna  Václava, 
jenž  byl  r.  1862  písařem  u  c.  k.  okr.  soudu 
a  zůstavil  syny  a  dcery  nyní  žijící.      Sčk, 


Talafús  —  Talassius. 


51 


Talatts  %  Ostrova  Jan,  znamenitý  vá- 
lečník čes.  Byl  zeman  kraje  chrudimského  a 
psal  se  po  Ostrově,  tvrzi  j.  od  Uherska.  Po 
prvé  aa  uvádí  r.  1439  ve  smlouvě  mezi  MJt- 
skými  a  Lickem  z  Hrádku.  T.  r.  koupil  dvůr 
Šňakov  mezi  Vys.  Mýtem  a  Zámrsky  od 
Elišky  Kunatarové,  kterýž  dvůr  od  něho  pře- 
jal r.  1440  Jan  Domašinský.  T.  r.  zapsal  se 
na  sjezde  krajském  v  Čáslavi.  Téhož  také  r. 
vydal  se  do  Uher.  Byl  z  předních  hejtmanů 
▼e  vojšté  Jiskry  z  Brandýsa.  R.  1441  obhájil 
Košic  proti  Peren3novi.  R.  1442  přepadl  ne- 
obyčejně smělým  nočním  útokem  Jager,  kterýž 
zapálil.  Zajav  tu  i  polské  poselstvo,  rychle 
ustupoval  s  hojnou  kořisti,  dostižen  vsak  a 
přesilou  přemožen,  upadl  do  zajeti,  z  něhož 
se  dostal  r.  1443,  když  Jiskra  smifil  se  s  ja- 
gcrským  biskupem  áimonem  Rozgoněm.  T. 
potom  stal  se  hejtmanem  na  hradě  Rych- 
navě,  kteréhož  Jiskra  r.  1442  dobyl.  Když 
Jiskra  r.  1453  od  krále  Ladislava  odstraněn 
z  velitelství,  T.  přidržel  se  rot  válečného 
bratrstva  vedených  Petrem  Aksamitem  z  Li- 
deřovic.  Král  MatyáS  nastoupiv  na  trůn,  vy- 
pravil mocné  vojsko  proti  těmto  českým  ro- 
tám. T.  č.  T.  držel  s  Aksamitem  Šaryšský 
Potok.  Před  městem  svedli  po  letnicích  r.  1458 
bitvu  s  přesilou  uherského  vojska  vedeného 
Sebestiánem  Rozgoněm  a  Blažejem  Maďa- 
rem. Oba  čeští  hejtmani  měli  jen  2500  mužů. 
Po  hrdinském  zápase  podlehli.  Aksamit  padl, 
T.  se  čtrnácti  jezdci  ujel  na  Šaryš.  R.  1460 
uvádí  se  8  Matéíem  z  Kněžic  jako  obhájce 
hradA  Šaryše  a  Rychnavy,  kteréž  pak  Jiskra 
vjdal  králi  Matyáši  prostřednictvím  krále  Ji- 
říka. Když  r.  1462  Matyáš  s  Jiskrou  se  smí- 
řil, hejtmane  Jiskroví  T.,  Korbel,  Komorov- 
ský,  Bartoš,  Zelenka,  Brcal  dostali  16.000  du- 
kátů na  odbytnou.  Tenkrát  asi  T.  opustil 
Uhry.  Známa  je  pověst,  že  se  vrátil  do  Čech 
a  že  zchudl  měrou  takovou.  Že  po  tvrzích 
s  mošnou  chodil.  Na  Slovensku  pak  zacho- 
valo se  pořekadlo  o  něm:  >Bědný  jako  T.« 
Této  pověsti  však  odporuje  zpráva  archivu 
vratislavského,  podle  které  T.,  v  latinských 
pramenech  často  jako  Tele/  uváděný,  poslal 
Vratislavským  a  Namyslavským  dne  6.  srpna 
1466  odpovědny  list  >i  se  všakú  svů  rotu 
i  svými  služebníky*.  To  jest  o  něm  poslední 
zpráva.  Srv.  archiv  města  Vys.  Mýta,  A  47; 
> Archive  Palackého  I,  III,  IV.;  archiv  města 
Vratislavě;  Dtugosz;  Bonfini;  Palacký  IV,  1,  2; 
-  Fessler,  Geschichte  von  Ungarn ;  Jireček 
Herm.,  Válečníci  čeští  XV.  st.  r»ČČM.«,  1859, 
1867);  »Pam.  acch.«  IV.,  V.  a  j.  Viz:  dr.  Zíbrt. 
Bibliografie  České  historie,  III.,  sv.  1.,  str.  49 
až  50,  135,  136.  Jsk, 

TalalagoTé  viz  P egu. 

Találfljkiv  nár.  písně  haliči  a  uher.  Ru- 
sínfi,  podobající  se  kolo  myj  kám,  o  2  neb 
4  verších  obsahu  dílem  žertovného,  dílem 
milostného,  jako: 

Kvitok,  ďiT&i,  Lvitok,  poklja  (dokud) 

oéraai  ditok, 
Jak  b'jH  máti  dítky, 

spadnut  s  teb«  k\Ítky. 

Velký  počet  otiskl  jich  Holovacký  ve  svém 
>Sborniku«. 


Talamanca  [-manka],  pobřežní  krajina  ve 
středoamerické  republice  Costarice  při  Ka- 
ribském moři,  prostoupená  na  z.  mohutnými 
horami.  Obydlena  je  četnými  kmeny  in- 
diánskými, kteří  pod  společným  názvem  za- 
sahují až  do  severní  části  republiky  Panam- 
ské.  Nyní  jsou  tito  Indiáni  katolíky,  ale 
ctěni  slunce,  měsíce,  řek  atd.  posud  zflstalo 
z  pohanství.  Před  příchodem  Španélů  &táli, 
soudě  podle  archaeologických  nálezů,  na 
značném  stupni  kultury.  Bohužel  valná  čásf 
zlatých  předmětft  rozlita  byla  na  peníze 
v  mincovně  costarické. 

Talamone  (starov.  Telamón\  městečko 
v  ital.  prov.  Grossetu,  sev.  od  Orbetella,  při 
moři  Tyrrhenském  a  při  trati  Řím-Pisa,  má 
starý  hrad,  přístav  a  698  obyv.  R.  225  př.  Kr. 
zvítězili  tu  Římané  rozhodně  nad  Gally. 

TalandOB,  novořec.  váha  po  100  minách. 

Talanté,  Atalanté,  hl.  m.  řecké  nom- 
archie  Fthiotis  a  Fókis,  leží  v  rovině  jiho- 
vfch.  Lokridy,  spojeno  silnici  s  přístavem 
Skala  Atalantés  při  průlive  Atalantském  (Eu- 
ripu)  mezi  pevninou  a  Euboí.  Jest  sídlem  bi- 
skupa a  má  1377  obvv. 

Tal&r  (lat.  talans^  t.  j.  tunica  talár is)^ 
u  starých  Římanů  horní  tunika  sahající  až  po 
kotníky  {falus).  Odtud  sluje  tak  posud  hlavní 
roucho  kněžské  (klerika,  v.  t.)  a  úřední 
roucho  soudních  úředníků. 

Talarla,  lat.,  okřídlené  střevíce,  s  nimiž 
zobrazován  Hermes  (v.  t.,  str.  188 ď). 

Talaro  na  Východě,  zvi.  v  Egyptě  tolik 
co  tolar  Marie  Terezie,  ital.  tallero  della  re- 
gina,  V  Turecku  od  r.  1843  platí  23  piastrů 
zlaté  měny,  v  Maskatu  11  Vi  mahmudi.  T. 
Ragusino  razil  se  v  1. 1759—94  po  60  gros- 
seti. 

Talai:  1)  T.,  stepní  řeka  v  asijském  Rusku 
v syr-darjinské  oblasti;  sbírajíc  vody  nasev, 
svazích  Talaského  Alatau  a  na  jižních  pohoří 
Alexandrovskéhq  po  toku  asi  400  km  dlou- 
hém (v  horní  části  teče  lesnatou  krajinou, 
v  dolní  stepí)  vlévá  se  do  jezera  Karakul. 
Kanály  (asi  80)  zavodňuje  se^  pobřeží  řeky, 
na  němž  rozkládá  se  největší  část  ruských 
osad  aulijeatauského  Újezdu  gub.  syr-dar- 
jinské.  Pp. 

2)  T.,  městečko  v  asijsko-tur.  vilájetě  an- 
gorském,  6  km  jv.  od  Kaisarije,  na  úpatí  vy- 
haslé sopky  £rdiišda|u,  má  3—4000  obyv., 
sídlo  protestantské  missie,  která  se  věnuje 
hlavně  výchově  dětí  a  podporování  chudých 
křesťanů.  red, 

Talaiký  Ala-tau  (Talas-tau),  pohoří 
v  asijském  Rusku  (v  Turkistáně),  na  jiho- 
východě oblasti  syr-darjinské,  většinou  po 
hranici  její  s  oblasti  fer^ánskou;  náleží  k  sou- 
stavě Thian-šánu  a  ma  délky  přes  200  km\ 
prů smyky  nejsou  nižší  než  cOOO  m  (Atmek 
3160  m);  jednotlivé  vrcholy  dosahují  však 
i  skoro  5000  m  výšky.  Pp. 

TalaislUf,    podle   staré    povčsli    římský 
občan  doby  Romulovy.  KdyŽ  při  únosu  Sabi« 
nek  soudruhové  jeho,  uchvátivše  proň  dívku 
vynikající  krásy,  byli  dotazováni,  komu  ji  ve^ 
dou,  odpovídali  prý:  Talassio.  Odtud  z^^ 


52 


Talaut  —  Talca. 


stalo  zvykem  takto  pokřikovati  na  svatební 
průvod.  klk. 

Talaut,  souostrovi  v  nizozemské  Indii,  po- 
kračováni sv.  výběžku  Celebesu,  na  j.  od 
Mindanao,  skládá  se  z  ostr.  Karkelongu,  Sáli- 
babu  a  Kabruangu.  Měří  asi  925  km*  s  5000 
oby  v.  Důleřito  je  hlavně  pro  rybolov. 

Talavera  de  la  Re  i  na  [talavéra  de  la 
rěina],  lat.  Talabriga,  město  ve  špan.  prov. 
toledské,  z.  od  Toleda,  na  pravém  břehu 
Taja,  uprostřed  utěšeného  údoli  se  vzděla- 
nými roli  a  háji  citrovnikovými  a  oranžovni- 
kovými,  má  10.544  oby  v.  (1897).  Hojné  zbytky 
z  íimského  i  arabského  panství;  7  kostelů, 
poutní  kostel  se  zázračným  obrazem  hojně 
navštěvovaný,  dominikánský  klášter,  most 
o  35  obloucích  z  XV.  stol.,  lat.  škola.  Bý- 
valé hedvábnictví  pokleslo.  U  T-ry  zvítězil 
vůdce  španělsko -anglických  vojsk  Wellington 
nad  50.000  Francouzi  pod  králem  Josefem 
Bonapartem  dne  27.  a  28.  čce  1809. 

Talberg:  Dmitrij  Germanovič  (Tajib- 
óeppb  fl.  r.),  kriminalista  ruský  (*  1853  — 
t  1891).  Studoval  práva  na  univ.  v  Kijevě. 
Napsav  magisterskou  dissertaci  Nasiljstven- 
nojepochiščenije  ču{ogo  imuščestvapo  rusikomu 
právu:  raiboj  i  grabef  (Petr.,  1880),  byl  jme- 
nován docentem  a  pak  professorem  Děmi- 
dovského  práv.  lycea  v  Jaroslavi.  R.  1884 
přešel  na  univ.  v  Kijevě.  R.  1887  hájil  dok- 
torskou dissertaci  Gra^dansklj  isk  v  ugolou- 
nom  sudé  ili  sojedinénnyj  process  (Kijev,  1888). 
Přes  slabé  své  zdraví  T.  napsal  řadu  mono- 
grafii a  časopiseckých  statí.  Hlavni  práce 
jeho  jsou:  Istoričeskij  očerk  turemnoj  reformy 
i  sovremennyja  sistémy  jevropejskich  turem 
(Kijev,  1875);  Antropologičeskoje  učeni  je  v  ugo- 
lovnom  pravé  (t.,  1885);  Nésméňajemosf  sudéj 
vo  Franciji  (>juridič.  Véstnik«,  1885);  Russ, 
ugolovnoje  sudoproiivodstvo  (2  sv.,  Kijcv,.1889 
až  1891). 

Talbot  |toalb't]:  1)  T.,  starodávný  angl. 
rod  šlechtický  viz  Shrewsbury. 

2)  T.  Wílliam  Henry  Fox  (*  1800  v  La- 
cock  Abbey  —  t  17.  září  1877  t.)  byl  boha- 
tým soukromníkem  a  všecek  oddán  vědám 
přírodním.  T.  jest  vynálezcem  t.  zv.  talbo- 
typic,  t.  j.  přenášení  fotografie  s  průhled- 
ného negativu  na  citlivý  papír.  Tím  podán 
jednoduchý  a  levný  způsob  fotografického 
rozmnožování.  Napsal  o  tom  Some  account 
of  the  art  of  photogenic  drawing  (Londýn, 
1839),  práci,  která  již  r.  1834  byla  předlo- 
žena Král.  společnosti  londýnské,  ale  vyšla 
teprve  po  6  letech.  Vedle  fotografie  T.  za- 
býval se  též  studiem  některých  zjevů  optic- 
kých a  mathematikou.  Četné  práce  jeho  expe- 
rimentální uveřejněny  jsou  ve  »Phil.  Trans- 
actions*  Král.  společnosti  londýnské,  ve 
»Philosophical  Magazín*  a  ve  >Zpráváchc 
Král.  společnosti  edinburské.  nvk. 

Talbotovy  prouiky  jsou  interferenční 
tmavé  proužky,  které  se  objeví  ve  spektru 
subjektivním,  když  pozorovatel  se  strany  fia 
lových  paprsků  pokryje  pupillu  oka  z  polo- 
vice tenkou  průhlednou  destičkou.  Stefan 
ukázal,  že   T.  p.  vzniknou   též   při   vložení 


tenké  skleněné  destičky  kamkoliv  mezi  Štěr- 
binu a  oko»  jen  když  se  destičkou  zachytí 
ta  polovice  svazků  paprskových,  která  pro- 
chází poblíž  lámavé  hrany 
hranolu.  Elementárně  lze 
vyložiti  T.  p.  pouhou  in- 
terferenci paprsků  homo- 
ccntrických,  které  jednak 
vcházejí  do  oka  přímo,  jed- 
nak jsou  ústředím  destičky 
dráhově  opožděny.  Zna- 
čí-li  5  (vyobr.  c.  4163.) 
bod  svítící  určitým  druhem 
světla,  jež  charakteriso vá- 
no jest  délkou  světelné 
vlny  A,  D  destičku  o  tloušť- 
ce «,  AB  otvor  pupilly  a 
5*  obraz  svíticího  bodu  na 
sítnici  vznikající,  jsou  pa- 
prsky SAS  a  SBS  proti 
sobě  dráhově  opožděny  a 
počet  vln  toto  opožděni 
vyjadřující  jest 


Č.  4163.  Talbotovy 
prouiky. 


kde  v  značí  změněnou  dél- 
ku vlny  svčtelné  ústředím  destičky  D,  Je-li 
index  lomu  této  destičky  »í,  jest 


a  tudíž 


A'=|(«-l). 


Povaha  interferenčního  úkazu  v  5*  jest  pod- 
míněna  číslem  N,    Jc-li    N  rovno    sudému 

počtu  — ,  pak  se  obě  vlny  v  S  sesilují;  je-li 

N  rovno  lichému  počtu  —  čili 

,         ^,  ^       2fc  +  1  , 
{n^l)d=       ^—X, 

pak  povstává  v  5*  proužek  tmavý.  Uvedená 
thcorie  nevysvětluje,  proč  T.  p.  nepovstávají 
též  při  vložení  destičky  se  strany  paprsků 
červených  před  pupillu.  Výklad  přesný  po- 
dal Airy,  jenž  poukázal  na  přítomnost  ohybu 
světla  na  hraně  destičky  D.  (Srv.  »Poggen- 
dorťfs  Annalen  d.  Physik*,  1841  a  1843.)  Další 
doplňky  a  podrobnosti  o  T-vých  p-žcích  srv. 
Kirchhoff,  Vorlesungen  Uber  mathematische 
Optik  (Lip.,  1891);  V.  Dvořák  (»Wien.  Be- 
richt.c  1873)  a  A.  Schuster  (»Phil.  Mag.« 
1904).  nvk. 

Talbotyple  viz  Fotografie,  str.  413 fr. 

Talca  [-ka],  provincie  jihoamer.  repu- 
pliky  Chili,  rozkládající  se  mezi  Tichým  okc- 
ánem  a  Kordillerami,  jež  děli  ji  od  Argen- 
tiny, a  mezi  prov.  Curico  na  sev.  a  prov. 
Maule  aLinares  na  j.;  měří  9527  km.  Západ 
a  sev.  prostupují  lesnaté  Kordillery,  celou 
krajinu  ovládá  sopka  Descabezado  (3900  m), 
pokrytá  věčným  sněhem.  Hlavni  řeky  jsou 
na  sev.  pohraniční  Rio  Mataguito  a  na  jihu 
Rio  Maule,  přijímající  Rio  Claro,  splavné  pro 
malé  lodi;  její  vodopády  jsou  proslaveny. 
Nejdůlcž.  zaměstnáním  obyvatelstva,  počtem 


Talcahuano  —  Talíř. 


53 


148.092  hlav,  je  zemědělství  namnoze  pomoci 
zavodňování.  Hl.  město  prov.  je  T.  (40.987 
obyv.)  při  Riu  Claro,  stanice  trati  Santia^i^o- 
Concepcion,  spojené  drahou  se  svým  přísta- 
vem Constitucion.  Je  pěkné,  úpravně  zbudo- 
váno, má  divadlo,  lyceum  a  seminář.  Ve 
městě  vyrábějí  se  vlněné  pokrývky  a  ponchos 
poživajicí  dobré  pověsti. 

TalcahiiAno  [talka-uánoj,  příst,  město 
v  prov.  Concepcion  jihoamer.  republiky  Chile, 
sev.  od  Concepcionu,  při  zátoce  t.jm.,  která 
tvoři  tu  dobrý  přístav,  takže  po  dokončeni 
přístavních  staveb  T.  bude  z  nejlepších  při- 
stavil chilských.  T.  má  16.000  obyv.,  rozsáhlá 
skladiště  a  doky.  Jsouc  spojeno  s  vnitroze- 
mím drahou,  je  vývozním  místem  pro  obili 
dovážené  z  úrodných  provincií  středního 
Chile  do  Anglie.- 

Talegalla,  kur  houštinný  ( Catheturus 
Lathami)^  pták  oblasti  austrotasmanské  z  če- 
ledi Megapodiidae  (v.  t.). 

Talek  viz  Mastek. 

Talenb^rk  viz  Talmberk  2). 

Talenoe[taláns I,  jižní  předměstí  m.  Borde- 
aux, má  10.828,  jako  obec  11.227  obyv.  (1901), 
výrobu  zápalek,  vinařství. 

Talent  (řec.  xálontzov,  lat.  talentum\  u  sta- 
rých Řeků  nejvyšší  jednotka  soustavy  váh  a 
peněz.  Pftvod  míry  této  hledati  jest  ve  Foi- 
nikii  a  Babylónii.  V  historické  době  Hellé- 
nové  uiívah  rozličných  t-fl,  ale  všechny  dělí 
se  týmž  způsobem:  t.  obsahuje  60  min,  mina 
50  statérů  {ezaxrjq),  statér  2  drachny  a  tato 
6  obolů.  Nejdůležitější  t-y  řecké  byly: 
aiginský,  jenž  došel  největšího  rozšířeni  ve 
vlastním  Řecku  a  vážil  37  kg^  a  eubojský, 
jehož  užíváno  hlavně  ve  světovém  obchodě; 
vážil  26196  kg.  V  Attice  až  do  reformy  Soló- 
novy  užíváno  bylo  měny  aiginské,  od  té  doby 
pak  eubojské,  jež  představovala  asijský  sy- 
stém váh  ve  zlatě  převedený  na  stříbro.  — 
Ve  smysle  přeneseném  jest  t.  tolik  co  na- 
dání, vloha.  O.  J'i, 

Talesap,  jezero,  viz  Kambodža. 

Taleth  neb  ta  lit  h,  také  tallesa  tallis, 
hebr.,  u  židů  čtyrhrané  roucho  podobné 
shawlu,  jímž  sobě  při  modlitbě  v  synagoze 
zahaluji  hlavu  a  šiji.  T-y  dělají  se  teď  hlavně 
v  Jaroslavi  v  Haliči.  Poněvadž  t.  dává  se  také 
na  těla  zemřelých,  slově  ve  smysle  přenese- 
ném také  rubáš. 

Talfonrd  {talfórd]  Thomas  Noon,  spis. 
angl.  (*  1796  —  f  1854  t.).  Studoval  práva 
v  Londýně  a  již  tehda  zabýval  se  literaturou. 
R.  1821  stal  se  advokátem  a  r.  1835  zvolen 
do  parlamentu,  kde  vynikl  doporučením  a 
hájením  zákona  o  majetku  literárním,  zvaným 
Copyright  bili,  přijatém  teprv  po  silném  od- 

goru  r.  1842,  a  o  poruČnictví  nad  dětmi. 
1.  1849  T.  byl  jmenován  soudcem  při  Court 
of  Common  Pleas  a  zemřel  náhle  za  řeči, 
kterou  měl  před  velkým  soudním  dvorem. 
T.  proslul  jako  spisovatel  svými  elegantními  a 
harmonickými  pracemi  dramatickými,  z  nichž 
první  a  nejlepší  byla  tragédie  /oti,  provozo- 
vaná s  velikým  úspěchem  na  Coventgarden- 
theatru    (1836),    pak    Tlie   Athenian    captive 


(1838),  Glencoe  (1840)  a  The  Castilian  (1853). 
Souborně  vydány  tyto  tragédie  jakožto  Dra- 
matical  works  (U.  vyd.  1852).  Svoje  cesty  po 
střední  Evropě  popsal  ve  Vacation  rambles 
and  thoughts  (3  vyd.  1851  a  dod.  1854).  Mimo 
to  psal  díla  politická  a  belletristicka  a  The 
lije  of  Charles  Lamb  (nově  vyd.  Fitzgerald 
1891). 

Taliounový  tuk,  také  tuluconový 
tuk,  tolik  co  carapový  tuk  (v.  t.),  kapal- 
nějící  teprve  při  40-60"  C. 

Ta-11-fti,  Ta- li,  město  v  čínské  prov.  jQn- 
nanu  3  km  záp.  od  jezera  Ta-li  (Órr-hai), 
300  km  sev.-záp.  od  jQnnanfu  ve  výši  130  m 
na  úpatí  pohoří  4000  m  vysoktho,  při  prů- 
smyku  chráněném  dvěma  tvrzemi  ve  výborné 
poloze  strategické,  má  zeď  městskou  7  km 
dlouhou  a  20.000  obyv.,  bylo  v  1.  1857—72 
hlavním  městem  muham.  povstalců  Panthaiů. 
Na  blízku  lomy  pověstného,  světlo  duhově 
odrážejícího  mramoru.  Pevnina  při  jezeře 
jest  úrodná;  výroba  opia.  Marku  Polovi  známo 
T.  pod  jménem  Karajang. 

Tallga,  na  Moravě  valašsky  vozík  o  dvou 
kolech,  na  kterém  rozvážejí  žebře,  lopaty  a  p. 

Talina,  Talín,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Písek,  fara  Myšenec,  pš.  Protivín;  52  d., 
366  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr.  Stávala  zde 
tvrz. 

Taliím,  město  rus.,  viz  Re  vel. 

Tallo,  lat.,  odplata,  odveta;  jus  X-nis, 
právo  odvety  (»oko  za  oko,  zub  za  zub«), 
jež  se  vyškytalo  za  primitivního  stavu  práv- 
ního u  všech  snad  národů  V  širším  smysle 
nazývá  se  tak  i  trest  ukládaný  úřední  auto- 
ritou, děje-li  se  t^mŽ  způsobem  jako  trestný 
čin  sám;  za  rouhaní  bohu  na  př.  vyrve  se 
rouhači  jazyk  a  p.  Srv.  Gůnther,  Die  Idee 
der  Wiedervergeltung  in  der  Geschichte  und 
Philosophie  des  Strafrechts  (Erlanky,  1889 
až  1895,  3  d.). 

Tallpet,  lat,  vrozené  znetvořeni  nohy, 
ievicí  se  odchylným  postavením  chodidla 
k  bérci  nebo  jednotlivých  částí  chodidla 
k  sobě.  Že  odchylky  ty  mají  za  podklad  ab- 
normní  tvar  kostí,  je  na  bíle  dni,  ale  i  sval- 
stvo bérce  a  chodidla  při  tom  rozmanitým 
způsobem  podle  povahy  deformity  je  pozmě- 
něno. Z  toho  vyplývá  i  odchylná  úklonnost 
končetiny  při  rozmanitých  způsobech  roz- 
ličná. Léčení  deformit  těchto  je  větším  dí- 
lem chirurgické.  Srv.  Chodidlo.        Pnrk, 

Taliř  Matouš,  vynikající  právník  český 
(*  20.  září  1835  ve  Střiž :vě  u  Čes.  Budějo- 
vic —  t  30«  srp.  1902  na  Hluboké).  Gymna- 
sium studoval  v  Čes.  Budějovicích,  práva 
v  Praze.  Potom  vstoupil  do  praxe  k  zem. 
fín.  ředitelství,  stal  se  r.  1862  koncipistou, 
r.  1869  pak  kommissařem.  Byv  zatím  r.  1866 
povýšen  na  doktora,  habilitoval  se  r.  1869 
na  pražské  universitě  jako  soukromý  docent 
finančního  práva.  Za  min.  jirečka  stal  se 
r.  1871  mimoř.  proíessorem  tohoto  předmětu. 
R.  1874  byla  mu  habilitace  rozšířena  na  sta- 
tistiku. Bezprostředně  před  rozdělením  praž- 
ské university  r.  1882  jmenován  byl  řádným 
professorem.  R.  1879  povolán  do  statistické 


54 


Talíře  —  Talleyrand. 


kommisse  mčsta  Prahy  a  stal  se  r.  18^1  je- 
jím předsedou,  ve  kteréž  funkci  setrval  ai 
do  smrti.  Dal  podnět  k  založeni  městské  sta- 
tistické kanceláře  pro  Prahu  a  spojené  obce. 
T.  byl  činný  též  v  životě  veřejném,  a  sice 
byl  v  1.  1877—84  členem  sboru  obecních 
starších  kr.  hlav.  města  Prahy,  od  r.  1878  do 
1889  poslancem  zemským  a  v  1.  1880^85 
také  říšským.  R.  1889  -90  bvl  rektorem  a 
mimo  to  dvakráte  děkanem  právnické  fakulty. 
Byl  řádným  členem  České  akademie,  členem 
American  academy  of  political  and  sociál 
science  ve  Filadelfii  a  dopisujícím  členem 
Société  ďéconomie  politique  a  Société  de 
statistique  v  Paříži.  K.  1901  jmenován  dvor- 
ním radou.  T.  byl  znamenitým  odborníkem 
v  oboru  finančního  práva.  Literární  činnost 
jeho  lze  rozděliti  na  tři  směry:  kritické  studie 
o  berních  předlohách  vládních,  dogmatické 
práce  o  positivním  finančním  právu  rak.  a 
studie  v  oboru  dějin  práva  fin.  Práce  prvého 
směru  jsou  tyf  o:  Ueber  die  Reform  der  di- 
rekten  Steuern  (mít  Ausnahme  der  Grund- 
steuer)  nach  den  Antrágen  der  Regierung 
(1874);  Einige  Gedanken  uber  die  provisorische 
Regelung  der  direkten  Besteuerung  in  Oester- 
reich  (1877);  Reforma  berní.  Úvahy  o  vládni 
předloze  v  příčině  upraveni  osobních  daní  pří- 
mÝch  (1893).  Druhému  směru  náleží  nejob- 
sáhlejší dílo  T-ovo:  Poplatky  a  kolky  v  Ra- 
ÍlroM5/rM(1896),  spis  Právo  gruntovníka  na  daňové 
slevy  (1898)  a  kromě  toho  menši  rozpravy: 
O  vyměřováni  dani  přímých  společenstvům  na 
pomoc  fivnosti  a  hospodaření (yFrivnik^t^llL) ; 
Jaká  práva  mají  finanční  úřady ^  by  se  pře- 
svědčily ^  ie  lákonu  o  poplatcích  a  kolcích  \adost 
bylo  učiněno  (t.,  XIV.);  O  fasádách  poplat- 
nosti naznačených  v  §  i.popl.  lák,  (t.,  XV 111.); 
O  odměně^jaká  se  poskytovala  a  poskytuje  v  Rak, 
udavačům  na  poli  veř,  práva  a  finančního 
lylášt  (t.,  XV.);  O  srážkách  při  vypočítáváni 
čistého  příjmu  živnostníků  (t.,  XX.);  Osobní 
daň  i  příjmů  a  voliči  do  říšské  rady,  pak  roz- 
dělení této  daně  dle  národností  (>Sborník  věd 
práv.  a  stát.c,  II.);  Osobní  daň  z  příjmů  a  rol- 
nictvo (»Zemědělská  politika*,  I.).  Třetímu 
směru  činnosti  T-ovy,  historickému,  náleží 
Arha,  studie  z  dějin  finančního  práva  rak. 
(1890),  jejíž  trest  tvořila  obsah  jeho  řeči  rek- 
torské z  r.  1889.  Studie  tato  zakládá  se  na 
archivním  materiálu  sebraném  v  době  po- 
slancování T-ova  ve  vídeňských  archivech. 
Literární  pozůstalosti  T-ovy  ujala  se  Česká 
akademie,  jež  ji  hodlá  vvdati.  Srv.  článek 
prof.  Alb.  Bráfa  Matouš  T.  (>Osvěta«,  1902). 

Taliře,  hud.  nástroj,  viz  Činel  li. 

Taliím an  (z  arab.  tilism,  tilsam,  plur.  til- 
samát  neb  talásim,  kouzelný  obraz),  slově  pů- 
vodně obraz  neb  figurka  z  kovu  neb  na  ka- 
meně vyrytý,  a  to  v  určité  hodině  a  pode 
vlivem  jistých  planet,  tak  že  tím  nabývá  jisté 
moci  a  síly,  kterou  chrání  proti  nehodám, 
nemocem,  kouzlům  a  čarám  ty,  kteří  t.  nosi 
nebo  ve  svém  obydlí  chovají.  Jméno  to  po- 
zději rozšířeno  na  všechny  věci,  plodiny  pří- 
rodní i  výrobky  umělé,  jimž  podobné  vlast- 
nosti připisovány.   Takové  kouzelné  obrazy 


byl^  oblíbeny  zvlášf  ve  starém  Babylónu  a 
Ninive,  kde  každý  dům  měl  svůj  ochranný 
obraz,  obyčejně  zkomolené  postavy  božstev, 
lidí  neb  i  zvířat.  Srv.  také  Alruny,  Abra- 
xas,  Amulet  a  Fascinum. 

Talii  qualii,  pseudonym  Edwarda  Lu- 
bowského. 

TaliUr  qualit^r,  lat.,  jakž  takž. 

Talith  viz  Taletb. 

TaU«  tolik  co  kladkostroj. 

TaUahaMee  f-sí],  hl.  m.  hrab.  Leonu  a 
sev.-amer.  státu  Floridy,  37  km  od  zál.  Me- 
xického, při  trati  Jacksonville-Pensacola,  má 
pouze  2981  obyv.  (1901),  poněvadž  nemá 
valného  obchodu  ani  průmyslu.  V  pěkně  zbu- 
dovaném městě  vyniká  kapitol,  West-Flo- 
rida-Seminary  a  soudní  palác. 

Tallart  [-lárj  Camille,  hrabě,  vévoda 
ďHostun,  franc.  maršál  (*  1652  v  Dau- 
phine —  t  1728  v  Paříži),  bojoval  nejprve 
pod  Condém  v  Hollandsku,  v  1. 1674—75  pod 
Turennem  v  Elsasku,  r.  1678  velel  na  Rýne 
jako  »maréchal  de  camp«,  r.  1690  zpustošil 
porÝnskou  Falc.  R.  1693  byl  jmenován  ge- 
ncrállieutenantem,  r.  1698  vyslancem  v  An- 
glii. Za  války  o  dědictví  Španělské  bojoval 
r.  1702  vítězně  v  Hollandsku,  obdržel  r.  1703 
maršálskou  hůl,  dobyl  Breisachu  a  Landavy, 
poraziv  u  Špýru  prince  hessenského  na  po- 
moc spěchajícího.  R.  1704  byl  od  prince 
Eugena  Sa vojského  a  vév.  z  Marlborouch 
poražen  u  Hóchst&dtu,  zajat  a  odvezen  do 
Anglie,  kde  zůstal  až  do  r.  1712.  Navrátiv  se 
byl  povýšen  na  vévodu  a  r.  1715  na  paira. 
R.  1724  byl  zvolen  praesidentem  akademie 
věd,  r.  1726  byl  jmenován  státním  ministrem 
Ludvíka  XV. 

Tall^mant  d«i  Béanz  [talmáxi  de  reój 
Gédéon,  spis.  franc.  (*  1619  v  La  Rochelle  — 
t  1698J.  Bohatě  se  oženiv  koupil  sobě  pan- 
ství v  Tourainesku  a  zabýval  se  literaturou. 
Pověstné  jeho  dílo  Historiettes,  v  němž  T. 
s  jakousi  zlomyslnosti  vyličuje  slabé  stránky 
vynikajících  osobností  své  dob  v,  obzvláště 
osob,  které  se  scházely  v  Hotelu  de  Ram- 
bouillet,  vyšlo  r.  1840  v  Paříži  v  10  sv. 

Tallenb^rk,  T  a  I  m  b  e  r  k ,  bývalá  tvrz,  nvni 
dvůr  v  zemských  deskách  zapsaný,  v  Ce- 
chách, v  hejtm.  pelhřimovském,  okr.  pacov- 
ském,  náleží  v  době  přítomné  k  velkostatku 
i  osadě  Těchobuzi.  Pů. 

Tallei,  tallis  viz  Taleth. 

Talleyrand  [talran],  staro  francouzský  rod 
šlechtický,  měvší  někdy  v  drženi  nezávislé 
hrabstvi  Périgord  a  přijavší  ve  Xil.  stol. 
jméno  T.  podle  statku  t.  jm.  v  Périgordě. 
Pocházel  od  pobočné  větve  hrabat  do  la 
Marche  a  dělil  se  v  linie  Périgord,  která 
vymřela  r.  1400,  a  T.  Tři  linie  Tů  pochá- 
zejí od  Daniela  Marie  Anny,  markýzc 
de  T.,  knížete  de  Chalais,  který  padl  r.  1745 
při  obléhání  Tournai  a  zanechal  pět  synů. 
Nejstarší  z  nich  Gabriel  Marie  de  T.  na- 
byl od  Ludvika  XV.  opět  titulu  hraběte 
de  Périgord.  Jeho  syn  byl  Élie  Charles 
de  T.,  kníže  de  Chalais,  vévoda  de  Périgord, 
od  r.  1814  pair  Francie  (f  1829).  Téhož  vnuk 


de  Talleyrand-Périgord 


55 


Augustin  Marie  Elie  Charles  sloužil 
pod  Napoleonem  I.  i  Bourbony  a  zemřel 
r.  1879.  Jeho  synem  Elie  Rogerem  Loui- 
sem de  T.  vévodou  de  Pérígord  (*  1809  — 
1 1883)  linie  tato  vymřela.  Druhý  syn  Danie- 
lův Charles  Daniel  de  T.  (f  1788)  založil 
jedinou  posud  trvajíci  linii  druhou  a  je  pra- 
otcem knižat  de  T.  Druhorozený  syn  téhož 
byl  proslulý  diplomat  Charles  Maurice 
(v.  níie).  NynčjSi  hlavou  této  větve  jest 
Pierre  Camille  Louis  Hélie  de  T.-Péri- 

g>rd,  knize  Zahaftský.  Třeti  syn  Charlesa 
aniela  de  T.  byl  Archcmbaud  Joseph, 
kníže  de  T.  Jeho  syn  Alexandre  Edmond, 
kníže  vévoda  de  T.-Périgord  (♦  1787)  pojal 
r.  1809  za  choC  Dorotu,  dceru  vévody  Petra 
Kuronského  a  Zahaňského  a  od  r.  1817  měl 
titul  vévody  de  Dino,  jejž  naň  přenesl  jeho 
strýc  diplomat  Charles  Maurice;  r.  1838  dě- 
dil statky  i  titul  vévody  de  T.-Périgord  a 
zemřel  r.  1872  ve  Florencii.  Po  něm  násle- 
doval jako  hlava  rodiny  nejstarší  jeho  syn 
Napoleon  Louis,  vévoda  Zahaňský  a  vé- 
voda de  Valengay  (*  1811  —  t  1898),  jemuž 
již  r.  1862  po  smrti  jeho  matky  dostalo  se 
lenoiho  knižetstvi  Zahaňského  v  Pruském 
Slezsku.  Z  prvního  manželství  r.  1829  s  prin- 
ceznou Annou  Louísou  Alicí  dc  Montmo- 
rcncy  (1810—68)  měl  dceru  a  dvasyny,  Bo- 
sona  {*  1832,  pojal  za  chot  r.  1858  Jeannu 
Sdliěrovou),  nynější  hlavu  rodiny,  a  Adal- 
berta (*  1837),  který  jako  synovec  posled- 
ního vévody  de  Montmorency  dostal  od  Na- 
poleona Jíl.  r.  1864  titul  duc  de  Montmo- 
rency. Druhý  syn  Alexandra  Edmonda  a 
Doroty  Zahaňsko-Kuronské  byl  Alexandre 
Edmond,  markýz  de  T.-Périgord  (1813  až 
1894),  jenž  nabyl  po  smrti  své  matky  panství 
Ném.  Vartenbcrka  v  Pruském  Sle2s'cu,  které 
prodal  r.  1879  pruskému  ministru  Frieden- 
thalovi.  Jeho  synové  jsou  Maurice,  vévoda 
de  Dino  (♦  1843),  a  Archambauld,  hrabě 
de  T.-Périgord  (♦  1846),  pruský  podplukov- 
nik.  —  Zakladatelem  třeti  linie  byl  třeti  syn 
Danielův  Louis  Marie  Anně,  r.  1788  franc. 
vyslanec  v  Neapoli.  Posledním  potomkem 
této  linie  byl  Charles  Angélique,  hrabě 
de  T.-Périgord  (♦  1821  —  f  1896),  franc.  di- 
plomat,  v  1. 1862—64  vyslanec  v  Berlině,  1864 
ai  1869  v  Petrohradě.  Čtvrtý  syn  Danielův 
byl  Alexandre  Angélique  (*  1736  — 
t  1821),  známý  jakožto  Abbé  Pérígord, 
věnoval  se  stavu  duchovnímu  a  stal  se  r.  1777 
arcibiskupem  remeáským.  Poněvadž  však  při 
vypuknuti  revoluce  postavil  se  v  národním 
shromážděni  proti  všem  reformám,  byl  při- 
nucen r.  1791  vystěhovati  se  a  žil  pak  dlouho 
v  Německu.  R.  1804  odebral  se  k  potom- 
nímu králi  Ludvíku  XVllL,  jejž  provázel  do 
Anglie.  Po  restauraci  stal  se  paircm,  r.  1817 
arcibiskupem  pařížským  a  kardinálem.  Pů- 
sobil velmi  na  rozvoj  církevních  poměrů 
francouzských, 
de  Tallayrand-Péilgord  [talran  peri- 

§ór]  Charles  Maurice,  vévoda,  prince  de 
enevent,    duc   de   Dino,   diplomat   franc. 
(*  13.  ún.  1754  v  Paříži  —  f  17  kv.  1838  ve 


Valengay).  Ačkoli  byl  prvorozený,  musil  se 
přes  svQJ  odpor  věnovati  stavu  kněžskému, 
poněvadž  chroná  noha  vadila  mu  v  karríéře 
vojenské.  Pro  svůj  vysoký  rod  rychle  po- 
stupoval a  r.  1788  stal  se  biskupem  v  Au- 
tunu.  Byl  členem  národního  shromáždění 
r.  1789  a  19.  čna  hlasoval  pro  sjednocení 
stavu  duchovního  s  třetím  a  vynikl  mno* 
hými  reformními  návrhy,  jako  návrhem  na 
stálý  plat  kněžstva,  na  odstraněni  desátků, 
prodej  církevních  statků  v  a  zejména  na  za- 
vedení jednotné  míry  a  váhy  v  celé  Francii. 
Také  navrhl  svobodomyslný  učebny  plán. 
Dne  16.  ůn.  1790  zvolen  předsedou  národ- 
ního shromáždění  a  při  národní  slavnosti 
všeobecného  sbratřeni  14.  čce  1790  sloužil 
mši  na  poli  Martově  na  oltáři  vlasti.  Ačkoli 
nebyl  potom  mezi  původci  občanské  ústaw 
kněžstva,  tož  přece  zjevně  se  k  ni  přihlásil. 
Dne  28.  pros.  1790  na  ni  přisahal  a  vysvětli 
první  kněze  konstitucionální.  Byl  proto  od 
papeže  Pia  VI.  r.  1791  dán  do  klatby  a  vzdal 
se  svého  biskupství.  Nicméně  vzdoroval  ve- 
řejně papežskému  breve  a  zamítl  biskupství 
pařížské,  které  mu  bylo  nabízeno.  T.-P.  byl 
tehda  velmi  populární  a  r.  1792  poslán  jako 
vyslanec  do  Londýna,  aby  Anglii  odvrátil 
od  spolku  8  Rakouskem  a  Pruskem.  Když 
však  byl  obviněn  z  tajných  styků  s  Ludví- 
kem XVI.,  obával  se  vrátiti  do  Francie  a 
r.  1794  prchl  do  Sev.  Ameriky,  kde  obcho- 
doval, potom  do  Hamburka.  Po  pádu  hrázo- 
vlády  vrátil  se  r.  1796  do  Paříže,  kde  se  mu 
podařilo  zejména  vlivem  paní  de  Staél  spřáte- 
liti se  s  Barrasem,  který  jej  učinil  r.  1797 
ministrem  vnějších  záležitostí.  Potom  se  při- 
pojil k  Bonapartovi,  pomáhal  mu  při  státním 
převrate  18.  brumairu  1799  a  převzal  řízení 
záležitosti  zahraničných.  Ód  té  doby  byl  do- 
brým rádcem  Napoleonovým  a  vedl  zejména 
jednání  mírová  v  Lunevilleu,  Amiensu  a  j. 
Také  konkordát,  kterým  r.  1802  zase  kato- 
licismus byl  ve  Francii  upevněn,  byl  z  větši 
části  jeho  dílem.  Za  to  papež  Pius  VII.  spro- 
stil  jej  kněžského  slibu  a  dal  jeho  dotud  jen 
civilnímu  sňatku  s  paní  Grantovou  církevní 
požehnáni.  —  Po  zřízení  císařství  Napoleon 
jmenoval  jej  r.  1804  velkokomořím  Francie 
a  r.  1805  T.-P.  ujednal  mír  Prešpurský  s  Ra- 
kouskem. R.  1806  T.-P.  jmenován  suverén- 
ním knížetem  Beneventským  a  r.  1807  vice- 
grand-électeurem ;  r.  1808  Napoleon  vzal  jej 
s  sebou  do  Bayonne  a  Erfurtu  na  kongress 
knížat.  Ale  poněvadž  T.-P.  stavěl  se  proti 
výbojným  vojnám  Napoleonovým,  chtěje  za- 
jistili spolek  s  Rakouskem  a  Anglii,  kdežto 
Napoleon  tíhl  k  Rusku,  upadl  v  nemilost 
a  musil  se  vzdáti  ministerství.  Uchýlil  se 
pak  na  svůj  statek  u  Valengay  a  po  kata- 
strofě ruské  začínal  potají  vyjednávati  s  Bour- 
bony. Po  vjezdu  spojenců  do  Paříže  r.  1814 
pracoval  horlivě  o  restauraci  Bourbonů, 
zmocnil  se  senátu,  vymohl  sesazení  Napo- 
leona, proklamací  Ludvika  XVIII.  a  zřídil 
zatímní  vládu,  v  jejíž  čelo  sám  se  postavil. 
Byl  za  to  od  Ludvíka  XVIII.  jmenován  kní- 
žetem, pairem,  vrchním  komolím  a  ministrem 


56 


Tallien. 


zahraničnich  záležitosti.  Největší  triumfy  di- 
plomatické dovednosti  slavil  pak  ve  Vídni, 
kde  připravoval  spojení  Francie  s  Rakous- 
kem a  Anglii  proti  Rusku  a  Prusku  Neoby- 
čejně dovedným  způsobem  uměl  unaviti 
kongress  a  tím  bezpečněji  je  ovládati,  tak 
že  pro  Francii  získal  veliké  výhody.  Učinil 
se  střediskem  všeho  vyjednávání,  zvláště 
principem  legitimity  od  něho  vynalezeným. 
Ale  návratem  Napoleonovým  z  Elby  byly 
všecky  jeho  plány  zmařeny.  Napoleon,  ne- 
moha T  ■  P-a  získati  pro  sebe,  dal  iej  do 
klatby,  začež  tento  se  mu  pomstil,  způsobiv, 
že  spojenci  sama  Napoleona  dali  do  klatby. 
Po  vládě  sto  dnů  T.-P.  převzal  znovu  mi- 
nisterství zahraničnÝch  záležitostí  zároveň 
s  předsednictvím  kabinetu.  Darmo  snažil  se 
zmírniti  kruté  podmínky  druhého  míru  Pa- 
řížského, a  poněvadž  reakcionářská  dvorní 
strana  nenáviděla  jej  jako  revolucionáře,  slo- 
žil svůj  úřad.  Knížetstvi  Beneventské  při- 
padlo opět  Církevnímu  státu,  začež  král  obou 
Sicílií  udělil  T.-P-ovi  titul  vévody  de 
Dino.  Ve  Francii  byl  jmenován  dědičným 
pairem  a  r.  1817  vévodou  de  T.  Jsa  bez- 
dětek,  směl  tyto  tituly  přenésti  na  svoje  sy- 
novce. —  Po  nastoupení  Karla  X.  na  trůn 
r.  1824  T.  P.  uchýlil  se  opět  do  Valen gay 
a  založil  tam  list  sloužící  zájmům  Orléanovců. 
Po  vypuknutí  červencové  revoluce  radil  Lud- 
víku Filipovi,  aby  přijal  vladařství  prozatím 
jako  generální  mistodržitel.  R.  1830  byl  jako 
vyslanec  v  Londýně  a  prostředkoval  zde 
smírné  dorozuměni  velmoci  stran  Belgie. 
Poslední  jeho  dílo  byla  alliance  ze  dne 
22.  dub.  1834  mezi  Francií,  Velkou  Britannii, 
Španělskem  a  Portugalskem  na  ochranu  kon- 
stitučního  principu  v  záp.  Evropě.  R.  1834 
dal  se  z  Londýna  odvolati  a  žil  pak  v  ústraní 
na  svém  panství  ve  Valengay  až  do  své 
smrti.  T.-P.  celým  rázem  své  povahy  hodil 
se  ke  službám  diplomatickým  jako  málo  kdo 
před  ním  i  po  něm.  Duchaplná  jeho  řeč, 
jeho  řízný  i  jemný  vtip  a  způsob  zábavy 
staly  se  proslulými.  Množství  jeho  výroků 
stalo  se  okřídlenými  slovy,  jako  známý  vtip, 
že  člověku  dána  je  řeč  proto,  aby  jí  mohl 
zakrývati  své  myšlenky.  Zvláště  dobře  do- 
vedl jiné  nechati  pracovati  za  sebe  jsa  egoi- 
stou  nejvyšší  měrou.  Ač  vášní  neměl,  vyjma 
touhu  po  penězích,  dovedl  dobře  využíti 
vášní  lidí  jiných.  Své  veliké  jmí-ní,  čítající 
kolem  dvacíti  millionů  franků,  odkázal  své 
neteři  vévodkyni  de  Dino.  Jeho  paměti  vy- 
dal vévoda  de  Broglie  pod  tit.  Aíémoires  du 
prince  de  T.  (Pař.,  J891,  5  sv,.,  ném.  překl. 
Kolín  n.  R.,  1891—92,  5  sv.),  ač  vykonavatel 
poslední  vůle  T.-P-ovy  de  Bacoúrt  je  zko- 
molil a  různými  dodatky  rozšířil  pod  titulem 
Extraiis  de  Mémoires  du  prince  de  T.  (Pař., 
1838,  2  sv.).  Pallain  vydal  Corréspondance 
inédite  du  prince  dej.  et  du  roi  Louis  XVIII 
pendant  ie  Congrés  de  Vienne  (Pař.,  1881, 
něm.  Lip.,  1881)  a  Corréspondance  diploma- 
tique  de  T.  (t.,  1889—90,  2  ř-v/i;  Bcrlrand 
Ambassade  de  T.  á  Londres  i83o^34  (t., 
1891,  2  sv.)  a  Lettres  inédites  de  T.  á  Napo- 


leon, 1800— og  (t,  1889);  hraběnka  Mirabeau, 
Le  Prince  de  T.  et  la  maison  ď  Orleans,  Let- 
tres du  roi  Louis- Philippe,  de  Mademoiselle 
Adélaíde  et  du  prince  de  T.  (t,  1890).  Jiné 
dopisy  T.-P-ovy  vyšly  v  » Revue  ďhistoire 
diplomatique«  (1887,  1890,  1892)  a  v  >Cor- 
respondant«  (1893).  Srv.  Mignet,  Notice  sur 
T.  (Pař.,  1838);  Saint-Beuve,  T.  (v  Nouveáux 
lundis,  sv.  12,  t.,  1872);  Puhot,  Souvenirs 
intimes  sur  T.  (t.,  1870);  Bulwer,  Historical 
characters  (sv.  1.,  T.,  Lond.,  1867);  Four- 
nier,  T.  (v  »Deutsche  Rundschau*,  1888); 
Lady  Blennerha?set,  T.  (Berl.,  1894). 

Tallien  [talj^j  Jean  Lambert,  revolu- 
cionář franc.  (•  1767  v  Paříži  —  t  1820  t.). 
Byl  do  počátku  revoluce  advokátním  písa- 
řem, pak  notářem  a  žurnalistou.  Dne  10.  srp. 

1792  byl  zvolen  gener.  sekretářem  revoluční 
obecní  rady,  účastnil  se  zářijových  vražd  a 
byl  zvolen  koncem  t.  r.  za  člena  národního 
konventu,  kde  v  processu  králově  naléhal  na 
popravu  bez  prodlení  a  bez  odvolání.  V  dub. 

1793  byl  pověřen  posláním  do  departementů 
proti  konventu  pobouřeným  a  nařídil  tam 
mnoho  poprav.  Svou  výmluvností  přispěl 
mnoho  k  parlamentnímu  vítězství  nad  Gi- 
rondisty.  Když  konvent  jej  vyslal  do  Bor- 
deaux vyhledat  uprchlé  odsouzence,  poznal 
se  tam  s  uvězněnou  paní  de  Fonte nay  (po- 
zději kněžna  de  Chimay,  v.  níže),  do  níž  se 
zamiloval  a  jejímž  vlivem  počínal  si  milo- 
srdněji.  Byl  proto  povolán  zpět  do  Paříže  a 
Robespierre  dal  jej  vyloučiti  z  klubu  Jako- 
bínů;  proto,  jakož  i  z  té  příčiny,  že  Robes- 
pierre dal  znova  zatknouti  pani  de  Fontenay, 
T.  snažil  se  přivésti  Robespierrea  k  pádu, 
což  se  mu  9.  thermidoru  1794  (27.  čce)  v  kon- 
vente také  podařilo.  Potom  zasnoubil  se 
s  páni  de  Fontenay,  a  jako  předseda  výboru 
pro  obecné  blaho  zrušil  revoluční  tribunál, 
dal  mnohým  zajatcům  svobodu  a  zrušil  klub 
Jakobínů.  Vůbec  postavil  se  proti  řáděni 
hrůzovlády,  ba  dokonce  vešel  i  v  tajné  jed- 
nání s  monarchisty  a  emigranty.  Za  to  byl 
nucen  vystoupiti  z  výboru  pro  obecné  blaho 
a  jist^  Jakobín  s[)áchal  naň  i  nezdařený 
attentat.  Po  zřízení  direktorátu  r.  1795  ná- 
ležel radě  pěti  set,  ač  v  ni  nehrál  žádnou 
úlohu.  Později  v  dobách  klidnějších  pozbýval 
významu  a  r.  1798  připojil  se  íc  výpravě  Bo- 
napartově do  Egypta,  kdež  dostalo  se  mu 
místa  při  správě  národních  statků;  tamže  vy- 
dával časopis  »Décade  égyptienne«.  Vraceje 
se  r.  1801  padl  do  zajeti  Angličanům.  Byv 
propuštěn  na  svobodu  stal  se  r.  1805  franc. 
konsulem  v  Alicante.  Zatím  jeho  choC  dala 
se  s  nim  rozvésti  a  T.  žil  potom  v  Paříži* 
na  jedno  oko  oslepnuv,  v  úplné  osamělosti.  — 
Jeho  chof  Jeanne  Marie  Ignazie  Thé- 
rčse  (*  1775  v  Saragose  —  f  1835  na  zámku 
Ménarsu  u  Blois)  byla  dcerou  špan.  ministra 
hrab.  Cabarrusa  a  dostalo  se  jí  velice  pečli- 
vého vzdělání,  tak  že  v  Paříži  obrátila  na 
sebe  obecnou  pozornost  jak  svým  duchen^ 
tak  svou  krásou  a  půvabem.  Provdala  se 
r.  1790  za  markyze  de  Fontenay,  s  nimi 
utekla  před  revolucí  do  Španělska,  ale  byla 


Tallis  —  z  Talmberka. 


57 


▼  Bordeaux  zatčena.  Když  ji  T.  z  vězení  vy- 
STobodil  a  sňatek  její  zrušen,  stala  se  Tovou 
milenkou,  a  přes  to,  ie  byla  horlivou  pří- 
vrienkyni  revoluce,  působila  na  T-a  jindy 
zuřivého  tak,  že  počínal  si  mnohem  mírněji, 
a  mnoho  obětí  bvlo  tím  způsobem  při  ži- 
votě zachováno.  Když  se  pak  po  pádě  Ro- 
bcspierreově  provdala  za  Ta,  byl  její  salon 
nejslavnějším  v  Paříži.  Ježto  sláva  T-ova  po- 
čínala klesati,  jeho  choť  dala  se  s  nim  roz- 
,  vésti  a  provdala  se  r.  1805  za  hraběte  Cara- 
mana,  pozdějšího  knížete  de  Chimay  (v.  1. 1). 

Talii*  Thomas  (♦  mezi  1510— 20  - 1 1685), 
byl  dvorním  varhaníkem  za  Jindřicha  VIII., 
Eduarda  VI.,  Marie  Alžběty;  úřad  ten  zastá- 
val později  se  svým  žákem  Birdem  (v.  t.). 
T.  náleží  jako  Bird  k  nejlepším  kontrapunk- 
tistům  anglickým;  jeho  skladby,  vznešené  a 
krásné,  byly  s  počátku  zařízeny  na  cantus 
fírmus  latinských  zpěvů  církevních,  až  dr.  Al- 
drich  je  přizpůsobil  potřebám  církve  angli- 
kánské. T-ovi  a  Birdovi  byla  dána  zvláštní 
výsada,  podle  niž  měli  po  21  let  výhradné 
právo  tisknouti  svá  díla.  T.  vydal  své  skladby 
ve  sbírkách  Cantiones  quae  ah  argument  o  sa- 
crae  vocantur  (s  Birdem,  Lond.,  1575),  pak 
v  Morning  and  evening  prayer  and  commU' 
nion  (t ,  1666)  a  ve  sbírce  dra  Boyce  (tišt.  až 
r.l760).  Ve  >Všeob.  dějinách  hudbyc  od  Bur- 
neye  (III.  sv.)  jest  otištěna  partitura  pětihla- 
sého  motetta  a  chrámové  písně  Salvátor 
mundi.  Rukopisy  T-ových  skladeb  jsou  v  Cam- 
bridge! a  v  Oxforde,  kde  je  nejzajímavější 
zjeho děl, skladba  čtyřicítihlasová  (8  sopránů, 
8  mezzosopránů,  8  contratenorů,  8  tenorů  a 
8  basů). 

Talléozy  [-cij  viz  Bánffy  3). 

Tállya  [tálja],  městečko  v  uher.  župě  zem- 
plinské  nedaleko  Tokaje,  3063  obyv.  maď. 
(1900),  tokajské  vino. 

Tabna  Frangois  Joseph,  herec  franc. 
(♦  1763  v  Paříži  —  t  1826  t.).  Jakožto  syn 
zubního  lékaře  měl  se  oddati  lékařství  a  ko- 
nal také  chirurgická  studia  v  nemocnicích 
v  Londýně,  kam  s  otcem  se  odebral.  Později 
byl  pomocníkem  svého  str]^ce,  zubního  lé- 
kaře v  Paříži.  Ale  T.,  který  již  jako  ochotník 
v  Londýně  vynikal,  navštěvoval  horlivě  dra- 
matické přednášky  na  konservatoři  a  r.  1787 
vystoupil  po  prvé  na  divadle  v  Théátre  Fran- 
gais  v  úloze  Saida  ve  Voltaireově  »Maho- 
metu«  se  znamenitým  úspěchem.  Dvě  léta  po 
tom  stal  se  již  společníkem  tohoto  ústavu. 
Později^  za  revoluce,  založil  Théátre  de  la 
République,  na  němŽ  slavil  veliké  triumfy; 
za  direktoria  však  divadlo  to  splynulo  s  Th. 
Frangais.  Stejně  úspěšně  dařilo  se  T-movi 
při  jeho  uměleckých  cestách  na  francouz- 
ském venkově,  v  Londýně  a  v  Belgii.  Jeho 
ohnivá  výmluvnost,  pravdivost  jeho  podání, 
přirozenost  hry  a  věrnost  dějinných  kostýmů, 
íichž  užíval,  zahájily  novou  aeru  v  dramat. 
umění  francouzském.  Mimo  to  T.  vynikal 
ohebným  orgánem,  vzácným  vzděláním  a  pří- 
jemným vnějškem.  Hlavní  jeho  úlohy  byly: 
Said,  Orest,  Hamlet,  Regulus,  Karel  IX. 
(v  Chénierově  tragédii  t.  jm.)f  Sulla  a  j.  Císař 


Napoleon  I.,  znaje  se  s  nim  z  dřívějších  let, 
rád  s  nim  důvěrně  obcoval  a  T.  provázel  ho 
r.  1808  do  Erfurtu  a  r.  1813  do  Drážďan.  T. 
byl  dvakrát  ženat,  po  druhé  sCharlottou 
Vanhove  (♦  1771  v  Haagu  —  f  1860  v  Pa- 
říži), z  nejlepších  hereček  své  doby,  známou 
pode  jménem  Mademoiselle  Vanhove, 
později  (jako  chof  člena  orchestru,  s  nimž 
pak  dala  se  rozvésti)  Madame  Petit- Van- 
hove, jež  však  r.  1811  divadlo  vůbec  opu- 
stila. T.  napsal:  Réfiexions  sur  Lekain  et  sur 
Vart  thédtral  (Pař.,  1825,  2.  vyd.  1874),  dů- 
myslné to  úvahy  o  umění  dramatickém.  Jeho 
yfémoires  vydal  vedle  Moreaua  také  A.  Du- 
máš (t.,  1849-50,  4  sv.).  Jeho  choť  Charlotte 
napsala  Études  sur  Vart  thédtral  (t.,  1835). 
Srv.  Moreau,  Mémoires  historiques  et  litté- 
raires  sur  T.  (Pař.,  1826);  Regnault-Warin, 
Mémoires  historiques  et  critiques  sur  T.  (t., 
1827);  Lemercier,  Notice  historique  sur  T. 
(t.,  1827);  Copin,  T.  et  la  Révolution  (t., 
1886). 

Talmb^rk:  1)  T.,  dvůr  v  Čechách,  viz 
Tallenberk.  —  2)  T.,  Talenberk,  ves  t,. 
hejtm,  Kut.  Hora,  okr.  a  pš.  Uhl.  Janovice, 
fara  Užice;  28  d.,  162  obyv.  č.  (1900),  mlýn 
a  za  potokem  zříceniny  býv.  hradu  T-a,  ko- 
lébky panského  rodu  t.  jm.  Hrad  zbořen 
v  XV.  stol.,  r.  1652  jako  hrad  pustý  od  Ko- 
stelce n.  Č.  L.  odprodán  majetníkům  Rataj. 

z  Talmberka,  příjmení  staročeské  rodiny 
panské,  kteráž  měla  společný,  erb  (dvě  lekna) 
s  pp.  z  Kounic,  Martinic  a  Újezdce  a  ovšem 
i  společný  původ  od  jednoho  předka  kdysi 
ve  All.  stol.  K  předkům  jejich  náležel  Hroz- 
natá z  Ožic,  v  1.  1284—91  purkrabě  praž- 
ský a  jeho  synové,  z  nichž  Arnošt  byl  před- 
kem ČernČických  ,z  Kácova  (prvotně  též  z  T.) 
a  Závise  pánů  z  Újezdce  a  z  Kunic.  Vilém^ 
snad  syn  nebo  synovec  Hrozňatův,  držel 
r.  1291  hrad  Talmberk  u  Rataj  a  seděl  na 
soudě  zemském.  Poziěji  žili  bratři  Diviá 
(1316—48)  aNezamysl,  z  nichž  tento  měl 
r.  1337  jednáni  s  klášterem  sázavským.  Onen 
měl  syna  Petra  (1353).  Později  žili  J esek 
(1355— 74)  a  Vilém  (1355-82).  NaTalmberce 
seděl  Diviš  (1397— 1414)  a  po  něm  Oldřich 
(1417).  Prokop  (1417-37)  měl  bratra  Di- 
vise  (1431-55)  a  Hynka  (1437-65),  z  nichž 
tento  držel  Talmberk.  Prokop  měl  syny  Mi- 
lotu, Závisí  a  Alše  (1437),  o  nichž  se  v  pa- 
mětech mlčí.  V  ty  doby  žil  také  Štěpán 
(1444  atd.).  Vítek  obdržel  r.  1437  zápis  na 
Slatiňany,  byl  r.  1440  na  sjezde  Čáslavském 
a  vpadl  r.  1448  do  Prahy.  Jeho  synové  Ma- 
těj a  Vítek  drželi  r.  1454  Slatiňany.  Diviš 
byl  od  r.  1459  maršálkem  králové  a  seděl 
ještě  r.  1465  na  Slatiňanech.  Předkem  Jan- 
kovských  z  T.  byl  Diviš  (♦asi  1352),  jenž 
žil  od  r.  1385  v  krajině  severně  od  Tábora. 
Slouže  pánům  z  Rožmberka,  držel  od  nich 
nějakou  dobu  MilČín  jako  purkrabě.  Připo- 
míná se  ještě  r.  1413.  DrŽel  asi  tehda  Jankov 
a  Kříženec.  Synové  jeho  byli  Mikuláš  (1437 
až  1456)  a  Vilém.  Tento  byl  r.l433  na  snčmě 
Pražskem,  držel  s  bratrem  nějaký  čas  Ne- 
tluky,  držel   r.  1450  s  jednotou  Poděbrad- 


58 


z  Talmberka. 


skou  a  učinil  ok.  r.  1464  poslední  pořizeni. 
Mikuláš  obdržel  od  cis.  Sigmunda  Čáslavsko 
a  Ovesnou  Lhotu.  Tuto  s  Jankovem  a  Kří- 
žencem drželi  r.  1469  synové  jeho  Jan,  Vác- 
lav a  Arnošt.  Jan  žil  ještě  r.  1485  a  Václav 
r.  1498.  Tohoto  synové  byli  Petr  a  Jan 
(starší),  z  nichž  tento  seděl  r.  1526  na  Jan- 
kově. Onen  měl  Křenovice  a  Dobrohošt,  jež 
asi  r.  1530  prodal.  Synové  Petrovi  Jan 
mladší  a  Linhart  oddělili  se  r.  1546  od 
strýce  Jana  a  dostali  za  díl  Kříženec  s  ves- 
nicemi, k  čemuž  koupili  r.  1552  statek  Mnich. 
Onen  zemřel  24.  list.  1552,  tento  24.  pr.  1552 
a  oba  pohřbeni  ve  Mnichu.  Potomstvo  měl 
Jan.  Syn  jeho  Václav  zemřel  r.  1568,  druhý 
syn  Bohuslav  držel  pak  Křížence  a  Mnich, 
z  nichž  onen  r.  1573  prodal.  Zemřel  15.  ún. 
1581  bezdětek  a  pohřben  ve  Mnichu.  Statek 
jeho  zdědily  sestry  Mandaléna  (f  10.  list. 
1584,  manž.  Petr  starší  Malovec  z  Malovic)  a 
Saloména  (manž.  Václava  z  Říčan).  Tato  pře- 
čkavši manžela  svého  jen  5  neděl,  zemřela 
1 .  led.  1597.  Mnich  se  od  ní  dostal  do  rodu 
Říčanských.  Jan  starší  obdržel  r.  1546  při  dě- 
leni Jankov.  Z  manŽ.  Kateřiny  Kavkovny 
z  Říčan  zůstavil  syna  Viléma,  jenž  držel 
r.  1551  Jankov.  R.  1571  přikoupil  čtyři  ves- 
nice a  žil  ještě  r.  1586,  jsa  kr.  radou  (manž. 
1.  Kristina  z  GerŠtorfu  1551,  2.  Regina  Lid- 
mila  z  Říčan  1561).  Synové  jeho  byli  Jiřík, 
Vilém  a  Jan.  Vilém  získal  r.  1595  hrad 
Riesenburg  u  Čes.  Skalice,  ale  zemřel  před 
r.  1601,  nezůstav! v  z  manž.  Kateřiny  Španov- 
ské  z  Lisova  dědicův.  Bratří  jeho  měU  stálé 
potomstvo. 

-íl.  PošlostSmilkovská.Jan(*ok.l574) 
koupil  r.  1601  Smilkov  a  Chotětice,  ale  pro- 
dal za  to  t.  r.  Riesenburg,  zděděný  po  bra- 
trovi. Manželka  jeho  Anna  Kuňka  z  Říčan 
koupila  ř.  1606  blízké  Kouty.  Jan  bvv  od 
r.  1607  ve  službě  při  cis.  dvoře,  koupil 
r.  1612  Prčici,  byl  r.  1616  kr.  radou  a  nejv. 
bernikem,  později  též  soudcem  zemským, 
mistrem  komory  a  hejtmanem  vltavského 
kraje.  Ještě  r.  1635  koupil  tři  domy  v  Tá- 
boře, kdež  r.  1648  zajat  od  Švédův.  Zemřel 
ok.  r.  1651  ve  vysokém  věku.  Dcery  jeho  byly 
Regina  (vd.  ok.  r.  1630  za  Bohuslava  z  Ho- 
dějova),  Lidmila  Saloména  (manž.  Jiří  Sobi- 
šovský  z  Šinovic),  Johanka  Kateřina,  f  13.  kv. 
1672  (manž.  Martin  Jindřich  Paradis  de  La- 
saga  t  1668).  Syn  jeho  Vilém  Václav  Fran- 
tišek oženil  se  r.  1632  s  Evou  ovdov.  hrab. 
z  bolms,  roz.  Malovkou  z  Chýnova,  byl  r.  1634 
komorníkem  kniž.  Fridlandského,  držel  od 
otce  Prčici  a  zdědil  r.  1634  Suchomasty.  Bý- 
val hejtmanem  kraje  vltavského,  získal  r.  1653 
Vlčkovice,  též  Něm.  Záhoří,  byl  r.  1663  kr. 
radou  a  soudcem  zemským,  prodal  t.  r.  sestře 
Johance  domy  táborské.  Po  ní  zdědil  r.  1672 
Cernovice.  Zemřel  13.  led.  1678  a  pohřben 
v  Arnoštovic!ch  (Eva  f  18.  pr.  1688).  Kromě 
dcery  Marie  Kuny  Kateřiny  (vd.  Valdštci- 
nové)  měl  syna  Jana  Maximiliána  Sezimu. 
Tento  obdržel  od  otce  Smilkov,  byl  r.  1666 
soudů  dv.  a  kom.  radou.  Po  otci  ujal  Prčici, 
Záhoří  a  Vlčkovice,  z  nichž  tyto  oboje  r.l686 


ř prodal.  Měl  znám^  Talmberský  kodex 
v.  t.).  Zemřel  5.  oř.  1693  a  pohřben  v  Ar- 
noŠtovicich  (manž.  1.  Johanka  Františka  Vra- 
tislavka  z  Mitrovic,  2.  od  r.  1685  Maxim. 
Apolena  Měsičkovna  z  Výšková  f  1707).  Kro- 
mě dcery  Barbory  Salomény  Zuzany  (vdané 
r.  1687  za  Maxim.  Františka  z  Žerotína)  zů- 
stavil syna  Václava  Viléma  Antonína.  Tento 
byl  od  r.  1688  ženat  s  Eleonorou  Renatou 
z  Lasaga,  držel  Prčici,  Chotětice,  Cernovice 
a  Suchomasty  a  ujal  r.  1696  Smilkov,  Maxi- 
miliáně  do  života  odkázaný  smlouvou.  Zemř. 
již  r.  1697  okolo  8.  list.  bezdětek,  odkázav 
jmění  sestře  a  manželce.  Tato  ujala  svůj  díl, 
z  něhož  ještě  r.  1697  prodala  Suchomasty,  a 
vdavši  se  po  druhé  za  Frant.  Leopolda  Vo- 
račického  z  Paběnic,  zemřela  r.  1710. 

J3.  Pošlost  Vlašimská.  Jiřík,  syn  Vile- 
mův,  ujal  Jankov.  První  jeho  manželka  Eliška 
z  Lobkovic  držela  od  r.  1578  Nemyšl,  též 
měla  Hoštice  a  Petrovice,  což  vše  po  její 
smrti  dostalo  se  Jiřímu.  Po  druhé  se  oženil 
r.  1613  s  Dorotou  ovdov.  Hodějovskou  roz. 
z  Haraš  o  va,  ale  ta  ještě  t.  r.  zemřela.  Třetí 
jeho  manž.  od  r.  1615  byla  Markéta  Trčkovna 
z  Lípy  ovd.  Donínova  a  před  tím  Berková, 
jež  měla  od  r.  1611  Rataje,  od  r.  1623  Č. 
Bláto,  ale  oboje  prodala  r.  1628;  též  měla 
v  1.  1615—26  Hradenín  a  Chrast,  kterýž  po 
její  smrti  (f  ok.  1644)  dostal  ss  do  rodu  Ber- 
kovského.  Jiří  koupil  r.  1598  Postupice,  byl 
kr.  radou  a  soudcem  zemským  (1598),  od 
r.  1613  nejv.  sudím,  od  r.  1618  nejv.  komor- 
níkem, též  byl  defensorem.  Krále  Bedřicha, 
přijíždějícího  ku  Praze,  uvítal  v  oboře  u  Hvězdy 
(1619)  a  i  jinak  vzpoury  se  účastnil.  Po  bitvě 
r.  1620  sice  dal  se  na  milost,  ale  r.  1621 
uvězněn  a  statky  jeho  zabrány.  Jen  na  prosbu 
syna  svého  Bedřicha  byl  osvobozen  a  statky 
dány  synům.  Jiří  zemřel  r.  1623.  Kromě  dcery 
Reginy  (vd.  1623  za  Jana  st.  Vratislava  z  Mi- 
trovic) měl  z  prvního  manželství  několik  sy- 
nův, z  nichž  jej  jen  dva  přečkali.  Mladší  jeho 
svn  Jan  (napřed  mladší,  pak  starší,  napo- 
sled nejstarší)  ujal  Jankov,  Bedřichovice  a 
Postupice,  k  nimž  držel  pak  i  Skrýšov  a  Vlč- 
kovice. Byl  radou  soudů  dv.  a  kom.  a  zemřel 
ke  konci  r.  1663,  jsa  svoboden.  Bedřich, 
bratr  jeho,  horlivý  katolík  a  muž  nejvýše 
spravedlivý,  stal  se  r.  1616  praesidentem  nad 
appellacími,  ve  kterýž  úřad  uvázal  se  r.  1621 
po  druhé.  Vedle  toho  byl  členem  mimořád- 
ného soudu  nad  rebelly,  od  r.  1627  členem 
reformační  kommissí,  od  r.  1625  i  nejv.  su- 
dím, od  r.  1636  nejv.  komorníkem  a  od  r.  1638 
nejv.  hofmistrem.  Z  otcovských  statků  v  ujal 
Nemyšl  a  Petrovice,  půjčil  r.  1621  císaři  pe- 
níze na  Vlašim,  Domašm  a  Věžníky,  jež  mu 
r.l622  puštěnj',  koupil  r.l627Tehov,  r.l628 
šest  vesnic  u  Vlašimě  a  Sudoměřice  a  r.  1636 
Rataje.  Zemřel  13.  říj.  1643  (manž.  Marie  Be- 
nigna  z  Lobkovic  "j-  1.  pros.  1634.).  Kromě 
dcer  Reginy  Elišky  (od  r.  1636  manž.  Petra 
Voka  Švihovského),  Polyxeny  Marie,  f  1651 
(manž.  1.  Frant.  Jos.  z  Lobkovic  na  Duch- 
cově,  2.  Maximilián  z  Valdšteina)  a  Elišky 
Eusebie  Marie   (manž.  Frant.  Vilém   Popel 


Talmberský  kodex  —  Talmud. 


59 


z  Lobkovic)  měl  syay  FrantiSka  Viléma  a 
Jana  Arnošta.  Onomu  odkázal  Rataje  a  Ne- 
myšl,  tomuto  Vlašim.  František  zdědil  po  bra- 
tru, jenž  před  r.  1657  svoboden  zemřel,  Vla- 
šim, r.  1663  po  strýci  Jankov  a  držel  v  le- 
lech  1658—62  i  Záhořicko  a  též  Statenice. ' 
Byl  radou  soudů  v  dv.  a  kom.  a  býval  hejt- 
manem kouřim.  kraje.  Zemřel  r.  1665  na  jaře 
(mani.  Voršila  Kateřina  z  Pappenheimu,  od 
r.  1666  na  Březině,  f  ok.  1668).  Dcery  jeho 
byly  Lidmila  Ter.  Františka  (vd.  z  Kolovrat) 
a  Anna  Barbora  Frant.  (vd.  Brissígelová).  Sy- 
nové byli  František  Max.  Leopold,  Jan 
Frant  Krištot  a  Rudolf  Frant  Ferdinand. 
Nejstarší  měl  již  od  r.  1663  za  dil  Rataje. 
Ostatní  dělili  se  r.  1665  tak,  že  Jan  dostal 
Vlašim,  kterou  za  několik  neděl  prodal,  a 
Rudolf  Jankov  a  Postupicc.  jan,  oddav  se 
stavu  duchovnímu,  byl  kanovníkem  u  sv.  Vita, 
proboštem  Všech  svatých,  r.  1676  jmenován 
biskupem  hradeckým  (f  3.  dub.  1698).  Po- 
chován jest  v  Chrasti,  kdež  vyzdvihl  nový 
kostel. 

a)  Pošlost  Janko vská.  Rudolf  {*  ok. 
1645)  prodal  r.  1693  Postupice  s  pustým  zám- 
kem Uabrovkou  bratru  svému  Janovi.  Pře- 
čkav syny  své,  prodal  r.  1702  Jankov  a  ze- 
mřel jako  c.  k.  komoří  v  Praze  12.  kv.  1705. 
První  jeho  manželka  Marie  Anna  hr.  z  Paaru 
prodala  r.  1682  Hartberg  a  zemřela  2.  čce 
1693  v  Jankově.  Druhá  (od  r.  1696)  Johanka 
Sabina  z  Valdšteina  zemřela  r.  1708.  Synové 
jeho  z  prvního  manželství  byli  1.  Josef 
Frant  Felix  byl  ženat  s  Felicianou  Františ- 
kon  z  Vunšvic,  kttrá  koupila  r.  1694  Obla- 
jovicc  (t  16.  čce  1695),  a  zemřel  v  Oblajo vi- 
tích 15.  ún.  1698,  maje  věku  29  let  2.  Jan 
Jakub  Frant.  (♦  1678)  byl  kanovníkem  vrati- 
slavským a  přednostou  kaple  král.  v  Praze 
(t  22.  list  1701  v  Praze).  3.  Vilém  Franti- 
šek (♦  ok.  1680)  dědil  po  biskupovi  Březinu 
(1698)  a  zemřel  4.  kv.  1703,  jsa  neženat.  Po- 
slední té  pošlosti  byla  Markéta  Eleonora 
Františka  (dcera  Josefova),  jež  dědila  po  ma- 
teři Oblajovice,  čvšak  ty  r.  1700  prodány. 
Ř.  1717  vdala  se  za  Jana  Václava  Vratislava 
z  Mitrovic. 

b)  Pošlost  Rataj  ská.  František,  pojav 
r.  1663  Evu  Reginu  Kustošku  ze  Zubřiho 
(t  8.  říj.  1689),  vystavěl  s  ní  r.  1675  zámek 
ratajský.  Byl  soudfiv  dv.  a  kom.  radou  a  ze- 
mřel 16.  ún.  1701.  Mimo  tři  dcery  zůstavil 
syny  Františka  Antonína  a  Jana  Frant 
Ludvíka.  Tento  zdědil  r.  1698  po  biskupovi 
Postupice  a  po  otci  měl  Rataje,  které  r.  1712 
prodal.  Bydlel  pak  na  Horosedlich  u  Mirovic 
a  tu  24.  září  1730  zemřel.  Z  manželky  Josefy 
Maximiliány  z  Lówenfelsu  (1706  opět  vdané 
Dejmové)  nezůstavil  potomkův.  František, 
bratr  jeho,  bydlil  v  Praze  v  domě  Talmber- 
ském,  jejž  r.  1730  prodal,  a  zemřel  v  Opavě 
17.  čce  1731  (manž.  Františka  Felicita  z  Vrtby 
tok.  1715).  Měl  drahně  děti,  z  nichž  jej  pře- 
čkaly syn  Josef  Václav  a  dcery  Anna  Te- 
rezie (vd.  1728  za  Václava  Leopolda  Šípá 
z  Bránice)  a  Anna  Františka.  Josef  bydlil 
y  Horosedlich,  jež  zdědil  po  strýci,  a  zemřel 


tu  8.  čna  1735,  jsa  posledním  po  meči.  Fran- 
tiška byla  v  1.  1737—50  dvorskou  dámou 
v  Drážďanech.  Sčk. 

Talmberský  kodei:  zove  se  vzácný 
právní  rukopis  Českého  musea  velikého  folia 
(sign.  I  Ai),  jenž  dříve  náležel  rodině  pánův 
z  Taimberka,  jak  dosvědčují  nápisy  na  des- 
kách, podle  kterých  Jan  Max  svob.  pán 
z  Taimberka  daroval  jej  r.  1678  svému  strýci 
biskupu  královéhradeckému  Janu  Frant.  Krist, 
z  Taimberka,  Žádaje  jej,  aby  hleděl  kodex 
zachovati  rodině.  Po  vymření  rodiny  ruko* 
pis  dostal  se  do  knihovny  arcibiskupské  a 
z  ní  do  Musea  Českého.  Soudě  podle  ob- 
sahu, byl  psán  pro  nejvyššího  purkrabího 
pražského  Jindřicha  z  Hradce  v  1.  1503—06 
a  obsahuje  důležité  tehdy  platné  prameny 
práva  zemského,  jako  právní  knihy  české  ze 
XIV.  stol.,  soupis  listQ  na  Karlšteině  cho- 
vaných, ř^d  korunovační  krále  českého,  ná- 
lezy soudu  zemského  a  jiné  výpisy  z  dcsk 
zemských,  seřazené  podle  králů  českých,  ze- 
jména sneseni  sněmovní  do  r.  1506  jdoucí. 
Z  kodexu  toho  uveřejnili  řadu  pramenů  Pa- 
lacký v  > Archivu  Českém*,  Emier  v  > Pozů- 
statcích desk  zemských*  ajireček  v  »Codex 
jur.  boh.c  JČ. 

Talmové  slato,  talmi,  talmovina,  sli- 
tina 90Vo  médi  s  107o  zinku,  barvy  zlatožluté, 
jež  zlatem  plátovaná  vyrábí  se  ve  tvaru  ple- 
chu n.  drátu  a  již  se  používá  na  ozdobné 
předměty,  jež  mají  činiti  dojem  massivního 
zlata.  Rozezná  se  od  zlatých  věcí,  když  vnoří 
se  do  kyseliny  dusičné.  Předměty  z  ryzího 
zlata  zůstanou  nedotčeny,  předměty  z  t-ho 
z -ta  se  rozpustí  a  zbude  jen  tenký  plátek 
zlatý,  jenž  je  obaloval. 

Talmud,  aram.,  poučení,  zvlášť  o  zá- 
koně, odtud  zákon  sám  (t.  jako  novohebr. 
ekvivalent  starého  iord),  jeho  znalost  a  jeho 
výklad.  V  posledním  smysle  slovo  t.  vysky- 
tuje se  později  jako  označeni  spisův  obsa- 
hujících výkladzákona,  jak  obsažen  v  obou 
hlavních  sbírkách  mišnáagemárá,  jež  do- 
hromady tvoří  t.  zv.  t.  T.  je  dvojí  a  to  t.  starší 
a  menši,  zvaný  podle  své  provenience  j  e  r  u- 
salemský,  správněji  palestinský,  druhý 
mladší  a  asi  třikráte  objemnější,  zvaný  ba- 
bylónský. T.  jerusalemský  obsahuje  roz- 
pravy o  mišně  a  to  100  doktorů  židovských, 
kteří  žili  v  Palestině,  zvi.  v  Galilei,  od  konce 
II.  až  do  pol.  V.  stol.  po  Kr.,  t.  babylón- 
ský podobné  diskusse  o  mišně  100  dok- 
torů, kteří  žili  na  rozličných  místech  Baby- 
lónie,  zvi.  pak  působili  na  obou  velikých 
akademiích  židovských  tamže,  v  Súře  a  Pum- 
baditě,  asi  od  190  po  Kr.  skoro  do  konce 
VI.  stol.  Doktoři  obou  recensí,  zvaní  amóráim 
(=  mluvčí),  na  rozdíl  od  tanndfm,  t.  j.  dok- 
torů mišny,  jednají  nejprve  o  pravém  texte 
a  smysle  mišny  a  správném  rozhodováni  na 
jejím  základě;  k  lomu  připojuji  k  jednotli- 
vým otázkám  veškeru  ústní  tradici,  jak  za- 
chovala se  až  po  jejich  dobu,  s  výkladem  a 
uváděním  ustanoveni  z  Pentateuchu  (tóry)  a 
jiných  posvátných  knih,  s  ostatním  appará- 
tem  k  tomu  se  vztahujícím.   Diskusse  dok- 


60 


Talmud. 


torů,  většinou  dialogická,  odpovídá  požadav- 
kům přísné  logiky  a  vedena  duchem  filoso- 
fickým. T.  zv.  haláká  (v.  t.)  je  logičtéjší 
než  haggádá.  I  nejdelší  odbočeni  v  ní  vrací 
se  na  konec  k  původnímu  thematu,  kdežto 
haggádá  vykazuje  i  hojně  samostatných, 
v  sobě  ucelených,  ale  s  hlavním  obsahem 
více  méně  nesouvisících  episod.  Tím  způso- 
bem t.  jeví  se  b^ti  zákoníkem  židů  doby  po- 
kristovské,  objímajícím  veškeré  náboženské 
i  právní  poměry  světa  židovského,  sneseným 
na  základě  tóry  (Pentateuchu)  a  tradice,  po- 
dle výkladu  předních  učenců  židovských,  pů- 
sobivsich  na  vysokých  Školách  palestinských 
a  babylónských.  Neobsahuje  ani  pouhá  indi- 
viduální rozhodnuti,  ale  není  také  ani  pří- 
ruční knihou  zákona  a  náboženství.  Naproti 
tomu  obsahuje  vše,  čeho  je  potřebí,  aby 
v  každém  daném  případě  dospělo  se  ke  správ- 
nému náboženskému  a  zákonnému  rozhod- 
nutí. Haláká  zastoupena  rozsáhleji  v  t-u  ba- 
bylónském. Protivou  haláky  je  čásf  druhá, 
t.  zv.  haggádá  (v.  t),  jíž  naleží  veškeren 
ostatní  obsah  t-u  mimo  Části  dotýkající  se 
zákona.  Současně  vyvíjí  se  zde,  iřeba  nesou- 
visle a  úrvvkovilě,  téměř  úplný  okruh  svět- 
ského věděni  podle  tradice  a  literatury,  ži- 
dovské i  cizí,  pokud  autorům  byla  přístupna. 
I  hojně  nej absurdnějších  bajek  se  vyskytuje. 
V  palestinském  t-ě  zastoupena  haggádá  roz- 
sáhleji a  zajímavěji  než  v  babvlónském.  Obě 
tyto  obsahově  protivu  tvořící  části  t-u  ne- 
jsou v  t-ě  samém  přesně  odloučeny,  nýbrž 
v  jeho  obsahu  zhusta  se  střídají  a  proplétají. 

Formálně  t.  děli  se  na  m  i  š  n  u  (v.  t.),  vlastni 
text  jako  základ  t-u,  a  gemáru  (viz  Ge- 
márá),  t.  j.  dokonání,  dovršení,  výklad  to- 
hoto základu  se  zřetelem  na  upotřebení  v  ži- 
votě a  to,  jak  slovo  praví,  výklad,  nad  který 
nemožno  si  přáti  jiného,  nepřipouštějící  dal- 
šího. Mišna  psána  téměř  ryzí  hebrejštinou, 
aspoň  ryzejší  než  v  pozdních  knihách  biblic- 
kých, ovšem  s  hojnými  hebraisovanými  prvky 
cizími  (z  aramejŠtiny,  řečtiny  a  latiny).  Vý- 
klad, gemárá,  psaná  jazykem  aramejským, 
je  dvojí  a  to  palestinská  a  babylón- 
ská. Ona  podmiňuje  i  svrchu  zmíněný  roz- 
díl t-u. 

Rozdíl  t-ů,  vlastně  jejich  gemáry,  je  pod- 
statný. Dotýká  se  obsahu,  jazyka  i  formy. 
Obsah  t-u  palestinského  jest,  ač  t.  sám  je 
menší,  mnohem  pestřejší  než  t-u  babylón- 
ského. Kdežto  tento  obírá  se  hlavně  záko- 
nem a  otázkami  náboženskými,  t.  palestinský 
vedle  diskussc  o  týchž  otázkách  je  skladi- 
štěm historie. geografie,  archaeologie  a  j.  V  t-ě 
babylónském  je  všeho  toho  mnohem  méně. 
Přes  to  i  t.  palestinský  jeví  se  kusý.  K  čá- 
stem, jež  se  ztratily,  náležely  snad  i  hojné 
midráše,  jež  zachovány.  Rozdělení  tu  hlavní 
i  detailní  je  totéž  jako  u  mišny,  třeba  není 
vždy  gemárá  u  obou  na  témže  místě.  Jazy- 
kově zachována  nám  v  t-ě  palestinském  věr- 
něji než  jinde  lidová  aramejština,  již  mluvili 
později  Židé  palestinští,  hlavně  galilejští. 
Ovšem  tradice  textová  není  dosti  pečlivá  a 
převzato  i  hojně  z  hebrejštiny.  (Srv.  G.  Dal- 


man,  Grammatik  des  jQdisch-palSLst.  Ara- 
ma.isch.  Lip.,  1894.^  Podobně  ukazuje  nám  t. 
babylónský  aramejskou  lidovou  mluvu  Baby- 
lónie  ve  Iv.— VI.  stol.  po  Kr.  Zajímavo  je, 
že  t.  palestinský  podržuje  řecké  terminy,  jimž 
lid  jeho  doby  řecky  rozuměl,  kdežto  baby- 
lónský je  tlumočí  aramejsky.  Výklady  t-u  pa- 
lestinského jsou  prosté,  stručné  a  včcné,  ba- 
bylónský jde  do  podrobnosti,  je  rozvláčný  a 
zhusta  odbočuje,  někdy  hodně  daleko  od 
vlastního  thematu.  Celkem  t.  babylónský  jako 
pozdější  a  věcnější  je  také  hodnověrněiŠí. 
Také  byl  více  čten.  Většina  orthodoxních 
židů  pokládá  t.  přes  hojnost  bajek,  jež  v  něm 
se  vyskytují,  za  posvátnou  knihu  původu 
stejného  jako  Pentateuch.  Časem  t.  těšil  se 
i  úctě  větší  než  knihy  Mojžíšovy.  T.  je  dů- 
ležitou pomůckou  i  pro  exegesi  biblickou, 
Starý  i  Nový  zákon,  nejen  pokud  textu  se 
týče,  ale  i  pro  výklad  vypravování  a  narážek 
Nov.  zákona.  Srv.  H.  Oort,  The  T.  and  the 
New  Test.,  Lond..  1883.  Židé  držící  se  tu 
zovou  se  talmudisty  na  rozdíl  od  kar aitů 
(v.  t.),  kteří   t.  zavrhují. 

T.  existuje  rukopisně,  opětně  i  vydán, 
v  celku  i  v  jednotlivých  traktátech,  v  textu 
i  s  překladem.  Nejdůležitější  z  rukopisů  je 
mnichovský  (XIV.  stol.),  nejstarší  vydání 
(editio  princeps)  Bombergovo,  Benátky,  1520 
až  1523,  jerusalemského  t-u  snad  z  r.  1524. 
T.  babyl.  vydán  i  v  Praze  (1841—45),  veVídni 
(1840—47),  ve  Varšavě  (1863-87,  12  sv.),  ve 
Vilně  (se  všemi  výklady  1892—97, 15  sv.)  a  j. 
Nově  vydán  podle  editio  princeps  jako  Talmud 
de  Babylone,  texte  coroplet  (podle  vyd.  be- 
nátského z  r.  1520),  révu  par  Lorya  Širgues 
et  Wilna  et  traduit  p.  Jean  de  Pavly  (Orleans, 
1899);  L.  Goldschmidt,  Talmud  babylonicum,. 
podle  editio  princeps  s  varianty  předchozího- 
vydání  a  ruk.  mnichovského  se  slovným  pře- 
kladem a  vykl.  (Berlín,  1897  si.);  M  L.  Rod- 
kinson,  Babylonian  T.,  původní  text  punkto- 
vaný  s  angl.  překladem  (N.  York,  1898  si.). 
T.  jerusalemský  s  krátkém  kommentářem 
vyšel  v  Krotoszyně  1866,  Žitoměři  a  j.,  franc. 
překlad  od  Schwaba,  T.  de  Jerusalem  (1881 
až  1889,  11  sv.).  R.  Rabbinowiczc  Dikdúké 
só/rím  (Mnichov,  1868—86,  15  sv.)  obsahuje 
varianty  babylónského  t-u,  jiný  hebr.  spis 
téhož  (Mnichov,  1877)  kritický  přehled  vy- 
dání téhož  t  u  v  celku  i  jednotlivých  části,, 
od  r.  1484.  Srv.  M.  Schwab,  Les  incunables 
orientaux  (Pař.,  1883).  J.  H.  Rabbinowicz 
zpracoval  t.  i  po  stránce  právnické  v  dílech  r 
Législation  civile  du  T.  (Pař.,  1878—80,  5  d.); 
Législation  criminelle  du  T.  (t.,  1876),  po 
stránce  náboženské  učinil  tak  Weber  spisem: 
jQdische  Theologie  auf  Grund  des  T.  und 
verwandter  Schriften  (Lip.,  1896,  2.  vyd.). 
Srv.  i  H.  Laible,  Jesus  Christus  im  T.  (Berl.,. 
1S91);  B.  Piek,  The  T.  what  it  is  and  what 
it  knows  about  Jesus  and  his  foUowers 
(N.York,  1887).  Úvod  do  t-u  napsal  H.  Straek,. 
Einleitungj  in  den  T.  (Lip.,  1900,  3.  vyd.). 
Nejnovější  vydání  (text  benátského  vydáni) 
s  překladem  a  poznámkami  je  L.  Goldschmid- 
tovo.  Der  babylonische  T.  (Berl.,  1897  sl.)^ 


Talnoje  —  Tamagni. 


61 


rozp.   na  9  sv.   Srv.  Aug.  Wttusche,  Babyl. 
Talmud  in  seinen  haggad.  Bestandteilen  Ubers. 
und  crl.  (1886—89,  2  sv.);  M.  Schwab,  LeT. 
de  Jerusalem,   překlad  (Pař.,   1881  si.);    M. 
Ehrenthal,  Der  Geist  des  T.,  quellenmássige 
Darstellung   der  talm.  Anschauung   (1887); 
3.  Krauss,  Griechische  u.  lat.  Lchnworte  im 
Talmud  (1898  si.,  2  d.);   M.  Joél,  Blicke  in 
die  Rcligioosgcsch.  zu  Anfang  des  2.  christl. 
Jahrh.  (1880;  Der  T.  und  die  griech.  Sprache); 
L.  E.  Bischoff,  Krit.  Geschichte  d.  Talmud. 
Uebersetz.  ailer    Zeiten   u.  Zungen   (1899 V, 
L.  Lewysohn,  Zoologie  desTalmuds  (1884); 
A.  Neubauer,  La  géographie  du  T.  (Pař., 
1868);  H.  L.  Reich,  Zur  Genesis  desT.  (1893); 
M.  L.  Rodkinson,  History  of  Ihe  T.  up  to 
the    present  time  (Lond.,  1904,  2  sv.);   A. 
Schwarz,   Hermeneutiscbe   Analogie   in   der 
talm.  Literatur  (1897);  A.  Thein,  Der  T.  oder 
das  Prinzip  des  planet.  Einílusses  nach  d. 
Anschauung  des  T.  (1876);  Zuckermann,  Ma- 
terialien  zur  Entwick.  d.  aUjOJisch.  Zeitrech 
nuDg(1882);  J.  Rabbinovicz,  Einl.  in  die  Ge- 
■setzgebung  u.  Medizin  des  T.  (Lip.,  1883);  M. 
Mielziner,  Introduction  to  the  T.  (Lond.,  1903) 
a  j.  Slovníky  k  t-u  jsou:  Nathan ben Jecbicl, 
Seřer  he-Ariik,  z  r.  1100,  po  prvé  vyd.  1480; 
Job.  Buxtorf,  Lexicon  chaldaicum,  talmudi- 
cum  ct  rabbinicum  (Basilej,  1639  si.);  z  no- 
vých: ]ak.  Levý,  Neuhebr.  und  Chald.  W6r- 
terbuch  uber  die  Talmudim  und  Midraschim, 
s  příspěvky  Fleischerovými  (Lip.,  1876—89, 
4  d.);  k  tomu  doplňky  a  opravy  od  M.  Lat- 
tcsa,  Saggio  di  giunte  e  correzioni  al  Les- 
sico  Talmudico  (1878,  nové  1881  a  v  Miscel- 
lanea  postuma  1884  si.);  přiručné  G.  Dahl- 
man,  Aram.-Neuhebr.  Wórterb.  zu  Talmud 
(Frankfurt  n.  M.,  1897),  M.  Jastrow,  Dictio- 
nary    of  the  Targumim  etc.    (Vídeň,   1840 
až  1847);  k  tomu  všeobecná  literatura  týka- 
jící se  aramejátiny.  Detailní  zpracování  mluv- 
nice a  slovní ka  obou  t-ů  a  to  vlastních  pro 
každý  je  jedním  z  úkolů  semitské  fílologie 
budoucnosti  rovně  tak,  jako  vydání  textů  po- 
žadavkům nové  doby  vyhovující.  Dk, 

Talnoje  (TaabHoe),  starobylé  rus.  mésto 
v  umanském  újezdč  kijevské  ^ub.  na  pravém 
bř.  Horního  Tikiče;  má  stanici  žclezn.  (traC 
Vapňarka-Cvétovo),  11.129  oby  v.,  pravoslavný 
a  katol.  kostel,  synagogu;  pivovar,  cihelny, 
•cukrovar.  V  okolí  dávnověké  mohyly.    Pp. 

Talon,  fr.,  pata,  patka,  podpatek.  — 
Ve  hře  v  karty  čásť  karet  zbývající  po  roz- 
<]ání.  —  Při  archu  kupónovém  čásf  zpodní, 
zbývající  po  odstřižení  kuponů  (viz  Kupon). 
ÍTalót,  podle  staré  báje  krétské  kovový 
muž,  umélý  výtvor  Hdfaistův,  od  Zeva  za 
strážce  ostrova  Kr<:ty  darovaný,  jenž  třikráte 
denně  obíhá  ostrov.  Byl  nezranitelný  až  na 
malý  nádor  na  patě,  anebo  měl  prý  vzadu 
žílu  od  krku  až  k  nohám,  kterou  uzavíial  Že- 
lezný hřeb;  byl-li  tento  vytažen  anebo  píe- 
trhla-li  se  žíla,  musil  zahynouti.  Když  na 
K>strov  přistáli  Argonaute,  uvítal  je  kamením 
^tak  vyobrazen  též  na  mincích  krétských); 
potom  však  Médeia  kouzlem  nebo  lstí,  aneb 
Poías,  otec  Filoktétův,  šipy   Hérakleovými 


způsobili  jeho  smrf.  Smrť  T-óova  zobrazena 
jest  na  překrásné  attické  váse  z  Ruva,  cho- 
vané v  museu  rodiny  Jatta  v  Ruvu  (Furt- 
wangler-Reichhold,  Griech. Vasenmalerei,  sé- 
rie I,  Ub.  38  a  39).  klk, 

Talov  je  hustší  hnis,  kterýž  podle  názorů 
dříve  běžných  vyznačoval  se  dobrou  pova- 
hou, t.  z  v.  pus  honům  et  laudabile  starších 
chirurgů.  Dnes,  kdy  příčiny  zánětův  a  hni- 
sání jsou  podrobněji  známy,  takové  povšechné 
označení  pozbylo  svého  opodstatnění. 

TalOTÍn,  bot.,  viz  Eranthis. 

Talovitost  (empyaem)  hrudníku  viz 
Pohrudnicc,  str.  7^. 

T.  krve  viz  Pyaemia. 

Talowskl  Teodor  Maryan,  architekt 
polský  (*  1857  v  Zasowě  v  Haliči).  Studoval 
na  reální  škole  v  Krakově,  na  polytechnice 
vídeňské  a  Ivovské,  v  1.  1880—90  byl  assi- 
stentem  stavitelství  na  průmyslovo-technické 
akademii  v  Krakově,  od  r.  1891  jest  profes- 
sorem  kreslení  na  polytechnice  ve  Lvově. 
Provedl  mnoho  staveb,  mezi  nimiž  několik 
originálních  domů  v  Krakově,  kotíel  v  Suché, 
kostel  v  Novém  Sac\i,  a  vydal  dilo:  Projekt  a 
koscioiów  (1897).  ' 

Talpa,  Talpldae,  zool.,  viz  Krtkové. 

Talien,  új.  město  v  rus.  gub.  kuronské, 
má  4319  obyv.  (z  nichž  41%  židů,  33%  Lo- 
tyšů,  257o  Němců;  ostatek  jsou  Rusové  a  Po- 
láci), 7  učilišť  a  několik  továren.  —  Talscn- 
ský  Újezd  má  na  ploše  3054  km^  61.511 
ob>^.  Pp. 

Talský  Josef,  profcssor  (♦  1839  v  Čá- 
slavi). Vychodiv  reál.  školy,  navštěvoval  praž. 
vys.  školu  technickou.  R.  1864  povolán  za 
učitele  na  kupecké  učiliště  Skřivanovo  v  Praze 
a  r.  1872  za  professora  na  českosl.  obch.  aka- 
demii pražskou,  kdež  vyučoval  po  30  let  do 
svého  odchodu  na  odpočinek  r.  1902.  Ně- 
které odborné  články  z  jeho  péra  jsou  roz- 
troušeny po  časopisech  a  výr.  zprávách.  Li, 

Taltal,  hl.  m.  departementu  při  již.  hran. 
severochilské  pro  v.  Antofagasty,  na  pobřeží 
Tichého  okeánu,  má  6862  obyv.  (1895).  Dů- 
ležito  je  jako  vývozní  přístav  ledku  a  mě- 
ílěné  rudy,  těžených  ve  vnitrozemí,  s  nimž 
T.  je  spojen  drahou  do  Cachiny  a  nejnověji 
do  Aguas  Blancas. 

Talu».  lat., také  astragalus(v.t.),hlezno 
čili  hleznová  kost  v  chodidle. 

Talut  viz  Jaluit. 

TalvJ  viz  Robinson  4). 

Talyiové,  Tály  šine  i,  kmen  ítánský  na 
Kavkaze  (v.  t,  str.  112^). 

Talyiské  hory  jsou  severozápadní  konec 
Elburzu;  rozkládají  se  v  délce  asi  140  km 
v  jihovýchod,  cípu  Kavkázska  (v  jižní  části 
lenkoranského  Újezdu  bakinské  gubernie)  na 
hranicích  Pcrsic.  Dosahují  přes  2000  m  výše. 
Východní  svahy  jsou  hojně  svlažovány  a 
bujným  rostlinsivem  pokryty.  Kraj,  horami 
T-kými  prostoupený,  přísluší  val  k  chánství 
T-mu,  jež  bylo  pod  svrchovanosti  perskou. 
Roku  1813  větši  čásC  Talyše  připojena 
k  Rusku.  pp^ 

Tamagni  [-mami  viz  Gimignano. 


62 


Tamagrut  —  Tamaricaceae. 


Tamagrut,  Tamegrut,  místo  na  střed- 1  Tamaqua,  m.  v  sev.-amer.  státě  Pennsyl- 
nim  toku  Vádí  Drá  (v.  t ),  jižné  od  horského  vanii,  nad  řekou  t.  jm.,  na  křižovatce  žel. 
pásma  Sageriiského.  dráhy,  má  7267  obyv.  ?1900),  železárny,  obuv- 


Tamaň  viz  Tamaňský  poloostrov. 
Tamaiidua,   Myrmecophaga  tetradactyla^ 
viz  Mravenečnik. 


nictvi.  V  okolí  dobývá  se  kamenné  uhlí. 

Tamara,  it.,  prášek  z  koriandru,  skořice, 
hřebičku,  fenyklu  a  anýzu,  jehož  se  upotře- 


Č.  A\6%.  Tamariadus:  1.  vétevka  kvétonosná  a  plodonosní,  2.  a  3.  kvit  celý  a  v  pr&řexu  podélnénii 

4.  diagramm  kvitu. 


Tamaňiký  poloostrov,  nízká  nejzápad- 
nější část  Kavkázska  (témrjukského  Újezdu 
kubánské  oblasti),  s  mnoha  zálivy,  límany, 
jezery  a  bahny.  Na  západě  hluboko  se  zalévá 
Tamaňský  záliv,  dvěma  kosami  (Tuzla  a 
Cuška)  od  průlivu  KerČského  oddělený.  Nad 
tímto  zálivem  leží  stanice  Tamaň  se  4290 
obyv.  Na  místě  tomto  stávala  starověká  řecká 
osada  Fanagoria  (v.  t).  Podnebí  polo- 
ostrova jest  nezdravé.  Několik  bahenních  so- 
pek; hojnost  ryb  a  zvěře.  Fp. 


buje  v  kuchyni  za  přísadu  k  pokrmům  jako> 
curry  powder  (v.  t.). 

Tamara,  planetoida  objevená  19.  břez. 
1892  Palisou  ve  Vídni.  Střední  jasnost  v  op- 
posici  11*1;  průměr  v  kilometrech  44.  Ozna- 
čení 0.  Gs. 

Tamarloaoeao  [rika-],  tamaryškovité, 
čeleď  rostlin  řádu  cistokvětých,  obsahující 
kře  n.  polokřc,  zřídka  stromy  n.  mnoholeté 
byliny  listů  střídavých,  drobných,  šupinoví- 


Tamarindus  —  Tamarugal. 


63 


tých,  sivozelených  a  bezpalistých.  Květy, 
zfidka  ojedinělé,  jsou  zpravidla  klaseac, 
strboulené,  hrozněné  n.  latěné,  pravidelné, 
obojaké,  obyčejně  drobné,  4— Sčetné,  opa- 
třené rQxnotvarým  iláznatým  terčem  a  pro- 
stými n.  srostlými  tyčinkami.  Semeník  svrchní, 
ze  3  n.  4  (řidčeji  2  n.  5)  plodolistd  srostlý, 
má  nástěnné,  někdy  v  jedinou  zpodinovou 
splývající  mnoho  vaječné  semenice  a  buď  to- 
lik krátkých  .tlustých  čnělek  nebo  sedavých 
blizen  co  plodolistáv.  Plod  jest  pouzdrosecná 
tobolka  semen  buď  bezbílečných  nebo  bílku 
moučnato-dužnatého  s  pfimým  zárodicem, 
opatřených  buď  chocholem  chloupků  nebo 
delšími  chlupy  na  celém  povrchu,  řidčeji 
pouze  blánitým  křídlem,  ne-li  věncem  chloup- 
kův.  T.  obývají  téméř  40  druhy  hlavně  po- 
břežní krajiny  Středoz.  moře,  střední  tropické 
Asie  a  částečně  i  Mexiko  a  rozdělují  se  v  pod- 
čeledt  Tamarisceae  (Myricaria,  Tamarix), 
Reaumurieae  {Reaumuria)  a  Fouquie- 
reae  (Fou^u/er^V  Tamarisceae  mají  různá 
kvétenství  a  bezbílečná  semena  s  chocholem 
chlapft;  Reaumurieae  mají  květy  ojedi- 
nělé a  bílkem  opatřená  semena  na  celém  po- 
vrchu chlnpatá,  kdeito  Fouquiereae  mají 
květy  v  latách  a  semena  buď  okřídlená  nebo 
věncem  chlupfiv  obro:stlá.  Déd, 

Tantarindus  Tournef.  (vyobr.  č.  4164.), 
tamarind,  rod  rostlin  luštinatých  ze  skupiny 
Sophoreae  a  podČel.  Caesalpiniaceae,  známý  je- 
diným druhem  T.  indica  L.,  stromem  zvýši  asi 
25  m,  s  korunou  obšírnou,  hustou,  vŽdyzele- 
nou.  Listy  jsou  střídavé,  sudozpeřené,  mno- 
hojafmé,  s  lístky  čárkovitými  obak  zaokrouh- 
lenými, na  konci  někdy  vyříznutými.  Klaso- 
vite  jednoduché  hrozny  s  listeny  pupeny 
obalujícími  jsou  chudokvěté  a  květ^  složené 
z  5listého  kalicha,  jehož  2  přední  lístky  v  1 
splývají,  ze  2—3  předních  plátků  korunních 
bílých,  červeně  žilnatých,  až  z  10  obplodnich 
tyčinek  a  semeníka  k  jedné  straně  lůžka  při- 
rostlého. Na  delších  stopkách  visí  lusky  asi 
16  cm  dl ,  srpovité,  poněkud  smáčknuté,  oplý- 
vající ve  stěnách  hustou  hnědou  n.  černou 
dužninou  a  chovající  po  3—4  hnědých  4hra- 
ných  semenech.  T.,  jsouc  nepochybně  do- 
movem v  tropické  Části  Afriky  severně  od 
řeky  Zambezi,  pěstuje  se  po  vešker j^ch  kon- 
činách horkého  pásma  pro  okrasu  i  užitek, 
jehož  skýtají  hlavně  jeho  lusky,  zvané  datle 
indické  n.  tamarindy  (u  středověkých 
arabských  a  perských  spisovatelův  tamar 
hindi)  I  j.  Tyto  požívají  se  buď  svěží  n.  za- 
dělávané, nebo  z  nich  upravuji  chladící  ná- 
poje, neb,  a  to  zejména,  užívá  se  jich  pro 
hojnost  dužniay  k  přípravě  obyčejných  i  čiš- 
těných povidel  (pulpa  tamarindorum  depU' 
rota).  Tato  jsou  tmavohnědá,  vůně  nakysle 
vinné  a  sladce  nakyslé  chuti,  obsahujíce 
hlavně  cukr,  kyselinu  citrónovou,  vinnou  a 
pektinovou,  gummi  a  j.  Zboží  toto  rozváží 
se  v  soudkách  zejména  z  Kalkutly ;  méně  ky- 
selá světlohnědá  povidla  původu  západoin- 
dického a  amerického  mají  však  v  Anglii 
přednost.  Tuzemci  užívají  povidel  tamann- 
dových  k  okyselení  pokrmů,  v  Evropě  však 


slouží  v  množství  20—30  ff  k  úpravě  mírně 
účinkujícího  projímadla,  zvaného  electuarium 
lenitivum.  Proti  zimnicím  a  hlístům  užívají 
tuzemci  též  nakyslých  listův  a  květův.  Ne- 
men.M  důležitosti  jest  i  dřevo  tamarindové 
pro  pevnost  a  oproti  červům  neporušitel- 
nost. Déd, 

Tamarii:  L.  (vyobr.  č.  4165.),  hřeben- 
čik  n.  tamaryšk  (Mat.  Wel),  rod  rostlin 
cistokvčtých  z  čel.  Tamaricaceae  a  podčel. 
Tamarisceae^  známý  jako  dlouhovétvý  keřn. 
strom  listů  drobných  na  mladých  letoro- 
stech  střechovitých,  šupinovitých,  častěji  ob- 
jímavých,  posléze  opadávajících.  Růžové  n. 
bílé  kvítky  tvoří  husté,  válcovitá,  klasovité 
hrozny  a  skládají  se  ze  4-  aŽ  6dílného  ka- 
licha, ze  4—5  plátků,  z  tolikatéž  neb  až  12 
tyčinek  téměř  prostých  a  u  zpodiny  někdy 
2  zoubky  opatřených  a  ze  svrchního  seme- 
níka Ipouzdrého,  z  2—5  plodolistů  srostlého, 
o  krátkých,  tlustých  čnělkách.  Semena  při- 
rostlá dole  na  stěnách  n.  na  dně  tobolky 
opatřena  jsou  čuprynou  dlouhých  jednodu- 
chých chloupků.  T.  objevuje  se  asi  24  druhy 
v  krajinách  Středoz.  moře,  po  celé  Africe, 
v  střední  Asii  a  ve  Vých.  Indií,  zvláště  na 
mořském  pobřeží  a  na  slaných  místech.  V  již. 
Evropě  daří  se  porůznu  na  přímoří  T.  gal- 
lica  L.,  T.  aýricana  Poir.  a  T.  Pallasii  Desv. 
ftento  v  zemích  balkánských)  a  pěstují  se 
(zvláště  T.galUca)  často  i  pro  ozdobu.  T.  g., 
h.  francouzský,  jest  keř  až  strom  větví 
dlouhých,  lesklých,  z  nichž  pučí  mnoho  rozeh 
listnatých,  sivozelených,  na  podzim  opadáva- 
jících. Hrozny  jsou  pobočné,  růžové,  libo- 
vonné,  s  listeny  vejčitými  ostře  zakončitými. 
Stihlé  rovné  větve  jeho  slouží  k  dělání  trou- 
belů,  kdežto  balsámové  kůry  a  rozeh  jeho 
dříve  užívalo  se  v  lékařství.  T.  a„  h.  africký, 
má  listeny  tupé.  T.  /».,  h.  ruský,  i  v  Asii 
rozšířený,  prospívá  tam  kaší  z  roztlučených 
a  zvařených  rozeh,  již  přikládají  si  Rusové  a 
kočovníci  na  tělo  stížené  dnou  a  hostcem. 
V  Arábií,  v  Persii  a  Vých.  Indii  domovem 
jest  T.  articulata  Vahl.,  h.  článkovaný, 
zvaný  tak  po  kloubnatých  rozhách  s  články 
čihovitými.  Dává  kůru  proti  krvotokům,  listy 
proti  nemocem  slezinným  a  dřevo  proti  ne- 
mocem  nakažlivým  i  vyrážkám.  Zvláštní 
zmínky  zasluhuje  též  T.  mannijera  Ehrenb., 
h.  mannonosný,  pokládaný  téŽ  za  odrůdu 
T.  gaUica,  od  něhož  Uši  se  hlavně  tužšími 
rozhami  a  list^  překrátkými,  do  bělá  ojíně- 
nými. Jsa  hojný  na  pouštích  egyptských, 
arabských  a  dále  na  východ,  tvoři  na  př.  na 
hoře  Sinai  celé  lesy,  skýtaje  sladkou  slizna- 
tou  mannu,  prýštící  se  z  míst  porušen^xh 
červcem  mannovým.  —  T.  germanica  L.  jest 
Myricaria  g,  (v.  t.).  Déd. 

Tamaragal  (Pampa  del  T.),  pustý  pruh 
země  v  chilské  prov.  Tarapacá,  na  vých.  od 
pobřežního  pásma  Kordillerského,  prostíra- 
jící se  jako  severní  pokračování  pouště  Ata- 
camy  mezi  22®  30'  a  19*  30'  j.  š.  v  délce  330  kni 
a  šířce  40—45  km  při  výšce  900—1200  m  n.  m. 
Jest  bohat  ložisky  sány  tru  a  boraxu,  usaze- 
ninami   to    vyschlých    jezer   vnitrozemních^ 


64 


Tamaryšek  —  Tamaulipas. 


V  době  předhistorické  byl  namnoze  silně 
obydlen  a  porostlý  lesy,  jak  ukazují  rozsáhlá 
pohřebiště  a  zkamenělé  kmeny  stromové. 
Mnoho  vyčnívajících  skalisek  pokryto  jest 
indiánskými  hieroglyfy  {pintados), 

Tamaryšek,  tamaryšk,  bot.,  viz  Tama- 
rix  a  Myricaria. 

Tamaryikovlté,  bot.,  viz  Tamarica- 
ceae. 

Tamáil  Mikuláš,  slovenský  zeman,  měst- 
ský notář  v  Žilině,  skladatel  Pravé  katolické 


od  Tananariva,  s  nímž  jest  spojeno  telegra- 
ficky. Od  r.  1902  jest  hlavním  městem  Ma- 
dagaskaru, má  15.000  oby  v.  —  Provincie 
T.  má  na  5300  km*  as  22.000  dcmorodých 
obyv.  a  3834  cizincův. 

Tamanltpas,  mexický  stát  na  pobřeží 
Mexického  zálivu  mezi  ríem  Grande  del  Nořte 
a  riem  Panuco,  hraničící  na  j.  s  Věra  Cru- 
zera,  na  z.  se  státem  San  Luis  Potosi  a  Nuevo 
Leon,  vybíhá  úzkým  pruhem  podél  rio  Gradea 
až   k   Nuevu   Laredu;    měří   podle  jedněch 


63.   Tamarix:  1.  vitevka  kvéton^sná,  2.  a  3.  květ  celý  a  v  průřezu  podélném,  4.  květ  ibavcný  obalů  květních, 
5.  tobolka  otevřená,  6.  diagramm  kvétni. 


ruční  knUky  (Trnava,  1691),  kterou  sepsal  a 
nákladem  trnavských  jesuitů  vydal  jako  po- 
lemickou odpověď  na  Hočovu  >Evangelickou 
ruční  kníiku«,  r.  1650  v  novém  překlade  vy- 
danou v  Senici.  T.  byl  horlivý  konvertita  a 
útočnou  horlivostí  protireformační  vyznačuje 
se  i  jeho  knížka,  v  níž  domácí  nářečí  slo- 
venské již  znatelně  proniká.  (Srv.  Jar.  Vlček, 
Děl.  č.  lit.  II,  1,  str.  34  si.)  Včk, 

Tamatave,  opevněné  přístavní  město 
na  vých.  pobřeží  Madagaskaru,  hlavní  pří- 
stav vých.  části  ostiova,  na  18°  10'  j.  š.,  má 
rejdu  nepříliš  bezpečnou.   Leží  226  km  vsv. 


84.434  kin}  a  má  218.948  obyv.  (1900),  mezi 
nimiž  převládají  mesticové  a  kreolové.  Větši 
dil  státu  tvoři  pobřežní  rovina,  lemovaná  při 
moři  řadou  lagun  (nejv.  Laguna  de  la  Madre), 
na  záp.  přechází  znenáhla  v  pásmité  pohoří. 
Z  řek  vedle  uvedených  důležitější  je  pouze 
rio  Santander,  splavný  pro  vétši  lodi  a  uza- 
vřený jesepem;  z  té  příčiny  je  potřebí  za- 
vodňováni. Hlavním  zaměstnáním  je  zemc- 
délstvi  ponejvíce  ve  vyšších  polohách,  v  se- 
verní části  roviny  pak  rozsáhlý  chov  do- 
bytka. Obchodu  slouží  tři  trati  železniční 
zNueva  Lareda  a  San  Luis  Potosi  do  Tam- 


Tambilan  —  Tambov.' 


■.j 


65 


I  pica  a  pohrán,  traf  do  Matamorosu,  obou 
I  hlavních  přístav  A  státu.  Sídlem  vlády  je  Vic- 
toria  s  10.086  oby  v.  (1900)  při  první  trati.  — 
Území  nynějšího  T-u  dobyl  Nufio  de  Guz- 
man,  ale  přes  to  celá  dvč  století  bránily  se 
domácí  četné  kmeny  nadvládě  španělské,  aŽ 
byly  skoro  úplné  vyhubeny. 

Tamlillan  (Timbalan),  skupina  ostrovů 
v  Čínském  moři  mezi  Borneem  a  Bintangem 
v  Rioském  souostroví,  náleží  k  nizozem.  re- 
sidentství  Rios  a  skládá  se  z  ostrova  Veli- 
kého T-u,  jediné  stále  obydleného,  a  množ- 
ství menších  ostrůvků,  má  72  km*  plochy  a 
3200  obyv. 
Tionbo  viz  Apurimac  1). 
Tambohom  viz  Adula. 
Tambours  1)  T.  [tánbúr],  fr.,  buben; 
bubeník.  —  2)  T.,  ve  hrazení  sluje  tak  ko- 
lení (v.  t.)  čili  palisadováni,  zařízené  tím 
způsobem,  aby  stfelci  ho  mohli  používati  na 
obrana.  K  tomu  účelu  jsou  v  koleni  vyře- 
zány průstřelničky  2  m  nad  zemským  po- 
vrchem vnějším,  aby  útočník  jich  nemohl 
použíti  sám,  a  na  1  m  vzdálenosti  mezi  se- 
bou. Na  vnitřní  straně  jsou  pro  větši  pev- 
nost a  pro  obránce  bezpečnost  do  země  za- 
puštěny koly  stejně  silné,  ale  výškou  jen  do 
průstřelniČek  sahající,  těsně  ke  skulinám  mezi 
koly  vnějšími.  Ve  hradebnictví  polním  t.  sta- 
věn na  ohrazení  usedlosti,  předmostí  a  pod., 
ve  hrazení  stálém,  v  pevnostech,  jak  udáno 
při  kolení.  FM. 

8)  T.  v  přádelnictví  jest  válec  stroje  my- 
kaciho.  Viz  Předení,  str.  600. 
4)  T.  ve  stavit,  viz  Klenba,  str.  3626. 
TambOT,  ruské  gubernské  a  újezdni  město 
při  řece  Cně  s  49.208  obyv.  (1900).  Jest  sí- 
dlem politických  i  soudních  úřadů  g[ubern- 
ských  a  újezdních  a  pravoslavného  biskupa. 
Má  mnoho  kostelů  (jeden  evang.  a  katol.  a 
synagogu),  4  kláštery,  42  školy  (mužské  a  žen- 
ské gymnasium,  reálku,  Aleksandrovský  žen- 
ský institut,  duchovni  a  učitelský  seminář, 
felčarskou  Školu),  knihovnu  a  museum  s  dvo- 
ranou pro  lidové  přednášky;  divadlo;  ně- 
kolik ústavů  humánních.  Výstavných  budov 
je  málo.  Mnoho  dřevěných  domu.  Průmysl 
neveliký;  hlavně  vinopalny  a  voskárnv,  stro- 
jírny a  pivovary,  známa  jest  tambovská  uze- 
nina a  klobásy;  všech  továren  a  závodů 
jest  32  (ročně  vyrobí  se  za  748.000  rublů 
zboží).  Předmětem  dosti  značného  obchodu 
jsou  obilniny,  koně,  kůže,  vlna  a  rohatý  skot. 
Ma  stanici  železné  dráhy  (trati  Kozlov-Sara- 
tov  a  T.-Kamyšin)  nakládá  se  19  milí.  pudů 
zboží,  z  čehož  k  západu  dopravované  obil- 
niny činí  12  míli.  Ročně  jsou  v  T-ě  dva  jar- 
marky (obrat  i  2  milí.  rublů);  obchod  pod- 
poruje nliálka  Říšské  banky  a  Městská  banka; 
v  T-ě  jest  též  filiálka  Ruské  selské  společ- 
nosti pro  chov  ptactva.  Městské  příjmy  činí 
ročně  Vt  niil^*  rublů.  —  T.  založen  byl  r.  1636 
»na  poli«  blíže  jakéhosi  starodávného  >hra- 
diště  Urlapovac  od  stolnika  Romana  Michaj- 
loviče  Boborikina,  aby  byl  ochranou  proti 
útokům  Tatarů  a  Kalmyků.  Jim  bránil  se 
r.  1656  a  1660.  Nepokojno  bylo  okolo  T-a 

0tt6Y  Slovník  Naučný,  iv.  XXV.  27/1 19C6. 


i  r.  1670  za  vzbouření  Stěňky  Razina,  i  r.  1688, 
kdy  udeřil  na  gubernii  tambovskou  Kozma 
Kosoj.  Při  azovské  výpravě  byl  T.  jedním  ze 
shromaždišť  vojska.  Ř.  1779  stal  se  hlavním 
městem  náměstnictvi  tambovského  (v  1. 1786 
až  1788  byl  tu  náměstnikem  G.  R.  Děržavin). 
Vlastni  rozvoj  T-a  počíná  se  teprve  sto- 
letím XIX.  Na  počátku  jeho  měl  as  12.000, 
v  době  osvobození  sedláků  již  32.000  duší. 
Tambovská  gubernie  leží  ve  východní 
polovici  střední  zemědělské  oblasti  evrop- 
ského Ruska.  Hraničí  na  s.  s  gub.  vladimir- 
skou  a  nižněnovgorodskou,  na  v.  s  penzen- 
skou  a  saratovskou,  na  jz.  s  voroněžskou,  na 
z.  s  orelskou,  tulskou  a  rjazaňskou.  Měří 
66.588  km\  Obyvatelstva  jest  2,715.453(1897); 
téměř  napořád,  kromě  čtyř  sev.  Újezdů,  kdež 
bydlí  také  Mordvini  (asi  100.000)  a  Tataři 
(asi  43.500),  jsou  to  Velikorusové.  Pravoslav- 
ných jest  98'67o»  muhammedánů  O*77oi  sek- 
l  tařů  0-6Vo.  Na  vsích  (jichž  jest  3123)  bydlí 
91-8 7oi  ve  městech  (13)  8-2%  obvv.  Povrch 
jest  namnoze  rovinatý  a  nízký,  ód  východu 
zasahá  do  gubernie  vyvýšenina  přivolžská;  nej- 
vyšší body  jsou  však  na  západě  při  Donu  a 
Voroněži  (přes  200  m).  Geologicky  nej- 
^tši  Čásf  gubernie  tambovské  náleží  k  útvaru 
křídovému,  na  západě  objevuji  se  střední  a 
horní  devonské  vápence  a  sliny,  na  severu 
v  poříčí  Oky,  Mokši  a  Cny  jest  útvar  ka- 
menouhelný  a  jurský.  Minerální  bohatství  zá^ 
leží  v  železných  rudách,  jež  jsou  tu  známy 
již  od  časů  Petra  Velikého;  od  r.  1899  do- 
bývá se  burel.  Na  mnohých  místech  láme  se 
dlažební  a  stavební  kámen.  Dosti  je  též  hlíny 
hrnčířské.  V  Lipecku  jsou  železité  prameny. 
Řeky  tambovské  gubernie  vlévají  se  jednak 
do  Oky,  jednak  do  Donu.  Z  poboček  tohoto 
větší  jsou  Voroněž,  Vorona  a  Krasivaja  Meč. 
Do  Oky  vlévá  se  Mokša  (s  pobočkou  Cnou 
a  j.).  Značnějších  jezer  není.  Podnebí  jest 
na  jihu  teplejší  neŽ  v  části  severní.  Střední 
roční  teplota  v  T-ě  jest  +  4*8**,  rozdíl  nej- 
vyšší a  nejnižší  průměrné  teploty  měsíční 
jest  i  32*4®.  Převládají  západní  větry;  prů- 
měrná výše  barometrická  jest  750*1  mm. 
Srážky  Činí  505  mm  (z  toho  sníh- 157  mm). 
Půda  gub.  tambovské  jest  většinou  úrodná 
černozem,  jeŽ  na  jihu  dosahuje  téměř  2  m 
hloubky.  Selským  obcím  náleží  537of  sou- 
kromníkům 36 7^  aeráru  8*8Vo.  městům  0-7Yo, 
církvi  (kostelům  a  klášterům)  l'57o  ^^^  půdy. 
Značnou  část  gubernie  (hlavně  na  severu) 
kryjí  lesy  (18®/©  vší  půdy);  luk  a  pastvin  jest 
137o.  Orné  půdy  skoro  647o,  neplodné  57^. 
Pěstuje  se  pšenice,  žito,  oves,  proso,  len  a 
slunečnice,  brambory,  cukrovka,  tabák;  značné 
zahradnictví  a  sadařství  (česnek,  okurky,  ka- 
pusta; jablka,  višně  a  j.).  Z  divoké  zvěře  žijí 
v  tamb.  gub.  medvědi,  íosi,  lišky,  tchoři,  za- 
jíci, tetřevi,  dropi  a  j.  Vedle  polního  hospo- 
dářství značnou  měrou  pěstuje  se  chov  do- 
bytka, zejména  koní.  (R.  1899  napočteno 
kon.  657.352,  skotu  731.259,  ovec  1,682.024, 
z  těch  142.000  merinských.  Hřebčinců  bylo 
180.)  Včelaření  v  posledních  letech  se  znovu 
vzmáhá  (260.000  úlů).  Po  domácku  (kustar- 

5 


66 


Tamburin  —  Tamerlán. 


nicky)  vyrábí  se  po  dědinách  zboží  dřevěné 
(kola,  vozy,  sáně  atd/|,  vydělávají  a  zpraco- 
vávají se  kůže  a  kožišiny  (výroba  řemenů, 
rukavic,  bot);  zhotovují  se  výrobky  železné, 
vlněné  i  bavlněné.  Mnoho  lidí  odchází  za 
výdělkem,  a  to  hlavně  na  jih  a  na  východ 
na  polní  práce.  Fabrik  a  závodů  bylo  r.  1897 
kol  17.000  s  roční  výrobou  zboží  za  více  než 
23  milí.  rublů  (35  lihovarů  s  roční  výrobou 
zboží  za  6,100.000  rublů  zaměstnávalo  1755 
dělníků,  8  soukenických  továren  [zboží  za 
3  milí.  rub.,  děl.  4863],  4  cukrovary;  6300 
větrných  a  400  jiných  mlýnů;  z  těch  26  ve- 
likých parnich;  1700  >prosoruáek<  na  výrobu 
jáhel,  22  lojáren  [výroba  přes  1  milí.  rub.], 
18  mydláren,  13  tabákových  továren,  okolo 
700  olejáren  většinou  drobných,  železárna 
[výroba  1,300.000  rub.,  dělníků  766];  několik 
sléváren,  116  dehtáren  atd.)  Hlavním  před- 
mětem obchodu  jsou  produkty  selského  hos- 
podářství. Celkem  koná  se  v  gubernii  ročně 
128  trhů.  Obchodní  střediska  jsou  vedle  T-a 
Kozlov,  Borisoglěbsk,  Moráansk,  Kirsanov  a 
ves  Razskazovo.  Náklady  obilní  jdou  nejvíce 
na  Moskvu  a  do  balt.  přístavů.  Kozlov  vy- 
váží hlavně  maso  a  tuk;  Moršansk  dřiví;  Bo- 
risoglěbsk má  znamenité  trhy  dobytčí.  Oé 
jihu  a  východu  přiváži  se  kerosin,  nafta,  ryby, 
sůl.  Vzdělání  lidu  značně  vstouplo  (r.  1874 
bylo  gramotných  nováčků  10*37o»  r.  1899  již 
48-47o).  Škol  selských  bylo  celkem  1723,  na 
nich  učilo  se  74.299  hochův  a  16.990  dívek 
(837o  chlapcův  a  19%  děvčat  školou  povin- 
ných), ministerských,  městských  a  soukro- 
mých škol  nižších  bylo  66,  farních  69,  okres- 
ních učilišC  11;  ve  všech  těchto  školách  učilo 
se  7126  hochův  a  4666  děvčat.  3  chlap,  a 
3  dívčí  gym.,  jedno  mužské  a  2  ženská  pro- 
gymnasia,  2  reálky,  obchodní  a  učitelský 
ústav,  duchovní  seminář,  eparchiální  ženské 
učiliště  a  nižší  technické  železniční  učiliště. 
Vzdělávacích  ústavův  a  zařízení  celkem  velmi 
málo,  časopisy  kromě  dvou  úředních  žádné. 
V  nové  době  zřizují  se  malé  knihovny  při 
školách.  Kostelů  v  celé  gub.  1191,  klášterů 
mužských  9,  ženských  12.  Všeobecná  nemoc- 
nice a  několik  menších,  blázinec.  Lékařů 
(bez  vojenských)  161,  z  těch  sto  zemských, 
lelčarů  303  (zemských  238),  felčarek  skoro 
napořád  zemských  47,  porod,  bab  121.  Lé- 
kárny 42,  zvěrolékařů  38  a  zvěrolékařských 
felčarů  42.  Spojovací  prostředky  jsou:  želez- 
nice (1439  km),  silnice  (63  km\  cesty  (3408  km*) ; 
vodních  cest  jest  celkem  1203  km,  z  toho 
loďmi  splavných  skoro  600  (pro  parníky  asi 
250  km).  Gub.  tambovská  děli  se  na  12  Újezdů 
(borisoglěbský,  jelatomský,  kirsanovský,  koz- 
lovský,  lebecranský,  lipecký,  moršanský,  spa- 
ský,  lacký,  tambovský,  těmnikovský,  usman- 
ský.  —  Tambovský  Újezd  má  na9686Arm* 
426.774  obyv.  Srv.  P.  P.  Semenov,  Ros- 
sija,  n.  Pp, 

Tamburin  (fr.  tamhourin\  ruční  bubínek, 
širší  obruč  neb  kotouč  dřevěný  neb  kovový, 
potažený  po  jedné  straně  koži  a  na  obrubě 
opatřena  rolničkami  neb  zvonečky.  Zhusta 
bývají  do  obruče  zasazeny  po  dvou  malé  ku- 


laté plíšky,  jež  při  pohybu  více  nebo  méně 
chrastí.  Kotoučem  levou  rukou  drženým  po- 
hybuje neb  otáčí  se  různými  pohyby,  při 
čemž  palcem  pravé  ruky  jezdí  se  po  kůži 
nebo  prsty,  často  i  pěstí  se  tluče  na  ozna- 
čenou rhythmu.  Tím  vzbuzuje  se  bubnový 
zvuk,  provázený  cinkotem  rolniček.  T-u  užívá 
se  zhusta  při  nár.  tancích  jako  ve  Španěl- 
sku, na  Východě,  také  v  Uhrách  a  j.  Zvlášť 
oblíbený  je  větší  t.  baskický  {tamhour  de 
basqué),  T.  je  nástroj  velmi  starý  a  vyskytuje 
se  již  na  řeckých  a  římských  památkách 
skulpturních,  obyčejně  v  rukou  tanečnic.  — 
T.  slově  také  franc.  tanec  druhu  gavotty, 
v  taktu  74,  veselého  rázu  a  rychlých  lehkých 
pohybů.  JBýval  původně  v  Provenci  obvyklý 
a  provázen  malým  t-em  [tamhourin  de  Pro- 
věnce),  —  T.  de  Gascogneje  nástroj  stru- 
nový, při  kterém  struny  napiaté  nad  struní- 
kem se  drhnou  dřevíčkem;  je  obvyklý  v  Gas- 
cogni  a  Béarnu  ve  Francii. 

Tamburo,  it.,  buben  (v.  t). 

TambnroTáni,  řetizkové  vyšíváni  látky 
natažené  na  bubínku  (tambouru). 

Tamdljera,  hora  kavkázská,  na  záp.  hra- 
nici pjatigorského  Újezdu  tčrské  oblasti 
2040  m  vysoká.  Na  severních  jejích  svazích 
prameni  se  řeka  Kuma.  T.  jest  trigono- 
metrický bod  měřické  sítě  kavkázské.  S  ni 
krásná  vyhlídka  na  hlavni  hřbet  a  zejména 
na  Elbrus.  Pp. 

Tameflrmt  viz  Tamagrut. 

Tamerlán,  evropské  jméno  mongolského 
výbojce  Timura,  jejž  Peršané  zvaliTimur- 
lenk,  Timur  chromý  (♦  9.  dub.  1336  vSebzu 
blíže  Samarkanda  jako  syn  prostého  náčel- 
níka —  t  18.  ún.  1405).  V  mládí  obíral  se 
loupežením  v  rozháraném  mongolském  státe 
Džagataji.  Smělými  činy  a  bystrým  duchem 
upoutal  na  se  záhy  pozornost  rozptýleného 
po  Turánu  mongolského  obyvatelstva,  tak 
že  jej  r.  1369,  jakkoli  nebyl  ani  spřízněn 
s  rodem  Džengischánovým, provolalo  za  chána. 
T.  učinil  svým  sídlem  Samarkand,  jejž  ozdo- 
bil nádhernými  stavbami,  a  za  krátko  jal  se 
dobývati  úprkem  zemí  okolních,  vystupuje 
sice  při  tom  v  popředí  jako  horlivý  šiitský 
muslim,  ale  nešetře  ani  muslimův  ani  jino- 
věrců. Dobyl  nejprve  Kipčaku,  kdež  ustano- 
vil područím  chánem  Toktamyše,  za  hroz- 
ných ukrutnosti  opanoval  Irán  —  v  Sebse- 
váru  dal  budovati  věž  ze  2000  živých  za- 
jatců, v  Ispáhánu  kázal  povražditi  veškero 
obyvatelstvo  a  z  hlav  pobitých  vztyčiti  pyra- 
midu. Odtud  zmocnil  se  Arménie,  osadil 
Bagdád,  vpadl  opět  do  Kipčaku,  kdež  od- 
stranil nepovolného  Toktamyše,  a  smělým 
pochodem  vrhl  se  na  Přední  Indii,  kdež  roz- 
metal nádherné  Delhi  a  veškeru  zemi  ne- 
úprosně zhubil.  Odtud  obrátil  se  na  západ 
proti  tureckému  sultánu  Bajazidu  I.  (v.  t) 
a  proti  egyptským  Mamelukům.  Cestou  vy- 
vrátil Bagdád,  zpustošil  Damašek  i  Aleppo  a 
ve  hrozné  seči  u  Angory  r.  1402  porazil  a 
zajal  Bajazida.  Císař  byzantský  nabi41  T-ovi 
poplatek,  Turecko  pak  zachráněno  před  zká- 
zou, když  T.  pojal  úmysl  dobývati  Číny.  T. 


Tamesis  —  Tammany  Ring. 


67 


jest  nejhroznětái  světoborec  v  déjinách,  který 
bořil  a  vraždil  ,s  cbladnou  mysli  pro  ukojeni 
chtíčů  svých.  Úpadek  slavných  řeckých  měst 
v  Malé  Asii  a  zpustošeni  krajin  vnitroirán- 
ských,  podnes  v  následcích  zřejmé,  jsou  dí- 
lem jeho.  Porozuměni  pro  řádnou  správu 
neměl,  proto  také  jej  řiSe  nepřežila.  Rád 
však  stýkal  se  s  derviši  a  do  Samarkandu 
svolával  nejpřednější  učence  a  literatory  mu- 
hammedánské,  jsa  přístupen  lichoceni  je- 
jích. Pšk. 

Tamesis,  Tamesa,  lat.  jm.  Temže. 

Tamlkna  viz  Tanfana. 

Taanehjrna  z  Doubravice,  příjmení 
starožitné  rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byl  polo- 
vice zlatého  jelena  na  modrém  štítě.  Téhož 
erbu  a  rodu  byli  i  Slánští  a  Vranovští 
z  D.  Prvotní  sídlo  všech  těch  byla  snad  tvrz 
a  ves  Doubravice  nad  Úpou.  V  pol.  XV.  stol. 
žil  panoše  Jan  Tamchyn,  Jenž  měl  od 
r.  1448  šosovni  grunty  u  Náchoda  a  zboží 
ve  Zbečníce  a  Čermné.  Jak  se  zdá,  sloužil 
tehda  a  r.  1450  Koldovi.  Kromě  dcery  Elišky 
měl  r.  1486  syny  Jana  a  Václava,  již  zle- 
tilé, Jan  snad  držel  Meziříčí  a  zemřel  r.  1507. 
Pochován  na  Vysokém  Újezdě.  Syn  jeho  byl 
Jan  a  současně  žil  Jiřík  (1505).  Onen  držel 
napřed  Meziříčí  a  r.  1532  atd.  Tošov,  jsa 
i  správcem  panství  pardubického.  V  tituláři 
r.  1634  vydaném  připomínají  se  Jindřich, 
Hynek  a  Václav.  Tento  prodal  asi  tehda 
Lipku.  Jan  a  Václav,  bratří,  dědili  po  Vác- 
lavovi, Hynkovi  a  Jindřichovi.  Od  těch  tří 
prodán  Tošov  před  r.  1542  Janovi  star- 
šímu. Synové  (?)  tohoto  Věnek,  Vojtěch 
a  Benjamin  dělili  se  r.  1656,  při  čemž  první 
vzal  Přepychy,  druhý  peníze  a  třetí  Tošov 
a  Meziříčí.  Vojtěch  koupil  si  r.  1558  Dubany, 
ale  zemřel  v  1. 1560—63.  Dubany  k  dobrému 
sirotku  prodány.  Benjamin  byl  ženat  s  Žoňi 
z  Bibru,  pež  měla  do  r.  1581  dům  v  Náchodě. 
Po  druhé  byl  ženat  se  Sabinou  Vachtlovnou 
z  Pantenova  (1686).  Ok.  r.  1596  zemřel.  Zů- 
stavil dceru  Maruši  vd.  Ostrovskou  ze  Skalky, 
která  r.  1697  prodala  Tošov.  Po  Vojtěchovi 
žil  r.  1578  syn  Jan.  Věnkovi  synové  snad 
byii  Jindřich  a  Jan,  kteří  drželi  ok.  r.  1689 
Btatky  v  Přepyších.  Onen  koupil  r.  1697  sta- 
tek Střezetice  a  manželka  jeho  Mandaléna 
Strakovna  z  Nedabylic  koupila  r.  1597  dvůr 
v  Přepyších  od  Jana.  Střezetice  držel  po  něm 
Krištof  (syn?),  jemuž  r.  1623  zabrány.  Jeden 
Jan  (t  1623)  prý  s  manž.  Alžbětou  (t  1619) 
a  třemi  dítkami  pochován  v  kostele  mezi- 
říčském. Sek. 

Tamias,  deňka,  hlodavec  podobný  ve- 
verkám, od  nichž  se  liší  torbami  v  ústech; 
má  též  kratší,  délku  těla  nedosahující,  zplo- 
štělý široký  ocas  a  malé  boltce,  nikdy  ště- 
tičkami se  nekončící.  Znaky  těmi  Ť.  přibli- 
žuje se  syslům.  Význačné  jsou  bílé,  černě 
vroubené  podélné  pruhy  na  těle.  Sibiřský 
burunduk  (T.  striatus)  má  délky  15  cm, 
ocasu  10  cm,  po  těle  4  světlé  a  5  černých 
podélných  pruhů.  Deňka  americká  (T.  Ly^ 
steri)  jest  jen  zeměpisná  odrůda  sibiřského. 
T.  obývá  nory,   do   nichž  shromažďuje  zá- 


soby, šplhá  špatně  a  žije  družně.  Zimu  pře- 
spává. Živi  se  zrním,  prosem,  kukuřicí  a  se* 
měny.  Pro  americké  zemědělce,  zvlášť  ame- 
rické vinaře,  jsou  groundsquirreU,  jak  Je  tu 
nazývají,  mnohdy  citlivou  trýzni.  ÉŠe, 

Tamlas  slul  u  Řeků  úředník,  který  přijí- 
mal a  vydával  peníze  do  veřejných  pokladen 
plynoucí.  Nejlépe  jsme  zpraveni  o  úřednicích 
těch  v  Athénách.  Připomínají  se  již  za  Dra* 
konta,  kdy  k  zastávání  úřadu  toho  vyžado- 
valo se  jmění  nemovité  v  ceně  aspoň  10  min. 
Za  Solóna  losováni  byli  po  jednom  z  10  fyl 
a  to  z  pentakosiomedimnů.  Vedli  správu  po- 
kladu náležejícího  Athéně  Poliadě  a  Athéně 
Niké,  jenž  chován  byl  v  opisthodomu  Parthe- 
nónu.  Když  r.  454  př.  Kr.  přenesena  spol- 
ková pokladna  z  Dělu  do  Athén,  byla  též 
svěřena  jim  a  hellénotamiové  (v.  t),  kteří 
poplatky  od  spojenců  vybírali,  odváděli 
chrámu  vše,  co  jim  po  zaplacení  výloh  zbylo. 
Peníze  tyto  jménem  náležely  sice  Athéně, 
vskutku  však  byl  to  státní  poklad  athénský.  — 
O  t-iech  jiných  států  jsme  zpraveni  jen  ne- 
dokonale, ač  známe  jich  hojně,  na  př.  v  £leu- 
sině,  v  městech  boiótských,  thessalských ;  téŽ 
spolky  řecké  přirozeně  měly  své  poklad- 
níky. O.  J-i. 

Tamiathis  (kopt  Tamiati)  viz  Damietta. 

Tamllové,  Tamylové  vizDravidové, 
str.  942  a  srv.  vy  obr.  č.  1.  na  tab.  Typy  ná- 
rodů asijských  při  či.  Asie. 

Tamln  n.  damín  viz  Etamin. 

Tamlnft,  divoká  bystřina  horská  ve  švý- 
carském kantonu  Sv.  Havel  délky  26  km; 
vzniká  ze  Sardonského  ledovce  a  protéká 
údolím  Kalfeusen  jen  v  létě  obydleným,  pak 
údolím  Vattiským  a  úzkou  prorvou  dosahuje 
Rýna  u  Ragazu.  Srv.  Alpy,  str.  960 is. 

Tamls  viz  Etamin. 

Tamm  Hugo  Petrus  Percival,  švéd. 
státník  (*  1840),  studoval  práva  v  Upsale,  od 
r.  1884  byl  členem  první  komory  říšského 
sněmu.  Jsa  z  nejbohatších  statkářův  a  vlast- 
níků dolů,  věnoval  se  hlavně  otázkám  prů- 
myslovým, obchodním  a  hospodářským,  ve- 
dle toho  však  vynikl  snahami  o  potlačení 
pijáctvi  a  povznesení  mravnosti.  Proto  byl 
r.  1891  zvolen  praesidentem  'Mezinárodní 
federace  abolitionistů«. 

Tammann  Gustav,  chemik  něm.  (*  1861 
v  Jamburce  u  Petrohradu).  Stal  se  r.  1882 
assistentem,  r.  1887  soukr.  docentem,  r.  1889 
mimoř.  professorem  a  r.  1892  ředitelem  chem. 
laboratoře  v  Jurjevě.  R.  1888  a  1890  praco- 
val v  laboratoři  Ostwaldově  v  Lipsku  a  u  Ne- 
růstá v  Gotinkách.  První  jeho  práce  týkaly 
se  napětí  par  a  výjevů  v  osmotických;  po- 
zději pracoval  o  isomerických  poměrech  meta- 
fosfatův  a  o  obsahových  poměrech  roztoků. 
Nyní  jest  professorem  anorg.  chemie  na  uni- 
versitě v  Gotinkách. 

Tammany  Ungr  [temeni-],  také  T.  So- 
ciety, jest  politický  klub  ve  Spoj.  Obcích 
sev.-amer.  sídlem  v  New-Yorce,  založený 
r.  1789  jakožto  tajný  spolek  zvaný  Colum- 
bian  Order,  od  r.  1805  pak  T.  R.  podle 
jakéhos  pohádkového  indiánského  pohlavá.ra. 


68 


Tammerfors  —  Tamus. 


DelavrA.  Účel  jeho  byl  dobročinný  a  ob- 
řady spolkové  namnoze  byly  vzaty  ze  života 
Indiána.  Původně  byl  konservativni,  později, 
zvláště  za  dob  Tweedových  a  po  vzniku  strany 
republikánské,  demokratický.  Míval  značný 
a  rozhodný  vliv  nejen  ve  městě  a  státě  New 
Yorce,  ale  vůbec  v  národní  politice,  oby- 
čejně v^ak  velmi  neblahý,  poněvadž  se  řídil 
zásadou  soustavy  zvané  Spoils  systém^  podle 
níž  vítězná  strana  zmocni  se  všech  úřadů  pro 
své  straníky.  Zejména  náčelnici  spolku  Tweed, 
Sweeney  a  j.  kořistili  pro  sebe  způsobem 
drzým  a  nestoudným  a  neštítili  se  ani  úplat- 
kův  ani  terrorismu,  abv  dostali  voliče  na 
svou  stranu.  T.  R.  stavěl  se  vždy  nepřátelsky 
proti  všem  reformám  a  zrazoval  nezřídka 
vlastni  stranu  pro  osobní  prospěch  svých 
příslušníků.  Na  město  New  York  T.  R.  uvalil 
dluh  několika  millionů  dollarů.  Byl  také  od- 
povědným nepřítelem  Tildenovým  a  Cleve- 
landovým,  ale  volbě  tohoto  za  presidenta 
Spoj.  Obci  nedovedl  zabrániti.  Ačkoli  for- 
málně klub  spravován  byl  výborem  1100  osob, 
podařilo  se  Tweedovi  strhnouti  na  sebe  veš- 
keru moc  ve  spolku  a  po  něm  byl  John 
Kelly  diktátorem  organisace.  Přes  to,  že 
r.  1871  náčelníci  spolku  zapleteni  byli  v  soudní 
vyšetřování,  spolek  nepozbýval  významu,  ba 
za  nástupce  Kellyova  Crokera  znovu  nabýval 
vlivu,  tak  Že  r.  1893  zvolen  purkmistr  new- 
yorský ze  středu  T.  R-u.  Roku  1892  T.  R. 
měl  také  svého  kandidáta  na  presidentství 
Spoj.  Obcí  Hilla.  Teprve  od  r.  1894  zvedl  se 
silný  odpor  proti  T.  R-u  a  jeho  porušujícímu 
působeni  a  6.  list  1901  podařilo  se  republi- 
kánům provésti  proti  nim  volbu  kandidáta 
republikánského  Setha  Lowa  za  purkmistra 
newyorského.  Klub  má  své  místnosti  ve 
vlastní  veliké  budově  zvané  T.-Hall. 

Tammerfon  (finsky  Tamperé),  m.  v  ču- 
chonském  lánu  Tavastehusu,  sv.  od  Aba,  při 
vodopáde  Tampereenkoski,  jenž  tvoři 
Nasij&rvi  padající  do  PyrhajArvi,  uzel  trati  do 
Aba,  BjOrnebrogu,  Nikolaistadu  čuchonských 
drah,  má  34.148  obyv.  (1899).  Je  nejprůmysl- 
nějšim  městem  čuchonským  berouc  hybnou 
silu  ze  jmenovaného  vodopádu  do  tkalco- 
ven, papíren,  železáren,  továren  na  bavlněné 
i  soukenné  látky.  Založ,  bylo  teprve  r.  1779. 

Tampa,  hl.  město  hrabstvi  Uillsborough 
v  sev.-amer.  státě  Florida,  na  sv.  konci  zá- 
toky t.  jm.,  zalévající  se  do  záp.  pobřeží 
Floridy,  východiště  několika  tratí  do  vnitro- 
zemi,  má  16.839  obyv.  (1900),  ačkoliv  r.  1880 
ještě  mělo  pouze  800  duší.  Příčina  peho  roz- 
květu leží  v  živém  styku  obchodním  s  Ku- 
bou, nebot  tam  dováží  dobytek,  odtud  při- 
váži se  jmenovitě  tabák,  jenž  se  tu  zpracuje 
na  doutníky. 

Tampere  viz  Tammerfors. 

Tamploo  [-píko]  n.  Santa  Anna  de 
Tamaulipas,  přístav  mexického  státu  Ta- 
maulipasu,  při  jižní  jeho  hranici  a  na  po- 
břeží zálivu  Mexického,  nedaleko  ústi  splav- 
ného  ria  Panuco,  mezi  pobřežními  lagunami, 
východiště  trati  do  San  Luis  Potosi  a  do 
Montereye  í  Lareda,  má  8000  obyv.   Jsouc 


moderního  původu  stavěno  je  pravidelně  se 
širokými  ulicemi  rozsáhlými  náměstími  a 
barokovými  kostely.  Náleží  vedle  Věra  Cruze 
mezi  přední  mexické  přístavy,  majíc  poho- 
dlné Železu,  spojení  do  vnitrozemí  a  kabe- 
lové z  Galvestonu  a  Věra  Cruze.  Leč  obchod 
kolísá  podle  politické  situace.  Vyvážejí  se  ve- 
dle rud  drogy,  kůže,  barevné  dřevo,  med, 
kdežto  v  dovozu  převládají  sev.-americké  a 
evropské  výrobky,  hlavně  rukodílné,  skleněné 
a  železné  zboží. 

Tampioo  [-píko],  mexické  konopi,  viz 
Sisal. 

Tample,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Nová  Páka,  fara  Roztoky,  pš.  Kruh  u  Jilem- 
nice; 67  d.,  383  obyv.  č.  (1900),  Itř.  šk.,  mlýn 
s  pilou. 

Tampon  a  tamponovinf,  z  franc,  zveme 
pomůcku,  která  má  za  účel  stavěti  krváceni 
z  dutých  útrob  na  venek  vedoucích,  neb  lé- 
čiva v  útrobách  takových  udržeti  v  delším 
styku  s  nimi;  nebo  konečně  tlakem  v  tě- 
hotné děloze  vyvolati  stahy,  jež  mají  vésti 
k  potratu,  předčasnému  porodu,  po  případě 
urychliti  porod.  Nejčastěji  provádíme  v  praxi 
t.  nosu,  aby  se  zastavilo  krváceni,  neb  k  léčbč 
chorob  děložních.  Slouží  k  tomu  váleček 
z  vaty,  po  případě  řada  chomáčků,  jež  máji 
tvar  podle  rozměrů  orgánů,  do  kterých  se 
zavádějí.  K  účelům  léč&nim  při  chorobách 
děložních  napouštějí  se  rozmanitými  léky» 
z  nichž  zvláště  ichthyol  sluší  uvésti.  Má-li  t. 
pouze  tlakem  působiti,  stačí  prostý  chomáč 
z  Čisté  vatv.  Také  hluboké  rány  krvácející, 
kde  ke  zřídlu  krvácení  nemáme  přímého  pří- 
stupu, tamponujeme.  Mimo  vatu  hodí  se 
k  tomu  účelu  i  mu  11,  který  v  rozmanitý  tvar 
uvádíme,  několikráte  jej  složivše  neb  chomáč 
vaty  jím  obalivše.  T.  slouží  i  k  osušováni 
rány  při  operacích,  ke  kterémuž  účelů  dlužno 
jej  steňlisovatL  K  zaváděni  t-ů  do  hlubokých 
útrob,  na  př.  k  děloze,  slouží  kleště  tam- 
pónové, dlouhý,  štíhlý  nástroj  se  zámkem 
na  způsob  peanu,  který  zvláště  v  operacích 
gynaekologických,  kde  se  pracuje  krvavé 
v  terrainu  složitém  a  hlubokém,  velmi  se 
osvědčuje.  Pnrk. 

Tam-ral,  Tam-chin,  Tan-šui,  svobodný 
přistav  na  sev.  pobřeží  ostr.  Formosy,  při 
úžině  Fukienské,  při  ústí  řeky  t.  jm.  čili 
Hu-pe,  jež  vlévá  se  do  moře  široicým  líma- 
nem,  ale  přístupným  pouze  menším  lodím; 
je  přístavištěm  hl.  města  Taipe.  Bývalý  vývoz 
kafru  poklesl  a  na  místo  jeho  nastoupil  vý- 
voz čaje  do  Spoj.  Obcí,  pak  uhlí,  dále  rýže, 
cukr.  třtiny.  T.  má  pravidelné  spojení  paro- 
lodni  s  Amoyem. 

Tam-tam  viz  Gong. 

TamnloTé,  Tamylové  viz  Tamilové. 

Tamúra,  jap.  název  ostrova  Quelpart 
(v.  t.). 

Tamus  L.,  smldinec,  rod  rostlin  lilijo- 
květých  z  čeledi  Discoraceae^  obsahující  levo- 
točivé  byliny  oddenku  hlízoví tého,  dužnatého, 
listů  střídavých  řapikatých  obyčejně  srdčitých 
a  květů  2domých,  drobných  ve  štíhlých,  úžla- 
i  bičkových  hroznech.  Okvětí  prašných  květů 


Tamworth  —  Tanacetum. 


69 


kalichovité,  ódilné,  bex  trubky;  okvětí  pes- 
ttkových  kvétft  s  trubkou  hladkou  bezkřidlou 
se  6  zlázkovitýml  neplodnými  tyčinkami  a  se 
spodním  semeníkem,  jehol  čnčlka  jest  3klaná 
a  blizny  2klané.  Bobule  3pouzdré  máji  v  pouz- 
dru po  2  kulatých  semenech.  V  sev.  Africe 
a  ▼  jižní,  částečně  i  v  střední  Evropě  (přes 
horní  Badensko  až  do  Bulharska)  roste  ▼  plo- 
tech, křovinách  a  j.  T.  communis  L.,  s. 
obecný  (posed  černý  Mat.  Wel),  s  hlí- 
zami zvid  pěsti  vně  čemavými,  uvnitř  bí- 
lými a  jtonkem  až  4  m  dlouhým.  Květy  jsou 
nazelenalé  a  bobule  kulaté  n.  příelliptičné, 
šarlatové,  zvici  meruzalkových.  Ostře  hořké 
hlízy,  dříve  jako  počiáfovadlo  (radix  Tami  n. 
Brioniae  nigraé)  užívané,  slouží  rozstrouhané 
dílem  k  obkládaní  pohmožděnin,  dílem  k  vý- 
robě škrobu.  Mladých  výstřelků  užívá  se  po- 
rAznu  i  na  místě  chřestu.  Na  předhoří  Dobré 
Naděje  roste  T.  elephantípes  L.,  s.  sloní 
noha,  t.  zv.  podle  hlíz  jako  hlava  lidská  ve- 
likých, nad  zem  vyčnívajících  a  dřevnatými, 
hranatými  šupinami  porostlých.  Listy  jeho 
jsou  ledvinité.  Did, 

Taaťworth  [temuordzj,  municipální  m. 
v  angl.  hrabství  staflfordském,  na  ř.  Tame, 
pravém  přít  Trentu,  při  London  and  North- 
Westem  Railway  a  Midland-Railway,  sv.  od 
Birminghamu,  má  7271  obyv.  (1901).  Starý 
normanský  hrad  je  nově  restaurován,  dále 
je  tu  pěkn^  chrám,  pomník  Roberta  Peela; 
soukenictví,  prádelny  na  bavlnu,  výroba  pa- 
píru, gummového  zboží,  v  okolí  doly.  T.byl 
dfiležitý  zvláště  v  době  saské. 

Tma,  u  Evropanů  pikol,  váha  v  Číně  a 
Japane,  rovná  se  asi  60  kg, 

Taa  (TftKb)  J.  A.,  pseudonym  spisovatele 
rus.  Vladimíra  Germanoviče  Bogo- 
raza  {*  1864  v  Taganrogu),  pocházejícího  ze 
židovské  rodiny  učitelské.  Studoval  práva 
v  Petrohradě,  ale  r.  1882  byl  pro  účastenství 
v  nepokojích  student,  vyloučen  a  v  1.  1889 
až  1899  trávil  ve  vyhnanství  v  oblasti  jakut- 
ské,  kde  seznámil  se  dopodrobna  s  místními 
poměry  i  obyvateli.  Literární  činnost  zahájil 
verši,  otiskovanými  v  různých  Časopisech, 
ale  pozornost  upoutal  teprve  svými  črtami 
ze  sever,  krajin.  O  sobě  vydal:  Čukotskije 
ra^Mka^x  (1899)  a  Stichotvorenija  (1900). 
V  oněch  převládá  živel  národopisný,  ač  ne- 
lze jim  upříti  poutavosti  a  výpravo vatelského 
nadaní,  v  těchto  ozývá  se  silnČ  nota  poli- 
tická.* T.  náleží  k  prvním  badatelům  o  životě 
Čukčův  a  práce  jeho,  sem  spadající,  vydala 
petrohrad.  akademie:  Obrasicy  matérialov  po 
ipičeniju  čukotskago  jazyka  i  folklora  a  A/a- 
térialy  po  i^učeniju  čukotskago  jazyka  i  folk- 
lora^ tobrannyje  v  Kolymskom  okrugi  (Petr., 
1900).  K  návrhu  téže  akademie  povolán  byl 
r.  1809  newyorským  přírodovědec,  museem 
za  člena  vědec,  výpravy,  směřující  ke  studiu 
pobřeží  Tichého  okeánu,  při  čemž  svěřen  mu 
výzkum  života  a  jazyka  Korjaků,  Cukčů,  La- 
mutův  a  j.  Snk. 

Tana:  1)  T.,  Tanaelv,  řeka  v  Norsku, 
vzniká  soutokem  Anarjokky  (Enaraelv)  a  Ka- 
rasjokky,  tvoří  v  horním  toku  hranici  mezi 


ruským  Čuchonskem  a  norským  amtem  Fln- 
markem,  teče  k  sev.-vých.  a  vlévá  se  po  toku 
402  km  dl.  do  Tanafjordu  Severního  Le- 
dového moře. 

2)  T.,  Dana,  po  Jubě  nejmohutnější  řeka 
v  Britské  Vých.  Africe  (viz  lbe  a),  pramení 
se  na  jiŽ.  svahu  Kenie,  stéká  prudkém  to- 
kem, přerušována  jsouc  hojnými  vodopády 
a  prahy,  směrem  východním.  Přiblíživši  se 
skoro  k  rovníku,  obraci  se  znenáhla  na  jv. 
a  konečně  na  jih.  Při  tomto  ohbi  překonává 
poslední  vodopád]^  Hargazo  a  spěje  k  Borati 
(Hameye),  odkud  je  splavna  až  k  svému  ústí 
u  Ngao  do  Indického  okeánu  v  délce  676  km^ 
avšak  vstup  do  moře  téměř  znemožňují  jesep 
a  korálové  útesy.  Kdežto  v  horním  toku  pro- 
téká úrodnou  krajinou  s  bujnou  vegetací, 
střední  tok  plyne  uprostřed  suchých  savann, 
ale  při  dolním  toku  opět  rýžová  pole  obyva- 
telů četných  vesnic  se  téměř  netrhnou.  Vý- 
zkum jejího  toku  byl  důležitým  problémem, 
protože  splavnost  její  usnadňuje  třicetidenní 
cestu  do  vnitrozemí. 

8)  T.,  Tsana,  Dembea,  horské  jez.  rázu 
alpského  v  srdci  habešské  vysočiny,  upro- 
střed vulkanického  pohoří,  ve  výši  1942  m, 
měří  3630  km\  při  100  m  hloubky.  Břeh  jeho 
je^  lemován  z  větší  části  alluviální  rovinou, 
místy  dobře  vzdělanou  a  výborný  kávovník 
plodící.  Při  břehu  pak  jsou  hojné  ostrůvky, 
na  nichž  je  řada  klášterů  cizincům  nepřístup- 
ných ;  největší  j  est  ostrov  Debra-Miriam ,  sídlo 
abúny,  metropolity  habešského.  Do  jezera 
vlévá  se  asi  30  říček,  ale  nejmocnější  je  Abáj 
z  jz.  přitékající,  který  také  odvádí  přebyteč- 
nou vodu  a  dostává  později  jméno  Báhr-el- 
Azrak  n.  Modrý  Nil,  tvoře  levý  hlavní  tok 
nilský.  Vegetace  ostrovův  a  břehu  je  neoby- 
čejně bujná,  pobřežní  močály  oživeny  jsou 
četnými  hrochy,  ale  krokodil  schází;  jezero 
pak  samo  vyniká  bohatstvím  ryb.  O  výzkum 
jezera  má  zvláště  zásluhu  náš  krajan  dr.  Ant. 
Stec  ker  (v.  t.  1),  který  tu  strávil  3  měsíce 
a  xhotoYíl  nejlepší  mapu  jezera. 
Tana,  zool.,  viz  Cladobates. 
Tanacetum,  vratič,  Linnéovský  rostl, 
rod  čeledi  složnokvětých  {Compositae\  často 
nyní  spojuje  se  s  rodem  Chrysanthemum. 
Vyznačuje  se  nitko  vito-trubko  vitým  i  krajními 
květy,  nejvíce  3zubými,  a  s  válcovitou,  oblou 
trubkou  korunní  v  terči.  T.  vulgare  L.  {Chry^ 
santhemum  t  Karsch.),  v.  obecný,  vytrvalá 
rostlina,  až  přes  1  n  vys.,  s  listy  peřenodil- 
nými,  s  úkrojky  kopinatými,  střihané  pilovi- 
tými neb  protisečnými  a  s  vřetenem  ke  konci 
rozšířeným  a  zubatým.  Na  konci  lodyh  bý- 
vají chocholičnatá  a  mnoho  úborna  květen- 
stvi.  Lístky  zákrovu  tupé,  na  konci  a  okra- 
jem široce  bělomázdřitým.  Nažky  jsou  hra- 
aaté,  52ebré,  s  nízkým  blanovitým  okrajem, 
íbory  malé,  zploštěle  terčovité  a  terče  zlato- 
žluté. Roste  na  mezích,  u  cest,  zvi.  na  pí- 
sečné a  hlinité  půdě.  Rostliny  i  květů  {Flores 
et  Herba  i-tt),  silně,  nepříjemně  páchnoucích, 
užívá  se  jako  osvědčeného  prostředku  proti 
hlistům,  dříve  také  prolevy  vinné  proti  ia^ 
ludečním  křečem.    ^^  loukách  a  pastvišticJx 


70 


Tanagra  —  Tandariuš  a  Floribella. 


jest  škodlivým  plevelem  a  od  pasoucího  se 
dobytka  bývá  nepovšimnut.  Blechy  zapuzuje. 
V  Rusku  dává  se  do  piva  místo  chmele.  T. 
balsamita  L.,  marolist,  viz  Chrysan- 
themum.  Vm, 

Tanagra,  starověké  řecké  město  v  Boiótii, 
rozložené  kdysi  na  výšině  Hérykeii  (n.  Ma- 
levalese),  na  pr.  břehu  říčky  Laria.  T.  byla 
členem  boiótského  spolku  a  nabyla  významu 
velikou  bitvou  mezi  Athéňany  a  Sparfany 
r.  457  př  Kr.,  ve  kteréž  tito  zradou  thessal- 
ské  jízdy  zvítězili.  Ale  Athéňané  zvítězivše 
o  62  dnu  později  u  Oinofyty,  strhli  hradby 
tanagerské.  Teprve  za  římských  dob  povznesla 
se  opět  T.  a  byla  za  Augusta  prvým  městem 
boiótským.  V  bouřích  stěhování  národův  T. 
zanikla,  ale  podnes  lze  sledovati  směr  hra- 
deb, tři  bránv,  divadlo  a  základní  zdi  někte- 
rých větších  budov.  R.  1874  zahájeny  výkopy 
na  tanagerské  nekropoli,  jimiž  na  den  vy- 
neseny velmi  četné  sošky  terrakottové  ze 
IV.  stol.  př.  Kr.  Pšk. 

Tanasrry  {Tanagridaé),  tvoří  čeleď  pěvců 
velmi  pestrobarevných,  s  peřím  lesklým,  spo- 
jujícím všechny  barvy  duhy.  Jinak  podobají 
se  pěnkavám,  jsou  plaché,  nemotorné,  ne- 
druzné  a  chybí  jim  zpěv,  neboC  vydávají  jen 
drsné,  nepříjemné  zvuky.  Jediné  rod  Eupho- 
nia^  jehož  druh  E,  violacea  má  velikost  ko- 
ňadry a  obývá  tropickou  jižní  Ameriku,  má 
příjemný  táhlý  zpěv.  Pravé  t.  obývají  v  tro- 
pické a  Střední  Americe,  dále  na  severu 
Ameriky  jsou  ptáky  tažnými,  živi  se  bobu- 
lemi a  plody,  tak  že  místy  stávají  se  ob- 
tížnými. Samice  bývají  zbarveny  nevzhledně; 
tím  nádheměji  objevuje  se  v  rouchu  svateb- 
ním sameček  t.  červené  (Thraupis  ruhra\ 
v  barvách  ohnivých  t.  letní  (7%.  aestion)  a 
sedmibarevné  t.  tatao.  Chovají  se  v  kleci, 
nikdy  však  k  člověku  nepřilnou.  Bše. 

Taaals:  1)  T.,  starověké  jméno  řeky 
Donu.  —  2)  T.,  stará  kolonie  řecká,  jež  stá- 
vala na  místě  nyn.  Azova  (v.  t.). 

Tanais,  zool.,  viz  Stejnonožci. 

Tanalové  viz   Madagaskar,   str.  555a. 

TananarlTO,  A  n  tan  a  na  r  i  v  o.  Ta  n  a  n  a- 
rive,  bývalé  hlavní  město  Madagaskaru,  po- 
kud nestal  se  celý  ostrov  kolonií  francouz- 
skou, leží  ve  výši  1220  m  na  centrální  pla- 
nině Madagaskaru  v  krajině  kovů,  na  horním 
toku  veliké  řeky  Ikopy,  vlévající  se  u  Ma- 
jungy  do  průlivu  Mozambického.  Spojeno  je 
železnici  s  přístavem  Andevorante  na  vých. 
pobřeží  jižně  od  Tamatave.  Má  asi  50.000 
obyy. 

TanaqiiiL  manželka  Tarquinia  Prisca. 

Tanaro  (lat.  Tanarus),  pravá  pobočka  ř. 
Pádu  v  Piemontě,  pramenící  se  v  Přímoř- 
ských Alpách  nedaleko  pobřeží  a  franc.  hra- 
nice ze  dvou  zdroj  nic,  teče  směrem  sv.,  pak 
sev.,  lemuje  sev.  okraj  Přímořských  Alp. 
U  Cherasca  přijímá  s  leva  Sturu,  spějící 
přímo  od  hranic  francouzských,  a  obrací  se 
opět  k  sev.-vých.,  aby  u  Asti  přijal  Borbore 
a  zaměřil  k  vých.  Míjí  pak  Alessandrii,  kde 
vtéká  do  něho  s  pravá  průplav  Karla  Al- 
berta, za  městem  přijímá  rovněž  s  pravá  Bor- 


midu  a  vtéká  u  Bassignana  do  Pádu,  uraziv 
271  km.  Poříčí  měří  8388  kmK  Splavný  jest 
od  Alessandríe. 

Tanatar  Sevastian  Mojisjevič,  chemik 
rus.  (♦  1849  v  Oděsse),  jest  od  r.  1894  pro- 
fessorem  chemie  na  universitě  v  Oděsse  a 
napsal  velikou  řadu  statí  do  >Žurn.  russk. 
fíziko-chemič.  obšč.«,  >Berichte  der  deutsch. 
chem.  Gesellschaft«,  >Zeitschr.  fttr  physik. 
Chemie*,  >Zeitschr.  fůr  anorgan.  Giemie«  a  j. 
Samostatně  vydal:  Téorija  rojf vorov  (Oděssa, 
1895);  Praktičeskoje  rukovodstvo  po  termo' 
chimii  (t.,  1894,  podle  Berthelota) ;  Kvoprosu 
o  pričinach  i^omeriji  fumarovoj  i  maleinovoj 
kislot  (t,  1890). 

Tandariai  a  Floribella  nebo.  Jak  nad- 
pisuje sborník  hrab.  Baworowského,  Řeč  velmi 
pékná  o  králi  Artušovi  a  o  Tandariaiov^^  jest 
název  obsáhlé  staročeské  básně  rytířské,  hlá- 
sící se  dějem  do  kruhu  bretoňských  pověsti 
o  Artušovi,  tak  oblíbených  a  význačných  pro 
rytířskou  poesii  středověkého  Západu.  Jako 
většina  staročeské  romantiky  rytířské  obsa- 
hem, formou  neb  aspoň  podněty  hlásí  se  ke 
vzorům  německým,  tak  i  T.  zřejmě  souvisí 
s  něm.  skladbou  Tandarois  und  Flordibel^  slo- 
ženou v  1.  1260 — 80  domněle  podle  franc. 
vzoru,  v  pravdě  však  z  vlastní  fantasie,  oplod- 
něné staršími  básníky  dvorskými,  jmenovitě 
Hartmannem,  Wirntem  a  zvi.  Wolframem,  a 
poněkud  i  vlivy  národní  epiky,  od  salcpur- 
ského  básníka  Pleiera  (vyd.  KhuUem  ve 
Št.  Hradci  1885).  Prostá  skladba  německá, 
na  chudý  děj  příliš  obšírná  (přes  18.000  v.), 
zpracována  neznámým  básníkem  českým  pouze 
ve  výtahu  místy  tak  zkráceném,  volném  a  samo- 
statném (přes  1800  v.),  že  možno  dosti  dů- 
vodně se  domnívati,  že  Český  básník  praco- 
val z  paměti  nějaký  čas  po  přečtení  originálu 
(Arn.  Kraus)  anebo  snad  spíše  podle  excerpt 
z  originálu  na  rychlo  a  kuse  učiněnýdu  Kay 
stalo  se  zpracování  české,  nelze  najisto  roz- 
hodnouti, protože  zachované  rukopisy.  (Ze- 
bererův,  nyní  Musejní,  psaný  Janem  Pínvič- 
kou  z  Domažlic  r.  1463,  pokládaný  někdy  za 
prosaický;  Stokholmský,  nyní  v  zemském 
archive  brněnském,  psaný  r.  1483  mistrem 
lanem  řeČ.Jebsou;  rukopis  hr.Baworowského, 
objevený  A.  BrOcknerem  v  ústavě  Ossoliň- 
ských  ve  Lvově,  z  r.  1472),  vesměs  opisy 
pozdní,  velmi  porušené  a  vespolek  nesouvi- 
sící (nejblíže  orit^inálu  jest  asi  Zebererův,  vy- 
kazující poměrně  správnější  text  i  rhythmus 
i  lepší  formu  »Tandariuš< ;  ruk.  Baworowského 
jest  nejchatrnější),  nepodávají  bezpečnějších 
kriterii  pro  datování,  jež  tudíž  kolísá  mezi 
první  třetinou  stol.  XIV.  (Šembera,  Mourek) 
a  1.  pol.  stol.  XV.  (Gebauer);  datování  Ge- 
baurovo,  opírající  se  o  jazyková  kriteria,  zdá 
se  býti  pravdě  blíže,  čemuž  nasvědčuje  i  srov- 
náni opisů  T-e  s  opisy  Alexandridy,  saha- 
jícími také  až  k  poč.  XV.  stol.  K  obohaceni 
staročes.  poesie  T.  se  vší  svou  věrnou  lás- 
kou k  indické  princezně  Floribelle  a  nesčet- 
nými milostnými  i  rytířskými  dobrodruž- 
stvími, pestrými  popisy  nádhery  dvoru  Ar- 
tušova átd.,  mnoho  nepřispěl.  Všecka  zřejmá 


Tandem  —  Tanec. 


71 


snaha  čes.  skladatele  po  vétŠi  rozmanitosti 
a  prohloubeni,  po  samostatném  zpracování, 
jeho  patrná  básnická  oekonomie  a  rozvaha 
rozbiji  se  o  nešfastnou  látku  s  dějem  chu- 
dičkým, často  se  ztrácejícím  v  roz vleklých 
popisech.  Opisovatel  rukop.  Baworowského 
nevkus  dovráil  askétickým  závěrkem,  pAso- 
bicím  ai  komicky.  Tím  větši  jest  vSak  lite- 
rámě-historický  význam  Te:  spolu  s  >Tri- 
stramem«  jest  v  naši  literatuře  jediným  a  vý- 
značným zástupcem  podivuhodné,  fantastické 
romantiky  pověsti  o  Artušovi  a  jeho  'Stolo- 
vém kole«  a  význačně  charakterisuje  vkus 
ne-li  doby,  aspoň  opožděných  čes.  ctitelův 
západní  rytířské  poesie.  Tiskem  T.  vydán  V. 
Hankou  (v  V.  sv.  Starobylých  skládáni  dosti 
chybně  podle  ruk.  Zebererova)  a  nejnověji 
Janem  Lorišem  (Sborník  hrab.  Baworowského 
ve  Sbírce  pramenů  ku  poznáni  liter,  života 
v  Čechách  atd.  nákl.  Čes.  akademie  1903, 
podle  ruk.  Baworowského  s  varianty  z  dru- 
hých dvou  rkpfiv,  ač  ne  vždy  přesnými  a 
kritickými).  K  rozboru  T-e  a  zvláště  jeho  po- 
měru k  něm.  předloze  po  stručnější  zprávě 
Nebeského  (v  'CČM.«,  1846)  přispěl  hlavně 
V.  Mourek  (T.  a  F.  v  >Pojednánich«  Král. 
Čes.  spol.  nauk,  1887)  a  A.  Kraus  (Tandarois 
a  Tandariuš  v  »ČČM.<,  1887;  viz. také  jeho 
obšírnou  recensi  rozboru  Mourkova  v  >Athen.« 
IV.  260  si.). 

Tanitem  [tendem],  angl. :  1)  T.  slově  dvou- 
kolý  lehký  kočárek,  do  něhož  zapraženi  jsou 
dva  koně,  jeden  za  druhÝm.  Zadní  jest  kůň 
vojny,  kůň  přední  je  opratní  čili  opratnik.  — 
Také  velocipédy  aC  dvou-  nebo  trojkolé,  ma- 
jící sedadlo  za  sedadlem,  šlovou  t-y. 

2)  T.  viz  Parní  stroj,  str.  256. 

TaadUy  hl.  m.  distriktu  v  argentinské 
prov.  Buenos  Aires,  při  již.  dráze  (z  Buenos 
Aires  do  Bahia  Blanca),  východiště  trati  do 
Leones,  leží  na  sev.-vých.  svahu  pohoří 
Sierra  de  T.  (450  m),  595  km  jihojihozáp. 
od  hl.  m.,  má  nemocnici,  parní  mlýny,  my- 
dlářství  a  7088  oby  v.  (1895).  Nedaleko  města 
pověstná  pohyblivá  skála  400  t  ztíží. 

Taadjong-Paadang  viz  Billiton. 

Tandler  Josefjakub,  spis.  Čes.,  z  prv- 
ních buditelů  divadla  a  dramat,  poesie  české 
(♦  4.  bř.  1765  v  Praze  —  t  »•  srp.  1826  t.). 
Vystudovav  u  jesuitů,  vstoupil  jiŽ  po  1.  se- 
mestru filosoňe  do  státní  služby  (1786)  nej- 
prve u  zemské  správy  kassovní,  později  při 
administraci  fondů  bankálnich  (od  r.  1796)  a 
stal  se  posléze  likvidátorem  při  komorním 
hlavním  úřadě  výplatním.  T.  zvláště  za  mlad- 
ších let  náležel  k  nejhorlivějším  vlastencům 
a  buditelům  českého  lidu.  Jsa  spřátelen  s  V. 
M.  Krameriusem,  Prok.  Šedivým,  bratřími 
Thámy,  Fr.Tomsou  aj.,  účastnil  se  v  letech 
80tých  XVIIL  stol.  horlivě  snah  jejich  o  po- 
vznesení čes.  divadla  v  >Boudě«,  pro  něž  se- 
psal nebo  vzdělal  několik  kusů,  z  nichž  tiej- 
význačnější  byla  smutnohra  o  Janu  Žižkovi, 
Vůdce  Taboritu,  jež  r.  1787  měla  v  >Boudéc 
veliký  úspěch,  ale  dnes,  nebyvší  nikdy  tiš- 
těna, jest  ztracena.  Se  stejnou  pochvalou  při- 
jata i  T-ova  >vlastenská  hra«  z  čes.  dějin. 


Libuše  knéi(na  česká,  přeložená  z  něm.  origi- 
nálu ryt.  Steinsberga,  pozdějšího  ředitele 
praž.  divadla.  Pouhými  překlady  byly  také 
ostatní  známé  dramat,  práce  T-ovy,  smutno- 
hra Hamlety  převedená  ze  Shakespeara  asi 
prostřednictvím  překladu  německého,  veselo- 
hra Carodijstvi,  aneb  Idska  činí  dívky  odvážné 
a  několik  zpěvoher  (Ontrov  Udofroutů;  Ry^ 
bdřské  dévie;  Čifba  na  divky).  Nesly  asi  vesměs 
na  sobě  stopy  kvapu,  s  jakým  pracovány. 
První  zběžné  navrženi  bráváno  T-ovi  z  rukou 
a  často  neponecháno  mu  ani  pokdy,  aby  díla 
svá  přehlédl,  natož  je  opsal.  Tak  žádný  kus 
jeho  nedostal  se  ani  do  tisku  a  v  rukopisech 
záhy  poztráceny.  Menšího  významu  jest  Žur- 
nalistická činnost  T-ova  pří  Krameriusových 
>Novínách«  (1790),  později  při  SchOnfeld- 
ských  Poštovských  Novinách,  jež  po  smrti  Thá- 
mově  redigoval  pod  změněným  titulem  Hospo- 
dářských novin  až  do  jejich  zániku  (1793), 
í  ostatní  literární  činnost  T-ova,  nesoucí  se 
praktickým  směrem:  Popsáni  obyčejů  při  ko* 
runováni  králů  Českfch  (1791);  Dokonal f  jeď 
natel  aneb  lemskjř  advokát  (1794  si.  a  opět 
1804  a  1820),  vzdělaný  z  němčiny.  Viz  bio- 
grafii T-ovu  od  Jos.  Jirečka  v  >ČČM.«,  1862, 
272;  Literatura  česká  XIX.  stol.  I.,  282  si. 

Taiidia,  Tandže  viz  Tanger. 

TaaditSir,  Tandžor  (angl.  Tanjore,  fr. 
Tandjour),  hl.  m.  distriktu  t.  jm.  v  president- 
ství  madraském  v  britské  Přední  Indii,  na 
jednom  hrdle  ř.  Kaverí,  74  km  od  pobřeží, 
při  trati  Tričinopoli-Negapatam  a  T.-Madras, 
má  57.870  obyv.  (1901),  většinou  Hindů.  Je 
proslulé  svou  nádhernou  Velikou  Pagodou 
n.  Peril  Kovil,  vzorem  indického  stavitelství, 
dále  knihovnou  v  paláci  radžův,  obsahující 
18.000  rukopisů,  z  nichž  8000  psáno  na  listech 
palmových.  Proto  také  je  posud  literárním 
střediskem  tamilským.  I  v  průmysle  vyniká 
výrobou  uměleckých  předmětů,  hedvábí,  mu- 
šelínů,  vás  a  čilým  obchodem  najmě  s  křiS- 
Cály,  jež  v  okolí  hojné  se  vyskytuji. 

Taneo  jest  uměni  rhythmických  pohybů 
těla,  zvláště  nohou  (krokem  a  skokem), 
o  průvodě  zpěvu,  hudby  neb  obojího.  Jest 
umění  nejobecnější  (protože  se  děje  pro- 
středky nejprostšími)  a  nejstarší,  u  všech  ná- 
rodů, vzdělaných  i  nevzdělaných,  od  jakživa 
oblíbené  a  s  větší,  menší  dokonalosti  pěsto- 
vané. >Jako  jest  řeč  vrozena  člověku  podle 
ducha,  tak  i  rhythmický  pohyb  jest  mu  vro- 
zen podle  těla.«  ,  (AI.  Hlavinka,  O  původu 
nár.  písně,  52.)  Účely,  za  kterými  t.  pěsto- 
ván, jsou  hlavně  trojí.  První,  nejvážnější,  nej- 
starší, že  t.  býval  podstatnou  částí  obřadů 
náboženský ch.  Takového  tance  směly  u  Ří- 
manův účastniti  se  i  osoby  vznešené,  u  2idů 
pak  sám  král  David  tančil  před  archou  úmluvy, 
kdežto  zas  u  Egypťanův  osoby  stavu  vyššího 
tance  se  neúčastnily  a  v  Indii  veřejné  taneč- 
nice (bajadérky)  při  náboženských  i  jiných 
slavnostech  jsou  posud  nezbytný.  Pochodo- 
vých způsobů  tanečních,  zvláště  při  proces- 
sich,  hleděla  si  i  církev  katolická.  —  Druhý 
úkol  tance  byl  a  posud  jest  diétéťický,  zdra^ 
votní.   Jako  pohyb  vCí^ec,  tak  i  pohyb  t^^ 


72 


Taneční  hudba  —  Tanéjev. 


nečni  jisté  napomáhá  zdraví,  děje-li  se  s  mí- 
rou. To  poznali  již  staří  Řekové,  kteří  v  tanci 
viděli  nejen  částku  výkonu  náboženského, 
nýbrž  i  důležitou  částku  výchovy  mládeže, 
spojujíce  jej  se  zpěvem  a  poesií.  A  kdo  vy- 
nikl uměním  tanečním,  tomu  dostávalo  se 
poct  takových,  jako  těm,  kdo  vynikli  kterým- 
koliv  uměním  jiným.  —  Třetí  posléz  účel 
tance,  nejobecnější  a  nejoblíbenější,  jest 
společenský,  pro  zábavu,  jenž  však  bohu- 
žel často  se  stane  vášní  a  ruší  blahodárné 
účinky  prv  uvedené.  Ten  sluší  rozeznávati 
dvojí :  národní  (prostonárodní,  lidový)  a  umělý, 
jenž  po  většině  není  neŽ  na  větši  uměleckou 
dokonalost  vypěstovaný  národní.  S  tímto  po- 
tkáváme se  u  všech  národů  v  a  ráz  jeho  vy- 
plývá z  jejich  povahy.  Jaká  povaha  lidu,  ta- 
kový t.  U  Slovanů  že  bylo  hodně  zpěvu,  bylo 
i  hodně  tanců  přerozmanitých,  rozkošných, 
ježto  t  a  zpěv  u  nich  byly  nerozlučný;  a  jako 
zpěv  slovanský  vyniká  nad  jiné,  tak  i  tance. 
Z  nich  tiskem  zachována  jen  skrovničká  část; 
ostatní  novověkou  vzdělanosti  naprosto  za- 
padají. Z  lidových  tanců  českých  do  taneč- 
ních síni  dostaly  se  pouze  sousedská,  strašák 
a  polka  (beseda  a  nár.  čtverylka  mají  upra- 
veny jen  motivy  některých  tanců  lidových), 
a  polka  opanovala  všecku  Evropu.  Poláci 
uchovali  si  mazurku,  krakowiak  a  polonézu, 
Srbové  kolo,  Rusové  golubec,  kozáka.  Mimo 
tyto  slovanské  tance  známy  jsou  za  národní 
tance  csardás  u  Maďarů  (původně  také  slo- 
vanský), menuet  a  cancan  u  Francouzů,  ta- 
rantella  a  saltarello  u  Vlachův,  bolero  a  fan- 
dango  u  Španělů.  Německý  valčík  jako  česká 
polka  náleží  nyní  s  polskou  mazurkou,  franc. 
ctverylkou  a  kvapíkem  k  nejrozšířenějším 
u  nás  plesovým  tancům  umělým,  které  ve- 
směs vyvinuly  se  z  prostých  tanců  lidových.  — 
Jakožto  zvláštní  t.  umělý  jmenovati  sluší  ještě 
t.  divadelní,  jenž  pěstován  jenom  od  ta- 
nečníkův umělecky  vzdělaných.  Jest  ho  mnoho 
druhů,  nejznámější  jméno  jeho:  ballet.  Dě- 
jiny tance  v  Čechách  viz:  Zíbrt,  Jak  se  kdy 
v  Čechách  tancovalo.  —cp— 

T.  mrtvých  viz  Umrlčí  tanec. 

T.  sv.  Víta  viz  Posunčina. 

Taneční  hndba  slově  každá  hudba,  která 
má  účelem  provázeti  tanec,  aC  divadelní,  af 
společenský,  a  rhythmem  svým  říditi  pohyby 
tance.  Proto  t.  h.  musí  přesně  přiuzpůsobiti 
se  zevní  úpravě  tance  a  dělí  se  právě  tak 
rovnoměrné  jako  tanec.  Tak  na  př.  valčík 
má  trojdílný  lakt  a  dvojtaktový  rhythmus. 
Stačilo  by  ovšem  rhythmus  tance  udávati  to- 
liko bezezvukými,  ale  pravidelnými  a  silnými 
rázy  (na  bubínek,  tamburinu,  jako  u  národů 
nevzdělaných),  ale  pak  byl  by  průvod  takový 
příliš  únavný  a  působil  by  spise  proti  tanci, 
než  pro  jeho  vzpružení.  Proto  seskupují  se 
nejprve  čtyři  takty  (jako  při  valčíku)  ve  vetší 
rhythmickou  jednotku,  ve  skupinu,  vedle  niž 
stoji  skupina  podobná,  tvoříc  s  prvou  jistý 
celek,  a  tím  již  vzniká  rhythmický  motiv,  nej- 
jednodušší rhythmické  schéma,  které  stanoví 
rhythmickou  figuru,  taneční  krok,  provázený 
prajednoduchou  melodií.  Takové  jsou  asi  po- 


čátky t  h-by.  Melodie  ta  potom  při  tanci 
stále  se  opakovala.  Tak  při  alllemande,  gal- 
liarde,  která  sic  často  se  skládala  z  period 
pětitaktových;  tato  neshoda  rhythmu  jest 
mimo  jiné  také  důkazem,  že  t.  h.  těch  dob 
slouží  vála  ještě  také  účelům  jiným,  než  pou- 
hému křepčeni,  jsouc  spíše  hudbou  taneč- 
ních písní,  jako  španělské  sarabandy,  fran- 
couzské gavotty,  courantes,  giques,  rigau- 
dons,  musettes,  bourrées,  passepieds,  lourea 
a  j.,  německé  Ringelreihen  a  SpringtžLnze, 
italské  paduany,  gagiiardy,  ciacony,  passa- 
mezzi,  anglické  ballads,  hornpipes,  dánské 
reels  a  j.  Hudebníci  hrávali  tyto  melodie 
zhusta  i  beze  zpěvu  a  teprve  v  XVI.  stol. 
bývaly  tyto  melodie  zpracovány  umělečtěji 
a  mnohohlasně.  Většího  rozvoje  dostalo  se 
t.  h-bě,  když  několik  tanečních  kusů  stejné 
tóniny  bývalo  spojováno  ve  větší  celky, 
z  nichž  vznikly  partita  nebo  suita,  hrané  sbo- 
rem stejnorodých  nástrojů  v.  Místo  krátkých 
osmitaktových  repris  nastoupila  propraco- 
vaná themata  a  protithemata.  Toho  druhu 
starší  t.  h.,  jako  menuet,  pěstuje  se  dnes 
ještě  v  sonátě,  suitě,  neb  ve  volnějším  slo- 
žení buď  několika  nebo  jednotlivě  (gavotta). 
Okolnost,  že  tanec,  zvláště  kolový,  stal  se 
výrazem  jediné  bujného  veselí,  působila  roz- 
hodně na  další  rozvoj  t.  h-by,  která  pak  uží- 
vala a  užívá  jak  v  melodii,  tak  v  rhythmu  a 
harmonii  prostředků  smyslově  silných.  Jde 
pak  toliko  za  jediným  cílem,  totiž  vzbuditi 
chuC  k  tanci  a  udržovati  ji  na  výši  stále 
stejné.  Čím  vhodněji  podává  původní  rhyth- 
mus, čím  půvabnější  jest  její  melodika^  pod- 
porovaná působivou  harmonii,  tím  více  se 
zamlouvá.  Při  tom  ještě  instrumentace  do- 
dává jí  lesku.  Ještě  v  XVIII.  stol.  orchestr 
taneční  býval  malý,  skládaje  se  toliko  z  ná- 
strojů smyčcových  nebo  dechových  (klari- 
netty,  fagoty,  rohy),  poznenáhlu  však  přibíral 
všecky  nástroje  ostatní,  tak  že  t.  h.  znenáhla 
dovedla  vytlačiti  i  pochod,  zhusta  jej  nahra- 
zujíc. Dokonce  i  koně  v  parádním  kroku  řídí 
se  t.  h-bou,  a  to  kvapíkem  nebo  skotskou. 
Z  t.  h-by  nejoblíbenější  jsou  dnes  valčík, 
mazurka,  polka,  skotská,  menuet,  tirolienne, 
kvapík,  polonéza,  čtverylka.  Tance,  zvláště 
národní,  byly  pěstovány  formou  uměleckou 
od  Smetany  a  Dvořáka  (tance  české  a  slovan- 
ské), Beethovena  (t.  německé),  Brahmse  (t 
uherské),  Liszta,  RaíTa,  Kiela  a  j.  V  kompo- 
sici tanců  divadelních  nebo  balletu  vymkli 
Benda,  Weigl,Winter,  Righini,  Adam,  Beetho- 
ven, Spontini,  Weber,  Meyerbeer,  Halévy, 
Rubinstcin  a  j.  Společenské  tance  pčstovali 
především  Strauss,  Lanner,  Labitzky,  Gungl, 
Tolbecque,  Musard,  Offenbach,  Lccocq,  De- 
libes  a  mn.  j. 

Tanéjev,  jméno  šlecht,  rodu  rus.,  pochá- 
zejícího z  pol.  XVI.  stol.  Uvádějí  se  hlavně: 

1)  T.  Aleksandr  Sergějevič  (♦  1785  — 
t  1866),  účastnil  se  při  státním  tajemníku 
Marčenkovi  kongressu  Vídeň.,  r.  1818  byl 
stát.  tajemníkem  na  kongresse  v  Cáchách  a 
od  r.  1831  do  své  smrti  byl  správcem  I.  od- 
dělení carské  kanceláře. 


Tanera  —  Tangentová  bussola. 


73 


2)  T.  Sergej  Aleksandrovič,  syn 
přcdcěL  (*  1821  —  t  1889),  studoval  práva 
a  sloužil  při  svém  otci.  R.  1862  stal  se  stát. 
sekretářem  a  r.  1866  převzal  úřad  po  svém 
otci. 

3)  T.  Sergej  Ivanovic,  pianista  (*  1856), 
nabyl  hudeb,  vzděláni  na  moskev.  konserva- 
toři a  byl  žákem  Rubinštejnovým  a  Čajkov- 
ského,  načež  stal  se  prof.  moskev.  konserva- 
toře. Z  jeho  skladeb  těší  se  největáimu  úspě- 
chu komorní  hudba.  R.  1895  hrána  v  Petro- 
hradě jeho  opera  Orestija. 

Tanera  Karl,  spis.  něm.  (*  1849  —  f  1904), 
sloužil  od  r.  1866  ve  vojště  bavorském,  v  le- 
tech 1877-80  navštěvoval  berlínskou  aka- 
demii voj.,  r.  1882  přidělen  gen.  štábu,  r.  1887 
vystoupil  z  vojska  a  věnoval  se  spisovatel- 
stvi.  T.  vykonal  mnoho  cest  po  Evropě, 
přední  Asii  a  sev.  Africe  a  napsal  řadu  spisů 
z  dějin  válečných,  z  nichž  uvádíme:  Ernste 
v.  heitere  Erinnerungen  eines  Ordonan\offt\iér$ 
(Mnich.,  1887,  2  sv.,  7.vyd.  1898;  illustr.vyd. 
1895);  Deutschlands  KrUgt  von  Fehrbettin  bis 
Kóniggráti  (t.,  1891—94,  9  sv.);  Sekery  und 
Ema  aus  dem  SoldatenUben  (Berl.,  1892); 
Deutschlands  Kámpfe  in  China  (t.,  1901)  a  j. 
Dále  napsal:  Nser-ben  Abdallah,  der  Araber^ 
friti  (t.,  1895);  Das  Kismet  Kurt  Róders  (t., 
1896)  a  jiné  spisy  pro  mládež. 

Taafana  nebo  Tamfana,  název  staro- 
germánské bohyně,  ctěné  v  území  Marsův 
mezí  Emži  a  Lippou.  Svatyni  její  (spíše  háj 
než  chrám)  s  půdou  srovnal  Germanicus  r.  14 
po  Kr.  Původ  slova  nejistý.  klk. 

Taag^,  přední  přistav  v  Něm.  Vých. 
Africe,  hl.  m.  okresu  t.  jm.,  naproti  ostrovu 
Pembě,  má  asi  8000  obyv.,  z  nichž  kol  100 
Evropanů,  hlav.  celní  úřad,  9kresní  soud, 
evang.  a  katoL  missii,  vlád.  školu  a  j.  Roz- 
květ jeho  závisel  vždy  na  karavannim  ob- 
chodě s  vnitrozemím  a  zejména  s  okolím  Ki- 
lima  Ndžara,  pročež  něm.  vláda  počala  odtud 
budovati  usambarskou  dráhu  k  jez.  Viktoria 
Mjanza  a  dovedla  ji  posud  do  Korogve 
v  délce  84  km.  Okres  má  57.000  domorodců, 
93  Arabů,  169  Hindův  a  190  Evropanů,  nejv. 
Němcův. 

Taairuiiika,  jezero  afr.,  viz  Kongo,  str. 
684*.  —  T-ku  objevili  14.  ún.  1858  Burton 
a  Speke. 

TaacTMita  viz  Tečná. 

Taac^entOTá  bussola  jest  stroj  k  měřeni 
intensity  proudu  galvanického  na  základě 
elektromagnetického  působeni  proudu.  Zá- 
kladní části  t-vé  b-1^  jsou  kruhové  vinutí, 
malá  dek  li  nač  ni  magnetka  a  zařízení, 
jimž  lze  úchylku  magnetky  odčítati.  Kru- 
hové vinutí  t-vé  b-ly  staví  se  vertikálně,  do 
roviny  magnetického  poledníku,  kontrolou 
je  tu  postavení  jehly,  jež  je  zavěšena  (nebo 
podepřena)  právě  ve  středu  kruhového  vinuti 
neb  alespoň  na  přímce  vedené  středem  kru- 
hového vinutí  kolmo  k  jeho  rovině.  Obec- 
nější tento  případ  znázorněn  jest  ve  vy  obr. 
č.  4166.,  kde  V  značí  kruhové  vinutí,  jímž 
prochází  proud  mčřené  intensity  í,  OC  přímku 
jdoucí  středem  kruhového  vinuti  O  a  kolmo 


k  jeho  rovině,  C  místo,  kde  je  zavěšena  (nebo 
podepřena)  malá  magnetka.  Podle  zákona  La- 
placeova  elementární  část  vodiče  dS  působí 
na  jednotkový  pól  v  C  umístěný  silou,  jež 


Č.  4166. 

jest  kolmá  k  rovině  proložené  obloučkem  d  S 
a  průvodičem  q  a  jejíž  velikost  jest  dána  vý- 
razem •*  /f  • 

Q* 
Sílu  tuto  lze  rozložiti  ve  dvě  složky, 

d  F  sin  a  =  dh    a    dF  cos  a  =  dv. 
Když  se  sečte  působení  všech  elementů  ds 
kol  dokola,  zruší  se  složky  dv  a  složky  dh  se- 
čtou se  v  součet 


A  — - 


-27tr  =  - 


i27tr> 


Hmr 


r  (r«+jc«)r 

Touto  silou  otáčí  se  malá  magnetka  kolmo 
k  rovině  vodiče  V\  do  roviny  vodiče  V  pu- 
zena jest  však  horizontální 
složkou  zemského  magne- 
tismu H,  Obč  magnetická 
pole  (viz  vyobr.  c.  4167.) 
skládají  se  v  pole  výsled- 
né, určené  vztahem 

H 

kterýž  vztah  patrně  platí 
nejen  pro  magnetku  o  pó- 
lech jednotkových,  ale  i 
pro  póly  +  m  a  —  m  jed- 
notek magnet,  množství  obsahujících.  Pro 
umístění  magnetky  do  středu  kruhového 
vodiče  V  jest  však  j:««0  a  tudíž 


Č.  4167. 


h-^ 


i.  2  i 


tak  že 


tgqp  =  7 


H.r 


1.2  Jř 


Hr 

Čili      I  «  — —  tg  op. 

2  TT       *^ 


Pokud  nepřihlížíme  k  časovým  změnám  ho- 
rizontální složky  zemského  magnetismu,  jest 

člen  —^ —  veličinou  stálou  a  nazývá  se  re- 
á  ti 

dukčním  faktorem  t-vé  b-ly.  Má-li  bus- 
sola n  závitů  kruhových,  zmenší  se  redukční 
faktor  její  «-kráte.  Intensita  proudu  mčří  se 
tedy  při  t-vé  b-le  tangentou  úchylky,  a  to 
podle  hořejšího  výrazu  měrou  absolutní,  t.  j. 
v  jednotkách  rovnajících  se  deseti  ampčre. 
Pro  měřeni  intensity  v  jednotkách  ampěre 
jest  redukční  faktor  desetkráte  větší. 

Zvláštní  t-vou  b-lu  sestrojil  Gaugain.  Vi- 
nutí kruhové  vinuto  jest  na  plášti  komolého 
kužele,  v  jehož  vrchole  nalézá  se  malá  mag- 
netka. Otvor  kužele  \est  t>"^'  26',  t.  j.  takový, 


74 


Tanger  —  Tangermann. 


ie  x=s:^r.  Redukční  faktor  jest  pak  při 
n  vinutích 

^•'^':-^.  0-2225^. 
16  nn  n 

Helmholtz  upravil  tuto  b-Iu  symme- 
tričky,  tak  Že  také  na  druhé  straně  jehly 
nalézalo  se  souhlasné  vinuti  na  plášti  kuže- 
lovém, čímž  dosaženo  nejen  větši  citlivostí 
stroje,  ale  i  jiných  výhod. 

Ob  ach  sestrojil  t-vou  b-lu,  při  níž  bylo 
možno  kruhové  vinutí  skláněti  z  roviny  ver- 
tikální a  tím  zvětšovati  redukční  faktor. 

T-vé  b-ly  mívají  několik  oddělených  vi- 
nutí, na  př.  dvě,  která  lze  spojovati  vedle 
sebe  neb  za  sebou;  tím  citlivost  stroje  se 
mění  a  lze  ho  užíti  pro  větši  rozsah  měřeni. 

Tangentový  zákon  plati  u  t-vó  b-ly  přesně 

Íen  pro  ty  podmínky,  jejichž  platnost  při 
lořejšim  odvození  předpokládáme.  Má-li  vi- 
nutí kruhové  příčný  průřez  poněkud  větší, 
neni-li  jehla  magn.  příliš  krátká,  pak  jest  re- 
dukční faktor  b-ly  závislý  na  průřezu  vinuti, 
na  délce  magnetky  a  tcž  i  na  úchylce  jehly, 
tak  že,  přesně  vzato,  tento  faktor  přestává 
býti  konstantou. 

Myšlenka  sestrojiti  t-vou  b-lu  připisuje  se 
De  la  Riveovi  r.  1824.  První  popis  t-vé  a 
sinusové  b-ly  podal  Pouillet  r.  1837  ve 
zprávách  pařížské  akademie  (Nro.  567)  a 
v  Poggendorťfových  Annalech  4^,  231,  1837. 
Poggendorff  zdokonalil  oba  stroje  r.  1840; 
téhož  času  užil  pak  W.  Weber  t-vé  b-ly 
k  absolutnímu  měření  intensity  proudové. 
V  přítomné  době  (1905)  užívá  se  t-vé  b-ly 
řidčeji  a  řidčeji,  a  to  pro  malou  její  citlivost. 
Za  to  stoupá  obliba  rozmanitých  galvanome- 
trů,  zejména  zrcadlových,  jejichž  citlivost  jest 
neobyčejná  a  při  nichž  pro  malé  úchylky 
platnost  zákona  tangentového  úplně  se  osvěd- 
čuje. Srv.  Galvanometr,  Galvanoškop. 
Podrobnosti  viz  na  př.  J.  Kohlrausch,  Leit- 
faden  der  prakt.  Physik  (10.  vyd.  Lipsko, 
1905).  nvk. 

Tangr^r  ftandžer,  šp.  tancherj,  arab.  7an-  i 
d^a,  angl.   Tandja,  Tangier  [tenžírj,  přední,  | 
opevněný  přistav  Marokka,  na  atlant,  stranc  i 
Gibraltarské  úžiny,  22  km  v.  od  m.  Spartelu, 
188  km  od  Fésu,  rozkládá  se  při  polokruho-  | 
vité  zátoce  amfitheatrálně  na  holém  svahu 
pobřežním,    ovládáno   jsouc    polorozpadlou  1 
kasbou.  Tato  podobně  jako  Vel.  Mešita  ná-  i 
leží  mezi  přední  památicy  marockého  slohu 
arabského.    Město  s  úzkými  spletitými  ulic-  | 
kami  obklopeno  je  zubatou  zdí,  chráněnou  | 
četnými  baštami  a  opatřenou  třemi  branami,  j 
za  městem  ukrývají  se  v  zeleni  stromů  villy  ; 
Evropanů  poloorientálně  zbudované.  Obyva- 
telstva velmi  smíšeného  jest  asi  25—30  tisíc 
duší,  z  nichž  jest  kol  8000  Židův,  bydlících 
v  samostatném,   špinavém   ghettu,   na   5000 
Španělů,  namnoze  chudých,   a  1000  jiných 
Evropanů,  příslušníků  diplomatického  zastou- 
peni a  obchodníků.  V  zimě  uchyluje  se  sem 
mnoho  evrop.  hostí.  Evropané  mají  tu  katol. 
kostel,  svou  nemocnici  a  jejich  vlivem  zří- 
zeny  tu    byly   sady   a   elektrické    osvětlení. 


Mimo  to  žije  tu  dosti  černošských  otrokův. 
Hlavní  význam  T-u  záleží  v  obdiodě,  poně- 
vadž jeho  obchod  repraesentuje  asi  čtvrtinu 
všeho  obchodu  marockého.  Ale  přístav  není 
chráněn  proti  sev.-záp.  větrům,  je  nepřístupný 
velikým  lodím,  tak  že  vykládání  zboží  děje 
se  pomoci  malých  bárek,  a  mimo  to  zanáší 
se  na  jihu  státe  pískem.  Dovážejí  se  hlavně 
anglické  látky  bavlněné,  hnědý  cukr,  čaj, 
brazilská  káva,  franc.  hedvábí,  svíčky,  bílý 
cukr  a  vlněné  látky,  značný  podíl  má  i  Ně- 
mecko, pak  Rak.-Uhersko,  s  nimž  prostřed- 
kuje  spojení  terstská  linie  Terst- Rio  Janeiro. 
Ve  vývoze  převládá  živý  dobytek  do  Gibral- 
taru, drůbež,  vejce,  kůže  a  jemné  kožky  do 
Francie,  střevíce  do  Sýrie  a  Turecka,  vosk, 
datle,  kukuřice  a  j.  Vývoz  však  poněkud 
klesá  následkem  konkurrence  Rabatu,  LaraŠe 
(El  Aráiše).  Pro  svůj  význam  obchodní  a 
vhodné  spojení  s  Evropou  T.  stal  se  sídlem 
diplomatických  zástupcův  a  konsulů  všech 
evrop.  velmocí,  kdežto  zástupcem  sultána  ie 
tu  referent  zahraničního  ministerstva.  ~  T. 
prodělal  skoro  všechny  hlavní  epochv  Středo- 
zemního moře.  Již  v  době  foinicke  byl  pří- 
stavem obchodním,  v  době  římské,  kdy  slul 
Tingis,  rozkvetl  rychle,  stav  se  za  Augusta 
svobodným  přístavem,  za  Claudia  hl.  m.  pro- 
vincie Tingitany.  Udržel  se  za  vlády  byzant- 
ské, vandaTské  i  arabské,  kdy  hojné  byl  na- 
vštěvován Benátčany.  Konečně  padl  po  tro- 
jím útoku  do  rukou  Portugalců  r.  1471  a  dán 
byl  r.  1662  věnem  Karlu  II.,  králi  anglickému. 
Ale  všechny  snahy  tohoto  krále  o  rozkvět 
T-u  rozbily  se  o  neústupnost  parlamentu,  až 
r.  1684  byf  Angličany  opuštěn  a  padl  do  ru- 
kou Arabův,  jimž  od  té  doby  náleží.  Dne 
6.  srpna  1844  byl  bombardován  Francouzi, 
načež  byl  tu  ujednán  mír  10.  záři.  Srv.  Con- 
sin,  T.  (Pař.,  1902). 

Tang^ermanii  W  i  I  h  e  1  m,  starokatol.  theo- 
log a  spis.  (*  1815  v  Essenu).  Byl  zprvu  za- 
městnán v  závodě  strojnickém  a  teprve,  když 
mu  bylo  23  let,  odhodlal  se  ke  studiu  a  pn- 
pravoval  se  nejprve  soukromě,  potom  ve- 
řejně v  MUnsteru  a  v  Mnichově  k  theologii 
a  r.  1845  byl  vysvěcen  na  kněze.  Byl  pak  od 
r.  1846  kaplanem,  r.  1864  farářem  v  Unkelu 
nad  Rýnem.  Poněvadž  však  se  zdráhal  uznati 
vatikánské  dekrety  z  18.  čce  1870,  byl  zba- 
ven svého  úřadu  a  r.  1872  z  cirk  ve  vyobco- 
ván. Stal  se  pak  starokatolickým  farářem 
v  Kolíně  n.  R.  Na  tento  spor  s  arcibisknpem 
kolínským  vztahují  se  jeho  spisy:  Petrusund 
Paulus  (Bonn,  1870);  Die  rómischjesuitische 
Neuerung  (t.,  1871);  Zur  Charakter  i  Uik  der 
kirchlichen  Zustánde  (2.  vyd.  Lip.,  1874).  Mimo 
to  vydal  řadu  spisů,  většinou  pod  pseudo- 
nymem Victor  Granella,  z  nichž  uvádíme: 
Wahrheit^  Schónheit  und  Liebe^  philosophisch- 
ásthetische  Studien  (Lip.,  1867);  Patriotische 
Lieder  und  Zeitgedichte  (Bonn,  1871);  Aut 
\wei  Welten,  Wahrheit  und  Dichtung  (Lip , 
1871);  Diotima^  kulturhistorische  Novelle  (Ko- 
lín n.  R.  a  Lip.,  1873);  Her^  und  Welt,  Dich- 
tungen  (Lip.,  1876);  Philosophie  und  Christen* 
tum  in  ihren  Be\iehungen  \ur  Kultur  und  Re- 


Tangermiinde  —  Tanchelm. 


75 


Ugionsjrage  (t,  1876);  Dos  liberale  Princip  in 
weimer  cthischen  Bedeutungýúr  Staat  u.  Kirche 
(3.  vyd.  Kolín  n.  R.,  1886);  Sions  Harjen- 
kiánge  (Bonn,  1886);  Philosopkie  und  Poesie^ 
Sonettenkránie  (Kolin  n.  R.  1886);  Neuer  Frůh- 
Ung,  neues  Leben,  Zeitbetrachtungen  (Essen, 
1889);  Nátur  und  Geist,  spekuiative  Erórte* 
rungen  (Gotha,  1894);  Leben,  Licht  und  Liebe; 
eine  Weihnachtsgabe  (Lip.,  1894);  Morgen  und 
Ab€nd\  Erinnerungen,  Lebensbilder  und  Selbsť 
bekenntnisse  (t.,  1895);  Blumen  und  Steme^ 
básně  (t.,  1896).  T.  žije  v  Kolíne  n.  R. 

Taaí^rmiuide,  m.  ▼  okr.  stendalském 
pms.  vlád.  obvoda  magdeburského,  na  1. 
břehu  Labe,  sev.  od  Magdeburka,  při  trati 
Stendal-T.,  má  11.536  obyv.  (1900),  většinou 
evane.  Ze  starší  doby  zachovaly  se  hradby, 
2  brány,  chrám  sv.  Štěpána  z  XII.  stol.,  hrad 
založ,  v  době  Karla  Vel.,  v  němž  umístěn 
nyní  soud,  starobylá  radnice;  r.  1900  posta- 
vena tu  socha  Karlu  IV.  T.  má  čilý  průmysl, 
zvláátě  rozsáhlá  je  raffinerie,  dále  výroba 
řepkového  oleje  a  moučky,  loďařství,  řilný 
obchod  s  obilím  a  uhlím,  hlavně  po  vodč. 
Na  blízku  železárny  TangerhQtte.  R.  983 
arcib.  magdeburský  a  markrabě  Dětřich  po- 
razili tu  Srby.  Tu  sjednal  r.  1362  magde* 
burský  arcibiskup  Dětřich  zemský  mír  pro 
sev.-východ.  říši  Německou.  Dne  20.  říj.  1806 
ustupující  Prusové  poraženi  tu  od  Francouzů. 
Srv.  Gótze,  Gesch.  der  Stadt  T.  (Stendal 
1871). 

Tan^l  Michael,  historik  něm.  {*  26.  kv. 
1861  veWolfsberku  v  Korutanech),  absolvo- 
vav  jako  žák  Sickelův  a  MQhlbacherův  ústav 
pro  rakouský  dějezpyt  veVidni  r.  1887,  po- 
byl po  dva  roky  v  Říme,  načež  r.  1890  stal 
se  úředníkem  archivu  ministerstva  vnitra,  od- 
kudž r.  1892  přeložen  do  archivu  minister- 
stva ílnand,  při  čemž  od  letního  běhu  r.  1892 
byl  docentem  dějin  středověkých  a  pomoc- 
ných věd  při  universitě  vídeňské.    V  dubnu 
1895  povolán  za  mimořádného  professora  do 
Marburku  v  Hessich,  odkudž  v  stejné  hod- 
nosti dostal  se  v  říjnu  1897  do  Berlína,  kde 
v  červenci  1900  stal  se  řádným  professorem 
a  nástupcem  Wattenbachovým.  Od  r.  1902  je 
členem    ředitelství     publikace    Monumenta 
Germaniae  historíca,  od  r.  1903  členem  vě- 
decké   rady   pruského  historického    ústavu 
v  Římě.   Vydal:   Die  pápstlichen  Kan^letorď 
nungen  von  1200—íSoo  (Inšpr.,  1894);  Schriýť 
tajeln   ^ur    Erlernung    der    lat,   Palaeogretfte^ 
begrtindet  von  W.  Arndt;    neue  erweiterte 
und  umgearbeitete  Auflage:   I.  seš.  3.  vyd. 
1897;    4.  vyd.   1904;    II.  seš.   3.  vyd.  1898; 
4.  vyd.  1906;  III.  seš.  (Urkundenschrift)  neu 
bcigefQgt  (1903,  Berl,  G.  Grote);    Zur  Bau- 
geschichie  des  Vaticans  (>Mittheilungen  des 
Instituts  fQr  Csterreich.  G.  F.*  X,  428—442); 
Der  votístdndige  Liber  Cancellariae  des  Dte^ 
triek  von  Nieheim  (t.,  X,  464-466):    Studien 
uber  das   Stiýtungsbuch  des    Klosters    Zwettl 
(>Archiv  f.  5sterr.  Geschichte«,  LXXVI.  263 
až  348);  Die  sogenannie  Brevis  nota  uber  das 
Lyoner  Concil  vom  I24S  (»Mittheil.«  XII,  246 
až  253);  Das  Taxwesen  der  pápstlichen  Kan\lei 


vom  i3,  bis  lur  Mitte  d.  /3.  Jahrk.  (t.  XIII, 
1—106);  Růckdatirung  in  Papsturkunden  (t. 
XV,  128—130);  Die  Urkunden  Karls  des  Gr. 
fůr  Břemen  und  Verden  (t.  XVIII,  53—68); 
Die  Fálschungen  Chrysostomus  Hanthalers  (t. 
XiX,  1—54) ;  Das  Itinerář  Her^og  Leopolds  VI, 
im  J.  121J  (>Blatter  des  Vereina  f.  Landes- 
kunde  von  Niederósterreich«  XXXII,  1898, 
85—102);  Die  pápstlichen  Register  von  Bene- 
dikt XII,  bis  Gregor  XI,  (»Festgaben  fUr  Btt- 
dinger*,  1898,  287-309);  Die  Fuldaer  Privi- 
legienfrage  (>Mittheil.«,  XX,  193—252);  Der 
Entwur/  einer  Kónigsurkunde  aus  Karolinger- 
Xeit  (>Neues  Archiv*.  XXV,  345—359);  Der 
Entwurý  einer  unbekannten  Urkunde  Karls  d, 
Gr.  in  Tironischen  Soten  (»Mittheil.«  XXI, 
344—350);  Der  Jahresanfang  in  den  Papst- 
urkunden d,  1 3,  Jahrhunderts  (>Hist.  Viertel- 
jahrschrift«,  1900,  86—89);  Eine  Rota-Ver- 
handlung  vom  Jahre  1S2S  (»Mittheil.«,  Erg.- 
B.  VI,  320—332);  Die  Urkunde  Ludwigs  d,  Fr. 
fůr  Fulda  vom  4,  Aug,  Si  7  (» Neues  Archiv«, 
XXVII,  9—34);  Die  Haft  Silvio  Pellicos 
(> Deutsche  Rundsch.«,  Januar,  1902,  58  -  75); 
Engelbert  MúMbacher,  Nachruf  (>Neues  Ar- 
chive XXIX,  266—274);  Das  Toiesjahr  des 
Boni/atius  (»Zeitschrift  d.  Vereines  f.  Hess. 
Geschichtec  XXVII,  223-250):  Die  Echtheit 
des  Ósterr.  Privilegium  minus  (»Zeitschrift  d. 
Savigny-Stiftung«,  germ.  Abteilung,  XXV, 
258—286);  Der  Aufruf  der  Bischófe  d,  Magdě- 
burger  Kirchenprovin:^  ^wr  Hilfe  gegen  die  Sla- 
ven aus  d,  Anfang  d,  12,  Jahrh,  (» Neues  Ar- 
chiv* XXIX,  183—191);  Der  Bericht  Ottos 
von  Freising  uber  die  Erhebung  Oesterreichs 
lum  Heriogtum  (t.  XXX,  477-484);  Gre- 
gor VII.  jůdischer  fíerkunýt?  (t.  XXXI,  159 
až  179).  Nk, 

TaaffOTatl,  z  lat.,  dotýkati  se. 

Tanguti  (u  Číňanů  Si-fan),  mongol.  ná- 
rod příbuzný  Tibefanfim,  bydlící  v  sev.-vých. 
Tibete,  v  čin.  prov.  Kan-su,  kolem  Kuku- 
noru,  děli  se  na  několik  skupin:  na  T-ty 
kuku-norské,  Kara-T  t^,  Goliky  a  T-ty 
khamské.  Svým  vzezřením  blíži  se  ruským 
cikánům  jsouce  postavy  prostřední,  zavalité, 
majíce  černé  vlasy  i  vousy,  kteréž  si  holí, 
Černé  veliké  oči,  nos  přímý,  leckdy  i  orlí. 
Živi  se  většinou  chovem  yaka  a  ovci,  méně 
rolnictvím.  Rolnici  žijí  často  v  polyandrii. 
Kočovní  T.  a  jmenovitě  Kara-T.  jsou  obá- 
vanými loupežníky.  Buddhismus  sice  pře- 
vládá, ale  dávná  vira  ve  zlé  duchy  a  áama- 
nistvi  posud  trvá.  Důkladné  zprávy  o  nich 
podali  Prževalskij  (v.  t.),  Pjaseckij,  Potanin, 
Sven  Hedin  a  j. 

Tanohelm,  též  Tanchelin  (lat.  Tanque- 
hnus,  Tanchelinus),  vášnivý  náboženský  no- 
votář  XII.  stol.  v  Nizozemí  a  Belgii,  osob- 
nost poněkud  záhadná  a  známá  hlavně  z  hstu 
utrechtské  diécése  k  arcib.  Bedřichovi  v  Ko- 
líně n.  R.  z  r.  1112  a  ze  životopisů  sv.  Nor- 
berta. Vystoupil  na  poč.  XII.  stol.  v  diécési 
utrechtské  ve  světském  rouše,  obrátil  se  kol. 
r.  1109  do  Flander,  putoval  r.  1112  se  svým 
soudruhem  Evervacherem  do  Říma  a  vrátil 
se  přes  Kolín,  kdež  získal  učně  Manasse,  po* 


76 


Tání  —  Tanis. 


byl  r.  1113  v  Bruggách,  r.  1116  v  Lovani  a 
Antverpách,  až  byl  posléze  na  lodi  zabit  od 
jakéhosi  horlivého  kněze.  Učeni  jeho  rozší- 
řilo se  teprve  po  smrti  jeho,  hlavně  v  Ant- 
verpách, kdež  sekta  tanchelmitů  nalezla  velmi 
úrodnou  půdu.  T.  zavrhuje  papeže,  biskupy 
a  knězi,  desátky,  svátosti,  hlavně  Nejsv.  svá- 
tost oltáfni,  dovoloval  ukojeni  všech  chtíčů, 
halil  sebe  sama  v  božskou  hodnost  a  za- 
snoubil se  veřejně  s  obrazem  mariánském. 
Přívrženci  jeho  byli  mu  slepě  oddáni  a  plnili 
všecky  jeho  pokyny.  Chtěje  kořen  sekty  této 
v  Antverpách  zničiti,  biskup  cambraiský  Bur- 
chard  poslal  tam  probošta  s  12  kanovníky 
ke  chrámu  sv.  Michala  kázati  protí  tanchel- 
movcům,  ale  nadarmo.  Proto  obrátil  se  na 
sv.  Norberta  a  mladý  jeho  řád  praemonstrát- 
ský,  aby  převzali  obtížnou  tu  práci.  Norbert 
r.  1123  spěchal  do  Antverp,  a  již  na  jaře  r.  1124 
byly  posledni  stopy  nauky  T-ovy  ty  tam.  Za 
odměnu  založeno  bylo  opatstvi  praemonstrát- 
ské  u  sv.  Michala  v  Antverpách  (1124),  a 
Valtman,  žák  Norbertův,  stal  se  prvním  pro- 
boštem. Klášter  zrušen  byl  r.  1796,  shořel 
r.  1830  a  jest  nyní  budovami  úplně  zasta- 
věn. Srv.  Analecta  Boland.  XII.,  441—446; 
Gl.  Wauwermans,  L'hérésie  de  Tanchelin 
(Antv.,  1891);  Ch.  Huygens;  A.  Žák,  Der 
heil.  Norbert  Herr  von  Gennep  (Vid.,  1900, 
str.  91  si.)  AŽ. 

Táni,  taveni,  nazývá  se  přeměna  skupen- 
ství tuhého  v  kapalné.  Tak  pravíme  o  ledu, 
že  taje,  o  kovech,  že  se  taví  a  pod.  Za  urči- 
tých podmínek  nastává  t.  u  látek  kr y stál- 
il ckých  při  určité  temperatuře,  která  se 
nazývá  bodem  t.  Tento  bod  t.  sluje  nor- 
mál ným,  když  tající  látka  má  při  tlaku 
jedné  atmosféry  tutéž  temperaturu  ve  svém 
celém  rozsahu.  Tak  na  př.  kus  ledu  mající 
temperaturu  0^  přeměňuje  se  v  nuUstupňo- 
vou  vodu  při  tlaku  jedné  atmosféry,  jest 
tedy  tato  temperatura  normálním  bodem  t. 
ledu.  U  látek  amorfních  není  náhlého  pře- 
chodu mezi  skupenstvím  tuhým  a  kapalným, 
látky,  jako  sklo,  tuky  a  pod.  měknou  při  za- 
hřívání a  přecházejí  s  rostoucí  temperaturou 
znenáhla  v  stav  kapalný,  tak  že  nelze  tu  mlu- 
viti o  určitém  bodu  t.  Ochlazuje -li  se  kapa- 
lina, která  z  tuhého  tělesa  povstala  t-m,  na- 
stane přeměna  skupenství  kapalného  ve  sku- 
penství tuhé  při  temperatuře,  která  se  na- 
zývá bodem  tuhnutí  či  mrazu  (v.  t.).  Za 
stejných  podmínek  bod  t.  a  bod  tuhnutí  sou- 
hlasí; ochlazuje-li  se  kapalina  v  klidu,  na- 
stává často  její  přechlazení,  t.  j.  kapalina 
setrvává  ve  svém  skupenství,  ačkoliv  nabyla 
temperatury  nižší,  než  jest  její  bod  t.  Tento 
stav  kapaliny  jest  však  labilní;  často  stačí 
mechanický  otřes,  nebo  styk  s  krystallem 
téže  látky,  aby  nastalo  náhlé  tuhnuti,  prová- 
zené stoupnutím  temperatury  na  normálný 
bod  t.  Přemnohé  látky  t-m  zvětšuji  svůj  ob- 
jem, výjimkou  jest  led,  který  t-m  ve  vodu 
nabývá  objemu  menšího.  V  souhlase  s  tímto 
úkazem  jest  působení  tlaku  na  bod  t. 
U  ledu  bod  t.  zvýšeným  tlakem  se  snižuje, 
u  látek,  které  t-m'  nabývají  většího  objemu, 


rostoucím  tlakem  bod  t.  se  zvyšuje.  U  těchto 
látek  zvýšený  tlak  zvětšuje  překážky  při  pře- 
měně skupenství,  u  oněch  látek  naopak  tlak 
t.  pomáhá.  K  t.  potřebí  jest  energie  tepelné, 
která  se  vynaloží  na  změnu  skupenství.  Teplo 
spotřebované  pro  hmotu  jednoho  grammu 
na  změnu  skupenství  při  temperatuře  t.  sluje 
skupenským  teplem  t.  Led  má  velmi 
značné  teplo  skupenské;  aby  roztál  1  gramm 
ledu  při  0^  a  tlaku  1  atmosféry,  jest  potřebí 
přivésti  této  hmotě  80  kalorií  tepla.  Vliv 
tlaku  na  t.  ledu  jeví  se  zajímavým  úkazem 
regelace  ledu  (viz  Led).  Zvýšením  tlaku 
o  jednu  atmosféru  sníží  se  bod  mrazu  ledu 
o  0-0072**  C.  Výsledek  tento  určený  experi- 
mentálně Dewarem,  je  v  plném  souhlasu 
s  theoretickým  číslem,  které  poskytuje  me- 
chanická theorie  tepla.  Tato  theorie  vykládá 
též  snížení  bodu  t,  jež  jeví  roztoky  oproti 
čistým  rozpustidlům.  Theorie  ukazuje,  že  toto 
snížení  bodu  t.  silně  zředěného  roztoka 
přímo  jest  úměrné  čtverci  bodu  t  a  nepřímo 
skupenskému  teplu  t.  rozpustidla.  Pro  vodní 
zředěné  roztoky  jest  toto  sníženi  bodu  mrazu 
dáno  výrazem 

^  7  =  1-86  « , 
kde  n  značí  koncentraci  roztoku,,  měřenou 
počtem  grammolekul,  rozpuštěných  v  1  / 
vody.  Při  slitinách  a  směsích  některých  soli 
pozoruhodným  jest  nápadné  sníženi  bodu  t. 
pod  bod  t.  kterékoliv  látky  ve  směsi  zastou- 
pené. Tak  na  př.  taví  se  slitina  PbSnBi^ 
(Roseův  kov)  již  při  94°,  ačkoliv  body  tavení 
látek  ve  slitině  zastoupených  jsou  Pb..,  322\ 
5« . . .  232°,  Bi . . .  269^  Podobně  taví  se  směs 
chloridu  sodnatého  a  draselnatého  při  tem- 
peratuře značně  nižŠi,  nežli  jest  bod  t.  které- 
koliv z  obou  látek.  Vlastnosti  této  užívá  se 
s  výhodou  při  tavení  minerálů  a  pod.  Po- 
drobnosti viz  v  literatuře  u  či.  Teplo,  hod- 
noty bodů  t.  viz  Landolt-B6rnstein,  Physi- 
kalisch-chemische  Tabellen  (3.  vyd.  Berl., 
1906).  Hvk. 

T&nlmbar  viz  Tenimber. 

Tanis  (hierogl.  Zanet,  v  bibli  Coan,  Távig\ 
město  ve  starověkém  Egyptě  při  břehu  nil- 
ského hrdla  t.  jm.,  mezi  dvěma  návějemi 
nemnoho  nad  okolní  nížinou  se  zdvihající, 
bylo  hl.  městem  čtrnáctého  nomu  dolnozem- 
ského.  Původ  jeho  jest  pradávný,  bezpečně 
před  dobou  VL  dyn.,  ježto  nalezeno  bylo 
v  ssutinách  jeho  i  měno  faraóna  Merira  Papi  L 
Amenemha  L  byl  původcem  velikého  chrámu 
místního,  jejŽ  kolossy  zdobili  všichni  násle- 
dující králové  XU.  dyn.  Za  XUI.  a  XIV.  dyn., 
jakož  i  za  Hyksoů  T.  bývala  častě  ji  sídlem 
královským,  zejména  však  za  XIX.  dyn.  a 
zvláště  za  Ramsa  II.;  odtud  byla  výborně 
známa  Isráélitům,  u  nichž  zachovala  se  tra- 
dice, že  T.  byla  o  sedm  let  později  než  Heb- 
ron  založeno.  Výlučným  sídlem  královským 
byla  T.  za  XXUI.  a  XXIV.  dyn.,  pročež 
XXIU.  dyn.  zvána  byla  Tanitskou.  Za  XXVI. 
dyn.  počal  se  úpadek,  ale  s  menším  význa- 
mem T.  udržela  se  až  do  dob  císařských;  za 
prvých  dob  křesťanských  bývala  ještě  sídlem 
biskupským  a  zanikla  nepochybně  po   při- 


Tanjibs  —  Tanner^ 


77 


diodu  Arabfi.  Ssutíny  její,  dnes  Sán  zvané, 
jsou  nejrozsáhlejší  po  vSí  Deltě.  Značné  jsou 
zbytky  velikého  chrarou  z  cihel  zbudovaného 
zdéli  305  m  a  zšiři  215  m,  v  němi  jsou  kar- 
tuje králův  od  Merira  Papi  I.  až  po  Se- 
šonka  lU.,  a  menšího  chrámu  žulového.  Z  vý- 
tvarných památek  jest  nejzajímavější  t.  zv. 
hyksojský  sfinx,  r.  1860  Mariettem  obje- 
vený. Pik. 

TanJibs  [tenžibs],  jemná,  lehká,  málo  škro- 
bená tkanina  bavlněná,  75  až  125  cm  široká; 
hotovi  se  z  příze  6'8.  32  až  40  angl.  a  má 
19  niti  osnovných  v  1  cm  šířky.     Beroušek, 

Taajore  viz  Tandžúr. 

TaauEred:  1)  T.  z  Hauteville,  norman- 
ský  rytíř  XI.  stol.,  jehož  10  synů  přišlo 
v  1.  pol.  XI.  stol.  do  dolní  Itálie  a  založilo 
tam  panství  Normanů  (srv.  Sicílie,  str.  125a). 

2)  T.,  hrdina  prvé  výpravy  křížové,  syno- 
vec Bohemunda  I.  Tarentskeho,  provázel  to- 
hoto r.  1096  na  prvé  vjjpravě  křížové,  vyzna- 
menal se  při  dobývání  Nikaije,  po  vítězství 
u  Dorylaea  zmocnil  se  Tarsa,  jejž  však  musil 
odstoupiti  bratru  Gottfrieda  Bouillonského 
Balduinovi,  naČež  vyznamenal  se  opět  před 
Antiochii  i  při  dobyti  Jerusalema.  Později  se 
usadil  v  sev.  Palestině  a  byl  od  Gottfrieda 
jmenován  knížetem  Galilejským.  Později  se 
tohoto  knižetstvi  vzdal,  nejsa  spokojen  s  vol- 
bou Balduina  za  krále  jerusalemského.  R.1101 
ujal  se  správy  knižetstvi  Antiochijského,  ježto 
Imíie  Bohemund,  bratr  T-ův,  byl  od  Sara- 
cénů  zajat  Bohemund  sice  r.  1103  se  vrátil, 
ale  již  r.  1104  vzdal  se  knižetstvi  definitivně 
ve  prospěch  T-ův,  jenž  pak  panoval  až  do 
své  smrti  5.  pros.  1112,  dobyv  značných 
území  v  Sýrii  a  Kilikii.  Slávu  T-ovu  zvelebil 
Tasso,  jenž  jej  učinil  hlavním  hrdinou  svého 
>Osvobozeného  Jerusalema*.  Srv.  Raoul  de 
Caen,  Gesta  Tancredi  (v  Guizotově  »Collec- 
tion  des  mémoires«);  Delabarre,  Histoire  de 
Tancrěde  (Pař.,  1822) ;  Kugler,  Boemund  und 
T.,  Fůrsten  von  Antíochien  (Tub.,  1862). 

3)  T.  z  Lecce,  král  sicilský  (1190—94), 
nemanželský  syn  vévody  Roji^era  Apulského 
a  vnuk  sidl.  krále  Rogera  II.,  byl  po  smrti 
Viléma  II.  r.  1190  od  národní  strany  v  Pa- 
lermě  zvolen  za  krále,  načež  s  úspěchem 
hájil  trůnu  proti  císaři  Jindřichu  VI.  Po  T-ově 
smrti  musil  jeho  nezletilý  syn  Vilém  III. 
vzdáti  se  trůnu  a  zemřel  po  několika  letech 
na  hradě  Hohenembsu. 

Tann,  m.  v  okrese  gersfeldském  prus. 
vlád.  obvodu  kasselského,  nad  Ulsterou,  lev. 

Sřítoku  Viravy,  a  při  trati  Fulda-T.,  z.  od 
leinink,  má  1014  obyv.  (1900),  textilní  prů- 
m^^l  a  chov  dobytka. 

Taima,  m.  v  okrese  schleizském  v  kniž. 
Reusském  ml.  linie,  sev.  od  Hofu,  má  1690 
obyv.  (1900);  vyšíváni  a  tkalcovství. 

Taaiiabercry  Annaberg,  čes.  Sv.  Anna, 
far.  osada  v  Čechách,  hejtm.  Domažlice,  okr. 
a  pš.  Nová  Kdyně;  2  d.,  4  obyv.  č.  (1900), 
poutničky  kostel  sv.  Anny  s  rod.  hrobkou 
hr.  Stadionů  a  Itř.  šk. 

T^naahUl  Robert,  básník  skot.  (*  1774, 
t  1810).   Byl  tkalcem  a  skládal  písně,  jež 


8  nápěvy  R.  A.  Smitba  záhy  zobecněly.  Vy- 
dal také  Púems  and  songs  (Glasgow,  1807, 
pak  r.  1851).  Z  jeho  básni  jsou  nejznámější 
Jessjr^  the  flawer  o/  Dunhlane  a  The  song  of 
the  battle  of  Vittoria.  Později  upadl  v  za- 
dumčivost  a  v  návalu  šílenství  sáhl  si  na  ži- 
vot. Sebrané  jeho  spisy  vyšly  v  Glasgowě 
s  biograňí  (1838  a  1879).  Mnohé  z  jeho  prací 
vyrovnají  se  i  básním  Éurnsovým. 

Tannawa  viz  Žďánov. 
I     Tannaivegr^  Tannenweg,  Dannaweg, 
I  ves  v  Čechách,  hejtm.  Planá,  okr.,  fara  a  ps. 
Kynžvart;  22  d,  143  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk. 
I  a  mlýn. 

I     Tmanbergr  viz  Johanu esruhe. 
I     Tanndorf  viz  Jedl ina  4). 
I     Tmaneberg,  Tannenberg,    ves   v    Ce- 
chách, hejtm.  Ces.  Lípa,  okr.  Hajda,  fara  a 
pš.  Blottendorf;  17   d.,  93  obyv.  n.  (1900), 
živících  se  sklářstvim. 

Tannenberirs  1)  T.,  ves  v  Cechách,  viz 
Tanneberg.  —  2)  T.,  viska  t,  hejtm.  a 
okr.  Cheb,  fara  Hor.  Lomy,  pš.  Mar.  Lázně; 
5  d.,  18  obyv.  n.  (1900). 

8)  T.,  vesnice  v  kraji  Osterode  pruského 
;vlád.  obvodu  královeckého,  má  (1900)  244 
I  obyv.  evang.,  velkostatek  a  jest  známa  po- 
rážkou Německých  rytířů,  kteří  pod   vede- 
I  nim  velmistra  Úlrícha  z  Jungingen  podlehli 
;  tu  15.  čce  1410  vojsku  spojených  Poláků  a 
i  Litevců,  skoro  dvakrát  silnějšímu.  Dříve  mělo 
se  za  to,  že  v  bitvě  té  bojoval  též  Jan  Žižka 
z   Trocnova,    míněni   to    však    ukázalo    se 
mylným. 

Taimmidorfs  1)  T.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 

Rumburk,  okr.  Varnsdorf,  fara  a  pš.  Jiřetín; 

1 24  d.,  82  obyv.  n.  (1900),  myslivna  a  žel.  sta- 

I  nice  Tannenberg-T.  na  tr.  Č.  Lípa-Georgs- 

|walde  a  Podmokly- Varnsdorf. 

2)  T.,  Brod  Sedmihradský  nebo  Brad, 

viz  Brod  13). 

Tmanenwefl^  víz  Tannaweg. 

Tanner:  1)  T.  Jan,  člen  řádu  jesuitského 

j  a  spis.,  rodem  z  Plzně  (♦  1623  —  f  1694), 

do  řádu  vstoupil  r.  1645  a  uČil  pak  v  Praze 

po  11  let  v  koUeji  filosofíi.   Poslán  byv  do 

Olomouce,  učil  tam  theologii,  zároveň  však 

byl  i  kazatelem  akademiclr^m  a  předsedou 

>  latinského  spolku.  R.  1677  stal  se  kancléřem 
;  olomoucké  akademie.    R.  1681  vrátil  se  do 

>  Prahy  a  spravoval  tu  konvikt  u  sv.  Barto- 
'  loměje,   od   r.   1683  byl  zpovědníkem  arci- 
biskupa Jana  Fr.  z  Valdšteina.  Ještě  v  tomto 

■  postaveni  kázával,  horlivě  podporoval  dě- 
dictví Svatováclavské  a  vyměňoval  knihy  ne- 
katolické za  ty,  iež  dědictví  vydalo.  Spisoval 
latinsky,  německy  a  českv.  Latinský  jeho  ži- 
votopis Alberta  Chanovskeho  ( Vir  apostolicus, 
vyd.  v  Kolíně  1660)  vyšel  i  česky  v  Praze 
r.  1680,  mimo  to  psal  o  pánech  fe  Stem' 
herka  a  ^  Valdšteina^  Dějepis  města  Plxné  (jnkO' 
pis)  a  popis  císařského  poselství  hrab.  z  Leslíe 
k  Portě  Otomanské,  jehož  asi  sám  se  účastnil, 
kterýžto  popis  vyšel  i  česky  skrze  J.  Arnolta 
z  Dobrosiavina  r.  1669.  Na  stavech  českých 
vymohl  ozdobeni  poutní  cesty  z  Prahy  do 
Staré  Boleslave  44  kamennými  kapličkami. 


78 


Tannery  —  Tannháuser. 


ozdobenými  výjevy  ze  života  Panny  Marie  a 
8V.  Václava;  k  torna  vydal  pak  modlici  knihu 
latinsky.  Česky  a  némecky  r.  1680.  Jiná  mo- 
dlici kniha  od  něho,  Pramen  Aíarjanský;  vy- 
dána latinsky  a  česky  již  r.  1653  (F.  Menčik 
v  ^ČCM.«,  1883;  Jireček,  II..  285  si.).     JNk. 

2)  T.  Matěj,  bratr  před.,  provinciál  je- 
suitský v  Čechách,  rod.  z  Plzně  (*  28.  ún. 
1630  —  t  8«  ún.  1692  v  Praze),  do  řádu  vstou- 
pil již  r.  1646,  pak  učil  naukám  humanitním 
a  filosofii  v  Praze.  V  Olomouci  učil  theo- 
logii, zvláště  vykládal  Tomáše  Aquinského. 
Vrátiv  se  do  Prahy  spravoval  tu  kollej  staro- 
městskou i  novoměstskou.  Rektorem  univer- 
sitním byl  r.  1672  a  1674.  Provinciálem  zvo- 
len r.  1676  a  dvakráte  byl  delegován  do 
Řima  k  volbě  generála  řádového.  Jako  pro- 
vinciál pečoval  horlivě  o  zachováváni  kázně, 
nedbaje  při  tom  rodu  ani  hodnosti  osob, 
sám  také  přísně  se  jí  řídě.  Vydal  v  Praze 
r.  1666  Historii  o  hoře  Olivetské  blife  Štram- 
herka  na  Moravě.  Z  lat.  přeložil  Bič  Kristů 
na  beibofné  v  chrámu  Páni  a  rozpustilé  při 
službách  Bocích  (r.  1673).  Latinský  spis  jeho 
Té^ký-  soud  přeložen  podle  přáni  arcibisku- 
pova do  němčiny  (Jir.,  II.,  286;  >ČČM.«,  1883 
a  1885).  JNk. 

3)  T.  Bernard  Leopold  František, 
jesuita,  rodilý  Pražan  (rok  nar.  a  úmrti  ne- 
znám), opustil  r.  1676  Prahu  a  vstoupil  do 
služeb  knížete  Czartoryského  v  Polsku. 
R.  1678  byl  v  družině  Czartoryského  i  Sa- 
piehy,  kteří  vedli  poselstvo  do  Moskvy.  Po- 
byl s  nimi  v  Moskvě  asi  3  měsíce,  stýkaje 
sé  horlivě  s  tamním  obyvatelstvem,  tak  Že 
se  přiučil  i  ruštině.  Bylo  mu  nabídnuto  misto 
v  rus.  službách  pro  jeho  znalost  jazyků,  ale 
T.  odmítl  a  po  skončení  poselství  vrátil  se 
do  Prahy.  Cestu  do  Moskvy,  jakož  i  vypo- 
zorované zvyky  a  řády  rus.  popisuje  ve  svém 
díle  Legatio  Polono-Lithuanica  in  Moscoviam 
(Norimb.,  1680  a  1689).  Jeho  znalosti  rus. 
národa  a  jazyka  lze  však  mnoho  vytknouti. 
Rus.  překlad  T-ova  díla  vydal  J.  Ivakin  (Mosk., 
1891).  Skč, 

Tannery  [tanríl:  1)  T.  Samson  Paul, 
mathematik  franc.  (*  1843),  studoval  na  poly- 
technice pařížské,  r.  1886  stal  se  ředitelem 
státní  továrny  na  tabák  v  Pantině.  Zanášel 
se  hlavně  dějinami  mathematiky  a  souvisící 
s  ní  filosofii  vůbec  a  řeckou  zvlášť.  Byl  od 
r.  1876  stálým  spolupracovníkem  Žurnálů 
»Revue  philosophique«  a  od  r.  1878  >  Bulle- 
tin des  sciences  mathém.«,  do  nichž  napsal 
velikou  řadu  pojednáni.  O  sobě  vydal:  Fnfgin. 
onomatomancie  math,  (Pař.,  1885);  Lettres 
arithm.  de  Nic.  Rhabdas  (t.,  1886);  Púur  Vhi- 
stoiredela  science  helléne  (t.,  1887);  Histoire 
de  l'astron,  ancienne  (t.,  1893);  Epaphroditus 
et  Vitruvius  Rufus  (t.,  1896)  a  j.  Vydal:  Dio- 
phanti  opera  omnia  cum  graecis  commentariis 
(Lip.,  1893—95);  Oeuvres  de  Fermat  (Pař., 
1891—96);  Oeuvres  de  Descartes  (5  sv.  t., 
1897—1903  s  Ch.  Adamem). 

2)  T.  Jules,  bratr  před.,  mathem.  (*  1848), 
stal  se  r.  1875  suppl.  protessorem  theor.  a 
exper.    mechaniky   na    Sorbonně    v  Paříži, 


r.  1884  vicedirektorem  studii  na  École  nor- 
mále sup.  Jsa  od  r.  1876  spoluredaktorem 
žurnálu  >  Bulletin  des  sciences  mathém.  et 
astronomiques«  uveřejnil  v  něm  pojednáni: 
Sur  le  pian  osculateur  aux  cubiques  gauches 
(1876);  Sur  les  substitutions  linéaires  par  les^ 
quelles  une  formě  quadratique  temaire  se  re^ 
produit  elle-méme  (1876);  Notě  relative  auje 
ýormes  binaires  du  troisiéme  degré  (1877)  a  j. ; 
v  >Annales  scientifiques  de  l*École  norm. 
sup.«  uveřejnil:  Propriétés  des  intégrales  des 
équations  différtntielles  linéaires  á  coéfficients 
variables  (1875);  Sur  les  intégrales  eulériennes 
(1882) ;  Introduction  a  la  théorie  des  fonetions 
d*une  variable  (Nouvelles  annales  de  math., 
1886)  a  j.  Samostatně  vydal:  Éléments  de  la 
theorie  des  Jonctions  eíliptiques  (s  Julesem 
Molkem,  1893—1901,  4  sv.);  Introduction  á 
la  théorie  des  nombres  et  de  Valgébre  supérieure 
(1894);  Traité  ďarithmétique  (1896). 

Tanneur  [-n6r]  Philippe,  franc.  malíř 
pohledů  námořních  (*  1795  —  t  1873).  Pro- 
cestoval svoji  vlast  kříž  na  kříž,  navštívil 
Itálii  a  pozván  byv  r.  1835  od  cis.  Miku- 
láše I.,  aby  vymaloval  důležitější  válečné  pří- 
stavy ruské,  odebral  se  na  Rus,  kde  ztrávil 
20  roků.  U  něho  učil  se  malbám  námořním 
1 1.  K.  Ajvazovskij. 

I  Tannh&nser,  také  Ta  n  h  u  s  e  r,  něm.  min- 
nesinger  ze  XIII.  stol.,  bezpochyby  ze  Salc- 
!  purska  nebo  z  Bavorska,  žil  na  dvoře  ra- 
I  koňského  vévody  Bedřicha  II.,  vedl  si  asi 
I  velmi  nevázaně  a  promarniv  své  jmění  cho- 
I  díl  pak  po  Německu  dvůr  ode  dvora  (v  le- 
tech 1240—70).  Byl  znamenitý  humorista  a 
po  příkladě  Neidhardtově  se  zálibou  ve  svých 
písních  přeplněných  učeným  nesmyslem  a 
cizími  slovy  líčil  selský  život  a  hrubě  smy- 
slnou lásku.  Přičítá  se  mu  také  didaktická 
báseň  fíofxucht,  asi  neprávem,  a  píseň  ka- 
jící, která  asi  zavdala  příčinu  k  pověsti  níže 
uvedené.  Básně  T-ovy  vydal  v.  d.  Hagen 
v  »Minnesinger«  (Lip.,  1838)  čís.  90,  Hof- 
zucht  v  6  sv.  Hauptovy  »Zeitschrift  fUr  deut-  v 
sches  Alterthum«  (t.,  1848).  Srv.  Siebert,  T., 
Inhalt  und  Form  seiner  Gedichte  (BerU, 
1894).  K  dobrodružnému  životu  T-ovu  pojí 
se  německá  pověst  o  rytíři  T-ovi,  který 
se  dostal  do  hory  Venušiny  chtěje  shléd- 
nouti její  divy.  Když  však  po  jisté  době  strá- 
vené ve  hříšných  slastech  lítost  jej  jala,  pu- 
toval kajícně  do  Řima  k  papeži  Urbanovi  IV. 
hledaje  tam  odpuštěni  svých  hříchů.  Papež 
však,  který  právě  držel  v  ruce  suchý  prut, 
pravil,  že  nedosáhne  milosti  boží,  jako  ten 
prut  se  nezazelená.  T.  vrátil  se  všecek  zou- 
falý k  paní  Venuši  na  H6rselberg,  ale  prut 
již  třetího  dne  počal  se  zelenati.  Papež  vy- 
slal posly  na  všechny  strany,  aby  vyhledali 
T-a,  kterého  však  nikde  nenalezli.  Srv.  Uhland, 
Alte  hoch-  u.  niederdeutsche  Volkslieder, 
sv.  1.  (3.  vyd.  Štutg.,  1893).  Legendu  tuto 
lze  stopovati  aŽ  do  XIV.  stol.,  ale  zdá  se, 
Že  je  mnohem  starší.  Nověji  zpraco^i  po- 
věst tuto  Tieck,  Heine,  zejména  však  ve  své 
básni  a  opeře  Rich.  Wagner,  který  ztotožnil 
T-a  s  Heinrichem  von  Ofterdingen  uváděje 


Tannin  —  Taňski. 


79 


jej  k  zápasu  pěvců  na  Wartburce.  Operu 
o  T-ovi  složil  také  C.  A.  Mangold  na  slova 
Dallerova  (provoz.  1846,  v  novém  zpracováni 
od  £.  Pasquéa  provedeno  1830  v  Darm- 
stadte). Srv.  Grásse,  Der  T.  und  ewige  Jude 
(2,  vyd.  Dráiď.,  1861);  Zander,  Die  Tann- 
h&nsersage  und  der  Minnesinger  T.  (Králo- 
vec, 1858);  Óhike,  Zu  T-s  Leben  und  Dich- 
ten  (t«,  1890);  Erich  Schmidt,  T.  in  Sage  und 
Dichtung  (Výmar,  1892). 

Tannin  či  kyselina  třislová  (diga- 
lová), 
C,^H,^O^^C.HJiOH)^.CO,0,C^HJiOH)^.CO^H 

{'est  látka  v  přírodě  hojně  rozšifená  a  v  ně- 
kolika směrech  výhodně  upotřebovaná.  Ve 
velikém  množství  nalézá  se  v  duběnkách  a 
v  sumacho,  v  materiále  to,  z  něhož  výhradně 
se  připravuje.  Duběnky  práškované  extra- 
huji se  směsi  30  objemů  aetheru,  4  objemů 
vody  a  1  objemu  lihu;  vodný  výtažek  od- 
dělí se  od  vrscvy  aetherové  a  znovu  smisi  se 
s  dvojnásobným  objemem  aetheru,  který 
z  něho  vyjímá  nečistotv;  vrstva  vodná  oá 
vrstvy  aetherové  oddělená  odpařuje  se  na 
vodní  lázni  do  sucha.  Výtěžek  z  duběnek  tu- 
reckých bývá  60— 657o  suroviny.  Jde-li  o  pří- 
pravu t-u  čistého,  rozpouští  se  t.  surový 
v  roztoku  soli  kuchyňské  a  z  toho  sráží  se 
přidáváním  pevné  soli  kuchyňské,  aneb  ex- 
trahuje se  z  vodného  roztoku  octanem  aethyl- 
natým.  V  průmysle  většinou  užívá  se  t-u  su- 
rovéhOf  po  případě  pouhého  vodného  vý- 
tažku z  materiálu  t-em  bohatého.  T.  jest 
látka  beztvará,  chuti  stahující,  rozpustná  ve 
vodě,  málo  rozpustni  v  absolutním  alkoholu 
a  téměř  nerozpustná  v  bezvodém  aetheru. 
Vodný  roztok  s  chloridem  železitým  posky- 
tuje černošedou  sraženinu,  kterážto  reakce 
tvoři  základ  inkoustů  duběnkových.  Hojně 
užíváno  jest  t-u  v  lékařství  a  v  barvířství  ke 
sráženi  barevných  laků  na  bavlně;  k  vydě- 
lávání kůže  t-u  samého  se  neužívá,  nýbrž  ji- 
ných tříslovin  jemu  blízkých.      Fr.  Pi^dk, 

Tnnnrecla,  m.  ve  správ,  okrese  výmar- 
ském  velkovév.  Sasko- Výmarského,  při  trati 
Berka-Kranichfeld,  má  1029  obyv.  (1900), 
zříceniny  hradu;  tov.  na  kovové  zboží,  ple- 
teni proutěných  výrobků,  jest  oblíbeným 
letním  sídlem. 

Tannn-ola,  Ta  n  -  n  u  -  o  1  a,  pásmaté  pohoří 
vybíhající  k  vých.-sev.-vých.  z  horského  mas- 
sivu  fiéluchy  v  horské  soustavě  Altajské, 
dělí  území  Kobdo  —  úvodí  vnitrozemského 
jezera  Ubsa-noru  —  na  jižní  straně  od  hor- 
ního úvodí  Jeniseje  na  severu  a  táhne  se  až 
do  úvodí  horní  Selengy.  Má  délku  600  km, 
dosahuje  výšky  přes  3500  m,  jest  hojně  po- 
kryto sněhem,  podnebí  jest  drsné,  lesy  řídké 
jen  v  údolích.  Z  průsmyků  nejschůdnější 
Khamio-Daba  ve  výši  1430  m. 

Tuinwftld,  okr.  město  v  Cechách  v  údolí 
potoka  Kamenického  a  při  žel.  dr.  2el.  Brod- 
T.  a  Grflnthal-Liberec,  v  hejtm.  jabloneckém, 
má  322  d.,  22  obyv.  č.,  2838  n.,  2  j.  národ. 
(1900),  far.  kostel  sv.  Petra  a  Pavla  z  r.  1788, 
kongregace  milosrd.  sester  sv.  Kříže,  dvě 
lOtř.  školy  obec.,  dvě  3tř.  měžt.  pro  chl.  a 


div.,  průmysl,  pokrač.  šk.,  veřej,  nemocnici, 
2  pošt.  a  2  telegraf,  úřady,  telefon ;  slévárnu 
železa,  strojírnu  hospod,  strojů,  sklárnu,  bru- 
sírny skla,  výrobu  zboží  porculán.,  papírnu, 
prádelnu  bavlny,  broušení  a  sekání  skla  a 
sklen,  perel,  výrobu  a  obchod  ve  zboží  bavl- 
něném. —  Okr.  soudmána  rozloze  96*65  *m* 
3902  d.,  1219  obyv.  č.,  27.565  n.,  31  j.  nár.; 
z  29.229  přitom,  obyv.  26.332  katol.,  219  evang., 
136  žid.,  2542  j.  vyzn.,  z  nich  1384  muž.,  1503 
žen.  (1900). 

Tan-ra,  správně  Htamra,  viz  Quelpart. 

Taarek,  zool.,  viz  Cen  tet  es. 

TaallUo  Luigi,  básník  ital.  (*  1510  ve 
Venose  —  f  1568  v  Teanu).  Vstoupil  do  slu- 
žeb dvorských  a  provázel  r.  1551  Dona  G ar- 
ci a,  syna  místokrále  neapolského.  na  cestě 
do  Tunisu.  Účastnil  se  také  výprav  proti 
Turkům,  vynikaje  osobní  udatností.  Později 
byl  capi  táno  di  giustizia  v  Gaetě.  T.  jest 
z  nejdovednějších  a  nejoriginálnějších  bás- 
níkův italských  a  zvláště  jeno  lyrické  básně, 
k  nimž  nadchla  jej  láska  k  jisté  vznešené 
dámě,  bezpochyby  Marii  ďAragona,  choti 
marchesa  del  Vasto,  vynikají  ohněm  a  ver- 
vou i  dokonalou  formou,  jsouce  plny  nála- 
dových obrazů  krajinných,  byt  i  tu  i  tam  ho- 
věly nevkusu  tehdejší  doby.  Napsal  //  vende^ 
miatore  (Neap.,  1534),  pro  kterouž  poetickou 
prvotinu,  sic  duchaplnou,  ale  poněkud  kluz- 
kou, byly  za  papeže  Pavla  IV.  jeho  spisy 
dány  na  index.  Ve  Stant^e  a  don  Pedro  di 
Toledo  (1547)  líčí  se  zvláštní  jemnosti  roz- 
košné přímořské  zahrady  místokrálovy,  kdežto 
Capitoli  jsou  většinou  epištoly  po  způsobe 
Aríostových  satir,  dílem  také  burlesky  po 
způsobe  Berniově.  Mimo  to  dlužno  uvésti 
naučné  básně  Da  balia  (z  pozůstalosti,  Ver- 
celli,  1767)  a  //  podere  (Tur.,  1769),  nejlepší 
báseň  italská  toho  druhu.  Když  Pius  IV. 
zrušil  zákaz  spisů  T-vých,  T.  napsal  nábožen- 
ské epos,  počaté  již  r.  1539:  Lagrime  di  San 
Pietro  (Neap.,  1585),  ač  ho  nedokončil.  Zmínky 
zasluhuje  také  dramatická  báseň  z  mladších 
let  T-vých  /  due  pellegrini  (t.,  1631).  Básně 
T-vy  vyšly  jakožto  Poesie  liriche  edite  ed  ine^ 
dite  (Livomo,  s  udáním  Londýn,  1782),  pak 
od  F.  Fiorentina  vydány  v  Neapoli  r.  1882 
se  životopisem  a  kommentářem;  Capitoli  gio' 
cosi  e  satirici  od  Volpicella  (t..  1870).  Pravý 
text  Lagrime  di  San  Pietro  vydán  až  r.  1606 
v  Benátkách.  Opere  di  Luigi  T.  (Ben.,  1738) 
nejsou  vydáním  úplným.  Srv.  Flamini,  Sulle 
poesie  del  T.  di  genere  vario  (Pisa,  1888); 
t.,  L'egloga  e  i  poemetti  di  Luigi  T.  (t., 
1893).  ^ 

TaAski:  1)  T.  Ignác y,  veršovec  polský 
(♦  1761  —  t  1805),  byl  ve  službách  Rzeczi 
pospolité  a  po  jejím  úpadku  přišed  o  ma- 
jetek i  úřad  usadil  se  ve  visce  Izdebně,  kde 
zemřel.  Z  jeho  spisův  nejdůležitější  jest  RC' 
lacja  deputacji  do  eg^aminowania  sprawjr. 
o  bunty  oskar{onych  na  sejmie  lygo  uc^y- 
niona.  Jeho  práce  drobné  a  veršované  vyšly 
po  jeho  smrti  (Varš.,  1808).  íeho  dcera  byla 
Klementyna  Hoffmannowa  (viz  Hoff. 
mann  1). 


80 


Tan-šui  —  Tantalos. 


2)  T.  Józef,  publicista  (*  1805  ve  Var- 
šavě). Před  r.  1831  sloužil  ve  vojsku  pol- 
ském, potom  odebral  se  za  hranice,  vstoupil 
do  cizinecké  legie  francouzské,  v  niž  dosáhl 
stupně  kapitána.  Za  války  krymské  řídil  kor- 
respondenčni  kancelář  francouzskou.  Kromě 
četných  článkův,  otištěných  v  rozličných 
časopisech,  vydal:  VEspagne  en  184S  et 
iS44t  littres  iur  les  moeurs,  politique  et  sur 
ia  demiére  révolution  de  ce  pays  {Pzř.t  1844); 
Tahleau  statistique^  politique  et  moral  du  sy" 
stéme  militaire  de  la  Russie{t,  1833);  Vqyage 
autour  de  la  Chambre  de  députés  de  France 
(t.,  1845—47);  Holland  House  (t.,  1848);  Ow- 
quante  années  ďexil  (t,  1880);  Wspomnienia 
t  wygnania  (Krakov,  1881). 

Tan-iiil  viz  Tam-sui. 

T&nta,  místo  v  dolním  Egyptě  mezi  nil- 
skými rameny  Damiettským  a  Rosettským. 
hl.  m.  provincie  Garbie,  leží  při  dráze  Ká- 
hira-Alexandria  a  Káhira-Damiette,  výcho- 
diště  trati  do  Sibin  el-Kumu.  T.  má  57.289 
obyv.  (1897),  zámek  chedivův  a  krásnou  me- 
Situ  oblíbeného  svatého  Sejjida  el-Bedavi. 
Proslulé  jsou  zdejší  trhy  výroční  (v  lednu, 
dubnu  a  srpnu),  největší  podniky  toho  druhu 
v  Egyptě. 

Tantae  molis  erat  Bomanam  oondere 
geniem  (lat.),  tolik  námahy  stálo,  řím- 
ský založiti  národ.  Citát  z  Vergiiiovy 
Aeneidy  L,  33. 

Tantal  a  jeho  sloučeniny.  Chemická 
značka  Ta,  Atom.  váha  Ta  =  183  (0  =  16), 
T.  jest  poslední  posud  známý  člen  podsku- 
piny prvků:  vanad,  niob,  t.,  nalézajících  se 
v  sudých  řadách  (4.,  6.,  10;  podle  Brau- 
nera:  4.,  6.,  8.)  V.  gruppy  periodické  sou- 
stavy Mendělejeva.  Povaha  těchto  členů  jest 
zásaditější  nežli  korresp.  členů  řad  lichých 
téže  gruppy.  Zásaditosti  u  nich  přibývá  se 
stoupající  atomovou  váhou.  Nejvyšší  oxydy 
však  projevují  se  zřetelně  charakterem  ky- 
selým. V  mnohých  vlastnostech  prvky  tyto 
podobají  se  sousedním  členům  chrómu,  mo- 
lybdenu, wolframu  gruppy  VI.  Význačnými 
formami  slučovacími  u  t-u  jsou  kysličníky 
typů  /?,0,  a  R^Oi  a  jejich  odvozemny. 

Na  stopě  t-u  byl  již  r.  1801  Hatschett, 
ale  teprve  Eckeberg  rok  později  přesně 
stanovil  jej  jako  součástku  yttrotantalitu. 
V  přírodě  t.  jest  dosti  rozšířen  v  rozmani- 
tých, jmenovitě  kyslikatých,  sloučeninách, 
které  velmi  často  provázeny  bývají  slouče- 
ninami niobu.  Nejdůležitějšími  minerály  t-u 
jsou:  tantalit,  columbit-niobit,  euxe- 
nit,  sjímarskit,  yttrotantalit.  Naleziště 
jednotlivých  těchto  minerálů  jsou:  v  Čechách 
(Pojizeří),  v  Bavorsku,  Finsku  (ostrov  Ki- 
mito).  Švédsku  (u  Ytterby),  Rusku,  Francii, 
Itálii,  v  jižním  Grónsku,  v  Kanadě,  ve  Spoj. 
Obcích  sev.-amer.,  jižní  Africe,  Japane,  v  Au- 
strálii (stibiotantalit)  a  j. 

Kovový  t.  pokoušeli  se  získati  Berzelius, 
Rose,  Marignac  a  j.,  ale  získané  produkty 
byly  velmi  nečisté.  Též  Moissan  redukci 
kyseliny  tantalové  v  elektrické  peci  obdržel 
jen  t.  znečištěný  uhlíkem.  Teprve  v  novější 


době  Werner  v.  Bol  to  n  udává  přípravu 
čistého  kovového  t-u  a  to: 

a)  elektrolytickou  redukcí  vodivých  kys- 
ličníků vysoce  rozžhavených  a  ve  vakuu; 

b)  tavením  práškovitého  kovu  (přípravě- 
ného  podle  Berzelia  a  Roseho)  v  elektrickém 
oblouku  a  vakuu* 

Kovový  t.  roztavený  připomíná  barvou  pla« 
tinu,  jeho  spec.  hmota  ^  16*5,  taje  mezi  2250 
až  2300^  jest  neobyčejně  tažný.  Několikráte 
do  červena  zahřát  a  kován  nabývá  tvrdosti, 
která  neliší  se  valně  od  tvrdosti  démantu. 
Na  vzduchu  se  nemění,  rozpálen  oxyduje  se 
pouze  povrchně.  Oproti  kyselinám  jest  velmi 
resistentní,  pouze  fluorovodík  poněkud  jej 
rozpouští.  Upotřebuje  se  ho  výhodně  podle 
návodu  Fcuerleinova  k  výrobě  elektric- 
kých žárovek. 

U  sloučenin  t-u  známějším  jest  typ  RX^^ 
jemuž  odpovídají  sloučeniny  s  halovými  prvky 
TVíFj,  TaCl^  a  připadne  haloxy-sloučeniny. 
Pentafluorid  s  fluoridem  draselnatým  posky- 
tuje sůl  fluorotantaličné  kyseliny  H^ToF^^ 
K^TaFj  {TaF^,2KF\  kteráž  jest  ve  vodě 
nesnadno  rozpustná  a  na  základě  této  vlast- 
nosti slouží  k  děleni  t-u  a  niobu.  Pentachló- 
rid  vodou  rozkládá  se  v  kyselinu  tantaličnou 
a  chlorovodík.  Z  kyslikatých  sloučenin  jest 
nejdůležitější  kysličník  tantaličný  Ta^O^  a 
jeho  hydráty:  H^TaO^,  případně  HTaO^,  které 
se  zásadami  poskytuji  rozmanité  soli  ortho-, 
metatantalaty,  ve  vodě  většinou  nesnadno 
rozpustné.  Z  peroxysloučenin  zajímavé  jsou 
od  Picciniho  získaný  fluor oxypertantalat 
draselnatý  TaO^F^.2KF,H^O  a  Meliko- 
vem  a  Pisarževským  připravené  odvoze- 
niny pertantaličné  kysehny  HTaO^.nH^O, 
S  dusíkem  známe  sloučeninu  TaN,  B.Ku(ma. 

Tantalit,  minerál  v  kosočtverečných  sloup- 
cích krystallující,  isomorfní  s  columbitem. 
Štěpnost  t-u  jest  nedokonalá,  lom  lasturový ; 
barva  černá,  lesk  polokovo  vý,  poněkud  mastný, 
vryp  temně  Červenohnědý  až  černý.  Tvrd.— 
6— 6Ví,  hust. «  7—8.  Jest  tantalat  a  niobát 
železnatý  nebo  železnatomanganatý,  tudíž 
isomorfní  směs  o  měnlivém  poměru  součástí. 
Jest  neroztopný,  v  kyselinách  velmi  málo  se 
rozkládá.  Vyskytuje  se  obyčejně  pohromadě 
s  beryliem  v  žulových  pegmatitech:  u  Tam- 
mely  ve  Finsku,  Broddbo  a  Finbo  ve  Švéd- 
sku. Fr.Sl-k, 

Tantalos,  podle  starořecké  báje  syn  Zevův 
a  bohyně  hojnosti  Pluto,  měl  svůj  hrad  v  Malé 
Asii  pod  horou  Sipylem  nad  řekou  Hermem; 
příslovečné  bohatství  jeho  tvořily  úrodné 
nivy  se  stády,  táhnoucí  se  dvanácte  dni  cestář 
až  k  ProDontidě.  Těše  se  neobvyklé  přízni 
nebešťanu,  přibírán  k  jejich  hostinám  a  za- 
svěcován v  jejich  tajemství;  ve  své  zpupné 
odvaze  (T.  od  koř.  tla-)  zneužil  důvěry  této 
tím,  že  smrtelníkům  udílel  božského  jídla  a 
nápoje,  nebo  že  prozradil  tajemství  svěřené. 
Tím  krutější  byl  jeho  pád:  sám  ohrožen  jsa 
balvanem  nad  jeho  hlavou  čnícím,  svírán  jest 
v  podsvětí  neukojeným  hladem  a  Žízni,  jež 
dráždí  blízkost  nedosažitelných  jídel  a  ná- 
pojů (odtud  příslovečná  muka  T-ova).  Náhlá 


Tantalova  muka  —  Tanya. 


81 


pak  zkáza  říše  jeho  vykládána  jako  temná 
zfést  o  převratech  přírodních,  podobných 
záhnbč  Sodomy.  Détmi  T-ovými  z  Diony 
byli  hrdá  Niobe  a  Pelops  (v.  t.).  Báji  o  ném 
v  tragédii  zpracoval  Sofoklés.  klk. 

Taatalora  muka  viz  Tantalos. 
Taatalova  iárovka  sestrojena  r.  1904 
dr.  Wil.  z  Boltonu  a  dr.  O.  Feuerleinero,  ře- 
ditelem oddéleni  výroby  iárovek  továrny 
Siemens  &  HaUke  v  fierliné.  Jest  obyčejnou 
iárovkoQ  elektrickou  se  zředěným  prostorem 
vzdnchovým,  s  neobyčejné  dlouhým  svíticím 
vláknem  tantalovým.  Spotřeba  proudu  elek- 
trického jest  1*5—2  watty  na  1  svíčku.  Vý- 
roba vláken  děje  se  podle  Boltona  takto: 
Prášek  z  pentoxydu  tantalového  (7*0,  O^)  a 
vazné  látky  (parafinu)  uhněte  se  v  tvarnou 
hmotu;  z  ní  vyrobí  se  vlákna,  jež  pečlivě 
obalena  uhelným  práikem  praží  se  v  peci 
za  nepřístupu  vzduchu.  Pochodem  tímto 
pentoxyd  změní  se  v  tetroxyd,  načež  se 
vpouští  do  vláken  elektrický  proud  tak  silný, 
ie  vlákna  se  rozžhaví.  Parafín  shoří,  vzav  si 
potřebný  kyslík  z  tetroxydu,  a  tento  přemění 
se  na  čistý  tantal.  Poslední  pochod  děje  se 
v  elektrické  peci  vakuové,  z  niž  ihned  se 
vyssávaji  veškeré  plynné  zplodiny.  Uloženi 
vlákna  v  lampě  podává  vyobr.  č  4168.  Na 
skleněném  -sloupeč- 
ku 5  vytvořeny  jsou 
dva  skleněné  krčky, 
do  nichž  jsou  zality 
závěsné  drátky  nik- 
lové nn.  Tantalové 
vlákno  vy  vedeno 
jest  přes  očka  drát- 
ků tak,  že  nalézají 
se  na  jediné  ploše 
válcové.  Konce  ab 
jsou  připojeny  k  při- 
vodný  m  drátkům  za- 
litým ve  zpodku  tě- 
liska S,  Pro  na- 
pětí 110  volt  a  při 
svítivosti  25  sví- 
ček vlákno  má  prů- 
měr 0  05  wm,  dél- 
ku 650  mm  a  váží 
0*022  jr;  pro  napětí 
220  volt  a  svítivost 
50  svíček  jest  délka 
vlákna  1300  mm.  Žá- 
rovku pro  napětí  220  volt  a  svítivost  25  sví- 
ček není  možno  doposud  vyrobiti.  Doba 
trváni,  t.  j.  doba,  za  kterou  svítivost  lampy 
klesne  o  20Vi>,  odhadnuta  při  lampě  o  110 
volt  a  25  svíčkách  na  600—800  hod.  Její  cena 
jest  nyní  4*8  K. 

Taataliui,  nesy t,  nejesyt,  rod  ptáků  čá- 
povitých  zastoupený  čtyřmi  druhy,  v  tropech 
Afriky,  Asie  i  Ameriky;  význačný  zobákem, 
který  jest  na  slemeni  oblj^,  na  špičce  slabě 
dolů  zahnutý,  a  tím  staví  se  mezi  ibisy  a 
čápy.  Indický  nesyt  T.  leucocephalus  liší  se 
od  afrického  černou  páskou  přes  prsa,  ma- 
lajsky bílými,  nikoli  narůžovělými  krovkami 
v  křídlech.    Všechny  čtyři  druhy  jsou  bílé, 

OttAv  Slovnik  Naučný,  ar.  XXV.  29 1  1906. 


Č.  4168.  Tanttlora  iárovka. 


s  Černými  pemf mi  ve  křídlech  a  ocase.  Ame- 
rický druh  má  lysou  hlavu  i  krk,  ostatní  jen 
obličej ;  lysé  části  jsou  u  prvého  černé,  u  in- 
dického žluté,  u  malajského  černé  a  rudé, 
u  afrického  rumělkově  zbarvené.  Indický  ne- 
syt,  jinak  ibis  pelikánovitý  zván,  náleží 
v  Indii  k  nejobecnějším  zjevům  v  krajinách 
vodou  bohatých;  žije  jednotlivě  neb  v  hei- 
nech,  hnízdí  poblíže  vesnic  na  vysokých 
stromech,  snadno  krotne  a  stává  se  velmi 
přichylným.  Ryby  chytají  nesytové  tak,  že 
drží  otevřený  zobák  pod  vodou  a  nohama 
ryby  i  žáby  z  bahna  vyplaší,  které  pak  mezi 
čelistmi  ptáka  uvíznou.  B£e. 

Tant  ům  bmit  pour  mi«  oméUttm 
[tSn  ďbryj  pur  yn  omlět],  viz  firuit. 

Tantlraia  (z  franc),  podíl  vyměřený  z  vý- 
těžku, a  to  několika  procenty.  Soustava  tan- 
tiémová jest  opakem  soustavy  honorářové, 
při  niž  odměna  vyměřuje  se  určitou,  fixní 
summou  bez  ohledu  na  výtěžek,  kdežto  při 
systému  tantiémovém  osoba  oprávněná 
účastni  se  poměrně  (několika  procenty)  vý- 
těžku. Rozumí  se,  že  soustava  tantiémová 
jest  spravedlivější;  čím  větší  výtěžek,  tím 
větší  t.  a  naopak.  Ty  dostávají  někde  úřed- 
níci, obchodní  pomocníci,  agenti,  dělnici, 
správní  radové  při  akciových  společnostech, 
dramatičtí  a  hudební  autoři  a  j.  Někdy  bývá 
vedle  pevného  honoráře  stanovena  ještě  t. 
Veliký  význam  má  soustava  tantiémová 
v  právě  autorském.  Dnes  jest  již  téměř  vše- 
obecně zaveden  usus,  že  autor  díla  drama- 
tického a  dramatickohudebního  dostává  od 
divadelního  ředitele  odměnou  za  svoleni,  že 
dovolil  provozovati  své  dílo,  několik  procent 
z  přijmu  představení  (t.  zv.  t-my  autorské, 
franc.  ies  droiis  ďauteur).  U  Hárodnibo  di- 
vadla v  Praze  platí  se  za  celovečerní  kus 
(podle  délky)  5— 77o»  výjimečně  i  t.  v  jiné 
výši  smluvené.  Za  aktovky  platí  se  aici  méně 
(rovněž  podle  délky).  V  cizině  u  větších  di- 
vadel jest  v  obyčeji  platiti  t-my  vyšší,  pra- 
vidlem 107o« 

Tantra  (vl. » osnovy «)  jsou  jisté  spisy  san- 
skrtské,  podobné  puránůro,  v  nichž  ve  formě 
rozmluv  boha  Šiva  s  jeho  ženou  Umou  vy- 
kládá se  o  stvoření  a  příštím  konci  světa, 
zvi.  pak  o  otázkách  týkajících  se  rozličných 
obřadů  náboženských  a  způsobů  zbožného 
pohrouženi  se  v  úvahy  o  Dožstvi.  T.,  která 
jsou  mimo  Indii  posud  velmi  nedokonale 
známa,  jsou  spisy  uznávané  hl.  od  rozl.  sekt, 
t.  zv.  Šaktů  (v.  t.).  ^Of. 

Tannooi  [-iiči]  Bernard  o,  politik  ital. 
(♦  1698  —  t  1783),  byl  professorem  práva 
na  universitě  v  Pise.  Když  Karel  VII.  do- 
sedl na  trůn  neapolský  r.  1735,  povolal  T-ho 
za  prvního  ministra,  a  tento  jal  se  zaváděti 
liberální  reformy:  pustil  se  do  boje  s  ducho- 
venstvem a  s  aristokracii,  vyhnal  jesuity,  ale 
r.  1777.  kdvž  se  dostala  k  vládě  královna 
Karolina,  T.  byl  svého  místa  zbaven  (viz 
Sicílie,  str.  126a). 

Tannki,  liška  kuní,  viz  Lišky,  str.  144a. 

Tanya  ftaňa|,  maď.,  poplužní  dvůr  ležící 
mimo  obec. 


82 


Tanypus  —  Tapia. 


Tansrpiui  Mg.,  rod  z  čeledi  pakomárů 
(Chironomidae),  který  má  tykadla  obou  po- 
hlaví 15Člená,  s  článkem  předposledaim  u  sa- 
mečka  tak  dlouhým  nebo  delším  než  všecky 
ostatní  dohromady  a  článkem  posledním 
krátkým  hrotitým*;  u  samičky  jsou  všecky 
články  kulovité.  Způsob  života  jest  podobný 
jak  u  celé  této  čeledi;  larvy  žijí  ve  vodě. 
Z  Četných  druhů  zjištěno  v  Čechách  deset; 
zdržují  se  při  vodách  a  v  křo vinách.    Kpk, 

Tanzlmát  (arab.  plur.  od  taniim,  naří- 
zení ;  souvisí  se  slovem  nizám,  řád,  pořádek) 
v  Turecku  tolik  jako  nařízení,  reformy,  opravjr 
v  soudnictví  a  správě.  Zvláště  však  rozumějí 
se  slovem  tím  základní  zákony  turecké,  vy- 
dané sultánem  Abd-ul  Medžídem  při  vstou- 
pení na  trůn  3.  list.  1839. 

Taoismni  (z  čin.  tao,  rozum),  slově  ná- 
boženství čínské  sekty  Tao-ssí  č.  taoistů, 
která  uctívá  Lao-tsí  jakožto  svého  zakladatele, 
ač  neprávem,  tím  více,  poněvadž  dnešní  t. 
s  naukami  Lao-tsíov^mi  nemá  nic  společného 
a  jim  ani  nerozumí.  (Srv.  Čína,  str.  710.) 
T.,  rozšířený  zvláště  ve  třídách  nižších  a 
uznaný  za  náboženství  státní,  jest  směsí  kultu 
předkův  a  přírody,  prostoupenou  živly  budd- 
histickými,  při  níž  velikou  úlohu  hraje  zaklí- 
nání duchů.  Božstev  a  geniů  t.  má  nepře- 
hledné množství;  v  čele  bohů  stojí  » vzne- 
šený panovník*  Y-huang-šang-ti.  Z  geniů 
jsou  prvními  pah-siové,  t.  j.  osm  geniů,  v  je- 
jichž čele  je  Šeu-sing  »bůh  dlouhého  života<. 
T.  tak  jako  buddhismus  věří  ve  stěhování 
duší.  Kněží  náboženství  tohoto  šlovou  taotsi 
a  dělí  se  v  kněze  světské  a  řádové,  kteří  se 
nezení.  V  čele  kněžstva  stoji  thien-tsi  »mistr 
nebesc,  zosobněni  prvního  boha,  jakýsi  papež 
sídlící  na  sev.  hranici  provincie  Ku-kienu  na 
Lun^-fu-šanu,  »hoře  draka  a  tygra*,  ale 
nemá  žádného  rozhodujícího  vlivu,  ani  hier- 
archického ani  politického.  T.  býval  kdysi 
u  veliké  vážnosti  na  dvoře  čínských  císařů, 
ač  nyní  jeho  význam  značně  poklesl.  Litera- 
tura t-mu  je  velmi  rozsáhlá,  ale  namnoze 
málo  přístupná.  Srv.  de  Rosný,  Le  Taoísme 
(Pař.,  1892). 

Taormina,  město  v  ital.  prov.  messinské 
na  Sicílii,  kraji  castrorealském  na  žel.  dr. 
Messina-Catania-Siracusa,  má  4351  oby  v. 
(1901).  Jest  opevněno,  má  starou  maurskou 
tvrz,  5  klášterů,  několik  kostelů,  hospitál, 
pěstuje  se  tu  víno  a  olivy,  obchod  vínem 
a  obilím;  je  navštěvováno  jako  klimatické 
místo  léčebné.  Na  obvodu  města  jsou  zříce- 
niny řím.  města  Tauromenium,  zvláště  je  za- 
chováno divadlo,  vodovod,  chrám,  hroby  a  j. 
Nedaleko  na  skále  stojí  maurský  hrad  Mola, 
dříve  stát.  vězeni,  na  blízku  s  mramorovými 
lomy.  T.  byla  založena  r.  736  př.  Kr.  od  Chal- 
kidských  jako  Naxos.  Odtud  byly  založeny 
Catana  a  Leontini.  R.  403  byl  Naxos  roz- 
bořen od  Dionysia  Syrakuskcho,  ale  r.  396 
osada  byla  znovu  vystavěna  na  nedalekém 
návrší  pod  jménem  Tauromenium.  R.  358 
přistěhoval  se  tam  poslední  zbytek  obyvatel- 
stva starého  Naxu.  T.  utrpěla  silně  za  vzpoury 
sicil.  otrokův  a  za  války  občanské,  kdy  r.  36 


př.  Kr.  od  Octaviana  byla  dobyta.  Vyslaní 
sem  římští  osadníci  nedovedli  města  po- 
vznésti, za  to  pod  vládou  Arabův  a  Normanů 
bylo  pro  svou  strategickou  důležitost  dobře 
opevněno. 

Tapaohola  [-čúla],  hl.  m.  mexického  de- 
partementu Soconusco,  má.  4700  oby  v. 

Tapajos  [-žóz],  pravý  mohutný  přítok 
Amazonky,  vznikající  v  brazil.  státě  Matto 
Grosso  soutokem  dvou  řek:  východ,  ria  Ari- 
nos,  jež  vyvěrá  na  plošině  Matta  Grossa  ne- 
daleko pramenů  Cuyaby,  zdroj  nice  to  Para- 
guaye,  a  západnějšiho  liajurueno  prýštícího 
na  sev.  od  města  Matto  Grosso.  Po  soutoku 
svém  v  ř.  T.  teče  tento  severním  směrem 
jsa  již  splavným  pro  lodi.  Ale  od  ústí  ria  Sao 
Joao  da  Barra  následuji  v  délce  100  km  vodo- 
pády a  prahy  {cachoeiras),  jež  plavbu  zne- 
možňují. Avšak  dalších  500  km  T.  je  opět 
splavný,  až  nastává  nová  řada  vodopádů, 
z  nichž  největší  je  Salto  do  Apuhy,  350  km 
nad  ústím  T-u  u  Santaremu.  Pak  je  tok  jeho 
opět  klidný;  lodím  jsou  nebezpečny  více 
sev.  větry  a  časté  bouře  než  řeka  sama. 
Blíže  se  k  svému  ústí  stále  se  pak  šíří,  až 
tvoři  pravé  jezero.  Vlévá  se  pak  blíže  San- 
taremu do  Amazonky  uraziv  cestu  1680  km 
dlouhou,  z  čehož  je  340  km  splavných  pro 
parníky.  Pobočky  jeho  jsou  dosud  velmi 
málo  známy.  Srv.  Čoudreau,  Voyage  au  T. 
(Pař ,  1897). 

Tapannli  čili  správněji  Tepian-Uli, 
provincie  záp.  pobřeží  ostrova  Sumatry,  nad 
zálivem  Tapanulským,  hornatá  (Lubu 
Radža  1900  m,  Dzaut  1625  m)  s  hustými  lesy 
a  bujnými  lučinami,  na  nichž  se  pasou  vysoce 
ceněni  koně  sumateršti.  Povrch  i  s  ostrovy 
46.877  km*,  oby  v.  bez  ostrovů  195.421  duši, 
s  ostrovy  446.421  (1890).  Hl.  m.  Siboga. 

Taparelli  ďAzeglio  viz  ďAzeglio. 

Taparioa  [*ka],  Itaparica,  ostrov,  viz 
Bahia  2). 

Tapayazliiy  Phiynosoma  orbiculare  Wieg., 
zool.,  viz  Phrynosoma. 

Tapeitry  (fr.  tapisseňe,  angl.  tapestry) 
nazývá  se  barevný  koberec  se  siojmým  vla- 
sem z  potištěné  osnovy  s  nerozřiznutými 
kličkami  vlasovými.  Rozříznou-li  se  kličky, 
vznikne  koberec  t.-velour.  Oba  tyto  koberce 
označuji  se  též:  napodobený  brusselský  a 
napodobený  Wiltonův  koberec.    BerouŠek. 

Tapetám,  lat,  zvi.  lesklá  vrstva  vyskytu- 
jící se  mezi  sítnici  a  cévnatkou  u  některých 
zvířat,  na  př.  u  ryb,  mořských  ssavců,  šelem 
a  přeŽvýkavců.  Zajisté,  že  se  tím  podporuje 
vyzařováni  světelných  paprsků  z  oka,  jakž 
na  př.  pozorujeme  u  psů  a  koček. 

Tapety  viz  Čalouny. 

Tapia  don  Eugenio,  špan.  básník  a 
spis.  (♦  1783  —  t  1860),  studoval  práva,  za 
války  o  samostatnost  redigoval  svobodo- 
myslné časopisy,  r.  1820 — 23  byl  ředitelem 
státní  knihtiskárny,  r.  1823  vypověděn,  r.  1830 
vrátiv  se  zvolen  do  kommisse  zákonodárné, 
stal  se  generálním  ředitelem  studii  a  členem 
akademie.  Skládal  básně  žertovné  a  satirické 
pod  pseudonym.  Machu  ca:  Ensayos  satiri- 


Tapiawa  —  Tappert. 


83 


cos;  Viage  de  un  curioso  por  Madrid  a  j.; 
napsal  romány  El  mar  en  estio  a  La  vleje^^ 
xoamenité  déjiny  civilisace  ápan.  Historia 
de  la  civilisacion  espaňola  (Madr.,  1840,  4  sv.), 
vydával  »Bib]ioteca  de  autores  espafiolesc 
<t.,  1877,  67  8V.)?  »£lementos  de  juríspru- 
dencia  mercantil  (t.,  1828,  15  sv.,  nové  vyd. 
1845,  10  sv.).  Jeho  Poesias  liricas,  satfricas 
Y  dramaticas  vyšly  r.  1821  ve  2  sv. 

Tapiawa  (ném.  Tapiau),  m.  v  okr.  velav- 
ském  prus.  vlád.  obvodu  královeckébo  na 
pr.  břehu  Pregoly,  od  niž  děli  se  tu  Deima 
jdoud  keKurskému  Haiíu,  při  trati  Královec- 
Eydtkuhnen  prus.  stát  drah,  má  4320  obyv. 
Ze  zámku  Německých  rytířů  založ.  r.  1351, 
na  němi  zemřel  r.  1568  Albrecht  Braniborský, 
zřizena  r.  1792  polepšovna.  Mimo  to  je  tu 
to  v.  na  sušenky,  cukrovar,  parní  pily,  ob- 
chod s  dřívím  a  zeměděl.  produkty. 

Taple  viz  Tápu  1). 

Tapinaeiis  Daniel,  konvář,  syn  Jana 
T-a,  radního  písaře  kutnohorského,  provo- 
zoval ok.  r.  1590  Živnost  konvářskou  na  Ho- 
rách Kutných,  potom  přesídliv  se  do  Prahy 
koupil  si  r.  1603  dfim  od  Pavla  Panimodesa 
na  Novém  městě.  Zvony  z  jeho  dílny  vyšlé 
jsou  posud  v  některých  chrámech  českých 
<v  Tuněchodech  u  Chrudimě  z  r.  1593, 
u  sv.  Kiliána  blíž  Davle  a  na  Karlově  Týně 
z  r.  1605,  ve  Slavětíně  z  r.  1611  a  j.)* 

Tapinopa  Westr.,  žlutavěhnědý  až  5  mm 
dlouhý  pavooček  z  čeledi  křiŽákovitých  (Ar- 
giopidae),  jenž  své  široké  a  vodorovné  sitkv 
upřádá  v  trávě  blízko  zemi,  pod  kameny  atd. 
Břicho  nahoře  jest  okrášleno  4  páry  okrouh- 
lých skvrn  barvy  černé.  Skoro  kulovité  hlavo- 
hrudí  s  krátkými  a  silnými  nožkami  světle 
hnědými  bez  trnů,  napřed  se  vyvyšuje  toliko 
u  samečků.  U  nás  T.  longideni  všude  rozší- 
řená. Nsk. 

Tapioka  nebo  mandíoka,  n.  cassave, 
škrob  z  hliz  rostliny  Jatropha  Manthot  L., 
viz  Manihot  a  Ságo. 

Tapiři  {Tapiridae)  tvoří  starobylou  čeleď 
ssavcu  lichoprstých,  těla  as  metr  dlouhého, 
s  hlavou  prodlouženou  v  chobot  krátký,  ale 
velmi  pohyblivý,  krku  tlustého.  V  předu  mají 
na  silných  nohách  po  čtyřech  prstech,  z  nichž 
ovšem  nejkrajnější  jest  slabý  a  bezvýznamný, 
na  zadních  nohách  po  třech  prstech.  Chrup 
jest  úplný  podle  vzorce  J  .  !  .  J  .  J.  Stoličky 
jsou  brachydontní  (s  nízkou  korunou),  bilo- 
fodontní  (s  dvěma  příčnými  sedly,  na  nichž 
zfetelně  hrboly  se  zdvihají),  a  nejsou  ještě 
úplně  homoeodontní  (nejpřednéjši  zub  me- 
zemi jest  menší  a  jednodušší).  Ocas  jest 
krátký,  pah^lovitý,  nohy  prostředně  vysoké.) 
T.  vyskytuji  se  již  v  evropském  miocénu  a 
bývali  v  době  třctihorni  rozšířeni  po  vší  zemi, 
c.)í  v^světluie  jejich  zvláštní  zemépi^né  roz- 
šířeni: vyskytujíc  se,  jako  živá  zkamenělina 
z  oligocénu  jednak  v  Zaplní  Indii,  na  Sumatře 
a  Bomeu,  v  Novém  světě  pak  zase  ve  Střední 
a  Jižci  Americe.  Od  druhův  amerických, 
vesměs  jednobarevných,  odděluje  se  středo- 
americký  tapir  hnědý  jako  zvláštní  rod 
Elasmognathus,   s  prodlouženou   nosní  pře- 


hrádkou  mezi  oběma  kostmi  nosními  a  čitá 
dva  druhy :  severní  tapirBairdův(J?.  Bairdi 
Gray)  rozšířený  v  Mexiku,  Hondurasu,  Nica- 
ragui, Costaríce  a  Panamě;  pak  jižnější  ta- 
pir Dowův  {E,  Dowi  Gray)  v  Guatemale 
a  též  v  Costaríce  se  vyskytující.  K  pravým 
t-rfim  náleží  pak  tapír  šabrakový  (Japirut 
indicus  Cuv.),  chobotu  delšího  a  těla  táhlej- 
šího, se  zřetelnějším  prstoví  tým  výrostkem 
v  chobotu  než  u  amerického.  Má  barvu 
temně  černou,  ale  ostře  odlišenou  šedobílou 
šabraku  na  těle.  Druh  tento  byl  teprv  r.  1819 
Cuvierem  bezpečně  popsán,  ač  Číňanům 
dávno  byl  znám.  Tapir  americký  {Tapirus 
americanus  Briss.)  má  krátkou  hřívu  na  šiji 
a  kříži  jednobarevnou  a  kratší  chobot.  Hor- 
ský druh  Tapirus  Roulini  Fisch.  jest  hustě 
srstnatý  s  bílým  vousem  na  tvářích  a  obývá 
v  Andech.  U  prvějšího  druhu  amerického 
jsou  mláďata  jako  u  našeho  kance  divokého 
podél  bíle  pruhovaná  a  tečkovaná.  T.,  po- 
kud  se  jejich  život  ve  volnosti  zná,  zdržuii 
se  samotářsky  v  bahnitých  pralesích  poblíž 
řek,  kdež  vedou  klidný  tupý  život  býložravců, 
pokud  nejsou  zde  většími  kočko  vitými  šel- 
mami, zde  tygry,  tam  jaguáry,  všude  však 
člověkem  pronásledováni.  Člověk  je  horlivě 
stíhá  pro  chutné  maso  a  dobrou  kůži.  V  za- 
jetí jeví  se  dobromyslnými  a  snadno  krotnou. 
Ve  zvěřincích  vídáme  obyčejně  tapíra  ame- 
rického. Bše, 

Tapirina,  zool.,  viz  Tapiři. 

Tapirai,  zool.,  viz  Tapiři. 

TaplBierle  [-sril,  fr.,  čalounictví. 

Tapolosánj  [-čáň]  viz  Topolčany. 

Tapoloxa  [-ca] :  1)  T.,  okr.  městečko  v  uh. 
župě  zalské,  při  žel.  dr.  Ukk-T.,  má  5826 
obyv.  (1900),  ženský  klášter,  lázně  se  sir- 
nými  prameny  a  vinařství.  —  2)  T.,  lázeň- 
ské misto  s  indifferentními  prameny  t.,  v  župě 
borsodské,  okr.  miškoveckém. 

von  Tappelner  Hermann,  lékař  něm. 
(*  1847  v  Meraně).  Vzdělav  se  na  rozličných 
universitách  v  Německu,  habilitoval  se  r.  1877 
v  Mnichově  pro  lékařskou  lučbu  a  stal  se 
posléze  tamtéž  prof.  farmakologie.  Z  jeho 
děl  sluší  uvésti:  AnUitung  \u  chemisch-dia- 
gnostischen  Untersuchungen  am  Krankenbette 
(7.  vyd.  1899);  Lehrhuch  der  Ár\neimitteHehre 
(3.  vyd.  1899). 

Tappert  Wilhelm,  hud.  spisovatel  něm. 
(*  1830  v  Ober-Thomaswaldau  u  Boleslavce 
ve  Slezsku).  Studoval  na  učitelském  semi- 
náři v  Boleslavci  a  působil  také  několik  let 
jako  učitel  na  různých  místech.  Teprve  r.  1856 
odebral  se  ,do  Berlína  chtěje  se  věnovati  vý- 
hradně hudbě  a  navštěvoval  novou  hud.  aka- 
demii vzdí  lávaje  se  zejména  u  professorů 
Kullaka  a  Dchna.  Později  b\l  opět  několik 
let  učitelem  ve  Velkém  Hlohové,  načež  usa- 
I  dil  se  r.  1866  trvale  v  Berlině  a  vydával  tam 
I  r.  1878—81  »Allgemeine  Deutsche  Musik- 
I  zeitung*,  do  niž  psal  četné  články.  Samo> 
I  statně  vydal  řadu  duchaplných  a  důklad- 
ných spisů,  jako:  Musik  und  musik,ilische  Er- 
I  liehung  (Berl.,  1867);  Musikalische  Studien 
I(^t.,   1868);    I^^^  Verhot  der  Quintenparallelen 


84 


Taprobane  —  Tarabulus. 


(Lip.,  1869)  a  j.  S  velikou  energii  postavil 
se  na  strana  Richarda  Wagnera  a  četné  jeho 
příspěvky  k  oceněni  Wagnera  náleží  k  nej- 
lepším pracím  o  Wagnerovi  vůbec  Tak  na- 
psal: Wagner- Lexikon,  WÓrterbuch  der  Un- 
hóflichkeit,  enthaltend  i^robe,  hóhnende,  gehdS" 
siffe  und  verláumderische  Ausdrůcke,  weiche 
gegen  den  Meister  Richard  Wagner  etc,  ge- 
braucht  worden  sind  (1877,  2.  vyd.  pod  tit. 
Richard  Wagner  im  Spiegel  der  Kritik,  1903); 
Leit/aden  Jůr  d.  Ring  d.  Nihelungen  (1881); 
Fůr  und  wider  Pareifal  (1882  ;  Richard  Wag- 
ner,  sein  Leben  und  seine  Werke  (Elberf., 
1883);  Wandernde  Melodien  (2.  vyd.  Lip., 
1890);  mimo  to  svazek  Gedichte  (Berl.,  1878). 
Zpracoval  také  staroněmecké  písně  s  prů- 
vodem klavíru  a  vydal  několik  pěkných  kusů 
klavírních  a  písní.  Byl  také  učitelem  naTaus- 
sigově  akademii  pro  vyáái  hru  klavírní  a  žije 
posud  jako  hud.  referent  v  Berlíně. 

Taproban*  viz  Ceylon. 

Taptl,  h  v  britské  Přední  Indii  vyvěra- 
jící v  Narbadě  (Střed.  Provincie),  teče  smě- 
rem východním  Berárem,  KándéŠí  a  vlévá  se 
nedaleko  Surátu  do  zát.  Cambayské.  Tok 
její  je  736  km  dlouhý,  poříčí  měří  77.000  frm*. 
Na  březích  rozkládá  se  na  150  posvátných 
mist,  nebof  T.  požívá  úcty  stejně  jako  Nar- 
báda. 

Tapn:  1)  T ,  tur.,  poplatek  z  nástupu,  resp. 

f>řevodu  pozemků ;  z  toho  t.-senet(=tapuová 
istina)  čili  zkráceně  t.,  v  Bosně  a  Hercego- 
vině tapie,  držební  listina,  kterou  vlastník 
nemovitostí,  pokud  nejsou  zapsány  v  po- 
zemkové knize,  legitimuje  se  jako  opráv- 
něný ;  z  toho  též  t.-m  e  m  u  r  (=  tapuovi  úřed- 
níci), státní  úředníci  turečtí,  kteří  spravovali 
státní   (t.   zv.   mirijové)   statky   a   vydávali 

0  nich  (o  jejich  přechodu  s  osoby  na  osobu) 
za  tapuový  poplatek  —  t.  —  tapije.  V  Bosně 
a  Hercegovině  nevydávají  se  již  tapije,  po- 
něvadž znenáhla  všude  zavedeny  byly  po- 
zemkové knihy. 

d)  T.  viz  Tabu. 

Taqnary,  levá  pobočka  jihoamer.  řeky 
Paraguaye,  pramenící  se  z  posud  málo  zná- 
mých pramenů  na  Serra  dc  Cayapo;  teče 
směrem  východním  a  vlévá  se  dvěma  hrdly 
mezi  Corumbou  a  Albuquerque  do  Para- 
guaye. Tok  její  měří  750  /rm  a  je  z  včtší 
části  splavný. 

Tar,  řeka  v  ruském  Turkistáně,  viz  Ka- 
radarja. 

Tara,  z  arab.,  značí  váhu  obalu  zboží, 
na  př.  pytlů,  sudů,  beden  a  pod.  Odečte- 
me-li  taru  od  celkové  váhy  (brutto),  do- 
staneme skutečnou  čistou  vánu  zboží  (netto). 
T.  určuje  se:  1.  přesným  vážením  obalu 
(nettotara);  2.  podle  zvyklých  praktických 
pravidel  (usotara);  3.  pro  každý  kus  obalu 
bére  se  určitá  váha   (collitara),   na   př. 

1  pytel  váži  1  kg\  4.  udává  se  v  procentech 
hrubé  váhy  (procentová  t);  5.  béřc  se 
střední  hodnota  z  několikeré  ncttotary  (prů- 
měrná, střední  t.).  Bývá  zvykem  u  někte- 
rých obchodníků,  že  dávají  ke  svému  zboží 
při  vážek,   aby    píedešli    ztrátě  vysycháním. 


provážením  a  pod.  Přívažek  tento  vyjadřuje 
se  zvětšením  tary  o  t.  zv.  super  taru  Č. 
soprotaru. 

Tara:  1)  T.,  památný  pahorek  v  irském  hrab. 
Meath,  sz.  od  Dublina,  10  km  jv.  od  Naván u, 
kde  stával  palác  irských  králův  a  r.  554 
shromáždil  se  poslední  parlament  za  krále 
Diarmida.  Proto  r.  1843  0'Connell  svolal 
sem  veliký  tábor. 

2)  T.,  řeka  v  Asii,  sbírá  vody  v  tomské 
gub.  z  blata  Vasjuganského  a  vlévá  se  v  to- 
bolské  gub.  s  pravá  do  Irtyše.  Jest  378  Irm 
dlouhá,  na  jaře  plaví  se  po  ní  dříví.  Dolina 
její  jest  obydlena.  Největší  přítoky  (s  pravá) 
jsou  Iča  a  Čok. 

3)  T.,  új.  město  tobolské  gub.  na  levém 
břehu  Irtyše  se  7712  oby  v.  (z  nichž  300  jino- 
rodců  a  200  vypověděnců);  stanice  parníků; 
obchod  se  sádlem,  máslem,  kožemi,  kožiái- 
nami  a  obilními  produkty.  Několik  kostelův 
a  3  školy;  ženské  progymnasium;  několik 
ústavů  dobročinných.  Město  T.  založeno  bylo 
r.  1594.  -  Újezd  tarský  má  na  81.414  km* 
159.572  obyv.  Pp. 

4)  T.,  prov.  egyptsko -angl.,  viz  Taká. 
Taraba  Adam,  mistr  konvářský  a  soused 

v  Hradci  Král.  v  2  pol.  XVL  stol.  Hotovil 
velmi  řemeslně  rozličná  díla  konvářská  do 
okolních  kostelů  a  panských  sídel,  z  nichž 
posud  zachovaly  se  pěkné  zvony  s  českými 
nápisy  v  České  Skalici  z  r.  1577  a  v  Chle- 
nech  na  Královéhradecku  z  r.  1578. 

Taraban,  měděný  kotlík,  potažený  kozí, 
jehož  užívala  polská  jízda  podobně,  jako  pě- 
chota bubnu.  Později  t.  značilo  buben  vůbec. 

Tarabolai,  Tarabolus-eš-Šám  (syrsky 
Tripoii),  hlav.  m.  sandžaku  t.  jm.  v  tur.  vi- 
lájetě  bejrútském,  na  syrském  pobřeží  65  km 
sevv.  od  Bejrútu,  na  úpatí  Džebelu  Turbulu, 
výběžku  libanonského,  má  30.000  obyv., 
z  nichž  kol  5000  křesťanů  a  1400  Maromtů. 
Skládá  se  ze  tři  částí:  nejvýše  položené 
tvrze  středověkého  vzhledu,  ale  nyní  značně 
zpustošené.  Horního  města  níže  se  rozklá- 
dajícího, a  vlastního  přístavu  £1  Mina,  mezi 
nimiž  táhne  se  zšíři  2  km  rovina  pokrytá 
morušovými  a  oranžovnikovými  sady  a  vi- 
nicemi. Él  Mina,  foinická  Mechta^  rozkládá 
se  podle  polokruhovité  zátoky  chráněné  sice 
ostrůvky,  ale  s  rejdou  otevřenou  sever,  vě- 
trům. V  celém  městě  je  20  mešit,  někter  j 
mají  i  knihovny,  15  kostelů,  několik  klášte- 
rův  a  četné  školy,  mezi  nimi  i  francouzská. 
Obchod  mají  v  rukou  Řekové.  Vyvážejí  se 
citrony,  granát,  jablka,  olivový  olej,  surové 
hedvábí,  vlna,  výtečné  syrské  houby;  dová- 
j  zejí  pak  potraviny,  tabák,  železo,  uhlí  a  j. 
V  zámořském  obchodě  převládá  Řecko,  pak 
Anglie  a  Francie.  —  Již  v  době  foinické  JVí- 
polxs  bylo  roz  ěleno  na  3  části  oddělené 
zdí,  kvetlo  v  době  Alexandrově  i  římské, 
až  padlo  r.  639  do  rukou  muhammedán- 
ských.  Byvši  dobyto  r.  1109  Bertrandem,  sy- 
nem Raimunda  Toulouského,  stalo .  se  sí- 
dlem hrabat  tripolských,  poddaných  kiáli 
jerusalemskému.  V  této  době  rozkvetlo  znova, 
ale  bylo  r.  1289  Kelávunem  z  větši  části  zbo- 


Tarač  —  Taránek. 


85 


Feno.  Upadnuvši  pod  turecké  panství  r.  1517, 
stalo  se  hlav.  m.  pašaliku,  nynčjáiho  bejrút- 
ského. 

Tanidy  odrfida  psa,  tolik  jako  doga  (viz 
Pes.  str.  580). 

Tarafa  Amr  ben  al  Abd  al  Bekri, 
vynikající  básník  staroarabský  doby  před- 
islámské,  VI.  stol.  po  Kr.,  jeden  z  autorů 
mnallak  (v.  t.).  Žil  u  dvora  hírského  vla- 
daře Amra  bna  Hinda  jako  společník  jeho 
bratra  Kábúsa.  Posměšné  verše  na  vladaře 
vydaly  jej  pomsté  tohoto,  který  kázal  jej 
utratirJ.  Zemřel  v  mladistvém  veku,  za  živa 
byv  pohřben  v  Bahrein  při  zálive  Perském. 
Sestroa  jeho  byla  slavená  básnířka  arabská 
Chirnik,  jejii  básně  vydal  Cheikho  (Bejrút, 
1897).  T.  proslul  ve  světě  arabském  jako 
básník  bujného  mládí,  vína  a  lásky,  něžného 
citu,  a^e  i  Žárné  smyslnosti.  V  muallace  jeho 
vyniká  popis  velblouda,  do  nejmenšich  po- 
drobnosti anatomických  jdoucí.  Sk<  tá  i  jinak 
věrný  obraz  života  a  názorft  pohanského 
ArabÁ  z  dobré  rodiny.  T.  vládl  i  satirou. 
Díván  poesie  T-fovy  vydaný  Ahlwardtem 
v  Six  Diwans  (Londýn,  1870),  uspořádán 
nově  úplně,  ale  slabě  M.  Seligsohnem,  Le 
Diwa'n  de  T.  s  kom.  AMamovým,  překladem 
a  poznámkami  (Pař.,  1901).  Srv.  i  B.  Vanden- 
hoff,  Nonnnlla  T-fae  poetae  carmina  (s  lat. 
překl.,  fierl.,  1895).  K  oběma  srv.  >ZDMG.c 
LI  a  LVI.  Dk. 

Tarai  viz  Himálaja,  str.  295  «. 

Tarakáa  viz  Švábi. 

Tarakanová  kněžna.  Tímto  jménem 
známy  jsou  v  ruské  historii  kněžny  dvě: 

1)  Ť.  Avgusta  narodila  se  z  morgana- 
tického  manželství  carevny  Alžběty  Petrovny 
8  pol.  maršálkem  A.  G.  Razumovským  okolo 
r.  1744.  O  ni  víme  jen,  že  byla  odvezena  za 
hranice,  avšak  r.  1785  z  rozkazu  Kateřiny  II. 
přivezena  zpět  a  dána  do  ivanovského  klá- 
štera v  Moskvě,  kde  žila  jako  sestra  Dosi- 
feja  do  smrti  (1810),  konajíc  mnoho  dobro- 
diní. Byla  pohřbena  okázale. 

2)  T.  Alžběta  samozvanka  byla  dobro- 
družná koketka  záhadného  pfivodu,  podle 
některých  byla  dcerou  pražského  hostin- 
ského. Jsouc  pronásledována  věřiteli,  pro- 
cestovala pod  různými  jmény  skoro  celou 
Evropu.  Od  r..  1774  vystupovala  jako  prae- 
tendentka  rus.  trůnu,  vydávajíc  se  za  ne- 
maDŽelskou  dceru  carevny  Alžběty  Petrovny. 
T.  r.  dlela  v  Dubrovniku  s  knižetem  Radzi> 
willem,  jenž  pro  ni  pracoval  v  PoUku.  Když 
se  ji  záměr  nepodařil,  odešla  do  Řima,  kdež 
svými  písemnými  styky  upozornila  na  sebe 
diplomaty  četných  států.  Tehdy  se  za  ní  do 
Říma  vypravil  kníže  Orlov,  jenž  si  získal 
její  přizeft,  vstoupil  s  ní  v  líčený  sňatek, 
avšak  z  rozkazu  carevny  Kateřiny  II.  dal  ji 
v  Li  vor  ně  zatknouti.  T.  byla  pak  dopravena 
na  Rus  a  uvězněna  v  Petropavlovské  tvrzi, 
kdež  zemřela  na  souchotiny  4.  pros.  1775. 
Byla  pohřbena  beze  všech  obřadů.  Z  jejího 
Života  čerpali  látku  mnozí  romanopisci,  na  př. 
G.  P.  Danilevskij,  jenž  r.  1883  vydal  román 
»Kněžna  T.c  Srv.  P.  Mcljnikov,  Kňažna  T. 


i  princessa  Vladimirskaja  (»Rus.  Věstnikc, 
1867,  č.  5,  6,  8);  V.  Rudněv,  Inokiňa  Dosi- 
feja  (»Dušepolěznoje  čtěnie<,  1876,  č.  12); 
Vasiljčikov,  Semějstvo  Razumovskich  (sv.  I., 
1880)  a  j.  v.  Skč. 

Tarakjaaa,  kmen  turkmenský  v  Zakav- 
kázi,  viz  Kavkaz,  str.  112^. 

Tarakl^a,  bulh.  kolonie  v  Bessarabii, 
Újezdě  akermanském,  založená  r.  1813,  má 
3455  obyv.,  pravoslavný  chrám,  národní  uči- 
liště a  řemeslnou  školu. 

Taran  viz  Beran  2). 

Taranakl,  provine,  distrikt  na  N.  Zea- 
landě,  zaujímá  jz.  cíp  Severního  ostrova 
{North  Island)  a  má  na  2,137.000  akrů  37.855 
obyv.  (1901).  Půda  i  podnebí  svědčí  chovu 
dobytka.  Hl.  m.  New  Plymouth  (v.  t). 

Taranoon  [-kón],  m.  ve  španěl.  prov. 
Cuenca,  v  Nové  Kastilii,  78  ^m  jz.  od  Cuency, 
blíže  pravého  břehu  Rianzareso,  při  trati 
Madrid- Cuenca,  má  5316  obyv.  (1897),  z  nichž 
mnozí  bydli  v  jeskyních.  Živi  se  plátenictvím 
a  pěstěním  olivy  i  vinné  révy.  Jihových. 
odtud  porazil  13.  led.  1809  franc.  maršálek 
Victor  Španěly. 

Tarandi  nazývají  se  obyvatelé  Ilijské  do- 
liny (viz  Ilijský  kraj),  kteří  sem  byli  od 
CíAanů  v  2.  pol.  XVIII.  stol.  přesídleni 
z  vých.  Turkistánu,  aby  zde  zvelebili  země- 
dělství (taran  =  pastva)  a  usnadnili  čině 
ovládání  záp.  kraje.  Za  vzpoury  Dungánů  za- 
loženo Kuldžské  chánstvo,  které  r.  1871, 
obávajíc  se  Jakuba  bega,  poddalo  se  Rusku, 
když  pak  Kuldžský  kraj  vrácen  byl  Číně,  T. 
přešli  na  území  ruské  a  byli  usazeni  v  Se- 
mirěČenské  oblasti. 

Taránek  Karel,  zoolog  čes.  (*  1855  na 
Smíchově  —  f  1 888  t.),  studoval  na  městské 
střední  škole  v  Praze,  pak  vědy  přírodní  na 
universitě  pražské,  byl  assistentem  prof. 
Frice  za  působení  jeho  na  české  technice, 
později  assistentem  Musea  král.  Českého,  od 
r.  1882  assistentem  při  stolici  zoolo6[ie  na 
universitě  české,  vykonal  státní  zkoušky  pro 
školy  střední,  r.  1883  stal  se  doktorem  fílo- 
soňe,  od  t.  r.  působil  na  gymnasiu  v  Čáslavi. 
S  horlivostí  nevsedni  a  a  pili  velikou  věno- 
val se  studiu  drobnohledných  ústrojenců 
sladkovodních.  Ve  směru  tom  přičinil  se 
měrou  nemalou  o  poznáni  jejich  zástupců 
ve  vodách  českých  a  obohatil  známosti  naše 
o  nich  v»ibcc,  popsav  i  některé  tvary  nové. 
Bohužel  nomoc  zhoubná  záhy  přerušila  sna- 
živou jeho  činnost  vědeckou.  Z  prací  jeho 
budtež  tuto  uvedeny:  Beiiráge  \ur  Kenntnist 
der  Sússwasser^Rhi^opoden  Bóhmens  {*ZprÁvy 
Král.  čes.  společnosti  naukc,  1881);  C/eber 
einige  Zwischenformen  unter  den  Protú\oen 
(t.,  1883);  Monographie  der  Nebeliden  B6h- 
mens  (> Pojednáni*  Král.  čes.  spol.  nauk, 
VI.  řada,  11.  sv.);  O  amoebdch  vod  český-ch 
(Programm  gymn.  v  Čáslavi  za  šk.  r.  1883 
až  1884).  Byl  též  dlouholetým  spolupracov- 
níkem přírodověd,  časopisu  »Vesmír<,  kdei 
zejména  uveřejnil  souborné  soustavné  práce 
o  rozsivkách,  kořenonoicich  a  nálev- 
ničích,  8  ohledem  na  zástupce  jejich  ve  vo^ 


86 


Taranowski  —  Taras. 


dách  českých,  kteréž  práce  též  vydány  byl3r 
samostatně.  Srv.  životopis  jeho  ve  v> roční 
zprávě  gymn.  v  Čáslavi  za  šk.  r.  1888—89  a 
ve  »Vesniiru€  (roč.  XVIIL). 

Taranowfkl  Andrzej,  diplomat  polsky 
v  XVI.  stol,  vykonal  několikero  poselství 
do  Dánska,  Švédska,  Hollandska  a  Turecka. 
R.  1569  poslán  byv  od  Zikmunda  Augusta 
do  Cařihradu  a  vyřídiv  poselství  vrátil  se 
přes  Rusko  do  Polska,  kteroužto  cestu  vy- 
Učil  v  zajímavém  spise  Krótkie  wypisanie 
drogi  \  Pohki  do  Konstantynopola  a  stamtad 
laé  do  Astrachanu  (vydal  f.  I.  Kraszewski 
v  »Bibl.  polsk.<  na  r.  1860).  T.  byl  potom 
Ještě  dvakráte  v  Cařihradě  (1571  a  1575)  a 
jednou  v  Moskvě  (1572).  Podobné  služby 
konal  Štěpánu  Báthorimu,  kterého  dopro- 
vázel na  výpravách  vojenských  a  od  něhož 
dostal  statek  Bratkowice  v  Sandoměřsku. 
Zemřel  na  poč.  XVII.  stol. 

Tamntas,  název  krytého  cestovního  vozu 
rus.  na  dlouhém  pružinovém  zpodku,  obvyk- 
lého jmenovitě  při  cestováni  po  venkově. 

Tarantella,  neapolský,  původně  snad 
tarentský  tanec,  rychlého  tempa  (presto) 
v  Vs  taktu,  jejž  tančívaji  v  dolní  Itálii  oby- 
čeině  na  ulici  dvě  děvčata  s  castagnettami, 
kaežto  třetí  je  provází  na  tamburinu.  Hudba 
tance  toho  podobá  se  římskému  saltarello. 
Namnoze  uvádí  se  jeií  původ  v  souvislost 
s  tanci,  jimž  přikládána  léčivá  moc  proti 
kousnutí  tarantelly  (tarantuly),  ačkoli  ukázky 
takových  tanců  uváděné  od  starších  spiso- 
vatelů málo  se  podobají  t-le  moderní.  Umělá 
hudba  taneční  záhy  zmocnila  se  i  ťly  a  t. 
stala  se  oblíbenou  formou  bravurních  kusů 
sólových  pro  klavír,  cello,  housle  a  jiné  ná- 
stroje. 

Taranto,  město  it.,  viz  Tarent. 

Tarantula:  1)  T.,  rod  pavouků  (Taren- 
tula  Sund.),  viz  Lycosidae.  —  2)  T.,  rod 
poloŠtirů,  viz  Tarantulidae. 

Tarantnlidae  Fabr.,  jest  čeleď  pološtirů 
{Pedipalpi),  jejíž  rody  žiji  jednak  v  již.  Asii 
{Phrynichus  reniformis  L.,  také  do  vých.  Afriky 
zavlečený,  Stygophrynus,  Catagius),  na  indic- 
kých a  tichomořských  ostrovech  {Charon, 
Charinus^  Sarax\  na  pevnině  africké  {Bkry^ 
nichus  bacillifera  Gersl,  Damon  C.  L.  K.)  a 
americké  (od  Mexika  a  Texasu  až  po  pravý 
břeh  Amazonu  Tarantula  F.,  Ácanthophrynus 
Krpln  a  Admetus),  Jejich  hlavohrudi  jest  led- 
vinité  a  břicho  llčlené  bez  uzoučkého  ocásku. 
Dvojčlená  kusadla  1.  páru  konči  drápem. 
Makadla  mají  dlouhá  stehna  a  holeně,  jež 
jsou  trnité.  Jednočiené  chodidlo  má  drápek. 
Chodidlo  1.  páru  noh  je  dlouhé  a  bičíkovité. 
Posud  jest  popsáno  as  10  rodů  a  přes  20  druhů 
z  tropických  a  subtropických  krajů.    Nsk. 

Tarapaoa  [-ká],  provincie  v  jihoamcr.  re- 
publ.  Cbili  mezi  Tichým  okeáncm  a  Bolivií, 
mezující  na  sev.  s  chilskou  prov.  Tacnou  a 
na  j.  s  Antofagastou,  měří  50.000  km\  Po- 
vrch její  od  pobřeží  chudého  vhodnými  pří- 
stavy zdvíhá  se  do  značně  vysokého  pohoří 
pobřežního  (Oyarvide  1767  m),  načež  násle- 
duje pásmo  s  ložisky  ledku,  jež  vystřídáno 


je  místy  solnatou,  místy  písčitou  pampou 
Tamaru  galskou.  Tato  pak  na  v.  přechází 
v  Kordillery,  tvořící  hranici  bolivskou,  kde 
dostupují  značné  výše  činnou  sopkou  Islu- 
gou  (5200  m)  a  horou  Cerro  de  Carabaya 
(5486  m).  Řek  je  poměrně  málo  a  ty  ještě 
v  době  letní  úplně  zanikají.  Podnebí  vyniká 
nápadným  rozdílem  mezi  denní  a  noční  tep- 
lotou, skoro  naprostým  nedostatkem  dešfů» 
za  to  častými  hustými  mlhami  (camanchacd)^ 
Následkem  toho  je  vegetace  velmi  nuzná, 
i  typickými  taraurgy  {Protopíš  tamurgo),  ale 
kde  je  dostatek  zpodni  vláhy,  má  ráz  tro- 
pický a  možno  pak  pěstovati  baví  nik.  ba- 
nány i  cukr.  třtinu.  Nicméně  hlavním  za» 
městnáním  obyvatelstva  čítajícího  98  769  hlav 
(1900)  je  dobývání  minerálního  bohatství,  a 
to  hlavně  rozsáhlých  ložisk  ledku  jako  u  El 
Carmen,  Sal  de  Obispo,  Negreiros,  a  guana 
u  Zapigy,  Dolores,  San  Torje  a  j ,  dále  stří- 
brné rudy  v  dolech  u  Huantave  a  S.  Rosy, 
vedle  nalezišť  zlata  v  Kordillerách.  Nepo- 
slední místo  zaujímá  dolování  na  kamennou 
sůl.  K  usnadnění  dopravy  dobytých  mine* 
rálů  vycházejí  od  pobřeží  z  Pisaguy,  Iquique 
a  Patiflosu  železn.  trati,  jimiž  nutno  dopra- 
vovati také  pitnou  vodu.  Hl.  m.  je  Iquique 
(v.  t),  zároveň  nejdůležitější  přístav  pro- 
vincie. T.  byla  r.  1879  obsazena  chilským 
vojskem  a  r.  1883  postoupena  od  Peru  úplné 
Chili. 

Tarare  [-rár],  m.  v  urrond.  Villefranche 
franc.  dep.  Rhdne,  35  km  sz.  od  Lyonu,  na, 
úpatí  Mont  Tarare  (719  m),  při  trati  Lyon- 
Roanne,  má  11.791  (1901),  jako  obec  12.334 
obyv.  Te  středištěm  průmyslu  hedvábnickéha 
zavedeného  sem  Simonnetem  v  1.  1756— 78» 
zvláště  výroby  mušelinu,  pak  hedvábného 
plyše  na  klobouky,  méně  hedv.  látek,  střiž- 
ného zboží  a  j.  Památností  nemá,  ale  zbu- 
dováno je  moderně.  Je  sídlem  obch.  ko- 
mory a  obch.  soudu. 

Tarai,  podle  řecko-italské  báje  starý  říční 
bůh,  syn  Poseidonův,  jenž  dal  jméno  městu 
Tarentu;  na  mincích  larentských  vyobrazen, 
an  jede  na  pliskavici.  klk. 

Taras  (fr.  mur  de  souťenement,  angl.  re- 
taining-wally  něm.  Stůt^mauer^  jest  zeď  ma- 
jící za  účel,  aby  zeminu  za  ni  se  nacházející 
udržela  v  poloze  buď  málo  nakloněné  nebo 
svislé.  Z  té  příčiny  zovou  se  t-y  též  opěr- 
nými zdmi  zemin.  Jest  rozdíl  mezi  t-y  a 
zdmi  obkladnými,  jejichž  zevní  pohled 
laikovi  zdá  se  býti  stejným,  ve  skutečnosti 
však  t.  vykonává  funkci  předem  udanou, 
kdežto  obk ladní  zeď  tvoři  ochranu  skaliné 
neb  tuhé  zemině,  která  podléhá  vlivům  zvě- 
trání. T-y  naskytují  se  nejvíce  při  násypech 
a  zářezech  při  stavitelství  železničním  a  sil- 
ničním, při  nábřežních  a  pobřežních  zdech, 
ve  stavitelství  pevnostním,  pozemním  a  hos- 
podářském. 

Průřez  t-ů  provádí  se  různě:  1.  Zpředu 
i  ze  zadu  svisle  omezený,  jest  méně  vý- 
hodný, poněvadž  jest  veliká  spotřeba  sta- 
vební látky;  2.  zpředu  svisle,  vzadu  sklonité 
omezený,  při  patce  silnější  (vyobr.  č.  4169.), 


Taras. 


87 


jest  výhodný  tam,  kde  klade  se  váha  na  po- 
iadavek,  aby  licná  plocha  ťu  byla  svislá; 
3.  zpředu  sklonitě,  vzadu  svisle  omezený, 
vyiaduje  méné  staviva  nei  proňl  předešlý 
(vyobr.  č.  4170.);  4.  na  líci  i  na  rubu  sklo- 


Č.  4169. 


Č.  4170. 


nitý  (vyobr.  č.  4171.),  který  při  správné  volbě 
sklonft  dovoluje  ještě  větši  úsporu  staviva; 
5.  na  rubu  při  patě  podfíznutý,  čimž  rubová 
plocha  jest  zlomena,  poskytuje  při  náležité 
volbě  sklonitosti  velikou  úsporu  staviva  (vy- 
obr. č.  4172.);  6.  na  líci  i  na  rubu  s  plochou 


^^mNV.. 


Č.  4171. 


C.  4172. 


zlomenou  (vyobr.  č.  4173.),  podle  kterého 
prove»-ené  t-y  vyžaduji  za  příznivých  po- 
měrů velmi  málo  staviva,  ale  zabírají  v  půdo- 
ryse značnou  plochu; 
7.  na  líci  i  na  rubu  pro- 
vedený v  křivce  (vyobr. 
č.  4174.),  který  při  ná- 
leíitě  volených  profilo- 
vých křivkách  dá  t.,  jenž 
vyžaduje  nejméně  látky, 
za  to  vsak  prováděni  je- 
ho jest  pracnější;  8.  na 
líci  neb  na  rubu  profilů 
zpředu  udaných,  ovšem 
poměrně  slabších  zdi 
upraví  se  zesilující  pilíře 
(vyobr.  č.  4175.),  čímž 
při  stejné  pevnosti  do- 
sáhne se  též  úspory  staviva,  a  konečně 
9.  stavějí  se  t-y  též  tak,  že  stojaté  klenby 
oprou  se  proti  zesilujícím  pilířům  (vyobr. 
č.  4176.),  čímž  při  dosti  veliké  úspoře  látky 


Č.  4173. 


nabývá  se  utužení  t-u  poměrně  nejlepšího, 

jak  ve  směru  horizontálném,  tak  i  vertikálném. 

Stabilita  t-ů  podmiňuje,  by  výměry  jejich 

stanoveny   byly  podle  tlaků,  které  zemina 


Č.  4174. 

na  ně  přenáší,  a  by  byly  náležitě  odvodněny. 
Tlak  zeminy  počítá  se  podle  Naviera  (srv. 
Opěrná  zeď),  též  pro  obyčejné  případy 
ulivá  se  empirických  vzorců: 

1.  Je-li  i  šířka  zdi   ve  výšce  v  od  vrchu 
zdi,  a  je-li  zemina  vrchem  vodorovně  se  zdi 


C.  4175. 

urovnána,  jest  u  zdi  zpředu  svislé,  na  rubu 
stupňované  nebo  sklonité,  zhotovené  z  cihel 
nebo  z  kamene  na  vápennou  maltu 


88 


Taras  —  Tarasenko. 


nacházi-li  se  za  t-em  násyp  mokrý,  a  2. 

f— 0-32v-[y0-0U  v*, 
nacházi-li  se  za  tem  násyp  suchý.  Hodnoty 
i  a  v  jsou  udány  v  m.  U  t-ů  na  sucho  vy- 
stavených nutno  vypočtenou  i  zvětšiti  o  V* 
až  o  Vf 

T-y  stavěji  se  nejčastěji  z  materiálu  tako- 
vého, jaký  se  nalézá  na  místě  stavebním; 
někdy  též  z  cihel  anebo  z  kamene  tesaného. 
Betonu  užívá  se  zřídka.  Koruna  zdi  překrývá 
se  obyčejně   plotnami  z  kamene  tesaného. 


I     Tarasoon  [-k6nj:  1)  T.-sur-Rhdne,  m. 
I  v  arrond.  Arles  franc.  depart.  Bouches-du- 
;  Rhdne,  na  1.  břehu  Rhdny,  proti  Beaucaire, 
I  s  nimž  spojeno  je  520  m  dlouhým  řetězovým 
!  mostem,  při  trati  Pařiž-MarseiUe  s  odboč- 
,  kami  na  Orgon  a  Nimes,  má  5762,  jako  obec 
8885  obyv.  (1901),  collěge,  knihovnu,  nemoc- 
I  nici,  obch.  soud  a  souoni  tribunál  první  sto- 
lice.  Tu  vyrábějí  proslulé  salámy  arlesské, 
'  dále  jsou  tu  sklárny,  prádelny  na  hedvábí, 
školky,  obchod  s  oliv.  olejem,  vínem,  likéry. 


/VVVVVVVVVVVVVVYYVVVVVN 


1 


nAnwvuvvvvvvvvvvvvvvvv 


C.  4176. 


Voda  odvádí  se  nejčastěji  otvory  vynecha- 
nými ve  zdivu  při  patce  zdi  ze  sběracího 
kanálu,  který  se  zřizuje  na  rubu  patky  t-u. 
U  vysokých  tů  bývají  otvory  k  odvádění 
vody  a  sběrací  kanály^  upraveny  v  několika 
patrech  nad  sebou.  Dosti  často  stavějí  se 
t-y  ze  zdiva  smíšeného,  t.  j.  cihel  a  lomo- 
vého kamene;  cihelné  zdivo  provádí  se  pak 
ve  způsobe  řetězů.  Fka. 

T.  ve  válečnictví,  každé  zařízení  na  pře- 
hradu, překážku  přes  cesty,  před  polní  opev- 
něni a  pod.  a  liší  se  od  podobné  barikády 
tím,  že  zdělán  pravidelné  a  důmyslně  samým 
vojskem  (zákopníky),  kdežto  barikáda  nejčas- 
těji navážena  vzbouřeným  občanstvem. 

T.  s  berlou  viz  Šik,  str.  607;  podle  ji- 
ných totéž  co  rohatina  válečná.      F.V/. 

Taras,  vůdce  kozáků,  kteří  r.  1628  po- 
vstali proti  Polsku.  Zavraždivše  staršího 
Hrycka  Černého,  zvolili  si  za  vůdce  T-a.  Po- 
dle něho  nazvána  porážka,  způsobená  Polá- 
kům, »T-ovou  nocí*  (též  Perejaslavskou). 
Poláci  obsadili  totiž  Perejaslav  a  T.  Trja- 
flilo  sebrav  na  30  tisíc  kozáků  pospíšil  m^stu 
na  pomoc  a  opevnil  se  mezi  Trubažem  a 
Altou,  odrážeje  každodenní  téměř  útoky  Po- 
láků, jimž  velel  Koniecpolski.  Za  svátku, 
kdy  Poláci  oddali  se  veselí,  T.  za  svítání  při- 
plížil se  k  ležení  pol.  a  se  dvou  stran  ude- 
řil na  ně,  při  čemž  padlo  pouze  pol.  šlech- 
ticů na  300,  množství  vojska  se  utopilo  a 
zbvtek  se  rozprchl.  Tábor  pol.  i  s  dělostře- 
lectvem  dostal  se  do  rukou  kozáků. 


suknem  a  kozí.  T.  je  řecký  TaQaa%(Áv,  osada 
původně  massilská,  pak  římská,  jež  pokře- 
sfaněna  byla  sv.  Martou.  Tato  podle  povésti 
zahubila  tu  netvora  krajinu  sužujícího  a  ve 
zdejším  chrámě,  gotické  to  stavbě  z  XII.  až 
XV.  stol.,  je  prý  pochována;  na  památku 
její  pořádá  se  tu  výroční  slavnost.  Z  mo- 
hutného hradu  založeného  r.  1291  a  dokonč. 
v  XV.  stol.  králem  Reném  Dobrým  upra- 
vena nyní  véznice;  dosud  se  zachovaly  tu 
nádherné  gotické  sině. 

2)  T.  le  Vieux,  m.  v  arrond.  Fois  ve 
franc.  depart.  Ariěge,  při  ř.  Ariěge,  na  sev. 
svahu  pyrenejském,  při  trati  Toulouse- Ax, 
v  malebné  poloze,  má  1123,  jako  obec  1445 
obyv.  (1901).  Z  hradu  zbudovaného  na  skále 
nad  městem  zůstala  věž  ze  XIV.  stol.,  dále 
jsou  tu  dvě  staré  brány  a  pěkný  got.  chrám. 
V  okolí  jsou  čelné  huti,  zvláště  v  blízké  vsi 
Vicdessos,  kde  jsou  nejbohatší  doly  na  Žel. 
rudu  ve  Francii,  dále  lomy  na  sádru,  prá- 
delny a  mlýny.  U  blízkého  Bédeilhacu  dvč 
stalaktitové  jeskyně. 

Taraseni,  stavba  tarasů  (v.  t),  též  opev- 
ňování  svahů  koryt  vodních  toků  neb  hrází, 
vydaných  vlivu  vln  nebo  proudu,  pomoci 
kamene  v  jednoduché  neb  dvojnásobné  vrstvě 
do  hydraulické  malty  nebo  do  drnu  či  mechu 
kladeného.  Používá  se  ho  zejména  k  zabez- 
pečení  hrází  rybničních  na  straně  návodní.  Šek, 

Taraienko  Vasilij  Jefimovič,  geolog 
rus.  (♦  1 859),  prof.  kijev.  university.  Hlavni 
jeho  práce  jsou:    O  gornych  porodach  sem. 


Tarasenkov  —  Tarasun. 


89 


gabhro  ij  Radomyšlskago  i  Žitomírskago  uj, 
(dissertace,  1896);  Materiály  dlja  sufdénija 
o  chimičeskom  strojeniji  i^vestkovo-natrovych 
plagfoklaxov  (dissertace,  1900);  O  magniti' 
topof  gomoj  porode  i\  s,  Michajlovki  Vinic- 
kago  uj,  Podoljskoj  gub,  (I89S)  a  j.,  uveřejňo- 
vané z  witii  části  v  »Zápiskách«  kijev.  spo- 
lečnosti přirodozpytcQ. 

Taras^nkOT  Aleksój  Terentjevič, 
lékař  rus.  (♦  1813  —  t  1873).  Vystudovav 
lékafství  v  Moskvo  pásobil  tu  jako  ordinář 
▼  rozličných  nemocnicích.  Léčil  N.  V.  Gogola 
T  poslední  jeho  nemoci.  Z  jeho  literární  čin- 
nosti sluší  uvésti:  O  tom,  kak  iiléčivajutsja 
bolé^ni  i  čto  na{yvajetsja  lékař stvom  (1850); 
Jstoričeskjja  \apiska  o  sostojaniji  i  dijatilj- 
nosti  Ji\iko  medicinskago  običestva  ^a  pervyja 
So  lét  (1856);  Púslédnije  dni  N,  V.  Gogolja 
(Petr.,  1857);  Istoričeskoje  opisanije  boljnicy 
gr.  Seremetéva  v  Moskvé  (1859;. 

Tarasevld  Leontij,  ryjec  rus.  z  konce 
XVII.  stol.,  vzdělal  se  v  Augšpurce  u  bratří 
Kiliánů  a  za  spolu  vladařen  i  Joanna  a  Pj&tra 
AleksčjevičA  byl  povolán  s  přítelern  Sčir- 
ským  do  Moskvy,  kde  k  žádosti  Šaklo vitého 
zhotovil  rytou  podobiznu  carevny  Sofie  s  od- 
znaky moci  panovnické.  Po  pádu  Sofie  po- 
dobizna tato  byla  konfiskována,  tak  Že  za- 
chovala se  nám  pouze  kopie,  zhotovená  Bio- 
telinkem  v  Amsterdame.  Počítá  se  ještě  na 
70  jeho  rytin,  z  nichž  nejlepší  jsou  v  »Pečer- 
ském  Patěriku*  (Kijev,  1702). 

Taraskové  jsou  pfiv. obyvatelé  mexického 
státu  Michoacan,  odkuHŽ  bávají  nazýváni  také 
Michoacaquové.  Bydli  posud  v  tomto 
státě  a  v  některých  vesnicích  států  Jalisco 
a  Guerrero  počtem  asi  230—275.000  duší  a 
mluví  místy  ještě  původním  jazykem,  který 
byl  poč.  XIX.  stol.  panujícím,  nyní  však  jest 
zatlačen  španělštinou.  Byli  příbuzní  Azteků, 
jimi  udatně  se  bránili,  za  to  však  snadno 
podlehli  Španělům  a  bez  obtíži  přijali  kfestan- 
ství  od  augustiniánských  m<ssionářů.  Osvobo- 
zovacího boje  proti  Španělsku  v  XIX.  stol. 
účastnili  se  velmi  horlivě.  Jejich  hlavním 
městem  býval  Tzitzutzan  (t.  j.  město  ko- 
libříků, v  azteckém  jaz.  Huitzitzillan)  na 
vých.  břehu  jezera  Pazcuaro.  Zajímavým  zbyt- 
kem staveb  T-ků  jsou  t.  z  v.  yacaty  (aya- 
caty),  roztroušené  po  celém  jejich  území, 
zejména  ▼  okolí  Aria  u  sopky  Tanci  ta  ro. 
Jsou  to  stupňovité  pyramidy  asi  12  m  vys., 
jež  podle  jedněch  sloužily  za  podklad  zna- 
menitějším budovám  (chrámům),  podle  jinoch 
byly  to  náhrobky.  V  jejich  okolí  nalézají  se 
vždy  zbytky  starých  osad.  T.  byli  kulturou 
příbuzní  Azteků m,  jež  předčili  v  uměl.  prů- 
mysle, zejména  ve  výrobě  barevných  plástů, 
pokrývek  a  pernatých  ozdob.  Ve  výrobě  hli- 
něných předmětů  dosáhli  dokonalosti  menší. 
Gram  matiku  a  slovník  řeČi  T-ků  vydali  de  la 
Grasscrie  a  Leon  (Pař.,  1896). 

Tanumioe,  dělo  středověké  až  do  za- 
čátku XVI.  věku  užívané,  bylo  ulito  z  dělo- 
viny,  5—6*6  loket  zdéli,  vážilo  16—30  centů, 
střílelo  železné  koule  10— 20liberní  s  nábo- 
jem střelného  prachu  až  0*5  váhy  koule,  vo- 


ženo  na  blízko  již  na  dvoukolých  lafetách, 
na  větši  dálky  rozložené  hlaveň  zvlášt  a  la- 
feta zvlásf  na  vozech  a  sloužilo  při  dobývání 
tvrzí  a  pevnosti  k  rozstřílení  slabších  zdí  a 
tarasův  a  v  poli  při  valných  houfech  vedle 
houfnic,  jichž  bylo  hrubší.  T.  nalézáme  v  bit- 
vách r.  1421  u  Mostu,  r.  1426  u  Ústi  n.  L., 
r.  1434  v  Praze,  r.  1442  při  dobýváni  Karl- 
štejna, r.  1513  a  1517  na  hradbách  hradu 
Pražského.  —  Taratnióka,  podobné  též  švi- 
hovce,  dělo  menších  rozměrů.  fM. 

Tarasonoy,  rus.  osada  v  chotinském  új. 
bessarabské  gubernie  na  levém  břehu  Prutu 
při  samé  hranici  rumunské  a  13  iirm  od  hranic 
Bukoviny.  Má  železn.  stanici.  3400  oby  v.  Pp. 

Tarasov  Ivan  Trofímovič,  právník 
rus.  (♦  1849).  Vystudoval  práva  na  kijevské 
univ.  Navrátiv seze zahraničně komandirovky 
(srv.  spis  jeho  Dva  goda  na  Zapadé  s  učenoju 
čefju,  Kijev,  1879),  přednášel  na  kijevské  univ. 
a  pak  byl  professorem  na  jaroslavském  lyceu 
Děmidovském.  Od  r.  1889  jest  professorem 
policejního  (správního)  práva  na  mosk.  univ. 
Napsal:  Ličnoje  ^adér^anije  kak  policejskaja 
méra  bexopasnost i  (Kijev,  1875,  m^gist.  dissert.) ; 
Osnovnyja  polofenija  Lorenca  Stejná  po  poli- 
cejskomu  právu  v  svjazi  s  jego  učenijem  ob 
upravleniji  (t.,  1876);  Účenije  ob  akcionérnych 
kompjnijach  (Jaroslav,  1879  a  1880,  dckt. 
dissert.);  Očerk  nauki Jinansovago pravá (ú^oá, 
obecná  i  zvláštní  část,  t.,  1883);  Policija 
v  epochu  reýorm  (Moskva.  1885);  Jnténiivnoje 
cho\j'ajstvo  i  selfskocho^jajstvennaja  politika 
(Petr..  1885);  Učnoje  :{adéri^anije  kak  policej- 
skaja méra  be^opasnosti  (čásf  II.  Police jskij 
arest  v  Rossiji,  Jaroslav,  1886);  Ob  uva{eniji 
k  (enščiné  (vyd.  III.,  t.  1887);  Publičnyja 
lekciji  i  réči.  —  Za  dévjaf  lét  1878—87  (t, 
1887);  Kratkij  očerk  administrativnago  pravá 
(úvod  a  obecná  čásf,  t,  1888);  Očerk  nauki 
fln,  pravá  (2.  vyd.,  t,  1889);  Učebnik  nauki 
policejskago  pravá  (Moskva,  1891 -96);  Očerk 
poiitičeskoj  ekonomiji  (t.,  1899).  T.  uveřejnil 
též  mnoho  prací  v  časopisech.  V  »Mosk.  Věd.c 
vyšla  v  80.  letech  řada  jeho  statí  proti  finanční 
politice  Abazy  a  Bungeho.  T.  měl  též  vyni- 
kající účast  na  založení  Rubežovské  kolonie 
pro  mladé  zločince  (blízko  Kijeva). 

Tarasovka,  rus.  osada  ve  zvenif^orod- 
ském  új.  kijevské  gub.  se  4000  obyv.  V  okolí 
kurhany  posud  neprozkoumané. 

Taraip-Bohnls,  lázně  ve  švýcar.  kantoně 
grisonském  v  Engadinu,  skládají  se  ze  vsi 
Taraspu  ležící  ve  výši  1192  m  nad  ř.  Innem, 
s275katol.  a  román.  obyv.  a  z  osady  Schulsu 
4  km  sv.  od  Taraspu  ve  výši  1244  m  s  1119 
obyv.  (1900).  Okolí  bohato  je  četnými  pra- 
meny sirné,  železnaté,  solné  kyselky,  na- 
mnoze podobné  karlovarským.  Proto  vznikly 
tu  lázně  moderním  komfortem  opatřené.  Srv. 
Pernisch,  Der  Kurort  T.,  seine  Heilmittel 
u.  Indikationcn  (4.  vyd.  Chur,  1892);  Vogel- 
sang,  Die  Heilmittel  u.  Indikationen  von  T.- 
S.-Vulpera  (Bas.,  1901). 

Tarainn,  mléčná  kořalka,  připravovaná 
sibiřskými  místními  obyvateli  k  vlastni  po. 
třebě.   Připravuje  se  z  mléka,  zakvašeného 


90 


Tarašča  —   Tarbíci. 


mléčnými  kvasnicemi  domácí  přípravy.  Toto 
mléko  a  podmásH  vaří  se  v  kotle,  z  něhož 
vede  zahnutá  trubice  do  zvláštního  kovového 
džbánu,  kde  mléčné  páry  se  ochlazuji.  Po- 
stavi-li  se  džbán  do  studené  vody,  usadi  se 
v  ném  mléčná  kořalka  t.,  kdežto  v  kotle  zů- 
stane kyselý  řidký  tvaroh  —  arsa,  hlavni 
potrava  Burjatfi.  Když  pochod  ten  několikrát 
se  opětuje,  nabývá  se  silnější  kořalky  — 
araki.  Šnk. 

Taraida,  rus.  új.  město  kijevské  gub. 
s  11.452  obyv.  (1897),  z  nichž  6000  židů. 
V  T-če  pěstuje  se  polní  hospodářství,  sadař- 
ství a  průmysl;  závodů  jest  27  (vinopalna 
vyrobí  ročně  zboži  za  113.000  rub.);  dvě  uči- 
liště, roční  důchod  města  29.000  rulj.r^T. 
bývala  sídlem  staroststvi  vojevodstvi  Kijev- 
ského.  V  XVIII.  stol.  byl  tu  opevněný  zá- 
mek. —  Újezd  taraščenský  má  na 
3339  km*  246.023  obyv.  Pp. 

Tarawa  víz  Gilbertovy  ostrovy. 

Tarazaonm  [-kum],  smetanka  (něm. 
Butterblume\  rostl,  rod  čeledi  složnokvět^ch 
(Cie>m;yoi/f^ie),  vyznačuje  se  lístky  zákrovu  vice- 
řadými,  vnějšími  střecho  vitými,  o  mnoho 
kratšími  než  v  řadě  vnitřní.  Květy  bývají 
ronohořadé,  žluté  a  četné.  Plody  jsou  nažky 
trochu  smáčknuté,  žebernaté,  nahoře  s  šupin- 
kovitými  uzlinami  neb  měkkoosteny,  které 
však  Žádné  zvláštní  korunky  nenapodobují. 
Z  našich  druhů  nej rozšířenější  a  nejobecnější 
jest  T.  oýflcinale  Web.  neboli  Leontodon  tara- 
xacum,  pampeliška  (vizLeontodon).  Vm. 

Tarasona:  1)  T.,  město  ve  špan.  prov. 
Albacete,  v  úrodné  krajině,  má  4686  obyv. 
(1897);  pěstováni  vína,  šafránu,  obilí  a  vý- 
roba oleje.  —  2)  T.  (lat.  Turiaso)^  okr.  město 
t.,  prov.  Saragossa  v  Aragonii  při  žel.  dr. 
Túdela-T.,  má  8470  obyv.  (1897).  kathedrálu, 
několik  kostelů,  biskupství;  soukenictví  a 
obchod  s  vlnou,  vínem  a  olejem. 

TarbagataJ:  1)  T.,  »pohoři  tarbagů«  (svi- 
stů), horské  pásmo  ve  střed.  Asii,  mezi  Thian- 
šanem  a  Altajem  postupující  v  délce  asi 
500  km  od  Sergiopole  na  v.  v  mírném  oblouku 
vypiatém  k  jz.,  tvoři  z  části  hranice  ruské 
gub.  semirěčenské  a  čínského  Dzungarska. 
K  sev.  svažuje  se  ponenáhlu  v  suchou,  pustou 
planinu,  kdežto  jižní  strana  s  hlubokými  údo- 
lími a  bujným  rostlinstvem  sklání  se  příkře. 
Nejvyšší  hora  je  Tas-tau  3150  m  vysoká  a 
mnohé  vrcholky  pokryty  jsou  věčným  sně- 
hem. Nicméně  skýtá  hojnost  přechodů,  z  nichž 
nejdůležitější  je  Chaba*'-asu  ve  výši  2298  m. 
Veliké  nerostné  bohatství  (kam.  uhlí,  měděná 
a  železná  ruda,  zlato)  není  posud  úplně  ex- 
ploitováno. 

2)  T.,  čínská  oblast  v  Dzungarsku,  sou- 
sedici  na  z.  s  ruskou  gub.  semipalatinskou 
a  scmirěčenskou,  rozkládá  se  na  již.  straně 
poh.  T-e  a  ji  z.  od  Černého  Irtyše  až  k  vý- 
chodnímu konci  Dzungar  Ala-tau,  zabírajíc 
plochu  63.000  km^  velikou.  K  zemědělství 
hodí  se  pouze  úzk\*  pruh  podél  vodních  toků, 
valná  část  je  stepí  místy  úplně  suchou,  na 
níž  kočují  Kirgízové,  Kalmyci  a  Mongolové. 
Ve  dvou  hlav.  a  jediných  městech  Čugučaku 


a  Dorbuldžině  je  soustředěno  obyvatels,tvo 
usedlé,  hhvně  Sartové  a  Tataři,  kteří  ihaji 
také  veškeren  obchod  ve  svých  rukou.  Dří- 
vější čilý  obchod  s  čajem  velice  poklesl. 
V  Čugučaku  n.  T.  sídli  ruský  konsul,  a  sem 
smějí  ruští  kupci  dovážeti  moskevské  vý- 
robky. 

Tarbes  [tarb]:  1)  T.,  arrondissement  ve 
fr.  depart.  Hautes-Pyrenées  v  Gascogni,  dě- 
lící se  na  11  kantonů,  má  1300  Irm*  a  102.825 
obyv.  ve  195  obcích. 

2)  T.,  hl.  m.  depart.  Hautes-Pyrenées,  na 
sev.  úpatí  Pyreueji,  při  řece  Adour  a  na  trati 
Toulouse  Bayonne  s  odbočkami  na  Agen, 
Mont-de-Marsan  a  Bagnéres  de-Bigorre,  má 
20.831,  jako  obec  26.055  obyv.  (1901).  Je  sídlem 
prefekta,  silné  posádky,  biskupa,  soud.  tribu- 
nálu první  stolice,  obchod,  soudu,  zeméděl. 
komory,  má  seminář,  lyceum,  dívčí  kollej, 
museum  umělecké,  přírodovědecké,  historické, 
knihovnu  o  25.000  sv.  a  j.  v.  Z  památnosti 
vynikají  zbytkv  hradu  hrabat  Bigorrských  a 
kathedrála  z  XII.,  XIV.  a  XVIL  stol.  se  zajím, 
gotíckau  zvonicí.  T.  jsou  střediskem  roz- 
sáhlého obchodu  s  koňmi,  chovanými  v  okolí, 
proto  konají  se  tu  závody  nejvíce  navštěvo- 
vané z  celé  již.  Francie  a  je  tu  státní  hřeb- 
činec.  V  průmysle  převládá  výroba  zbraní, 
želez,  huti,  textilní  odvětví,  výroba  papíru 
a  j.  T.  mnoho  trpěly  za  válek  náboženských 
ve  XIV.  stol.  Biskupství  pochází  již  ze  sto- 
letí IV.  Jsou  rodištěm  slavného  chirurga 
Larreye  a  Théophila  Gautiera. 

Tarbeten,  v  něm.  letopisech  náxev  J  u  r- 
jeva  (v.  t.). 

Tarbioi  (Dipodae),  typičtí  skokani  z  řádu 
hlodavců,  jeví  podivuhodné  přizpůsobeni 
k  obtížným  poměrům  životním,  k  nimž  nuti 
je  život  na  poušti,  kdež  potravy  jest  po- 
skrovnu. Mali  půvabní  ssavci  tito  co  do  hbi- 
tosti pohybu  a  bystrosti  smyslů  zápolí  s  ptáky, 
s  kterými  i  ve  stavbě  těla  jevi  mnohou  ob- 
dobu. Nejen  že  na  zadních  nohách,  šestkráte 
delších  nežli  přední,  značným  protažením 
kosti  bércové  a  zánartní  palec  zakrňuje  a 
kostzánartni  zůstává  obyčejně  jednoduchou, 
ale  kosti  vyrostlých  zvířat  nemají  Žádného 
morku,  jsou  velmi  lehké,  křehké  a  tvrdé  jako 
u  ptáků.  3  prsty,  z  nichž  jest  prostředni  nej- 
delší, jsou  jen  málo  pohyblivé,  zakončené 
šídlovým  drápem  stojícím  kolmo  na  posled- 
ním číánku,  tak  že  při  skoku  nepřekáží.  Člá- 
nek ten  má  ostatně  pružný  mozolovitý  pod- 
klad a  ke  skoku  napomáhá  též  podstatně 
ocas,  jenž  slouží  za  spružinu  a  třetí  podporu 
tpla.  Tento  jest  jen  u  kořene  silně  svalnatý, 
jest  delší  těla.  vpředu  kolkolem  chlupatý  a 
nazad  dvojřadým  tuhým  chvostem  opatřený, 
což  dodává  mu  tvaru  šipovitého.  Ocas  nesou 
t.  jinak  než  klokan,  obloukoví  tě  a  jen  konec 
s  tuhým  kartáčem  chlupů  dotýká  se  půdy. 
I  krátký,  málo  pohyblivý  krk  zvyšuje  sko- 
kanství,  nebot  bez  namáháni  svalů  nese  hlavu 
poměrně  velikou,  na  níž  část  lbová  značně 
se  rozšiřuje  kostmi  sluchovými  měchy řovité 
naběhlými  a  neobyčejnou  velikosti  očí,  s  čímž 
souvisí    značně    vyvinutí    kostí   jařmových. 


Tarbophis  —  Tarč. 


91 


Boltec  jest  tenkoblaný  a  jemně  srstnatÝ  jako 
u  aetopýrfi,  hmatu  slouži  předlouhé  kníry. 
Význačné  jest  též  ochranné  zbarveni  t-ikŮ 
barvou  pisku,  tak  že  1,  kde  kosti  jejich  hojně 
v  diluviálnich  hlínách  se  vyskytuji,  právem 
poukazuji  na  někdejší  step  po  době  ledové 
zde  se  rozkládavší.  Význačné  rody  t-iků  jsou: 
Dipus  a  Alactúga,  na  Star^  svět  obmezené, 
severoamerický  Jaculus  (jediný  druh  J.  labra- 


Tarbophifly  zool.,  víz  Tachymenis. 

Tarosa,Tarča  (něm.  Tatimannsdorf),  yes 
v  uher.  župě  železné,  okr.  FelsOGr,  pfi  žel. 
dr.  Kamenec-Pinkafeld,  500  obyv.  n.  (1900), 
navštěvované  miner.  lázně  a  pěstováni  šafránu. 

Tarosal  f-cal],  městys  v  uh.  stolici  zem- 
plinské  (v  Hegvaljí),  při  trati  žel.  dr.  Sze- 
rencs-Nyiregyháza,  má  3359  obyv.  maď.,  zna- 
menité vinařství. 


Č.  4177.  Tarbík   egypisk  ý  {Dip'4S  aegyptius)  v  V,  skut.  vel. 


doríus  Wacn.  či  J.  Hudsonianus  Baird),  jiho- 
africký Pedetes  (jediný  druh  P.  cuffer).  T-ik 
egyptský  {Dipus  aegyptius)  žije  v  severe vých. 
Africe  a  sousedící  krajině  západoasijské  na 
nejvyprahlejších  a  nejpustších  rovinách,  živě 
se  tu  ostrými  travinami  řídce  rostoucími. 
O  rychlosti  pohybu  jeho  svědčí,  že  m&ie  až 
na  metr  vvsoko  vyskočiti,  a  v  běhu  sotva  chrt 
ho  dohoní.  Arabové  chytají  t-íky  vyplašujíce 
je  z  děr ;  požívají  i  jejich  masa  a  lesklých  kožek 
používají  na  kožíšky.  T.  vyskytuji  se  též  živí 
často  v  obchodě,  nebof  dají  se  snadno  v  zajetí 
chovati  při  potravě  rostlinné  a  zrní  a  jsou  při 
svém  půvabu  a  ozdobnosti  vždy  čilí,  zvlášť 
vnocí.  O  t-íku  frčkovi  vizAlactaga.  Bše, 


Taresyúiki  Bogumit  Hipolit,  spis. 
pol.  (*  1851  —  t  1892),  byl  učitelem  ve  Var- 
I  savé  a  vynikl  jako  populární  spisovatel  pro 
lid.  Vedle  četných  pcjednání  v  časopisech 
vydal  o  sobe:  Pierws^e  wiadomošci  o  šwiecie 
(Varš.,  1876);  Smok  we  wsi  (t.,  1879);  Zwier- 
caďto  towar^vskich  niepr\y\woitošci  (t.,  1879); 
Wies  i  miasto  (t.,  1880);  Michal  Kubicki,  stra- 
{ak  (t.,  1882);  Praca  i  kapitál  (t.,  1883);  U  nas 
a  w  Brairlji  (t.,  1891)  a  mn.  j.  Srv.  P.  Chmie- 
lowski,  Zarys  najnowszej  liter,  polskiej  (4.  vyd. 
Krakov  a  Petr.,  1898,  str.  457). 

Tard,  pol.  ta  re  z  a  (z  fr.  targe,  angl.  tar- 
get),  štít  menší  buď  oválný  nebo  trojhraný, 
na  jedné  straně  vykrojený;   též  štít  větši, 


92 


Tardando  —  Tardigrada. 


doplněný  na  dolejšku  železnou  rokavici  a 
uprostřed  zvenčí  bodcem  na  plochu  t-e  kol- 
mým. T-e  největší  bvly  pro  zmeniení  tíhy 
k  tělu  vojína  přivazovány  a  nahoře  opatřeny 
malým  otvorem  na  pozorování  odpůrce.  T. 
ode  dávných  dob  u  národů  slovanských  uží- 
vaná bývala  ze  dřeva,  plechu  a  z  pleteniny 
z  proutí,  potažená  surovými  kožemi.  V 1.  po- 
lovici XVII.  stol.  již  jen  zřídka  bylo  jí  uží- 
váno. FM. 

Tardando,  ital.,  tolik  co  ritardando, 
t.  j.  umírněně,  pomaleji. 

Tarde  [tárd]  Gabriel,  sociolog  a  kri- 
minolog  franc.  (*  1843  —  f  1904).  Byl  s  po- 
čátku soudním  úředníkem,  potom  přednostou 
statistické  kanceláře  v  ministerstvě  spravedl- 
nosti a  konečné  professorem  v  »Collěge  de 
France«,  v  »École  des  sciences  politiques*  a 
v  »Collěge  libře  des  sciences  sociales*.  Se- 
psal: La  criminalité  comparée  (1886);  Les  lois 
deVimitation  (1890);  Études  pénales  et  sociales 
(1891);  La  foule  criminelle  (1892);  La  trans- 
formation  du  droit  (1893);  Logique  sociále 
(1895);  L'opposition  univer selle  (IS9'J);  Études 
de  psychologie  sociále  (1898);  Les  lois  sociales 
(1898);  Les  transformations  du  pouvoir  (1S99); 
Vopinion  et  la  foule  (1901).  Drobné  práce  se- 
bral v  Essais  et  mélanges  sociologiques  (1895). 
T.  jest  sociologem  s  odstínem  psychologic- 
kým a  protivníkem  positivismu  kriminologův 
italských  (Lombrosa). 

Tardleu  [tardió],  franc.  rodina  mědiryjců, 
2  nichž  nejvíce  vynikli: 

1)  T.  Ni  co  las  Henri,  kreslíř  a  ryjec 
(♦  1674  v  Paříži  —  1 1749).  Učil  se  u  Lepautra 
a  u  J.  Audrana  a  ryl  značné  množství  listů, 
zejména  pro  Cabinct  Crozat,  Galerie  de  Ver- 
sailles,  Sacre  de  Louis  XV  a  jiná  skvostná 
dila  tehdejší  doby,  pak  podle  Rigauda,  Le- 
bruna.  Domenichina  a  j. 

2)  T.  Jacques  Nicolas  zvaný  Cochin, 
syn  před.  (♦  1716  v  Paříži  f  1795;),  kreslič 
a  ryjec,  vyučil  se  u  svého  otce,  s  nímž  pra- 
covaval  společně.  Ryl  zejména  podobizny, 
genry  a  krajiny.  Posléze  byl  dvorním  ryjcem 
kurfiršta  kolínského.  —Jeho  syn  T.  Jean 
Charles,  zvan]^  rovněž  Cochin  (♦  1766  — 
1 1830),  byl  malířem  a  vyučiv  se  u  Regnaulta, 
maloval  mnoho  obrazů  historických,  jako: 
Smrť  Correggiova]  Přivítáni  královny  pruské 
Napoleonem  a  j. 

8)  T.  Jean  Baptisté  Pierre,  synovec 
T-a  1),  ryjec  a  kartograř  (♦  1746  v  Paříži  — 
t  1816),  byl  z  prvních,  kteří  vynikli  v  umě- 
lecké kartografii  vůbec.  Pro  cis.  Marii  Te- 
rezii ryl  mapu  Nizozemí  o  53  listech  a  různé 
mapy  pro  Ludvíka  XVI.  Mimo  to  zhotovil 
mapu  k  Soniniho  »Reise  durch  Griechenland 
u.  die  Tůrkeic  a  mapu  okresu  Altenburg  a 
Ronneburg  o  21  listech  (Altenb.,  1813). 

4)  T.  Pierre  Alexandre,  bratr  před. 
(*  1756  v  Paříži  —  1 1844).  vzdělal  se  u  svého 
strýce  Nicolase  T-a  1),  pak  u  Bervika  a  J.  G. 
Willeho.  R.  1791  dobyl  veliké  ceny  mědiry- 
jeckc  proti  Bervikovi  a  ryl  pak  pěkné  por- 
traity  a  lisiy  po* tle  Raffaela,  Domenichina, 
van  Dycka,  Davida  a  j. 


5)  T.  Antoine  Francois,  bratr  před., 
rovněž  znamenitý  kartograf  (♦  1757  v  Paříži  — 
1 1822),  ryl  námořní  mapy  pro  Atlas  du  com- 
merce,  velikou  mapu  evrop.  Ruska  a  atlas 
k  Péronovu  dílu  Voyage  de  découvertes  aux 
terres  australes  (Pař.,  1807—10,  2.  vyd.  ve 
4  sv.  1824--25). 

8)  T.  Ambroise,  syn  před.  (♦  1788  v  Pa- 
říži —  t  1841  t.),  ryl  nejen  mapy,  ale  také 
portraity  a  obrazy  architektonické.  Vydával 
také  několik  větSich  mědiryjeckých  děl,  jako: 
Atlas  de  géographie  ancienne  (1818);  Tcoito- 
graphie  universelle  ancienne  et  moderně  (1820 
až  1828)  a  Atlas  universel  de  géographie  an- 
cienne  et  moderně  (1829).  Mimo  to  ryl  plány 
a  portraity  pro  skvostné  dílo  Victoires,  con- 
quétes,  desastres  des  Frangais  de  1792 
a  1815  (Pař.,  1816—21,  27  sv.)  a  36  ploten 
ke  Colonne  de  la  Grande  Armée  (t.,  1837). 

7)  T.  Amoroise  Auguste,  vynik. soudní 
lékař  franc.  (♦  1818  v  Paříži  —  t  1879  t.), 
vystudovav  lékařství  v  Paříži,  stal  se  tu  jiŽ 
r.  1844  agrégé,  působil  pak  jako  lékař  v  ne- 
mocnici H6tcl-Dieu  i  jako  prof.  a  předseda 
lék.  společnosti.  Náleží  mezi  nejpřednější 
soudní  lékaře,  kterýž  dovedl  z  bohatých  a 
pestrých  zkušenosti,  jež  mu  poskytovala  Paříž, 
vynikajícím  způsobem  těžiti  nejenom  v  ohledu 
soudním,  nýbrž  i  polic,  zdravotnickém.  Z  bo- 
haté jeho  literární  činnosti  možno  uvésti:  De 
la  morve  et  du  farcin  chrontque  che^l^homme 
(1843);  Voiries  et  cimetieres  (1852);  Étude  mé- 
dico-légale  sur  íavortement\  Étude  sur  Vin/an- 
ticide\  Étude  médico-légale  sur  les  attentatt 
aux  moeurs\  Étude  médico-légale  sur  la  folie 
(1872),  pak  řadu  monografií  o  rozmanitých 
otravách  a  násilné  smrti  vůbec.  Veliká  část 
těchto  publikací,  vvnikajícich  vesměs  skvě- 
lým stilem,  uveřejněna  byla  ve  sborníku  » An- 
nales  ďhygiěne  publique  et  de  médecine  lé- 
galec. 

Tardigrada,  zool.:  1)  T.  viz  Leno- 
chodi. 

2)  T.,  želvušky,  jsou  mikroskopičtí,  velmi 
primitivní  členovci,  o  jejichž  systematickém 
postaveni  mínění  se  různí.  MUller  řadil  je 
k  roztočům,  Schultze  a  Ebrenberg  ke 
korýáům.  Podle  posledních  výzkumů  Pla- 
teho  a  Basseho  je  to  samostatná,  velmi 
primitivní  skupina,  stojící  u  kořene  členov- 
cův. Tělo  (sotva  1  mm  dlouhé)  je  válcovité, 
bez  zevního  článkování,  nese  4  páry  komol- 
covitých,  několika  drápky  různého  tvaru 
ukončených  noh;  poslední  pár  je  nejkratší  a 
stojí  na  zadním  konci  těla.  V  nohách  na  konci 
malé  žlazky.  Kůže  u  některých  rodů  v  {Echi- 
niscus)  pokryta  pravidelnými,  štětino  vitými 
výrostky,  pak  kožními  štíty  a  j.  Přední  část 
těla  prodloužena,  na  předním  konci  poněkud 
ventrálně  leží  otvor  ústní,  kolem  něhož  ně- 
kolik malých  hrbolkův.  Za  otvorem  ústním 
následuje  dutina  ústní  s  podélnou  střední 
chitinovou  lištou  a  dvěma  vychlipitelnými, 
bodcovitými  zuby.  Do  ní  ústí  též  pár  jedno- 
duše stavěných,  hruškovitých  slinných  žláz. 
Za  dutinou  ústní  leží  široký  a  svalnatý  jícen, 
vedoucí  do  prostraného  žaludku,  který  má 


z  Tardy. 


93 


podobu  podlouhlého,  jednoduchého  vaku, 
táhne  se  skoro  celým  tělem  rovně  na  zad  a 
na  povrchu  opatřen  úzkými,  podélnými  svaly. 
Pak  následuje,  konečník,  do  něhož  ústi  dvé 
žláz  malpighických,  jejichž  délka  se  měni  bě- 
hem státi,  a  nepárová  žláza  rektální  v  po- 
době T.  Do  konečníku  ústi  též  apparát  po- 
hlavní. Pohlaví  oddělené.  Veliké  nepárové 
ovarium  leží  nad  žaludkem.  Ovidukt  vyvinut 
jen  na  pravé  straně,  je  krátký  a  široký  a  ústi 
do  konečníku.   O  samčím  orgánu  nemáme 


Č.  4178.  Macrobťotuf  sehuU{et  (silné  zvétl.). 

o  ústní  otvor,   Vm  svalnatý  jfcen,   Spd  ilásy  slinné, 

Ov   vaječnik,    Md  ialudek,    Mg  ilásy  malpighické, 

Ys  žláxa  rektáini. 

zpráv.  Nervstvo:  Mozek,  z  něhož  vycházejí 
nervy  ke  smyslovém  papillám  nebo  očím, 
zauzlina  podjicnová  a  ze  4  párfi  ganglií,  dlou- 
hými kommissurarai  spojených,  složené  pásmo 
břišní,  Z  citových  orgánů  někde  skvrny  oČní 
(Macrobiotus)  neb  smyslové  papilly  {Lydella). 
Orgány  dýchací  a  cévní  scházejí.  V  krvi  jsou 
nápadný  veliké  krvinky.  Vajíčka  jsou  veliká 
a  nečetná,  mnohdy  obdána  membránou  po- 
divuhodně skulptovanou;  jsou  kladena  při 
svlékáni  do  svléknuté  kůže.  Vývoj  bez  pro- 
měny. T.  žijí  buď  ve  vodě  neb  na  vlhkách 
místech,  hlavně  v  mechu,  řasách,  rašeliniku. 
Také  ve  žlabech  střešních.  Rozšířeny  po  ce- 
lém světě.  Nejprimitivnější  rod  Lydella,  jiné: 
MUnesium  {tardigradum  Doy.),  Macrobiotus 
(huýelandii  S.  Sch.,  Aí.  $chult\ei  Greeff,  viz 
vyobr.  č.  4178.),  Echiniscus  {bellermanni  S. 
Sch.).  O  morfologii  základní  práce  L.  Pla- 
teho,  pak  Albert  Basse  v  »Zeitschr.  f. 
wissensch.  Zoologiec,  sv.  80.   Tam  i  litera- 


tura.  O  systcmatice  a  bionomii  řada  prací 
Richtersových.  TTron. 

z  Tardv,  rodina  původně  maďarská,  od 
počátku  A  Vil.  stol.  nebo  ještě  dříve  usedlá 
v  uher.  župě  hevesské  Jiří  z  rodiny  této 
i  8  potomstvem  povýšen  r.  1611  od  Matiáše, 
krále  čes.  a  uherského,  za  věrné  služby  mu 
prokázané  do  stavu  šlechtického.  Rodinný 
erb  popisuje  se  takto:  štít  na  dvě  pole  roz- 
dělený, z  nich  v  dolejším  spatřuje  se  modlící 
se  člověk,  klečící  na  dvou  hadech,  v  hořej- 
ším anděl  stavící  rou  na  hlavu  korunu.  Na- 
hoře na  štítě  holubice  s  ratolestí  palmovou. 
R.  1835  šlechtictví  rodině  této  potvrzeno 
v  Uhrách  a  r.  1858  v  království  Pruském. 
Od  r.  1783  usazena  jest  jedna  větev  rodiny 
této  v  Čechách,  která  vždy  věrné  hlásila  se 
k  národu  Českému.  Z  rodu  toho  v  Čechách 
usedlého  vynikli:  1)  T.  Mojžíš  (*  1769  ve 
vsi  Kisar  v  župě  szatmárské  — t  22.  bř.  1837 
v  Líbící  u  Poděbrad  jako  senior  sboru). 
R.  1783  opustil  svou  prvotní  vlasf  a  odešel 
do  Čech,  kde  v  Libici  přijal  místo  kazatele; 
literární  činnost  jeho  obmezila  se  na  vydání 
Malého  bratrského  kancionálu  (v  Kut.  Hoře). 
Vychoval  5  synů  (Gersona,  Samuele,  Josefa, 
Mojžíše  a  Štěpána).  kteH  všichni  věnovali  se 
evang.  bohoslužbě  církevní,  stali  se  kazateli 
v  Lysé  n.  Lab.,  v  Husinci,  v  Prus.  Slezsku, 
v  Nebuželích  a  Chlebích  a  nejstarší  a  nej- 
mladší vrátili  se  opět  do  své  prvotní  vlasti.  — 
9)  T.  Samuel  (*  20.  říj.  1796  v  Libici  - 
t  8.  dub.  1868  v  Bošíně).  Vystudovav  gym- 
nasium v  Praze,  bohosloví  ve  Vratislavi,  stal 
se  (1820)  farářem  církve  bošínské.  V  1.  1848 
až  1849  účastnil  se  velmi  činně  tehdejšího 
ruchu  politického,  pořádal  politické  schůze, 
byl  z  prvních  bojovníků  za  nezávislost  církve 
evang.  a  b^val  členem  deputace  některých 
poslaní  k  císaři  a  ministrům.  Přispíval  četně 
pod  pseudonymem  Bošínský  do  časopisů  v 
a  samostatně  vydal:  Káláni  toleranční  pro 
r.  i836  na  den  i6.  října  (Ml.  Bol.,  1836).  Sy- 
nové jeho  Jeroným  (♦  18.  pros.  1828  v  Bo- 
šíně —  t  1850  ve  Vídni  jako  student  theo- 
logie) a  Jindřich  í*  11.  íij.  1826  v  Bošíně  — 
1 1858  jako  farář  v  Hořátvi  u  Nymburka).  — 
S)  T.  Josef,  bratr  před.  (*  13.  bř.  1799  v  Li- 
bici —  t  nejspíše  jako  farář  sboru,  potomků 
vyhnancfl  českých  v  Husinci  v  Prus.  Slez- 
sku. —  4)  T.  Mojžíš,  bratr  před.  (*  16.  záfi 
1806  v  Libici  ^  t  8.  září  1858).  Studoval 
v  Praze  a  v  Uhrách  a  r.  1831  povolán  za  du- 
chovního správce  sboru  evang.  v  Nebuželích 
u  Mělníka.  Byl  horlivým  kazatelem  a  národov- 
cem  a  r.  1848  zastupoval  Čechy  v  konferenci 
vídeňské.  —  6)  T.  Heřman,  syn  Josefa  z  T., 
spis.  čes.  (*  19.  list.  1832  v  Husinci  v  Prus. 
Slezsku).  Po  studiích  univ.  v  Praze,  Heidel- 
berce  a  v  Halle  stal  se  r.  1858  duchovním 
správcem  h.  v.  v  Hořátvi  u  Nymburka.  R.  1864 
zvolen  za  člena  c.  k.  evang.  vrchní  rady  cír- 
kevní do  Vídně,  r.  1869  byl  s  deputací  české 
reformované  církve  k  rcform.  církvím  v  Ame- 
rice, kteroužto  cestu  popsal  farář  Kašpar: 
Zpráva  o  poselství  do  Ameriky y  yykonanétrt 
v  1.  I86g  (Chrudim,  1869).   Jako  člen  vrchní 


94 


Tareněckij  —  Tarent. 


cirk.  rady  ve  Vídni  T.  hleděl  k  potřebám 
čes.  lidu  ve  Vidni,  zejména  nedělními  kázá- 
ními a  všedního  dne  biblickými  hodinami. 
Vedle  toho  působil  literárně,  redigoval  čas. 
'Hlasy  ze  Sionac  a  vydal:  Události  v  církvi 
evang.  \emi  český-ch  lita  juhilejniho  i863\ 
K  dějinám  svaté  církve  v  Čechách  (1864); 
Heidelberský-  katechismus  (1866);  Konjesi  hel- 
vetská  (1866);  Malý  kancionál  (1869);  Agenda 
reformovaná  (1869) ;  Historie  ev.  ref,  sboru  ho- 
řatevského  a  napsal  úvody  k  některým  spi- 
sům theologickým. 

TarenéoklJ  Aleksandr  Ivanovic,  ana- 
tom rus,  (*  1845  ve  V^maru  jako  syn  rus. 
duchovního).  Lékařství  vystudoval  v  Petro- 
hradě, kdež  se  stal  prosektorem  Grubero- 
vým. Záhy  byl  pověřen  přednáškami  o  po- 
pisné anatomii,  r.  1887  sta!  se  prof.  normální 
anatomie  při  vojensko-Iékařské  akademii,  je- 
jími praesidentem  r.  1901  téi  se  stal.  Mimo 
řadu  prací  z  oboru  anatomie  pathologické  a 
teratologie  napsal  zvláště:  Lagenverháltnisse, 
Morphologie  und  Entwickelung  des  Blinddar- 
mes  und  WurmJortsat\es  beim  Menschen  und 
den  Sáugetieren  (1881);  Beitráge  \u  den  Lán- 
genmassen  des  Darmkanals  bei  dem  Menschen 
und  den  Sáugetieren  (1881);  Beitráge  \urCra- 
niologie  der  grossrussischen  Bevólkerung  der 
nórdlichen  und  mittleren  Gouvernements  des 
europáischen  Rus^lands  (1884);  Ueber  Sehnen- 
retinacula  a.  d,  Rúcken  des  menschl,  Fusses 
(1886). 

Tarent  (ital.  Taranto,  lat.  Tarentum,  řec. 
Taras)t  přístav  a  hl.  m.  circondar.  t.  jm. 
v  ital.  prov.  Lecce  v  Apulii,  při  sev.-vých. 
konci  zálivu  t.  jm.,  stan.  trati  Potenza-Brin- 
disi  Středomořské  a  Bari-T.  Jaderské  dráhy, 
má  jako  obec  60.733  obyv.(190l)  a  je  sídlem 
arcibiskupa.  Rozkládá  se  na  ostrůvku  sevře- 
ném vnitrozemskou  lagunou  Maře  Piccolo  a 
zálivem  Tarentským,  jsouc  chráněno  ostrovy 
S.  Pietro  (s  majákem)  a  S.  Paolo  a  zasahujíc 
svým  sz.  a  jv.  koncem  i  na  pevninu,  s  níž 
spojeno  je  mosty.  Městem,  které  ničím  ne- 
připomíná slavných  dob,  probíhají  tři  dlouhé 
ulice  od  neapolského  nádraží  na  sz.  do  No- 
vého mčsta  za  Porta  di  Lecce  se  rozprostí- 
rajícího a  zbudovaného  na  místě  antického 
T-u.  Proto  tu  umístěno  v  klášteře  S.  Pasquale 
museum  starožitnosti,  pak  je  tu  arsenál  a  ve- 
řejné sady.  Ze  staveb  možno  uvésti  pouze 
kathedrálu  S.  Cataldo  z  XI.  stol.  pocházející, 
ale  restaurací  zkaženou,  pak  starý  kastell  a 
vodovod  15  frm  dlouhý.  Bezpečná  rejda  a 
zvláště  rozlehlé,  uzavřené  Maře  Prccolo,  sou- 
visící s  mořem  průplavem  pouze  90  m  širo- 
kým, i  mořským  lodím  přistupnvm,  přiměly 
ital.  viádu,  aby  zřídila  tu  válečný  přístav. 
K  tomu  cíli  zřízeny  na  uvedených  ostrůvcích, 
na  mysech  San  Vito  a  Rondinella,  v  L*Olmo, 
v  Chianca  a  v  Kastellu  batterie  a  pevnůstky 
a  postaveny  tři  hráze,  aby  se  zúžil  vjezd, 
prohloubeny  doky  200  m  dlouhé  a  90  m  ši- 
roké, tak  Že  T.  stal  se  předním  válcč.  pří- 
stavem. V  městě  pak  zřízena  je  plavecká 
škola,  lyceum,  nemocnice  a  j.  Vedle  čilého 
obchodu  s  olivovým  olejem,  pšenicí,  proslu- 


lými fíky,  vínem,  medem  a  ovocem  provo- 
zuje se  pilně  rybářství,  zvláště  na  Maře  Pic- 
colo, kde  chovají  se  výborné  ústřice  a  loví 
znamenité  »frutti  di  mare<. 

Na  místě  T-a  byla  veliká  osada  již  za  dob 
mykénských.Japygy  obývaná.  LakonŠti  Par- 
theniové  před  Dory  ustupující,  vedeni  prý 
jsouce  oikístou  Falanthem,  založili  zde 
město  řecké,  zvané  Taras.  K  nim  později 
přidružili  se  Dórové  a  vtiskli  městu  svůj  kme- 
nový ráz.  Chronografové  kladli  založení  T-a 
do  r.  707  př.  Kr.,  tudíŽ  do  doby  starších  ko- 
lonií západních.  Město  bylo  záhy  co  do  roz- 
měrů největším  městem  v  Itálii  a  mělo  v  době 
slávy  své  100.000  - 150.000  obyv.  Dělilo  se 
v  záp.  Staré  a  vých.  Nové  město,  kteréž  části 
odděleny  byly  směrem  průplavu.  Obyvatelé 
spřádali  jemnou  vlnu  z  ovcí  v  okolních  kra- 
jích, tkali  lněné  látky  a  obé  barvili  nachem, 
též  hleděli  si  výroby  zboží  keramického.  Prů- 
mysl místní  a  výhodná  poloha  podporovaly 
plavbu  i  obchod,  jichž  přispěním  T.  stal  se 

'  nejbohatším  a  nejmocnějším  řeckým  městem 
jihoitalskýro.  Širé  okolí  bylo  poddáno  hrdým 
měšťanům,  kteří  byli  v  čilých  stycích  obchod- 
ních 8  předními  středy  obchodu  řeckého,  se 
Syrakusy,  Korinthem,  Aiginou,  Rhodem,  Kni- 
dem,  a  za  dob  Dareiových  byli  známi  i  v  Persii 
jako  prvé  obchodní  město  italské.  Pohříchu 
jsou  dějiny  města  až  do  III.  stol.  př.  Kr.  té- 
měř neznámy.  Víme  toliko,  že  ve  vnější  zá- 
toce r.  415  zakotvilo  loďstvo  athénské,  proti 
Syrakusám  vypravené,  a  že  ve  IV.  stol.  byl 
stratégem  slavný  mathematik  Archytas,  stou- 
penec Školy  Pythagorovy,  který  rozšířil  území 
městské  na  souši.  Tehdy  již  Tarentané  byli 
pověstní  přepychovým  způsobem  života  a 
sami  vzdalujíce  se  zbrani,  svěřovali  bezpeč- 
nost svou  najatým  žoldnéřům,  zvláště  v  bo- 
jích proti  loupeživým  sabellským  Lukánům. 
Postup  Římanů  v  jižní  Itálii  bvl  příčinou 
války  s  Římem  (viz  Tarentská  válka), 
která  skončila  úplnou  porážkou  Tarenfanův 
a  nedobrovolným  vstupem  jejich  mezi  řím- 
ské spojence.    Loďstvo  bylo  vydáno  Říma- 

\  nům,  hradby   zbořeny,    pokořenému    městu 

i  daň  roční  uložena  a  na  hrad  dána  stálá  řím- 
ská posádka.  Obchod  však  neutrpěl,  ani  bo- 
hatství, ale  nenávist  proti  Římanům  jen  s  těží 
se  skrývala.  Po  bitvě  n  Cann  hledali  Tarentátí 
příležitosti,  aby  od  Říma  odpadli  a  přidali 
se  r.  212  př.  Kr.  k  Hannibalovi,  hrad  však 
zůstal  v  rukou  Římanů,  kteří  vedeni  jsouce 
Q.  Fabiem  Maximem,  město  oblehli.  Ta- 
rentátí nadálí  se  od  Hannibala  pomoci,  která 
však  nepřicházela,  až  r.  209  město  vzato  a 
krutě  potrestáno.  30.000  občanů  prodáno  do 
otroctví,  mésto  vyloupeno,  umělecké  poklady 
vzaty  a  svrchovanost  jeho  zrušena.  Odtud 
počal  i  obchod  klesati.  R.  123  př.  Kr.  uve- 
dena do  T-a  římská  kolonie  Neptunia, 
která  mela  vlastní  správu  vedle  obyvatelstva 
řeckého,  které   podrželo   národnost  svou  až 

!  do  pozdějších  dob  cis  jřských.  Ještě  za  Augusta 
byl  průmysl  tarentský  v  rozkvětu.  Za  římské 
doby  zřízeny  amfilheater  a  vodovod.  R.  546 

'  po  Kr.  [usiinián  I.  kázal   obnoviti  tarentské 


Tarentaise  —  Tarentský  záliv. 


95 


hradby,  ale  již  r.  549  dobyl  města  ostrogot- 
skÝ  král  Totilas.  Po  záhubě  Ostrogotfi  vládli 
v  T-ě  Byzantinci,  aŽ  kol  r.  675  znocnil  se  ho 
velmož  longobardský  Romaald  a  učinil  jej 
sídlem  vévodským.  R.  856  zmocnili  se  T-a 
kairvánšti  Arabové  a  |>održeli  jej  přes  veš- 
kero úsili  císaře  Ludvika  II.  až  do  r.  887, 
kde  opanovali  jej  opět  Longobardi  z  Bene- 
venta.  R.  927  byl  T.  od  Arabů  vyvrácen,  ale 
trosky  jeho  osadili  již  r.  929  Byzantinci.  Cisař 
Nikiforos  II.  Fokas  r.  967  T.  obnovil  a  osadil 
obyvatelstvem  byzantským,  ale  r.  1063  dobyl 
hoapulský  vévoda  Robert  Guiscard  a  učinil 
sídlem  normanského  knižetstvi,  jež  r.  1089 
udělil  svému  s^nu  Boemundovi,  hrdinovi 
prvé  výpravy  křížové.  Cisař  Bedřich  II.  ozdo- 
bil T.  hradem  Rocca  Imperiále,  zbudovaným 
po  způsobu  normanském.  Odtud  sdílel  se  T. 
o  osudy  král.  Neapolského,  ač  ještě  r.  1301 
Filip,  syn  krále  Karla  II.,  jmenován  knížetem 
tarentským.  Následkem  těchto  změn  ubývalo 
obyvatelstva  a  město  stěsnalo  se  na  prostoře 
klassického  starého  m^ta.  Za  Napoleonských 
dob  ozdoben  titulem  vévody  tarentského 
maršál  Macdonald.  Teprve  když  T.  připojen 
ke  král.  Italskému  (1861),  povznesly  se  opět 
lidnatost  i  obchod  a  na  zap.  straně  průlivu, 
u  nádraží,  vznikla  nová  úpravná  část,  zvaná 
n  Borgo  della  Stadione,  nyní  opět  sídlo  mocně 
rozmáhají ciho  se  obchodu.  Zůstatky  staro- 
věké nejsou  četné;  nejznamenitější  jsou  dva 
sloupy  dórské  u  chrámu  SS.  Trinitá  s  po- 
čátku VI.  století  př.  Kr.  a  zbytky  řím- 
ského vodovodu  il  Triglio  zvané.  —  Srv.  de 
Vincentiis,  Storia  di  Taranto  (Neap.,  1878 
až  1891,  5  sv.);  Gagliardo,  Descrizione  tóro- 
graíica  di  Taranto  (T.,  1886);  Evans,  The 
horsemen  of  Tarentum  (v  »Numísmatic  Chro- 
nicle.«,  X,  1889);  Gcffken.  Die  GrQndung  von 
T.  (»jahrbQcher  fUr  Philoíogiec,  sv.  147,  Lip., 
1893).  Nu.  Pšk. 

Tar^ntoiii*  [tarantéz],  krajina  tvořící  střed 
a  vých.  franc.  depart.  Savoie,  přiléhající  na 
v.  k  Itálii,  při  horním  toku  Isěre  prostou- 
pena je  mohutnými  massivy  alpskými,  ve 
vých.  části  pokrytými  ledovci.  Spojení  s  Itálii 
prostředkuje  průsmyk  Mal.  sv.  Bernarda.  Kraj 
tento  vyniká  bohatstvím  nerostným  (železná, 
měděná  a  stříbrná  ruda),  hojnými  prameny 
minerálními  a  krásou  krajinnou,  tak  že  je 
proto  hojně  navštěvována  turisty.  Obyvatelé, 
Tarins  zvaní,  vedle  pěstění  révy  chovají 
chval  ně  známý  druh  hověz.  dobvtka.  T.  tvo- 
řilo kdysi  samostatné  hrabstvi;  hl.  m.  je 
Moutíers. 

Tarentola  Gray,  t.  j.  Platydactylus, 
viz  Gckoni. 

Tar«ntsk4  válka  jest  jméno  prvého 
boje,  jejž  Římané  staro  vrčí  svedli  s  Řeky. 
Římané  opanovavše  území  Sennonů,  vypra- 
vili tam  osadníky  po  moři,  kteří  zakotvili 
v  přístavu  tarentském.  Mezi  Římany  a  Ta- 
renfany  byla  kdysi  učiněna  úmluva,  že  Římané 
neopluji  mysu  Lakinského,  čehož  vzpomínaje 
lid  tarentský,  zničil  čtyři  lodi  římské  a  pátou 
zajal.  Rada  tarentská  souhlasila  s  jednáním 
lidu  a  zmocnila  se  Thurii  s  Římem  spolče- 


ných. Poselství  senátu  římského,  přišlé  žá- 
dat dostiučinění,  bylo  radou  odmítnuto,  od- 
cházejíc pak  z  rady,  lidem  pohaněno.  Tu 
senát  opověděl  válku  Tarentanům,  kteří  uči- 
nili spolek  s  Lukány  i  Samn>ty  a  vyzvali 
k  účastenství  Pyrrha,  krále  épeirského.  Než 
tento  přišel,  zkrušili  Římané  kmeny  jiho- 
ítalské  a  splenili  území  tarentské.  Když  však 
Pyrrbos  vypravil  vojevůdce  Milona  s  3000 
muži  k  ochraně  Tarenta,  pak  i  sám  přišel 
v  čele  falan^  o  20.000  mužích  s  přiměřeným 
počtem  jízdy  a  20  slony  a  ujal  velení  nad 
TarenCany  a  jejich  spolcenci  (r.  281  př.  Kr.), 
nastal  patrný  obrat.  Pyrrhos  podřídil  pře- 
pychu oddané  Tarenfany  přísné  kázni  vo- 
jenské a  porazil  pomocí  slonů  vojsko  kon- 
sula  P.  Valeria  Laevina  u  Hérakleie,  ale 
jsa  bystrozraký,  shledal  ihned,  že  vítězství 
došel  toliko  pomoci  slonů,  jichž  Římané  do- 
tud neznali.  Římané  sice  opustili  jižní  Itálii, 
jejíž  obyvatelé  přestoupili  k  Pyrrhovi,  tento 
však  nepodceňoval  Římanův,  nýbrž  hleděl 
Y  prvém  dojmu  porážky  je  překvapili  a  po- 
stoupil s  vojskem  svým  až  do  Kampanie, 
vzal  Fregelly  a  blížil  se  Římu.  Než  bdělost 
římských  konsulů  zmařila  jeho  záměry  a  při- 
nutila jej  k  ústupu  do  území  tarentského. 
Z  jara  r.  279  chopil  se  Pyrrhos  oflfensivy  a 
porazil  římské  konsuly  P.  Sulpicia  a  P.  Oecia 
Můra  u  Askula,  než  se  ztrátami  velikými; 
i  shledávaje,  že  nemá  dosti  moci  k  povalení 
Římanů,  pomýšlel  na  odchod  a  hleděl  dojmu 
obou  svých  vítězství  vykořistiti  k  prospěš- 
nému míru.  Ale  posláni  Kineiovo  do  Říma 
nemělo  účinku,  z  veliké  části  původem  Kartba- 
ginců,  kteří  v  dalším  trvání  války  shledávali 
bezpečnost  pro  své  državy  sicilské  a  ujednali 
s  Římany  spolek  proti  Pyrrhovi  i  jeho  spo- 
jencům. Pyrrhos  tudíž  r.  278  odebral  se  na 
Sicílii  a  zůstavil  v  Tarentě  i  nckterých  ji- 
ných městech  své  posádky.  Římané  vhodně 
využili  Pyrrhovy  nepřítomnosti  a  vrhli  se  na 
Samnity,  Lukany  a  Bruttie,  jež  dvouletým 
bojem  pokořili.  Poražení  volali  ze  Sicílie 
Pyrrha,  který  se  r.  275  do  Itálie  vrátil,  ale 
s  těžkými  ztrátami,  jeŽ  při  přepravě  přes 
moře  od  Karthagincův  utrpěl.  Zesíliv  se  po- 
silami jihoitalskými,  vpadl  Pyrrhos  do  Samnia, 
byl  však  od  Mania  Curia  Dentata  u  Bene- 
vénta  na  hlavu  poražen,  načež  zůstaviv  v  Ta- 
rentě četnou  posádku,  odešel  do  Řecka  pro 
posily.  Násl.  roku  odvolal  i  tuto  posádku, 
načež  Římané  přinutili  sabellské  kmeny 
k  úmluvě,  kterouž  ziskali  značné  částky  je- 
jich území,  Poseidonia  přeměněna  v  římskou 
kolonii  Paestum  a  konečně  i  v  Tarentě  na- 
byla vrchu  strana,  chtěj ící  míru,  a  ujednala 
s  Římany  úmluvu,  která  z  Tarenta  učinila 
spojenecký  stát  (r.  272  př.  Kr.).  T.  v.  měla 
tudíž  následkem  podrobení  vší  jižní  Itálie 
Římanům  a  prokázala  převahu  římské  vá- 
lečné taktiky  nad  mikedonsko  hellénistickou 
falangou.  Pšk. 

Tarentský  vévoda  viz  Macdonald. 

Tarentský  sáliv,  rozlehlá  zátoka  Ión- 
ského moře  na  jihu  Apenninského  polo- 
ostrova   mezi    ApuUí    a    Calabní    zsíři    1  \  x 


96 


Targionia  —  Targúm. 


až  155  km^  bez  větších  ostrovfi  s  nízkým  po- 
břežím. Ve  starověku  břehy  jeho  byly  uži- 
veny bohatými  městy  jako  byl  Tarent,  Galli- 
polis,  Metaponte,  Sybaris,  Héraklťia,  Thurii 
a  Croton. 

Taxglonia  [-áió]  Mich.,  pálenka,  po- 
dle tlorenc.  lékaře  Targioniho  pojmenovaný 
rod  mechň  jatrovko vitých  x  řádu  Marcharť 
tiaceae  a  čel.  Targionieae,  chrástu  obvej- 
čitého,  mnohým  černým  vlásenim  k  zemi 
těsně  přičepeného.  Na  jrho  zeleném  povrchu 
jsou  hojné  průduchy  a  ve  výkrojku  vzestu- 
pujiciho  konce  pohlavní  ústroje,  z  nichž  vy- 
vinuje se  jediná  bezstopečná  puštička.  T  . 
roste  druhem  T.  Michelii  Corda  (T.  hypo- 
phjrlla  L.),  p.  podlistá.  na  vlhkých  stinných 
místech  teplé  a  mírné  Evropy  (kdysi  též 
u  Plavná  v  Sasku).  Déd. 

TarsrlOBi-Tozsettl  [tardžóni-]:  1)  T.  T. 
Ottaviano,  botanik  ital.  (♦  1755  —  f  1829), 
byl  proí.  botaniky  a  ředitelem  bot.  zahrady 
ve  Florencii.  Vydal  hlavně:  Prospetto  per  la 
Flora  economtca  florentina  (Verona,  1808); 
Diiionario  botanico  Italiano  etc.  (Flor.,  1809); 
Observationum  botanicarum  decas  I— V  (t., 
1808—10). 

2)  T.-T.  Adolf  o,  zoolog  ital.  (♦  1813  ve 
Florencii  —  f  1903),  byl  prof.  zoologie  a  srov- 
návací anatomie  zvířat  bezobratlých  ve  Flo- 
rencii a  člen  akademie  věd  v  Římě.  Zabýval 
se  hlavně  praktickou  entomologii.  Z  jeho 
spisů  buďtež  uvedeny:  La  Fillossera  elema- 
lattie  delle  vidi  in  Italia  dal  iSjg  al  i8S3 
etc.  (Flor.  a  Řím,  1883);  Animaii  ed  insetti 
del  Tabacco  in  eria  e  del  Tabacco  secco  (t., 
1891). 

Targ  Vowy  viz  Nowy  Targ. 

Targ^OVlftea,  m.  v  Rumunsku,  viz  Tir- 
goviátě. 

Tar^owioa  (malorus.  Torhovycja\  mě- 
stečko v  rus.  új.  humaňském,  gub.  kijevské, 
nad  ř.  Siniuchou  č.  Sinou  Vodou,  má  2346 
oby  v.  Památné  neblahou  Targowickou 
konfederací,  kterou  z  návodu  carevny 
Kateřiny  zosno váli  zde  r.  1792  polští  magnáti 
pyšný  Szcz^sny  (Felix)  Potoč ki,  ctižádo- 
stivý Seweryn  Rzewuski  a  dobrodružný 
Frant.  Ksaw.  Branicki  proti  konstituci 
z  3.  kv.  1791  a  která  vedla  ke  druhému  roz- 
děleni Polska  (viz  Polsko,  str.  \A9a). 

Targúm,  č.  mn.  targúmim,  aramejské, 
tolik  jako  tlumočeni.  Odtud  vyskytuje  se 
slovo  to  jako  název  aramejskýcn  parafrasi 
textu  biblického  (St.  zák.)  v  dobc,  kdy  hebrej- 
ština, zatlačována  jsouc  aramejátinou  od  sev. 
do  Palestiny  vnikající,  stala  se  jako  jazyk 
bible  obecnému  lidu,  který  ostatně  již  v  za- 
jeti babylónském  zvykl  si  slyšeti  nové  zvuky, 
vicc  méně  nesrozumitelnou.  Tehdy  uznáno 
nutným,  sdělovati  lidu  mista  bible,  jeŽ  při 
bohoslužbě  v  synagoze  hebrejsky  předčítána, 
i  jazykem  mluvy  obecné,  t.  j.  aramejštinou. 
Časem  zavedeni  offíciální  vykladači,  osobou 
rozdílní  od  předčitatelů  bible,  zvaní  po  ara- 
mcjsku  meturgemán,  t.  j.  tlumočníci. 
Úkolem  jejich  bylo,  odstavec  bible,  který 
v  jazyce  původním  (hebrejském)  byl  přečten. 


tlumočiti  po  aramejsku,  podle  pozdějšího 
předpisu,  odstavce  z  Pentateuchu  po  každém 
versi,  částí  z  proroků  vždy  po  třech  verších. 
S  počátku  dělo  se  tak  jen  ústně  a  více  méně 
volně.  Některá  místa  tu  uvádějí  původ  t-fi 
na  pomocníky  Ezrovy,  podle  Lagardea  ně- 
která místa  Septuaginty  mají  podkladem  spíše 
zněni  t-u  než  hebr.  textu  bible.  Naproti  tomu 
zaslouží  zmínky,  že  ještě  Origenes  a  Jeronvm 
nezmiňují  se  o  t-ech.  Teprve  časem  užíváno 
podkladu  písemného,  přimykajícího  se  co 
nejvěrněji  k  textu  původnímu.  Dalo  se  tak 
neiprve  ve  školách  babylónských,  ale  i  zde 
s  podržením  původního,  palestinského  ná- 
těru mluvy.  Tím  způsobem  povstaly  t-y  nej- 
prve k  Pentateuchu  a  Prorokům,  později, 
píli  soukromou,  i  k  ostatním  částem  bible, 
tak  že  máme  t-y  téměř  k  celému  St.  zákonu. 

V  pořadí  časovém  dlužno  rozeznávati: 

1.  T.  t.  zv.  Onkelfiv  k  Pentateuchu,  nej- 
starší všech  to,  ač  sotva  starší  III.  stol.  po  Kr. 

V  talmudu,  v  němž  nejdříve  se  uvádí,  ozna- 
čen jako  »náš  překlad*.  O  Onkelovi  neví  se 
nic  určitého.  Podle  tradice  byl  žák  Gama- 
liela  staršího.  Místo  talmudu,  podle  něhož 
pťoslovil  t.  v  Palestině,  zaměňuje  jej,  jak 
srovnáním  parallelniho  místa  megilly  jeru- 
salemské  konstatováno,  s  řeckým  překla- 
datelem bible  Aquilou  (Onkelos  —  wlxvílap). 
Srv.  Friedmann,  Onkelos  und  Akylas,  Vid., 
1896;  před  tím  již  R.  Anger,  De  Onkelo 
Chaldaico  etc.  Lip.,  1846).  Podle  jiného  vý- 
kladu srovnáván  Onkelos  s  Aquilou  jen  vzhle- 
dem ke  slovnosti  svého  překladu.  Vyniká 
v  celku  těsným  přiléháním  k  podkladu,  kte- 
rým je  v  celku  nynější  text  masoretický,  dále 
jasností.  Toliko  poetické  části  jsou  spíše 
parafrasovány  než  překládány,  anthropomor- 
tismu  se  však  vyhýbá  jako  ostatní  t-y.  Na 
Messiáše  vykládají  se  jen  dvě  mista  (Gen 
49,  10;  Num.  24,  17).  Jako  nejstarší  reprae- 
sentant  židovské  exegese  má  i  svůj  výsnam 
pro  exegesi  Pentateuchu.  Tednotlivá  místa 
vykazuji  i  dvojí  tradici.  Mluvou  t.  Onkelův 
blíží  se  ještě  velice  mluvě  aramejských  části 
bible.  Později  stal  se  i  t.,  jako  sám  text  bible» 
předmětem  masoretického  zpracování.  Po 
prvé   vydán   t.  Onkelův   v  Bologni   r.  1482» 

I  nejlépe  r.  1557  (Sabbioneta),  podle  tohoto 
vydal  jej  nově  Berliner,  Das  Targum  On- 
kelos, herausg.  u.  erláutert  (Berl.,  1884,  2  d.). 
Anglický  překlad  od  J.  W.  Etheridge.  The 
Targum  of  Onkelos  and  Jonathan  ben  Uzziel 
on  the  Pentateuch  with  the  fragments  of 
Jerusalem  Targum  (Lond.,  1862,  2  sv.);  starý^ 
lat.  překlad  P.  Fagia,  Thargum,  i.  e.  para- 
phrasis  Onkeli  chaldaica  . . .  fidelissime 
versa  (Argent.,  1646).  Srv.  Winter-WUnsche^ 
Die  jud.  Litteratur  seit  Abschluss  des  Ka* 
nons  (Trevir,  1894;  ukázky  překladu  z  celého 
t-u  S.  z.).  H.  Barnstein  vydal  kriticky  se  zře- 
telem i  na  rukopisy  jiboarabské:  The  Tar- 
gum Onkelos  to  Genesis  (Lond.,  1896).  O  vo- 
kalisaci  t-u  pojednal  Ad.  Merx  (V.  kongress 
orient).  O  masóře  t-u  jedná:  A.  Berliner, 
Die  Massora  zum  Targum  Onkelos  (Lip.,. 
1877)  a  S.  Landauer,  Die  Másórá  zum  On- 


Targúm. 


97 


kdos  (Amsterdam,  1896).  Snr.  G.  B.  Winer, 
De  Onkeloso  einsqae  paraphrasi  chaldaica 
(lip.,  1820);  S.  D.  Luzzatto,  Philoxenus  sivé 
de  Onkelosi  chald.  Pentatenchi  versione  (zvi. 
o  odchylkách  od  hebr.  textu.  Vid.,  1830, 
2.  yyd.  Krakov,  1895);  Levý,  Ueber  Onkelos 
and  seine  Uebers.  des  Pentatench  v  Geige- 
rové  »W.  Z.  fůi  ifld.  Theologie*  V.  a  Fttr- 
stové  >Literaturblatt  des  Orients«  1845). 
Abr.  Geiger.,  Das  nach  Onkelos  benannte 
babyL  Tl^gam  sum  Pentateuch  (»JQd.  Zeit- 
schňft«  IX.);  SchGnfelder,  Onkelos  n.  Pe- 
schittho,  Stndien  Uber  das  Alter  des  Onke- 
los'schen  Targnms  (Mnich.,  1869);  fiilaybanm, 
Die  Anthropomorphien  n.  Anthropopathien 
des  Onkelos  o.  der  sp&teren  Targumim  etc. 
(Vratislav,  1870);  M.  Ginsburger,  Die  Anthro- 
pomorphísmen  in  den  Targumim  (1891).  Po 
stránce  jazykové  zpracován  v  G.  Dalmanovč 
Aram.-nenhebr.  WGrterb.  (Frankf.  n.  M.  1897). 

2.  T.  t.  zv.  Jonátánfiv  k  Prorokům. 
Obsahuje  Proroky  starii  i  pozdéjái,  tedy 
Knihy  Josuovu,  ^ndcfi,  Samuelovy  a  Krá- 
lovské; (esaiááe,  Jeremiáže  a  Ezechiela;  12 
meniich  proroků.  Za  původce  pokládán  J  o- 
nátán  ben  Uzziel,  nejslavnější  z  80  žáků 
Hilléla  stariiho.  Neprávem  prohlášen  Rab 
Josef  bar  Cheja  (f  333),  podle  talmudu  vy- 
nikající znalec  targúmské  tradice,  za  přepra- 
covatele  a  redaktora  t-u  Jonátánova.  Snad 
i  od  Jonátána  pochází  jen  néiaký  základ,  osta- 
tek pak  povstal  časem  a  od  různých  autorů, 
čími  by  se  vysvětlila  mister  ae  vyskytující 
nestejnost  přeldadu.  Jiní  háji  ovšem  jednot- 
nost celého  t-u.  Mluvou  i  slohem  je  blízek 
t-u  Onkelovu,  jehož  je  snad  o  máJio  pozdější. 
Některé  shody  svědčí,  že  měl  původce  před 
sebou  t.  Onkelův.  Naproti  tomu  prohlásil 
Cornill  t.  k  Prorokfim  vzhledem  k  tomu,  že 
volněji  se  přimyká  k  textu  biblickému,  jejž 
spíše  opisuje  neb  i  vykládá  —  zvláště  platí 
to  o  prorocích  —  net  překládá,  za  starší. 
Vyskytuji  se  i  prvky  legendární.  Na  Messiáše 
vykládají  se  zhusta  i  místa  nemessiášská, 
třeba  jinak  nauka  o  Messiáši  je  ještě  velmi 
jednoduchá  a  blíží  se  někdy  novozákonnému 
nazíráni.  Leccos  spadá  snad  na  vrub  po- 
zdějšího interpolátora,  o  jehož  práci  svědči 
hlavně  často  ae  vyskytující  dvojité  překlady 
téhož  místa.  Prvé  vydání  t-u  Jonátánova 
(s  rabb.  výkladem)  je  z  r.  1494  (Leiria),  r.  1617 
y^rdán  v  Bombergově  bibli.  Nově  uveřejnil 
jej  podle  Codex  Reuchliníanus  de  Lagarde, 
Prophetae  chaldaici  (1872).  Jednotlivé  vyšel 
Isaiáš  (Pauli,  The  Chaldee  Paraphrase  on  the 
Prophet  Isaiah,  Lond.,  1871  a  Levý,  Targhum 
on  Isaiah  I.,  t.,  1889;  Cornill,  Das  Targhum 
zu  den  Prophetcn  L,  Z.  A.  T.  W.,  1887);  angl. 
překlad  Etheridgův  (Lond.,  1862,  s  Onkelo- 
vým  t-em,  v.  výše).  Srv.  Frankel,  Zu  dem 
Targum  der  Propheten  (Vratislav,  1872); 
W.  Bacher,  Kritische  Untersuchungen  zum 
Propheten-Targum  i  o  poměru  jeho  k  t-u 
Pentateuchu,  »ZDMG«,  XXVIH.  a  XXIX.). 

T.  Onkelův  a  Jonátánův  zredigovány  v  ofíi- 
ciálni  podobě  definitivně  v  Babylóně,  snad 
ve  IV.  stol.  po  Kr.    Snahou  redaktorů  bylo 

Ottftr  Slovník  Naučný,  «▼.  XXV.  29^1. 1906. 


sice  zachovati  palestinský  dialekt  a  v  celku 
se  to  zdařilo,  ale  přes  to  je  zřejmý  i  znešva- 
řující  vliv  dialektu  babjrlónského.  Původu 
babylónského  jest  i  pozdější  vokalisace  textu, 
v  celku  svém  méně  cenná  než  punktace  ara- 
mejských  textů  bible.  Definitivní  úpravou 
t-Ů  v  Babylóně  zatlačena  v  pozadí  původní 
parafrase  palestinská,  ale  vytlačena  nebyla. 
Žilat  dále,  jsouc  opisována,  glossována  a 
rozšiřována.  Nám  zachována  tato  pdvodnější 
tradice  jako  t.  zv. 

3.  t  Jerusalemský  (L  Jerúšalmí,  též  t. 
země  jisráélské)  k  Pentateuchu,  a  to  ve 
dvojí  podobě,  úplný  (t.  Jerúšalmí  I.)  a 
zlomkovitý,  k  jednotlivým  odstavcům  Penta- 
teuchu (L  Jerúšalmí  II.).  Nesprávným  vý- 
kladem hebrejské  zkratky  (počátečních  písmen 
^"Vif  t.  j.  t.  Jejrúšalmf)  na  autora  (Joná- 
tán)  označen  onen  jako  t.  Pseudojoná- 
tánův.  Oba  t-y  jsou  rozličné  recense  téhož 
díla  původu  palestinského.  Zlomkovitý  je 
snad  původní,  obsahuje  pouhé  poznámky  a 
opravy  k  textu  Onkelovu,  jež  pak  druhý  pro- 
vedl důsledně  pro  celý  Pentateuch,  pojav 
do  celku  hojně  materiálu  legendárního.  Na- 
proti tomu  Bassfreund  usoudil  existenci  úpl- 
ného t-u  íerusalemského  ze  VIL  stol.  po  Kr. 
nebo  později,  z  něhož  povstaly  Jerúšalmí  I. 
a  n.  Původ  ze  VIL  (nejdříve)  nebo  Vin.  stoh 
přijímá  se  všeobecně.  Legendární  výzdoba 
a  vynášení  praotců  národa  jisráélského  jsou 
význačné  vlastnosti  t-u  Jerusalemského.  K  nim 
druží  se  exkursy  povahy  náboženské,  éthické 
a  mystické,  s  disgressemi  řečnickými  a  bás- 
nickými. Překladatel  věří  v  budoucnost  ná- 
roda jisráélského  a  příští  Messiáše.  Na  ob- 
tížnějších místech  je  překlad  často  nepřesný. 
Konstatovány  i  zlomky  třetího  t-u  jerusalem- 
ského k  Pentateuchu  (t  Jerúšalmí  III.), 
dále  zlomky  t-u  k  Prorokům.  Jazykově  jeví 
t.  jerusalemský  pozdější  fasi  západní  ara- 
mejštiny,  jak  mluvili  ji  Židé  Palestiny,  hlavně 
v  Galilei,  ale  typus  ten  je  smíšen  (zvláštnosti 
arameištiny  galilejské,  styky  s  Ónkelem  a 
babylonským  talmudem;  Dalman).  Zlomko- 
vitý t.  Jerusalemský  vydán  po  prvé  (částečně) 
v  Lisabonském  Pentateuchu  r.  1491,  cele 
v  Bombergově  Pentateuchu  z  r.  1517.  Srv. 
Bassfreund,  Das  Fragment-Targum  zum  Pen- 
tateuch, Vratisl.,  1896;  M.  Ginsburger,  Das 
Fragment-Targum.  Pseudojonátánův  t.  v  Be- 
nátkách 1591.  Latinský  překlad  od  Franc. 
Taylera,  Thargum  Hierosolymitanum  (Lond., 
1649),  z  angl.  zlomkového  od  Etheridge  (viz 
svrchu,  t.,  1862).  Srv.  Winer,  De  Jonathanis 
in  Pentat. paraphrasi  chaldaica (Erlanky,  1823); 
H.Petermann,  De  duabus  Pentateuchi  para- 
phrasibus  chaldaicis  (Berl.,  1829,  č.  I.  o  To- 
nátánově  P.);  Bár,  Geist  des  Jeruschalmi 
(Pseudojonatan)  v  »Monatschriít  fur  die  Gesch. 
u.  Wiss.  des  Iudent.«,  1851);  Seligsohn  a 
Traub,  Ueber  den  Geist  der  Uebersetzung 
des  Jonathan  ben  Usiel  etc.  (t.,1857) ;  Seligsohn, 
De  duabus  Hierosolymitanis  Pentateuchi  pa- 
raphrasibus  (Vratislav  1858);  Gronemann,  Die 
Jonathansche  Pentateuch-Uebersetz.  in  ihrem 
Verhaltnisse  zur  Hg^i^cto  (.^'^P-i  18*^9). 


98 


Tarchan  —  Tarchanov. 


Ma^i-U  t-y  k  Pentateuchu  a  Prorokům  rái 
offícialni,  bohoslužebný,  byly  t-y  k  třetímu 
oddílu  bible,  totiž  hagiografům,  práci 
pouze  soukromou.  Podklad  jejich  byl  také 
od  samého  počátku  písemný.  Jednotlivé  části 
jsou  zde  starého  původu,  jak  svědči  na  př. 
shody  textu  Nov.  zák.  s  nimi  na  rozdíl  od 
textu  St.  z.  (Srv.  na  př*  citát  žalmu  22,  2 
u  Matouše  27,  46  a  Marka  15,  34.)  Psaný  t. 
ke  knize  Jób  uvádí  se  již  za  doby  Gamaliéla 
staršího.  Jiné  části  jsou  ovšem  pozdní,  jako 
na  př.  t.  Přísloví,  mající  zřejmě  svým  zákla- 
deih  překlad  křesťansko- syrský.  K  některým 
zvláště  oblíbeným  knihám  existují  parallelni 
t-y,  ke  knize  Esther  přímo  tři,  z  nich  dva 
jsou  stejné  recense.  K  některým  knihám  ne- 
existuji (nezacho^ny?)  t-y,  naproti  tomu 
máme  i  aramejskou  parafrasi  některých  apo- 
kryfických  dodatků  knihy  Esther.  Dlužno  roze- 
znávati tři  skupiny  t-ů  k  hagiografům  a  to: 
1.  t-y  Žalmů,  Přísloví  a  knihy  Jób;  prvý 
a  třetí  podle  Bachera  od  téhož  autora  z  doby 
před  476;  2.  t-y  pěti  megillót,  t.  j.  Píseň 
písní,  Rút,  Pláč  Jeremiášův,  Esther, 
Kohelet,  spíše  výklady  než  překlady,  t. 
k  Písni  písni  chval ořeč  na  Isráél,  plná  anachro- 
nismů;  3.  Daniel,  Kronika,  Ezra.  Stará 
tradice  pokládala  Josefa  příjmím  Slepého, 
který  byl  ok.  r.  322  představeným  akademie 
sorské,  za  původce  t-u  k  hagiografům.  Ve 
skutečnosti  jsou  t-y  ty  dobou  mnohem 
pozdější  (snad  teprve  z  X.  nebo  XI.  stol. 
po  Kr.)  a  dílo  několika  autorů.  T-y  k  Da- 
nielovi a  Ezrovi  povstaly  snad  teprve  ve 
XII.  stol.  T.  Kroniky,  užívající  zřejmě  t-ů 
jerusalemských  původu  palestinského  (snad 
ze  IV.  stol.,  definitivně  zredigován  v  VIII. 
a  IX.  stol.),  nalezen  teprve  v  XVII,  stol. 
(vydán  r.  1680  ruk.  Erfurtský),  správněji 
a  plněji  u  Wilkensa  podle  rukop.  Cambrid- 
geského (Amsterdam,  1715).  Jazykové  t-y 
k  Hagiografům,  v  celku  k  starším  t-ům  se  při- 
kloňujíci,  jeví  z  části  ještě  pozdější  fasi  vývoje 
arame jštiny  než  t-y  jerusalemské.  Mluvou  tou 
(palestinskou  aramejštinou)  obírá  se  G.  Dal- 
man,  Grammatik  d.  jttdisch-palest.  Aramaisch 
(Lip.,  2.  vyd.  1904).  Ovšem  jest  tradice  textu 
málo  pečlivá,  a  text  sám  bez  vokalisace; 
ovšem  s  hojnými  značkami  orthografickými, 
při  čemž  vliv  starší  mluvy  a  orthografie  za- 
tlačuje z  části  dialektické  zbarvení.  Bezpeč- 
ného podkladu  pro  studium  jazyka  t-y  k  ha- 
giografům celým  svým  způsobem  neposky- 
tuji. První  částečné  vydání  t-u  k  hagiogra- 
fům vyšlo  v  Bombergově  bibli  r.  1517  (Jób, 
Žalmy,  Přísloví  a  megillót),  nově  podle  to- 
hoto textu  vydal  je  de  Lagarde,  Hagiographa 
chaldaica  (1873).  Největší  pozornosti  těšil  se 
t.  k  Přísloví,  jehož  syrský  podklad  rozpoznal 
již  Dathe,  De  ratione  consensus  versionis 
Chaldaicae  et  Syriacae  Proverb.  Salomonis 
(Lip.,  1764).  O  témže  psali  i  S.  Maybaum, 
NOldeke,  Baumgartner  a  Pinkuss.  T.  kjóbu 
vydal  M.  Lewin,  Targum  und  Midrasch  zum 
Buch  Hiob  (Mohuč,  1895),  o  poměru  syrského 
překladu  k  němu  Mandl  (Lip.,  1892,  disser- 
tace),  před  tím  již  Bacher  v  Gratzově  »Mo- 


natschriftc  (1871).  O  poměru  syrského  pře- 
kladu Žaltáře  k  t-u  Abelesz  (Giessen,  1896, 
diss.).  Druhý  z  t-ů  knihy  Esther  vydal  M. 
David,  Das  Targum  Scheni  (1898),  před  tím 
již  obírali  se  jim  J.  Rcis  (1876  a  1881  v  Grat- 
zově >Monatschrift€),  L.  Munk  (Berl.,  1876) 
a  P.  Cassel  (Das  Buch  Esther,  t.,  1878  s  něm. 
překl.  2.  tu:  Zweites  Targum  zum  Buche 
Esther,  text  s  vykl.,  1885),  a  S.  Gelbhaus, 
Das  Targum  Scheni  zum  Buche  Esther  (Frankf., 
1893).  T.  ke  Kronice  vydal  na  podkladě  ruko- 
pisném de  Lagarde  ve  svém  vydání  Hagio- 

1  grafů,  srv.  i  Rosenberg  a  Kohler,  Das  Tar- 
gum zur  Chronik  (»Geigers  jUd.  Zeitschriftc, 

:  1870).  T-em  k  Žalmům  obíral  se  W.  Bacher 

!  v  Gratzově  »Monatschrift€  1872).  —  Z  litera- 
tury o  t-ech  vůbec  uvádíme:  Otisky  t-ů 
v  rabbínských  biblích  a  v  polyglottách,  dále 
Helvicus,  De  chaldaicis  bibliorum  paraphra- 
sibus  (Giesen,  1612);  Zunz,  Die  gottesdienstl. 
Vortráge  der  Juden  (Berl.,  1802);  Frankel, 
Einiges  zu  den  Targumim  (»Z.  fůr  die  rel. 
Interessen  des  Judenthums*,  1846);  Geiger, 
Urschrift  u.  Uebersetzungen  der  Bibel  in  ihrer 
Abhangigkeit  von  der  inneren  Entwicklung 
des  Judenthums  (1857);  Langen,  Das  Juden- 
tum  in  Palástina(1866);  Ed.  BíShl,  Forschun- 
gen  nach  einer  Volksbibel  zur  Zeit  Jesu  (Vid., 
1873).  Nejnověji  zahájená  Monumenta  Judaica 
společnou  prací  vynikajících  znalců  obsahuji 
jako  I.  oddíl  Bibliotheca  Targumica^  t.  j.  všecky 
t-v  k  St.  zák.  v  prvém  němec  překlade,  jako 
čásf  II.  Monumenta  Talmudica  (rovněž  v  něm. 
překl.,  Lip.,  1905  sL).  Pomůcky  ke  studiu  t-ů 
jsou  tytéž  jako  u  talmudu  (v.  t.).  Vydání  t-ů 
na  podkladě  rukopisném  je  vzhledem  k  od- 
chylnosti rukopisů,  hlavně  jihoarabských,  jež 
vykazuji  i  vokalisací  supradineárni,  poměrně 
nejspolehlivější,  nejen  po  stránce  vokalisace  a 
orthografícké,  grammatické  a  slovníkové,  ale 
hlavně  se  zřetelem  na  přečetné  variaelectiones 
z  nejnaléhavějších  úkolů  semitské  filologie. 
Posud  vydány:  F.  Praetorius,  Das  Targum  zu 
Josua  in  jemenischer  Ueberlieferung  (1899); 
t.,  Das  T.  zum  Buche  der  Richter  in  jemen. 
Ueberlieferung  (1900),  Rukopisy  jemenské 
tradice  t-ů  chová  Britské  museum.  Název 
aram.  vykladače  meturgemdn  stal  se  původ- 
cem západního  slova  dragoman.        Dk. 

TarolMA  fslovo  mongolského  původu  při- 
jaté Rusy  od  Burjatů  a  užívané  ještě  dnes 
v  některých  krajích  Sibiře),  tolik  jako  prostý 
daní,  urozený,  a  pak  i  mistr,  umělec;   od 

I  toho  odvozeno  ruské  tarchanstvo,  osvo- 
bození od  daní,  immunita  daňová.  Listiny, 
jimiž  byly  takové  immunity  ve  Staré  Rusi 
udělovány,  nazývaly  se  listinami  tar- 
chan ný  mi  {tarchannyja  gramoty). 

Tarohankut,  záp.  poloostrov  Krymu,  vy- 
plněný Tarchankutskou,  nevysokou  (jen 
asi  125  m  n.  m.)  stepní  planinou,  jež  ryctiJe 
se  snižuje  k  Jevpatoriji  a  Perekopu.  Na  záp. 
končí  se  půlostrov  mysy  KaraMruň  {Kara^ 
burun)  a  jižněji  položeným  T-em.  Na  již.  břehu 
poloostr.  T-u  zbytky  předhist  sídel.     Pp, 

Tarohanov  Ivan  Romanovič  (kníže 
Tarchan- Mouravo  v),  fysiologrus.  (*1846 


Tarchany  —  Tarku. 


99 


v  Tiflise).  Pocházel  ze  starého  gruzinského 
rodu  kniieciho,  vyššího  vzděláni  nabyl  v  Pe- 
trohradě zvláště  na  vojensko- chirurgické 
akademii,  kdež  věnoval  se  především  5'sio* 
logii.  Za  dalším  vzděláním  poslán  byl  r.  1872 
do  ciziny,  pobyl  zejména  ve  Strasburce 
i  v  Paříži  delší  dobu  a  vydal  řadu  prací 
o  f3fsiologii  nervstva  i  cevstva.  R.  1875  ha- 
bilitoval se  v  Petrohradě  při  mediko-chirur- 
gické  akademii  pro  fysiologii  a  stal  se  r.  1877 
řádným  prof.  téhož  oboru.  R.  1895  vzdav  se 
professury  habilitoval  se  pro  fysiologii  a 
Diologii  při  universitě.  Vedle  veliké  řady  od- 
borných prací  fystologických  a  psychologic- 
kých přeložil  i  mnoho  prací  Ranvierových, 
Cl.  Bernardových,  Ewaldových,  Rosenthalo- 
vých,  Preyerových  i  Fosterových,  náležeje 
také  mezi  šfastné  popularisátory  nauk  fysio- 
logických  a  zdravotnických.  Mnohé  z  jeho 
veřejných  přednášek  vyšly  dílem  v  časo- 
pisech, dílem  samostatně. 

Tarohaay,  ruská  osada  v  čembarském 
Újezdě  penzenské  gubernie  asi  s  2000  obyv. 
Zde  ztrávil  u  své  babičky  dětská  léta  a  tu 
také  pochován  M.  J.  Lermontov.      Pp. 

Tafio«,  bot.,  viz  Alyssum. 

T«xif  viz  Sazba. 

Taxiřift  (l^^«  Julia  Jo{a  n.  traducta)^  m. 
v  okresu  Al^ecirasu  špan.  pro  v.  Cadizu,  při 
nejužším  místě  úžiny  Gibraltarské,  na  nej- 
jižnějším konci  evropské  pevniny,  má  11.699 
obyv.  (1897).  Zbudováno  je  na  úpatí  Sierry 
de  la  Luna  s  úzkými  ulicemi,  obklopeno 
posud  manrskon  zdi  a  ovládáno  pevnůstkou 
Alcazabou,  na  straně  mořské  hájeno  je 
batteriemi.  Rejda  jeho  chráněna  je  ostrovem 
Isleta  de  T.  n.  de  las  Palomas  na  36* 
s.  š.,  jejž  na  jihu  zakončuje  Punta  Mar- 
roqui  s  majákem.  Obyvatelstvo  T-fy  živí 
iie  pobřežním  obchodem,  lovem  tuňákův  a 
anžovek,  pěstěním  výborných  pomorančú,  ko- 
želužstvim  a  j.  T.  je  prvním  místem  v  Evropě, 
jehož  Arabové  r.  710  se  zmocnili. 

Taxjya  [-chaj:  1)  T.,  hl.  m.  bolivského  de- 
part.  t.  jm.  na  levé  zdroj nici  Bermeja,  ve 
výši  1770  m,  tak  že  podnebí  je  neobyčejně 
příjemné,  má  10.000  obyv.,  namnoze  čistých 
kreolů,  universitu,  pěkný  chrám  a  františk. 
klášter.  Bylo  založ.  r.  1591  a  příslušelo  až 
do  r.  1826  k  Argentině.  —  2)  T.,  departe- 
mento  v  jihoamer.  rep.  Bolivii,  hraničí  na  j. 
s  Argentinou,  Paraguayí  a  brazil.  státem 
Matto  Grosso,  táhne  se  v  délce  SOOilrm  od 
záp.  k  vých.  a  v  šířce  100  km  zabírajíc  na 
východě  rozsáhlé  roviny  Chaco  Boreal,  kdežto 
na  západě  prostoupena  jest  Kordillerami 
Abra  de  las  Cortaderas.  Obyvatelstvo,  po- 
čtem 94.900  duší  (1900),  skládá  se  jednak 
z  kreolů  a  mesticů  bydlících  v  hornatém  zá- 
padě, jednak  z  50.000  nepodrobených  Indi- 
ánů, kočujících  v  Chaku.  Východ  odvod- 
ňuje k  jv.  Pilcomayo,  na  západě  sbírá  vody 
Bermejo  a  jeho  levá  zdrojnice  Rio  Grande 
de  T.,  tvoříc  zároveň  jižní  luranici  státu.  Hor- 
natá část  náleží  svým  podnebím  a  úrodností 
půdy  k  nejkrásněiáim  částem  Již.  Ameriky, 
neboC  možno  vedle  rozsáhlého  chovu  do- 


bytka a  ovcí  pěstovati  rýži,  ječmen,  vino, 
len,  paraguayský  čaj  (mate)  a  j. 

Tarlk  ibn  Zejjad,  arab.  propuštěnec, 
jenž  stal  se  podvelitelem  arab.  vojevůdce 
Músy,  podmanitele  sev.  Afriky.  Od  Músy 
byl  vyslán,  aby  dobyl  Pyrenejského  polo- 
ostrova. Přeplaviv  se  do  Evropy,  opevnil  se 
nejprve  na  skále,  jež  po  něm  nazvána  Džebel 
al  Tarik  (Gibraltar).  Poraziv  Visigoty  u  Jeres 
de  la  Frontera  (711),  dobýval  pak  měst 
visigotských,  mezi  jinými  i  Cordovy,  a  pro- 
nikl až  kAstorze.  Když  za  nim  přišel  Músa, 
byl  uvězněn  pro  neposlušnost,  ježto  mu  bylo 
nlřiseno,  aby  v  Cordově  zastavil  výboje. 
Záhy  byl  propuštěn  a  postaven  opět  v  čelo 
vojen,  oddělení,  s  nímž  dobyl  Saragossy, 
Vsdencie  a  celého  poříčí  Ebra.  Později  se 
vrátil  do  Damašku  a  žil  na  dvoře  chalifů. 

Tarlat,  řeka  ve  vnitřní  Asii,  tvořící  samo- 
statné, uzavřené  úvodí,  vzniká  soutokem 
Járkand-darje,  jež  se  pokládá  někdy  za  hlavni 
její  pramen,  a  KaŠgar-darje.  Teče  směrem 
k  v.  a  přijímá  ze  sev.  Ak-su,  z  i.  k  ní  spějí 
Chotan-darjá  a  Keríja-darjá,  avšak  zanikají 
v  piscích  Takla-makanu.  T.  dělí  se  brzo 
v  několik  ramen  a  tvoří  v  určitých  ročních 
obdobích  často  rozsáhlé  bažiny,  které  pak 
splývají  s  Baba-kttlem  a  Sary-kamyšem  na 
sev.  straně  se  rozlévajícími  Za  86*  v.  d.  T. 
obrací  se  znenáhla  k  jv.  a  tok  jeho  sleduje 
na  1.  straně  asi  ve  vzdálenosti  50  km  hlavní 
jeho  pobočka  Kontje  darjá.  Obrati  v  se  defi- 
nitivně na  j.  tvoří  u  vsi  Tigeliku  jez.  Kára- 
buran,  úplně  oddělené  od  Lob-nóru  proti 
dřívějším  domněnkám  o  iejich  souvislostí. 
Z  Kara-buranu  vytéká  přimo  na  vých.  a 
vlévá  se  do  Lob-nóru  (v.  t) 

Tarka,  distrikt  v  sev.-vých.  angl.  osadě 
kapské  (}iž.  Afrika),  jež  ohraničují  na  sev. 
Bamboes  Mts  a  Stormberg,  na  j.  Great  Win- 
terberg  Mountains,  tak  že  se  rozkládá  v  ná« 
horní  planině,  s  mírným  suchým  a  proto 
zdravým  podnebím.  Měří  3696  Irm*  a  má 
7436  obyv.,  z  nichž  3141  bělochů  (1891).  Je- 
diná větší  řeka  je  T.  spějící  do  Velké  Rybí 
řeky  (Great  Fish  River)  a  nad  ní  rozkládá 
se  hl.  m.  distriktu  Tarkastad  s  1209  obyv.^ 
kde  soustřeďuje  se  obchod  s  vlnou  s  ovci 
chovaných  na  dobrých  pastvinách  v  okolí. 
Zemědělství  je  naproti  chovu  ovcí  posud 
málo  vyvinuto. 

Tar-kail,  indické  zdobeni  dřeva -obrazy 
z  jemných  kovových  drátků,  pásků.  Čáry 
vyobrazení  vyrazí  se  ocelovými  želízky  kla- 
divem ve  dřevo,  v  ně  zatepou  se  úzké  pásky, 
drátky  měděné,  zinkové  nebo  mosazné. 
Ozdoby  tyto  nejlépe  se  vyjímají  na  černém 
dřevě  hruškovém. 

Tarkn  (též  Tarki,  Tarchu),  osada  v  tě- 
mir-chan-šurinském  okruhu  ruské  oblasti 
dagistánské,  leží  na  dveřních  svazích  hory 
Tarku-tau  (720  m)  ve  vzdálenosti  asi  5  km 
od  Petro vska  a  od  břehu  moře  Kaspického. 
Obyvatelé  (asi  2000  duší  [Kumyci  a  židé]), 
živi  se  pěstováním  vína.  T.  bývalo  středem 
panství,  nad  nímž  vladařili  t.  zv.  šamchalové, 
kteří  r.   1786   uznali    svrchovanost   ruskou. 


100 


Tarlatan  —  Tarn, 


R.  1867  šamchalstvi  tarkovské  bylo  zru- 
šeno. Pp. 

Tarlatan  (angl.,  fr.  tarlatane)  je  řídká, 
▼elmi  lehká  tkanina  bavlněná;  hotovi  se 
z  velmi  jemné  pfíze  bavlněné  (čís.  100  angl.) 
a  úpravou  dodává  se  jí  tuhosti.  Mívá  13  niti 
osnovných  a  13  útkových  v  1  cm,  Beroušek. 

Tarlo,  jméno  starožitného  rodu  polského, 
z  něhož  ve  stol.  XVI.  až  XVIII.  poálo  mnoho 
duchovních  i  světských  hodnostářů.  Zname- 
nitější z  rodu  toho  jsou: 

1)  T.  Stanistaw,  biskup  przemyálský 
(♦  1480  —  1 1644).  Byl  muž  výmluvný  a  ve  vě- 
cech politických  zběhlý,  jehož  Sigmund^I. 
užíval  k  rozmanitým  poselstvím  a  udělil 
mu  za  to  biskupství.  T.  zaváděje  přísnou 
kázeň  mezi  duchovenstvem,  popudil  na  sebe 
mnoho  nepřátel,  mezi  nimi  Stan.  Orzechow- 
ského  a  Ondřeje  Krzyckého,  biskupa  ptoc- 
kého,  kter^  naň  skládal  uštěpačné  básně.  T. 
napsal  latmě  Dijiny  Púldků  v  Frusich,  dílo 
nyní  neznámé. 

2)  T.  Pawel,  arcibiskup  Ivovský  (f  1575), 
přítel  učených  lidi,  příznivec  Petra  Skargy, 
jejž  učinil  kanovníkem  Ivovským  a  proboštem 
rohatý  nským. 

8)  T.  Michal  Bart.,  biskup  poznaňský 
(♦  1655  —  1 1716).  Studoval  v  Římě  a  v  Pa- 
říži, vrátiv  se  do  Polska  (1676)  byl  po  30  roků 
proboštem  ve  Varšavě,  1709  jmenován  bi- 
skupem poznaňským.  Vydal  Kakáme  pr^y 
konkluxji  nabo^eástwa  40'god\innego  w  koleg- 
jacie  wars\awtkiej  iw,  Jana  4,  lutego  lyiS 
(Varš.,  1715). 

4)  T.Jan,  vojevoda  sandoměřský  (♦  1684  — 
t  1750).  Nabyv  pečlivého  vychováni  dostal 
se  do  Francie  ke  dvoru  Ludvika  XIV.  a  po 
svém  návratu  do  vlasti  účastnil  se  horlivě 
běhů  politických,  zasedal  na  sněmich,  byl 
čtyřikráte  maršálkem  korunního  tribunálu, 
r.  1717  stal  se  podstolím  vel.  knížete  litev- 
ského,  1719  vojevodou  lubelským,  1736  san- 
doměřským.  Byl  téŽ  generál- lieutenantem 
vojsk  korunních.  V  konfederaci  tamogrodské 
měl  činnou  účast,  potom  podporoval  Lesz- 
czyňského  a  byl  přívržencem  Potockých 
proti  straně  zv.  >Familija<.  Mezi  Šlechtou 
požíval  takové  vážnosti,  že  žádný  důležitější 
podnik  neodbyl  se  bez  jeho  vlivu  a  účasti. 

5)T.  Adam,  synovec  před.,  vojevoda  lu- 
belský  (•  1713  —  f  1744).  Přidržuje  se  poli- 
tiky svého  strýce,  agitoval  horlivé  pro  Stan. 
Leszczyňského,  udržoval  diplomatické  styky 
s  Francii  a  Tureckem,  i  podařilo  se  mu 
všecky  tehdejší  konfederace  sloučiti  v  je- 
dinou konfederaci  dzikowskou  (viz  Dzików), 
jejímž  stal  se  maršálkem.  Když  pak  Lesz- 
czyňski  musil  se  vzdáti  nároků  na  trůn  a 
odjel  za  hranice,  T.  zůstal  mu  věren  a  pro- 
vázel jej  do  Královce;  r.  1736  vrátil  se  a  stal 
se  vojevodou  lubelským.  Později  prodléval 
nějakou  dobu  u  Leszczyňského  v  Lunevilleu 
a  u  dvora  pařížského.  Vrátiv  se  do  vlasti 
účastnil  se  činně  věcí  politických,  předsedal 
na  tribunálech  a  požíval  veliké  vážnosti 
u  šlechty.  Jakožto  nejpopulárnější  z  náčel- 
níkův strany  dvorské  a  protivník  »Familije< 


byl  od  ní  krutě  nenáviděn  a  stíhán  roztru- 
šovanými paskvily,  což  konečně  vedlo  mezi 
ním  a  Kazimírem  Poniatowským  k  souboji, 
v  němž  T.  zahynul. 

Tamia,  m.  v  peruánském  depart.  Juninu 
v  úrodném  údolí  Chanchamayoském,  ve  výši 
3053  m,  při  trati  Lima-Junin,  má  vyŠší  školu 
a  6000  obyv.  zabývajících  se  vedle  zeměděl- 
ství výrobou  ponchps  z  vlny  vicufiy. 

Tam:  1)  T.  (lat.  Tamis\  mocná  pravá 
pobočka  Garonny,  prýštící  se  v  Cevennách, 
na  jz.  úpatí  Montagne  de  la  Lozěre,  při  vých. 
hranici  depart.  Lozére,  teče  nejprve  k  záp. 
a  přibírá  u  Floriaku  s  leva  stejně  silnou 
zdrojnici  Tam  on.  Nedaleko  Espignaku  vstu- 
puje do  hluboké  rokle  známé  jménem  Canon 
du  T.  n.  Gorges  du  T.,  protože  řeka  musí 
tu  klikatým  tokem  prodírati  se  mezi  stěnami 
Causses  de  Sauveterre  a  Mejean,  400—600  m 
vysokými  pohořím  vápenco  vitým  a  jesky- 
němi bohatým.  Místy  rokle  šiří  se  v  údolí, 
z  nichž  nejzajímavější  je  krásný  Cirque  de 
Baumes,  jinde  T.  mění  se  v  dravou  bystřinu 
jako  v  Pas  des  Soucis,  kde  pod  zřícenými 
balvany  dere  se  ku  předu.  Uraziv  50  Irm  vy- 
stupuje u  Rosieru  z  rokle  a  lemuje  pouze 
levým  břehem  plošinu  Mejeanskou.  Ale  tu 
jest  již  mocném  tokem,  byv  sesilen  30  pří- 
toky prodírajícími  rovněž  Úubokými  roklemi 
vápencové  vysočiny.  U  Millanu  přijímá  Dour- 
bie,  pak  spěje  k  jz.,  pojímá  Dourdour  a 
Rance,  míjí  Albi,  odkud  překonává  poslední 
peřeje  a  stává  se  splavným.  U  ústí  Agoutu 
s  leva  obrací  se  na  sz.  a  valí  své  červenavé 
vody  jednotvárnou  krajinou.  Minuv  Montauban 
přibírá  s  pravá  konečně  splavnou  Aveyron, 
která  ho  stáčí  k  jz.,  až  pak  za  Moissakem 
ústí  do  Garonny  uraziv  celkem  375  Irm;  z  toho 
je  147  km  splavných. 

2)  T.,  franc.  depart.  v  Hor.  Languedoku, 
mezujicí  na  jv.  s  dep.  Aude,  na  v.  s  Héraul- 
tem,  na  sv.  s  Aveyronem,  na  z.  s  T.-et-Ga- 
ronne  a  Haute  Garonne  zabírá  plochu  5742  Irm* 
velikou.  Prostoupen  je  pohonmi  a  pahorka- 
tinou náležejícími  k  záp.  svahu  Cevenn.  Na 
východě  zdvíhají  se  prahorní  Monts  de  La- 
caune,  jejichž  nejvyšší  vrchol  Pie  de  Mon- 
talet  dostupuje  výše  1266  m ;  jsouce  neúrodné 
a  holé  hodí  se  pouze  za  pastviny.  Podobně 
při  hranici  iižni  pne  se  lesnatá  Montagne 
Noire,  dosahující  i  přes  1000  m.  Ostatek  de- 
partementu je  mírná  miocenni  pahorkatina, 
místy  alluviální  a  tu  pak  je  velmi  úrodná. 
Vodopisně  T.  až  na  nepatrnou  část  k  úvodí 
Aude  patřící  náleží  úplně  k  poříčí  T-u,  který 
se  vine  skoro  středem  jeho  od  v^ch.  na  záp. 
Na  se  v.  hranici  teče  Aveyron,  jich  odvod- 
ňuje Agout  sesilená  Dadou  a  Sor.  Podnebí 
řídi  se  výškovou  polohou,  tak  že  hornatý 
vzchod  je  chladný  a  vlhký,  kdežto  střed  a 
západ  vyznačuje  se  podnebím  mírným,  pří- 
jemným (prům.  roční  teplota  v  Albi  13^  C). 
Obyvatelstva  ponenáhlu  ubývá.  Proti  346.739 
z  r.  1891  bylo  r.  1901:  332.093  obyv.,  z  nichž 
kol.  17.000  reformovaných  a  523  cizinců, 
hlavně  Spanělů.  Zemědělství  převládá,  ale 
pěstění  plodin  řídí  se  podnebím.  Vedle  ku- 


Tarna  —  Tamopol, 


101 


Imřice,  páenice,  ječmene,  pěstuji  se  iito, 
ovesy  četné  luštěniny,  brambory,  konopi,  len 
i  šafrán.  V  arrond.  Gaillaku  pak  vino  dobré 
i  Špatné.  V  hornatině  převládá  více  chov 
dob3rtka,  jmenovitě  hov&iho  a  ovci.  Menši 
část  obyvatelstva  živi  se  průmyslem,  v  němž 
na  prvnim  miste  stoji  průmysl  vlnařský,  sou- 
středěný hlavně  v  Mazametu,  nejpřednějším 
v  tomto  směru  městě  celého  jihu  Francie. 
Men&i  důležitost  má  koželužstvi  (Graulhet  a 
Castres),  kloboučnictvi  (Graulhet  a  Albi),  pak 
huti,  slévárny,  sklárny,  papírny  aj.  Obchod 
zabývá  se  vývozem  sukna,  korduanu,  klo- 
bouků, vina  a  dovozem  argentinských  ovčích 
koši  a  uhlí.  Drah  je  278  km  a  silnic  335  km. 
O  vzděláni  pečuji  2  coUéges  a  1  lyceum. 
Celý  depart  děli  se  na  4  arrondissementy 
(Aibi,  Castres,  Gaillac,  Lavaur)  o  36  kanto- 
nech  8  321  obcemi.  Hlav.  m.  jest  Albi.  Srv. 
Bastié,  Description  du  departement  du  T. 
(Graulhet,  1876—77,  2  sv.),  Caraven-Cachin, 
Description  du  T.  et  du  T.-et-Garonne  (Pař., 
1900);  Cord  a  Vire,  La  Lozére,  Causses  gor- 
ges  du  T.  (t,  1900). 

Tama:  1)  T.,  ves  v  Uhrách,  viz  Tar- 
nava.  —  2)T.  Malá  {Kistama),  ves  t.  v  župě 
ugočské,  okr.  Halmi;  784  oby  v.  rusin.  (1900).  - 
3)  T.  Veliká  {NagÝtama\  ves  t.;  1851  obyv. 
rum.  (1900),  ložisIÉo  stříbrné  rudy  a  lázně 
s  kyselými  prameny. 

TanutTa  {Tama)^  ves  v  uher.  župě  užho- 
rodské,  okr.  Sobranče;  748  obyv.  slov.  (1900), 
ložisko  žel.  rudy  a  pěstováni  vina. 

Tam-et-Chiroiina  [tamegarón],  fr.  depart. 
v  Guyenne,  skládající  se  z  části  Lomagně 
v  Armagnaku  a  Dol.  Quercy  s  Montaubanem, 
ohraničen  je  na  sv.  depart.  Aveyronem,  na 
jv.  Tam,  na  j.  Haute  Garonne,  na  jz.  Gers, 
na  sz.  Lot-et-Garonne  a  na  s.  Lot,  zabíraje 
plochu  3720  km  velikou.  Řeka  Garonne  děli 
jej  na  dva  nerovné  díly,  stoupající  ponenáhlu 
od  roviny  kol  Garonny  a  Tamu  v  pahorka- 
tinu, prorytou  hlubokými  údolími  řek,  spě- 
jících na  sev.  od  sv.  a  na  j.  od  j z.  Jižní  díl 
je  menši  a  nižŠi,  severní  dostupuje  největší 
výše  498  m.  Obě  části  odvodňovány  jsou 
řekami  rovnoběžně  tekoucími,  jako  na  sev. 
Lene  a  Lemboulas,  spějící  do  Aveyronu  a 
tímto  do  Tarnu,  a  Barguelonňe  a  Séoune, 
plynoucí  s  pravá  do  Garonny,  zesílené  Tar- 
nem.  Z  jihu  přitéká  Gimone  a  Arrats.  SplaYny. 
jsou  pouze  Tarn  a  Garonne,  nicméně  po_ 
ožívá  se  k  dopravě  výhradně  pobočného  prů' 
plavu  garonnského  s  odbočkou  k  Montan' 
baňu.  Podnebí  Je  příjemné  s  prům.  roč.  tep" 
lotou  12 — 14*C,  ačkoliv  je  mirněno  převlá- 
dajícími větry  sz.  cers^  jihovýchodní  autan 
přmášívá  často  bouře  a  kroupy.  V  poctě  oby- 
vatelstva jeví  se  úbytek,  kdežto  r.  1901  na- 
počítáno 195.669  obyv.  (z  nichž  kol.  10.000 
reformovaných  a  607  cizinců,  hlavně  Špa- 
nělů),  měl  T-et-G.  r.  1891:  206.596  a  1826: 
241.586  objrv.  Přes  tři  čtvrtiny  zabývá  se 
zemědělstvím,  pěstujíc  jednak  pšenici,  žito, 
oves,  ječmen  a  kukuřici,  jednak  dobrou  vin- 
nou révu  (prům.  278.000  hí),  hrozny  se  buď 
lisuji  nebo  suší  na  hrozinky,  anebo  se  vy- 


vážejí konservované.  Méně  pěstuje  se  konopi 
a  len.  Ovoce,  zejména  švestky,  má  dobrou 
pověst.  Rozvinuté  je  zahradnictví,  pěstující 
zeleninu,  artičoky,  chřest,  melouny  a  j.  Chov 
dobytka  není  rozsáhlý,  pouze  koně  svým  do- 
brým rázem  požívají  znamenité  pověsti.  Ne- 
rostné bohatství  je  nepatrné.  Ani  průmysl 
nevykazuje  zvláštního  rozkvětu  aspoň  v  ně- 
kterém oboru.  Vedle  továren  na  sukna  a 
vlněné  zboží,  hutí,  železáren,  papíren,  bare- 
ven a  j.  jsou  tu  zastoupeny  hojně  mlýny, 
parní  pily,  cukrovary  a  továrny  na  slaměné 
klobouky.  Nicméně  obchod  je  poměrně  živý, 
zabývaje  se  vývozem  hrozinek,  vina,  mouky, 
slam.  kloboukův,  ovoce,  smržův  a  dovozem 
uhlí,  staveb,  dřiví,  železa  a  j.  Střediskem  ob- 
chodu je  Montauban,  ale  vývozním  přísta- 
vem Bordeaux.  Drah  je  194  km  a  silnic 
253  km,  Z  vyšších  škol  moŽno  uvésti  2  col- 
lěges  a  1  lyceum,  vedle  vinařské  školy  vMont- 
aubaně.  Celý  depart  děU  se  na  3  arrondis- 
sementy (Castelsarrasin,  Moissac,  Montauban) 
a  24  kantonů  se  195  obcemi.  Hl.  m.  je  Mont- 
auban. Srv.  Adolphe  et  Paul  Joanne,  Géo- 
graphie  de  T-et-O.  (Pař.,  1890);  Caraven-Ca- 
chin,  Description  du  Tarn  et  du  T-et-G.  (t., 
1900). 

Tamiar  [-njě]  Stéphane,  porodník  franc. 
(♦  1828  v  Arc-sur-Tille  v  Dijonu  —  f  1897 
v  Paříži).  Vystudovav  lékařství  v  Dijonu  a 
v  Paříži,  působil  pak  jako  nemocniční  lékař, 
později  jako  prof.  porodnictví  v  Paříži.  Vy- 
nikal jako  výborný  odborník,  jenž  mimo  jiné 
záhy  snažil  se  o  zamezováni  horečky  omlad- 
niční.  Z  děl  jeho  sluší  uvésti  aspoň:  De  la 
fiévre  puerpurale  observée  a  la  Matemité  de 
Paris  (1858);  Le^on  historique  sur  Levret 
(1865) ;  Description  ďun  nouveauforceps  (1877); 
Traité  de  Vart  děs  accouchements  (1878,  se 
Chantreuilem).  Krom  toho  pořídil  7.  a  8.  vyd. 
Cazeauxova  díla  >Traité  d'accouchements< 
(1866  a  1870). 

Tarnobrseg,  město  v  Haliči  nad  ř.  Vis- 
lou v  kraji  rzeszowském,  má  3332  obyv.  pol. 
(1900),  okr.  hejtm.  a  soud  a  průmysl  pláte- 
nický.  Na  blízku  je  památná  ves  Dzików 
(v.  t.). 

Tamog^ród,  město  v  ruskopolské  gub.  lu- 
belské,  új.  bělgorajském,  má  5700  obyv.,  tkal- 
covstvi.  Město  jest  památné  Tarnogrod- 
skou  konfederaci  šlechty  polské  proti 
králi  Augustovi  II.  a  saským  jeho  vojskům 
z  r.  1715  (viz  August,  str.  1031*  a  Pol- 
sko, str.  146*). 

Tamopol,  kraj.  město  ve  v^ch.  Haliči, 
nedaleko  ř.  Seretu  (která  tu  tvoři  215  ha  vel. 
rybník)  a  při  žel.  tr.  Lvov- Pod wotoczyska, 
má  30.415  obyv.  větš.  pol.  a  z  nich  je  15.000 
židů  (1900).  T.  náleží  k  znamenitějším  a  spo- 
řádanějším městům  v  Haliči,  jest  sídlem  kraj. 
soudu,  fínanč.  ředitelství,  okr.  hejtm.  a  soudu, 
má  řim.-katol.  a  řec-katol.  kostel,  starý  zá- 
mek, nyní  kasárna,  pěkný  nový  zámek  (nyní 
budova  škol.  fondu  stipendijního),  pomník 
bás.  Mickiewicze,  jesuitskou  koUej,  klášter 
dominikánů,  polské  stát.  vyš.gymn.  a  reálku, 
pol.  a  rusin.  ústav  ufcitels^Ý^  'vojen.  posádku  ; 


102 


Tarnovice  —  Tarnowski. 


par.  mlýn,  závod  na  úpravu  vosku  a  medu, 
čilý  obchod  s  lihem,  zemskými  plodinami, 
vyhlášené  trhy  na  koně.  T.  založen  (1640)  na 
místě  zvaném  SopilČe  od  Jana  Tarnowského, 
vojev.  krakovského.  Obyvatelstvo  zde  usedlé 
osvobozeno  na  15  let  ode  všech  poplatků, 
r.  1548  nadáno  právem  magdeburským  a 
osvobozeno  na  dalších  20  let  ode  všech  daní. 
Vedle  toho  zakladatel  obehnal  město  hrad- 
bami a  příkopy  a  vymohl  (1550)  na  králi,  Se 
kupci  z  okolních  měst  byli  povinni  jezditi  do 
města  a  zastavovati  se  zde  a  nemusili  pla- 
titi cla  obyčejného.  Syn  a  nástupce  Jan  Kri- 
sto f,  kastellán  vojnický,  opravil  opevnění 
města,  začež  mu  král  udělil  právo  skladní, 
jaké  mělo  město  Lvov.  R.  1625  Štěpán 
Chmělnickij  porazil  u  města  Tatary. 

TamOTlOtt,  Tarnovské  Hory  {Tamo- 
witfOt  kraj.  město  v  Prus.  Slezsku,  ve  vlád. 
obv.  opolském,  při  hranicích  Ruska  a  Žel.  dr. 
Kluczborck-T.-Katovice  a  Opolí,  má  11.858 
obyv.  (1900),  dva  katol.  a  evang.  kostel,  re- 
álné gymn.,  horn.  školu,  špitál,  nemocnici, 
sirotčinec;  vápenice,  pilu,  továrnu  na  mýdlo, 
pivovar  a  jiné  závody  průmyslové.  T.  jakož 
i  okolí  jsou  střediskem  hornictví  hornoslez- 
ského; dobývá  se  zde  kamenné  uhlí,  železná 
a  jiné  rudy,  jsou  zde  rozsáhlé  huti  a  zname- 
nité železárny. 

TamovsldJ  Konstantin  Avgustovič, 
dramatik  rus.  {*  1826  —  f  1892),  studoval 
na  moskev.  universitě  a  sloužil  pak  při  stát. 
divadlech  moskevských.  Zpracoval  a  přeložil 
přes  150  divad.  her,  jeŽ  vydal  z  části  s  růz- 
nými pseudonymv  (Tevstafii  Ber  cn  děje  v. 
Semen  Rajskij).  Napsal  též  několik  popu- 
lárních románův  a  výpravných  her,  k  nimž 
iako  dobrý  hudebník  sám  komponoval  hudbu. 
Nejznámější  a  posud  hrané  jsou  jeho  práce: 
Afoťa;  Viajimnoje  obučenije;  Živčik\  Pariki; 
Fofočka;  Púščečina;  Slépoj  kuricé  vse  píe- 
nica  a  j.  Soubor  jich  vydal  s  názvem  Teatr 
(1878). 

TamÓW,  město  v  Haliči  nedaleko  ústí 
Biaty  do  Dunajce  a  při  žel.  dr.  Krakov-Lvov 
a  Orlová-T.,  má  jako  obec  31.691  obyv.  pol. 
(1900).  T.  zaujímá  s  předměstími  (Grabówka, 
Pogwizdów,  Strusina,  Terlikówka,  Zablocie 
a  Zawale)  dosti  rozsáhlé  prostranství,  jest 
dobře  stavěn,  sídlem  kraj.  soudu,  financ,  ře- 
ditelství, hl.  cel.  úřadu,  okr.  hejtm.  a  soudu, 
katol.  biskupa  a  kapituly,  má  krásný  dóm 
s  četnými  náhrobky  a  mramorovými  pomníky, 
z  nichž  vyniká  pomník  slavného  hejtmana 
Jana  Tarnowského  a  knížete  Jana  Ostrož- 
ského,  kostel  sv.  Ducha  se  špitálem,  klášter 
bernardinský,  zříceniny  starého  zámku,  upro- 
střed náměstí  prostrannou  goth.  radnici  ze 
XVI.  stol.,  thcoL  seminář  s  diécésnim  ústa- 
vem, pol.  stát.  vyš.  gymnasium  a  ústav  učit. 
a  jiné  ústavy.  Průmysl  zastupují  továrny  na 
stroje  hospod.,  sklo  a  náhražky  kávové,  par. 
pila  a  mlýn;  obchod  s  plátnem,  dřívím  a 
zem.  plodinami.  T.  r.  1328  povýšen  na  město 
a  nadán  právem  německým  od  Vladislava 
Lokietka  a  r.  1655  mnoho  utrpěl  vpádem 
Švédův. 


Tarnowski,  jméno  starobylého  šlechtic- 
kého, později  hraběcího  rodu  pol.  erbu  Le- 
liwa,  odvozujícího  původ  svůj  z  dob  prvních 
Piastů.  Jedna  větev  psávala  se  dříve  z  Jaro- 
slawia,  druhá  z  Melsztyna.  Příslušnici 
rodu  toho  hráli  v  Malopolsku  vynikající 
úlohu.  Nejprve  připomíná  se  v  kronikách  Jan 
I  z  Tarnowa,  jenž  za  Kazimíra  Vel.  účastnil 
se  dobytí  Lvova  a  podmaněni  Rusi.  Za  Vladi- 
slava JagiťHy  byl  hetmanem  ve  výpravě  proti 
Něm.  rytířům  a  měl  značný  podíl  ve  vítěz- 
stvích vojsk  královských.  Jeho  syn  J  a  n  A  m o  r 
(t  1500),  vojvoda  krakovský,  porazil  valaš- 
ského hospodara  Helu  Bohdana  u  Kolomyje 
a  uvedl  jej  v  závislost  na  Polsku.  Z  ostatních 
nejvíce  vynikli: 

1)  T.Jan,  syn  před.,  válečník  (♦  1488  — 
t  1561),  mládl  ztrávil  pod  dozorem  matči- 
ným na  dvoře  biskupa  M.  Drzewického  a 
později  dlel  po  boku  krále  Albrechta,  Alex- 
andra a  Sigmunda  I.  Vyznamenal  se  již  za 
valašské  války  r.  1509,  pak  v  bitvách  u  Wiš- 
niowce  r.  1512  a  u  Orše  r.  1514,  kde  velel 
oddílu  mládeže  z  nejpřednějších  rodin  pol. 
Za  účely  válečnými  cestoval  po  Sýrii,  Pale- 
stině, Arábii,  Egyptě,  již.  a  záp.  Evropě,  načež 
port.  král  Emanuel  svěřil  mu  vedení  výpravy 
proti  Maurům.  Vojenská  sláva  vynesla  mu 
titul  hraběcí  říše  Římské,  udělený  mu  Kar- 
lem V.  Navrátiv  se  do  vlasti,  stal  se  kaste- 
lánem vojnickým.  R.  1521  byl  velitelem  od- 
dílu vyslaného  na  pomoc  Ludvíku  Uherskému 
proti  Turkům  a  Karel  V.  svěřil  mu  vrchní 
velení  nade  všemi  vojsky  proti  Turkům. 
R.  1526  jmenován  byl  vojvodou  ruským  a 
brzo  po  tom  vel.  hetmanem  korunním.  R.  1531 
zvítězil  u  Obertyna  nad  multanským  hospo- 
dářem Petrilou,  jejž  přiměl  k  poslušnosti 
králi,  získav  zároveň  Pokutí.  Za  »slepiči  války« 
(viz  Kokosza  wojna),  jakož  i  později  stál 
věrně  na  straně  Sigmunda  L  a  jeho  syna 
Augusta.  Na  konec  však  rozešel  se  s  králem 
z  neznámech  příčin  a  byl  vůdcem  opposice 
na  několika  sněmích,  načež  pak  do  smrti  žil 
v  soukromí  ve  Wiewiórce.  T.  náleží  v  ději- 
nách pol.  k  nejznámějším  mužům  jako  váleč- 
ník i  jako  státník.  Zavedl  v  Polsku  vozovou 
taktiku  (patrně  podle  vzoru  husitského)  a 
zreorganisoval  vojska,  upevniv  moc  hetman- 
skou.  Přesvědčením  byl  aristokrat  a  olig- 
archa,  nepřející  reformaci,  ale  protivící  se 
velikému  vlivu  Říma  a  biskupskému  soudni- 
ctví. Jako  administrátor  zalidnil  a  opevnil 
rozsáhlé  kraje  ruské,  zpustošené  Tatary.  Tsa 
muž  klidné  energie,  byl  nakloněn  též  lidu  a 
vědám.  Jeho  prače:  O  gotownoici  wojennej] 
Consilium  rationis  bellicae  a  Ústavy  prawa 
liemskiego  polskiego  vydal  M.  Malinowski 
v  dile  »Stanis}awa  JLaskiego,  wojewody  sie- 
radzkiego,  prače  naukowe  i  dyplomatyczne* 
(Vilno,  1864). 

2)  T.  Jan  Feliks  Amor,  senátor,  kaste- 
lán král.  Pol.  (*  1779  v  Dzikowě  —  f  1842  t.), 
byl  vychován  pod  dohledem  svého  strace 
Tad.  Czackého  a  oddal  se  pak  rozsáhlé  čin- 
nosti sběratelské.   Pořídil  ohromným  nákla- 

'  dem  sbírku  vzácných  knih,  rukopisů,  staro- 


Taro  —  Tárování. 


103 


iitnosti  a  pod.  R.  1806  byl  členem  centrální 
vlády  haJičské  a  r.  1813  se  Stanislavem  Za- 
moj^ým  poslán  do  Paříže  holdovat  Alexan- 
dru I.  Po  traktáte  Vídeňském  byl  členem 
statni  rady  král.  Pol.  a  nejvyšším  sudím.  Vy- 
dal: Badania  historyc^ůy  jaki  wpiyw  mieč 
mogly  mniemania  i  literatura  ludow  wschoď 
nich  na  ludy  lachodnie,  s^c^ególnie  we  w^gl^- 
d\i€  poeiji  (Varš.,  1819)  a  j.  Srv.  Životopis 
jeho  od  K.  Kožmiana  (Lvov,  1843). 

3)  T.  Stanislaw,  hrabě,  publicista  a  liter, 
historik  polský  (♦  1837  v  Dzikowé),  studoval 
g^nasium  v  Krakově,  práva  tamie  a  ve 
Vídni,  načež  přestoupil  na  fakultu  filosofic- 
kou, kde  ukončil  studia  r.  1861.  Jíž  tou  do- 
bou byl  publicisticky  činn^.  Po  povstání  byl 
téměř  2  roky  vězněn,  načež  r.  1866  založil 
v  Krakově  měsíčník  »Przeg]^d  polskic  jakožto 
orgán  strany  konservativní,  v  němž  záhy  ob- 
jevila se  proslulá  »Teka  StaAczyka«.  R.  1867 
zvolen  byl  do  sněmu  a  brzo  pak  na  říš.  radu. 
R.  1869  dosáhl  doktorátu  filosof,  a  od  té  doby 
věnoval  se  převážně  činnosti  vědecké,  uve- 
řejňuje práce  své  hlavně  v  měsíčníku  jím  za- 
loženém. R.  1869  stal  se  docentem  a  r.  1871 
prof.  dějin  literatury  pol.  na  univ.  krakovské, 
r.  1873  jmenován  členem  akademie  tamŽe. 
Z  jeho  monografií  nejdůležitější  jsou  rozpravy 
o  Stowackém,  Modrzewském,  L.  Górnickém, 
P.  Grabowském,  o  románě  v  Polsku,  o  kor- 
respondenci  Mickiewiczově,  o  listech  Weresz- 
czyúského,  o  Chopinovi  a  Grotgerovi,  o  la* 
tinských  pracích  M.  Fredr^  a  mn.  j.  T.  vy- 
niká v  nich  vesměs  eleganci  a  pružností  slohu, 
jakoi  i  nevšedním  talentem  kritickém,  tak  že 
práce  tyto  postavily  jej  do  první  řady  kri- 
tiků polských.  Od  r.  1876  přednášival  ve  Var- 
šavě, ve  Lvově  a  v  Poznani  a  přednášky  ty 
(O  komedjach  A.  Predry^  »Bibliot.warszaw.c, 
1876;  O  literaturieromantyc^nej,  ISIT,  O  Panu 
7ademss(u,  1878);  O  úpadku  literatury  pol, 
v  XVIII,  wieku  i  powodach  jej  odrod^enia  ^a 
StaniUawa  Avgusta;  O  :(nakomitych  mf^ach 
wielkopoUkich,  1879  a  j.)  těšily  se  neobyčej- 
nému úspěchu.  Vedle  toho  vydal  o  sobě: 
Studja  do  historii  literatury  pol,  (Krak.,  1886 
a  1888,  2  d.);  Z  wakacji  (t,  1888,  2  d.);  Hen- 
ryk  R^etPuski  (Lvov,  1887);  Z  došwiadc^eň 
i  ro^myslaň  íKrak..  1891);  Studja  do  historji 
literatury  pol,  —  wiek  XIX, :  Zygmunt  Kra- 
siňski  (t,,  1893);  Nas^e  d^leje  w  ostatních  stu 
latách  (t,  1895);  Studja  polityc^ne  (t,  1896, 
2  d.);  Matějko  (t,  1895  >  a  zejména  Historja 
literatury  polskiej  (1900,  5  d.).  Při  všech  svých 
přednostech  T.  bývá  jednostraným,  dávaje 
se  unášeti  politickým  přesvědčením  konser- 
vativní šlechty  a  obořuje  se  časem  neprá- 
vem na  odpůrce. 

4)  T.  Wíadysiaw,  hrabě,  pianista  a  skla- 
datel pol.  (♦1841  veVróblewicíchvHaliči  — 
t  1878  u  břehů  Kalifornie  na  zpáteč.  cestě 
kolem  světa),  odborného  vzděláni  nabyl  v  Pa- 
říži, v  Lipsku  a  v  Římě.  Byl  žákem  Mosche- 
lesovým  a  Lisztovým.  Koncertoval  s  úspě- 
chem v  Benátkách,  ve  Florencii,  ve  Vídni  a 
v  Pařiži.  Vydal  též  několik  skladeb.  S  pseud. 
Ernest  Buiawa  uveřejnil:   J'óe^'e  studenta 


(1864—66,  4  d.);  Krople  a^ary  (1866);  S^kice 
helmeckie  i  Talia  (1868);  Archiwum  wróble' 
wickie  (1869);  Pioiuny  (1869);  Nowe  poeije 
(1872);  Karliňscy  (tragédie,  1874)  aj.    Snk, 

Taro,  totéž  co  Colocasia  antiquorum  (viz 
Colocasia). 

Taroky,  zajímavá  hra  v  karty,  jichž  jest  54, 
totiž:  hra  karet  francouzských,  cosur, 
carreau,  pique  a  treýfle  o  32  listech  (každá 
barva  má  8  listů:  krále,  dámu,  kavala,  kluka 
a  4  malé)  a  22  t-ků  čili  trumfů,  jež  jsou 
znamenány  římskými  číslicemi;  nejnižší  I.  sluje 
pagát,  XXI.  mond,  nejvvšší  skýz,  který 
přebíjí  všecky  ostatní.  T.  hrají  se  obyčejně 
ve  třech  a  vyhrává  ten,  kdo  nejvíce  ok 
(pointů)  dostane.  Platí  pak  skýz,  mond,  pa- 
gát a  král  po  5,  dáma  4,  kaval  3,  kluk  2, 
ostatní  karty  jsou  »prázdné«.  Karty  rozdá- 
vají se  od  pravé  k  levé,  každý  hráč  dostane 
po  16,  do  talonu  položí  se  6  karet  (3  +  3). 
Po  rozdání  buď  předák  nebo  po  něm  některý 
druhý  z  hráčů  hlásí  »hru«.  Není-li  námitek, 
odkryjí  se  obě  trojice  talonu  a  hrající  vybéře 
si  jednu  z  nich  a  za  to  tři  karty  (vyjma  krále 
nebo  pagáta)  odloží  jako  svůj  první  štjch. 
Druhou  polovici  talonu  vezmou  proiihráci  za 
svůj  štych.  Potom  hrající  ohlásí,  co  zvlášt- 
ního obmýšlí:  chce-li  dělati  pagáta  naposled 
(pagato  ultimo),  nebo  chce-li  udělati  všecky 
štychy  sám  {tout)  a  pod.  Zároveň  ohlašuií  se 
honneury:  kdo  má  4  krále,  »trulku€  (touš 
les  trois,  tj.  pagáta,  monda  a  skýza),  4  pětkjr 
vůbec  nebo  10  t-kův.  Předák  vynáší  a  hrají 
pak  dva  proti  Jednomu.  Barva  musí  se  při- 
znávat, ale  přeoíjet  se  nemusí.  Po  skončené 
hře  následuje  počítání:  bére  se  po  třech 
kartách  a  sčítají  se  oka  (pointy),  při  čemž 
3  karty  prázdné  platí  1,  je-li  mezi  nimi  Jedna 
plná,  má  platnost  celou,  jsou-li  dvě  plné,  od- 
razí se  od  jejich  součtu  1,  jsou-li  všecky  tři 
plné,  odrazí  se  od  součtu  2.  Tim  způsobem  má 
celá  hra  70  ok  a  vyhrává  ten,  kdo  má  přes 
polovici,  totiž  aspoň  36.  Honneury  a  hlášky 
počítají  a  platí  se  zvlášC,  podle  úmluw.  — 
T.  mohou  se  hráti  též  ve  čtyřech  a  múze  se 
dávati  »contra«  i  »recontrac.  Jest  také  veliká 
hra  taroková  s  78  kartami,  v  níž  jsou  všecky 
malé  od  1  do  10. 

TaroUnová  poasdra,  tajné  léčivo,  ob- 
sahující salol,  silici  santalovou  a  extrakt  ku- 
bebový. 

Tarouooa  viz  Sylva- Taroucca. 

Tárováai  čili  Bordova  methoda  vá- 
ženi na  vahách  nesprávných,  záleží  ve  vy- 
vážení dané  hmoty  M  závažím  jakýmkoliv 
na  misce  druhé  a  nahrazením  hmoty  M  zá- 
važím precisním  na  první  misce  až  do  téže 
rovnovážné  polohy  vah.  Lze  tedy  t.  nazvati 
methodou  substituční  a  lze  ho  užíti  též 
při  vahách  jakýchkoli,  na  př.  při  nesprávně 
ukazujících  vahách  pérových  a  pod.  Na  misku 
vah  těchto  vložíme  hmotu  danou,  odečteme 
postavení  ukazovatele  na  škále  a  pak  nahra- 
zujeme hmotu  onu  tak  dlouho  zavážím,  až 
se  dosáhne  téže  úchylky  na  škále.  Při  přes- 
ném vážení,  které  má  úkolem  stanoviti  ab- 
solutní hmotu,   nutno  ovšem  i  při  t.  přihlU 


104 


Tarpan  —  Tarquinius. 


ieti  k  redakci  váženi  na  prostor  vzducho- 
prázdny. ^  nvk. 

TarpUL  zdivočilý  kůň  ve  Střední  Asii. 

Tarpaming  [tárp6á-],  hrubé  plátno  plach- 
tové, dehtem  napuštěné. 

Tarp«j0ká  skála  (saxum  Tarpeium)  sluje 
skalnatý  svah  na  jižním  cípu  jihozáp.  vršku 
Kapitolského  v  Římě  (v  nyn.  zahradě  prote- 
stantské nemocnice  »casa  Tarpeia<)  již  prý 
od  dob  Rom úlových.  Když  prý  Sabino vé 
chtěli  vzíti  odvetu  na  Římanech  za  únos  žen, 
tu  dcera  velitele  tvrze  Kapitolské  Spuria 
Tarpeia  zradila  prý  Sabinám  tvrz,  vyminivši 
si  za  odměnu,  co  mají  na  levé  ruce;  mínila 
tím  arci  zlaté  náramky  a  prsteny,  však  misto 
toho  zasypána  štíty,  též  v  levě  ruce  noše- 
nými. Později  se  skály  této  shazováni  zlo- 
činci. Ježto  se  též  udává,  že  Tarpeia  jako 
vestálka  čerpala  vodu  z  pramene,  a  ježto  na 
místě  svého  skonu  měla  hrob,  na  němž 
každoročně  od  Římanů  obětováno,  zdá  se, 
že  byla  původně  božstvem  pramene,  ostatní 
pověst  pak  že  je  spíše  aetiologickou  legen- 
dou, klk, 

Targnlnll,  jedno  z  dvanácti  etrurských 
měst  ve  starověké  Itálii,  rozložené  na  strmé 
výšině  na  1.  břehu  řeky  Marty  mezi  dvěma 
údolími.  Posud  zachovány  jsou  základy  hra- 
deb, které  v  déli  8  km  město  obkličovaly. 
Na  nejvyšším  místě  při  straně  východní  (nyní 
ara  áella  rtgina)  hledá  se  mestiště  hradu. 
Na  jihu  jest  přívrši  Monterozzi  s  památnými 
hroby.  T.  byly  podle  pověsti  založeny  T ar- 
cho ne  m,  který  z  Tyrrhény  přišel  z  Lydie, 
a  již  odedávna  byly  v  tuhých  stycích  s  Ří- 
mem, jenž  z  T-iu  přijal  četná  politická 
i  bohoslužebná  zřízeni.  Étruskové  tvrdili,  že 
věštby  haruspiků  měly  z  T-iů  původ  svůj.  Za 
republikánských  dob  byly  T.  ve  stálých  bojích 
8  Římany.  R.  308  staly  se  spojenci  římskými 
a  za  války  spojenecké  nepochybně  dostalo 
se  jim  římského  občanství.  Dokud  byly  sa- 
mostatný, T.  držely  veškero  okolí  aŽ  k  moři. 
Ve  středověku  trpěly  velice  vpády  Saracénů, 
za  kterouž  příčinou  opuštěny  a  obyvatelé 
usadili  se  v  nynějším  Cornetě.  Pik. 

Targnlnlus,  podle  pověsti  jméno  pátého 
a  sedmého  krále  římského  ve  starověku. 
11  L.  T.  Priscus  (podle  pozdější  římské 
chronologie  616—678  př.  Kr.),  syn  Démarata 
Korinthského,  který  před  tyranem  Kypselem 
prchaje,  v  etrurských  Tarquiniich  se  usadil, 
kdež  syn  jeho  stal  se  lucumonem,  nejsa 
však  spokojen,  po  radě  choti  své  Tana- 
quily  přestěhoval  se  do  Říma  a  tam  přijal 
jméno  Lucius.  Již  cestou  věstila  božská 
znamení,  že  T.  dojde  v  nové  vlasti  velikých 

Soct.  Bohatství  seznámilo  jej  s  králem  Ankem 
lartiem,  který  jej  učinil  poručníkem  svých 
synův,  ale  T.  vzdálil  je  z  Říma  a  přiměl 
kurie,  Že  zvolily  jej  králem.  Vláda  T-iova 
byla  prý  mocná  a  slavná.  Dvojí  válkou  se 
Sabiny  dobyl  CoUatie,  kdež  usadila  se  větev 
rodu  jeho,  přiměl  k  poddanství  Latiny,  jal 
se  na  Kapitoliu  stavěti  velikolepý  chrám 
Jovův,  pokoušel  se  pojmouti  plebeje  mezi 
patricie,  když  pak  tito  úmysl  jeho  zmařili, 


zřídil  z  bohatších  plebejů  tři  nové  centurie 
jízdní  {Ramnet^  Tities,  Luceret  secundi),  po- 
razil Etrusky  a  donutil  je,  že  vydali  odznaky 
důstojenství  královského,  jimiž  sám  se  ozdo- 
bil, a  vysušil  močály  mezi  Palatinem  i  Esqui- 
liemi,  kdež  upravil  forum,  a  mezi  Palatinem 
i  Aventinem,  na  kterémž  místě  zřídil  Circns 
maximus.  Vysoušeni  močálů  dalo  se  sou- 
stavou otevřených  struh  {cloacaé),  později 
překlenutých  a  v  podstatě  posud  zachova- 
ných. Také  počal  opevňovati  rozšířené  město, 
zabírající  již  veškery  pahorky  levobřehé,  ale 
úmysl  ten  překazila  úkladná  smrt  T-iova^ 
způsobená  syny  jeho  předchůdce.  —  2)  L. 
T.  Superbus  (podle  pozdější  chronologie 
od  r.  534  do  510  př.  Kr.),  syn  předešlého, 
zasnoubený  s  Tul  li  i,  dcerou  šestého  krále 
Servia  Tulii  a,  zmocnil  se  trůnu  násilně, 
vraždou  odstraniv  svého  předchůdce  i  testě 
a  odepřev  mn  i  příslušné  pocty  pohřební. 
Aby  zamezil  možné  pokusy  odporu,  zahubiti 
dal  senátory  předchůdci  svému  oddané  a 
zřídil  si  osobni  stráž.  Dobré  zákony  Servia 
TuUia  zrušil  a  dsky,  na  nichž  byly  napsány, 
zničil,  soudil  libovolně,  zúžil  moc  senátu  a 
zmenšil  jeho  vážnost,  neosazuje  míst  uprázd- 
něných.  Ale  proti  sousedům  vládl  nejmoc- 
něji ze  všech  králů  římských.  Latinsky  spo- 
lek držel  na  uzdě,  ziskav  mocného  Mamilia 
z  Tuskula  sňatkem  se  svou  dcerou  a  způ- 
sobiv zkázu  Turna  Herdonia  z  Aricie,  který 
opíral  se  nadvládě  římské.  Také  válčil  šťastně 
s  Volsky  a  dobyl  jejich  města  Suessy  Po- 
metie,  z  jejíž  kořisti  dostavoval  chrám  kapi- 
tolský,  lsti  syna  svého  Sexta  T-ia  zmocnil 
se  Gabiů,  založil  kolonii  Signii  proti  Herr- 
nikům,  Circeji  proti  Volskům.  S  Etrusky  žil 
v  poměrech  přátelských.  Ale  jednostranou 
správou  a  přidržováním  k  nákladným  stav- 
bám T.  popudil  proti  sobě  i  plebeje.  Čehož 
užili  Patriciové  k  přípravám  ke  vzpouře. 
Nerozvážnost  synů  králových  podala  podnět. 
Mezi  obléháním  Ardee  v  Rutulich  vznikla 
prý  hádka  mezi  syny  královými  s  bratrancem 
jejich  T-iem  Collatinem,  čí  žena  jest  ctnost- 
nější. Zkouška  byla  příznivá  Lukredi,  choti 
CoUatinově,  již  však  S.  T.  uskokem  zneuctil 
a  k  samo  vraždě  dohnal.  T.  Collatinu»  soojiv 
se  s  Juniem  Brutem,  způsobil  v  Římě 
vzpouru.  T-iovi  a  jeho  synům  zavřeny  brány 
a  království  na  vždy  odstraněno.  T.  pokoušel 
se  pomoci  Etrusko  nabýti  ztraceného  pan- 
ství, ale  snaha  ta  nemela  úspěchu  ani  po 
vítězstvích  Porsennových,  načež  T.  zemřel 
v  Gumách,  maje  90  let  věku  svého.  —  No- 
vější badání  zjistilo  především  z  nápisů  hrobu 
ve  Volcech  v  Etrurii,  že  v  Římě  král  jménem 
T.  (Cneve  Tarchu  Rumach)  skutečně  vládl, 
ale  že  nazýval  se  Gnaeus  T.  Z  údaje  Tro- 
gova  (lust.  XLIII,  3  si.)  plyne,  že  tento  T. 
panoval  v  Římě  +  540  př.  Kr.  Byl  tudíž 
předposledním  králem  římským,  ale  pocházel 
z  Etrurie,  odkudž  předkové  jeho  do  Říma 
se  odstěhovali.  Pomoci  plebejů  nabyl  ko- 
nečně v  Římě  vlády,  již  chránil  družinou 
etrurských  námezdníkův,  a  jal  se  etrurským 
způsobem  Řím  zvelebovati,  připojiv  k  němu 


Tarraco  —  Tarsalgia. 


105 


pahoiky  severovýchodní  a  rozdéliv  mésto 
Ycákero  ve  čtyři  regiones.  Rozáifil  také  moc 
římskou  na  venek,  tčie  z  překypující  tehdy 
bojovnosti  etrurské,  zvláště  proti  Latinůniy 
proti  nimi  spojil  se  s  městy  řeckými,  ze- 
jména 8  Massálií.  Z  cínů  svých  byl  však  vy- 
rušen úkladnou  vraždou,  jiz  nastrojil  etrur- 
skÝ  náčelník  Macstma  nebo  Mastarna,  kdyi 
byl  se  zmocnil  náhlým  přepadem  Říma. 
Etmská  jeskyně  u  Cerveter,  zvaná  grotta  de' 
Tarquinj,  omylem  přisuzována  bvla  T-iovi  a 

Srpuzenému  jeho  rodu.  Srv.  Prášek  v»Ces. 
US.  Filol.<t  Vm.  Psk. 

Tarraeo  [-ko],  řecky  Tarrakon^  starověké 
město  na  vých.  břehu  Hispanie  mezi  Ebrem 
a  Pyrenejemi.  Bylo  založeno  od  Foiničanů 
pod  jménem  Tarchon,  t.  j.  pevnost,  za  doby 
fímské  bylo  pak  od  Scipionův  opevněno 
proti  Karthagincfim.  Augustus  nazval  je  Co' 
hnia  Julia  VictrijCy  opatřil  výborným  pří- 
stavem a  četnými  nádhernými  stavbami  a 
učinil  je  hlavním  městem  provincie  Hispania 
Tarraconensis  (viz  Hispania).  Ve  středo- 
věku vznikl  pro  toto  město  nový  název  Tar- 
r  ago  na.  Za  stěhováni  národův  utrpělo  vpády 
Suevů,  Vandalův  a  Visigotů.  R.  714  bylo  po 
Sletem  obléháni  dobyto  od  Arabův  a  úplně 
zpustošeno,  r.  1038  pak  bylo  obnoveno  od 
hrabat  Barcelonských.  Potom  bylo  zde  za- 
loženo biskupství,  jež  r.  1154  bylo  povýšeno 
na  arcibiskupství.  R.  1119  dobyl  Tarragony 
Alfons  I.  Aragonský,  r.  1706  vzdala  se  na 
čas  Karlovi  III.  Rak.,  28.  čce  1811  byla  úto- 
kem dobyta  od  franc.  gener.  Sucheta,  jenž 
však  r.  1813  byl  zde  od  Angličanů  obležen 
a  nemoha  se  udržeti,  vyhodil  opevnění  do 
povětří,  čímž  město  silně  utrpělo.  R.  1833 
stalo  se  hlav.  městem  provincie  t.  jm. 

TarraifOlia,  hlavní  m.  španělské  provincie 
v  jižní  Katalonii,  leží  na  pobřeží  moře  Stře- 
dozemního na  pahorku  vystupujícím  do  výše 
116  m  severně  od  ústi  řeky  Francoli,  při 
železničních  tratích  Valencia-T.  (275  km\ 
Barcelona-T.  (107  km)  a  T.-Lerida  (103  km)\ 
krátká  traf  do  Reus  spojuje  T-nu  s  hlavní 
železnicí  Barcelona -Saragossa- Madrid.  T. 
skládá  se  ze  starého  města  výše  položeného, 
nepravidelně  vybudovaného  a  obehnaného 
sešlými  zdmi  pevnostními,  a  z  nového  města 
moderně  vybudovaného  podle  pravidelného 
plánu.  Tři  tvrze  slouží  k  obraně  města.  Okolí 
města  tvoři  uměle  zavodňovaná  huerta 
Camp  o  de  T.,  veleúrodná,  mající  v  60  as 
vesnicích  na  150.000  obyv.  Ze  starověkého 
m.  Tarraco  (v.  t.)  zachovaly  se  posud  zbytky 
městské  zdi,  amfitheatru,  paláce  cis.  Augusta, 
Pontia  Piláta,  vítězný  oblouk  Areo  de  Surra, 
v  okolí  pak  znamenitý  vodovod  (Puente  de 
las  Ferreras),  náhrobní  pomník  »věž  Scipio- 
nůvc  a  množství  nápisů.  Znamenitá  gotická 
kathedrála  dostavěná  r.  1120  vyniká  zvláště 
křížovou  cestou,  skvostným  portálem  na 
straně  západní  a  malbami  na  skle.  Dále  má 
T.  4  ženské  kláštery,  seminář  kněžský  a  uči- 
telský, vědecký  institut,  veřejnou  knihovnu 
(o  20.000  svazdch  a  200  rukopisech),  aka- 
demii uměleckou,  stavitelskou  školu,   školu 


mathematickou,  museum  starožitností  v  rad- 
nici, divadlo  a  banku,  23.423  obyv.  (1900),  jest 
sídlem  arcibiskupa  a  rakousko-uherského 
vicekonsula;  průmysl  obmezuje  se  hlavně 
na  tkaní  hedvábných  látek,  přádelnictvi,  vý- 
robu papíru,  vinného  lihu;  vývoz  vína,  ořechů 
španělských,  lihu,  mouky  a  mandli;  dovoz 
obili,  tabáku,  ryb,  sudův  a  petroleje.  —  Dě- 
jiny viz  Tarraco. 

Provincie  T.  zaujímá  jih  Katalonie  a  sou- 
sedi na  jihu  s  provincií  Castellon  de  la  Plana, 
na  záp.  s  pro  v.  Teruelem,  se  Saragossou  na 
sev.-záp.,  Leridou  na  sev.,  Barcelonou  na 
sev.-vých.  a  s  mořem  na  jihových.  Delta 
Ebra  a  Campo  de  T.  jsou  jediné  dvě  nížiny, 
ostatní  území  jest  hornaté  a  již  pobřeží  samo 
vystupuje  většinou  dosti  příkře.  Ebro  ve 
svém  dolním  toku  proráží  hornatinou,  která 
spojuje  jihovýchodní  úpatí  Pyreneji  s  mas- 
sivem  sev.-vých.  Mesety.  Na  sev.  Paig  de 
Montagut  má  953  m,  Sierra  de  la  Děna 
1012  m,  Sierra  Prades  1071  m  (£1  Mont  Sant), 
již.  od  Ebra  Monte  Caro  1413  m  a  Tosal  des 
Elncanades  1392  m  výšky.  Řeky  vyjma  Ebro 
jsou  pouze  nepatrné.  Huerty  Tarragonská  a 
Campiona  de  Tortosa  vynikají  úrodností  a 
produkuji  zejména  mnoho  vína,  oříšků  špa- 
nělských a  mandli,  dříve  hedvábnictví  mělo 
značnou  váhu.  Na  6490  km*  má  337.962  Obyv. 
(168.437  mužův  a  169.527  žen),  62  na  1  km\ 
Průmysl  textilní,  hrnčířský,  mydlářský,  papír- 
nický,  bednářský,  výroba  octa,  lihu,  rybář- 
ství a  výroba  soli.  Provincie  dělí  se  v  8  soud* 
nich  okresů. 

T&rrasa^  okr.  m.  ve  špan.  pro  v.  barce- 
lonské  v  Katalonii,  23  km  sz.  od  Barcelony, 
při  trati  Barcelona-Lerida  má  15.440  obyv. 
(1897)  a  silný  průmysl  soukenický,  bavlnářský 
a  vlnařský. 

TarrasohSiegbert,  něm.  šachista  (*  1862 
ve  Vratislavi),  jest  praktickým  lékařem  v  No- 
rimberce,  kde  také  dosáhl  prvních  úspěchů 
šachových  r.  1883.  Rozhodných  vítězství  do- 
byl v  Hamburce  (1885)  a  Frankfurtě  n.  M. 
(1887).  nejvíce  však  vynikl  při  turnajích  ve 
Vratislavi  1889  a  v  Manchestru  1890.  Ne- 
prohrál posud  ni  jediné  partie  při  veřejných 
závodech  šachových  a  jeho  hra  vyniká  energií 
a  elegancí. 

Tarrytown  f-taun],  ves  v  sev.-amer.  státě 
novoyorském,  nad  Hudsonem,  má  4770  obyv. 
(1900),  ústav  hluchoněmých  a  rukodílny.  Na 
starém  hřbitově  jižně  odtud  pochován  jest 
Washington  Irving. 

Taraalgla,  z  řec,  sluje  bolest  v  zá- 
nártí  z  různých  příčin,  zvláště  pro  vrozenou 
deformitu  chodidla,  jeŽ  v  mládí  se  dostavuje; 
bolest  tato  má  za  podstatu  ploskou  nohu 
(pied  valgus  douloureuxy  též  tarsalgie  des  ado- 
lescenta franc.  lékařů)  a  lze  ji  odstraniti  jen 
přiměřeným  léčením  této  deformity.  Bolesti 
ty  podmíněny  jsou  zánětem  kloubů  mezi 
jednotlivými  kostmi  zánártí  a  provází  je  někdy 
i  zrudnutí  a  zduření  zevní  v  obvodu  chorých 
kloubů.  Bolesti  někdy  náhle  velmi  se  při- 
ostřují,  tak  že  nemocni  vyhýbají  se  každému 
pohybu  chorou  končetinou, a  napiaté  svalstvo 


106 


Tarsius  —  Tarsos. 


na  chodidle  a  bérci  ukazuje,  jak  na  pochodu 
participuji  takřka  všecky  hybné  element^r 
v  sousedství  sidla  onemocněni.  Že  lidé  tací 
vůbec  nemohou  choditi,  je  na  biledni,  a  musí 
s  chorobou  dobře  býti  obeznámeni  přede- 
vším lékaři  vojenští.  Místa  zvláště  bolestivá 
znamenáme  pfí  vazu  spojujícím  kosC  patní 
s  lodkovitou  zevně  při  kosti  patní  a  v  klou- 
bech mezi  kostmi  přednártnimi  a  články 
prstů.  Léčení  vyžaduje  naprostého  klidu 
choré  končetiny,  studených  obkladů  při  znám- 
kách zánětu  zevních  a  velikých  bolestech  — 


I  Sumatře,  Borneu,  Celebesu,  Bance.  Ač  v  za- 
I  jetí  velice  čistotný,  krotitelný  a  přítulný,  ne- 
byl T.  dosud  živý  do  Evropy  přivezen.  Délky 
dosahuje   40  cm,   z  čehož   na  ocas   připadá 
23—24  cm.  Bše. 

Tarsos  (pův.  asi  Tarz),  prastaré  město 
v  maloasijské  krajině  Kilikii,  rozložené  nad 
řekou  Kydnem  a  nyní  stanice  pobřežní  dráhy 
z  přístavu  Mersiny  do  Adany  vedoucí,  uprO' 
střed  úrodné  nížiny  přímořské.  Za  starověku 
Kydnos  protékal  městem  a  naplňoval  limán 
Rhégma,  který  jsa  z  moře  přístupný  a  vý- 


C.  4179.    Tartitu  speetrum  (Nartoun  rylavoruký  čili  přilerný)  v  •/»  »kut.  vel. 


a  když  zánět  a  bolesti  přešly,  přistupujeme 
k  léčeni  choroby  základní  —  nohy  ploské 
(vložkami  do  obuvi,  sádrovým  obvazem,  po 
př.  operaci).  Pnrk. 

Tamius,  památný  zástupce  zvláštní  čeledi 
{Tarsiidae)  poloopic,  pro  neobyčejně  pro- 
dloužené kosti  nártni  zvaný  nartoun.  Je- 
diný druh  n.  příšerný  (T.  speetrum)  s  pra- 
vým žabím  obličejem  má  ohromné  oči  noČni, 
které  nad  malinkou  tlamou  skoro  se  dotý- 
kají, zadní  nohy  jako  u  tarbíka  prodlou- 
žené a  podobně  tělo  okončené  oblým  dlou- 
hým ocasem  chvostem  zakončeným.  Dlouhé 
zadní  nohy  a  ocas  poukazují  na  skákavý  způ- 
sob života  ve  větvoví  stromův  a  bambulkové 
polštářky  na  konci  prstů  slouží  jako  u  ros- 
ničky  k  zachycováni.    Rozšířen  jest   T.  po 


borně  k  obraně  způsobilý,  přeměněn  ve  vá- 
lečný i  obchodní  přístav;  lodi  o  mělčím  po- 
noru mohly  z  moře  plaviti  se  až  do  města. 
Nyní  jest  Rhégma  zabahněno  a  město  odtud 
stalo  se  nezdravým.  V  neznámé  nyní  poloze, 
ale  zajisté  v  mersinském  okolí,  byl  přistav 
Anchialos  s  T-sem  tak  úzce  spojený  jako 
Peiraieus  s  Athénami.  Soudruhům  Alexandro- 
vým ukazován  v  T-su  jakýsi  klínopis  hlásající 
prý,  že  assyrský  král  Sardanapalos  T. 
i  Anchialos  v  týž  den  založil,  ale  nyní  bezpečno, 
že  T.  jest  městem  mnohem  starším  Assyrů, 
známým  již  Egypťanům  staré  říše.  Od  prvých 
známých  dob  dějinných  T.  byl  důležitým 
městem  obchodním.  Za  perských  dob  stal  se 
prvým  městem  kilickým.  Za  dob  hellénistic- 
kých  obyvatelé  rychle  se  pořečtili,  zejména 


Tarsus  —  Tartas. 


107 


r.  170  př.  Kr.,  kdyi  Antiochos  IV.  do  něho 
uvedl  početnou  osadu  řeckou,  a  dosáhli  i  od 
Římanů  velikých  výhod,  zejména  občanství. 
Římským  občanem  byl  i  apoštol  Pavel, 
z  T-sa  pošlý.  Caesar,  M.  Antonius,  který  zde 
slavil  r.  42  př.  Kr.  pověstný  sjezd  svůj  s  egypt- 
skou královnou  Kleopatrou,  i  Augustus  zve- 
lebovali T.  všestranně.  Z  těch  dob  honosil 
se  T.  slavnými  školami  filosofie,  které  zá- 
vodily i  8  athénskými.  Učenci  z  T-sa  pošli 
a  v  něm  vzdělaní  rozšířeni  byli  po  vši  řiši 
Rimské.  Význam  obchodní  podržel  T.  i  za 
dob  byzantských.  Ještě  císař  Justinián  I.  kázal 
nákladným  způsobem  upravovati  Kydnos, 
aby  lodi  mohly  plouti  až  do  města.  R.  673 
zmocnili  se  T-sa  trvale  Arabové,  kteří  jej 
proměnili  v  důležitou  pevnost  a  učinili  vý- 
chodištěm  svých  útoků  na  řiši  Byzantskou. 
Teprve  r.  965  po  mnohých  bojích  opanovali 
T.  opět  Byzantinci,  nacd^  muhammedánské 
obyvatelstvo  odstěhovalo  se  do  Antiochie. 
R.  1080  T.  stal  se  sídlem  samostatného  státu 
armensko-křesfanského,  který  r.  1375  podlehl 
^ptským  Mamelukům.  R.1466  dobyli  T-sa 
Turci,  od  kteréž  doby  město  stále  klesalo. 
Nyní  má  asi  16.000  oby  v.  Význam  jeho  ně- 
kdejší přejala  Mersina.  Památek  starověkých 
jest  poskrovnu.  Pšk. 

TmtmuMf  z  řec,  vazivová  destička,  tvořící 
oporu  vičku  hornímu  i  dokiimu.  Při  očních 
koutcích  vybíhají  oboji  destičky  ve  vazy 
koutkové,  jimiž  připevněny  jsou  k  vnitřnímu 
i  zevnímu  okraji  očnicovému,  jinak  spojeny 
jsou  s  okrpjem  očnicovým  jemnou  pojivovou 
blánkou.  Na  zadní  ploše  oku  přivrácené 
vloženy  jsou  do  nich  t.  zv.  žlázky  tarsální 
č.  Meibomské.  Odtud  tarsitis,  zánět  de- 
stičky víčkové,  tarsorrhaphie,  sešívání 
víček  při  ektropiu  a  j.  —  T.  v  chodidle 
totéž  co  nártni  oddíl  chodidla  (v.  t).  Od- 
tud tarsalgie  (v.  t.),  bolesti  v  nártu  pů- 
vodu zánětlivého,  nejč.  při  vznikání  ploské 
nohy;  tarsektomie,  z  řec.,  operát,  vynětí 
kostí  nártních.  —  T.  u  hmyzu  jest  jeden 
z  článků  chodidlových. 

TarsM  £dward,  pseudonym  Michala 
Grabowského. 

TarUi,  vzdálená  jakási  země  ve  staro- 
věku, kamž  plaví  valí  se  Foiničané  na  lo- 
dích zvláště  upravených,  z  přístavu  Joppy 
v  určitých  dobách  vyjíždějíce.  Obecně  hle- 
dána T.  v  Tartéssu  jihošpanělském,  Sayce 
nejnověji  srovnává  ji  s  Tarsem  v  Kilikii.  Pik, 
Tartafflia  [tarUlja],  ital.,  kokta,  komická 
maska  neapolské  lidové  veselohry. 

Tuta^lU  [tartalja]  Niccoló,  také  Tar- 
talea,  příjmením  Fontána,  ital.  mathematik 
(♦  ok.  r.  1500  v  Brescii  —  t  1557).  Byl  za 
mlada  týrán  tou  měrou,  že  z  toho  koktal, 
a  odtud  jeho  jméno  T.,  tolik  co  »koktavý€. 
Byl  od  r.  1630  učitelem  ve  Veroně,  Piacenze, 
Benátkách,  Miláně  a  na  konec  opět  v  Be- 
nátkách a  vynikl  svými  pracemi  mathema- 
tickými.  Tak  zejména  znal  poučku  binomic- 
kou pro  celistvé  exponenty,  zabýval  se  počtem 
pravděpodobnosti,  výpočtem  spec.  váhy,  zdo- 
konalil ballistiku  a  utvořil  nový  systém  ve 


stavbě  pevností;  hlavně  však  našel  způsob 
řešení  rovnic  třetího  stupně  (12.  ún.  1535), 
jehož  však  Cardano  úskočně  se  zmocnil  a 
uveřejnil  ve  své  knize  »Ars  magnac  (viz 
Cardano  a  Cardanovo  pravidlo).  Hlavni 
dílo  T-iovo  jest  General  trattato  áe*  numeri 
e  misure  (Benát.,  1556—60,  3  sv.),  kde  však 
toto  řešeni  se  nenalézá;  za  to  jest  v  Quesiti 
ed  inventioni  diverse  (t.,  1554).  Mimo  to  vydal 
Nuova  scienxa^  cioé  inven^ione  nuovamente  tro^ 
vata  (Ben.,  4  vyd.  1583;  přel.  do  franč.  Pař., 
1845,  2  sv.);  La  travagliata  inven^ione  (t., 
1551),  prvý  popis  jakéhosi  přístroje,  podob- 
ného potápěcímu  zvonu,  a  Trattato  di  arit- 
metica  (t.,  1556,  franc.  1578).  Souborně  vy- 
dány tyto  spisy  r.  1606  v  Benátkách.  Pře- 
ložil také  do  ital.  Eukleida  (6.  vyd.  1585)  a 
vydal  Archimedis  opera  emendata  (1543). 
Srv.  Matthiessen,  Grundzůge  der  antiken  und 
modernen  Algebra  (Lip.,  1878);  M.  Cantor, 
Vorlesungen  ttber  Geschichte  der  Mathe- 
matik sv.  2  (t.,  1892). 

Tartakov  Joakim  Viktorovič,  baryto- 
nista rus.  (1860),  vzdělal  se  v  konservatoři 
petrohradské  a  domohl  se  značného  úspěchu 
již  při  svém  prvním  vystoupení  v  Oděsse 
r.  1881.  Zpíval  potom  v  Kijevě  a  v  Tiflíse, 
načež  r.  1894  stal  se  členem  Marijinského 
div.  v  Petrohradě,  kde  zpívá  bary  tónové  par- 
tie všech  čelnějších  oper.  Zpíval  také  s  úspě- 
chem v  Berlíně,  v  Kodani,  Birminghamu, 
Liverpoolu  a  j. 

Tartaków,  městečko  v  Haliči,  v  okr. 
hejtm.  sokalském,  má  pěkný  zámek  s  par- 
kem a  1500  oby  v.  Bývaly  zde  čilé  trhy,  na 
které  přijížděli  kupci  z  daleka  široka. 

Tartftle*  viz  Tartaglia  Niccoló. 

Tartan  viz  Plaid. 

Tartana,  ital.,  nekrytý  lehký  pobřežní  člun 
veslový,  užívaný  na  moři  Středozemním  a 
Jaderském.  Slouží  zejména  rybolovu  a  mívá 
veliký  přední  stěžeň  s  velikou  latinskou 
plachtou  a  menšími  předními,  obyčejně  dvěma 
kosatkami  čelenními.  Rakouské  t-y  jsou 
o  něco  větší  než  italské.  —  Ve  Španělsku 
slově  t.  lehký  cestovní  dvoukolý  povoz,  na- 
před i  vzadu  otevřený,  pokrytý  voskovaným 
plátnem  a  opatřený  podélnými  sedadly. 

Tartaros,  podsvětí,  podle  řecké  báje 
místo  v  mrakotné  propasti  pod  zemí,  tak 
hluboko  pod  ní,  jako  jest  nebe  nad  zemi; 
kolem  něho  jest  kovová  zeď  s  železnými 
branami  a  trojí  vrstva  čiré  noci;  nad  nim 
pak  jsou  základy  země  a  moře.  Do  T-ru  uvr- 
ženi Titanové  přemožení,  kdež  je  ostřihají 
Hekatoncheirové;  podobně  tam  uvězněn 
Tyfón,  jenž  též  pokládán  za  syna  T-ra  a 
Gaie,  jakož  podle  Hésiodovy  Theogonie  T. 
pokládán  vedle  Chau,  Země  aEróta  za  prvotní 
princip,  z  něhož  svět  vznikl.  Jméno  samo 
jest  původu  onomatopoiétického.  klk, 

Tartarus  ametloiis  viz  Kámen  dávivý, 
str.  8416. 

Tartaa,  řeka  sibiřská  v  kalinském  újezdé 
tomské  gub.  vlévající  se  po  toku  asi  320  km 
dlouhém  do  řeky  Qtni*  ^^l  jaře  plaví  s^ 
po  ni  dřiví  a  obilí,  ^^- 


108 


^  Tartini  —  Tarusa. 


Tarttnl  Giuseppe,  z  nejznamenitějších 
houslistů  italských  (*  12.  dub.  1692  v  Piranu 
v  Istrii  —  t  16.  ún.  1770  v  Padově).  Prvního 
vzděláni  hudebního  dostalo  se  mu  v  Čapo 
ďlstria  v  kolleji  dei  Padri  delle  scuole.  ro 
přáni  rodičfi  měl  se  státi  knězem^  mnichem 
františkánským,  ale  T.  nejevil  k  tomuto  stavu 
žádné  náklonnosti  a  odebral  se  r.  1710  do 
Padovy  studovat  práva.  Vedle  toho  provo- 
zoval šerm  a  zanášel  se  dokonce  vážnými 
úmysly  věnovati  se  šermu  docela  a  odebrati 
se  do  Paříže  za  učitele  tohoto  uměni.  Proto, 
že  tajně  se  zasnoubil  s  neteři  kardinála  Cor- 
nara,  mu  sil  z  Padovy  prchnouti  a  našel  útulku 
v  klášteře  minoritu,  kde  ztrávil  dva  roky 
zastávaje  službu  kostelníka.  Zde  zabýval  se 
čím  dále  tím  úsilněji  hrou  na  housle,  a  ze- 
jména návodem  patera  Boema,  výtečného 
varhaníka,  také  theorií  hudby.  Ze  dřívějšího 
bujného  mladíka  stal  se  tu  vlivem  života 
klášterního  tichý  a  zbožný  muž.  Po  dvou 
letech  byl  náhodou  od  jistého  Padovana 
poznán  a  prozrazen,  ale  poněvadž  kardinál 
zatím  se  byl  usmířil,  T.  odebral  se  se  svou 
choti  do  Benátek,  kdež  poznal  slavného 
houslistu  Veraciniho.  Potom  odebral  se  do 
Ancony  znovu  se  tam  oddávaje  studiu  hry 
houslové  a  v  té  době  r.  1714  objevil  t.  zv. 
tóny  kombinační,  t.  j.  tóny  hlubší,  které 
lze  slyšeti,  kdykoli  zazní  dva  souzvučné  tóny 
vyšší;  později  založil  na  tomto  úkaze  novou 
soustavu  v  harmonii,  jiŽ  vyložil  ve  spise 
Trattato  di  musica  secondo  la  vera  scien\a 
dtíVarmonia  (Padova,  1754).  R.  1721  stal  se 
prvním  houslistou  při  orchestru  v  kostele 
sv.  Antonína  v  Padově  a  r.  1723  povolán  se 
svým  přítelem  cellistou  Ant.  Vandinim  do 
Prahy  ke  korunovačním  slavnostem  císaře 
Karla  VI.,  načež  oba  vstoupili  do  služeb 
uměnímilovného  hraběte  Kinského.  Po  třech 
letech  T.  vrátil  se  do  Padovy,  kde  založil 
r.  1728  školu  hudební  vůbec,  houslovou  zvlá- 
ště, z  niž  vyšlo  mnoho  znamenitých  houslistů, 
jako  Nardini,  Pasqualino  Bini,  Alberghi,  Do- 
menico  Ferrari,  Carninati,  Capuzzi,  Maddalena 
Lombardini,  Pagin,  La  Houssaye  a  j.  Vedle 
toho  zastával  zmíněný  již  úřad  při  kostele 
sv.  Antonína  zamítaje  všecky  skvělé  nabídky. 
T.  zemřel  rakovinou  byv  ošetřován  od  svého 
žáka  Nardiniho.  Všecky  své  psané  hudeb- 
niny odkázal  svému  žáku  hraběti  Thurn- 
Taxisovi  a  rukopis  svého  díla  Delle  ragioni 
e  delle  propor^ioni  libri  sei  příteli  svému  pro- 
fessoru  Colombovi,  po  jehož  smrti  rukopis 
však  se  ztratil.  Ačkoli  T.  vynikal  především 
jako  výkonný  umělec,  ještě  větši  slávy  si 
dobyl  jakožto  učitel  hry  houslové.  Vlachové 
dali  mu  proto  Čestné  přijmi  Maestro  delle 
na\ioni.  Přispěl  ke  zdokonalení  hry  houslové 
zejména  ustanovením  základních  principů 
o  vládnutí  smyčcem,  jejž  po  prvé  uvedl  v  sou- 
stavu {Larté  delVarco,  nově  tištěno  v  Choro- 
nových  Principes  de  composition  2.  vyd. 
sv.  6.,  Pař.,  1816),  kteráž  pravidla  posud  jsou 
směrodatná  v  houslových  školách  italských 
a  francouzských.  Theorií  hudební  vůbec 
nmoho  a  s  nevšedním  úspěchem  se  zabýval. 


Na  kritiku  svého  spisu  svrchu  zmíněného 
odpověděl  ve  dvou  jiných  spisech:  Deprin^ 
cipii  delVarmonia  musicale  contenuta  nel  diato^ 
nico  genere  (Pad.,  1767)  a  Riposta  de  Giu- 
seppe  T.  alla  critica  del  di  lui  Trattato  di  mu* 
sica  di  M,  Serre  di  Ginevra  (Ben.,  1767;  srv. 
Kombinační  tón).  Jakožto  skladatel  T.  byl 
neobyčejně  činný  a  napsal  přes  200  koncert- 
ních kusů,  k  nimž  naleží  především  t.  zv. 
Ďáblova  sonáta  {THlle  du  diable  z  r.  1713), 
kterou  prý  T.  slyšel  ve  snách  a  potom  po 
paměti  reprodukoval.  Mimo  to  četné  sonáty 
houslové,  pak  osmihlasé  A/tser^rď.  provozo- 
vané r.  1768  v  papežské  kapli  v  Rimě.  Se- 
psal ještě  dílo  o  základech  hry  na  housle 
Lettera  alla  signora  Maddalena  Lombardini, 
inserviente  ad  una  importante  le^ione  per  i  sifo- 
natori  di  violino  (Ben.,  1770,  do  angl.  přel. 
BurneyV  pak  školu  okras  houslových  Trat- 
tato  delle  appoggiature  si  ascendenti  che  di- 
scendenti  per  il  violino^  comepure  il  trillo,  tre- 
molo^  mordente,  ed  altro^  eon  dichiarai^ione 
delle  caden\e  naturali  e  composte^  přel.  do 
franc.  Pierre  Denis  (Pař.,  1782).  R.  1896  po- 
staven T-mu  v  Piranu  bronzový  pomník. 

Tartlnllio  pravidlo  viz  Kombinační 
tón. 

Tartlaa  (maď.  Frá^smár),  městečko  v  Sed- 
mihradsku v  župě  brašovské,  okr.  Alvidék; 
3580  obyv.  něm.  a  ms.  (1900),  umělý  chov  ryb. 

Tartoma,  estonské  jméno  Jurjeva  (v.  t.). 

Tartrasln  jest  žluté  barvivo  připravené 
z  fenylhydrazinsulfonové  kyseliny  a  kyseliny 
dioxyvinné.  Vyznamenává  se  velikou  stálostí 
na  světle.  Složení  jeho  jest 

COOH 
I 


C  =  N 


SO^Na .  C^H^NH—  N=  C 


CO-N,C^H^SO^Na. 
Fr.Pliák. 

Tartuffe  [tartýf],  jméno  titulního  reka 
nejznamenitější  veselohry  Moliěreovy  (seps. 
r.  1664),  odkudž  t.  přezdívka  všech  svatoušků ; 
tartufferie  [-frij  pak  tolik  co  svatoušstvi, 
pokrytectví.  Původně  značí  to  slovo  »pod- 
vodnika«  {imposteur\  ze  starofrancouzského 
trujfie,  tartuffie^  odkudž  pochodí  touffier  a 
touffer,  podváděti.  Pravzorem  pro  T-a  byli 
Moliěreovi  asi  Abbé  Roquette,  později  biskup 
v  Autunu,  a  Hardouin,  arcibiskup  pařížský, 
podle  jiných  pater  Lachaise,  zpovědník  Lud- 
vika XIv.  Gutzkow  líčí  vznik  komedie  Moliě- 
rovy  a  intriky,  jež  překazily  tehda  veřejné 
její  provozování,  ve  své  veselohře  »Das  Ur- 
bild  des  Tartttťfec  (1844).  —  Lady  T.  jest 
titul  veselohry  od  Mad.  de  Girardin  (1853). 

Tamdant,  hl.  m.  marocké  provincie  Vád 
Sús,  nad  ř.  Vádí  Sús,  na  záp.  úpatí  Atlasu, 
mezi  háji  olivovými  a  palmovými,  180  m 
n.  m.,  má  8300  obyv.  Maurů,  četné  mešity, 
výrobu  zboží  měděného,  bavlněného  a  ko- 
ženého. 

Tamsa,  rus.  új.  měst«  gub.  kalužské  př 
ústí  řeky  t.  jm.  do   Oky;   má  1989  obyv. 


Tarutino  —  Tasemnice. 


109 


(1897),  přístav,  3  závody.  Průmysl  a  zejména 
obchod  Spiše  klesají  než  se  vzmáhají.  T.  při- 
pomíná se  jíž  r.  1246.  —  Taruský  Újezd 
má  na  1637  km*  58.149  obyv.  Pp. 

Tamtlno,  ruské  osady:  1)  T.  v  borov- 
ském új.  kalužské  gub.  s  1500  obyvateli,  ži- 
vícími se  kustarnicky  zlatotepectvím,  krajkář- 
stvim  a  výr.  stříbrného  zboží.  Zde  6.  (18.)  říj. 
1812  Rusové  pod  Kutuzovem  způsobili  znač- 
nou porážku  Francouzům  z  Moskvy  ustupu- 
jícím a  Muratem  vedeným.  Pamět  bitvy  hlásá 
zvláštní  pomník.  —  2)  T.  (Ančokrak),  né- 
mecká  kolonie  v  akermanském  új.  bessarab- 
ské  gub.,  založená  r.  1814,  jest  střediskem 
správy  německých  osad  v  Bessarabii.  Trhy 
obilm  8  ročním  obratem  iVt  míli.  rublův. 
3300  obyv.  —  8)  T.,  stanice  sibiřské  dráhy 
(na  1894.  verstě  od  Čeljabinska)  v  jenisejské 
gubernii.  Fp, 

TmrvÍMj  m.  korut.,  viz  Terbiž. 

Tasejeva  (Tasějeva),  řeka  v  Asii  v  gub. 
jenisejské;  vzniká  spojením  ř.  Udy  a  Birjusy 
a  vlévá  se  po  toku  170  Jimi  dlouhém  s  leva 
do  Angary  (Horní  Tunguzky).  Jest  rybná  a 
splavna,  ale  plavba  po  ni  se  neprovozuje.  Pp. 

Tasemnlott  {Cestodei),  řád  hlístů  plo- 
chých (v.  t.),  zahrnující  tvarv  cizopasné,  bez 
roury  zažívací,  s  ústrojím  pohlavním  obojet- 
ným.  Tělo  jejich  jest  buď  nečlánkované  (če- 
leď Cestodanidae  či  Caryophjrllaeidaé),  buď 
článkované,  skládajíc  se  z  hlavičky  (scolex), 
jež  bývá  opatřena  ústrojím  přichycovacím, 
příssavkami,  po  případě  i  háčky,  a  z  větií  či 
menáí  řady  článků  (proglottidy).  V^voj  u  tvarů 
článkovaných  jest  složitý,  vyžadující  pravid- 
lem pobyt  ve  dvou  hostitelích  (u  skulo vců 
pravděpodobně  ve  třech).  V  případě  význač- 
ném vzniká  z  vajíčka  larva  zvaná  onko- 
sphaera,  ozbrojená  šesti  háčky  ^u  ákulovců 
jest  volná,  obrvená);  z  té  v  prvním  hostiteli 
povstává  boubel  či  uher  (cysticercus)  mě- 
chýřkovi^,  tekutinou  naplněný;  v  boubeli 
vzniká  vcnlípením  hlavička  (scolex)  později  se 
vychlipující;  z  hlavičky  v  druhém  hostiteli  po 
odstranění  zbytku  boubele  pučí  články,  z  nichž 
nejmladáí  jsou  nejpřednější,  nejstarší  nej- 
xadněiší,  jeŽ  postupně  pohlavně  dozrávajíce 
od  tělesa  se  oddělují.  Ú  škulovců  není  bou- 
bele, nýbrž  larva  mění  se  v  prvním  hostiteli 
v  tzv.  plerocercoid,  podlouhlý,  plný,  jenž 
jest  vl2L8tně  hlavička,  z  které  v  druhém  hos- 
titeli pučí  články.  U  t-ic,  jejichž  larva  žije 
u  bezobratlých  (příkladem  t.  kachní,  jejichž 
larvy  žijí  v  korýšich  skořepatých),  jsou  larvy 
t.  zv.  cysticercoidy,  u  nichž  hlavička  cele 
vyplňuje  boubel  a  tento  mívá  ocáskovitý  zby- 
tek z  první  larvy,  upomínajicí  na  ocáskovitý 
přívěsek  cercarii  motolic  a  chovající  šestero 
háčků  larvových.  Pokud  se  týče  tvarozpyt- 
ného  výkladu  článkované  t.,  pokládají  ji  ně- 
kteří autoři  za  jedince,  jiní  (podle  mínění 
staršího}  za  trs,  jenž  srovnati  lze  se  strobi- 
lou  meaus  polypovitých.  Známe  tvary  jedno- 
duché, ieŽ  stávají  se  pohlavními,  aniž  se  člán- 
kují. Náležejí  do  čeledi  jiŽ  uvedené  Cestoda- 
riidae.  Přechod  k  t-cím  článkovaným  tvoří 
čeleď  Ligulidae^  u  niž  článkovanost  vyzna- 


čena jest  pouze  vnitřně,  mnohotnosti  žláz 
pohlavních,  po  sobě  následujících.  Přehled 
čeledi  a  rodů  jest  tento:  1.  Cestodariidae 
(Caryophyllaeidae,  Monoioa)  s  rody  Archige- 
tes  (má  larvový  přívěsek,  cizopasí  v  červu 
Tubifex),  Caryophjrllaeus  (ve  střevě  ryb  ka- 
provitých),  Amphilina  (v  rybách  jesetrovitých), 
Gjrrocotyie  či  Amphiptyches  (v  chimérách).— 
2.  Ligulidae  (rod 
Ugula^  v  mládí 
v  různých  rybách 
sladkovodnícn,  po- 
hlavní v  ptácích 
vodních).  —  3.  Te- 
trarhynchidae 
(rod  Tetrarhynchus 
v  mládí  v  dutině 
tělní  různých  ryb 
mořských,  pohlav- 
ně dospělý  ve  stře- 
vě ryb  žralokovi- 
tých).  —  4.  Tetra- 
phyllidae  (ve  sta- 
vu dospělém  cizo- 
pasní ci  žralokův  a 
rejnoků,  rody  Cal- 
liobothrium,  Antho* 
bothrium^  AcanthO' 
bothrium ,  Phyllo- 
bothrium  a  j.).  — 
5.  Bothriocepha- 
lidae  Či  škulovci 
s  rody  Bothriocepha- 
lus  (ve  stavu  nedo- 
spělém v  rybách,  ve 
stavu  dospělém  v 
člověku  a  ve  psu),  č.  4i80. 
Schistocephalus  (ve 
stavu  nedospělém 
v  rybách,  v  dospě- 
lém ve  střevě  růz- 
ných ptáků  vod- 
ních), Triaenophorus 
(cizopasnílj:  ryb).  —  6.  Taeniidae.        Šc. 

Poslední  čeleď,  t.  v  užším  smyslu,  budiž 
tu  vylíčena  podrobněji  jako  příklad  ústroj - 
nosti  a  biologie  t-ic.  Vyznačují  tuto  čeleď 
především  znaky  následující.  Scolex  (hla- 
vička) se  čtyřmi  miskovitými  příssavkami, 
mezi  nimiž  může  se  terminálně  zvedati  vý- 
čnělek č.  rostellum  r&zného  tvaru.  Háčky 
na  rostellu,  řídce  na  příssavkách.  Krček  vy- 
vinut nebo  schází.  Článkování  ve  valné  vět- 
šině úplně  dokonalé,  články  č.  proglottidy 
odděluji  se  obyčejně  teprve  po  úplném  do- 
zrání. Uterus  ústí  slepě.  Cirrus  a  vagína  vy- 
úsťují obyčejně  na  hraně  Článku  (na  rozdíl 
od  škulovcův),  jen  výjimečně  také  na  ploše 
CTaenia  litterata  Basch.,  T.  lineata  Goeze). 
Genitálie  obyčejně  jednoduché,  řídce  zdvo- 
jeny buď  cele  nebo  částečně.  Vaječník  dvoj- 
laločný,  žláza  skořapeční  vyvinuta.  Uzavřený 
uterus  t-ic  během  vývoje  a  růstu  doznává 
velmi  značných  změn.  Původně  medianní, 
jednoduchá  roura  vysílá  po  stranách  men&l 
výběžky,  které  však  mohou  dosíci  značných, 
rozměrů  a  ještě  dále  se  členiti.  Konfigurace 


.  CarYophyllae 
Ubiíit,  zvéti. 


W  kanály  výméiné,  HvarUta, 
Vd  vai  deferens,  Vt  váček  chá- 
mový, P  penis,  Ov  vaječník, 
D  trs  iloutkový,  D^  jeho  vý- 
vod, IJt  déloba,  Rs  sásobárna 
chámu. 


110 


Tasemnice. 


a  počtu  těchto  uterálních  vétví  užívá  se  v  sy- 
stematice.  Pokud  se  týče  oplozeni,  jest  tu 
buď  samoplozeni,  totiž  v  článku  samotném, 
neb  jest  vzájemné,  mezi  dvěma  články.  Va- 
jíčka tenkostěná,  bez  vička,  oncosféry  (em- 
bryony  se  6  háčky)  s  jedním  neb  více  obaly. 
Uher  či  boubel  {cysticercus)  v  obratlovcích 
i  bezobratlých,  v  dospělém  stavu  v  zažívací 
rouře  obratlovců,  hlavnč  vyšších.   Počet  va- 


Otvory  genitáUií  stfídaji  se  nepravidehié  na 
obou  postranních  hranách  článků.  Obyčejně 
velmi  četná  varlata  po  stranách  středního 
pole.  Uterus  má  střední  medianni  rouru,  na 
níž  později  vyvinují  se  větve  postranní,  s  je- 
jichž vývojem  degenerují  ostatní  genitálie  až 
na  vak  cirrový  a  vagínu.  Vaječník,  žláza  sko- 
řapečni  a  trsy  žloutkové  v  zadní  polovici 
středního  pole.  Ze  čtyř  kanálů  exkrečních  bý- 


t.  4181.  1.  Hlava  taiemnice  lidské  {Toenia  soiium)  shora  g  háčky  a  čtyřmi  přissavkami ;  ivéli.  —  2.  Cysti- 

cerkus  tasemnice  Taenia  mediocaneUata\  xvéti  —  3.  Taenia  $aginata  (mediocaneliata)  v  přir.  vel.  —  4.  Taenia 

echinococcus;  zvéti.  —6.  Cysticerkoid  tasemnice  Taenia  cucumerína;  svČtS. 

vaji  zachovány  pouze  kanály  veliké.  Vajíčka 
kulovitá,  tenkostěná,  uher  (Cysticercus^  CoC'' 
nurus^  Echinococcus)  v  ssavcích  rostlinnou 
potravou  se  živicích  (také  v  člověku),  po- 
hlavně dospělé  v  člověku  a  v  ssavcích  maso 
pojídajících.  Ze  zkušenosti  je  známo,  že  určité 
cysticerky  vždy  voli  určité  ssavce.  Tak  cys- 
ticercus  t.  lidské  (7*.  soiium),  zvaný  Cystic. 
cellulosae^  žije  pravidlem  ve  vepřích,  domácím 
i  divokém,  c^sticercus  Taenia  saginata  v  do- 
bytku hovězím  atd.  Vajíčka  vyvinuji  se  ui 
v  protoglottidech,  a  když  tyto  odešly  z  těla 


jiček  je  různý.  Poměrně  málo  u  t-iček  ma- 
lých [T,  echinococcus),  u  veliké  T.  saginata 
obsahuje  jeden  dozralý  článek  asi  8800,  v  ce- 
lém červu  tedy,  7,000.000.  Čeleď  U  obsahuje 
veliký  počet  rodův  a  nesčetnou  řadu  druhů, 
jež  seskupeny  do  několika  podčeled^.  Z  těch 
nejdůležitější  podčeleď  Taeniinae  Perr.,  za- 
ujímající  veliké  druhy,  jejichž  zralé  články 
jsou  značně  delší,  než  kohk  činí  jejich  šířka. 
Scolex  s  rostellem  a  obyčejně  dvojitým  vén- 
<:em  háčků.  Někdy  rostellum  změněno  v  te- 
mennou  příssavku,  jejíž  výzbroj  je  zakrnělý. 


Tasemnice. 


111 


hostitelova,  dostávají  se  pptom  s  potravou 
do  přechodního  hostitele.  Účinkem  žaludeč- 
ních  §fav  praskne  a  resorbuje  se  obal  va- 
ječný a  embryo,  opatřené  šesti,  řidčeji  čtyřmi 
háčky,  provrtá  se  do  žaludečních  nebo  střev- 
ních cév  a  pak  unášeno  jest  krví,  až  dospěje 
definitivního  sídla  (plíce,  játra,  svaly,  mozek). 


C.  4182.    Zralé  články  ( proglottídy)  svetS.;  a)  tasem- 
nice Taenia  mediocanelíaa\  fr)  tasemnice  lidské  {Tacnía 
solium).  Wc  kanál  výméiný. 

Ztratí  háčky  a  doroste  ve  váček,  tvořený 
parench3rmatosní,  kontraktilni  membránou  a 
vjrplnéný  tekutinou,  t.  zv.  cysticercus.  Ve 
stadiu  vačkovém  setrvávají  cysticerky  různě 
dlouhou  dobu.  Obyčejně  teprve  po  3  nedě- 
lích začne  se  tvořiti  hlavička  v  podobě  hrbolku 
do  nitra  váčku  obráceného. 
V  hrbolku  vyvine  se  kaná- 
lek s  povrchem  kommuni- 
kujici,  jenž  roste  a  na  vnitř- 
ním konci  hrbolku  se  roz- 
šiřuje současně,  jak  v  hr- 
bolku vyrůstá  scolex.  Roz- 
šířený, vnitřní  konec  tohoto 
kanálku  pak  vytvoří  čtyři 
ploché,  křižem  stojící  vy- 
chlipky,základy  to  příssavek, 
v  nichž  současně  počne  se 
vyvinovati  muskulatura.  V  té 
době  také  zakládá  se  rostel- 
lum.  Váček  cysticerkový, 
tekutinou  naplněný,  ovšem 
stále  roste.  Posléze  jest  ho- 
tový scolex  přehrnut,  obrá- 
cen a  vytlačen  na  venek.  Tu 
a  tam  přicházejí  cysticerky 
dvojhlavé  {Cytí.  tenuicollis, 
ýasciolaris),  Cysticerky  mo- 
hou se  zmnožiti  hlavně  pu- 
čením, snad  také  dělením. 
Pučení  je  zevní  a  vnitřní. 
Zevní  je  vzácné  {Cystic.  Ion- 
gScoUis  od  Taen,  crassipes), 
obyčejně  přichází  vnitřní,  jež  vede  k  vytvoření 
dvou  typů  cysticerkových:  Coenums  a  Echino^ 
coccut,  Čoenurus  má  dvě  formy :  Coen,cerebralis 
v  mozku  ovci,  vedoucí  k  smrti,  Coen.  serialis 
▼  divokých  králících.  Coen^cerébralis  dosahuje 


velikosti  až  slepičí  ho  vejce,  stěnu  má  velmi 
tenkou,  na  niž  pozorujeme  maličké  scolexy, 
až  500,  na  různém  stupni  vývoje.  Většinou 
jsou  všechny  dovnitř  obráceny,  pouze  ně- 
které už  ohrnuty  na  venek.  Coen,  serialis  tvoří 
pučením  ještě  vaky  dceřinné,  jak  na  venek, 
tak  do  nitra.  Vnitřní  dříve  se  oddělí  od  sta- 
rého vaku  a  dostanou  se  na  venek,  než  zevní, 
jež  delší  dobu  zůstávají  ve  spojení  s  mateř- 
ským vakem.  Takových  dceřinných  Coenurů 
může  býti  až  25.  Dosáhne-li  Čoenurus  znač- 
ného stáři,  mohou  na  malých  těch  scolexech, 
zvláště  na  jejich  spojovaam  krčku  ve  znač- 
ném počtu  vzniknouti  scolexy  nové.  Spojo- 
vací krček  potom  změní  úplně  svou  histolo- 
gickou  strukturu  a  přetvoří  se  ve  váček  téže 
skladby,  jako  vak  matečný.  Tento  pochod  je 
důležitý  pro  posouzení  poměrův  u  Echino- 
cocca.  Tento  hlavně  v  člověku  dosahuje  znač- 
ných rozměrů,  až  velikosti  dětské  hlavy.  V  do- 
bytku bývá  menší  (velikosti  jablka).  Uvnitř 
na  tenké  stěně  vaku  matečného  vytvoří  se 
váčky  zárodečné,  jež  krátkým  sloupečkem 
spojeny  jsou  se  stěnou  matečnou.  V  těchto 
váčcích  teprve  vytvořují  se  scolexy,  až  34 
v  jednom  váčku.  Odpovídá  tedy  podle  po- 
měrův u  Coenura  váček  zárodečný  spojova- 
címu krčku  primárního,  na  stěně  vaku  ma- 
tečného přisedlého  scolexu  (Blochmann). 
Také  u  Echinococca  mohou  povstati  exo- 
genní  a  endogenní  vaky  dceřinné.  Tyto,  ja- 
kož i  matečný  vak  mohou  zůstati  v^  ste- 
rilními, t.  j.  nevytvořiti  scolexův,  a  ty  slují 
acephalocvsty.  Však  také  hotové  už  scolexy 
mohou  zdegenerovati  a  celý  útvar  vrací  se 


Č  4183  Jeden  článek  (progloitis)  tasemnice  (Taenia  mediocanellata)  zvětl., 
Ov  vaiéčnik,  Ds  trs  iloutkový,  Sd  lláta  skořapečná,  {/rdéioha,  T  varlata, 
Vd  jejich  vývody,  Cb  vak  cirrový,  K  kloaka,   Va  pochva,  Wc  kanál  výmMný, 

JV  nerv. 

do  jednoduššího,  více  embryonálního  stavu, 
vzácný  to  příklad  zpětného  ditferencováni. 
Zvláštní  modus  je  t.  zv.  Echinococcus  multi- 
locularní,  konglomerát  to  přečetných,  Va  až 
6  mm  širokých  váčkův,  uložených  do  vazivo- 


112 


Tasemnice. 


vého,  původního,  měkkého  stromatu.  Dlouho 
byl  pokládán  za  koUoidálni  rakovinu  a  mnohdy 
nápadné  se  podobá  konglomerovaným  uzh- 
kům  tuberkulosnim. 

Nejdůležitější   druhy  jsou:    Taenta  solium 
Pcud.  (podrod  Taenta  v  užš.  sm.),  t.  lidská. 


Č.  4184.  Vývoj  tasemnice  lidské  {Taenia  MoUum).  ď)  Embrvo 

v  obala  vaječném,   b)  sárodek  volný,  c)  uher  s  vchlipeným  skoíe- 

xem,  d)  uher  (cysticerkua)  se  akolexem  vychlfpeným.  Zvěti. 

Asi  3— 3V9  m  dlouhá.    Dvojitý  věnec  háčků 
skládá  se  ze  26  háčkův.    Zralé   články  asi 
10  mm  dlouhé  a  6  mm  široké,  uterus  s  7 — 10 
stromkovitými  větvemi.    Dospělá  ve  střevě 
člověka;  vývoj  cysticerkem,  který  žije  hlavně 
ve  svalech  vepřů,  nalezen  byl  však  i  u  člo- 
věka (svalech,  mozku  i  oku),   laen,  saginata 
Goeze  (7*.  mediocanellata  Kúchenm.),  t.  bez- 
branná, od  některých  se  pokládá  za  varietu 
předešlé.    Hlava  bez  rostella  a  háčků,  za  to 
4  mohutné  přissavky.  Dlouhá  až  8  m.   Zralé 
články  až  20  mm  dl.,  7—8  mm  šir.    Uterus 
mívá  20—35  postranních  větvi.    Cysticercus 
žije  ve  svalech  dobytka  hovězího.  T,  serrata 
Goeze   v    honících    psech,   její   cysticercus 
{Cyst  pisi/ormis)  v  játrách  králíkův 
a  zajícův.  T,  crasgicolis  Rud.  v  koč- 
kách,   cysticercus    (C.   fasciolaris) 
v  myších  a  hrabošich  {Mus  alex- 
andrínus,    decumanus,   rattuSj   mus- 
culuSf  Arvicola  arvalis,  ne  však  v  Mus 
sylvaticus),    T.    marginata    Batsch 
v  řeznických  psech  a  vlku,  cysticer- 
cus  (C.   tennuicollis)  v   přezvykav- 
cích,  někdy  i  v  člověku  (C.  visce- 
ralis),  Taenia  coenurus  v.  Sieb.  (pod- 
rod Cystotaenia  R.  Leuck.)  ve  stře- 
vě ovčáckých  psů,  Coenurus  cerebr. 
v  mozku  ovci.   Taenia  echinococcus 
v.     Sieb.     (podrod     Echinococcijer 


opatřenou  ocasním  přívěskem  buď  volným, 
neb  kolem  váčku  přehrnutým,  vykazující  pri- 
mernější,  na  trematody  upomínajíci  poměry. 
Cysticerkoidy  žijí  většinou  v  různých  bez- 
obratlých. Známější  jsou:  T.  cucumerína  Bl. 
v  domácích  psech,  příležitostně  také  v  člo- 
věku, cysticerkoid  ve  čmelu  psím 
(Trichodectes  canis)  a  bleše  psí  {Fulejc 
serraticeps),  T.  expansa  Rud.  v  ovci, 
7,pectinata  Goeze  a  Leuckarti  Riehm. 
v  zajíci.  T  perjoliata  Goeze  a  T,  ma^ 
nillana  Mehl  v  koni,  T,  nana  v.  Sieb. 
v  střevě  Abyssinců,  také  na  Sicílii. 
T,  flavopunctata  Weinl.  v  člověku 
v  Sev.  Americe  a  v  Itálii.  Zajímavé 
jsou  t  ptačí  a  i. 

Autorů  veliká  řada.  R.  Leuckart, 
van  Beneden,  KQchenmeister,  v.  Sie- 
bold,  Monier,  Zschokke,  Lahe,  Fuhr- 
mann,  Cohn  a  j.,  u  nás  hlavně  A.  Mrá- 
zek. Soustavné  zpracování  na  př.  od 
Braun::  v  B^onn^s  Qassen  und  Orď 
nungen  des  Tterreichs  (nov.  vyd.),  Tie^ 
rische  Parasiten  des  Menschen;  dále 
R.  Leuckart,  Die  Parasiten  des  Men- 
schen  (2.  vyd.  1879  a  si.);  Blanchard, 
Traitéde  zoologie  méd{cale{lS93).  Jhon. 


Weinl.)  s  dvojím  věncem  háčkův 
a  nepatrným  počtem  proglottidů, 
pouze  3—4  mm  dlouhá,  ve  střevě 
psů.  Uher  je  Echinococcus^  žijící  buď  v  já- 
trách a  plicích  Člověka  {Ech.  hominis)  nebo 
zvířat  domácích  {Ech.  veterinorum), 
O  velikém  poČtu  t-ic  ostatních,  jež,  jak  ře 


Č.  4185.  Echinococcus  (zvétS.).  a)  Tvořeni  se  skolexA,  b)  záro- 
dečný váček,    c)   skolexy   Echinococca,    spojené    se  st£noo  vá£ku 
zárodečného;  jeden   vchlipený  dosud,  druhý  vychlipený.    Ve  Vý- 
méSné  kanály. 


Praktický  zájem  v  lékařství  mají  Taenia  so- 
lium (t.  lidská  č.  dlouhočlená),  T,  sagi- 
nata č.  mediocanellata  (t.  bezbranná)  a  5o- 
thriocephalus  latus  (Škulovec  široký). 


^ , c^), 

ceno,  skupeny  jsou  v  řadu  podčeíedí,  budiž  i  V  celé  řadě  případů  t.  nebudí  zvláštních 
uvedeno,  že  přemnohé  z  nich  mají  uhrové  |  příznakův  a  jejich  trvání  ve  střevě  odkrývá 
stadium  t.  zv.  cysticercoida,  formu  obyčejně  |  se  jen  odchodem  Článků.  Jevy,  na  které  sobě 


Tas-chajaktach  —  Tasmánie. 


113 


jioi  nemocni  stěžuji,  jsou  asi  tyto:  bolesti 
T  břiše,  mající  ráz  koliky,  průjmy  střídající 
se  se  zácpou,  nechutenství  neb  dočasné  se 
zjevující  hladovost,  všeobecná  schvácenost, 
psychický  neklid  a  depresse.  Časem  výživa 
značnou  m6rou  poklesne;  lidé  infikovaní  sku- 
lo vcem  zjevuji  dokonce  příznaky  zhoubné 
nedokrevnosti.  Vedle  tčchto  jevu  vyskytuji 
se  jiné,  které  označiti  musíme  za  jevy  přívo- 
zené  zvratem:  tam  dlužno  čítati  zvraceni, 
slinotok,  rozšířeni  zorniček,  bušení  srdce, 
miiiprénu,  křeč  i  jednotlivých  svalův  atd.  Po- 
znáni t.  jest  možno  jen  tím,  že  odcházejí 
články  nebo  že  v  lejné  zjištěna  byla  vajíčka 
mající  charakteristický  tvar.  Mx. 

Tm«-ohaJaktaoh,  hřbet  horský  ve  ver- 
chojanském  okruhu  jakutské  oblasti  mezi  ře- 
kami Janou  a  Indigirkou  délky  750  km.  Nej- 
vyšší bod  Ingnach-chaj  1523  m.  Fp. 

Taflohenberg:  1)  T.,  předměst!  města  Mo- 
stu na  lev.  bř.  Běliny  v  Cechách;  263  oby  v. 
(1900),  far.  kostel  sv.  Václava  s  kommendou 
kláštera  křižovnického  v  Praze.  Před  r.  1848 
T.  byl  sídlem  úřadů  patrímoniálních  a  část 
vsi  slula  Ves  sv.  Václava. 

2)  T.  viz  Tašovice. 

Taflohenberg:  1)  T.  Ernst  Ludwig, 
zooloc  něm.  (♦  1818  v  Naumburce  —  f  1898 
v  HaUe),  vystudoval  na  universitách  v  Lip- 
sku a  Berlině,  učil  potom  na  školách  střed- 
ních, r.  1856  stal  se  inspektorem  zool.  musea 
v  Halle,  r.  1871  mimořádným  prof.  zoologie 
tamtéž.  Zabýval  se  soustavným  studiem  hmy- 
zův  a  vydal  spisy  populárně  přírodovědecké 
o  hmyzech  a  ze  zoologie  praktické  o  hmy- 
zech škodlivých.  BudteŽ  tu  z  nich  uvedeny: 
Wa^  da  kriecht  und  fliegt,  Bilder  aus  dem  In- 
sektenl9ben  (Berl.,  1861,  2.  vyd.  t.,  1878);  Die 
Hymenopteren  Deutschlands  (Lip.,  1866);  En- 
tomologie JUr  Gdrtner  (t.,  1871);  Schttt^  der 
Ohttbáume  und  deren  Frůchte  gegen  fein  iliche 
Ttere  (2.  vyd.  Stutg..  1879);  Forstwirtschajť 
liché  Insektenkunde  (Lip.,  1873);  Das  Unge^ie- 
jer  der  landwirtschaftlichen  Kulturgewáchse  (t, 
1874);  Praktische  Insektenkunde  (Brémy,  1879 
až  1880,  5  d.);  Die  Insekten  nach  ihrem  Nut^en 
und  Schaden  (Lip.,  1882).  V  Brehmově  >Ži- 
votě  zvířat*  zpracoval  oddíl  jednající  o  hmy- 
zech, stonožkách  a  pavoukovitých. 

2)  T.  Ernst  Otto,  zoolog  něm.  (*  1854 
v  Zahnu),  syn  před.,  vystudoval  v  Halle  a 
Lipsku,  r.  1879  stal  se  v  Halle  docentem 
zoologie,  r.  1888  mimoř.  prof.  a  kustodem 
sbírek  zoolog,  ústavu  tamtéž.  Vydal  spisy 
z  oboru  entomologie,  historie  zoologie  a  j. 
Jmenujeme  z  nich:  Die  Fíóhe  (Halle,  1880); 
Die  Mallophagen  (t,  1882);  Die  Lehre  von  der 
Ur\eugung  (t,  1882);  Die  Verwandlungen  der 
liere  (Lip.,  1882);  Bilder  aus  dem  TterMen 
(t.,  1885);  Repetitorium  der  Zoologie  (Vrat., 
1891);  Die  historische  Entmcklung  der  Lehre 
von  der  Parthenogenesit  (Halle,  1892);  Ge- 
schichte  der  Zoologie  an  der  Universitát  Halle 
(1.,  1894).  Též  vydal:  Bibliotheca  ^oologica, 
i86i^i88o  (Lip.,  1886  si.),  jakož  i  rediguje 
(s  WangerínemJ  od  r.  1893  >Verhandlungen 
der  Gesellschaft  deutscher  Nátur forscher  u. 

OttflT  Slovnik  Naateý,  •▼.  XXV.  3/2 1906. 


Aerzte«   a   od  r.  1896   přírodověd*  časopis 
>Die  Natur<. 

Taiohendorf  viz  Tošovice. 

Taiohnowlts  viz  Tasnovice. 

Taiohow  viz  Tas  o  v. 

Tasohwltz  viz  Tašovice. 

Tasíce,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr. 
Ledeč,  fara  a  pš.  BohdaneČ  u  Ledče;  13  d., 
122  obyv.  č.  (1900). 

TáiUi,  skalnaté  pouště  v  Sahaře  (v.  t. 
str.  492). 

Taslmetr,  tolik  co  mikrotasimetr 
(v.  t). 

Taaman  Abeljanszoon,  holi.  námořník 
(♦  1602  neb  1603  v  Lutgegastu  —  f  ^659 
v  Batavii).  Záhy  dal  se  do  služeb  námořnic- 
kých a  r.  1638  plul  jako  kapitán  do  Indie  a 
s  Mat.  H.  Quastem  r.  1639  do  Japanska  a 
odtud  na  východ.  Na  rozkaz  indického  gener. 
mistodriitele  van  Diemena  T.  plul  r.  1642 
se  dvěma  loďmi  z  Batavie  přes  Mauritius 
kolem  Austrálie.  Dne  8.  říj.  opustil  Mauritius, 
obrátil  se  pak  na  49^  j.  š.  na  jih,  odtud  na 
východ,  až  24.  list  objevil  vysoký  břeh,  jejž 
nazval  Zemi  van  Diemenovou  (nyní  Tasmá- 
nie). T.  obeplul  jižní  ostroh  této  země,  vy- 
stoupil na  jejím  vých.  břehu  a  13.  pros. 
dostal  se  východněji  opět  k  vysokému  po- 
břeží, ostrovu  Novému  Zealandu,  jejž  nazval 
Statenland  pokládaje  jej  za  část  hledané 
jižní  pevniny.  Dne  6.  led.  1643  dospěl  k  jeho 
sev.  mysu  a  pluje  dále  na  sever  objevil 
ostrovy  Tonga,  odkud  dostal  se  6.  ún.  na 
ostrovy  Fidžijské,  1.  dub.  na  sev.  pobřeži 
nynějšího  souostroví  Bismarckova.  Dne 
15.  čna  1643  vrátil  se  do  Batavie.  R.  1644 
T.  byl  vyslán  po  druhé,  probadal  pobřeží 
zátoky  Carpentaria  a  podél  břehů  austral- 
ských pronikl  až  k  23*  46'  j.  š.  Původní  zprávu 
T-ovu  o  první  cestě  a  kartografické  práce 
plavby  druhé  vydal  Jacob  Swart:  Journal 
van  de  Reis  naar  het  onbekende  Zuidland  1642 
dooř  Ahel  Jans^oon  T.  (Amster.,  1860);  foto- 
grafickou reprodukci  rukopisu  denik  prvé 
cesty  vydal  Heeres:  A,  J.  T,,joumal  0/  his 
discovery  oý  Van  Diemensland  and  New  Zea- 
land  in  1642  etc.  (t.,  1898).  T.  vykonal  jsšté 
výpravu  na  ostrovy  Filipínské,  kde  si  však 
počínal  násilně  tak,  že  byl  proto  zapleten 
do  processu.  Srv.  životopis  T-ův  od  Dozyho 
v  Bijdragen  tot  de  taal-,  land-  en  volken- 
kunde  van  Nederlansch  Indie,  5.  série,  sv.  2 
(1887)  a  Walker,  Ábel  Janszoon  T.,  his  life 
and  voyages  (Hobart,  1896). 

Tasmánie  (angl.  Tasmania)^  dříve  Země 
van  Diemenova,  ostrov  a  čtvrtá,  nejjiž- 
nější osada  Spoj.  Států  australských,  od- 
dělená od  pevniny  Bassovým  průlivem,  leH 
mezi  40® 46*— 43*30'  i.  š.  zabírajíc  s  56  přísluš- 
nými ostrovy  a  závislým  ostr.  Macquarieovým 
plochu  68.334  km*.  Severní  i  západní  pobřeži 
je  málo  členité,  za  to  jv.  vyniká  bohatstvím 
ostrovů,  poloostrovův  a  zálivů,  z  nichž  nej- 
rozlehlejší jsou  Oyster  Bay,  Storm  Bay, 
D*  Entrecasteaux-Channel  a  Port  Davcy. 
Vnitřek  ostrova  je  většinou  prostoupen  ne- 
souvislými pohořími,  která  jsou  brzo  divoc^ 

8 


114 


Tasmánie. 


rozeryána,  brzo  tvoři  rozsáhlé  planiny.  Sklá- 
dají se  z  palaeozoických  vrstev,  jimiž  místy 
proniká  čedič.  Tak  podél  vých.  pobřeží  po- 
stupuje pohoří  pokryté  hojné  proudy  lávo- 
vými a  kulminuje  v  Bcn  Lommondu  do  výše 
1527  m.  K  záp.  se  svažuje  rychle  do  depresse, 
kudy  protéká  Macquarie-River  a  Coal-River 
a  jde  tu  hlavní  cesta  spojující  sever  a  jih 
ostrova.  Západní  čásC  T.  je  rovněž  hornatá, 
ale  prostírají  se  tu  více  plošiny,  nad  něŽ 
místy  vynikají  osamělé  vrcholky,  z  nichž  nej- 
vyšší je  Mount  Cradle  (1545  m).  Na  plošině 
pak  rozlévají  se  četná  jezera  s  romantickým 
okolím,  pročež  jsou  z  pevniny  hojné  na- 
vštěvována turisty.  Nejdůležitější  řeky  jsou 
Dervent  spějící  do  Storm  Bay,  Huon  tekoucí 
lesnatou  krajinou  do  D' Entrecasteaux-Cha- 
melu  a  Tamar,  která  spolu  Macquarie-Ri- 
verem  a  Eskem  tvoří  široké  aestuarium  na 
sev.  pobřeží.  Podnebí  je  zdravé  a  mírné 
dík  západním  větrům,  jež  snižují  teplotu 
U  pobřeží  je  pravidelné,  tak  že  Hobart  má 
stejnou  průměrnou  roční  teplotu  s  Dubrov- 
níkem  (16*6'  C).  Srážky  dešťové  jsou  mno- 
hem ailnéjši  na  západě  než  na  východě  a 
ieví  silné,  hospodářství  nebezpečné  kolísáni. 
V  Hobartu  činí  prům.  ročně  710  mwi,  v  Lan- 
cestonu  760  mm.  Flora  je  rázu  australského, 
jmenovitě  lesy  tvoří  eucalypty  {Eucalyptus 
globulu$\  kdežto  smrk  Huonský  hodí  se  vý- 
borně ke  stavbám.  Podobně  i  zvířena  blíží 
se  zvířené  australské.  Ale  T.  vlastní  jsou 
z  vačnatců  vakovec  psohlavý  ( Thylacinus  cy- 
nocephalus  Fischer),  šlakol  medvědovitý  {Sar- 
cophilus  n.  Dasyurus  ursinus  Geoíf.),  jejž  osad- 
níci nazývají  >domácim  ďáblem«  pro  ohromné 
škody  páchané  na  stádech  ovcí.  Ze  170 
australských  druhů  ptactva  je  zastoupeno^ 
pouze  15. 

Původní  obyvatelstvo  T.  tvořili  austral- 
ští černoši  čítající  při  příchodu  Evropanů 
kol  5000  hlav.  Záhy  však  vypukla  mezi  nimi 
a  Evropany  nenávist,  která  se  proměnila 
v  divokou,  skoro  30  let  trvající  válku,  >Black 
warc.  Domorodci  byli  pronásledováni  jako 
divoká  zvěř,  začež  opět  krutc  se  mstili  na 
osamělých  osadnicích.  Konečně  byli  zjímáni 
a  r.  1835  odvezeni  na  ostrov  Flindersův,  ale 
tu  rychle  vymírali,  tak  Že  r.  1898  jich.  zbylo 
pouze  45.  Usazeni  byli  znova  na  T-ii,  nic- 
méně r.  1866  byli  už  jen  4  a  r.  1876  zemřela 
poslední  žena  73  let  stará,  jíž  Tasmanci  úplně 
vyhynuli  (srv.  vyobr.  č.  11.  a  12.  na  tab. 
Australské  typy  při  či.  Austrálie).  Za  to 
počet  bílých  osadníků  stoupal.  Z  3240  obyv. 
r.  1818  dosáhl  r.  1901  počtu  172.475,  koncem 
r.  1904  odhad  činil  na  180.203  obyv.,  ačkoliv 
vystěhovalecká  horečka  do  zlatých  poli 
australských  v  letech  padesátých  silně  vzrůst 
jeho  ochromila.  Z  tohoto  počtu  hlásilo  se 
r.  1901:  30.314  obyv.  k  víře  katolické,  83.812 
obyv.  k  anglikánské,  ostatní  přislušejí  k  růz- 
ným sektám  protestantským.  Hlavním  za- 
městnáním je  chov  ovcí  a  zemědělství, 
zvláštní  důležitost  má  pak  sadařství  a  chme- 
lařství.  V  r.  1903—4  bylo  oseto  49.414  akrů 
pšenici,    60.663    ovsem,     8.084    ječmenem, 


29.161  osázeno  brambory  a  639  akrů  zabíraly 
chmelnice;  na  louky  připadalo  343.000  akrů. 
Výborné  pastviny  umožňují  dobrý  chov  do- 
mácího dobytka,  v  němž  nejdůležitější  místo 
zaujímají  ovce,  r.  1904:  1,597.000  kusů,  méně 
pak  hovězí  dobytek  186.(^00,  koně  36.000  a 
brav  57 .000  kusů.  Lesy  dávají  výborné  dříví 
na  stavby.  Stále  stoupá  těžení  nerostů,  jež 
jsou  předmětem  čilého  vývozu;  především 
je  to  cín  (r.  1902—3:  3463  ř),  dobývaný 
hlavně  v  Mount  Bischoífu,  dále  uhlí  (49.069 1), 
ponejvíce  ve  Fingalu,  zlato  59.891  uncí,  stří- 
brné rudy  42.422  /,  čistá  měď  6684  ř,  železo 
5980  í,  nikl,  kobalt,  stav.  kámen  a  j.  Vývoz 
i  dovoz  v  posledních  letech  kolísá;  r.  1903 
bylo  vyvezeno  za  2,843.108  lib.  st.,  z  čehož 
připadá  395.497  lib.  st.  na  ovoce,  174.089  na 
vlnu,  42.831  na  chmel,  234.904  na  brambory, 
109.508  na  kůže,  428.125  na  stříbro,  308.594 
na  cín,  492.969  na  měď.  rudu  a  odvezeno 
za  2,593.810  lib.  st,  hlavně  tkaniny,  kovové 
zboží,  stroje,  cukr,  čaj,  víno  a  tabák.  V  ob- 
chod, styku  má  největší  účast  Anglie  a 
australské  osady.  Vlastní  obchod,  loďstvo 
má  207  lodí  (53  parníků)  o  17.050  reg.  t. 
Pro  zámořský  obchod  nejdůležitější  jsou  pří- 
stavy Hobart  se  24.654  obyv.  (1901),  a  Laun- 
ceston  s  18.022  obyv.  Z  těchto  jde  rozvět- 
vená sif  železniční  do  vnitrozemí  mající 
koncem  1901  1098  km  délky. 

Správu  T.  vede  guvernér  jmenovaný  angl. 
králem  na  6  let  a  parlament,  jenž  se  skládá 
ze  dvou  sněmoven:  zákonodárné  rady  (Le- 
gislative  Council)  o  18  členech  volených  na 
6  let,  a  zákonodárného  shromáždění  (Legis- 
lativě Assembly)  o  35  členech,  které  však 
může  guvernér  rozpustiti.  Volební  právo  do 
obou  sněmoven  máji  i  ženy.  Do  dolní  sné- 
movny  Spoj.  Států  austral.  T.  vysílá  5  zá- 
stupců (viz  Spojené  Státy  austral.). 
Státní  výdaje  činily  879.376  lib  st.  proti 
příjmům  867.668  lib.  st.  (r.  1900  výdaje 
923.731,  příjmy  však  1,054.980  lib.  st.).  Dluh 
činil  koncem  r.  1903  9,211.070  lib.  st.  Ostrov 
děli  se  na  18  hrabstvi,  hl.  m.  je  Hobart 
(v.  t.). 

Dějiny.  T.  byla  objevena  r.  1642  Tasma- 
nem,  který  ji  nazval  Zemí  van  Diemenovou 
podle  holland.  guvernéra  ve  Vých.  Indii, 
později  navštívena  několikráte,  na  př.  Coo- 
kem  r.  1777,  ale  teprve  v  1.  178—99  Bass  a 
Flinders  konstatovali,  že  T.  je  samostatným 
ostrovem.  R.  1803  byla  osazena  Angličany, 
kteří  zde  založili  trestaneckou  kolonii  a  pod- 
řídili ji  Nov.  Již.  Walesu,  až  r.  1826  stala  se 
samostatnou  osadou.  Nicméně  doprava  tre- 
stanců zrušena  byla  až  r.  1853.  Od  té  doby 
rozkvétala  stále,  třeba  že  ne  tak  rychle  jako 
Victora  nebo  N.  Již.' Wales.  R.  1900  při- 
pojila se  ke  Commonwealthu.  Srv.  Just,  Tas- 
maniana  (Launceston,  1879);  Jung,  Der  Welt- 
teil  Australien  (Praha,  1884,  též  česky); 
Fenton,  History  of  T-ia  (Lond.,  1884);  Bon- 
wick,  The  lost  Tasmanian  race  (t.,  1884) ;  Roth 
a  Butler,  The  aborigines  of  T-ia  (2.  vyd.); 
Halifax  (1899);  Murray,  Tasmanian  rivers, 
lakes  and  flowers  (Lond.,  1906);   Lauterer, 


Ťasnád  —  Tasso. 


115 


Australien  u.  T-ien  (Frciburg  v  Br.,  1900), 
Yearbook  of  T-ia  (Hobart,  každoročně). 

Tftm4d  [taš-]  (rum.  Tasnadu^  něm.  Třes- 
tenberg),  okr.  městečko  v  uher.  župě  Szilágy 
na  žel.  dr.  N.  Károly-Sarmaság;  4274  oby  v. 
maď.  a  rum.  (1900),  pěstováni  dobrého  vina. 

Tamovioe,  chybně  Tainovice  (Tasch- 
nowňti),  ves  v  Cechách  nad  Radbuzou,  hejtm. 
HorŠ.  Týn,  okr.  a  pš.  Hostouň,  fara  Stitary; 
44  d.,  261  obyv.  n.  (1900),  popi.  dvůr,  2tř. 
šk.  Stávala  zde  tvrz. 

Tasov:  1)  T.,  chybně  Tašov  {Taschow), 
ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Litoměřice,  fara 
Proboátov,  pi  Homoly;  39  d.,  188  obyv.  n 
(1900),  starý  zámeček,  mimo  ves  kaple  sv.  Máři 
Magd.  a  mlýn. 

2)  T.  {Tassau),  městečko  na  Moravě,  hejtm. 
a  okr.  Vel.  Meziříčí;  133  d.,  860  obyv.  č. 
(1900),  far.  kostel  sv.  Petra  a  Pavla,  3tř.  šk., 
cetn.  stanice,  pi. ;  továrna  na  papír,  3  mlýny. 
Nesvěř,  statek  se  dvorem  a  lihovarem  drží 
dr.  Richard  sv.  p.  z  Baratta-Dragono.  — 
8)  T.,  ves  t.,  hejtm.  Hodonín,  okr.  Strážnice, 
fara  a  pš.  Hrozná  Lhota;  170  d.,  722  obyv.  č. 
(1900),  popi.  dvůr. 

TasoTioe :  1)  T.,  víska  v  Cechách,  hejtm. 
a  okr.  Chrudim,  fara  Váp.  Podol,  pš.  Pra- 
chovice;  9  d.,  70  ob.  č.  (1900). 

2)  T.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Boskovice, 
okr.  a  pš.  Kunštát,  fara  Čemovice;  45  d., 
322  obyv.  č.  (1900),  továrna  na  umělá  hno- 
jiva. —  a)  T.  {Tasswiti),  far.,  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Znojmo,  pš.  Hodoníce;  256  d.,  1281 
obyv.  n.  (1900),  3tř.  šk.,  mlýn. 

Tassaert  [tasárt]  Jean  Pierre  Antoine, 
sochař  holi.  (♦  1729  v  Antverpách  —  f  1788 
v  Berlíně).  Byl  žákem  svého  otce  Felixe  T-a 
a  r.  1761  odcestoval  do  Londýna,  r.  1758 
do  Paříže,  kde  vzbudil  pozornost  svojí  so- 
chou Ludvíka  XV.  Zde  objednal  u  něho 
pruský  princ  Jindřich  několik  allegoríckých 
soch,  načež  povolán  r.  1774  do  Berlína  za 
dvorního  sochaře.  V  Berlíně  provedl  mram. 
poprsí  Bedřicha  11.^  M.  Mendelssohna  a  abbé 
Raynala,  pak  mramorové  sochy  generálů 
Keitha  a  Seydlitie,  tehda  na  Vilémově  nám. 
v  Berlině,  nyní  v  kadet  nim  ústavě  v  Lichter- 
felde.  Srv.  Robert,  Gcdenkblatt  an  J.  P.  A. 
T.  (Berl.,  1884). 

Tassau  viz  Tas  o  v  2). 

Tasseslnm  viz  Admirálstvo. 

TaiflUo,  vévoda  bavorský,  poslední  Agi- 
lolfovec,  viz  Bavorsko,  dějiny,  str. 518—519. 

TuMO:  1)  T.  Bernard  o,  básník  italský 
{*  11.  list.  1493  v  Bergamu  —  t  4.  záři  1569 
v  Ostigii).  Vychován  byl  u  svého  strýce  Lui- 

§iho,  biskupa  v  Recanati,  a  sloužil  různým 
vorům  italským  ve  Ferraře,  Salerně,  Urbinu 
a  Mantově.  R.  1539  oženil  se  s  Propercii 
de'Ros8Í  a  žil  s  ni  v  Sorrentě,  kde  se  mu 
narodil  syn  Torquato.  S  Ferrantem  Sanse- 
verínem  Salemským  cestoval  po  Africe,  Ně- 
mecku atd.  a  spravoval  vévodovi  mantov- 
skému  Ostigii,  kdež  i  zemřel;  péČi  synovou 
byl  přenesen  a  pochován  u  sv.  Pavla  ve  Fer- 
raře. V  životě  nestálém  a  těkavém  napsal 
dvě  veliké  básně  rytířské,  a  to  Amadigi  (o  100 


zpěvích)  a  řloridante,  který  jest  episodou 
veliké  první  epopeje  a  na  němž  některé  sloky 
slavný  jeho  syn  opravoval.  Vedle  těchto 
dnes  úplně  antikvovaných  básní  héroických 
psal  ještě  lyrické  (hlavně  pastýřské)  Rime^ 
vynikající  ryzosti  jazyka  a  něžností  výrazu, 
ač  jest  sloh  jeho  i  v  nich  pfesládlý  a  po- 
někud zabíhá  již  do  poetické  manýry  bu- 
doucího století.  Listy  jeho  jsou  důležitými 
prameny  ke  kulturní  historii  doby  renais- 
sanční.  Z  lyriky  jeho  sonety  a  ódy  jsou 
nejvýraznější.  Sláva  syna  Torquata  zastmila 
ovšem  pověst  otcovu,  ale  v  době  své  Ber- 
nardo  těšil  se  slušnému  jménu  básnickému 
a  sám  byl  si  vědom  svého  významu  při- 
pouštéje,  že  jeho  syn  Torquato  psal  verše 
krásnější  než  on,  ale  sotva  prý  sladší.  —ckf, 
2)  T.  Torquato,  syn  před.  (*  11.  bř.  1644 
v  Sorrentě  —  f  26.  dub.  1595  v  Římě),  po- 
slední slavný  básník  italské  renaissance,  uza- 
vírá skvělou  tuto  periodu  básnictví  vlašského. 
Nabyl  pečlivého  vychování  zároveň  se  synem 
vévody  Urbinského;  později  věnoval  se  stu- 
diu práv,  které  po  úspěchu  své  první  veliké 
skladby  básnické  Rinaldo  opustil  věn  ováv  se 
studiím  filosofickým  a  filologickým  v  Bologni 
a  v  Padově.  R.  1565  stal  se  dvorním  kava- 
lírem u  kardinála  Lodovica  z  Este  ve  Fer- 
raře, kde  dovedl  si  získati  přízeň  obou  sester 
panujícího  vévody  Alfonse,  Lucrezie  i  Eleo- 
nory. R.  1571  účastnil  se  cesty  kardinálovy 
do  Francie  ke  dvoru  Karla  IX.,  odkud  všax 
po  roce  již  se  vrátil  do  Ferrary  a  přestoupil 
do  služeb  vévodových.  Pobyl  nějaký  čas 
v  Castel  Durante  pfí  dvoru  Lucrezie,  která 
se  mezitím  provdala  za  vévodu  Urbinského, 
a  napsal  pastýřské  drama  Aminta,  které  zí- 
skalo veliký  úspěch  scénický  po  celé  Itálii. 
Roku  1575  dokončil  své  veliké  dílo  o  Jeru- 
salemu osvobozeném,  které  původně  se 
zvalo  Goffredot  a  odebral  se  v  listopadu  t.  r. 
do  Říma,  chtěje  tam  předložiti  je  znalcům 
nejen  literárním,  nýbrž  i  inkvisici  k  pře- 
hlédnutí a  schváleni.  Již  od  této  doby  totiž 
datují  se  T-vy  návaly  a  záchvaty  pochybo- 
vačnosti  a  stihomamu,  které  víc  a  více  se 
stupňovaly,  až  přivedly  jej  v  scav  nevyléči- 
telné choroby  duševní  i  fysické,  jimž  po- 
zději podlehl.  Vychovanec  jesuitů  byl  pln 
starosti,  zdali  dílo  jeho  vyhovuje  všem  před- 
pisům a  pravidlům  církve,  dal  je  prozkou- 
mati raději  tribunálu  inkvisičnímu,  u  kte- 
rého se  sám  obžaloval  z  bludů  a  nevěry. 
Tento  neblahý  duševní  jeho  stav  vyvinul  se 
částečně  z  vlastni  jeho  povahy  melancho- 
lické a  dráždivé,  částečně  byl  podporován 
pletichami  jeho  nepřátel  při  dvoře  ferrar- 
ském,  z  nichž  hlavně  osobni  tajemník  vévo- 
dův a  státní  sekretář  Antonio  Montecatino 
byl  jeho  nepřítelem.  Byl  sám  též  básníkem 
a  ucházel  se  o  přízeň  princezny.  T.  v  ne- 
blahé chvíli  dopustil  se  výtržnosti  při  dvoře, 
v  návalu  rozČilenosti  tasil  zbraň  na  jednoho 
zřízence  dvorního.  Vévoda  obávaje  se,  aby 
zbraň  proti  sobě  neobrátil,  dal  jej  zatknouty 
a  uvězniti;  zde  začíná  pověstný  román  T-v^ 
utrpení,  který  prese  všecko  novější  badáte ; 

^  v. 


116 


Tasso. 


nelze  objasniti  podle  pravdy  a  skutečnosti. 
T.  psal  ze  svého  žaláře  dfitkíivé  listy  i  básně, 
ale  nadarmo.  Konečně  v  červnu  1577  uprchl 
v  noci  a  po  trapné  bludné  cestě  dostal  se 
k  své  v  Sorrentě  provdané  a  ovdovělé  sestře 
Kornelu.  Zotaven  odebral  se  do  Říma,  od- 
kud podnikal  všecky  kroky,  aby  se  směl 
vrátiti  ke  dvoru  ferrarskému.  Vévoda  jej 
vlídně  přijal,  ale  brzy  nepohodli  se  opět  a 
T.  prchl,  tenkráte  do  Turina,  ke  dvoru  Karla 
Emanuela.  Zde  psal  některé  své  dialogy 
prosou.  Neměl  vSak  brzy  stáni  a  ucházel 
se  o  dovoleni,  aby  směl  se  vrátiti  do  Fer- 
rary. Nešťastnou  náhodou  přišel  k  novému 
sňatku  vévody  a  tu  v  tísni  slavnosti  zdálo 
se  mu,  že  byl  všemi  přehlížen  a  zneuzná- 
ván,  i  vypukl  v  zuřeni  proti  celé  rodině 
Estenské.  Na  to  dal  jej  Alfons  v  březnu  1579 
zavříti  do  hospitálu  sv.  Anny,  kde  prožil  dvě 
následující  léta  jsa  oběti  halucinaci  a  viděni. 
Mezitím  vyšla  velebáseň  jeho  v  Benátkách 
ve  vydání  velmi  chatrném  a  plném  chyb,  což 
jej  naplňovalo  novým  hněvem.  Zde  pokra- 
čoval ve  spisováni  svých  dialogů  filosofických 
a  morálních,  pokud  mu  chatrné  zdraví  do- 
volovalo. Na  přímluvu  některých  přátel,  kteří 
jeho  bídu  a  opuštěnost  ve  vězeni  seznali, 
i  na  hojné  jeho  dopisy  bylo  mu  po  dvou 
letech  ulehčeno.  Na  svobodu  dostal  se  však 
teprve  r.  1686.  Odebral  se  do  Mantovy,  po- 
zději do  Bergama,  kde  dokončil  svou  jiŽ  ve 
Ferraře  počatou  tragédii  Torrismondo^  a  ko- 
nečně do  Říma  a  pak  do  Neapole,  kde  za- 
kročoval  soudně  v  při  o  věno  své  matky  a  dě- 
dictví otcovské.  V  té  době  byv  schvácen  znovu 
pochybnostmi  přepracoval  své  epos  stále 
větši,  rostoucí  oblibě  se  těšici  na  Jerusalem 
dobytý-  a  psal  báseň  Sedm  dnů  svita  stvoře- 
ného. Když  se  stal  dávný  jeho  ctitel  Ippolito 
Aldobrandini  papežem  pode  jménem  Kle- 
ment VIII.,  povolal  jej  do  Říma,  kde  se  T.  usa- 
dil v  paláci  sestřence  papežova  kardinála  Cinzia 
Aldobrandiniho,  který  navrhl  svému  strýci, 
aby  T.  byl  slavně  na  básníka  korunován. 
Ale  než  došlo  k  tomu,  T.  přesídlil  z  paláce 
do  kláštera  sv.  Onufria,  kde  25.  dub.  1595 
před  svou  korunovaci  chorobě  své  podlehl 
a  tamtéž  byl  slavně  pochován.  —  T.  jest 
jedním  z  nejbohatších  básnických  duchfi  ne- 
jen Itálie,  nýbrž  i  celého  lidstva,  který  stejně 
jak  v  lyrice,  tak  i  v  epice  vynikal.  Hlavním 
dilem  jeho  jest  bohatýrské  epos  Osvobozený- 
Jerusalem  opěvující  dobyti  božího  hrobu  na 
Saracénech.  Myšlenka  k  básni  té  vznikla 
v  T-vi  ještě  před  ukončením  »Rinaldac.  Bá- 
seň měla  půdu  připravenou  a  měla  v  jistém 
směru  i  docela  časový  a  tendenčni  význam. 
Zpupnost  a  vyzývavost  turecká  dostoupily 
v  oné  době  míry  netušené.  U  Tassa  i  mo- 
ment čistě  osobni  byl  ve  volbě  látky  roz- 
hodujícím, nebof  sestra  jeho,  Komelie,  byla 
v  Sorrentě  Turky  chycena  a  měla  býti  do 
otroctví  odvezena,  čemuž  v  poslední  chvíli 
a  skoro  náhodou  bvlo  zabráněno.  Veliké  ne 
štěstí  pro  báseň  T-vu  byly  veliké  pausy, 
v  nichž  na  básni  mohl  pokračovati,  a  pak 
vlastni  skeptický  duch  Tassův,  který  brzy 


ztrácel  původni  oheň  a  nadšeni,  ustavičně 
theoretisoval  a  sebe  kritisoval  a  opravoval, 
až  svou  skladbu  definitivním  přepracovánim 
na  Jerusalem  dobytý  Či  pískaný  naprosto  se- 
slabil  a  zkazil.  Právě  později  potlačená  místa 
vynikají  neobyčejnou  plastikou  výrazu  a  silou. 
Mnoho  ovšem  přispěly  též  k  T-yým  pochyb- 
nostem neutěšené  poměry  kritiky  italski^ 
v  oné  době,  diktatury  různých  akademii  a 
osobních  nepřátel  .básníkových  (Lionardo 
Salviati)  a  v  posled  básníkův  bídný  stav  zdra- 
votní, kdy  uštvaný  jeho  duch  podlehl  každé 
chvíle  novým  rozmarům  a  nápadům.  Ovšem 
v  poesii  lidstva  žije  a  bude  vždy  žiti  toliko 
»Jerusalem  osvobozený*.  Ušlechtilost,  s  ja- 
kou projednává  básník  zvolený  předmět, 
lepost,  ba  nádhera  dikce,  neobyčejná  hu- 
debnost  verše  a  jeho  zpěvnost,  luzné  a  ducha- 
plné episody,  souměrnost  celé  stavby  ai 
skoro  akademická  v  své  přehlednosti  a  přís- 
nosti tvoři  největší  přednosti  skladby,  které 
zatemňuje  jen  místy  přílišná  obliba  v  anti- 
thesi  a  sklon  k  jakési  umělkovanosti  a  ztrnulé 
pose.  Avšak  nesmíme  zapomenouti,  že  T. 
jest  poslední  z  klassiků  a  stojí  přímo  na 
prahu  doby  úpadkové  a  že  vše,  co  v  jeho 
poesii  jako  v  zárodku  umělkovaného  neb 
strojeného  se  objevuje,  v  době  hned  následu- 
jícího marinismu  došlo  teprve  svého  vrcholu. 
Vedle  »Jerusalema«  ustupuji  ostatní  skladby 
T-vy  značně  do  pozadí.  Přehojná  jeho  lyrika 
nejrůznějších  forem  vykazuje  ovšem  kusy 
pravé  krásy,  ale  v  ní  právě  jest  již  mnoho 
sofistického  a  přeumělkovaného.  Pastýřská 
idylla  >Aminta«  i  tragédie  >Torrísmondoc, 
tato  prese  všecku  podobnost  se  vzory  klassic- 
kými,  mají  skvostné  jednotlivosti,  ač  postrá- 
dají pravé  životnosti.  Básně  pozdější  periody 
>Sedm  dnů  světa  stvořeného*,  »Slzy  Mariiny«, 
>Hora  Olivetská*,  >Zoufalství  Jidášovo*  ne- 
dosahují skladeb  prvního  mládí,  z  kterých 
vedle  prvních  náčrtků  k  >Osvobozenému 
Jerusalemu*  je  »Rinaldo*  právě  svou  mladist- 
vou vehemencí  a  bezkritičnosti  nejsvěiejši. 
Výborná  jest  prosa  T-va  svou  ducbaplností  a 
krásným  jazykem,  třeba  forma  její  (dialog) 
jest  dnes  poněkud  zastaralá.  Co  v  nich  pravé 
filosofické  hloubky,  jaká  elevace  ducha,  jaké 
obraty,  jaký  vtip  přímo  až  moderní  pointy 
připomínající  při  klassické  dokonalosti  ja- 
zyka! Chápeme,  že  o  staletí  později  mohl  se 
po  vzoru  těchto  dialogů  nadchnouti  sám 
Leopardi  a  snažil  se  vzkřísiti  tuto  formu 
dnes  přežilou  a  opuštěnou.  Totéž  slovo  platí 
i  o  jeho  listech  (»Lettere*)  rodinných  i  sou- 
kromých, které  poskytuji  vedle  formální  ceny 
své  hojný  materiál  kulturní  i  biografický. 
Nejasné  poměry  při  dvoře  ferrarském  a  T  va 
v  nich  účast  jsou  ieště  dnes  předmětem 
nových  sporů  v  světě  kritickém  a  literár- 
ním. Zbývá  posud  přes  všecko  badání  nej- 
novější mnoho  záhadného  na  postavě  bás- 
níka, kterého  příliš  záhy  se  zmocnila  le- 
genda a  skoro  až  příliš  intensivně.  Zvlášť 
jeho  choroba  duševní  vyvolala  celé  polemiky 
a  celá  díla  objemná  se  stanoviska  výlučně 
lékařského  a  psychiatrického.  Solerti  ve  svém 


Tassoni  —  Taszycki. 


117 


monumentálnim  díle  uvádí  něco,  co  se  vy- 
skytlo v  tomto  směru  a  nám  nezbývá,  než 
tam  odkázati.  Poslední  kapitola  jeho  díla 
(XXXL)  probírá  áilenstvi  T-vo  a  úsudky 
o  něm  nej věhlasnějších  lékařů  moderních 
(GiacomazzifVerga,  Cardona,  Girolami,  Róthe, 
Corradi)^  ale  sotva  vše  to  poví  více  a  lépe, 
než  čisté  literární  ocenění  Carducciho,  mezi 
jehož  řádky  čteme:  »T.  jest  jediný  křestan 
naši  renaissance,  z  které  má  především  spo- 
lečné s  ostatními,  že  sensualismus  jeho  díla 
misí  se  s  mysticismem,  on  se  nad  tím  kruší 
a  lituje  toho,  ale  národ  se  tím  baví.  A  z  této 
dvojakosti  jeho  bytosti,  kolísající  mezi  sen- 
sualismem  a  idealismem,  mezi  mysticismem 
a  uměním,  z  toho  nesouzvuku  života,  k  ně- 
muž byl  odsouzen  on  středověký  rytíř,  scho- 
lastik XIII.  věku  a  dědic  Dantův  zabloudilý 
do  renaissance  mezi  Ariosta  a  Macchiavel- 
liho,  mezi  Rabelaise  a  Cervantesa,  z  této  dvo- 
jakosti, z  tohoto  sporu  on  si  nevinny  odnáší 
trest,  o  kterém  zvi  teprve,  kdyŽ  zešílí.  Měkký 
a  srdcervoucí  výkřik  elegie,  který  mezi  ak- 
kordy  epického  pozounu  se  mu  dere  ze  srdce 
smutného  a  rozkošnickébo,  ohlašuje  jej  jako 
prvního  mezi  básníky  doby  moderní,  T. 
churavi  dobou  přechodní  jako  Chateaubriand, 
Byron  i  Leopardi.<  Úsudky  ciziny  o  T-vi  jsou 
rozmanité,  ba  někdy  svou  protichůdnosti  až 
překvapující.  Voltaire  ho  necenil,  taktéž 
i  Boileau  a  z  novějších  de  Sanctis.  Proti  nim 
stoji  Leopardi,  Byron,  Goethe,  Mazzoni  a  j. 
Z  vydání  T-vých  děl  největšímu  rozšíření  se 
těšil  ovšem  >Jerusalem  osvobozený*  (Parma, 
1581;  Mantova,  1584;  Curich.  1835  [Orelli], 
Lip.,  1882  [Scartazzini]).  Úplná  díla  vyšla  ve 
Florencii  o  6  svazcích  (1724)  a  v  Benátkách 
o  12  svazcích  (1722—42).  pak  v  Pise  (1820) 
o  30  svazcích  od  Rossiniho  a  nejnověji  od 
Solertiho,  kritické,  ale  posud  neúplné.  Životo- 
pisci T-vými  byli:  Manso (1619),  Serassi  (1785), 
Rosini  (1832),  Milman  (1850),  Cibbrario  (1861), 
Voigt  (1868),  Cardona  (1873),  Cecchi  (1877), 
Ferrazzi  (1880),Speyer  (1884),  ale  nade  všecky 
vyniká  již  zmíněný  Angelo  Solerti  (1895) 
svým  trojdílným  biografickým  a  kritickým 
dílem  >Vita  di  Torquato  T.«  Též  do  ci- 
zích jazyků  byl  T.  hojně  překládán.  Do  češ- 
tiny překládal  některé  ukázky  z  > Osvobo- 
zeného Jerusalema*  Půrky  ně  (>CČM.<,  1834), 
celou  báseň  přeložil  a  r.  1853  vydal  kněz 
Vincenc  Pavel  Žák  (Ziak;  Brno,  1853)  v  časo- 
roěmých  hexametrech  a  jen  částečně  v  stán- 
cích a  nejnověji  Jaroslav  Vrchlický  (Praha, 
1877)  formou  originálu.  Týž  uchystal  (posud 
v  rukopise)  výbor  T-vy  »Lyriky€.     — cky: 

Tasaoni  Alessandro,  básník  italský 
{♦  28.  září  1665  v  Modeně  —  f  26.  dub.  1635 
t.),  studoval  v  Bologni  a  ve  Ferraře  práva; 
r.  1597  stal  se  v  Římě  tajemníkem  kardinála 
Colonny,  kterého  doprovázel  do  Španělska 
(1600);  brzy  vrátil  se  však  do  Říma  a  usadil 
se  tu  trvale;  byl  přijat  za  člena  akademie 
degli  umorísti  a  vynikl  zde  horlivou  činností. 
V  Considera^ioni  sopra  le  ritne  del  Petrarca 
(Modenna,  1609^  zašel  v  kritice  protipetrar- 
kovské  sice  příliš  daleko,  ale  přes  to  bylo 


v  ní  zdravé  jádro  reakce  proti  pseudoidea- 
lismu,  v  nějž  upadali  epigoni  a  následovníci 
Petrarkovi;  v  Pensieri  diversi  (Modena,  1608 
a  1613)  útočí  méně  šťastně  na  Homéra  a 
Aristotela.  R.  1613  dostal  se  do  služeb  Karla 
Emanuela  Savojského,  poněvadž  však  na- 
razil na  intriky  a  nemohl  se  dočkati  po- 
stupu, vystoupil  odtud  r.  1622;  z  doby  této 
jsou  Živě  cítěné  Filippiche  contro  gli  Spagnuoli 
(1615;  moderní  vydání  ve  Florencii  s  jinými 
polit,  pracemi  T-ho  z  r.  1855).  R.  1626  povolal 
jej  kardinál  Ludovisi  za  tajemníka,  r.  1632 
byl  jmenován  od  Františka  I.  Modenského 
komorníkem.  Hlavním  dílem  jeho  podnes 
Čteným,  které  mělo  značný  vliv  v  literární 
rozvoj  evropský,  jest  heroicko-komické  epos 
o  12  zpěvích,  ta  secchia  rapita  (psána  1614, 
první  tisk  z  r.  1622).  Ghibellinská  Modena 
a  guelfská  Bologna  dostaly  se  pro  uloupené 
vědro  v  boj  na  Život  a  na  smrf ,  a  celý  svět, 
ano  i  Olymp  jest  rozdělen  proto  ve  dvojí 
tábor.  Látka  spočívá  částečně  na  historic- 
kých událostech  (tak  bitva  u  Fossalty  a  za- 
jetí krále  Enzia  r.  1325),  ale  všecko  jest  pod- 
řízeno parodistickému  tónu,  který  jest  za- 
chycen velmi  štastně  a  proveden  důsledné. 
T-ho  báseň  nebyla  bez  vlivu  v  cizině:  dra- 
hou, kterou  razila,  dal  se  Boileau  v  >Ltttrin« 
a  Pope  v  »The  Rape  of  lockc.  » Secchia  ra- 
pita* byla  často  otiskována,  tak  v  Modeně 
r.  1744  a  ve  Florencii  Carduccim  r.  1861 
a  1887  Casinim.  Zapomenuty  jsou  církevně 
dějinné  annaly  T-iho  sahající  až  do  r.  1400 
a  vyvracející  často  Baronia.  »Rime«T-ovy 
vydal  Casini  v  Bologni  r.  1880,  některé  listy 
Gamba  v  Benátkách  r.  1827.  O  T-m  srv. 
D*Ancona  a  Bacci,  Manuele  della  letteratura 
italiana,  sv.  3.  (Florencie,  1 893);  Ronca,  La 
Secchia  rapita  di  Aless.  T.  Studio  critico 
(Caltanisetta,  1884). 

TaMwlts  viz  Tasovice  3). 

de  Tassy  Garcin  viz  Garcin  de 
Tassy. 

Tai-tag^  (Tos-tag),  asijská  řeka  ve  ver- 
chojanském  okruhu  jakutské  oblasti,  asi 
420  km  dlouhá ;  vlévá  se  do  řeky  Ad-či,  po- 
bočky Janiny.  Pp, 

Taito  0Olo  viz  Sólo. 

Taizyokl:  1)  T.  Miko/aj,  znamenitý 
právník  polský  v  době  Sigmunda  I.  Byl  zem- 
ským krakovským  soudcem.  Spolu  s  před- 
ními tehdejšími  právníky  pol.  povolán  byl 
do  kommisse,  která  by  sepsala  zemské  právo 
polské.  Práce  ta,  dokončená  r.  1532,  tištěna 
byla  pod  názvem  Statuta  inclyti  regni  PolO" 
niae  recens  recognita  et  emendata  (Krakov, 
1532),  avšak  zůstala  toliko  projektem  a  ne- 
vešla v  život.  Nazývána  bývá  též  Korrekturou 
J-kého,  Nově  vydána  byla  v  Helcelových 
Starodávných  práva  pol.  památkách.  T.  ná- 
ležel též  k  řečníkům,  kteří  nejčinněji  vystu- 
I  pováli  na  sjezde  šlechty  u  Lvova  r.  1537. 
Řeči  jeho  vytištěny  v  VI.  knize  kroniky  Orze- 
!  chowského. 

9)  T.  Gabriel,  právník  polský  (*  1755  — 
t  1809  ve  Varšavě).  Studoval  v  Krakově  a 
v  cizině.  Navrátiv  se  do  vlasti,  zastával  roz^ 


118 


Taš-Ata  —  Taškent. 


ličné  úřady  veřejné.  Z  prací  jeho  jest  nej- 
dŠležitější  Riecx  o  wtasnosd  fortun  kobieeych 
(bez  udáni  místa  i  roku  tisku). 

Tai-Ata  viz  Tachta-Sulejmán. 

Tfti-hlMar  viz  Provadija. 

Tail-IiOiípo,  Tašilhumpo,  Tešu-Lum- 
bo,  m.  v  Tibete,  viz  Šigatse  a  Bogdo. 

Taika  slově  umělý  kámen  z  hlíny  udě- 
laný a  vypálený,  buď  plochý,  vydutj,  vlnitý 
neb  fagon ováný,  kterým  se  pokrývají  plochy 
střešní.  Řekové  a  Římané  dělali  tky  bud 
ploché  nebo  duté;  kdekoliv  jest  jakákoliv 
památka  římská  v  cizích  zemích,  najdou  se 
zbytky  jejich  tašek.  Římské  tky.  kterých  po- 
sud v  Itálii  se  upotřebuje,  mají  tvar  licho- 
běžníka, opatřeného  po  obou  lichoběžných 
stranách  vyvýšeným  krajem  tvaru  takového, 
by  užší  strana  t-ky  vsunouti  se  mohla  as  na 
třetinu  délky  do  širšího  konce  t-ky  zpodní. 
Dost  široká  mezera  mezi  t-mi  kryje  se  ob- 
lými prejzy.  Staré  tyto  t-ky  neměly  nosů.  Ná- 
roží kryla  se  v  XI.  a  XII.  stol.  tvárnicemi  z  te- 
saného kamene  v  profilu  tvaru  T,  které  těsně 
na  sebe  dosedsly  bez  přesahováni  a  při 
okapu  se  opíraly  proti  kamenu,  jenž  spočí- 
val na  římse.  Později  místo  těchto  tvárnic 
užívalo  se  nárožních  prejzů,  které  měly  obou- 
strané  přikrývky,  do  nichž  zasahovaly  prejzy 
se  střechy.  Ke  konci  XI.  stol.  děl4Íiy  ve 
Francii  t-ky  velikosti  š.  X  v.  =  27  X  33  cm  na 
vrchní  straně  po  celé  šířce  nosem  opatřené. 
Kdežto  předešlé  t-ky  kladly  se  na  slabé  lati, 
položené  ve  směru  spádu  střechy,  zavěšovaly 
se  tyto  za  lati  jdoucí  rovnoběžně  s  okapem 
a  hřebenem.  Ve  XIII.  stol.  t.  měla  velikost 
á.X  v.  — 21*5X35  cm,  v  krajní  třetině  své 
šířky  nos  a  v  druhé  třetině  čtyřhraný  otvor 
pro  ploskohlavý  hřebík.  T-ky  byly  trochu 
vypukle  vyhnuty,  by  lépe  na  sebe  dolehly, 
a  zpodní  jejich  hrana  byla  šikmo  přiřiznuta. 
Druhý  druh  tašek  byl  podobný,  ale  jen 
á.Xv.  =  18X31  cm  veliký.  Vlecky  tyto 
druhy  byly  2*2  cm  tlusté.  Nároží  krylo  se 
prejzy  formy  poněkud  nálevkovité,  které 
k  nárožní  krokvi  buď  dřevěnými  neb  želez- 
nými hřeby  se  přibíjely  a  mimo  to  na  venek 
vyhnutými  nosy  navzájem  se  podpíraly.  Pro 
oblé  střechy  dělávaly  se  t-ky  svou  formou 
valně  připomínající  naše  t-ky  nynější,  š.  X^. 
=  13'5  X  33  cm  veliké  a  mnohdy  na  svrchní 
ploše  se  emailovaly.  Zpodní  jejich  konec  měl 
buď  přiříznuté  rohy  nebo  byl  segmentovitě 
8  obou  stran  uříznut. 

Během  XV.  stol.  v  severových.  krajích 
Francie  a  ve  Vlámsku  dána  t-kám  forma  le- 
žatého «^ — -;»,  kterých  podnes  ještě  se  užívá 
pod  jménem  pánve.  V  Anglii  podobně  jako 
v  Německu  s  počátku  používáno  tašek  tvaru 
římského,  později  i  tašek  se  zpodnim  kon- 
cem různě  přiřiznutým,  jakož  i  pánví.  Totéž 
dělo  se  í  v  Rakousku,  a  zde  hlavně  zdomác- 
něla krytina  kůrková  (viz  Kůrka),  která 
zprvu  prováděla  se  bez  prejzů  tak,  že  spáry 
mezi  háky  se  vyplnily  jen  maltou  a  později 
teprve  přes  ně  položily  se  prejzy  (v.  t.). 
Kolem  pol.  XIV.  stol.  vyskytuje  se  již  glazu- 
rování tašek  látkou,  co  se  dokonalosti  týče. 


posud  v  této  technice  ncdosaženou.  Hře- 
beny kryly  se  půlkruhovitými  prejzy  většího 
druhu,  které  byly  na  své  vrchní  části  plas- 
ticky ozdobeny. 

Co  se  nynějšího  upotřebení  tašek  ke  krytí 
týče,  sluší  rozeznávati  pálené  t-ky  dvojího 
druhu,  a  to:  obyčejné  a  t.  zv.  řalcovky 
(v.  t.).  Obyčejná  t.  jest  buď  ručni  nebo  stro- 
jová, falcovka  jest  vždy  strojová.  Na  oboje 
t-ky  dlužno  vzíti  hlínu  dobře  propracovanou, 
ne  hubenou  a  také  ne  mastnou.  Aby  se  zí- 
skal určitý  barevný  tón  tašek,  mísí  se  různé 
hlíny  a  náležité  se  propracují.  Na  barevný 
tón  tašky  mají  vliv  též  jiné  hmoty,  jako  kys- 
ličník železa,  vápno,  sádrovec,  magnesium  a 
alkalie,  které  při  pálení  tašek  více  nebo  méné 
k  tavitelnosti  hlíny  přispívají,  a  nejsou-li  ve 
velikém  množství  k  hlíně  přimíšeny,  dělají 
t-ku  nepropustnou  a  zeskelnafují  ji.  Mnoho 
vápna  neb  sádrovce  v  hlíně  škodí  tašce,  pů- 
sobíce na  její  rozpadávání;  rostlinné  zbytky 
škodí  též,  neboť  v  žáru  se  spálí  a  t.  jest  pak 
pórovitá.  Jsou-li  v  hlíně  sirnaté  kyzy,  roztrhá 
se  t.  při  páleni. 

Obyčejná  t.  mívá  š.X  v.=:18X37  ^m  a 
bývá  od  1-3  do  1-8  cm  tlustá.  Razí  se  do  že- 
lezných forem,  které  spočívají  na  prkénku, 
přes  které  jest  rozprostřen  hrubý  hadr,  aby 
t.  snáze  s  prkénka  mohla  se  zvednouti  a 
uschovati  v  kůlně. 

Strojové  t-ky  jsou  bud  podoby  tašek 
předešlých,  nebo  jsou  různých  tvarů  falco- 
vek.  Strojové  t-ky  mají  před  ručními  tu  před- 
nost, že  jsou  slabší  a  tudíž  též  lehčí,  ač  hmota 
jejich  jest  kompaktnější.  Strojová  výroba  ta- 
šek jest  dvojí,  buď  lisují  se  do  železných 
nebo  sádrových  forem,  aneb  ze  stroje  vychá- 
zející pramen  hlíny  drátem  na  patřičné  části 
buď  ručně  nebo  též  samočinně  se  přeřezává. 
T-ky  jsou  jen  tenkráte  trvanlivé,  když  se 
k  jejich  výrobě  použije  hlíny  dobré  a  bez- 
vadně připravené. 

Glazurování  tašek  možno  nejjednodušeji 
provésti  tím,  když  do  bílého  žáru  zboží  v  peci 
se  nacházejícího  vhodí  se  kuchyňské  soli, 
která  ihned  promění  se  v  páry  a  utvoří 
rovnoměrně  silný  a  tvrdý  povlak  na  zboží. 
Podle  toho,  jak  mnoho  vzduchu  do  peci  se 
přivádí,  bývá  tento  povlak  žlutavý,  nahnědlý 
neb  i  perlošedý.  Mimo  kuchyňské  soli  možno 
pro  utvoření  glazury  upotřebiti  též  křemc- 
nitého  prachu,  kaolinu,  olovnaté  běloby  nebo 
boraxu.  Dobrá  glazura  nesmí  býti  roztrhaná, 
odnrýskaná  ani  odfouklá,  Fka, 

Taškent,  administrativní  i  obchodní  a  prů- 
myslové středisko  středoasijského  panství 
ruského,  újezdni  a  spolu  hlavní  město  syr- 
darjinské  oblasti,  sídlo  biskupa,  turkistán- 
ského  gener.  gubemátora  a  velitele  vojsk 
turkist.  okruhu  vojenského;  leží  uprostřed 
úrodné  a  hojné  svlažované  oasy  (479  m  n.  m. 
[observatoř])  nedaleko  od  západnidi  před- 
hoří  Thian-Minu,  při  železniční  trati,  spoju- 
jící Orenburg  se  železnici  středoasijskou. 
Podnebí  jest  kontinentální.  Průměrná  roční 
teplota  4*13'2«,  lednová  —  l-l®,  červencová 
-f  26-6®  (dosahuje  však  též  40®  ve   stínu); 


Taš-Kepri  —  Tatarinov. 


119 


srážek  388  mm.  Málo  včtrův.  Mnoho  zahrad 
a  sadův.  T.  dělí  se  na  dvé  části:  ruskou  a 
asijskou.  Ona  založena  byla  po  dobyti  T-tu 
ruským  vojskem  a  jest  velmi  pěkně  upra- 
vena. Tuzemská  ČásC  (12  km  dlouhou  zdí  ob- 
ktíčená)  —  Starý  T.  -—  má  ráz  všech  mést 
středoasijských:  úzké,  křivé  ulice  nedlážděné, 
hojnost  špíny,  prachu  a  zápachu.  Obyvatel- 
stva je  156.414  (1897),  z  nich  asi  25.000  RusQ ; 
ostatek  jsou  tuzemci:  Sartové,  Tataři,  Kir- 
gizové,  Bucharci,  Židé,  Indové  a  j.  Většina 
obyvatelstva  (120.000)  bydlí  ve  Starém  T-é. 
Zde  soustředěn  jest  také  průmysl  a  obchod. 
Všech  fabričných  závodů  —  jsou  namnoze 
neveliké  —  jest  1114  a  vyrobí  ročně  zboží 
za  2,127.000  rublů.  V  tuzemské  části  města 
jest  ohromný  bázár  (o  4500  krámcích^  Vy- 
rábí se  hlavně  zboží  kovové,  bavlněné  látky, 
sedla,  boty,  cihly,  vydělávají  se  kůže  a  stlouká 
máslo;  kromě  toho  pěstuje  se  i  zemědělství, 
sadařství  a  zahradnictví.  Obchod  podporují 
dvě  banky.  Přiváži  se  zboží  za  25  a  vyváží 
za  16  milí.  rublů.  —  V  T-ě  jest  16  ruských 
učilišt  (muž.  a  žen.  gymnasium,  reálka,  uči- 
telský seminář,  spojený  se  řemeslnickou  ško- 
lou). 4  ruskotuzemská  a  mnoho  čistě  tuzem- 
ských; trojí  noviny,  astr.  observatoř,  chem. 
laboratoř,  veřejná  knihovna,  turkist.  pokusná 
hospodářská  stanice.  Z  nových  staveb  vy- 
niká vojensky  Spaso-Preobraženský  chrám. 
Z  památnosti  Starého  T-u  kromě  vzpome- 
nutého již  bázáru  jmenovati  jest  medresu 
Kukol-Das  (s  vrcholu  vyhlídka),  mečetu  Ba- 
rakchan  (vystavěna  před  600  lety),  starý  kur- 
han  (mohylu)  Šach-Nišin-tapa  a  j.  Umělecké 
památky  Ť-a  daleko  však  zastávají  za  samar- 
kandskými.  —  Kdy  T.  (=  kamenné  město) 
byl  založen,  není  známo.  Měl  několik  jmen. 
První  určité  zprávy  pocházej!  ze  stol.  VII. 
(tehdy  slul  Cač),  v  VIII.  stol.  dobyli  ho  Ta- 
taři, v  XI.  Turci,  r.  1220  Temudžin,  r.  1361 
Timur,  jehož  potomci  panovali  tu  do  r.  1500, 
kdy  zmocnili  se  ho  Uzbekové  a  Kirgiz-Kaza- 
kové,  kteří  drželi  jej  pak  až  do  počátku  sto- 
letí XIX.  Obchodní  styky  s  Ruskem  počí- 
nají se  v  1,  poL  XVIII.  stol.  R.  1796  dobyl 
T-u  emir  buchárský.  R.  1814  opanovali  jej 
Chokandští.  R.  1864  pokoušeli  se  o  dobytí 
T-u  Rusové.  Ale  pokus  vydařil  se  teprve  po 
druhé,  r.  1865.  Srv.  Střední  Asie  Ruská, 
str.  214^.  —  Taškentský  Újezd  má  na 
43.346  km*  447.724  obyv.  Pp, 

Tai-Kepri,  ruská  stanice  středoasijské 
železnice  (trati  Merv-Kuška),  při  niž  vzniká 
důležitá  obchodní  osada.  Na  blízku  svedena 
byla  18.  (30.)  květ.  1885  bitka  mezi  Rusy  a 
Afgánci.  Pv. 

Taikurgáa  viz  Chulm  1). 

TaiUdte  viz  Pie  vije. 

TaUyk,  rus.  osada  v  čerkaském  új.  ki- 
jevské  gub.  s  4400  obyv.  Na  blízku  mnoho 
neprozkoumaných  mohyl  a  hradišf.       Pp. 

Tainovioe  viz  Tas  novice. 

Taiov  viz  Tasov  l). 

TaiOTioe:  1)  T.  {Tasckwitx),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Karl.  Vary,  fara  Sedlec, 
pS.  Dubí  u  Teplic;  24  d.,  316  obyv.  n.  (1900), 


hned.  doly,  výroba  zboží  porcul.,  hlin.  a 
drenái.  rour.  —  2)  T.  (Taschwiti),  ves  t, 
hejtm.  Žlutíce,  okr.,  fara  a  pš.  Bochov ;  83  d., 
519  obyv.  n.  (1900),  2tř.  šk  ,  cihelna,  par.  pila 
a  mlýn. 

3)  T.  {TAschenberg\  víska  v  Rak.  Slezsku, 
hejtm.  Krnov,  okr.,  fara  a  pš.  Osoblaha;  6  d., 
50  obyv.  n.  (1900) 

Tata,  Dotis,  Totis  (lat.  Theodatum), 
okr.  máto  v  uher.  župě  komárenské  při  ma- 
lém jezeře  a  žel.  dr.  ŮjszOny-Budapešt;  má 
7220  obyv.  maď.  (1900),  letni  zámek  kn.  Esz- 
terházyho  s  krásným  parkem  a  divadlem, 
piaristskou  kollej  s  gymnasiem,  teplé  lázně; 
továrny  na  porculán,  zboží  hliněné,  kůže, 
mlýny,  mramorové  lomy  a  četné  vinice.  T. 
skládá  se  ze  dvou  vedle  sebe  ležících  vsí 
Do  tis  a  Tóváros,  mezi  nimiž  jsou  zříce- 
niny starého  hradu,  od  Římanů  prý  vysta- 
věného a  od  krále  Matiáše  Korvina  obýva- 
ného, v  něm  nachází  se  sbírka  obrazův  a 
starožitností.  Na  blízku  ves  Baj  s  Četnými 
vinicemi  a  vinným  sklepem  (v  něm  sud 
o  2150  vědrech)  kn.  Eszterházyho. 
Tatáfl^atha  viz  Adi-buddha. 
Tatar-Baxardilk  viz  Bazardžik. 
Tatarbunary  (Tatar  Bunar,  t.  j.  tatar- 
I  ský  pramen),  městečko  v  akermanském  új. 
bessarabské  gub.  při  ústi  ř.  Kogilniku  do  li- 
'  manu  Kunduckého,  s  3395  obyv.  Zde  končí 
se  jižní  val  Trajanův.  V  60.  letech  XIX.  stol. 
provozován  zde  značný  obchod.  Ve  starých 
dobách  T.  bývaly  sídlem  poloveckých  chánů. 
K  Rusku  příslušejí  od  r.  1842.  Pp, 

Tataft,  nejasný,  kolísavý  název,  užívaný 
národopisci  a  dějepisci  pro  turecké,  mon- 
golské a  tunguzské  kočovníky,  žijící  v  sev.  a 
střed.  Asii,  východním  a  již.  Rusku.  V  Rusku 
míní  se  tím  obyčejně  národové  turecky  mlu- 
vicí, jednak  v  Rusku,  jednak  na  Kavkaze  a 
v  Asii,  ačkoliv  tu  nějakého  stejného  národ- 
ního typu  není.  V  dějepise  vyskytují  se  T. 
pod  názvem  Mongolů  (v.  t.  str. 550^).  I  pů- 
vod jména  je  nejasný,  ač  byl  předmětem 
obsáhlé  vědecké  diskuse  (Klaproth,  de  Ré- 
musat,  Schott,  Wolff,  Howorth);  tak  prý 
vznikl  od  mandžuského  Ta-ta-me  —  lučišfník, 
Ta-ta-bu  —  obyvatel  stanu,  Ta-tan  —  kočov- 
ník. Následkem  této  nejistoty  ruští  anthropo- 
logové  ponechávají  obyčejně  název  T-arů 
všem  náradům  turecky  mluvícím,  pokud 
nejsou  Kirgízy,  Uzbeky,  Turkmeny  a  Sarty, 
a  dělívají  je  obyčejně  na  skupinu  1.  sibiř- 
skou (Altajci,  vlastni  sibiřští  T.,  dělicí  se  opět 
I  na  řadu  menších  skupin  kmenových),  2.  evrop- 
I  skou  (T.  kazanští,  astrachanští,  krymští,  též 
<  Nogajci  zvaní,  litevšti  i  polští),  3.  kavkázskou 
i.(Kabardinci,  dagistánŠtí  a  ázerbeidžánští). 
Nicméně  lepší  důvody  mluví  proti  užívání 
tohoto  názvu  v  ethnologii  pro  ponechání 
uvedených  kmenů  pod  souhrnným  jménem 
národů  turko-tatarských  (v.  t.). 

TatarlnovValerijanAleksějevič, stát- 
ník ruský  (*  1816  —  f  1871),  pocházeje  ze 
staré  rodiny  šlecht.,  sloužil  v  carské  kance- 
láři, později  byl  místopředsedou  komitétu 
státní  kontroly  a  r.  1855  poslán  byl  za  hra- 


120 


Tatarinova  —  Tatiščev. 


nice,  aby  studoval  finanční  zřízeni  cizích 
států.  Prače  jeho:  Gosudarstvennaja  otčetnost 
vPrussiji;  Gosudarstvennaja  otčetnost  vo  Fran* 
čiji  a  Gosudar,  otčetnost  v  Avstriji  vydány 
1. 1868—61  (2.  vyd.  1881—84).  Jeho  péčí  pro- 
vedeny zásadní  reformy  ve  státním  hospo- 
dářství, zavedeno  náležité  účtováni  a  přísná 
kontrola.  Srv.  A.  Golovačev,  DésjaC  lět  re- 
form  fPetr.,  1872);  A.  Gradovskij,  Načala  rus. 
gosudarstvennago  pravá  (t.,  1887);  L.  Chod- 
skij,  Osnovy  gosudarstvennago  chozjajstva 
(t.,  1894);  F.  Bočkovskij,  Organizm  gosudar- 
stvennago kontrolja  sravnitěljno  s  gosudar- 
stvami  Zap.  Jevropy  (t,  1895);  I.  Bljoch, 
Ustroj stvo  fínansovago  upravlenija  i  kontrolja 
v  Rossiji  v  istoričeskom  jich  razvitiji  (t., 
1895);  V.  Sakovič,  Gosudarstvennyj  kontrolj 
v  Rossiji  (t.,  1896). 

Tatarinova  (rez.  Buksgevden)  Jeka- 
těrinaFilippovna,  sektářka rus. (*  1783  — 
t  1856),  sblížila  se  s  některými  tajnými  sek- 
tami rus..  jmenovité  se  skopci,  od  nichž 
přijala  hlavní  obřady,  zamítajíc  hlavní  jejich 
zásady.  Usadivái  se  po  smrti  mužově  v  Petro- 
hradě, skupila  kolem  sebe  kruh  stoupenců, 
mezi  nimiž  byli  i  vysocí  hodnostáři,  a  jala  se 
na  tajných  schůzích  prorokovati,  při  čemž 
vydávala  se  za  nástroj  sv.  Ducha.  Sám  Alex- 
andr 1.  věděl  o  jejích  schůzkách  a  byl  ji  na- 
kloněn. Teprve  za  Mikuláše  I.  sekta  její  (>du- 
chovnyj  sojuzc  —  »duchovní  jednota*)  byla 
vládou  pronásledována  a  T.  zavřena  do  klá- 
štera (1837),  odkud  po  10  letech  propuštěna 
na  revers,  že  bude  poslušná  pravosl.  církve. 
Srv.  Iz  istoriji  misticizma.  T.  i  Golovin  (»Rus. 
Věstník*,  1892);  N.  Dubravin,  Naši  mistiki 
sektanty.  J.  F.  T.  i  A.  P.  Dubavickij  (»Rus. 
Starina*,  1895);  A.  Maljšinskij,  Golovin  i  T. 
(•Istoričeskij  Věstník*,  1896). 

Tatarka,  bot,  viz  Polygonům  a  Po- 
hanka. 

Tatarkiewloz  Jakob,  řezbářpol.  (*  1798 
ve  Varšavě  —  f  1854).  Navštěvoval  školu  ma- 
lířskou a  řezbářskou  při  universitě  varšav- 
ské, r.  1822  odebral  se  do  Říma,  kde  se  stal 
nejoblíbenějším  žákem  Thorwaldsenovým. 
R.  1829  vrátily  se  do  Varšavy,  kde  zhotovil 
mnoho  pomníků,  poprsí  a  soch  vynikajících 
osobnosti.  Hlavni  jeho  díla  jsou:  Kristus 
s  trnovou  korunou;  Pomník  Krišto/a  Kluka 
(v  Ciechanowci);  sochy  Jana  Kochanowského 
a  Karpiňského  v  životní  velikosti. 

Tatar-Koptek,  bulharská  kolonie  v  aker- 
manském  új.  ruské  gub.  bessarabské  s  3385 
oby  v.  Pp. 

Tatarsko  jest  neurčitý  geografický  název 
krajin  na  dalekém  Východě,  který  dnes  má 
již  jen  historický  význam.  Byl  středověku 
pozdnímu  i  počátku  novověku  to,  co  Sar- 
matia  a  Skythie  starým.  Tartaria  nazývalo 
se  celé  ohromné  pásmo  střední  Asie  a  vý- 
chodní Evropy,  od  Tichého  okeánu  až  ke 
Dněpru  neb  Donu,  již  zaujímalo  dnešní  Man- 
džusko.  Mongolsko,  Turkistán  Východní  i  Zá- 
padní, stepi  kirgízské  a  kalmycké,  staré  cha- 
náty  Kazanský,  Astrachanský  a  Krymský, 
ano  i  území  kozákův;  Tartaria  dělena  pak 


též  v  Evropskou  čili  Malou  a  Asijskou  čili 
Velikou;  Malou  Tartarií  rozuměl  sepakjii 
jen  chanát  Krymský,  jako  zbytek  tatarského 
panství  v  Evropě.  Když  známost  krajin  rus- 
kých pokročila,  pojem  T.  obmezován  více  a 
více  pouze  na  Turkistán  a  vnější  čínské  země 
8  výjimkou  Tibetu,  konečně  pak  pouze  na 
Turkistán  Západní  a  Východní,  než  i  tu  již 
postoupil  místo  názvům  oprávněnějším.  Pro 
tyto  krajiny  užívalo  se  též  názvů:  Čínské 
neb  Vysoké  T.  pro  část  východní  a  Svo- 
bodné T.  pro  západní. 

Tatarský  průliv  odděluje  ostrov  Sacha- 
lin  od  pevniny  asijské  a  spojuje  Japanské 
moře  s  mořem  Ochotským.  Nejužší  jeho  Části 
a  také  nejmělčejší  jsou  na  severu.  Mezi  my- 
sem Lazareva  a  Pogobi,  kde  průliv  zúží  se 
na  pouhých  7Vs  km^  není  hloubka  větší  nei 
asi  10  m.  Voda  v  severní  části  průlivu  (zvané 
také  Amurský  limán),  kde  se  do  něho 
vlévá  Amur,  jest  jen  málo  slaná,  pročež  také 
každoročně  zamrzá.  V  létě  v  celém  průlive 
panuji  mlhy.  Pp. 

Tatoe,  Ta  tec,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Ko- 
lín, okr.  Kouřim,  fara  Skramniky,  pš.  Pecky; 
97  d.,  680  oby  v.  č.  (1900),  dvůr,  mlýn,  cihelna 
a  ložisko  rašeliny.  K  r.  1447  připomíná  se 
na  tvrzi  a  zboží  tateckém  Odolen  a  bratr  jeho 
Jaroš  z  Tatec. 

Tateo  viz  Tatce. 

Tatenloe  (Tatteniti)^  ves  na  Moravě,  hejtm. 
a  okr.  Zábřeh;  234  d.,  1682  oby  v.  n.  (1900), 
kostel  sv.  Jana  Křt.,  4tř.  šk.,  pš.,  dvůr,  my- 
slivna  a  výroba  Iněn.  a  bavln,  zboží. 

Tati&n,  křesťanský  apologeta  v  II.  stol., 
pocházel  z  Assyrie,  studoval  řeckou  filosofii 
a  putoval  po  římském  světě  jako  sofista;  ko- 
lem r.  150  obrátil  se  v  Římě  na  víru  kře- 
sťanskou a  stal  se  žákem  fustinovým,  po  je- 
hož smrti  r.  166  odebral  se  do  Mesopotamie, 
nejspíše  do  Edessy.  Zde  přichýlil  se  ke  gno- 
sticismu, žil  přísně  askéticky  a  stal  se  ne-li 
zakladatelem,  tedy  ustavitelem  Enkratitů 
(v.  t.).  Z  jeho  spisů  zachovaly  se  důležitý 
apologetický  spis  Oratio  ad  Graecos  (vyd. 
Otto  v  Jeně  1851  a  Schwartz  v  Lipsku  1888) 
a  apokryfní  evangelium  Oiatessarón  (v.  t.). 

Tatihoil  [tatiúl,  opevněný  ostrůvek  franc. 
v  kanále  vých.  od  Cherbourgu,  chrání  rejdu 
St.  Vaast  a  má  od  r.  1894  zool.  stanici. 

Tatlná  viz  Tatinná  1). 

Tatlnná:  1)  T.,  Tatiná,  ves  v  Cechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Plzeň,  fara  Kráso  více;  34  d., 
240  oby  v.  č.  (1900),  Itř.  šk.  —  2)  T.,  Tat- 
tinné  (Tattina)^  ves  t.,  hejtm.  Zatec,  okr.  a 
pš.  Postoloprty,  fara  Bítozeves;  50  d.,  260 
oby  v.  č.  (1900),  popi.  dvůr,  mlýn,  chmelnice. 
Na  bývalé  tvrzi  seděli  v  XVI.  a  v  XVII.  stol. 
Hruškové  z  Března,  z  nichž  Vilém  účastnil 
se  bouří  stavů  českých,  začež  mu  statek  T. 
od  král.  komory  zabrán  a  postoupen  (1623) 
Markétě  Popelové  z  Lobkovic. 

Tatiidev,  rus.  rod  hraběcí  a  dvořanský, 
pocházející  od  knížat  Soloměrských  čili  Solo- 
měreckých,  kteří  bvli  větví  knížat  Smolen- 
ských.  Předkem  T-u  byl  Vasilij  Jurjevič 
příjmím  Tatišč,  náměstek  velkoknížete  Va- 


Tatius  —  Tatomir. 


121 


silije   Dmitrijeviče  Novgorodského  na  poč. 
XV.  stoL  Z  tohoto  rodu  vynikli  zejména: 

1)  T.  Vasilij  Nikitič,  historik  ruský 
(♦  1686  —  t  1760),  studoval  na  moskevské 
škole  dělostřelecké  a  inženýrské,  účastnil  se 
válek  s  Karlem  XII.  i  s  Turky,  načež  byl  od 
Petra  Vel.  dvakráte  poslán  do  Německa  k  dal- 
ším stadiím.  Navrátiv  se,  přidělen  hornickým 
úřadfim,  kdež  vynikl  tak,  že  r.  1720  bylo  mu 
svěřeno  zařízeni  hornických  závodů  v  sibiř- 
ské gab.  kungurské.  Vykonav  mnoho  zásluž- 
ného, vrátil  se  r.  1726  do  Ruska,  byl  však 
hned  vyslán  k  dalším  hornickým  studii m  do 
Švédska,  odkudž  se  vrátil  r.  1726  a  působil 
pak  záslužně  při  mincovním  úřadě.  R.  1734 
byl  znova  poslán  na  Ural,  kdež  založil  na  40 
nových  závodů  hornických.  R.  1737  byl  od 
Birona,  milce  carevny  Anny,  poslán  do  Oren- 
borka,  aby  upokojil  nespokojené  Baškirce. 
Zhostiv  se  se  zdarem  svého  úkolu,  vrátil  se 
r.  1739  do  Petrohradu,  kde  byl  následkem 
intrik  Bironových  pro  domnělé  přehmaty 
v  úřadě  odsouzen  do  vězeni.  Avšak  již  r.  1741 
po  pádě  Bíronově  byl  propuštěn  a  poslán 
do  Caricyna,  aby  upravil  poměry  v  astra- 
chanské  gub.  R.  1745  byl  propuštěn,  načež 
ai  do  smrti  žil  na  svém  statku  Boldinu 
u  Moskvy.  T.  v  mladších  letech  pracoval 
v  geograni,  zejména  se  účastnil  podrobného 
mapováni  Ruska,  k  němuž  byl  dán  podnět 
za  Petra  Vel.  Po  celý  život  sbíral  prameny 
k  svému  hlavnímu  dílu,  jímž  jest  htorija 
Rossijskaja  (I.  díl  vydal  G.  F.  Miller  v  Mosk. 
1768—69.  II.  1773,  III.  1774,  IV.  1784,  V.  byl 
nalezen  M.  P.  Poffodinem  r.  1843  a  vyd.  1848). 
T-em  zpracovaná  látka  jde  do  smrti  Vasi- 
lije  III.,  avšak  kromě  toho  zachoval  se  od 
něho  sebraný  materiál  až  do  r.  1613.  Tyto 
dějiny  jsou  spíše  kritickým  srovnáním  kro- 
nik s  poznámkami  obsahu  theoL-fílos.  a  polit., 
jež  dokazuji,  že  T-ovi  známy  byly  spisy  Hob- 
besovy,  Bayleovy,  Lockeovy  a  j.  T.  sepsal 
také  jiná  díla  rázu  publicistického,  jako  jsou 
Duchovnaja  (vyd.  1775  a  1885),  psaná  ve  vě- 
zeni r.  1739  a  obsahující  životni  pravidla  pro 
jeho  syna;  dále:  Napominanije  na  pridannoie 
rospisanije  vysokich  i  nifnich  gosudarstvennjrch 
i  \em$kich  pravitélstv;  Raisufdinije  o  revi^iji 
poglovnoj  a  j.  Sbíral  také  prameny  k  rus.  dě- 
jinám politickým  i  právním  (srv.  Rusko, 
str.  225  #  a  291^).  Rukopisně  se  od  něho 
kromě  jiných  zachoval  Ro\govor  o  polj\i  nauk 
i  učiliíč.  Srv.  N.  A.  Popov,  T.  i  jego  vremja 
<1861);  K.  N.  Bestužev-Rjumin,  Biografíji  i  ka- 
raktěrí8tiki(1882);  N.  Popov,  Učenyje  i  liter, 
trudy  T-a  (1886);  P.  N.  Idiljukov,  Glavnyja  te- 
čeni ja  msskoj  istorič.  mysli  (1897)  a  j.   Skč, 

2)  T.  Nikolaj  Aleksějevič,  rus.  generál 
za  cara  Pavla  (♦  1739  —  t  1823),  obdržel 
r.  1801  hraběcí  titul  a  stal  se  tak  zakladate- 
lem dnešní  linie  hrabat  T-ů. 

a)  T.  Sergej  Spirodonovič,  publicista 
rus.  (*  1846),  studoval  na  Alexandro vském 
lyceu  i  na  pařiž.  Sorbonně.  Vstoupil  do  za- 
hraničního ministerstva  a  byl  přidělen  diplo- 
matickým úřadům  v  Paříži,  Athénách  a  Vídni. 
Po  válce  rusko- turecké,  již  se  účastnil  jako 


dobrovolník,  vstoupil  do  služeb  ministerstva 
vnitra.  Od  r.  1898  byl  agentem  finančního 
minist.  v  Londýně.  Psal  politické  referáty  do 
>Rus.  Věstníku  c,  >  Nového  Vremene«,  »Nou- 
velle  Revue*  a  j.  rus.  i  zahranič,  žurnálův. 
Napsal:  Vnéšňaja  politika  imperatora  Nť/ro- 
laja  /.  (1887);  Imp,  Nikolaj  /.  i  inostrannyje 
dvory  (1888);  /^  proilago  rusfkoj  diplomatiji 
(1890);  Dipiomatičeskija  besedy  o  vnišnéj  po- 
litike Rossiji  (1890  a  1898);  Alexandre  /.  et 
Napoleon  ďapres  leur  correspondance  inédite 
1801^12  (1891);  BiograHja  Imperatora  Aleks- 
andra  II,  (1897);  Rod  T-ých  1400—igOO 
(1900).  Skč, 

Tatliuiy  plně  Titus  T.,  podle  pověsti  král 
sabinský,  za  jehož  vlády  od  Římanův  une- 
seny sabinské  dívky  a  pod  jehož  vedením 
urazené  obce  zjednati  si  chtěly  odvetu.  Nej- 
prve od  Sabinu  vzata  tvrz  Kapitolská;  když 
pak  došlo  k  boji  v  údolí  mezi  Kapitoliem  a 
Palatinem,  štěstí  přálo  nejprve  Sabinu m,  na- 
čež Romulus  zaslíbiv  chrám  Jovovi  Stato- 
roví, vyprosil  si  šfastněíši  obrat  v  bitvě. 
Nežli  však  došlo  k  rozhodnuti,  unesené  žen^ 
zamezily  svým  zakročením  další  krveproliti; 
obě  obce  sjednaly  spolek,  k  posavadním 
Ramnům  přibyla  nová  čtvrf  sabinská  zv.Ti- 
ties,  kteří  se  usadili  hlavně  na  Quirinále.  T. 
vládl  pak  dále  vedle  Romula,  až  byl  při  spol- 
kové oběti  v  Laviniu  zavražděn  od  Laurent- 
ských,  kterým  byl  odepřel  náhradu  za  po- 
plenění jejich  území  jeho  příbuznými.  Ro- 
mulus pak  mu  zřídil  v  Římě  na  svahu  Aven- 
tina  hrob  s  pomníkem,  u  něhož  výročně 
obětováno.  klk, 

Tatlns  Aohillei  viz  Achilles  Tatius. 

Tatobity.  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  Se- 
mily, okr.  Lomnice  n.  P.,  pš.  Rovensko; 
200  d.,  1184  obyv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Va- 
vřince z  r.  1714,  4tř.  šk.;  vápencové  a  por- 
fyrové  lomy,  vápeníce,  mlýn,  kamenictvi  a 
tkalcovstvL   Ve  vsi  lípa  prý  400  roků  stará. 

Tatoly  venkovské  sídlo  krále  řeckého, 
26  km  sev.  od  Athén  na  jižním  úpatí  Ozey 
(Parnéthu).  Stávala  zde  starověká  Dekeleia. 

Tatomir  Lucjan,  spis.  polský  (*  1836  ve 
Lvově  —  t  1901  t\  Byl  naposledy  ředite- 
lem muž.  semináře  ve  Lvově,  spisovatel  velmi 
pilný,  jehož  spisy  odnášely  se  hlavně  k  země- 
pisu a  dějepisu  polskému.  Kromě  knížky 
Afies^cxanin  krakowski  ^  XVI  w,  (Lvov,  1861) 
vydal  dílo  Skarbnic\ka  d^iejáw  i  r^ecf  r  pol' 
skich^  v  němž  zahrnuta  pečlivé  a  správně 
zpracovaná  Geogra/ja  Polski  (t.,  1863),  Geo- 
graýja  fi\yc{na  Polski  (t.,  1869),  Geografja 
Galicji  (t.,  1874)  a  D^i^e  Póhki  (t.,  díl  L 
1866,  dílu  U.  č.  1.  1872  a  1879).  Toto  po- 
slední dílo  (nedok.)  jest  z  nejlepších  příruček 
dějin  pol.  Dále  vydal:  Geografja  ogólna  ista- 
tystyc^na  liem  dawnej  Polski  (1868);  O  králů 
Ka^imišriu  Wielkim  (1868);  Pr^eglqd  najnow^ 
s\rch  podróir  «  odkryč  geograftc\nych  (1869); 
Obra^ki  geografic^ne  (1877);  Ferje  alpejskie^ 
Wspomnienia  miejse  i  lud^i  (1882);  Ohra\ék 
\  d\iejów  apostolstwa  niemieckiego  u  Siowian 
nadfabskich  w  X  wieku  (1883);  Slady  król^^ 
Jana  III  w  krajů  nas^ym  (1883)  Króí  i  mat*^ 


122 


Tátoš  —  Tatry 


iXaiekf  ttjy  chwile  i  {ycia  Jana  Sobieskiego 
(1883);  Jan  Kochanowski  (1884);  Król  Ka^i- 
mieri  Wielki  i  Mikoiaj  Wier^ynek  (Vará., 
1888)  a  j.  R.  1863  redigoval  čas.  »Mie8ZCza- 
nin  polski«,  jehož  vyšly  pouze  3  sešity. 

Titoi,  u  Slováků  báječný  k&ň,  hubený, 
bez  zpodniho  pvsku,  pase  se  na  bažinách; 
hodiš-li  naň  ohlávku  z  .povfísla,  zanese  tě 
v  tu  chvíli,  kam  chceš.  Srv.  Dobšinský, 
Prostou,  obyč.,  str.  116. 

TatoQ&ovioe,  Tetouňovice,  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.  a  okr.  Benešov,  fara  a  pš.  Koz- 
mice;  9  d..  63  obyv.  č.  (1900). 

Tatové,  kmen  plemene  iránského  (per- 
ského), přebývající  na  Kavkaze  v  gub.  bakin- 
ské  a  jelizavetpolské  i  v  jižním  Dagistáně 
počtem  asi  135.000  duší.  Jazyk  jejich,  též 
farsidským  zvaný,  není  nic  jiného,  než  po- 
kažená mluva  novoperská. 

Tátraittred  viz  Smokovce. 

Tatran,  slovenský  akad.  spolek  ve  Vídni, 
z  něhož  vyšla  řada  mužů,  nyní  na  Slovensku 
platně  působících.  R.  1885  v  Turč.  Sv.  Mar- 
tině vydal  Almanach  mládeže  slovenské]  a 
r.  1893  redakci  Fr.  Pastrnka,  společně  s  Čes- 
kým akademie*-: vm  spolkem  ve  Vídni,  cenný 
jubil,  sborník  Jan  Kolldr  (1793—1852).    Včk. 

Tatranka,  časopis  prešpurského  Jiřího 
Pálko viče  (v.  t.  2).  Původně  byl  založen 
jako  čtvrtletník,  a  >prvni  roční  běhc  jeho 
začal  vycházeti  jako  »8pis  pokračující  rozlič- 
ného obsahu  pro  učené,  přeučené  i  neučenéc 
r.  1832.  Ale  vydávání  vázlo,  a  teprve  r.  1841, 
když  Ludevit  Štúr  jal  se  pomáhati  stárnou- 
címu redaktorovi,  začal  vycházeti  díl  druhý 
ťjako  >spis  pokračující  zvláště  pro  Slováky, 
Cechy  a  Moravany c).  Dílem  třetím  (1843—46), 
když  Štúr  po  odluce  jazykové  od  listu  od- 
stoupil, T.  zanikla.  Palkovičovi  byl  vzorem 
Nejedlého  »Hlasatel  český*,  tedy  stanovisko 
popularisující  revue;  pojednáni  z  oboru  děje- 
pisného a  ňlolooického  měla  převahu.  S  po- 
čátku, pokud  vydavatel  odkázán  byl  téměř 
jen  na  sebe,  plnil  T-ku  příspěvky  zastaralými. 
Teprve  mladý  dorost  Štúrův  v  II.  svazku 
T-ku  osvěžil,  hlavně  literárními  úvahami  a 
verši;  s  odchodem  mladých  pak  časopis  po- 
zbyl všech  podmínek  Životních.  Včk, 

Tatro,  vějíř  (v  mysl.  mluvě),  ocas  per- 
naté  zvěře,  zvláště  tetřevů  a  tetřívků.  Ro^—a. 

Tatrln,  spolek  >ku  pěstováni  slovesné  a 
průmyslové  vzdělanosti  národa  slovenského 
▼  Uhrách*,  založený  r.  1844  M.  M.  Hodžou, 
K.  Fejérpatakym,  L.  Štůrem,  M.  J.  Hurbanem 
a  Ct.  Zochem.  Působení  T-a  za  posledních 
let  předbřeznových  na  Slovensku  bylo  pro- 
nikavé. Organisoval  mladou  vrstvu  národní 
a  nové  hnuti  literární  podporoval  vydáváním 
knih;  r.  1846  vyšla  v  Prešpurku  nákladem 
T-a  Štúrova  Nauka  řeči  slovenskej,  r.  1847 
v  Levoči  Hodžovo  Dóbruo  slovo  Slovdkom^ 
súcim  na  slovo  a  Plechů  v  překlad  Zschok- 
keovv  Zlatnice.  Prese  všeliké  úsilí  nedostalo 
se  vsak  T-u  potvrzení  úředního  a  v  bouřích 
r.  1848—49  zanikl.  Srv.  M.  Chrástek,  Ú vodné 
slovo  k  I.  ročníku  Letopisu  Matice  Sloven- 
skej  (Vídeň,  1864).  Včk, 


Tatrmánky  viz  Maripnetti. 
Tatrov,  Tetřiny  (Tattem),  ves   v   Če- 
chách, hejtm.  a  okr.   Krumlov,   fara  a  pš. 
Hořice  u  Krumlova;  14  d.,  96  obyv.  n.  (1900), 
mlýn. 

TatrOTioe,  Tatrvice  (Dotterwies),  far. 
ves  v  Čechách,  hejtm.  Falknov,  okr.  Loket; 
94  d.,  516  obyv.  n.  (1900),  kostel  sv.  Erharda 
(ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  pš.,  četn.  sta- 
nice, mlýn. 
Tatrrioe  viz  Tatroyice. 
Tatiy  Vysoké  jsou  nejvyšší  a  jedinou 
v  pravdě  veiehorskou  skupinou  Centrálních 
Karpat  a  zaujímají  střední  čásf  t.  zv.  pásma 
Taterského,  která  vedle  Tater  Vys.  zaujímá 
ještě  Liptovské  hole  a  Spišskou  Magoru. 
Podélná  osa  skupiny  směřuje  od  záp.  k  vých., 
délka  její  měří  52  km,  šířka  15  km,  jest  ta 

I  tedy  i  co  do  rozměrů  plošných  miniatura 
velehor,  jak  praví  Uhlig.  Pásmo  taterské  ležt 

'  mezi  řekami  Černou  Oravou  na  záp  ,  Dunaj- 
cem  na  se  v.,  Popradem  na  vých.  a  Váhem 

I  na  jihu;  T.  V.  děli  od  západnější  skupiny 
pásma  Liptovských  holí  údolí  fiobrovce  a  od 

I  Magury  spišské  sedlo  Žďárské,  na  jihu  vy- 

I  stupuji  bezprostředně  z  Liptovské  kotliny, 

I  rovněž  bez  přechodu  strmí  nad  Spišskou 
kotlinou  na  vých.  i  nad  Podhalou  hsúiČskou 
na  severu.  V  tektonické  příčině  T.  Vys.  jsou 
typem  pohoří  jednostraného,  pojit  se  totiž 
na  archaické  a  žulové  jádro  horské  pouze  na 
severní  vrstvy  zvrásněné  usazeniny  permské 
a  mesozoicke,  jejichž  vrásy  k  sev.  zanikají. 
Liptovské  hole  skládají  se  z  mesozoických 
vrstev  a  Magura  spišská  z  eocenního  pískovce 
karpatského. 

Na  jižní  straně  vyvolává  rozdíl  mezi  údo- 
lím a  velebnou  hradbou  žulových  velikánův 
ohromný  dojem  svou  bezprostřednosti,  se  se- 
verní strany  je  hlavní  hřeben  i  s  výběžky 
svými,  velkolepými  štíty,  jež  nejvyšší  vrcholky 
Tater  tvoří,  zakryt  pásmem  vápencových 
hřbetů  v,  ale  přes  to  i  krásné  vápence  a  do- 
lomit tvoři  tvary  neobyčejně  zajímavé.  Od 
jihu  údolí  v  podobě  hlubokých  prorev  vy- 
cházejí z  pohoří,  otvírajíce  výhledy  na  roze- 
rvaná cimbufi,  na  severu  dloubá  údolí  příčná 
se  síti  pobočných  zvyšují  rozmanitost  scenerie 

I  a  dalekých  výhledův.  Ačkoliv  vysoko  vystu- 
pují nad  hranici   věčného  sněhu,  přece   T. 

Iv  naší  době  nemají  ledovců;  sotva  několik 
polí  sněžných  na  chráněných  svazích  udrží 
se  přes  celé  léto.  Nedostatek  srážek  je  hlavni 
příčinou  toho,  že  T.  nemají  věčného  sněhu 
a  ledovců  v.  Ale  podnebí  je  při  tom  tak 
drsné,  že  hranice  vegetační  leží  mnohem 
níže  nežli  v  Alpách.  V  pleistocenu  bylo  za- 
ledněni  Tater  velmi  značné.  Jižní  úpatí  od 
úpatí  Kriváně  až  k  údolí  Bělovodskému  bylo 
ovroubeno  pásmem  ledovcovým  až  4*5  km 
širokým.  Mocná  hráz  valounů  porostlá  velko- 
lepými lesy  jehličnatými,  krásné  mořenové 
amntheatry,  cirky  ledovcové  a  mořenové  je- 
zero Štrbské  jsou  tu  památkou  ledovců.  Na 
severní  straně  tekly  ledovce  v  různých  ko- 
rytech podél  údolí  příčných  a  pouze  z  veli- 
kých hlavních  údolí  Jávorinky,  Bialky,  Paú- 


Ta-tsien-lu  —  Tatuování. 


12S 


sKgyce  a  Suché  Vody  rozšiřuje  se  až   do 
eocenniho  předhoři.    V  zapadni  části  Tater 
bylo  zaledněni  slabší  souměrné  s  menši  výš- 
kou hřbetů,  ledovce  nevystupovaly  z  veleno r 
fen;  speciální  znaky  ledovcové  činnosti,  škrá- 
by, ohlasy  a  zpodni  morény,  nejsou  četné;  za  I 
to  mohutně  vystupuji  cirky  ledovcové  s  čet-  i 
nými  jezery,  zahrazenými  konečnými  more- 1 
námi. 

Údolí  Tichého  potoka .  (Dolina  Čichej)  a 
průsmyk  Lilijowe  (1866  m)  s  údolím  Bílého 
Dunajce  dělí  T.  Vys.  ve  dvě  skupiny  morfo- 
logicky  od  sebe  dosti  rozdílné.  Západní  má 
střední  výšku  hřebene  1800—1900  m  a  vrcholy 
nejvyšší  nevystupují  nad  2250  m  (Salatinský 
vrch  2050  m,  Banikov  2178  m,  Veliký  vrch 
2184  m,  Volovec  2063  m,  Jakubina  2189  m, 
Bystra  2250  m,  Veliká  Kamenická  2128  in, 
Czerwony  wierch  2128  m),  hřbet  jest  široce 
sklenut  a  vrcholy  vystupují  v  podobě  kup 
snadno  dostupných,  nejvyšší  spád  jest  v  údo- 
lích hluboce  zaříznutých,  ne  v  části  hřebenni; 
za  to  východní  skupina  ve  střední  výšce 
2250—2300  m  s  vrcholy  nad  2600  m  (Svin- 
nica  2305  m,  Koszysta  Wielka  2193  m,  Men- 
gurovický  štít  2437  m,  Kriváň  2496  m,  Rysy 
[Meeraug- Špitne]  2603  m,  Vysoká  2565  m, 
Konczysta  2540  m,  Gerlachovský  štít  čili  štít 
Františka  fosefa  2663  m,  Slavkovský  štít 
\Schlagendorjer  Špitne]  2453  m,  Ledový  štít 
2630  ifi.  Lomnický  štít  2634  m,  Jagni^cy 
wierch  [Weisse  See-Spit^e]  2235  m)  vyniká 
strmým,  často  přes  1000  m  srázně  spadají- 
cím, ostrým  hřebenem  hlavním,  jehož  nej- 
hlubší prohnutí  neklesají  pod  2200  m.  Mezi 
údolím  Bílé  Vody  (průsmykem  Skopou  1750  m] 
a  Žď&rskÝm  průsmykem  (1081  m)  vystupuji 
ještě  Běfanské  vápencové  Alpy  do  výše 
2148  m  Muráni. 

Největší  okrasou  velehorské  partie  Tater 
jsou  stavy,  jezírka,  počtem  112,  z  nichž  nej- 
vétži  jsou:  Wielki  Staw  1669  m,  Morskie 
Oko  (Fisch-See)  1393  m,  Czarnv  Staw  (Meer- 
auge),  Hyncovo  pleso  1965  m,  štrbské  jezero 
1350  m.  T.Vys.  jsou  neobydleny,  pouze  za 
letni  saisony  oživují  četnými  turisty;  údolí 
na  severu  obydlena  jsou  Poláky  (Goraly  či 
Podholany),  na  jihu  a  východě  Slováky  a 
Němci  (Spiš);  Staré  a  Nové  Smokovce,  Štrb- 
ské lázně  s  uherské  strany  a  Zakopané  s  pol- 
ské jsou  východišti.  Srv.  Kořistka,  Die  Hohe 
Tatra  (Erg.-Heft  z.  Peterm.  Geogr.  Mittei- 
lungen,  Gotha,  1864);  Szontagh,  litustrierter 
Fahrer  in  die  Tatrabáder  u.  die  Hohe  Tatra 
(Nová  Ves,  1885),  Kolbenheyer,  Die  Hohe 
Tatra  (Těšín,  1891);  Dencs,  Wegweiser  durch 
die  ung.  Karpaten  (Nová  Ves,  1892);  Eljasz, 
Wzpomnienie  z  pošród  tuml  tatrzaňskich 
(1888 V,  Eljasz-Radzikowski,  Pogl^d  na  T. 
(1896);  t.,  T.  na  pocz^tku  wieku  XIX.;  Jelí- 
nek £.,  Zakopané  v  polských  T-rách  (Praha, 
1893);  Otto  (Gricbens  Reisebtlcher),  Die  Hohe 
Tatra  (1901);  t ,  Touristenkarte  der  Hohen 
Tatra  (l904);  Uhlig,  Bau  u.  Bild  der  Karpa- 
ten (Vid.,  1903);  Pamí^tnik  towarzystwa  ta- 
traáskiego.  Mapa  Vys.  Tater  v  měř.  1:25.000 
vydána  voj.  geogr.  ústavem  ve  Vídni. 


T.  Nízké  (Nižní  T..  Liptovské  Alpy) 
táhnou  se  mezí  údolími  Váhu,  Hemadu^ 
Horního  Hronu  a  Turoče,  parallelně  s  Ta- 
trami Vysokými;  jádro  jejich  tvoří  rula  a 
žula,  obklopená  mesozoickými  vápencL  Děli 
se  ve  střední  skupinu  Ďumbiru  (2045  in)  a 
Prašivou  od  Boce  až  k  Revuci,  k  niž  na  vý- 
chodě přiléhá  Králova  holá  (1943  m),  táhnoucí 
se  až  k  Nové  Vsi,  na  západě  od  Revuce  až 
k  Turoči  pohoří  Fatra  (1591  m).  Skupina 
Ďumbiru  vykazuje  stopy  slabého  zaledněni. 
Geologové  proti  Kořistkovi  Fatru  pokládají 
za  pohoří  samostatné. 

Ta-tsien-lii  (tibetský  Ta-ier-bo)^  m.  v  čín- 
ské prov.  Si-čuenu,  bliŽe  hranic  Tibetu,  na 
30^  s.  š.  a  102^^10'  v.  d.,  v  hornaté  krajině,. 
má  10—12.000  obyv.,  mezi  nimiž  4— 600O 
lámů.  Jsouc  rozděleno  řekou  Ta-kin-kiangem 
na  dvě  části,  skládá  se  z  několika  čtvrtí. 
V  jedné  bydlí  výhradně  Číňané,  ve  druhé 
Tibetané,  samostatnou  čtvrf  tvoří  celnice  se 
skladišti  a  kasárna.  V  městě  je  8  buddhistic- 
kých  klášterův  a  sídlí  tu  katolický  biskup. 
Ležíc  na  hlavní  obchodní  cestě  z  Číny  do 
Tibetu  a  křižovatce  jiných  cest  jdoucích  od 
sev.  kjihu.  vzkvétá  čilým  obchodem.  V  tomto 
převládá  čaj  dopravovaný  v  cihlách  na  zá- 
dech nosičů;  roční  průvoz  odhaduje  se  na 
6  míli.  kg^  tak  že  jen  cla  se  zaplatí  kol 
600.000  K;  dále  se  sem  přivážejí  z  Činy  an- 
glické látky,  švýcarské  hodinky,  německé 
zboží  kovové,  japanské  sirky,  čínské  hed- 
vábí, porculán,  pak  pušky,  tabák,  drogy  atd. 
Tibeťané  sem  dovážejí  rebarboru,  vlněné 
pokrývky,  kůže,  kožišiny,  zlatý  prach  a  po- 
dobné. V  T.  působil  biskup  de  Desgodins, 
výborný  znatel  těchto  končin,  tu  prošel 
Rockhiíl,  Pratt,  Bonvalot  a  nejnověji  (1904) 
Filchner. 

Tatta,  město  v  indobrit  president,  bom- 
bayském,  v  prov.  síndské,  má  15.000  obyv.; 
průmysl  bavln,  a  hedvábu.  Poloha  města 
u  delty  ř.  Indu  jest  nezdravá. 

Tattagrain    [tatgr^]   F  ran  cis,    malíř 

j  tranc.  (*  1852  v  Péronnu),  začal  r.  1875  vy- 

;  stavovati  v  Saloně  svoje  lepty  a  vynikl  svými 

I  obrazy  představujícími  život  rybářů  na  břehu 

mořském. 

Tattanitz  viz  Tatenice. 

Tattem  víz  Tatrov. 

Tatteriall  [tatrsol],  angl.,  závod  v  Lon- 
dýně nedaleko  Hydeparku,  kde  se  konají 
výstavy  a  prodeje  koni  a  kde  se  shromaž- 
ďují přátelé  sportů,  zvláště  přátelé  koňských 
dostihů.  Jméno  pochodí  od  angl.  trainera 
Tattersalla  (f  1795),  pojezdného  vévody 
z  Kingstonu,  který  prý  založil  na  jihozáp. 
konci  Hydeparku  závod  k  výstavě  a  prodeji 
koní,  kde  se  zároveň  scházeli  četní  přátele 
sportu.  R.  1865  jeho  vnuk  přeložil  závod  do 
Knights-Bridge  Greenu.  Závody  podobného 
druhu  jsou  také  v  Paříži,  Berlině  a  j.,  a  také 
menší  půjčovny  koni  jizdeckých  a  kočáro- 
vých dávají  si  jméno  t. 

Tattl  Jacopo  viz  Sansovino2). 

Tattina  viz  Tatinná2). 

Tatnováni  viz  Tétováni. 


124 


Tatusia  —  Taubmann. 


Tatoiia,  zool,  viz  Pásovci. 

Tatsmaimsdorf  viz  T  ar  esa. 

Tán,  tur.,  pohoří. 

Taabe  Karel  Eduard  Bernhard  sv. 
páa,  historik  ávéd.  (*  1834),  studoval  v  Upsale, 
r.  1858  obrátil  se  na  archivní  dráhu  a  stal 
se  náměstkem  ředitele  štokholmského  ar- 
chivu říš.  V  >Meddelanden  frán  Svenska 
Riksarkivet«  podal  zprávu  o  zahraničních 
archivech  (1881),  dále  katalogy  diplomatic 
kých  oddělení  švéd.  archivu  říš.,  a  to  od- 
dělení  dánského  (1878),  ruského  (1879),  pol- 
ského (1882),  braniborsko-pruského  (1883), 
francouzského  (1887),  italského,  španělského 
a  portugalského  (1888).  Spolu  s  S.  Berghem 
vydal  katalog  originálních  smluv  ve  štokh. 
archive  (1893—95).  O  reorganisaci  Švéd.  ar- 
chivářství  zasloužil  se  spisem  Om  Proviní' 
arkiv  (1884,  2.  vyd.  1887).  Z  ostatních  prací 
vynikají  Sveriges  Ridderskaps  och  Ádelus  RikS' 
dagsprotokoll  (sv.  4—8,  1871—86);  Svenska 
beskickningars  berdttelser  omýrámmande  makter 
1 7g3  [1S93);  Berdttelse  om  Nordamerikas  Fó- 
renta  Stater  iy84  af  Jrih.  S.  G.  fíermelin 
(1894).  V  pojednáních  štokh.  král.  společnosti 
pro  vydávání  pramenů  k  dějinám  švéd.  vydal 
zápisky  hr.  Liljencrantze,  ministra  Gustava  III. 

Taab6i|baioh  viz  Holubice  2). 

Tanbenek  Karel,  spis.  čes.  {*  25.  pros. 
1847  v  Praze).  Vystudovav  vyš.  reálku,  ústav 
učitelský  a  školu  varhanickou  ve  svém  ro- 
dišti, stal  se  učitelem  v  Karlině,  v  Praze  a 
od  r.  1871  na  Smíclrově,  kde  je  nyní  správ- 
cem III.  školy  chlapecké.  Vedle  Článků  časo- 
piseckých a  ve  výroč.  zprávách  škol  smí- 
chovských a  v  »Enc.  paedag.<  napsal:  Me- 
thoda  normalnoslovndy  její  rozvoj  a  spory  o  ni 
(Praha,  1882);  Nástin  soustavních  cvičení  pra^ 
vopisných  pro  ni{,  třídy  škol  obecných  (t., 
1900);  8  K.  Vorovkou:  Rukověť  školství  obec- 
ného (t.,  1884);  s  T.  Duchackou:  Pravopis  ve 
škole  obecné)  zpracoval  3.  vydání  A  ústeckého 
•Učebné  a  cvičebné  knihy  jazyka  něm,  (t., 
1905,  u  J.  Otty)  a  do  jubil,  spisu  >Smíchov- 
sko  a  Zbraslavsko*  napsal  staC  o  školství. 

Tanbeníúrt  viz  Holubice  3). 

Tanbenhelm,  vesnice  v  hejtm.  lobavském 
saského  kraje  budyšínského,  při  ř.  Sprévé 
a  trati  Biskupice-Žitava,  má  2523  oby  v.  (1900), 
průmysl  plátenický  a  bavlnářský,  papírny  a 
brusírny  skla. 

Tauber,  levý  přítok  Mohanu,  pramení  se 
na  sev.-záp.  straně  Frankenhóhe,  teče  po 
hranici  virtembersko-bavorské,  protéká  smě- 
rem sz.  Badenskem  a  vtéká  u  Wertheimu 
do  Mohanu.  Na  středním  toku  prodírá  se 
hlubokým  údolím  Taubcrgrundem,v  němž 
daří  se  dobié  víno.  Tok  T-u  je  120  km  dlouhý 
a  není  splavný. 

TaaberbiBObofsheim,  hl.  m.  okresu  t. 
jm.  v  sev.-vých.  cípu  Badenska,  při  ř.  Tauber 
a  trati  Wertheim-Mergentheim,  má  3430  oby  v. 
(1900),  gymnasium,  přípravku,  průmyslovou, 
rolnickou  a  hospodyňskou  školu;  vinařství 
a  obchod  s  dobytkem,  obilím  a  kožemi. 


Taubert:  1)  Ť.  Wilhelm,  hudebník  něm. 
♦  1811  v  Berlíně  —  f  1891  t).    Počátkům 


hudby  učil  se  od  otce  hoboisty,  potom  kla- 
víru u  Neithardta  a  Lud.  Bergera,  načež  na- 
vštěvoval |rymnasium  a  universitu;  theorii 
hudební  učil  se  u  Bern.  Kleina.  R.  1831  svě- 
řeno mu  řízeni  dvorních  koncertů  a  od  r.  1836 
klidil  veliké  triumfy  jako  pianista  na  umčL 
cestách  po  stř.  Evropě  a  Anglii.  R.  1841 
jmenován  hud.  ředitelem  král.  opery  a  r.  1846 
dvoř.  kapelníkem  a  proslul  zeiména  zaloie- 
ním  symfonických  večerů  král.  kapely,  jež 
později  staly  se  velmi  oblíbenými  a  jež  řídil 
i  po  r.  1870,  kdy  byl  dán  do  pense.  T.  nebvl 
vsak  nakloněn  moderním  výtvorům  hudeo- 
ním  a  proto  měl  mnoho  nepřátel.  Z  četných 
jeho  skladeb,  které  však  valně  ho  nepřežily, 
uvádíme:  opery  Die  Kirmes  (1832),  Die  Zi- 
geuner  (1834),  Marquis  und  Dieb  (1842),  Jag- 
geli  (1863),  Macbeth  (1857),  Caerario  (1875). 
Mimo  to  napsal  symfonie,  hudbu  k  četným 
kusům  divadelním,  jako  k  Euripídově  >Me- 
deic,  k  Shakespearově  >Bouřic  a  j.;  nejlepším 
jeho  dílem  jsou  Lieder  aus  der  Kinderwelt^ 
vyšlé  ve  13  sbírkách  od  r.  1843  do  r.  1878 
a  vynikající  hudebním  půvabem,  roztomilou 
naivností  a  jemným  humorem. 

2)  T.  Emil,  básník  něm.,  syn  před.  (*  1844 
v  Berlíně  —  t  1895.  t.).  Byl  gymn.  profes- 
sorem  v  Berlině,  od  r.  1877  radou  divad. 
intendantury  král.  Činohry,  Napsal:  Gedichte 
(1865);  Neue  Gedichte  (1861);  Jugendparadies^ 
Gedichte  /.  jung  und  alt  (1869);  Juventas 
(1875)  a  Wasserklánge  (1870).  Vynikající  jsou 
jeho  povídky,  jako  Der  Goldschmied  ^u  Bag-- 
dad,  Am  Kochelsee  a  Die  Cikaden  (1880);  Der 
Torso  (1881);  Der  Antiquar  (1882);  Marianne 
(1883);  epos  Kónig  Rother  (1883);  sbírku  bájí 
a  povídek  Laterna  magica  (1886),  Simson 
(1886),  Langen  und  Bangen  (1886),  Frau  und 
Braut  (1889),  ballet  Die  Jahres\eiten  (1889) 
a  činohru  Eleonoře  Prohaska  (1881). 

3)  T.  Agnes,  rodné  jméno  první  choti 
filosofa  Ed.  v.  Hartmanna,  pod  kterýmž  tato 
vydala  spis  Der  Pessimismus  u,  seine  Gegner 
(1873). 

Tanberwitz  viz  Doubravice  7). 

Tanbinann  Friedrich,  humanista  něm. 
(*  1665  ve  Wonsees  u  Bayreuthu  —  f  1613 
ve  Vitemberce).  Studoval  od  r.  1592  na  uni- 
versitě ve  Vitemberce,  kde  stal  se  r.  1596 
prof.  poesie  a  výmluvnosti.  Jako  kritik  a 
exegetjest  úplně  bezvýznamný,  kommentáře 
jeho,  obmezující  se  ponejvíce  na  výklad 
slovný,  jsou  hubenou  kompilaci.  Vydal  Plauta 
(Vitém.,  1605,  2.  vyd.  1612)  a  Pseudovergi- 
liovskou  báseň  Cuíex,  kterou  T.  pokládal  za 
dílo  Vergiliovo  (t.,  1609).  Vydání  Vergilia 
vyšlo  teprve  po  jeho  smrti  (t.,  1618).  Mno- 
hem cennější  jest  grammatický  spis  Disser^ 
tatio  de  lingua  latina  (t.,  1602  a  ještě  několi- 
kráte). Sloh  T-ův  nebyl  hrubě  ryzí  ani  pěkný, 
zejména  zálibou  ve  slovech  a  obratech  Plan- 
tových. Latinské  básně  T-ovy  vyznačuji  se 
obratnosti  veršovnickou,  lehkým  vtipem,  ale 
postrádají  hlubšího  citu.  T.  vynikal  vůbec 
neobyčejně  řízným,  ač  ne  vždy  zrovna  jem- 
ným vtipem,  tak  Že  býval  rád  vídán  na  šaš- 
kem  dvoře  kuríirštském.    Vtipné  jeho  vý- 


Taubrath  —  Tauffer. 


125 


roky  a  nápady  byly  brzy  po  jeho  smrti  se- 
brány a  uveřejněny  nejprve  v  anonymním 
jeho  životopise  (Dráiď.,  1618),  pak  ještě 
v  několika  pozdějších  sbírkách,  z  nichž  nej- 
známější jest  laubmanniana  (Frankf.  a  Lip., 
1707,  posl.  vydáni  s  bio^af.  zprávami  po- 
řídil OerteU  Mnichov.  1831).  Ovšem  v  této 
sbírce  připisuji  se  T-ovi  žerty  a  nápady 
jiných  vtipkářů  (na  př.  Enšpiglovy).  Srv. 
Brandt,  GUnzende  Taubenílttgel  d.  i.  Leben 
Ts  íKodaň,  1676);  Ebert,  F.  T's  Leben  u. 
Verdienste  (Eisenberg,  1814);  Genthe,  F.  T. 
als  Mensch  u.  Gelehrter  (Lip.,  1859);  H.  L. 
Schmitt,  Narratio  de  F.  T-o  adolescente 
(2.  vyd.,  t.,  1861);  Ebeling,  F.  T.  Ein  Kultur- 
bild  zumeist  nach  handschriftlichen  Qnellen 
(3.  vyd.,  t.,  1884).  Vý, 

Taubrath,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Cheb,  fara  Palice;  23  d.,  119  ob.  n. 
(1900\  mHn. 

Tauenšln  aneb  Tauentzien,  hraběci 
rod  něm.  pftvodu  slovan.,  z  něhož  V3rnikl 
Bogislaw  Friedrich  hr.  T.  (♦  1710  — 
t  1791),  pruský  generál,  jenž  jako  generál- 
major  a  velitel  ve  Vratislavi  úspěšně  hájil 
tohoto  města  proti  Laudonovi  (1758).  Jeho 
syn  Friedrich  Bogislaw  Emanuel  T. 
hi.  z  Vitemberka  (♦  1760  v  Postupimi  — 
t  1824  v  Berlině),  vstoupil  r.  1775  do  armády 
prus.,  v  niž  r.  1801  dosáhl  hodnosti  generál- 
majora,  R.  1806  velel  sboru,  jenž  v  bitvě 
Q  Jeny  kapituloval.  R.  1808  byl  propuštěn 
ze  zajeti,  jmenován  gene rállieutenan tem,  na- 
čež r.  1813—14  dobýval  prus.  pevnosti  ob- 
sazených franc.  posádkami  (Štětina,  Magde- 
burka,  Torgavy,  Vitemberka  a  j.).  R.  1815 
byl  jmenován  jako  generál  pěchoty  velitelem 
6.  sboru,  později  3.  sboru  a  guvernérem 
▼  Berlině.  (Srv.  Gorszakowsky,  General  T. 
▼.  Wittemberg,  1832.)  Jeho  synem  Bogi- 
slawem  (♦  1789  —  t  1854),  jenž  byl  prus. 
generálem,  vymřel  tento  rod. 

Taaer  František,  stenograf  čes.  (*  1836 
v  Nov.  Dvoře  u  Domažlic  —  f  26.  pros.  1897 
v  Praze).  Absolvovav  práva  vstoupil  do  slu- 
žeb obce  Pražské,  kdež  postoupil  na  magistr. 
radu  a  vedl  referát  hospodářský;  r.  1890  šel 
do  výslužby.  Již  za  studií  právnických  počal 
si  upravovati  soustavu  Gabelsbergerovu  pro 
jazyk  český  a  byl  autorem  jedné  z  pěti  kon- 
kurrenČDÍch  práci,  jež  se  ucházely  r.  1861 
o  cenu  FQgnerovu  {jeho  spis  Stručný  obtys 
českého  tésnopisu  dle  soustavy  Gabelsbergerovy, 
odměněn  byl  akcessitem).  T.  byl  od  prvo- 
počátku členem  >Sboru  (sedmičleného)  pro 
převedeni  soustavy  Gabelsbergerovy  na  ja- 
zyk český«,  jehož  práce  vyšla  r.  1863.  Vy- 
mfcajici  a  vydatné  bylo  jeho  spolupůsobení 
i  při  dalších  vydáních  knihy  »Těsnopis  če- 
ský«;  vedle  toho  T.  býval  znamenitým  prak- 
tikem, jenž  se  Šesti  druhy  za  vrchního  ve- 
deni Fl!^era  a  Bleyera  stenografoval  jednáni 
•němu  českého  svolaného  v  dubnu  1861.  Pro 
zásluhy,  jež  si  získal  jak  o  >I.  praž.  spolek 
stenogr.<  tak  i  o  těsnopis  český,  zvolen 
r.  1877  starostou  spolku  a  r.  1880  čestným 
jeho  Členem.  T.  též  pilně  přispíval  četnými 


články  do  těs.  časopisu  »Měsíčnikuc,  z  nichž 
bylo  zejména  d&kladné  posouzení  Barešova 
spisu  »Zák!ady  slovanského  rychlopisu«  (1864). 
Zásluhou  T-ovou  jest  též,  Že  po  některé  pře- 
stávce zase  nastalo  stenogr.  zapisování  jed- 
náni sboru  obecních  starších  v  Praze.    Pi(, 

Tauem  viz  Taury. 

Tanfer  Josef,  čes.  spis.  zvěrolékařský 
(*  1869  v  Dřínově  na  Moravě).  Gymnasium 
studoval  v  Kroměříži  a  v  Třebíči,  zvěrolé- 
kařská  studia  konal  na  vysoké  škole  zvěro- 
lékařské  ve  Vídni,  kde  dosihl  diplomu  zvěro- 
lékařského,  a  na  zvěrolékařské  fakultě  bem- 
ské  promovován  byl  na  doktora  zvěrolékařství. 
Jako  prakt.  zvěrolékař  působil  v  Tišnově,  jako 
měst.  zvěrolékař  ve  Vídni,  načež  jmenován 
byl  assistentem  při  stolici  pro  zóotechniku  a 
porodnictví  na  vídeňské  vysoké  škole  zvěro- 
lékařské. Po  2letém  pobytu  na  této  škole 
vstoupil  do  státní  služby.  Jako  zeměpanský 
zvěrolékař  přidělen  byl  politickému  úřadu 
v  Třebíči,  později  ve  Valaš.  Meziříčí,  kde 
působí  podnes.  R.  1894  založil  i  řídil  » Zvěro- 
lékařské Rozhledy*,  jež  od  r.  1895  vydával 
a  redigoval  pod  názvem  »Časopis  českých 
zvěrolekařů<  až  do  konce  r.  1902  vlastním 
nákladem.  R.  1897  počal  vydávati  Zvěrolé- 
kařský- slovníky  jenž  pro  nedostatek  odběra- 
telů zanikl.  Po  5  let  vydával  a  redigoval 
Kalendář  českých  zvěrolékařů.  Od  r.  1902  vy- 
dává a  rediguje  časopis  >Chov  hospodář- 
ských zvířatc,  od  r.  1905  >Knihovnu  chovu 
hospodářských  zvířatc.  Za  podpory  státní  a 
zemské  vykonal  několik  cest  po  alpských 
zemích  rakouských,  po  Německu  a  Švýcar- 
sku, hlavně  za  účelům  studia  tamních  po- 
měrů dobytkářských.  Z  oboiu  bakteriologie 
napsal  dissertaČni  spis  Beitráge  \ur  Kenntnis 
der  hámorrhagischen  Septikámie  der  fíaus- 
tiere  auj  Grund  einiger  Beobachtungen'  und 
Untersuchungen  (1903).  T  přispíval  též  do 
něm.  Časopisů  zvěrolékařských,  jakož  i  do 
různých  zvěrolékařských  listů,  do  Ottova 
Slovníku  Nauč.  a  do  Nauč.  Slov.  Hospodář- 
ského. Z  dalších  prací  literárních  uvádíme: 
Torsio  uteri  gravidi  (»Monatshefte  fttr  prakt. 
Tierheilkundec,  Štutgart,  sv.  X.,  »Čas.  čes. 
zvěrolékařů*  1898  a  1899);  Philosophie  und 
Tlerheilkunde  (»Tierarztl.Zentralblatt«,  Vid.. 
1893);  Nejdůlefitějši  příčiny  těžkých  porodů 
u  hospodářských  ^viřat  (Knihovny  Zeměděl- 
ských Listů  č.  1.,  1896). 

TanlIéT  z  Rovin  Pavel  Prokop  Xaver, 
právní  spisovatel.  Otec  jeho,  Jiří  T.,  měšťan 
na  Nov.  městě  Praž.,  uvádí  se  mezi  těmi, 
kdož  při  obleženi  Prahy  města  proti  Švédům 
brániti  pomáhali.  Syn,  dosáhnuv  doktorátu 
filosofie,  jal  se  studovati  práva.  Po  dokon- 
čeni právnických  studií  byl  r.  1666  přijat  od 
arcib.  kard.  Harracha  za  advokáta  konsistoře, 
při  čemž  po  několik  let  jakožto  advokát  chu- 
dým a  vězňům  zdarma  pomoci  poskytoval. 
Když  r.  1669  promovován  byl  za  doktora 
práv,  svěřen  mu  nejprve  od  arcib.  z  Bilen^ 
berka  úřad  fiskální  při  konsistoři,  r.  167o 
jmenován  zem.  advokátem  a  záhy  potom  po^ 
volán  od  ovdovělé  císařovny  Eleonory  k  úřa^i^ 


126 


Taucha  —  Taunus. 


liofrychtéře  vénných  mést  v  král.  Českém. 
Majestátem  daným  ve  Vídni  3.  srp.  1679 
povýšen  byi  do  stavu  rytířského  a  udělen 
mu  přídomek  z  Rovin,  jehož  užíval  praděd 
jeho  mateřský,  Pavel  Prokop  z  Rovin,  od 
T.  1615  z  předních  prokurátorův  zemských. 
Zemřel  bez  potomku.  Lý* 

Tattoha,  m.  v  saském  okr.  a  kr^i  lipském, 
-9  km  8v.  od  Lipska,  při  trati  Ěilenburg- 
Lipsko  prus.  stát.  drah,  má  4065  oby  v.  (1900). 
2  průmyslu  vyniká  výroba  doutníků,  kuř. 
náčiní,  cihlářství  a  hrnčířstvi.  Ve  XII.  až 
XIV.  stol.  bylo  pohrán,  pevností  a  v  XV.  stol. 
kvetlo  obchodem. 

Tauoliersoliln  viz  Toucheřiny. 

Tattohalti:  1)  T.  Karl  Christoph  Trau- 
gott,  knihtiskař  a  nakladatel  něm.  (*  1761  — 
+  1836  v  Lipsku).  Založil  r.  1797  v  Lipsku 
tiskárnu  a  r.  1798  nakladatelství,  později 
z  největších  v  Německu,  a  užíval  po  prvé 
istereotypie.  Vydával  velmi  pečlivě  řecké  a 
římské  klassiky,  slovníky  a  bible.  Jeho  syn 
Karl  Christian  Philipp  T.  (1798—1884) 
prodal  r.  1854  knihtiskárnu  firmě  Metzger 
a  Wittig,  r.  1865  i  nakladatelství  firmě  O. 
Holtze.  Svoje  jmění  4Vt  miH-  marku  zanechal 
jakožto  Stiftung  eines  Menschenfreundes 
městu  Lipsku  na  úČely  dobročinné. 

2)  von  T.  Christian  Bernhard,  svob.  pán, 
nakladatel  něm.  [♦  1816  —  f  1895).  Založil 
T.  1857  nakladatelství  a  tiskárnu  pod  firmou 
Bernhard  T.  známou  zejména  vydáváním 
anglických  spisů  ve  sbírce  Collection  of  Bri- 
tisch  Anthors,  jichŽ  vyšlo  dosud  přes  3700 
svazků.  Od  r.  1866  vydává  i  rozsáhlou  » Col- 
lection of  German  Authors«,  angl.  překlady 
děl  německých,  a  od  r.  1886  »Studenťs 
Tauchnitz  Editions*,  sbírka  anglických  a  ame- 
rických děl  8  něm.  poznámkami.  Mimo  to 
řecké  a  římské  klassiky,  tabulky  logarith- 
mické,  bible,  slovníky  a  větší  díla  právnická. 
R.  1860  T.  povýšen  do  děd.  stavu  šlechtic- 
•ckého,  r.  1877  jmenován  členem  první  ko- 
mory saské  a  byl  britským  gen.  konsulem 
pro  král.  Saské.  Po  jeho  smrti  přešla  firma 
v  majetek  jeho  syna  Christiana  Karla 
Bernharda  (*  1841),  brit,  gen.  konsula,  již 
od  r.  1866  společníka  firmy. 

Taujská  zátoka  (Taujskaja  guba),  čásf 
Ochotského  moře  zalévající  se  při  šířce  více 
než  200  km  na  60  km  hluboko  do  pevniny 
asijské  (do  přímořské  oblasti  sibiřské).  Na 
jižní  straně  sbližuji  se  krajní  nupy  (Aleninův 
a  Duginský)  až  na  100  km,  V  zátoce  jsou  tři 
ostrovy;  na  blízku  ústi  řeky  Tauj,  jež  se 
do  ni  vlévá,  leží  městečko  Taujsk  založené 
T.  1717.  Pp. 

Tftuler  Johannes,  mystik  a  kazatel  něm. 
(♦  ok.  1300  ve  Štrasburce  —  f  1361 1).  Vzdav 
se  svého  značného  jmění  vstoupil  r.  1318 
do  řádu  dominikánského.  Kol.  r.  1327  byl 
v  Kolíně  n.  R.,  snad  i  v  Paříži  a  působil  pak 
jako  kazatel  ve  svém  rodišti  zabývaje  se 
zvláště  studiem  spisů  starších  i  novějších 
mystiků.  Podle  některých  vzepřel  se  zákazu 
papeže  Jana  XXII.  a  přes  to,  že  město  Štras- 
'burk  dáno  bylo  v  klatbu,  konal  tam  služby 


boží;  proto  mu  sil  r.  1339  prchnouti  do  Basi- 
leje, kde  vstoupil  ve  styk  se  sektou  > Božích 
přáteU.  Koncem  let  40tých  byl  opět  ve  Štraa- 
burce«  kde  pode  vlivem  jistého  člena  >Bo- 
žích  přátel*  podrobil  se  po  dvě  léta  těžkým 
asketickým  cvičením.  Ačkoli  mnozí  o  teto 
činnosti  T-ově,  jakož  i  o  pobyta  v  Basileji 
pochybují,  tolik  je  jisto,  Že  od  r.  1352  kázal 
opět  ve  Štrasburce  a  odtud  i  do  Kolína  n  R. 
zajížděl.  Jakožto  mystik  liáí  se  T.  od  mistra 
Eckardta  tím,  že  není  tou  měrou  nakionén 
myšlenkám  spekulativním  vedoucím  k  pan- 
theismu,  nýbrž  spíše  se  vším  důrazem  žádá 
praktické  osvědčování  křesťanství.  Naléhá  na 
prostou  viru,  praktické  žití  a  projadřování 
bohabojné  mysli.  T.  byl  největší  kazatel  své 
doby  a  sám  vynikaje  životem  mravním  káral 
bez  milosti  nedostatky  církve,  hrabivost,  nád- 
heru, krutost  a  jiné  neřesti  jak  osob  svět* 
ských  tak  duchovních.  Z  jeho  spisů  a  kázáni 
mnoho  zůstalo  netištěno.  Teho  Predigten, 
kázáni  (Lip.,  1498),  zpracoval  hornoněmecky 
Hamberger  (2  vyd.  Praha,  1872),  ve  výboru 
vydal  Langdoríf  (Lip.,  1892).  Pravost  spisu 
Naehjolgung  des  armen  Lebens  Chrísti  (Frankf., 
1833)  jest  pochybná,  rovněž  pravost  duchov- 
ních písní,  T-ovi  připisovaných  (srv.  Denifle, 
Buch  der  geistlichen  Armut,  Mnich.,  1877). 
Srv.  K.  Schmidt,  Johann  T.  (Hamb.,  1841); 
Prager,  Gesch.  der  deutschen  Mystik,  sv.  3. 
(Lip.  1893). 

TftUBtOB  [tánťn] :  1)  T.,  municip.  a  parla- 
ment, město  v  angl.  hrab.  somersetském,  jz. 
od  Bristolu,  v  krásném  a  úrodném  údolí 
ř.  Tone,  spojené  tautonským  průplavem 
8  Bridgwaterem  a  Západním  průplavem  s  Ti- 
vertonem,  při  trati  Londýn-Exeter  Great 
Western-Railway,  s  několika  odbočkami,  má 
21.078  obyv.  (1901).  Při  got.  chrámu  sv.  Mag- 
dalény 47  fft  vysoká  věž  z  r.  1500;  starý  hrad 
založený  r.  710  přešel  z  držení  královského 
do  rukou  biskupů  winchesterských,  jimiž  byl 
obnoven  ve  XIL  stol.  a  rozšířen  v  XUL  a 
XV.  stol.;  stal  se  památným  slavnou  obranou 
Blakeovou  (1644—45).  V  jeho  hlavni  síni 
přetvořené  nyní  v  museum,  zahájen  »krvavý 
sněme,  »Bloody  Assize«,  za  něhož  popraveno 
bylo  134  občanů,  protože  uvítali  prohlášeni 
se  vév.  z  Monmouthu  za  krále  r.  1685.  Dále 
je  tu  několik  starých  kolleji,  nemocnice  a  j. 
Z  bývalého  slavného  textilního  průmyslu  udr- 
žel se  plátenický  a  hedbávnický  průmysl,  ve- 
dle výroby  rukaviček  a  silného  zemědělství, 
s  nimž  spojen  je  obchod  se  zeměděl.  pro- 
dukty. 

2)  T.,  jedno  z  hlavních  měst  hrabství 
bristolského  v  sev.-amer.  státě  Massachusetts, 
již.  od  Bostonu  na  splavné  řece  t.  jm.  vlé- 
vající se  25  km  daleko  do  zál.  Narraganset- 
ského,  uzel  dvou  trati,  má  31.036.  obyv.  (1900), 
státní  asyl  a  rozsáhlý  průmysl  bavlnický,  stroj- 
nický, dále  slévárny,  tov.  na  hřebíky,  mě- 
děné, cinkové  a  mosazné  zboží,  na  lokomo- 
tivy. 

Tavnilt,  jihovýchod,  čásf  břidličnaté  vy- 
sočiny porýnské,  rozkládající  se  mezi  Moha- 
nem, Rýnem,  Lahnou  a  údolím  řek  Niddy 


Taura  —  Tauros. 


127 


a  Wcttcry,  Wettcrau,  od  sv.  k  jz.  Její  sv.  díl 
nazýYáse  také  H6he  a  spadá  prudce  najz. 
k  Mohanu  ponechávaje  rovinu  7—15  km  áir. 
mezi  úpatím  a  řekou.  Druhá  jzáp.  část  t.  zv. 
Rheingau-Gebirge  svažuje  se  k  Lahné 
povlovně,  ale  příkře  se  skláni  k  Rýnu.  Nej 
vysái  vrcholek  je  pouze  500  m  vys.  (Rauen- 
thaler  H5he),  nižší  Niederwald  340  m  nedaleko 
RQdesheimu,  ozdoben  je  národním  pomní- 
kem. Proti  Sv.  Goaru  strmí  nad  samým  Rý- 
nem známá  Loreley,  Lurley,  132  m  vysoká 
skalní  stčna.  Největší  výšky  však  dosahuje 
T.  v  sev.-výcb.  u  K5nigsteinu  Vel.Feldbergem 
{Grosser  Feldherg)  880 m  vysokým,  od  něhož 
na  jz.  pne  se  Malý  Feldberg  (827  m)  a  Alt- 
kOnig  (798  m).  Se  strany  jvÝch.  T.  budí  do- 
jem značného  pohoří,  skládajícího  se  z  řad 
samostatných  pahorků,  na  sev.-záp.  je  však 
plošinou.  Nejvyšší  části  pokryty  jsou  jehlič- 
natým lesem,  který  přechází  niže  na  jihu 
v  bukový., Na  jižním  úpatí,  kde  je  T.  vzdělán 
na  pole,  ďaři  se  vinná  réva  i  jedlý  kaštan. 
Na  celém  okraji  T-nu  rozkládá  se  řada  lázní 
(Wiesbaden,  Selters,  Homburg,  Soden)  s  čet- 
nými minerálními  prameny  požívajícími  svě- 
tové pověsti.  Kdežto  na  jihu  převládají  pra- 
meny namnoze  teplé,  soli  a  sírou  bohaté, 
na  sev.  jsou  ponejvíce  železité.  Přístup  do 
T-nu  usnadňují  železu,  trati  vedoucí  na  všech 
stranách  kolem  T-nu  a  dvě  dokonce  napřič 
přes  vysočinu.  O  zdvižení  návštěvy  cizinců 
pečuji  turistské  kluby.  Srv.  Sievers,  Zur 
Kenntnis  des  T.  (ve  Forschungen  zur  deut- 
schen  Landes-  und  Volkskunde  sv.  5.,  Štutg., 
1891);  TannusfQhrer  vydal  Taunusklub(3.  vyd. 
Frankf.  n.  M.,  1900);  Woerlův  FQhrcr  durch 
den  T.  (5.  vyd.  Lip.,  1901);  Ravenstein,  To- 
pogr.  Kartě  vom  6stlichen  T.  (1894). 

Taura,  ves  v  okr.  rochlickém  sas.  kraj. 
hejtmanství  Upského,  nad  ř.  Kamenici,  při 
trati  Sas.  Kamenice- Wechselburg  sas.  stát. 
drah,  má  3164  obyv.  (1900),  barevny,  výrobu 
nábytku,  rukaviček,  prádelny. 

von  Taura  Elfried,  pseudonym,  viz 
Peters  5). 

Taurallus  Nicolaus,  theolog  a  fílosof 
něm.  (*  1647  •—  f  1606),  myslitel  volnějšího 
směru,  který  chtěl  badáni  fílosofíckému  za- 
jistiti samostatnost  proti  autoritě  theologie. 
Napsal:  Philotophiae  triumphus  (1573);  Discus- 
siones  de  mundo  adversus  Fr,  Piccolpmineum 
(1603);  I>Í8Cussiones  de  coelo  (1603);  Dererum 
aetemitate  (1604). 

TaurlokA  gubernie  viz  Tavrická  gu- 
bernie. 

Tauridflký  poloostrov  viz  Krym. 

Taurlo  viz  Tavrická  gubernie. 

Tanrln,  kyselina  aminoethansulfonová 
NH^.CH^.CH^\SO^H,  nalézá  se  sloučen  s  ky- 
selinou cholovou  Ja^o  taurocholová  kyselina 
ve  Žluči  zvířat  Z  této  můžeme  t.  isolovati 
vařením  ji  s  kyselinou  solnou,  odpařením 
výtažku  toho  do  sucha  a  překrystallováním 
z  vody  po  předcházejícím  promývání  abso- 
lutním alkoholem.  T.  krystalluje  v  tetrago- 
nálních  sloupcích  rozpouštějících  se  v  15'5 
dílech  vody  při  12^  Fr.Pl^dk. 


Taurls:  1)  T.  viz  Krym. 

2)  T.  viz  Tabríz. 

Taurtflkos  viz  Fameská  sbírka,  21a. 

TaurUkOTé,  kmen  keltský,  který  asi  ve 
III.  stol.  př.  Kr.  usadil  se  v  Noriku  a  pod- 
manil si  domorodé  obyvatelstvo  tamní,  na- 
čež jal  se  těžiti  hlavně  z  dolů  železných.  Hl. 
sídlem  T-ků  byla  Noreia  v  nyn.  Korutam- 
sku.  R.  14  př.  Kr.  T.  byli  podmaněni  od  Ří- 
manův. Jméno  jejich  uchovávají  podnes  Vy- 
i  soké  i  Nízké  Taury.  Pšk, 

TaurogOU  (pol.  Taurogi^  litev.  Tauragei^ 
něm.  7aurogg€n\  rus.  městečko  v  rossijen- 
ském  új.  kovenské  gubernie  na  pravé  po- 
bočce němanské  Juře,  při  silnici  z  Rigy  do 
Tylže,  asi  6  km  od  hranic  pruských.  Má  5800 
obyv.,  celnici  (1898  vyvezeno  zboží  za  84.000, 
přivezeno  za  140.000  rublů).  T.  býval  stře- 
diskem panství  RadziwiUů,  později  příslušel 
k  Braniborsku,  od  r.  1793  k  Rusku.  21.  června 
1807  podepsal  tu  Alexander  I.  přiměří,  po  němŽ 
následoval  mír  Tylžský,  a  30.  pros.  1812  smlu- 
veno tu  příměří  (konvence  Taurogensk|á; 
srv.  Blumenthal,  Die  Konvention  von  Tau- 
roggen  [1901])  o  neutralitu  mezi  pruským 
generálem  Yorkem  a  rus.  gener.  Dibičem. 
R.  1831  poraženi  byli  Rusy  u  T-u  litevšti 
povstalci.  Fp, 

Tauromeniouy  původně  Naxos,  nejstarší 
řecká  osada  na  Sicílii,  opodál  úpatí  sopky 
Etny,  r.  735  př.  Kr.  z  eubojské  Chalkidy  za- 
ložená. R.  403  př.  Kr.  zbořil  Naxos  tyranu 
s^rakuský  Dionysios  L,  ale  již  po  7  letech 
Šikulové  ze  spolku  založili  opodál  Naxa  nové 
město  T.  a  dali  se  v  ochranu  Karthagincům, 
začež  r.  392  byli  obleženi  opět  Dionvsiem, 
město  pak  po  svém  vzetí  obsazeno  žoldnéři. 
Teprve  r.  358  př.  Kr.  Andromachos  shro- 
máždil potomstva  někdejších  Naxanů  a  uvedl 
je  do  T-ia.  Za  Agathoklea  T.  spojilo  se  opět 
s  Karthaginci,  upadlo  však  později  v  moc 
tyranna  Tyndariona,  který  povolal  do  Sicílie 
Pyrrha  Épeirského.  Za  prvé  války  punské 
nabyl  T-ia  Hieron  Syrakuský.  Později  T.  utr- 
pělo za  prvé  války  otrocké  a  za  druhého 
triumvirátu,  přidavši  se  na  stranu  S.  Pom- 
peja.  R.  902  saracénský  vojevůdce  Ibrahim 
ibn  Ahmed  dobyl  T-ia,  které  vyvraždil  a  zničil. 
Ale  město  opět  se  zotavilo,  až  r.  962  upadlo 
v  ruce  saracénské  po  druhé,  načež  stalo  se 
arabskou  osadou  a  přezváno  Muezzijah. 
Od  dob  normanských  slově  Taormina 
(v.  t.).  Pšk. 

Tauropolos  viz  A  r  t  e  m  i  s,  str.  801  6, 
803  a. 

Taurot,  starověké  pojmenováni  dlouhého 
pásma  horského,  které  počavši  v  jihozápad- 
ním koutě  maloasijském,  podle  jižního  břehu 
poloostrova  v  srázných  sklonech  zabíhá  na 
východ  až  k  otáčce  eufrátské  a  pověstno 
jest  divokým  rázem  svým.  Krátké  strmé  roz- 
sochy odbočují  od  něho  k  moři  a  toliko  na 
některých  místech,  jako  při  ústi  Kydna,  vzni- 
kati mohou  značnější  přímořské  roviny.  Na 
sever  T.  přechází  málo  znatelně  do  planiny 
Anadolské.  Drsné  pohoří  toto,  prostoupeny 
nepřístupnými   lesnatými  údolími,  bylo  v^ 


128 


Taurové  —  Tausch. 


starověku  sídlem  loupeživých  i  bojovných 
kmenů,  Pisidův,  Isaurů,  Kárův.  Starým 
byl  T.  dělidlem  mezi  >dolni<  a  >hornÍ€  Asii, 
vědecky  pak,  jsa  směrem  svým  zhruba  shodný 
8  Dikaiarchovým  Diafra^raatem,  značil  roz- 
děleni tehdy  známého  světa  v  část  severni 
i  jižní.  Pšk, 

TanrOTé,  nejstarší  známí  obyvatelé  polo- 
ostrova Krymu,  který  podle  nich  zván  i  Tau- 
r  i  i.  Původu  byli  nepochybně  arijského  a  sídla 
jejich  pronikala  z  poloostrova  i  do  souše  se- 
verněji rozložené.  Byli  pokládáni  za  kmen 
kimmerský  a  pověstní  byli  surovými  mravy 
svými.  Zvláště  zle  činili  cizincům,  kteří  po 
ztroskotáni  lodi  na  břehu  taurském  hledali 
útulku;  ti  obětováni  panenskému  božství 
taurskému,  jež  Řekové  srovnávali  s  Artemi- 
dou.  Po  příchode  Skythů  zatlačeni  byli  do 
jižní  hornaté  části  poloostrovní,  kdež  za- 
nikli za  siěhováni  národů,  smísivše  se  s  oby- 
vatelstvem jinokmeným.  Pšk. 

Tanrská  dráha,  jedna  z  tratí  pojatých 
do  předlohy  druhého  spojeni  severních  zemí 
mocnářství  Rakousko-Uher.  s  Terstem,  od- 
bočuje u  stanice  Schwarzach-St.  Veit  v  Salc- 
pursku  od  dráhy  Giseliny  ve  v^ši  592  m 
n.  m.,  vede  po  jižním  svahu  údolí  Salice  až 
k  Loibhoinu,  prochází  údolím  Gastýnským, 
proráží  mezi  stanicemi  BOchsteinem  a  Mat- 
nicí tunnelem  8470  m  dlouhým  hřbet  Vyso- 
kých Taurů  (nejv.  bod  1225  m),  vede  dále 
údolím  Mallnickým  a  Ulavským  až  ke  stanici 
MóllbrUcken,  kde  pojí  se  s  drahou  Puster- 
skou  (Pustertalhahn)  ve  výši  553  m.  Praelimi- 
novaný  rozpočet  56  milí.  K  byl  v  detailním 
rozpočtu  převýšen  o  192  miil.  K. 

Tfturus,  pohoří  v  Malé  Asii  (v.  t,  str. 
682—683). 

Tftamt,  lat.,  v  astr.  viz  Býk. 

Tfturyy  Tury,  Tauern,  jméno  pohoří  a 
přechodů  ve  Vých.  Alpách.  1.  Vysoké  T. 
{Hohe  Tauern)  je  po  stránce  geologické  a 
horopisné  úplně  samostatné  pohoří,  postu- 
pující jako  mohutný  val  horský  od  západu 
k  vých.  obloukem  mírně  k  sev.  vypiatým, 
nesnižujíc  se,  až  na  dvě  místa,  pod  2400  m. 
Hranici  jeho  tvoři  čára  jdoucí  od  Brenneru, 
Wippthalem,  Tuxerthalem,  Zillerthalem,  Ger- 
loským  sedlem,  údolím  Salice,  Gross-Arltha- 
lem  do  údolí  hor.  Múry,  přes  KaČí  horu 
(Katschberg)  k  ř.  Jezernici  (Lieser),  po  Dravě 
na  Toblašská  lada,  na  Rienzu  a  Eisackem 
k  Brenneru,  zabírajíc  tak  asi  10.000  km*. 
Skládá  se  hlavně  ze  Žuly,  na  niž  leží  místy 
vrstvy  šedé  a  zelené  břidlice.  Sedlo  Birn- 
Ittcke  (2672  m)  délí  celý  hřbet  ve  dvě  části: 
západní  skládá  se  ze  dvou  stejně  vysokých 
hřebenů,  oddělených  údolím  Pfítsche  a  Zem-, 
mu  (Zillerthalský  hřeben  3506  m,  Olperer 
v  Tuxském  poh.  3489  m) ;  východní  část  dělí 
se  ve  4  skupiny,  souvisící  spolu  nižšími 
hřbety.  Nejzápadnější  skupina  je  Venedi- 
ger,  kulminující  Vel.  Venedigerem  ř3673m), 
od  něhož  na  všechny  strany  vycházejí  pa- 
prskovitě horské  hřbety,  oddělené  údolími, 
která  vyplněna  jsou  spoustami  fírnu.  Druhá 
skupina  je  Vel.  Zvon  či  Klak  (Gross- G/ocIr- 


ntfr),  jimž  T.  dostupuji  největší  po  Ortlesu  výše 
v  celém  mocnářství  (3797  m).  Tato  skupina  má 
podobu  podkovy  otevřené  k  j.-vých,  v  ní£ 
splývá  Pasterzský  ledovec.  Méně  význačná 
je  skupina  Hochnarru  (3258  m)  a  poslední 
Hochalpenspitze  (3355  m).  Na  již.  straně 
mezi  hlavním  hřebenem  Taur  a  Dravou  zdvihá 
se  řada  menších  horských  skupin,  odděle- 
ných na  záp.  příčními  údolími  Ahrenthalem, 
údolím  Ibelským  a  údolím  Běly  {MůUthal) 
v  hmotné  massivy,  na  vých.  pak  podélnými 
údolími  Virgenthalem  a  Detereggerthalem. 
Nejvyšší  je  Hochgallstock  (3442  m).  Severní 
svah  je  mnohem  určitější,  zvláště  ve  vých. 
částí,  kde  četné  Aachy  spějí  rovnoběžně  do 
Salice.  O  ledovcích,  sněžné  čáře,  lesní  hra- 
nici viz  Alpy. 

2.  Nízké  T.jsou  vlastně  sev.-vých.  pokra- 
čováním Vysokých  Taur,  postupující  jednot- 
ným hřebenem  se  dvěma  oblouky,  prvním 
vypiatým  k  sev.  a  druhým  k  j.  Hranici  je 
opět  Gross- Arlthal,  pak  Wagrainské  údolí, 
Enže,  Palten,  WalderhOhe,  Liesing,  Můra, 
k  Murthčrl  do  Gross- Arlthalu.  K  hlavnímu 
souvislému  hřebenu  připíná  se  pak  řada 
předhoři,  někdy  i  vyšších  než  hlavní  hřbet, 
ale  nikde  nesahá  do  patra  věčného  sněhu. 
Celé  nízké  T.  dělití  možno  opět  od  záp.  vy- 
cházeje na  Radstadtské  T.  s  nejv.  vrchol- 
kem Weisseck  (2709  m),  Schladminské  Alpy 
(Vys.  GoUing  2863  m),  WGlzské  Alpy  (R6- 
thelkirchspitz  2474  m)  a  Rottenmannské 
T.  (Grosser  BGsenstein  2449  m).  Nad  samou 
Můrou  pnou  se  jako  samostatné  předhoři 
pásmo  tamswegsko-sekovské,  kulminující 
Gstoderbergem  Í2141  m). 

3.  T.  sluji  také  četné  přechody  ve  jmeno- 
vaných pohořích,  které  podle  nich  byly  po- 
jmenovány. Důležitější  jsou:  Felbské  (Fe/- 
ber-  n.  Velber-T.)  T.  mezi  údolím  Felbery  a 
Taurského  potoka  (2540  m\  Rauriské  T., 
také  Hochthor  mezi  údolím  Bělé  {Moll)  a 
Rauriským  (2572  m),  Mallnické  n.  Nass- 
feldské  T.  (též  Niedertauem)  mezi  Mallnici 
a  Nassfeldem  (2414  m),  Radstadtské  T. 
mezi  Mautendorfem  a  Radstadtem  (1738  m), 
Rottenmannské  T.  mezi  údolím  Pdlským 
a  Paltenským  (1265  m). 

T.  v  sev.  Alpách  vápencových  jsou  názvy 
vrcholků  jako  na  př.  Funtenseetauern 
v  Kamenném  moři  u  Berchtesgadenu  nebo 
Tauernkegel  u  Kitzbdhelu. 

Tftus  viz  Domažlice. 

Tansoli  I g  n  az  F  r  i e d  r i  ch,  botanik  (*  1792 
v  Ůdrči  u  Bochova  —  t  1848  v  Praze),  vě- 
noval se  studiím  botanickým,  r.  1816  hrabě 
Canal  de  Malabaila  v  Praze  ustanovil  jej 
správcem  proslulé  své  zahrady  bot.  a  prof. 
na  stolici  botaniky  při  zahradě  té  zřízené. 
O  rostlinách  této  zahrady  vydal  pak  paměti- 
hodné dílo:  Hortus  Canalius,  ttu  plantarum 
rariorum^  quae  in  horto  botanico  Jos.  Maia* 
baila  comitii  de  Canal  coluntur.  Icones  et  De» 
scríptiones  (Praha,  1823).  Zakládal  také  her- 
báře květeny  české  a  vydal  dále:  Herbarium 
Fíorae  bohemicae  (t..  1831).  Byl  též  spolupra- 
i  co  vnikem   časopisu    >Flora«,   zanechal    pak 


Tausig  —  Tauwitz. 


129 


rokopis  o  soustavě  sloinokvétých  {Dos  Syr^ 
stem  der  Compositen),  její  r.  1851  vydal  tis- 
kem Opiz.  Herbář  jeho  zakoupil  hrabě  Jos. 
Nostic  pro  museum  král.  Českého. 

Tai&BiST  Karl  Friedrich,  klavírní  virtuos 
(*  1841  ve  Varšavě  —  t  1871  v  Lipsku),  byl 
s  počátku  žákem  svého  otte  Aloisa,  rocu- 
lého  Pražana,  pak  Frant.  Liszta  ve  Výmaru, 
jehož  také  na  mnohých  cestách  provázel. 
Hned  při  prvním  vystoupeni  koncem  let  pa- 
desátých získal  si  svou  bravurní  technikou 
a  bouřlivým  i  váánivým  přednesem  stejně 
mnoho  obdivovatelfi  jako  odpůrců.  Po  krát- 
kém pobyte  v  Drážďanech  a  ve  Vídni,  kde 
dělal  propagandu  směru  Liszt-Wagnerovu, 
usadil  se  jako  dvorní  pianista  r.  1865  v  Ber- 
lině, kde  zřídil  akademii  pro  vyšší  hru  kla- 
vimi,  která  vžak  trvala  jen  do  r.  1870.  T.  byl 
v  technickém  vzhlede  mistrem  prvého  řádu 
a  virtuosem,  kterého  nepřevýšil  žádný  z  vrstev- 
níkův, a  vynikl  stejně  jako  interpret  klas- 
sické  i  moderní  hudby  klavírní  i  jako  zna- 
menitý učitel  na  svůj  nástroj.  Skladeb  nevy- 
dal mnoho.  Nejrozšířenější  jsou  jeho  klavírní 
výtahy  Wagnerových  oper,  zejm.  z  Meister- 
singerů,  Tristan  und  Isolde,  a  jeho  vydáni 
Clementiho  Gradus  ad  Parnassum.  Jeho  Tech- 
nische  Studien  vydal  H.  Ehrlich.  Srv.  Weitz- 
mann.  Der  letzte  der  Virtuosen  (Berl.,  1868). 

Taustský  pr&plav  viz  £bro. 

TMltanOTló  Kosta,  politik  srb.  (*1851  — 
1 1902),  studoval  v  Bělehradě  i  za  hranicemi, 
mimo  jiné  na  hospodářské  škole  v  Táboře, 
v  1.  1876—77  účastnil  se  války  turecké,  po- 
tom byl  Činný  žurnalisticky.  R.  1881  stal  se 
členem  skupstiny,  ale  účastniv  se  povstání 
radikálův,  byl  uvězněn  a  odsouzen  na  8  let 
do  vězeni.  R.  1885  dostal  milost,  r.  1888  stal 
se  předsedou  skupstiny.  Po  abdikaci  Milanově 
(1889)  stal  se  ministrem  orby  a  potom  vnitra, 
po  druhé  zastával  týž  úřad  v  kabinetě  Paši- 
čové  (1891—92),  potom  opět  byl  odsouzen 
pro  účast  ve  spiknuti  na  3  léta  do  vězeni, 
ale  zachránil  se  tehdy  do  Rakouska  a  vrátil 
se  r.  1896  opět  do  Bělehradu.  R.  1899  byl 
odsouzen  ve  velikém  processe  velezrádném 
(pro  účastenství  na  attentátě  Kněževičově) 
k  9letému  vězeni;  mimo  nné  byl  také  obvi- 
něn z  podvodů  finančních.  Král  Alexander 
jej  brzy  potom  amnestoval.  T.  se  staral 
mnoho  o  hospodářské  zvelebení  Srbska.  Srv. 
>Osvěta€,  1902,  str.  287. 

TautMihftyn  Joseph,  sochař  a  medail- 
leur  něm.  (♦  1837  ve  Vídni).  Učil  se  u  me- 
dailleura  Radnického,  pak  od  r.  1854  na  aka- 
demii ve  Vídni  u  prof.  Bauera,  posléze  od 
r.  1860  na  ryjecké  akademii  úřadu  mincov- 
ního. R.  1862  stal  se  prvním  ryjcem  minci, 
r.  1869  c.  k.  komorním  medailieurem.  Na- 
vštíviv  Itálii,  Francii  a  Anglii,  stal  se  r.  1863 
professorem  na  akademii  výtvar.  umění  ve 
Vídni.  T.  zhotovil  množství  výborných  me- 
daili! a  pamětních  penízů,  jako:  medailli 
Sue^skou  a  Jerusalemikou;  uherskou  koruno^ 
vaČHÍ\  pamitni  pení^  sňatku  areikn.  Gisely; 
knfj[,  Schwar:(eníerka;  areikn,  Alhreekta\  Te- 
getthoffa;  Jindř.  Laube;  prof.  A.  Conie;  sta- 

OttftT  Slomik  MaoCný,  •▼.  XXV.  15/2  1906. 


vitele  F.  Schmidta]  ministra  dra  Gautsche; 
H,  v.  Helmholt^e;  kord,  Fůrstenberka;  pa- 
mětní peníz  sňatku  kor,  prince  Rudolfa;  stři- 
hmé  svatby  císaře  Frant,  Josefa  I,  a  cis.  Alf- 
hity  a  j.  Z  rozkazu  císařova  zhotovil:  štit 
s  reliéfy  boje  Kentaurův  a  Lapithik;  misu  na 
ovoce  s  reliéfem  historie  Proserpiny  (ve  stří- 
bře); bronz,  reliéf  ^dpasu  Hérakleova  s  Ama- 
Xonkami  a  j.  Jako  sochař  vynikl  skupinou 
Zroseni  Athény  ve  štítě  univ.  budovy  ve 
Vídni,  sochami  pro  uměl-histor.  dv.  museum 
a  pro  budovu  parlamentní  ve  Vídni. 

Tantogramm,  z  řec,  báseň  s  týmž  za- 
čátečním písmenem  ve  všech  řádcích. 

Tantoúurona  či  isochrona  jest  křivka 
té  vlastnosti.  Že  doby  kyvu  hmotného  bodu 
pohybujícího  se  po  ní  působením  vnější  síly 
JSOU  stejné,  nezávislé  na  velikosti  výchylky. 
Působí-li  na  hmotný  bod  síla  o  stálém  při- 
rychlení  co  do  velikosti  i  směru  a  nešetří-li 
se  passivnich  odporů,  jest  t-nou  obecná  cy- 
kloida, vzniklá  valením  kružnice  v  rovině 
stejnosměrné  spřirychlením  po  přímce  k  němu 
kolmé.  Pohybu je-fi  se  hmotný  bod  působe- 
ním síly  tíže,  leží  tato  cykloida  v  rovině  ver- 
tikálně a  její  křivkou  základní  jest  přímka 
horizontálná.  Kyvy  kruhového  kyvadla  lze 
potud  pokládati  za  isochronní,  pokud  lze  ob- 
louky kruhové  nahraditi  oblouky  cykloidy. 
(Při  amplitudě  rovné  5*  jest  doba  kyvu 
l'000476kráte  větší,  než  při  exkursi  neko- 
nečně malé.)  Tautochronismus- cykloidy  se- 
znal prý  Christian  Huyghens  (Horologium 
oscillatorium,  Paříž,  1673);  Izák  Newton  ve 
svém  díle  »Principia  mathematica  philoso- 
phiae  naturalis«  (prvé  vydáni  z  r.  1687)  uva- 
žuje případ  obecnější,  totiž  hmotný  bod, 
podrobený  účinku  sil  centrálných,  a  seznává, 
že  isochronami  jsou  cykloidy  vytvořené  va- 
lením kružnice  po  kružnici  základní  o  středu 
totožném  s  centrem  sil.  Problém  t-ny  v  pro* 
středí  odporujícím  úměrně  se  čtvercem  rych- 
losti řešil  prvý  Jan  Bernoulli  y  »Mémoirech« 
pařížské  akademi  věd  r.  1730.  Euler  podal 
své  řešeni  ve  4.  sv.  »Kommentáře«  petro- 
hradské akademie;  podrobnější  rozbor  této 
úlohy  jest  v  jeho  Mechanice  (Mechanica  sivé 
motus  scientia,  Petrohrad,  1736),  kdež  po- 
ukazuje též  na  zajímavý  vztah  této  křivky 
s  brachystochronou  v  témž  ústředí.  —  Iso- 
chrona v  ústředí  odporujícím  jest  křivka 
nesouměrná,  takže  tautochronismus  platí 
toliko  pro  kyvy  v  určitém  smysle. 

Od  t-ny  třeba  odlišovati  křivku  isochro- 
nickou,  t.  j.  podle  Leibnize  křivku,  po  které 
pohybuje-li  se  hmotný  bod  působením  síly 
tíže  bez  odporů  passivnich,  urazí  ve  stejných 
dobách  stejné  dráhy  vertikálně.  Problém 
křivky  isochron,  položený  Leibnizem  r.  1687, 
rozřešili  Huyghens,  Leibniz  a  Jakub  Bernoulli. 
Jest  to  kubická  parabola.  V,F. 

Tautologie,  z  řec,  jest  zbytečné  vyjadřo- 
vání téže  myšlenky  ráznými  slovy;  na  př.  to 
jest  jen  jde  a  nikde  jinde.  2tý-' 

Tauwitz  Eduard,  hud.  sklad.  něm. 
(♦  1812  v  Kladsku  ^  t  '^^^  ^  Praze).  Byl 
divadelním  kapelníkem  ^®  Vilně  (1837),  v  Riie 

9 


130 


Tavares  —  Tavčar. 


(1840)  a  posléze  (1846)  v  Praze,  kdež  byl  po 
L.  Zvonařovi  ředitelem  Žoíinské  akademie 
a  sbormistrem  německého  »MáHnergesang- 
vcreinu«.  T.  složil  třiaktovou  operu  Bramante 
(1844  v  Rize)  a  kom.  operu  Schmolke  und 
Bakel  (1846).  Z  četných  mužských  sborů  nej- 
známější je  Singe^  Vdglein,  singe.  Mimo  to 
napsal  mnoho  skladeb  chrámových;  ze  skla- 
deb komorních  mělo  jeho  Quintetto  r.  1858 
v  Praze  veliký  úspěch. 

Tavares  de  Medeíros  Jo2o  Jacintho, 
právník  portug.  (*  1844  na  azorském  ostrově 
S5o  Miguel),  studoval  v  Coimbře  r.  1871—76, 
byl  tam  správnim  úředníkem,  potom  se  stal 
advokátem  v  Lisabone,  později  též  členem 
nejv.  vězeňského  úřadu,  zřízeného  při  mini- 
sterstvu spravedlnosti,  a  členem  král.  aka- 
demie v  Lisabone.  Sepsal  kromě  četných 
rozprav  z  oboru  všeobecné  právní  vědy,  so- 
ciální politiky  a  srovnávacího  práva  a  roz- 
ličných monografií  z  civilního  a  obchodního 
práva  známé  dílo,  přeložené  do  španělštiny 
a  vydané  od  Torresa  Campos  pod  názvem 
Antropologia  y  derecho  (Madrid,  1893),  dále 
spis  o  portugalském  státním  právu  v  Marquard- 
senově  Handbuch  des  ófíientlichen  Kechts 
der  Gegenwart  (Freib.,  1892)  a  knihu  o  portug, 
trestním  právu,  vyd.  v  1.  sv.  publikace  Straf- 
gesetzgebung  der  Gegenwart  in  rechtsver- 
gleichender  Darstellung  (Berl.,  1894).  Portug. 
obchodní  zákoník  z  r.  1888  byl  sepsán  za 
účastenství  T-a  de  M. 

Tavama  viz  Raiatea. 

Tavarnok  viz  Továrníky. 

Tavastehus:  1)  T.  (čuchonsky  Hámeen- 
lina),  hl.  m.  l£Lnu  t.  jm.  na  Vanavesi,  při  trati 
Riikimaki-Tammerfors,  v  pěkné  poloze  upro- 
střed širokého  údolí,  má  5605  oby  v.  (1899^. 
Je  Čistě  stavěno  uprostřed  nevábného  okoh ; 
má  zajímavý  chrám  z  r.  1798,  zámek  Krono- 
borg,  zbudovaný  r.  1560  Gustavem  Vasou, 
přeměněn  fe  nyní  na  kasárny  a  na  ženskou 
trestnici.  Blíže  T-u  starý  hrad  zaloŽ.  r.  1249 
Birgerem  Jarlem,  r.  1660  pak  nově  zbudo- 
vaný. V  okolí  je  letní  tábor  čuchonského 
vojska,  Parola. 

2)  T.,  gubernie  n.  lán  v  jihozáp.  části  velko- 
knížetstvi Čuchonského,  mezujíci  na  j.  s  guber. 
Nylandem,   na  z.  Abo-Bjorneborgem,   na  s. 
Vasou,  na  v.  Sv.  Michelem,  měří  21.575 /cm', 
z  čehož  připadá  na  hladiny  jezerni  3877  km\ 
Ze  severu  zasahuje  sem  řada  pahorků  Hamen 
Selka,   kdežto  jih  prostupuje  Salpau  Selka, 
ponechávajíc  na  jz    úplnou  rovinu  pokrytou 
bažinami.    Nicméně  zvláštní  ráz  krajině  do-  i 
dávají  četné  řeky  a  jezera,   z  nichž  největší 
je  na  vých.  hranici  se  rozlévající  Páijáne,  zá-  | 
pad   odvodňuje  řeka  Kumo.    Obyvatelstvo, 
počtem  295.533  hlav,  skládá  se  z  Čuchoncfi, 
zabývajících  se  zemědělstvím,  jako  pěstěním 
ovsa,    žita,    bramborů,    inu,    méně   pšenice, 
ječmene    a    konop-,    pak   chovem   dobytka. 
V  tomto    má  převahu   chov  skotu   a  ovci,  I 
méně  koní  a  bravu.  Ale  ani  průmysl  zužitku-  | 
jící  hojně  bohaté  vodní  síly  neni  nepatrný,  j 
jmenovitě  železářský  a  dřevařský.  O  vzděláni  | 
pečuji  2  lycea  a  118  škol  obecných.    Celá  * 


Pubernie  dělí  se  na  6  okresů  (háraJ):  Hanho» 
irkkala,  Ruovesi,  Tammela,  Hollola  a  I&msi. 
Tavastie,  Tavastland  (čuchon.  Háme), 
krajina  ve  střed.  Čuchonsku,  skládající  se 
z  nyn.  lánů  Tavastehus,  Vasa,  Kuopio  a 
Sv.  Michel  a  roezujicí  na  sev.  a  záp.  s  Oster- 
botten  a  Satakundou,  vých.  se  Savolaksem 
a  na  jihu  s  Nylandem. 

TaTastsijenia  [tavasšerna]  Karl  Aug.,. 
básník  a  spis.  íinsko-švéd.  (*  1860  v  Sv.  Mi- 
chelu  —  t  1898  v  Bjórneborgu).  Studoval 
od  r.  1878  polytechniku  v  Helsingforsu,  stal 
se  architektem  a  odebral  se  na  další  studia 
do  Paříže.  Již  před  tím  uveřejnil  pseudo- 
nymně  některé  básně,  potom  r.  1883  vydal 
sbírku  básni  Fór  morgonhris,  jež  měla  pro 
svůj  řízný  realismus  značný  úspěch  (2  vyd. 
1884).  V  Paříži  seznámil  se  s  Bj^rnsonem  a 
Liem,  načež  vrátil  se  r.  1884  do  své  vlasti 
a  oddal  se  cele  spisovatelstvi.  V  letech  násl. 
zdržoval  se  v  Štokholmě  a  v  Dánsku,  kde 
seznámil  se  s  Jiřím  Brandesem,  pak  pojav 
za  choC  herečku  Gabrielu  Kindstrandovou 
cestoval  hojně  po  střední  Evropě,  až  posléze 
trvale  usadil  se  ve  své  vlasti,  a  byl  redakto- 
rem nejprve  v  Hang6,  potom  v  Bj5meborgu, 
Vydal  ještě  básně  Nya  verš  (1885),  Dikter 
i  vántan  (1890)  a  třetí  sbírku  Dikter  (1896^, 
jakož  i  básnickou  epopeu  Laureatus  (1897),. 
s  lyrickým  dodatkem,  jež  vesměs  náležejí  k  nej- 
lepší énsko-švédské  poesii  po  Topeliovi. 
První  román  T-ův  Barndomsvánner  (1887)  byl 
směrodatným  pro  realistický  směr  švédské 
literatury  ve  Finsku.  Z  ostatních  jeho  ro- 
mánů uvádíme:  En  infóding  (1887);  Hárda 
/i</er(1891,  v  němž  zvěčnil  svoji  matku  v  po- 
stavě pani  z  Bluhme);  Xvinnoregemente  {IS94)'^ 
En  patriot  utan  ýosterland  (1896);  z  novell: 
//drW«</e/5tfr(1888);  Marin  och  genre  {l%90)\ 
Unga  ar  (1892);  I  Jórbund  med  dóden  (1892); 
Korta  bref  Jrán  en  láng  bróllopsresa,  Kapten 
Támberg  (1893);  Korta  breý  Jrán  hemmttt 
lugnah&rd{\%^fi)\  Trevano,  Lilie  Karl  (189^); 
z  dramat  Frun  emanciperar  sig,  veselohra 
(1885);  Affdrer,  činohru  (1890);  jednoaktovky; 
Pyret,  God  natt,  Ett  vágatt  experiment  (1890), 
selskou  tragédii  Uramo  lorp  (1893)  a  čino- 
hru Heder  och  ára  (1893).  Po  jeho  smrti  vyšly 
pozůstalé  novelly  a  básně  Ejter  Kvďlsbriseit 
(1890). 

Tavčar  Ivan,  advokát  v  Lublani,  velmi 
plodný  spis.  slovinský,  vynikající  politik  a 
vůdce  »Národni  strany  svobodomy8lné«  na 
Slovinsku  (*  1851  v  Poljanach  nad  Škofji 
Lokou  v  Horní  Krajině).  Studoval  ma  gymna- 
siích v  Lublani  a  v  Novém  Méstěi  práva  pak 
ve  Vídni.  Když  r.  1884  otevřel  svou  advo- 
kátní kancelář,  dal  svým  slovinským  úřado- 
váním podnět  a  vzor  státním  a  j.  úřadům,, 
že  a  jak  mají  slovinského  jazyka  užívati  ve 
svém  úřadováni.  Od  r.  1889  je  zemským  po- 
slancem v  Krajině  a  od  r.  1899  poslancem 
na  říšské  radě.  Jako  právník  získal  si  záhy 
velikou  zásluhu  na  poli  právnickém  tím,  že 
vydal  r.  1883  a  1888  populárně  sepsaný  5/<k 
venski  pravnik  » Družbou  sv.  Mohora«  v  Ce- 
lovci,  a  poněvadž  tato  >Družba«  mábizmálai 


Tavda  —  Tavernikus. 


131 


80.000  člend,  doSlo  toto  dilo  velikého  roz- 
šiřeni  po  celém  Slovinsku.  Když  r.  1884 
dr.  Jak.  Missia  stal  se  biskupem  v  Lublani, 
nastala  jeho  mocným  jak  soukromým,  tak 
i  úřadnim  působením  veliká  změna  v  Krajině 
a  odtud  i  po  celém  Slovinsku  v  neprospěch 
národního  iivota.  Zejména  svými  pastýřskými 
listy  prohlásil,  že  >kultus  národnosti  jest 
kultus  pohanství*,  že  >biskup  je  na  své  místo 
dosazen  jen  sv.  Duchem «,  a  proto  také,  co 
se  z  jeho  rozkazu  hlásá  s  kazatelny,  že  >se 
má  přísně  věřiti  a  zachovávati,  poněvadž  to 
pochází  jenom  a  jediné  od  samého  sv.  Du- 
cha*. Tím  se  také  stalo,  že  duchovenstvo 
používalo  potom  kazatelen  též  pro  politiku 
vůbec,  zvláitě  pak  při  volbách  jak  obecních, 
tak  i  do  sněmu  velmi  účinně  pro  svůj  pro- 
spěch. Poněvadž  tehdᎠ v  Krajině  povinné 
obecné  školy  na  venkově  teprve  se  zřizovaly, 
bylo  následkem  toho  v  dospělém  lidstvu 
ještě  velmi  mnoho  analfabetů,  tak  že  prostý 
rolník  a  řemeslník  věděli  z  politiky  jenom 
to,  co  s  kazatelny  slyáeli.  Tím  povstal  mezi 
národně  uvědomělým  občanstvem  zvláště 
měst  se  strany  jedné  a  mezi  ostatním  lidem 
se  strany  druhé  veliký  rozruch,  tak  že  bylo 
vzdělancům  třeba  utvořiti  stranu,  která  by 
pořádek  do  národbé-politického  života  v  Kra- 
jině a  pokud  možná  i  po  celém  Slovinsku 
uvedla.  To  se  také  podařilo  T-ovi  utvořením 
»Národni  strany  svobodomyslné*,  v  jejímž 
čele  posud  stoji  a  zdatně  působí.  R.  1881—83 
byl  T.  hlavním  spolupracovníkem  časopisu 
•Slovenski  Právník*,  jsa  jeho  spoluredakto- 
rem,  a  nyní  je  odpovědným  redaktorem  >Slo- 
venského  Národa*,  do  něhož  záhy  přispíval 
mnohými  články  právnicko-politickými.  Na 
poli  belletristickém  T.  velmi  vyniká  mnohými 
plody  rozmanitého  rázu,  jež  v  různých  časo- 
pisech řnejprve  v  >Zoře*,  nejhojněji  však 
v  >LjubIjanském  Zvonu*,  pak  ve  >Slovanu«, 
v  Jurčiéově  »Slov.  Knjižnici*  a  v  »Letopisu 
Slov.  Matice*)  uveřejnil  a  z  nichž  některé 
též  o  sobě  vyšly.  Jsou  to  zejména:  rázu 
humoristického  obrazy  z  jeho  domáciho  kraje 
8  říznými  vtipy:  Posavčeva  čreinja;  Sarevčeva 
sliva;  KobUjekar\  Tr{ačan\  Moj  sin\  Kako  se 
mi  ^enimo;  Kočarjev  gospod]  Holekova  Netiká; 
rázu  romantického:  Gospa  Amalija;  Gospod 
dril;  Ivan  Slavelj;  Soror  Pia;  Tat\  V  Kar 
lovců \  Valovi  iivljtnja;  In  vendar\  Otok  in 
Struga;  rázu  historického:  Kuiovci\  Tibenus 
Panrtonicus;  Bojmir;  Vita  vitae  meae\  Jane^ 
Solnce;  rázu  filosofického  a  tendenčního: 
Mrtva  srca\  4000)  V  Žali  a  j.  Jakožto  zna- 
menitý řečník  měl  T.  při  oslavách  vynikají- 
cích mužů  slovinských  a  při  jiných  slavno- 
stech nadšené  řečí,  jež  skoro  všecky  otištěny 
by'v  Vrt  >Siovenském  Národe*.  Lo. 

Tavda,  splavná  a  rybná  řeka  v  Sibiři 
v  gub.  tobolské,  vlévající  se  s  levé  strany 
do  ř.  Tobolu.  Oba  její  prameny  (Lozva 
i  Sosva)  sbírají  vody  na  vých.  svazích  Uralu. 
T.  při  šířce  a!  200  m  a  značné  hloubce  do- 
sahuje délky  skoro  700  km.  Břehy  řeky  jsou 
dosti  zalidněny.  Pp. 

Tavema  viz  Taberna. 


Tavemler  [-njě]  Jean  Bapt,  cestovatel 
franc.  (♦  1606  v  Paříži  —  t  1689  v  Moskvě). 
Již  od  mládí  rád  cestoval,  navštívil  Anglii, 
Nizozemsko  a  Německo,  bojoval  ve  vojska 
císařském  na  Bílé  Hoře  (1620),  byl  potom 
přes  4  roky  pážetem  při  dvoře  palatina  uher- 
ského a  nějakou  dobu  u  vévody  Man  to  v- 
ského,  načež  vrátil  se  do  Francie.  Hned  po- 
tom (1631)  vydal  se  opět  na  cesty  a  prošel 
Švýcary,  Německo,  Čechy,  Slezsko  a  Polsko, 
zašel  až  do  Cařihradu,  odtud  pak  do  Persie. 
Na  potomních  cestách,  jež  vykonal  v  1. 1638, 
1643,  1651,  1656  a  1663  do  Asie,  veda  ob- 
chod drahými  kameny,  prošel  Persii,  Mon- 
golsko, větší  Část  Indie  až  k  hranicím  čín- 
ským, navštívil  Celebes,  Sumatru  a  holi.  osady 
na  Jávě.  Ziskav  obchodem  značné  jmění  vrátU 
se  do  vlasti,  r.  1669  povýšen  do  stavu  Šlechtic- 
kého, koupil  si  ve  Švýcafích  panství  a  v  Pa- 
říži dům,  kde  žil  v  přepychu  po  způsobe 
orientálních  knížat.  Tím  však  a  zradou  svého 
synovce,  který  mu  velikou  summu  zprone- 
věřil, přišel  o  všecko  a  po  zrušení  ediktu 
Nanteského,  jsa  protestantem,  musil  opustiti 
Francii.  R.  1684  byl  v  Berlině  u  kurfiršU 
braniborského,  jemuž  dával  radu  o  zavedeni 
obchodu  s  Východem,  r.  1688  byl  v  Kodani 
a  r.  1689  v  Moskvě,  kdež  umřel.  Jeho  dilo 
cestopisné  Six  voyages  vydáno  r.  1676,  znova 
r.  1810  (7  sv.)  a  1882  (zkrác).  Srv.  Charles 
Joret,  Jean  B.  T.  ďaprés  des  documents  nou- 
veaux  (1886). 

TaTemikas  nejvyšší  {tavernicorum  re- 
galium  magister ^  maď.  tdrnokmester),  kdysi 
v  Uhrách  jeden  z  nejv.  zemských  úředníků, 
tolik  jako  český  podkomoří.  Byl  to  pů- 
vodně nejvyšší  finanční  úředník,  který  spra- 
voval veškery  král.  klenoty  a  jiné  cenné  věci 
i  finance  (domény,  regály,  daně  a  vůbec 
všechny  důchody).  Prvé  zprávy  o  něm  po- 
cházejí z  1.  pol.  XII.  stol.,  kdy  se  zval  stří- 
davě supremus  camerarius  a  magister  taverni-^ 
corum.  MělC  pod  sebou  řadu  nižších  úřed- 
níků zv.  t-ici.  Z  úředníka  dvorského  stal  se 
úředníkem  zemským,  když  byla  jeho  správa 
svěřena  král.  města.  Nejv.  t.  byl  nejv.  soud- 
cem nad  mésty  a  výběrčím  i  správcem  daní 
plynoucích  z  měst.  Ve  XIV.  stol.  (za  An- 
jouovců)  úřad  nejv.  t-ka  rozštěpil  se  ve  dva. 
Nejv.  t.  zůstal  soudcem  král.  svob.  měst,  a 
pro  vlastní  správu  král.  financí  zřízen  nový 
úředník,  nejv.  pokladník  (summus  thesau- 
rarius),  který  za  Habsburků,  když  Ferdi- 
nand I.  založil  pro  země  uherské  nejv.  fin. 
úřad  t.  zv.  uherskou  komoru,  pojmenován 
praesidentem  komory  {camerae  praeses 
nebo  praejectus).  Soudnictví  vykonával  nejv. 
t.  ještě  ve  XIV.  stol.  tak  jako  palatin  a  dv. 
sudi  v  král.  kurii.  Teprve  v  XV.  stol.  vznikl 
samostatný  tavernikovský  soud  nad  mésty 
{sedes  tavernicalis)  pod  předsednictvím  nejv. 
tka.  Některá  města  vyňata  byla  ze  soudní 
moci  nejv.  t-ka  a  podřízena  soudu  král. 
personála,  pročež  nazvána  městy  perso- 
nálskými.  Nejv.  t.  býval  členem  král.  místo- 
držitelstva  a  sedmipanské  tabule  (v.  t.). 
Byl-li  palatin    nebo  dv.  sudí   zaneprázdněn* 


132 


Tavidla  —  Tavrická  gubernie. 


předsedal  v  magnátské  sněmovně.  Nyní  jest 
tavernikát  pouhým  titulem. 

Tavidla  (Flutsmittel)  slují  látky,  jichž  se 
užívá  v  keramice,  hutnictví  a  slevačství  jako 
přídavku  jednak  k  snadnějšímu  roztavení 
hmot  nesnadno  tavitelných,  jednak  ke  tvo- 
ření glazur,  polevů  to  při  výrobě  kovů  a 
slitin,  k  vyčištění  kovů  od  kysličníků  a  ji- 
ných znečišťujících  příměsi  a  k  utvořeni 
strusky,  která  roztopený  kov  pokrývá  a  před 
oxydací  chrání.  Mezi  t.  náležejí  hlavně  žíra- 
viny,  žíravé  zeminy  a  jiné  látky  povahy  zá- 
sadité, poměrně  snadno  tavitelné,  živcovité 
horniny,  potaš,  soda,  borax,  kazivec  a  j., 
v  některých  případech  přidávající  se  při  taveni 
sloučeniny  povahy  kyselé.  Černé  t-lo  je 
směs  2—3  částí  jemně  rozemletého  vinného 
kamene  a  1  č.  ledku,  šedé  t-lo  je  směs 
3  č.  vinného  kamene  a  2  č.  ledku,  bílé  t-lo 
je  směs  1  č.  vinného  kamene  a  1  č.  ledku.  šik. 

TftVikovloe,  Dyjakovice  {TajkowitO, 
ves  na  Moravě,  hejtm.  Mor.  Krumlov,  okr. 
Hrotovice,  fara  Běhařovice ;  63  d.,  391  oby  v.  č. 
(1900),  Itř.  šk.,  pš.  a  2  mlýny.  Alod.  statek 
(1192  ha  půdy)  se  zámkem,  dvorem,  liho- 
varem, cihelnou,  škrobárnou,  pilou  a  mlý- 
nem drží  Robert  Goldschmiedt  v  Brusselu. 

Tavllali,  ostrov,  viz  Kišm. 

Tftvlrft.  příst,  město  v  portu g.  distriktu 
Faro  v  Algarve,  při  ústí  řeky  Asseca  n. 
T.,  přes  níz  vede  dlouhý  most;  má  12.178 
oby  v.,  2  koUegiátni  kostely,  kathedrálu  pře- 
stavěnou z  antické  pevnůstky.  Obyvatelstvo 
zabývá  se  vývozem  výborného  bílého  vína, 
fíků,  mandlí  a  melounů,  lovem  sardeli  a  tu- 
ňáků. Od  širého  moře  jest  odděleno  písko- 
vým jesepem,  za  nějž  se  často  ukrývaly  por- 
tugalské lodi  prchající  před  piráty.  Bylo 
poslední  maurskou  državou  v  Portugalsku. 
R.  1645  mor  zahubil  40.000  obyv.  a  země- 
třesení r.  1755  přispělo  pak  ještě  více  k  po- 
klesnutí města. 

Tftvlstook  [tev-J,  město  v  angl.  hrabství 
devonském,  leží  v  kotlině  mezi  pahorky  na 
lev.  bř.  řeky  Tavy,  na  trati  žel.  dr.  Plymouth- 
Exeter,  má  4728  obyv.,  radnici  z  r.  1848, 
tržnici  z  r.  1863,  zbytky  benediktinského 
opatstvi,  založ.  r.  961.  T.  byl  střediskem 
okrsku,  v  němž  až  do  r.  1885  se  dolovalo 
na  cín,  a  posílal  až  do  r.  1867  dva,  potom 
až  do  r.  1885  jednoho  člena  do  parlamentu. 
V  T-u  narodili  se  básník  William  Browne 
a  Fr.  Drake,  jimž  zde  postaveny  pomníky. 

TaTlimi,  nejkrásnější  a  nejúrodnější  z  Fi- 
džijských  ostrovů,  hornatý,  má  560  km\  na 
záp.  břehu  místo  Vuna. 

Tftvolara  nebolsola  Terranova,  skal- 
natý ostrůvek  v  Buccinarském  souostroví  na 
sev.  pobřeží  Sardinie,  náležející  k  ital.  prov. 
Sassari;  je  7  km  dl.  a  není  obydlen.  Na  něm 
žijí  divoké  kozy. 

Tftvolnik,  bot.,  viz  Spiraea. 

Tftvrloká  gubernie  (Taurie)  rozkládá 
se  jednak  na  pevnině,  jednak  zaujímá  polo- 
ostrov Krym.  Měří  63.447  /rm'.  Na  sz.  hra- 
ničí s  gub.  chersonskou,  na  sv.  s  jekatěrino- 
slavskou,    ostatek  hranici    s  mořem.     Celá 


část  pevnozemská  a  větší  severní  čásf  Krymu 
jest  rovinatá,  v  jižní  části  Krymu  jsou 
hory  (homatina  zaujímá  asi  Via  c^^^  gu- 
bernie). Hlavní  pásmo  tohoto  horstva  (Tav- 
rickým  zvaného)  rozkládá  se  od  Balaklavy 
až  skoro  k  Feodosiji  a  sluje  Jajla;  nejvyšší 
vrcholy  jsou  Roman-Koš  (1570  m)  a  Catyr- 
dag  (1564  m).  Geologicky  největší  čásf  gu- 
bernie náleží  k  útvaru  třetihornímu,  nejzá- 
padnější části  k  alluviu.  Tavrické  hory  vy- 
kazují vrstvy  soustavy  křídové  a  jurské. 
Půda  jest  černozem.  Na  západě  pevnozemské 
části  veliké  plochy  pokrývá  sypký  písek 
(asi  150.000  děsjatin),  jenž  někdy  zanáší 
i  kraje  kultivované.  Na  jižním  pobřeží  Sivaše 
a  na  mnohých;imistech  jiných  jsou  četné 
slatiny.  Moře  Azovské  i  Černé  tvoří  mnohé 
zálivy  a  limány.  Sivaš  čili  Gniloje  more 
(Shnilé  moře)  odděluje  od  Azovského  moře 
kosa  Arabatská  115  km  dlouhá.  Četné  kosy 
i  jinde.  Jezer  jest  mnoho;  jsou  jednak  slaná 
(okolo  300:  Geničeské,  Čokracké,  Tobečic- 
ké,  Čongarské  a  j.),  jednak  sladko  vodní. 
Rek  jest  málo ;  horské  řeky  kromě  toho  v  létě 
vysýchají.  K  oblasti  Černého  moře  náleží: 
Dnepr,  Bulganak,  Alma,  Černá  říčka,  k  ob- 
lasti Azovského  Berda,  Moločnaja,  Salgir. 
Podnebí  na  severu  je  nepoměrně  chlad- 
nější (mrazy  i  —27°)  než  na  jihu.  Nejpříjem- 
nější je  na  IV.  poloostrova  Krymu  mezi  Jajlou 
a  mořem  (ruská  Riviéra).  V  Orlově  prům. 
teplota  roční  8*6^,  v  Kerči  ll^**,  v  Simfero- 
poli  10- 1^  v  Sevastopoli  12-2**,  v  Jaltě  13-4*». 
Srážky  vodní  rovněž  nestejné.  V  severní 
části  Krymu  i  jen  200,  v  Jaltě  508  mm.  Obyva- 
telstva jest  1,443.566  duší.  Nejřidčeji  obyd-. 
leny  jsou  krymské  stepi:  na  100  mužů  při- 
paclá  90  žen.  Nejistá  data  o  národnosti  vy- 
kazují 70-8%  Velkorusů,  12*2  Tatarů,  6*8 
Němců,  4*4  židů,  3  5  Bulharů,  ostatek  jsou 
rozmanití  národové  jiní,  mezi  nimi  i  něco 
Čechů.  V  pevninských  Újezdech  převládají 
Rusové,  na  Krymu  Tataři.  Německé  kolonie 
jsou  hlavně  v  poříčí  Moločné.  Podle  nábo- 
ženství (data  z  r.  1897)  čini  pravoslavní 
73*797o»  starověrci  a  p.  0*89,  katolíci  2'—, 
evangelíci  4*81,  muhammedáni  13*14,  židé 
4•57•^.  T.  g.  zajímavá  je  tím,  že  většina  půdy, 
t.  j.  91*5%,  náleží  soukromníkům,  aerární 
a  údělné  půdy  jest  5"7Vo>  jiné  2-8Vo  (?  toho 
více  než  polovička  je  půda  vaku f ní,  t.  j. 
náležející  k  muhammedánským  mečetám  nebo 
školám.  Hlavním  zaměstnáním  všeho  obyva- 
telstva jest  zemědělství  a  chov  dobytka;  jen 
na  jihu  vystupuje  v  popředí  vinařství  (v  po- 
slední době  šíří  se  však  i  v  pevninských 
Újezdech),  sadařství  a  pěstování  tabáku  (jež 
však  nyní  spíše  upadá).  Kdežto  dříve  valná 
čásf  gubernie  byla  nekonečnou  stepí  (na 
pevnině  slula  stepi  Nogajskou),  na  níž  pásly 
se  jen  ovce,  dnes  veliká  čásf  stepi  jest  zo- 
rána (636%,  z  čehož  více  než  polovička  se 
osévá).  Z  obilnin  pěstuje  se  hlavně  pšenice 
35,729.000  pudů),  žito  (9,476.000  p.),  ječmen 
(22,591.000  p.),  oves  (2,866.000  p.),  kukuřice 
(1,253.000  p.),  proso  (1,065.000  p.),  brambory 
(3,526.000  p.).  Lesy  jsou  jen  v  jižní  hornaté 


Tavričeská  gubernie  —  Taxa. 


133 


části  (zaujimaji  261.477  děsjatin  pAdv).  Roz- 
voj zemédčlstvi  zmenšil  chov  dobytka,  jme- 
novitě ovci  (2,136.050),  skotu  (406.210),  koni 
(363.868),  prasat  (173.740).  Z  jezer  solných  a 
Šivaše  dobývá  se  mnoho  soli  (12'6  milí.  pudů).  | 
Průmysl  neveliký.  Továren  a  závodů  je  741 
(r.  1897),  zaměstnávaly  asi  7000  dělníkův  a  | 
vyrobily  zboží  za  6,610.000  rub.  Nejvíce  bylo 
mlýnů  (ročni  výroba  za  1*6  milí.  rub.),  to- 
váren na  tabák  (výroba  1'17  milí.  rub.),  slé- 
váren, mydláren  a  svičkáren,  vinopalen  a 
cihelen.  Obchod  vnitřní  soustřeďuje  se  na 
výročních  trzích.  Vyváíí  se  hlavně  obili. 
Z  lodi  do  přístavů  t-ícé  g.  přijíždějících  nej- 
více bylo  anglických  (ruských  10  Vo  všech). 
Spojovací  prostředky:  Moře  Černé  volné 
jest  pro  plavbu  celý  rok,  Azovské  větší  Část 
roku.  Hlavní  přístavy  Feodosije,  Jevpatorije, 
Berďansk,  GeniČesk,  Sevastopol  a  Kerč. 
Z  řek  splavn;^  jest  Dněpr;  na  něm  10  pří- 
stavů. Železnic  jest  699  verst,  říšských  silnic 
758,  ostatních  asi  6000  verst.  Škol  v  ťké 
g-ii  jest  (i  s  muhammedánskými)  984;  z  toho ' 
selských  793,  středních  37  (4  muž.  a  7  žen- 
ských gymnasií,  2  muž.  a  4  žen.  progymnasia, 
4  reálky,  2  učitelské  ústavy,  duchovní  semi- 
nář atd.).  Žactva  30.882.  Znalost  čteni  a 
psaní  málo  rozšířena  (16'67o)*  Nejvíce  mezi 
kolonisty  (42-57o)  a  Tatary  (16— 27%).  Ne- 
mocnic je  75,  lékáren  67.  Jižní  břeh  Krymu 
jest  důležit  klimatickými  léčebními  stani- 
cemi (mořské  lázně,  horský  vzduch,  hrozny). 
Také  v  Jevpatoriji  jsou  mořské  koupele  a 
v  Sakách  bahenni  lázně.  Gubernské  zemstvo 
vydává  ročně  640.992  rub.,  újezdni  zemstva 
2,085.809  rub.  Újezdů  jest  osm.  Na  pevnině 
tři:  berďanský,  melitopolský  a  dněprovský; 
na  Krymu  pět:  perekopský,  jevpatorijský, 
simferopolský,  feodosijský  a  jaltský.  Hlavním 
městem  gubernie  jest  Simferopol.     Pp. 

Tavrioeská  gubernia  viz  Tavrická 
gubernie. 

TavroVy  ruská  osada  při  stoku  Voroněže 
s  Donem  v  Újezdě  i  gub.  voroněžské  se  4800 
obyv.  Jedno  z  nejstarších  sídel  ruských 
v  tomto  kraji,  Petr  Veliký  zřídil  tu  loděnici, 
jež  zrušena  r.  1742.  Stopy  činnosti  Petrovy 
xničil  požár  z  r.  1744.  Pp, 

Taxa  (z  řec.  Tc^gt^,  určeni,  zjištění)  značí 
nejobyčejněji  úředně  regulovanou 
úplatu,  zač  jisté  zboží  smí  se  prodávati 
neb  určitá  práce  konati.  Ve  smyslu  tom 
shledáváme  se  s  hornými  t-mi  zejména  v  do- 
bách, kdy  stát  daleicosáhleji  než  dnes  za- 
zahoval  do  soukromých  disposičních  práv 
jednotlivcových,  tak  nad  jiné  ve  středověku. 
V  době  nynější  jsou  případy  takových  tax 
řidšími  (taxy  advokátní,  notářské,  lékárnické, 
povoznické).  V  jiném  smyslu  užívá  se  slova 
t.  k  označeni  dávek  nucených,  jež  určité 
osoby  ve  prospěch  jisté  korporace  veřejné 
(státu,  země,  obce)  u  příležitosti  určitých 
úkonů  rázu  veřejnoprávního  ve  prospěch 
jejích  předsevzatých,  podle  imperativních 
předpisů  zákonných  platiti  musí.  V  těchto 
případech  mluví  se  o  taxách  právních, 
jež  možno  děliti  ve  dvě  skupiny:  do  prvé 


náležejí  taxy,  jež  platí  se  u  příležitosti,  kde 
určité  osoby  vyžadují  jisté  činnosti  orgánů 
veřejných  a  jako  částečnou  úhradu  za  nsudad 
činností  tou  způsobený  platí  zvláštní  dávku. 
T.  má  zde  povahu  úplaty  za  výkon.  Dávky 
tyto  možno  systematicky  řaditi  mezi  po- 
platky (v.  t.)  ve  smyslu  vědy  finanční. 

Druhou  kategorií  tax  právních  tvoří  taxy 
placené  u  příležitosti  propůjčení  zvláštních 
oprávněni,  např.:  uděleni  titulů,  šlechtictvi, 
různých  privilegií  a  p.  Taxy  tyto,  b^f  i  starší 
doktrína  odůvodňovala  je  se  stanoviska  prin- 
cipu poplatkového,  nelze  pokládati  za  po- 
platky ve  smyslu  věd  v  finanční,  nýbrž  mají 
povahu  dani  ve  vl.  tóno  slova  smyslu. 

Taxy  právní  obou  výše  uvedených  kate- 
gorii sahají  původem  svým  iiž  do  dob  pra- 
dávných. Zjevy  obdobné  taxám  jako  úplatám 
za  zvláštní  úřední  úkon  shledáváme  již  v  sta- 
rém právu  germánském  {Jredus^  Gewette\ 
ony  rozšířily  se  v  pozdějších  dobách  ne- 
obyčejně a  plynuly  jednak  do  pokladen  ze- 
měpanských,  jednak  juridicentům  soukro- 
mém, ano  i  jednotlivým  úředníkům.  Pro  tyto 
užíváno  též  názvu  sportle  (viz  Sportu le). 
Taxy  za  zvláštní  oprávnění  původ  svůj  mají 
nepochybně  v  právu  lenním  a  vytvořily  se 
z  Čestných  darů,  jež  lenním  pánům  u  pří- 
ležitostí udílení  různých  oprávnění  od  vasallů 
byly  dávány  tak,  že  na  místo  těchto  od  pří- 
padu k  případu  určovaných  darů  nastoupily 
platy  v  určité  výši,  jež  později  zvláštními 
předpisy  upravovány  a  rozšířeny  na  případy, 
kde  udílena  různá  oprávněni  od  zeměpánů 
jejich  poddaným. 

VRakousku  shledáváme  se  s  oběma  útvary 
tax  právních  velmi  záhy  a  postupem  času  vy- 
tvořeno jich  množství  nepřehledné.  Tříditi 
je  systematicky  jest  téměř  nemožno;  jen  ně- 
která rozdělení,  jež  však  z  části  vzájemně 
se  křižují,  možno  uvésti.  Mimo  rozdělení  jich 
na  taxy  za  určité  výkony  a  taxy  za 
určitá  oprávnění  výše  uvedené  možno 
je  děliti:  na  taxy  zeměpanské  a  taxy 
soukromé,  podle  toho,  plynuly- li  do  po- 
kladny zeměpanské  neb  soukromým  juridi- 
centům, případně  i  jednotlivým  úředníkům; 
taxy  zeměpanské  tříditi  možno  dále  podle 
úřadu  vyměřujícího  mu  taxy  dvorské  a 
taxy  zemské.  Další  rozděleni  podle  druhu 
činnosti,  jež  t.  podléhala,  možno  děliti  na 
taxy  vrchnostenské  a  taxy  soudní, 
kteréž  dělí  se  na  taxy  v  záležitostech  spor- 
ných, nesporných  a  taxy  knihovní  (při 
deskách  zemských,  knihách  pozemkových  a 
městských). 

Co  se  týče  historického  vývoje  tax,  ma- 
jících povahu  úplat  za  určité  úkony  veřejno- 
právní, srv.  ČI.  Poplatkjr,  str.  228—229. 

Nejdůležitější  z  tax  majících  povahu  úplat 
za  konání  úřadů  veřejných  byly  taxy 
soudní,  k  nimž  náležely,  jak  zmíněno,  taxy 
v  záležitostech  sporných,  taxy  v  záležitostech 
nesporných  a  taxy  knihovní.  Za  Josefa  II. 
dostalo  se  taxám  v  záležitostech  sporných 
a  nesporných  nové,  jednotné,  důležité  úpravy 
dvěma  zákony:  pat.  z  1.  list.  1781  (Sb.  z.  a^ 


134 


Taxa. 


č.  28)  pro  záležitosti  sporné  a  pat.  z  13.  záři 
1787  (Sb.  z.  8.  č.  717)  pro  záležitosti  ne- 
sporné. Taxám  těm  podléhaly  téměř  veškery 
soudní  akty  a  expedice  a  výŠe  jich  řídily  se 
zpravidla  v  záležitostech  sporných  podle  ve- 
likosti místa,  kde  péče  právní  byla  vykoná- 
vána, tak  že  za  soudní  akty  ve  větších  mě- 
stech platila  se  t.  vyšší,  při  taxách  v  záleži- 
tostech nesporných  podle  výše  jmění,  pří- 
padné podle  výše  příjmů.  Výnos  jich  byl 
poměrně  nízký,  tak  činil  r.  1826  kolem 
500.000  zl.  v  celé  říši.  Příčina  spočívala  hlavně 
v  tom,  že  taxy  byly  kreditovány,  t.  j.  žádná 
expedice  nesměla  býti  zadržena  pro  neza- 
placenou taxu,  což  vedlo  k  tomu,  že  bez 
zvláštního  vyzvání  a  exekuce  neplaceny. 

Taxy  za  udělení  zvláštních  oprávnění  (ti- 
tulů'  šlechtictví,  řádů,  hodnosti,  privilegii), 
zvané  též  taxy  politické  a  komorní,  ply- 
nuly povždy  do  pokladny  komory  zemé- 
panské.  I  pro  ně  vydávány  zvláštní  řády, 
z  nichž  nejdůležitějším  před  poslední  jich 
nyní  platnou  úpravou  byl  dvorní  řád  taxovní 
{fíojtaxordnung)  z  r.  1785  a  zemský  řád  ta- 
xovní z  r.  1786  (Lándertaxordnung),  Před- 
pisy řádů  těchto  nebyly  veřejně  vyhlášeny, 
následkem  čehož  strany,  jimž  taxy  byly  vy- 
měřovány, poukázány  byly  na  libovůli  úřadů 
vyměřujících.  Povahu  taxy  za  zvláštních 
oprávněni  měla  i  ar  r  ha  služební,  jež  původ 
svůj  vzala  r.  1713  a  jejíž  výnos  plynouti  měl 
zprvu  >pro  dote«  vídeňského  ústavu  bankov- 
ního {StadťBanco- Institutům),  arrhu  platiti 
měli  úřednici  a  sluhové  dvorští  při  úřadech 
jak  civilních,  tak  vojenských  a  při  úřadech 
na  těchto  závislých,  již  byli  pod  přísahou  a 
požívali  »ex  aerario*  služné  >adjutum€  neb 
výslužné  nejméně  500  zl.  ročně.  Pozdější 
úprava  stala  se  r.  1775,  1792  a  zrušena 
r.  1820. 

Četné  vady  předpisů  taxovních  vedly  k  to- 
mu, že  již  od  r.  1818  pomýšleno  na  reformu 
tax.  Obtíže  této  reformy  nejlépe  lze  si  před- 
staviti, uvážime-li,  že  nepřetržitě  tr5:ala  až 
do  r.  1840,  kdy  teprve  nastala  nová  úprava 
řádem  kolkovním  a  taxovnim  ze  dne 
27.  led.  1840  (podrobnosti  reformy  srv.Funk, 
Poplatek  z  převodů  majetkových  na  případ 
smrti).  Zákon  tento  upravil  pouze  taxy,  po- 
kud příslušely  úřadům  zeměpanským. 
Ony  taxy,  jež  plynuly  juridicentům  soukro- 
mým, zůstaly  i  nadále  v  platnosti  a  teprve 
sestátnění  veškeré  justice  a  správy  v  polo- 
vici XIX.  stol.  odstranilo  tyto  taxy  sou- 
kromé. Zákon  kolkovní  a  taxovní  dělí  se 
ve  dva  díly:  prvý  díl  zákona:  zákon  kol- 
kovní, upravuje  dávky  kolkem  vybírané,  mezi 
něž  pojaty  dřívější  taxy  za  zvláštní  výkony 
úřadů  zeměpanských,  díl  druhý:  zákon  ta- 
xovní upravil  jednotně  taxy  za  zvláštní  opráv- 
nění a  pouze  jedinou  taxu,  mající  povahu 
úplaty  za  zvláštní  úřední  výkon :  taxu  depo- 
sitní.  Prvý  díl  zákona  kolkovního  a  taxov- 
ního  byl  zrušen  zákonem  poplatkovým 
z  9.  ún.  1850  č.  50  ř.  z.,  naproti  tomu  zůstal 
druhý  díl  *zákon  taxovní*  (§  133  -  240  zák. 
kolk.  a  tax.)  nadále  v  platnosti  až  do  doby 


dnešní  a  tvoří  hlavni  pramen  nyní  platných 
tax.  Mimo  taxy  v  zákoně  taxovnim  uvedené 
shledáváme  se  jen  porůznu  se  zvláštními 
t-mi,  jež  po  vydání  zákona  taxovního  byly 
ponechány  (srv.  níže  t  loterní)  případně 
nové  byly  zavedeny  neb  upraveny. 

Nyní  platný  stav  zákonodárství  taxovního 
jeví  se  takto: 

A.  Předmětem  tax  podle  řádu  taxovního 
z  27.  led.  1840  (§  133—240)  jsou:  1.  země- 
panská  propůjčováni  milostí,  2.  propůjčováni 
služeb,  3.  obsazování  duchovních  benefícií, 
]  4.  propůjčování  privilegií,  5.  uděleni  různých 
oprávněni,  7.  uschováni  u  soudu  uložených 
statků.  Mimo  taxu  za  obsazováni  duchovních 
beneficií,  jež  nyní  zrušena  (zák.  z  13.  pros. 
1862  č.  89  ř.  z.)  a  nahrazena  poplatkem 
v  s.  p.  40  popi.  zákona  zmíněným,  a  některé 
nyní  zrušené  taxy  za  zeměpanské  propůjčo- 
vání milosti  (za  některé  úřady  čestné  a  t. 
inkolátní  a  indigenátní)  zůstaly  ostatní  taxy 
v  platnosti,  z  Čáiti  však  nově  upraveny.  Tak 
t.  depositní  cis.  patentem  z  26.  led.  1853 
č.  18  ř.  z.  a  poplatky  za  uděleni  privilegii 
zákonem  patentním  z  11.  led.  1897  c.  30  ř.  z. 

1.  K  taxám  za  zeměpanské  udíleni  milosti 
nyní  platným  náležejí:  1.  taxy  šlechtické, 
t.  j.  taxy  za  povýšeni  do  stavu  šlechtického, 
za  obnoveni  diplomů  šlechtických,  za  pro- 
půjčení predikátů  a  udělení  neb  obnoveni 
znaků.  Ža  .povýšení  do  stavu  Šlechtického 
platí  se  podle  různosti  stupně  různá  t  (za 
povýšeni  do  stavu  knížecího  25.200  K,  hra- 
běciho  12.600  K,  stavu  svobodných  pánů 
6300  K,  rytířského  3150  K  a  za  jednoduché 
šlechtictvi  2100  K;  ženy  platí  pouze  polovici 
těchto  tax).  Za  obnovení  diplomu  šlechtic- 
kého platí  se  pátý  díl  a  za  propůjčeni  prae- 
dikátu  desátý  díl  taxy  za  povýšeni  do  stavu 
šlechtického.  Pokud  se  týče  znaků,  prohlá- 
šeny za  poplatné:  spojeni  znaků  {unio  armo^ 
rum)y  zlepšení  znaku  {melioratio  armorum, 
t.  činí  desátý  díl  taxy,  odpovídající  šlech- 
tictvi  žadatelovu)  a  vyhotoveni  listiny  o  znaku 
potud,  pokud  děje  se  ve  prospěch  korporace 
neb  osoby  k  vedeni  znaku  neoprávněné  (t. 
210  K). 

2.  Taxy  řádové  platí  se  podle  předpisů 
příslušných  statut  řádových,  z  nichž  některé 
však  výslovně  od  placeni  tax  osvobozují. 
(Tak  řád  Františka  Josefa.  Některé  řády  vo- 
jenské a  civilní  osvobozeny  nejv.  rozh. 
z  1.  dub.  1901,  zejm.  vojenské  kříže  a  me- 
daille  záslužné  a  záslužné  kříže  a  medaili^ 
civilní,  řád  hvězdového  kříže  a  řád  Alžbětin.) 

3.  Taxy  za  udílení  hodností,  k  nimž  ná- 
leží hodnost  tajného  rady  (t.  12.600  K)  a  ko- 
mořího (t.  2100  K). 

I  4.  Taxy  za  uděleni  čestných  úřadů, 
z  nichž  dosud  stojí  v  platnosti  taxy  za  udí- 
lení jistých  úřadů  dvorských  (na  př.  Číšníka, 

'  truksasa). 

5.  Taxy  za  udělení  neb  potvrzeni 
čestných  titulů,  tak  titulu  rady  dvorního 
(i  1260  K)  neb  jakéhokoliv  titulu  rady,  na 
př.  stavebního,  zdravotního,  lesního,  komerč- 
ního, školního  (t.  315  K). 


Taxa. 


135 


II.  Taxám  za  propůjčeni  služeb,  jei 
▼yvinaly  se  ze  starái  dávky  obdobné  arrhy, 
podléhs^i  jen  deíinitivni  jmenováni  na  místa 
služebnu  s  nimiž  jest  spojen  požitek  ze  jmění 
státniho  neb  jemu  na  roven  postaveného 
fondu  veřejného.  Obnos  600  K  jest  od  daně 
sproátěn.  Ze  zbytku  systemisovaného  platu 
platí  se  při  prvém  jmenováni  t.  činící  tře- 
tinu platu,  při  nabyti  nového  platu  vyššího 
třetinu  rozdílu  mezi  platem  dřívějším  a  ny- 
nějším. Taxe  té  podléhá  i  propůjčeni  služeb 
vojenských  (důstojnici),  obnos  osvobozený 
čini  však  zde  1200  K  (nejv.  rozh.  z  23.  Čaa 
1878).  Od  taxy  jsou  osvobozeni  úředníci 
kabinetní  kanceláře,  ministeria  zahraničních 
záležitosti  (dv.  d.  z  12.  říj.  1840  č.  6592)  a 
ad  juta  konceptnich  praktikantů  (dv.  dekr. 
z  27.  ún.  1844  č.  6650).  T.  vvbírá  se  měsíční 
srážkou  z  příjmu  oprávněného  ve  12  lhůtách 
(§  223).  Zvláštní  předpisy  platí  pro  případy, 
kde  poživatel  platu  zemřel,  přešel  do  vý- 
služby neb  byl  propuštěn  před  tím,  než  celá 
srážka  mohla  býti  vykonána,  pak  §  186  násl. 

III.  Taxy  za  uděleni  privilegii.  Sem 
náležejí:  1. taxy  za  patenty  na  nové  vy- 
nálezy v  oboru  průmyslovém,  jež  nově 
upraveny  posléze  zák.  o  ochraně  vynálezů 
(patentním  zákonem)  z  11.  led.  1897  Č.  30 
ř.  z.  a  vyhláškou  min.  obchodu  a  financi  ze 
dne  21.  záři  1901  č.  158  ř.  z.  Podle  předpisů 
těchto  platí  se  nyní  zvláštní  poplatek 
ohlašovací  30  K  zároveň  s  ohláškou  pa- 
tentu a  mimo  to  podle  doby,  na  kterou  žádá 
se  za  ochranu  vynálezu,  poplatek  roční, 
tím  větší,  čím  delší  jest  doba  ochrany  (pro: 
1  rok  40  K,  2  roky  60  K,  3  r.  60  K,  4  r. 
80  K,  5  r.  100  K,  6  r.  120  K,  7  r.  160  K, 
8  r.  200  K,  9  r.  240  K,  10  r.  280  K,  11  r. 
360  K,  12  r.  440  K,  13  r.  620  K,  14  r.  600  K, 
16  r.  680  K).  Poplatky  tyto  platiti  se  mohou 
ročně  neb  pro  celou  dobu  ochrany  najednou. 
Za  patenty  dodatečně  dlužno  platiti  mimo 
poplatek  ohlašovací  pro  celou  dobu  plat- 
nosti roční  poplatek  jen  jednou  v  obnosu 
50  K.  Osobám  chudým  a  dělníkům  na  mzdu 
pracovní  omezeným  mohou  býti  poplatky 
posečkány,  případně  —  když  patent  počát- 
kem drahého  roku  zanikne  —  prominuty. 

2.  T.  za  udělení  privilegií  (nyní  kon- 
cessí  výn.  ze  4.  květ.  1849  č.  238  ř.  z.)  k  po- 
řádám trhů  výročních  a  týdenních. 
T.  čini  63  K  a  dlužno  ji  tolikráte  složiti, 
kolik  je  trhů  výročních  v  roce,  nek  týden- 
ních trhů  v  týdnu. 

3.  Taxu  za  udělení  privilegia  (nyni 
koncesse)  ke  zřízení  akciové  společ- 
nosti k  výhradnímu  provozováni  ob- 
chodu výdělečného  dlužno  platiti,  pokud 
není  předmětem  obchodu  nový  vynález 
v  oboru  průmyslu  a  tedy  nebvla  zaplacena 
t.  sub  2.  zmíněná;  čini  31  K  60  h  za  každý 
rok  koncesse. 

IV.  Taxy  za  různá  oprávnění.  Mimo 
taxu  za  připuštění  k  advokacii  nyni  zrušenou 
a  nahrazenou  dávkou  v  obnosu  20  K,  jež 
platí  se  kolky  při  zápisu  do  listiny  advokátní, 
a  mimo  taxu  za  připuštěni  za  oprávněného 


veřejného  agenta,  jež  přešlo  z  užívání,  náleží 
sem r  taxy  za  připuštění  k  notářství  (52  K 
50  h),  taxy  za  připuštěni  za  sensála  ^210  K, 
105  K  a  50  K),  poplatek  za  zanesení  zástupce 
patentního  do  příslušného  rejstříku  (200  K) 
a  za  zkoušku  z  práva  patentniho  (40  K) 
(zák.  patentní  z  11.  led.  1897  č.  30  ř.  z.)  a 
taxy  za  povoleni  ke  zřízení,  proměnění  neb 
rozšířeni  rodinných  íideikommissů  (§  212  a  si. 
zák.  tax.). 

V.  Taxy  za  uschováváni  statků  u  úřa- 
dů depos.  upraveny  nyní  cis.  pat.  z  26.  led. 
1853  č.  18  ř.  z.  a  cis.  nař.  z  12.  srp.  1858 
č.  151  ř.  z.  a  platí  se  z  předmětů,  jež  na  zá- 
kladě soudního  příkazu  u  úřadů  neb  pokla- 
den k  tomu  určených  se  uschovávají.  Po- 
platek řídi  se  buď  cenou  předmětu  a  dobou 
uschování  (při  zlatě,  špercích  a  papírech,  jež 
jsou  předmětem  oběhu),  neb  jen  dobou 
při  předmětech  jiných  (srv.  o  bližším  cit. 
cis.  aař.  z  12.  srp.  1858  č.  151  ř.  z.). 

B.  Mimo  taxy  v  řádě  taxovnim  uvedené 
jsou  ještě  některé  jiné  taxy,  upravené  zá- 
kony a  předpisy  speciálními.  Mimo  různé 
taxy  povahy  poplatků,  tak  taxy  zkušební, 
taxy  archivní  (pat.  z  11.  led.  1810\  taxy  ma- 
gistrátní (tak  v  Terstu  podle  zák.  z  3.  srp. 
1892  č.  23ř.  z.)  náležejí  sem  za  různá  opráv- 
nění tyto  taxy:  tax^  horní,  jež  vyvinuly  se 
historicky  z  dřívěišího  regálu  horního,  jako 
úplaty  za  oprávnění  k  dobýváni  minerálií  a 
za  státní  dozor  nad  doly.  K  nim  náležejí: 
poplatky  měrové,  roční  poplatky  za  pro- 
půjčení míry  dolové  (zák.  z  23.  květ.  1854 
č.  146  ř.  z.  §  215  si.  čini  8  K  podle  nař. 
z  29.  břez.  1866  č.  42  ř.  z.)  a  poplatky  ku- 
tací,  roční  poplatky  za  propůjčené  právo 
ke  kutání  (8  K,  §  3.  zák.  z  28.  dub.  1862 
č.  28  ř.  z.  a  nař.  z  29.  břez.  1866  č.  42  ř.  z.). 
Do  téže  kategorie  náleží  dále  t.  1  otěr  ní 
(podle  pat.  z  13.  břez.  1813  sb.  zák.  pol.  sv.  40 
s.  tr.  41  107o)  z  celého  obnosu,  jenž  loterii 
má  býti  dosažen  a  taxy  za  udělení  práv 
měšťanských  a  za  dobrovolné  přijetí  do 
svazku  domovského  (§  9  zák.  z  3.  pros.  1863 
č.  106  ř.  z.  a  §  9.  zák.  z  5.  pros.  1896  č.  222 
ř.  z.). 

Výkony  tax  podle  posledního  officiálniho 
sděleni  (>Mitteilungen  des  Finanzminist.* 
roč.  IX.  1903)  jeví  se  takto: 

rok  1901  rok  1903 

Taxy  za  země  panské 

udělení  milosti  .  .  12.672  K  13.349  K 
Taxy  služební  .  .  .  3,211.460  >  3,420.615  > 
Poplatky    patentní    a 

taxy  za  privilegia  .     784.917  »     968.793  > 
Taxy  za  různá  opráv- 
něni    5.169  »  4.624  » 

Taxy  depositní  .  .  1,066.725  >  1,038.295  > 
Veškeré  jiné  taxy  a 

túčtovatelnépřijmy         6.032  »         5.555  » 
Pokuty  peněžité  a  po- 
řádkové    ....  2.211  >  815  » 
Celkem  tedy  jeví  se  výnos  tax  r.  1901  ob- 
nosem 5,089.186  K,  r.  1902  5,452.046  K.  Na- 
proti  tomu  činily  výdaje  s  ukládáním  a  vybírá.* 
ním  spojené  r.  1901:  12.399  K,  r.  1902  8686  K, 


136 


Taxa  (vojenská). 


Literatura.  Funk,  Poplatek  z  převodů 
na  případ  smrti  dle  zák,  ze  dne  9.  února  1850 
č.  50  ř.  z.  a  jeho  dodatků  se  zřetelem  k  hi- 
storickému vývoji,  I.  díl  (Praha,  1902);  Kos- 
qrnski,  Untersuchungen  ttber  ein  System  des 
ošterr.  Gebůhrenrechtes  (»Finan  z- Archiv « 
XV.);  v.  Myrhách,  Taxen  (>Osterr.  Staats- 
wSrterbuch,  1,  vyd.) ;  Widmer,  Zur  Geschichte 
des  Stempel-  u.  GebUhrenwesens  in  Oesterr. 
(»Zft.  f.  Volksw.,  1897);  ze  spisů  starších 
zejm.:  Kremer,  ÉrOrterung  des  Stempel-  u 
Taxgesetzes  vom  27.  Janner  1840  (Vídeň, 
1840).  Funk, 

T.  vojenská  {Militdrtaxe),  t.  daň  branná 
{Wehrsteuer),  jest  nucená  dávka,  již  platiti 
jsou  povinny  osoby  vojenské  služby  spro- 
štěné,  případně  určiti  blizci  příbuzní  těchto 
osob.  Dávka  tato  má  povahu  daně  ve  vl.  sm. 
a  odůvodňuje  se  různé.  Nejobyčejněji  jako 
aequivalent  za  břemena  a  hospodářské  ztráty, 
jež  osoby  službou  povinné  trpí,  a  za  před- 
nosti, jež  osoby  službou  nepovinxé  násled- 
kem osvobozeni  od  služby  oproti  osobám 
službou  povinným  mají.  Tak  stalo  se  zákonem 
z  13.  čna  1880  č.  70  ř.  z.  (prov.  naříz.  výn. 
min.  zem.  obr.  a  min.  ůn.  z  20.  bř.  1881  č.  26 
ř.  z.  a  15.  bř.  1882  č.  44  ř.  z.).  Mimo  tento 
zákon  tvoří  zákonný  podklad  nyní  platných 
ustanoveni  o  taxe  voj.  či.  III.  zák.  z  27.  kv. 
1887  Č.  41  ř.  z.  o  nárocích  na  zaopatřeni 
vdov  a  sirotků  po  důstojnících  a  mužstvu, 
rozšířený  zák.  z  3.  dub  1891  č.  48  ř.  z.;  §  1. 
zák.  bran.  z  r.  1889.  Ku  placeni  taxy  voj. 
povinny  jsou  především  osoby  k  voj.  službě 
povinné,  jež  nedostály  povinnosti  vojenské 
buď  vůbec  (tak  ti,  kdo  vůbec  odvedeni  ne- 
byli) neb  ne  v  plném  rozsahu  (na  př.  kdo 
před  dokonáním  povinnosti  branné  byl  pro- 
puštěn pro  neschopnost  k  službě,  nezpůso- 
benou službou  vojenskou).  Povinnost  ku  pla- 
ceni vztahuje  se  v  prvém  případě  na  celou 
dobu  povinnosti  branné,  ve  druhém  na  ten 
počet  let,  po  který  služba  nebyla  vykonána 
(§  1-2). 

Moderní  badání  shledává  dávky  podobné 
jii  za  římského  krále  Servia  TuUia,  kdy  za- 
vedenou daní  ze  jmění  mělo  stíháno  býti 
jmění  osob  k  službě  válečné  nezpůsobilých. 
Výnos  —  aes  hordearium  —  Sloužiti  měl 
k  úhradě  potřeby  na  jízdu.  I  v  dobách  Kar- 
lovců  nalézáme  zvláštní  dávkv,  jež  platiti 
měly  osoby  ke  službě  vojenské  nezpůsobilé, 
a  udržely  se  i  později.  Vytvořením  vojenské 
ústavy  feudální  na  místo  vojska  národního 
vymizely  dávky  tyto  a  teprve  novověk  při- 
nesl je  opětně.  Tak  v  XVI.  stol.  ve  Francii 
taxe  du  ban  et  de  Varriere  ban,  Srv.  o  podrob- 
nostech historického  vývoje  Fr.  J.  Neumann, 
Die  Wehrsteuer  ve  »Finanz- Archive,  IV.  sv. 
V  době  dnešní  mají  dávky  tyto  Rakousko, 
Francie,  Virtembersko  (pode  jménem  Wehr- 
steuer)^ Bavorsko  ( Wehrgeld)^  Švýcarsko  (3/i- 
litárpflichtersati),  Portugalsko,  Rumunsko  a 
Srbsko. 

V  Rakousku  vytčeno  bylo  §  65.  zákona 
branného  z  5.  pros.  1868  č.  148  ř.  z.,  že  mají 
osoby,  jež  nemohly  vzaty  býti  ke  službě  vo- 


jenské, zapraviti  přiměřenou  taxu  voj.  na 
opatřeni  invalidů  vojenských.  Zpravidla  má 
osoba  službou  vojenskou  jinak  povinná  sama 
taxu  platiti,  mimo  to  vSak  nastává  i  povin- 
nost k  placeni  taxy  jejím  rodičům,  případné 
prarodičům  a  z  voli  tělům  (adoptantům)  ten- 
krát  a  na  ten  čas,  pokud  osoby  taxou  po- 
vinné nemají  jmění  a  příjmu  k  své  výživě 
dostatečného  a  pokud  jim  osobv  uvedené 
poskytuji  výhradně  neb  z  větší  časti  výživu. 
Povinnost  ascendentův  a  zvolitelů  nastupuje 
v  témž  pořadí,  ve  kterém  tito  jsou  povinni 
podle  obč.  zák.  k  poskytováni  výživy  dčtem» 
přip.  vnukům.  Povinnost  ku  placení  zaniká: 
1.  smrti  povinného;  2.  odchodem  v  poměr 
výše  sub  1.  a  2.  zmíněný;  3.  vystěhováním 
z  jednoho  obvodu  mocnářství  Rak.-Uh.  do 
druhého.  V  případě  tomto  pomine  však  po- 
vinnost jen  v  tom  obvodě  státním,  z  něhoi 
se  vystěhoval. 

T.  voj.  má  14  tříd:  nejvySší  200  K  ročně, 
nejnižší  2  K  roč.  Podle  které  třídy  t  zapra- 
vovati  se  má,  ustanoví  se  každý  rok  podle 
jmění,  výdělku  a  Čistého  příjmu  osoby  po- 
vinné, jakož  i  podle  předepsané  ji  povinnosti 
přímých  daní,  při  čemž  má  býti  pravidlem^ 
že  vyšetří  se  desátá  čásť  roční  povinnosti 
přímých  dani  a  za  základ  vyměřeni  vezme 
se  sazba  třídní,  části  této  nejbližší,  mimo- 
řádně může  však  povinnik  se  zřetelem  na 
jmění,  výdělek  a  čistý  příjem  vřazen  býti 
také  do  některé  třídy  vyšší  neb  nižši.  V  pří- 
padě, Že  běží  o  placeni  taxy  ascendenty, 
přip.  zvoliteli,  má  desátá  část  roční  povin- 
nosti daňové  děliti  se  ještě  počtem  dětí, 
přip.  vnuků,  o  které  povinnik  má  povinnost 
se  starati.  Daň  vyměřuje  se  ročně,  vŠak 
osoby,  jež  domáhají  se  pasů  na  cestu  do  ci- 
ziny, musí  zaplatiti  taxu  za  veškera  léta  plat- 
nosti pasu  napřed.  Vyměřovati  taxu  přísluší 
v  I.  instanci  zvláštní  kommissi,  záležející 
z  představeného  politického  úřadu  okresního 
jakožto  předsedy  a  ze  čtyř  členů,  z  nichŽ  dva 
volí  předseda  a  dva  výbory  okresní,  případně 
v  městech  se  zvláštním  statutem  měst.  rada. 
O  odvolání,  jež  dlužno  podati  do  30  dnů  po  . 
doručení,  rozhodne  politický  úřad  zemský. 
Další  odvoláni  jest  přípustné  k  ministeriu 
obrany  zemské,  však  jen  pro  případ,  že  ne- 
jsou obě  rozhodnutí  instanci  nižších  sou- 
hlasná. Z  užitku  taxy  vojenské,  která  jako 
každá  jiná  dávka  uvádí  se  v  ročním  rozpočte 
státním,  zřídí  se  nejprve  zvláštní  fond  —  vo- 
jenský fond  taxovní,  jejž  spravuje  mi- 
nistr financí.  Do  tohoto  fondu  dává  se  v  ze- 
mích předlitavských  z  hlavni  summy  mezi 
oběma  polovinami  říše  smluvené  ročních 
dvou  millionů  zlatých  částka  roční  podle 
poměru  kontingentu  rekrutního  každé  doby 
vycházející  kromě  úroků  přibylých.  Zbytek, 
který  po  srážce  této  roční  částky  z  užitku 
taxy  vojenské  vyjde,  pokládá  se  za  obecný 
příjem  státní  a  stát  vezme  na  se  povinnost 
podporovati  nuzné  rodiny  osob  mobilisova- 
ných. 

Nedostatky  nynějšího  zákona,  zejména  base, 
podle  níž  posud  t.  se  vyměřuje  (podle  po- 


Taxace  —  Taxil. 


137 


mérů  majetkových  a  výdélkových  a  čistého 
důchodu  poplatníkova  a  podle  předepsaných 
daní  pfímých),  byly  příčinou,  že  r.  1903  vláda 
předloiila  osnovu  nového  zákona  o  voj.  taxe 
tč.  1920  příl.  k  sten.  protok.  sněm.  poslán. 
XVIL  zas.).  Hlavní  principy  reformy  jsou: 
1.  ukládáni  taxy  podle  výše  dflchodů,  vza- 
tých za  základ  při  ukládání  osobni  daně 
z  příjmů  tak,  ie  t.  stoupati  má  progressivně 
podle  výše  těchto  dflchodův;  2.  osvobození 
existenčního  minima  v  částce  1200  K ;  3.  ná- 
hrada posavadní  náhradní  taxy  ascendentů 
taxou  ascendentni  {Ascendententaxe),  jež 
nastupovati  má  nikoliv  na  místo,  nýbrž 
vedle  voj.  taxy  descendentů  Čili  t.  zv.  taxy 
za  náhradu  službv  {Dienstersat\taxé),  T. 
ascendentni  říditi  ma  se  výši  příjmů  ascen- 
dentových  a  činiti  polovinu  sazeb  pro  taxu 
za  náhradu  služeb  stanovených. 

Literatura.  Cohn,DieMilitársteuer  (>Tttb. 
Zft.  f.  d.  g.  Staatsw.c,  1879);  t.,  Die  Wehr- 
steuer  (>Volk8w.  Aufsátze«,  1882);  Lesigang, 
Das  Wehrgeld  oder  die  Ausgleichbelastung 
der  nichtdienenden  Wehrpňichtigen  (>Iahr- 
bQcher  f.  Nat.-Oekon.  u.  Stat.«,  1879);  Neu- 
mann, Die  Wehrateuer  (»Finanz-Archiv«, 
1887);  Eheberg,  Wehrsteuer  (>Handw6rter- 
buch  der  Staatsw.c,  VI.  1894,  2.  vyd.,  VII. 
1901);  Schmidt,  Militártaxe  (>Oesterr.  Staats- 
w5rterbuch«,  1897);  Dosmond,  Le  prorata 
dans  rimp6t  du  sang  (Pař.,  1899);  Satzen- 
hofer,  Staatswehr  (Vid.,  1881);  Thierl,  Die 
Abgabe  des  Wehrdienstfreien  (>Zft.  f.Volksw., 
Soc.  Pol.  u.  Verw.«,  1892).  Funk. 

Taxaoo  (zlat),  odhad,  cenění,  oceňo- 
vání neb  odhadováni  slově  výkon,  kte- 
rým lze  stanoviti  přibližnou  cenu,  jakou  má 
nějaká  věc.  Takový  odhad  děje  se  při  vy- 
vlastňováni  v  polním  a  lesním  hospodářství 
(určováni  b  o  ni  ty  půdy,  v.  t.),  při  exekuč- 
ních prodejích  (viz  Odhad  exekuční)  atd. 

Taxaoeae,  bot,  viz  Jehličnaté. 

Tftxametr  viz  Hodometr. 

Taziarohos  zván  u  Řeků  náčelník  taxe, 
t  j.  velitel  většího  neb  menšího  oddílu  vo- 
jenského. V  Athénách  sluli  tak  náčelníci  de- 
síti tax  (Tcf$eiff),  v  něž  dělila  se  občanská  pě- 
chota. Byli  voleni  ročně  cheirotonii,  po  jed- 
nom z  každé  fyly.  Podporovali  stratégy  v  je- 
jich pracích  vojenských,  administrativních  a 
soudnických,  ve  válce  pak  byli  někdy  přibí- 
ráni i  do  rady  vojenské.  Doma  obstarávali 
pod  vedením  stratégů  zejména  mobilisování 
a  rozřazování  mužstva  branného  i  byli  též 
účastni  při  zdělávání  seznamu  občanů  služ- 
bou vojenskou  povinných.  Srv.  SchOmann, 
Gricch.  AlterthQmer  !•  469  a  si.  RN. 

Taxidefty  zvláštní  rod  amerického  jezevce. 
Má  tělo  zploštělé,  drápy  veliké,  oči  malé, 
barvu  srsti  černá vou,  šedě  a  bíle  prokveta- 
lou,  na  hlavě  středem  táhne  se  bílý  pruh. 
Jezevec  severoamerický  (T.  americana)  noč- 
ním způsobem  Života  podobá  se  našemu,  jest 
plachý,  skrývá  se  v  děrách  po  psounu  pré- 
riovém, živi,se  malými  ssavci,  hmyzem,  vejci 
i  medem.  Útočí-li  se  naň,  bráni  se  zuřivě 
Lov  naň  dříve  v  Sev.  Americe  pro  zábavu 


se  provozoval,  dnes  slouží  jen  koŽka  a  chlupy 
na  štětce.  Na  horním  Missouri  a  přítocích 
jeho  bývá  tak  hojný,  že  nory  jeho  jezdcQm 
stávají  se  nebezpečnými.  BŠe. 

Tazldermie  (z  řec.  Tof^t^,  úprava,  a  Ség^La, 
kůže)  zove  se  uměni  dáti  kůži  větších  zvířat  vy- 
cpáním tvar,  jaký  zvíře,  z  něhož  kůže  pochází, 
mělo  za  živa  (zóoplastika).  T.  vedle  v  y  c  p  á  v  á  n  i 
zahrnuje  též  uměl  os  t  v  konservováni  ce- 
lých zvířat,  ať  v  tekutinách,  sušením,  na- 
pínáním, skeletováním  a  v  úpravě  nižších 
zvířat  Osoby  t-ii  vykonávající  zovou  se 
praeparátory  neb  konservátory.  Jakož 
přírodopis  nespokojuje  se  již  pouhou  starou 
systematikou,  nýbrž  obraci  zřetel  více  k  bio- 
logii, usnadněným  cestováním  a  pozorová- 
ním zvířat  v  zooL.  zahradách,  vydatnou  po- 
můckou momentní  fotografíe,  která  zachycuje 
ve  dne  i  v  noci,  v  poušti  i  v  pralese  obraz 
Živých  zvířat,  —  kladou  se  i  na  t-ii  požadavky 
větši  a  větší.  Vedle  přesného  obrazu  jedinců 
t.  hledí  podati  celé  scény  z  rodinného  života 
ssavců,  líhnutí  ptáka  na  hnízdě,  vývoje  hmyzu 
a  pod.  Nejstarší  způsob  t  jest  původu  fran- 
couzského; dráty  okončinami  prostrčené  spo- 
jovány v  těle,  jež  koudelí,  senem  a  pod.  se 
docpávalo.  Tvar  zvířete  jen  náhodou  se  po- 
dařil; stará  vyobrazení  v  knihách  okazuji  nej- 
lépe nedostatky  tohoto  zp&sobu,  jsouce  po- 
řízenv  podle  pouhých  vycpanin  zvířat.  Zdo- 
konalená methoda  zakládá  se  na  tom,  že 
podle  staženého  zvířete  postaví  se  model, 
pevněji  a  přirozeněji  pořízený,  u  větších  celé 
lešení  neb  kostra  ze  železa  a  dřeva,  kol  nichž 
obtáčí  se  sláma  a  seno.  Vzácnější  lebka 
s  chrupem,  která  má  mnohdy  vědeckou  cenu 
větší  nežli  celé  zvíře,  odleje  se  v  sádře;  do- 
cpávání  a  modelování  ostatní  záleží  na  umě- 
losti  praeparátorově.  Druhdy  užívá  se  i  ra- 
šelin^  k  vycpávání,  která  zamlouvá  se  leh- 
kosti a  plastičností.  Ku  přesným  anatomickým 
poměrům  v  řádném  napodobení  přihlíží  zvlášť 
methoda  Martinova  (Praxis  der  Naturge- 
schichte  u.  Museologie,  1870);  obrysy  umě- 
lého těla  před  přetažením  kozí  vyrobeny 
jsou  z  lehké  hlíny  plastické,  čímž  se  zamezí, 
aby  kůže  nesesýchala  a  formy  ostře  se  za- 
chovaly. Pro  t-ii  není  zvláštních  škol,  nic- 
méně vynikli  u  nás  někteří  mistři  t.,  jako 
Špatný  v  Ohradě  u  Hluboké,  Lokay  a  Kal- 
kus  v  Praze,  u  nichž  vychována  celá  řada  do- 
brých praeparátorů  mladších.  Bše. 

TaJdl  Leo,  vlastně  Jogand-Pagés,  žur- 
nalista franc.  (♦  1854),  byl  vychován  v  jesuit- 
ské koUeji,  později  (1872)  psal   do  různých 
radikálních  listův  a  to  již  pode  jménem  T., 
založil   četné   spolky   svobodných   myslitelů 
a  konečně  sám  řídil  časopis  >AnticléricaU. 
R.  1881  vydal  spis  Les  amours  secrétes  de  Pie  IX, 
\  Náhle  však  r.  1884,  po  vydání  bully  papežské 
;  proti  svobodným  zednářům,  T.  prohlásil  se 
I  veřejně  za  hříšníka,   vyprosil  si   od  papež- 
I  ského  nuntia  absoluci  a  počal  tiskem  vystu- 
I  povati  proti  svobodným  zednářům  spisy  jako: 
I  Révélations  complétes  sur  la  francma^onnerie 
!  ÍPař.,   1886—86,    4  sv.);    Le  diable  au  XI Xe 
siécle  (spolu vydavatel  dr.  Bataille  pseud.  Karl 


138 


Taxineae  —  Taxus. 


Hacks);  Le  diable  et  la  révoluťton\  Adriano 
Lemmi^  chef  iupréme  des  Franc^Maqons  (spolu- 
yydavatel  Margiotta)  a  j.  Potom  vstoupil  ve 
spojeni  8  jakousi  miss  Diana  Vaughan, 
nerá  se  vydávala  za  bývalou  služebnici  ďábla 
zvaného  Bitru.  V  katolických  kruzích  až  na 
některé  výjimky  tato  odhaleni  byla  přijata 
velice  příznivě,  tak  na  př.  na  sjezde  proti- 
zednářském  v  Tridentě  (1896);  miss  Vaugha- 
nové  dostalo  se  r.  1895  dokonce  papežského 
požehnání.  Tu  však  k  velikému  překvapeni 
T.  22.  dub.  1897  svá  odhalení  prohlásil  za 

f>odvod  a  mystifikaci.  Viz  o  tom  Gerber 
Gruber),  Leo  T-s  Palladismus-Roman  (Berl., 
1897,  3  d.);  t,  Aberglaube  und  Unglaube  (t., 
1897);  Rieks,  Leo  XlIL  und  der  Satanskult 
(t.,  1897);  Schell,  Der  Katolicismus  als  Prin- 
cip des  Fortschritts  (Vircpurk,  1899). 

Tazineae,  bot,  viz  Jehličnaté. 

Tazlnomle  (z  řec),  t.  j.  systematika,  sou- 
stava, zvi.  soustava  ústrojenců;  viz  Sou- 
stava rostlinná  i  živočišná. 

Tftzis,  řec.  (lat.  repo$itió),  slově  vpraveni 
útroby,  jež  jest  obsahem  kýly  ^v.  t.),  zpět 
do  dutiny  břišní.  Starší  lékaři  hájili  mínění, 
že  třeba  počínati  si  při  tom  usilovně  a  co 
možná  dlouho.  Nym'  víme,  že  jest  si  při  tom 
počínati  šetrně  a  krátce. 

Ode  dávna  snažili  se  lékaři  t.  usnadniti 
(pijavkami  na  kýlu,  projímadly,  davidly  atd., 
kterýchžto  pomůcek  nyní  se  iiž  neužívá).  Za 
to  horké  koupele  neb  obklady,  klystéry  ča- 
sem vydatně  t.  podporují.  Aby  se  dosáhlo 
smrŠtěni  tkaní  napiatých  a  tím  zmenšilo  pře- 
krvení, zkoušeny  i  studené  lázně,  obklady 
a  sprchy  na  kýlu,  časem  a  úspěchem.  Stejně 
mají  působiti  sprchy  aetherem  nebo  potíráni 
kýly  chomáčkem  vaty  s  aetherem,  nebo  po- 
kapáváni  kýly  aetherem.  Odpařující  se  kapalina 
ke  změně  skupenství  potřebuje  tepla,  jež 
odnímá  tkáni,  která  se  tím  ochlazuje,  od- 
krevňuje  (stažením  cev  z  chladu)  a  t.  se  tak 
usnadňuje. 

T.  není  výkon  lhostejný  a  smí  ji  prováděti 
jenom  znalý  lékař.  B^la-li  prováděna  ne- 
opatrně, muže  vak  kýlni  se  protrhnouti,  cévy 
podkožní  pohmožditi  (podlitiny  atd.  to  do- 
kazuji), nastati  zánět,  hnisání  tícaně  vaku,  ba 
až  i  zesnétivění  obsahu,  což  jsou  změny  ne- 
jednou osudné.  Může  také  se  státi,  že  t.  je 
zdánlivá;  útroby  byly  vtlačeny  do  nějakého 
prostoru  mimo  vak  kýl  ni,  nikoli  však  do  du- 
tiny břišní  zpět,  což  se  prozrazuje  tím,  že 
příznaky  uskřinutí  kýly  trvají  dále.  Je-li  kýla 
8  kýlnim  vakem  srostlá,  ovšem  t.  neprová- 
díme, leda  že  hledíme  vpraviti  část  naposled 
vyhřezlou  a  ještě  nepřirostlou. 

Zanícená  kýla  vyžaduje  zvláštního  ošetření; 
uskřinutá  kýla  nevpravitelná,  t.  j.  taková,  kde 
odbornými  výkony  nelze  t.  provésti,  vyža- 
duje operace.  Pnrk, 

Taxis  (řec),  šik  bitevní,  potom  větší  neb 
menší  oddělení  vojska.  V  Athénách  zvala  se 
t.  čásf  pěšího  vojska  (hoplitů  či  těžkooděnců), 
kterouž  postaviti  musila  každá  z  desíti  fyl. 
Na  počátku  války  peloponnéské  veškerenstvo 
hoplitů  athénských  činilo  13.000  mužů.   Tím 


by  připadalo  na  jednu  taxi  či  fylu  1300  muŽů. 
Ale  častěji  byl  počet  ten  menší,  ježto  jen 
čásf  branného  občanstva  do  zbraně  byla  vo- 
lána. Taxe  dělily  se  v  několik  lochu,  jimž 
v  čele  stáli  lochagové.  Srv.  SchOmann,  Griech. 
AlterthUmer  !♦  462.  RN. 

Taads  viz  Thurn  a  Taxis. 

Tazodleae,  bot.,  viz  Jehličnaté. 

Tftzodinm  (z  taxus,  tis)  Rich.,  tisovec 
(něm.  Sump/'  n.  Eibencypret$e\  rod  rostlin 
jehličnatých  z  čel.  Taxodineae,  známý  jako 
mohutný  strom  jehlic  světle  zelených,  na 
krátkých  rozhách  dvouřade  velmi  sblížených 
a  s  t;^miž  na  podzim  n.  z  jara  v  celku  opa- 
dávajících. Květy  jsou  Idomé  a  šiSky,  oje- 
dinělé na  konci  krátkých  rozeh,  neveliké, 
s  mnohými  šupinami  střechovitými,  excen- 
tricky štítovitými  a  po  hořením  kraji  vroub- 
kovanými,  které  od  vřetene  posléze  se  od- 
dělují. Za  každou  jsou  obyčejně  2  ostře 
3hraná  semena.  T.  má  pouze  2  druhy:  T. 
distichum  Rich.  a  T.  mexicanum  Carr.  —  T. 
dist,f  t.  dvojřadý  (něm.  Virginische  SumpJ' 
expresse)^  obývá  východní  a  jižní  státy  Sev. 
Ameriky,  zvláště  bažiny  a  břehy  říční,  do- 
sahuje až  40  m  výšky  a  při  zemi  téměř  10  m 
v  objemu.  Dříví  jeho,  zv.  bílé  cedrové, 
jest  husté,  ohebné,  lehké  a  zvláště  pro  vodní 
práce  schopnější  dubového,  oplývajíc  jako 
i  ostatní  Části  pryskyřici  a  terpentinem.  Proto 
užívá  se  listů,  šišek  i  semen  také  v  lékařství. 
Z  kořenových  bakulí  upravují  se  včelíny. 
T.  d,  pěstuje  se  v  četných  odrůdách,  na  př. 
nanum,  pendulum,  pyramidale  a  v.  j.  i  v  Kvropě, 
kdež  bylo  valně  rozšířeno  jiŽ  v  době  miocenní 
(T.  ťř.  miocenum  Heer).  T.  mexicanum  Carr., 
t.  mexický  (něm.  mexikanische  Sumpf- 
expresse),  skládá  tam  v  pohořích  od  1600 
až  2300  m  vysokých  leckdes  rozsáhlé  lesy 
s  jednotlivými  kmeny  prastarými,  z  nichž  je- 
den z  okolí  hlavního  města  Oaxaky  zvaný 
cypřiš  Montezumova  odhaduje  se  podle 
stáří  na  6000  let.  I  tento  druh  jest  v  ně- 
kolika odrůdách  v  Evropě  oblíbeným  stro- 
mem sadovém.  —  U  dendrologů  uváděný 
čínský  dr.  T.  heterophyllum  Brogn.  {Glypto- 
strohus  Endl.)  jest  domněle  kulturní  formou 
od  T,  distichum  Rich.,  od  něhož  k  onomu 
pozorovány  byly  přechody.  Děd, 

Tftzus,  tis  (něm.  Eibe),  rostl,  rod  čeledi 
tiso vitých  {Taxaceae)  vyznačuje  se  květy 
2domými;  tyčinky  mají  5-8 prašných  pytlíčků; 
samicí  květ  skládá  se  z  jediného  vajíčka  pří- 
mého, číškovitým  obalem  částečně  uzavře- 
ného, pod  nímž  nacházejí  se  šupinovité  li- 
steny. Z  vajíčka  po  zúrodnění  vzniká  semeno, 
obalené  bobulovitým  míškem  nahoře  otevře- 
ným. Druhy  T.  jsou  si  značně  podobny. 
U  nás  nejznámější  jest  T.  haccata  L.,  t.  čer- 
vený, silný  keř  neb  řidčeji  strom,  6— 9  m 
vys.,  s  rovnovážnými  větvemi,  porostlými  ve 
2  řadách  Čárkovitými,  špičatými,  na  líci  leskle 
tmavozelenými,  vezpod  mdle  žlutavozelenými 
(na  rozdíl  od  podobných  listů  jedle:  bez 
2  bílých  čar  na  rubu!;,  jehlicovitými  listy. 
Květy  na  úžlabních  větévkách  konečné.  Míšek 
{arillus)  semenný  na  konci  1.  roku  šCavnatý, 


Tay  —  Taylor. 


139 


šarlatově  červený,  podobný  bobuli  nahoře 
otevřené.  T.  zvolna  roste  a  proto  dosahuje 
často  vysokého  stáři,  může  býti  až  2000  let 
starý.  Dříve  skládal  celé  lesy  v  Evropě  stř. 
a  již.,  Alžírsku,  Malé  Asii  až  po  Himaláje  a 
Poamufi.  V  Čechách  zjištěny  bývalé  lesy 
tisové  zvláště  u  Prahv  (rokle  za  Davli)  i  mnohé 
zbytky  na  lesnatých  úbočích  v  různých  částech 
Čech  i  Moravy  (za  zdi  hradu  Pernštýna  u  Nov. 
Města  přes  1000  let  starý).  Mimo  to  častěji 
sásí  se  nyní  v  sadech.  Šedohnědá  kůra  od- 
lapnje  se  periodicky  jako  u  platanu.  Hu- 
stjini  větvemi  často  zahradníci  zakrývají 
prázdné  zdi,  a  poněvadž  dobře  snese  i  oře- 
zání, používá  se  ho  k  děláni  plotů,  loubi  a  j. 
Za  doby  Ludvika  XIV.  v  zahradách  býval  T. 
k  rozmanitým  ozdobným  podobám  přistřiho- 
ván.  Také  hojně  pěstuje  se  jeho  odrůda 
s  listy  žlutě  pruhovanými  (var,  ýoliis  aureis 
variegatis)  jako  okrasná  rostlina.  Červeně 
hnědé  dřevo  vyznamenává  se  těžkostí,  tu- 
hosti a  pevností  a  pro  tyto  vlastnosti  vy- 
hledáváno jest  od  truhlářů,  soustružnikův  a 
fesbářů,  zvláště  ve  Švýcarsku  (zde  nazývají 
je  Eihol(j  zhotovují  z  něho  rozmanité,  drobné 
předměty  ozdobné:  kamzíky,  mvsUvce,  vid- 
ličky, nože  a  pod.  Dřevo  tisové,  napuštěné 
černou  barvou,  stěží  rozezná  se  od  ebeno- 
vého. Plody  (zvláště  jejich  masitý  obal),  které 
dřivé  pokládány  byly  za  jedovaté,  jsou  ne- 
škodné. Mladé  listnaté  větve  však,  jež  dříve 
bývaly  ofiicinální  (ýolia  taxi\  obsahující 
ostrou,  narkotickou  součástku,  jsou  jedovaté 
a  zvláště  tak  působí  u  dobytka,  což  bylo 
dokázáno  dostatečně  pokusy  a  zkušenostmi. 
Plutarch  vypravuje,  že  kouř  ze  dřeva  usmr- 
covai  kočky;  Strabo  zase,  že  Gallové  ostři 
u  kopí  svých  otravovali  šťávou  tisovou.  Po- 
dle Ďioskorida  byly  plody  ptactvu  jedovaté, 
podle  jiných  kořeny  rybám.  Řekové  nazývali 
T.  aiUla^,  Nyní  roste  i.  v  Řecku  jen  skrovně 
v  pohořích  a  nevysazuje  se  iako  u  nás  v  le- 
sích pro  zdlouhavý  vzrůst.  Plinius  a  Diosko- 
rídés  nazývají  ho  stromem  smrti;  kdo  prý 
se  zdrží  delší  dobu  v  jeho  stínu,  vydává  se 
v  nebezpečí  života.  Při  slavnostech  smuteč- 
ních používáno  tisu  v  dávných  dobách  a 
staří  básníci  přesadili  tento  strom  do  tma- 
vých stínů  podsvětí,  fúrie. měly  pochodně 
ze  dřeva  jeho.  V  Eleusině  kněží  věnčili  se 
myrtou  a  větvemi  tisu.  T.  canadensis  {T.  bac. 
par.  minor)  roste  v  Se  v.  Americe.         Vm, 

Tay  [té],  největší  skotská  řeka  v  Perth- 
shiru  pramenící  se  pode  jménem  Do  chart 
blíže  východní  hran.  Argyllshiru,  protéká 
Loch  T.,  23  km  dlouhý  a  1—18  km  široký. 
Teče  pak  směrem  sv.  tvoříc  krásný  vodopád 
a  Monesu,  načež  obrací  se  k  jv.  a  vstupuje 
do  požehnaného  Strathmore.  Při  svém  ústí 
tvoří  39  km  dl,  Firth  of  T.,  který  usnadňuje 
mořským  lodím,  že  mohou  v  době  přílivu 
doplouti  až  do  Perthu.  Hlavní  přítoky  jsou 
Tummel  zesílený  řekou  Garry  a  Isla  s  pravá  a 
Earn  s  leva.  Přes  ústí  vede  z  Dundee  3214  m 
dlouhý  most, zbudovaný  na  místě  starého,  jenž 
r.  1879  se  sřítil.  Široký  je  18  3  m  a  pne  se  ve 
výši  23*5  m  nad  průměrným  stavem  vody. 


Tftygeté,  podle  řecké  báje  jedna  z  Pleiad, 
dcera  Atlantova,  po  níž  nazváno  pohoří  Tay- 

fretos  v  Lakónsku,  věnovala  prý  Artemidě 
aň  zlatorohou,  již  pak  Héraklés  pronásledo- 
val, aneb  sama  od  bohyně  v  laň  proměněna, 
když  Zevovi  porodila  syna  Lakedaimona.  klk. 

Taygeton,  nejvyšší  pohoří  v  Lakónii. 

Taylor  [térr]:  1)  T.  Brook,  mathematik 
angl.  (♦  1686  v  Edmontonu  —  f  1731  v  Bi- 
fronsu).  Vyniknuv  záhy  na  kolleji  cambridge- 
ské, stal  se  jedním  z  nejhorlivějších  stou- 
penců Newtonových  v  příčině  počtu  diffe- 
renciálniho.  R.  1712  stal  se  členem,  r.  1714 
sekretářem  Král.  společnosti  londýnské,  v  je- 
jíchž spisech  uveřejnil :  Treatise  on  the  centre 
of  oscillation  (1708).  Později  vydal  New  prin- 
ciples  oj  linear  perspectťve  (17 19).  Hlavni  jeho 
dilo  jest:  Methodut  incrementorum  directa  et 
inversa  (1716),  jehož  první  část  obsahuje 
theorii  »inkrementů«,  t.  j.  přírůstků  veličin 
proměnných,  druhá  pak  jedná  o  užití  této 
nauky  k  řešení  některých  úloh  mathematické 
fysiky.  Ve  spise  tomto  vyvozena  téŽ  důležitá 
poučka  T-ova  (v.  t.).  Methoda  T-ova  namí- 
řena byla  proti  Leibnizovi  a  J.  Bernoulliovi, 
z  čehož  vznikla  polemika  dosti  ostrá,  ale  pro 
vědu  cenná.  Sd. 

2)  T.  John,  klass.  filolog  angl.  (♦  1703  — 
1 1766).  K.  1732  stal  se  bibliotékařem  v  Cam- 
bridgei,  r.  1737  kanovníkem  u  sv.  Pavla  v  Lon- 
dýne. Vynikl  kritickými  pracemi  k  řec.  řeč- 
níkům. Vydal:  Lysia  (s  lat.  překladem;  Lond., 
1739);  Démosthenovu  řeč  proti  Leptinovi  (1741); 
Aischina,  Deinarcha  a  Démosthena  (1748, 1767). 

8)  T.  Thomas,  klass.  filolog  angl.  (*  1768 
v  Londýně  -  f  1835  ve  Walwortíiu).  Stu- 
doval na  universitě  londýnské  klass.  jazyky, 
chemii  a  mathematiku  a  vstoupil  pak  jako 
pisař  do  jistého  bankovního  závodu,  pak  stal 
se  příručím  sekretáře  společnosti  pro  zve- 
lebeni umění,  průmyslu  a  obchodu.  T.  pře- 
ložil do  angličiny  spisy  Aristotelovy,  Plató- 
novy a  mnohých  Novoplatónovců ;  náklad 
hradili  vévoda  Norfolský  a  jiní  příznivci  stu- 
dií klassických.  Mimo  to  sepsal:  Elements 
of  a  new  method  of  reasoning  in  geometry 
(Londýn,  1780);  On  the  Eleusinian  and  Bacchic 
mysteries  (t.,  1788);  Dissertation  on  the  philo- 
$ophx  of  Aristotle  (t.,  1812)  a  Theoretic  arith- 
metic  in  three  book$  (t.,  1816). 

4)  T,  Zachary,  dvanáctý  president  Spoj. 
Obcí  sev.-amer.  (♦  1784  v  Orange  County 
[Virginia]  —  f  1850  ve  Washingtonu).  Vstoupil 
do  vojska  spojeneckého  a  účastnil  se  r.  1812 
bojů  proti  Indiánům  ve  Fort  Harrison  na 
řece  Wabash.  Postupoval  až  na  plukovníka 
r.  1832  a  bojoval  proti  ind.  pohlaváru  Black 
Hawkovi  i  r.  1836  proti  Indiánům  ve  Floridě, 
jež  porazil  u  Okeehobee  25.  pros.  1837. 
V  1. 1838—40  měl  vedeni  ve  Floridě  jakožto 
brigádník,  potom  byl  velitelem  prvního  vo- 
jenského departementu  Louisiana,  Mississippi 
a  Alabama;  r.  1845  velel  okkapačni  armádě 
v  Texasu.  Ve  válce  s  Mexikem  přešel  r.  1846 
Rio  Grande  a  dobyl  v  květnu  Matamoros  a. 
v  záři  Monterey.  Odtud  v  listopadu  pro  ne* 
dostatek  prostředků  táhl  zpět  do  Saltilla,  a\^ 


140 


Taylor. 


v  únoru  r.  1847  dobyl  se  svými  6000  muži 
skvělého  vítězství  u  Buena- Vista  nad  armá- 
dou 20.000  mužů,  již  velel  Santa  Anna.  Pro 
tyto  úspěchy  nabyl  veliké  popularity,  tak  že 
byl  1.  čna  1848  prohlášen  od  whigů  za  kan- 
didáta na  presidentstvi  republiky  a  7.  list. 
potom  zvolen.  Presidentstvi  nastoupil  4.  bř. 
1849,  ale  zemřel  brzo  potom  9.  čce  1850. 
Vláda  jeho  vynikala  vzácnou  nestrannosti. 
Srv.  Fry  and  Conrad,  T.  (Filad.,  1848);  Frost. 
T.  (New  York,  1848);  Howard,  General  T. 
(t.,  1892). 

6)  T.  Isidore  Justin  Severin,  franc. 
spis.  a  kreslíř  (♦  1789  v  Brusselu  —  f  ^^79 
v  Paříži).  Vzdělával  se  v  kreslení  u  Suvéa 
a  v  18.  roce  počal  pracovati  v  tom  oboru 
pro  knihkupectví.  R.  1811  konal  studijní  cesty 
po  střední  Evropě  a  vrátiv  se  r.  1813  do 
Francie,  kde  jeho  otec,  rodem  Angličan,  byl 
naturalisován,  vstoupil  do  nár.  obrany,  po 
restauraci  do  král.  gardy.  R.  1823  účastnil  se 
ještě  výpravy  do  Španělska  pod  Orseyem, 
ale  potom  vystoupil  z  vojska  a  stal  se  král. 
kommissařem  při  Théátre  Fran^ais  v  Paříži. 
Za  jeho  kresby  dostalo  se  mu  r.  1827  zlaté 
medaille  a  horlivě  se  přičinil  o  získáni  a  do- 
pravu Luxorských  obelisků  do  Paříže.  Mimo 
to  byl  poslán  do  Madridu,  aby  tam  zakoupil 
díla  Španělských  mistrů  pro  krále  a  r.  1838 

Í"  měno  ván  gener.  inspektorem  krásnech  umění. 
*otom  konal  veliké  cesty  po  zemích  jižních 
a  východních;  cesty  své  i  dřívější  popsal  ve 
Voyagt  pittoresque  en  Espagne,  en  Portugal 
et  sur  la  cóte  ďAfrique,  de  Tanger  a  Tétouan 
(Pař.,  1826—32,  3  sv.);  La  Sýrie,  V  Egypte, 
la  PaJéstine  et  la  Judée  (t,  1835—39,  3  sv.); 
Pélerinage  á  Jerusalem  (t.,  1841);  Voyage 
en  Suisse,  en  Itálie,  en  Grece,  en  Angleterre, 
en  Allemagne  (t.,  1843);  I^s  Pyrénées  (t., 
1843).  Hlavní  jeho  dílo  jest:  Voyages  pitto- 
resques  et  romantiquet  de  Vancienne  France 
(t.,  1820—63,  24  sv.  s  lithogr.  rytinami)  s  dě- 
jinami starých  uměleckých  památek  fran- 
couzských. 

6)  T.  Sarah  viz  Austin  2). 

7)  T.  Henry,  angl.  básník  (♦  1800  v  Bishop- 
Middlehamu  v  hrab.  Durhamu  —  t  1886 
v  Bournemouthu).  Byl  ve  službách  minister- 
stva kolonií  a  r.  1873  povýšen  na  rytíře.  Na- 
psal: drama  haac  Comnenus  (1%T1)\  obsáhlou 
dvoudilnou  tragédii  Philip  van  Artevelde  (1829 
a  později),  hlavni  svoje  dílo,  jež  sám  nazval 
>historickým  románem  v  dramatické  a  rhyth- 
raické  formě«;  Edwin  the  ýair  ^1842);  The 
virgin  widow  (1860)  a  St,  Clements  eve  (1862); 
mimo  to  The  statesman  (1836)  a  poesie:  The 
eve  of  the  conquest,  and  other  poems  (1847); 
A  Sicilian  summer,  and  minor  poems  (1868) 
a  j.  Sebrané  jeho  spisy  Works  vyšly  1877 
až  1878  v  6  sv.,  Autobiography  1885  ve  2  sv. 
Correspondence  of  H.  T.  vydal  1888  Dow- 
den. 

8)  T.  Tom,  dramatik  a  humorista  angl. 
(♦  1817  v  Sunderlandu  —  f  1880  v  Londýně), 
átudoval  v  Glasgowě  a  Cambridgei  práva, 
stal  se  fellowem  na  Trinity  Coílege,  pak 
r.  1844  byl  professorem  angl.  řeči  a  litera- 


tury na  University  College  v  Londýně.  Za 
krátko  však  přešel  k  advokacii,  byl  r.  1850 
pomocným  sekretářem,  r.  1854  sekretářem 
ve  zdravotnickém  úřadě,  kde  napsal  Lectures 
on  sanitary  law.  Před  tím  jiŽ,  počátkem  let 
čtyřicátých,  upozornil  na  sebe  veselohrou 
Nině  points  of  the  law  a  činohrou  Tlie  vicar 
of  Wakefield,  potom  pak  napsal  asi  100  kusů, 
dílem  originálů,  dílem  překladů  neb  kusů 
zpracovaných;  nejlepší  jsou  jeho  veselohry 
a  občanské  drama,  jako:  Still  waters  run 
deep\  An  unequal  match;  The  contested  election; 
Retribution;  The  fooVs  revenge;  Masks  and 
faces\  The  tickeťóf-leave  man\  Clancarty; 
Twixt  axe  and  crown]  Joan  oý  Are;  Anně 
Boleyn;  New  men  and  old  acres;  7%e  Overland 
routě  a  j.  VI,  1874—80  T.  redigoval  >Punch< 
a  vydával  životopisy  angl.  umělců,  jako:  Li/e 
of  the  painter  Haydon  (1853,  3  sv.);  Auto- 
biographical  recoUections  of  the  painter  R.  C. 
Leslie  (1859,  2  sv.);  Life  and  times  of  Sir 
Joshua  Reynolds  (počal  Leslie,  dokončil  T. 
1865)  a  Catalogue  of  the  works  of  Sir  Joshua 
Reynolds  (Lond.,  1869).  Do  >Punche«  napsal 
T.  mnoho  humoristických  věcí  a  jako  umě- 
lecký referent  deníku  >Times«  měl  daleko- 
sáhlý vliv.  Některé  z  jeho  kusů  posud  udr- 
žely se  na  jevišti. 

9)  T.  Ba  yard,  americký  cestovatel,  spiso- 
vatel a  básník  (♦  1825  v  Pennsylvanii  — 
t  1878).  Byl  s  počátku  knihtiskařem,  ale  ve- 
dle toho  všímal  si  pilně  literatury  a  uměni, 
načež  r.  1844—46  procestoval  pěšky  Evropu 
a  uveřejnil  o  tom  knihu  Views  afoot;  or 
Europe  seen  with  knapsack  and  staff  (N.  York, 
1846  a  častěji),  jež  setkala  se  s  velikým  úspě- 
chem. Potom  byl  v  New  Yorce  spoluredakto- 
rem  listu  >New  York  Tribune*,  v  jehož  zájmu 
cestoval  pro  Kalifornii  a  přes  Mexiko  se 
vrátil.  O  tom  napsal  poutavou  knihu  El  Do- 
rado  (N.  York,  1850,  2  sv.).  R.  1851  vydal  se 
na  cestu  do  Afriky,  Indie,  Cíny  a  Japanu  a 
vrátil  se  přes  Kapsko  a  Sv.  Helenu  do  N. 
Yorku.  O  cestách  těchto  napsal:  Ajoumey 
to  Central  Africa  (N.  York,  1864);  Tne  land 
ofthe  Saracen  (t.,1855)  a  Visit  to  India,  China 
and  Japan  (t.,  1856).  V  1.  1856—58  znovu  se 
odebral  na  cesty  do  £vropy  a  navštívil  ze- 
jména Laponsko  a  Norsko,  pak  Řecko  a 
Krétu,  Polsko  a  Rusko.  Plodem  těchto  cest 
byly  popisy:  Northern  travel  (Lond.  a  N.York, 
1858);  Tiravels  in  Greece  and  Russia  (t.,  1859) 
a  At  home  and  abroad  (N.  York,  1860,  2.  řada 
1861).  Oženiv  se  r.  1857  s  Marií  Hansenovou, 
dcerou  něm.  astronoma  v  Gotě,  jež  přeložila 
četné  jeho  prosaické  spisy  do  němčiny,  byl 
v  r.  1862-63  vyslaneckým  tajemníkem  v  Petro- 
hradě, načež  podnikl  nové  cesty  v  Evropě, 
o  nichž  jedná  Byways  of  Europe  (N.  York, 
1869),  až  posléze  r.  1878  president  Hayes 
jmenoval  jej  vyslancem  Spoj.  Obci  v  Berhnč, 
kde  však  za  krátko  zemřel.  Mrtvola  jeho  pře- 
vezena do  Cedarcroftu.  T.  psal  ještě  ro- 
mány, jako:  Hannah  Thurston  (N.York,  1863); 
John  Godfrey*sfortunes  (t.,  1865)  a  The  story 
of  Kennett  ít.,  1866)  a  j.  Cestu  přes  Skalné 
hory  popsal    ve   knize   Colorado    (t,   1867). 


Taylorova  poučka  —  Tczewo. 


141 


Básnické  své  práce  sebral  v  několika  svaz- 
cích, zejména  jsou  to:  Rhymes  o/  travel  (t, 
1849);  Book  0/  romances,  lyries  and  songs 
(1861);  Poems  o/  the  Orient  (Boston,  1864); 
Póemís  of  home  and  travel  (t.,  1855);  The  poeťs 
jounud  (t,  1862)  a  The  picture  of  St.  John 
(t,  1866).  Mistrné  přeložil  Goethova  >Fausta€ 
casomiron  originálu  (Lip.,  1872—76,  2  sv., 
2.  vyd.  1881)  a  r.  1871  vydal  román  Joseph 
and  his  fríend  (N.  York),  rok  potom  sbírku 
amer.  povídek  Beauty  and  the  beast  (t.)  a 
dram.  báseň  The  masque  oý  the  gods  (Boston). 
O  nových  cestách  v  1. 1872—74  napsal  Egypt 
and  Jceland  (N.  York,  1874).  T.  r.  vydal 
A  school  historr  of  Germany  (t  a  Štutgart)  a 
r.  1876  The  Echo  Club^  and  other  literary 
Mversions  (Boston).  V  posledních  letech  svého 
života  oddával  se  víc  a  více  činnosti  básnické 
a  napsal:  tragédii  The  prophet  (Boston,  1874); 
Lars,  a  pastorál  of  Norwajr  (t.,  1874);  Home 
pastorals  ballads  and  lyrícs  (t.)  a  poslední 
Prince  Deukalion^  a  lyrical  drama  (t.,  1878). 
Souborné  vydal  své  spisy  pod  tit.  Complete 
works  (N.  York,  1870—78,  16  sv.).  Po  jeho 
smrti  vyšly  Studies  in  German  literatuře  (t., 
1879)  a  Essa^s  and  notes  (1880).  Srv.  Marie 
Hanscn-Taylor  a  Horace  E.  Scudder,  Life 
and  letters  of  Bayard  T.  (Boston,  1884,  2  sv.); 
Smyth,  Life  of  Bayard  T.  (t.,  1896). 

10)  T.  Georg,  pseudonym  Adolfa  Haus- 
ratha  (v.  t.). 

TayloroT*  poa51ut,  důležitá  ve  vyiší 
mathematice,  vyjadřuje,  jak  lze  f{x  +  h^  vy- 
vinouti v  řadu  postupující  podle  mocmn  h, 
Jsou-li /,/',/",...  postupné  derivace  funkce 
/.  jest 

Rm  jest  zbytek  řady.  Je-li  při  lim  n^^  oo 
hodnota  lim  Rn  -*  o,  jest  řada  Taylorova  kon- 
vergentní; nutnou,  sde  ne  vždy  dostatečnou 
podmínkou  platnosti  řady  jest,  aby  funkce/ 
i  vSechny  její  derivace  libovolného  stupně 
konečného  měly  konečnou  hodnotu  pro 
každou  hodnotu  proměnné  v  mezích  x  a 
x-\'h.  T-u  p-ku  lze  psáti  též  v  podobě  po- 
stupující podle  mocnin  x 

/(*  +  *)  =  /(A)  +p/  (fc)  +jff'W  +  ... 

+  Sn, 
z  čeboS  pfi  h  =  o  plyne  řada  Maclauri- 
nova 

/(*) = no) + y|/(o) + jir{o)+. .  .+5„. 

Sd. 

Tayport  [tépórt]  viz  Ferryport-on- 
Craig, 

Tas,  řeka  v  A^ii  v  jenisejském  Újezdě 
i  gubernii  v  kraji  turuchanském.  Prameni  se 
z  lezer  Ku  a  Din;  je  1333  km  dlouhá,  v  dol- 
ním toku  i  3  km  široká,  ale  mělká.  Na  jaře 
však  úroveň  vody  dosahuje  i  14  m.  Řeka 
pokryta  je  ledem  od  konce  září  do  konce 
května  (rus.  kal.).  Pro  lodi  splavná  jest  od 
Tymska.  Pp, 


Tásaly,  Tázaly,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
a  okr.  Olomouc,  fara  a  pš.  Cbarváty;  50  d., 
276  obyv.  č.  (1900). 

Tasetta,  bot,  viz  Narcis sus. 

Ta'slJJe  viz  Persie,  str.  649 b, 

Tastká  sátoka  {Ta^ovskaja  guba)  v  Si- 
biři v  ^b.  tobolské  a  jenisejské  jest  pravý 
vých.  cíp  Obského  zálivu  Sev.  ledového  moře 
a  vzniká  soutokem  řek  Tazu  a  Puru  majíc 
délku  400,  šiřku  i  100  km  při  hloubce  2  až 
2Vs  m.  Jest  rybnatá  a  má  mnoho  ostrovů  a 
písčin.  Pp. 

Táialy,  ves  na  Moravě,  viz  Tázaly. 

Taftnloe,  štuc  slula  za  dob  pušek  pře- 
dovek  s  vývrtem  hladkým  u  nás  až  do  polo- 
vice XIX.  stol.  ručnice  s  vývrtem  rýho- 
vaným, af  předovka  nebo  zadovka,  tehda 
výjimka  vzácná  až  přepychová.  FM. 

Tažnott  (lat.  ductilttas,  něm.  Dehnbarkeit) 
jest  vlastnost  tuhých  těles  jevící  se  v  tom, 
že  nastane  trvala  změna  tvaru   následkem 

Í>ůsobení  mechanického.  T.  jest  nejen  u  roz- 
ičných  těles  rozličná,  ale  i  u  jednoho  a  té- 
hož tělesa  se  mění.  Závisí  na  teplotě,  na 
způsobu  technického  zpracování.  Obyčejně 
vyšší  teplotou  bývá  vyšší,  na  př.  křehké  sklo 
silně  byvši  ohřáto  může  se  vytáhnouti  v  jemné 
nitky,  kujné  železo  v  červeném  Žáru  možno 
nejsnadněji  zpracovati  a  pod.  Naproti  tomu 
měď  za  studena  kuje  se  lépe  neŽ  za  tepla. 
Jinou  t.  jeví  těleso  při  kování,  jinou  při  vál- 
cování nebo  tažení  v  drát.  Zhruba  lze  kovy 
seřaditi  podle  velikosti  t-i  v  tyto  řady:  při 
kování:  zlato,  stříbro,  měď,  cín,  platina, 
nikl,  olovo,  aluminium,  zinek,  železo;  při 
válcováni:  zlato,  stříbro,  měď,  cín,  olovo, 
nikl,  zinek,  platina,  železo;  při  taženi: 
zlato,  stříbro,  platina,  měď,  nikl,  zinek,  cín, 
olovo.  Nei větši  t.  jeví  zlato;  můžeme  je  vy- 
tepati  v  lístky  o  tlouštce  až  00001  iwm,  vy- 
táhnouti v  drát  tak  tenký,  že  2630  m  váží 
1  ^.  Z  platiny  táhnou  se  drátky  tak  tenké, 
že  pouhým  okem  nesnadno  lze  je  viděti. 

TaioTioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Strakonice,  fara  a  pš.  Volenice;  32  d.,  220 
obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.,  mlýn.  Alod.  statek 
T.  s  Ohrazenicemi  a  Krejnicemi  (491*90  ha 
půdy),  se  zámkem,  dvorem,  pivovarem  a  ci- 
helnou drží  Jan  Viktor  Mayer.  R.  1466  seděl 
na  T-cích  Vilém  Rendl  z  Úšavy,  ok.  r.  1629 
Petr  Sedlecký  od  Dubu,  v  XVII.  stol.  Ko- 
čové z  Dobrše,  od  r.  1769  Václav  z  Rumers- 
kirchu,  od  r.  1792  Guldenerové  z  Lobesu  a 
od  r.  1824  rodina  Šafaříkova. 

Tb,  chem.  značka  pro  Terbium. 

Tblty  viz  Hbitý  1)  2). 

T.  O.,  v  mezinárodni  telegrafii  zkratka  pro 
télégramrae  collationné  (frc.)f  t.  j.  te- 
legramm  přirovnaný  (kollacionovaný). 

Toxewo,  Tčevo  (něm.  Dirschau),  kraj. 
m.  v  prus.  vl.  ob.  gdaňském,  na  levém  břehu 
Visly,  na  křižovatce  drah,  má  12.808  obyv. 
(1900),  farní  kostely  evang.  a  katolT,  syna- 
gogu, vyšší  školu  mešf.,  dva  cukrovary,  stro- 
jírnu železniční,  slévárny,  koŽelužny,  cihelny 
■zimní  přístav.    Přes  Vislu  vedou  zde   dv;* 


mosty  železné,  z  nichž  jeden  vystavěn   b^^ 


142 


Te  —  Tecoma. 


v  1.  1850—57,  jest  837  m  dl.  a  spočívá  na 
7  massivních  pilířích,  druhý,  vystavěný  1888 
až  1891 ,  slouží  výhradně  dopravě  železniční.  — 
T.  bylo  založeno  jako  hrad  r,  1207,  r.  1260 
povýšeno  na  město.  R.  1308  Něm.  řád  ry- 
tířský opanoval  město  i  hrad  a  přinutil  oby- 
vatelstvo k  vystěhování,  avšak  po  vítězství 
u  GrClQwaldu  město  poddalo  se  králi  Vladi- 
slavovi Jagellovi.  V  poslední  výpravě  na 
něm.  křižáky  r.  1433  za  téhož  krále  bylo  T. 
od  vojska  polského  dobyto  a  zajaté  tam 
Čechy,  kteři  sloužili  ve  vojsku  křižáckém,  dal 
sirotci  hejtman  Jan  Čapek  ze  San  upáliti  za 
to,  že  »za  peníze  dali  se  najímati  od  Němců 
k  boji  proti  králi  a  království  svého  jazyka*. 
Od  r.  1466  T.  bylo  městem  polským;  1677 
utrpělo  požárem,  1626  dostalo  se  do  rukou 
Gustavu  Adolfovi,  který  zde  přes  Vislu  zřídil 
lodní  most  a  vedle  něno  tábor,  v  němž  za 
válek  s  Polskem  měl  po  několik  roků  hlavní 
stan.  Při  prvním  rozdělení  Polska  1772  T.  při- 
padlo k  Prusku.  Srv.  Preusz,  Dirschaus  histo- 
rische  Denkwardigkeiten  (Gdaňsko,  1860). 

Te,  chem.  značka  pro  Tellur. 

TeakoTé  dřevo  viz  Tec  to  na. 

TeakOTý  ■trom  viz  Tectona. 

Team  [tím],  angl.,  slově  ve  sportu  jistý 
pročet  osob,  zavázaných  ke  společné  činnosti, 
tedy  mužstvo  nebo  strana  při  hrách  mí- 
čových, veslováni  atp. 

Teano  (ant.  Teanum  Sidicinum),  m.  v  ital. 
prov.  a  circond.  Caserta  v  Kampanii,  28  km 
sz.  od  Caserty,  na  jv.  svahu  Marsika,  stan. 
trati  římsko-neapolské,  sídlo  biskupa,  má 
13.326  oby  v.  jako  obce  (1901).  Ze  staveb  vy- 
niká zřícenina  rozsáhlého  hradu  z  XV.  stol., 
kathedrála  z  r.  1530;  dále  je  tu  gymnasium, 
techn.  škola;  huti;  tov.  na  paštiky,  obchod 
s  obilím  a  oliv.  olejem. 

Teano  Kal ik sta,  kněžna,  spis.  polská 
(*  1810  —  t  1842  v  Římě).  Dcera  Václava 
hrab.  Rzewuského,  vdala  se  r.  1840  za  ital. 
knížete  Michala  T.,  znala  dobře  jazyky  angl. 
i  lat.  a  napsala  jazykem  něm.  dílo  u  hudbě, 
jež  vyšlo  potom  v  přepracování  ital.  1841 
v  Římě.  Kromě  toho  zůstavila  v  rukopise:  Opis 
Koli^eum  w  Riymie\  povídku  Polidor;  veselo- 
hru Pr\es\kody  a  román  l^aska  i  pr\einacxenie, 
jejž  vydal  H.  Rzewuski  1851  pod  svým  jmé- 
nem. Srv.  A.  E.  K.  Kožmian,  Wspomnienie 
o  K.  z  Rzewuskich  ksi^žnie  T.  (Varš.,  1843). 

Teatotaler  [títotarrj,  viz  Teetotal is- 
mus. 

TebbOB,  m.  v  perské  prov.  Chorásánu 
uprostřed  úrodného  údolí  obklopeného  pouští 
ve  výší  500  m  n.  m.,  má  10.000  oby  v.  Ob- 
klopeno je  mohutnými  hradbami  a  ovládáno 
citadellou.  Důležité  je  jako  uzel  karavanních 
cest  jdoucích  do  Ispáhánu,  Jezdu  a  Kir- 
mánu,  tak  že  tu  v  určitých  dobách  vzniká 
čilý  obchod  a  obyvatelstvo  zabývá  se  pilné 
chovem  velbloudův  a  jmých  soumarův. 

TébSov,  ves  slezská,  viz  Čevišov. 

Tebraa  viz  Singapur. 

Tebriz  viz  Tabríz. 

Tebnlofl-Mta,  hora  v  Dagistánském  Kav- 
kaze, 4505  m  vys.,  věčným  sněhem  pokrytá. 


Teok  bávalo  ve  středověku  malé  vévod- 
ství  ve  Švábsku,  nazvané  podle  hradu  t.  jm. 
u  Owenu.  Počátkem  XI.  stol.  dostalo  se  vév. 
Berchtóldovi  z  Záhringcn,  jehož  vnuk  Al- 
brecht od  r.  1186  zval  se  vévodou  z  T-u. 
Albrechtovi  potomci  vymřeli  po  meČi  r.  1439 
a  vévodství  T.  dostalo  se  částečně  koupU 
částečně  výbojem  k  Virtembersku,  jehož  vé- 
vodům přiřčen  byl  r.  1493  titul  a  erb  vévodťk 
z  T-u.  Užívali  ho  do  r.  1806,  avšak  v  1. 1863 
až  1870  děti  z  morganatického  sňatku  vévody 
Alexandra  Virtemberského  (*  1804  —  f  1885) 
s  hraběnkou  Claudinou  z  Rhédey  (od  r.  1835 
rak.  hraběnkou  z  Hohensteinu)  obdrželi  vir- 
temb.  knížecí  stav  a  titul  z  T-u.  Kníže  Fran- 
tišek z  T-u  (*  1837  —  1 1900)  obdržel  r.  1871 
dědičný  tit^l  vévodský.  Týž  oženil  se  s  velko- 
britannskou  princeznou  Mary  (f  1897),  z  kte- 
réhožto manželství  narodila  se  princezna 
Viktorie  Mary  (♦  1867),  manželka  nyněj- 
šího angl.  následníka  Jiřího  Waleského. 
Dnešním  chefem  rodu  jest  bratr  před.  Adolf 
(*  1868),  důstojník  v  angl.  armádě. 

Teoklenbnrg:  1)  T.,  hl.  m.  okresu  t.  jm. 
a  býv.  hl.  m.  říš.  hrabstvi  Tecklenbur- 
ského  v  Teutoburském  lese,  má  914  obyv., 
zříceniny  zámku,  hrobka  hrabat  Tecklenbur- 
ských,  tov.  na  tabák.  —  2)  T.,  okres  v  prus. 
vlád.  obvodě  mUnsterském,  811  km  veliký 
s  63.383  obyv.  (1900),  zabírá  býv.  říšs.  hrab- 
stvi T.  a  horní  Lingensko. 

Teooma  [-ko  j  Juss.,  pro  ti  ha,  rod  rostlin 
srostloplátečných  z  čel.  Bignoniaceae^  obsa- 
hující stromy  n.  kře  někdy  pnulé  n.  otáčivé 
listů  střicných  lichozpeřených  n.  prstěných 
a  nádherných  květů  v  latách  n.  hroznech. 
Kalich  jest  zvonkovitý  buď  stejnoměrné 
5zubý  nebo  slabě  2pyský  a  koruna  nálevko- 
vitá  uštů  téměř  stejných,  ne-li  poněkud  pys- 
katá  s  tvčinkami  2mocnými.  Tobolka  jest 
luskovitá  štíhlá,  často  smáčknutá  semen  2řa- 
dých  střecho  vitých  a  křídlatých.  T.  má  asi 
60  druhů  domácích  hlavně  v  Jižní  Americe 
(zvláště  v  Brazílii),  v  Záp.  Indii  a  v  Scv. 
Americe  z  Mexika  až  do  Argentiny.  Z  těch 
roste  v  Záp.  Indii  T.  leucoxylon  Mart.  (Big^ 
nonia  L.),  p.  bělodrvá,  jako  strom  listů 
prstěných  z  5—7  elliptičných  řapíčkatých 
lístků  složených  a  z  mládí  jako  i  ostatni 
ústroje  drobnými  šupinkami  porostlých. 
Kvčtjr  jsou  bílé  n.  růžové.  Čerstvé  dřevo 
jeho  jest  zahnědlé  a  zelenožlutě  tečkované^ 
na  vzduchu  do  tmavá  hnědnoucí  až  černa- 
jící, ale  vždy  s  nádechem  nazelenalým,  při 
tom  velmi  tvrdé  a  proto  jménem  zelené 
n.  hnědé  ebenové  dřevo  v  umělém  tru- 
hlářství  oblíbené.  Z  pnulých  keřů  jest  i  v  Če- 
chách oblíbená  a  k  loubení  besídek  i  zdi 
užívaná  T.  radicans  Juss.  {Campis  Secm.), 
p.  pnula,  v  Sev.  Americe  až  do  Kanady 
rozšířená.  Pomoci  kořínků  z  kloubů  větvi 
vyrůstajících  T.  r.  pne  se  do  značných  výšek 
a  jest  znatelná  podle  lichozpeřen^ých  listuj 
složených  z  9—11  vejčitých  lístků  pilovaných. 
Veliké,  v  konečných  chocholících  stojící  květy 
I  mají  červený  kalich  a  korunu  šarlatovou » 
'trubky  2krát  delší  kalicha.  Jsou  též  odrůdy: 


Tectona  —  Tedesco. 


143 


sanguinea,  speciosa  rubra  a  j.  Snáší  přikryta 
zimu  i  v  Čechách  pod  širým  nebem  a  po- 
kládá se  za  jedovatou.  Podobně  péstuje  se 
i  T.  grandiflora  Thbg.  (Campis  g.  K.  Sch.),  p. 
velkokvétá,  z  Giny  a  Japan